Aby byl člověk dlouho živ,
aby měl pastýř hojnost mléka
a rybám nevytekla řeka
v mé vesničce a kdekoliv -
zpívám zpěv míru. (V. Nezval: Zpěv míru) /Ukázka A/
... ale už je konec všem těm mým kamarádům baličům i konec můj, protože všichni my starší baliči jsme byli proti své vůli vzdělaní, proti své vůli jsme každý doma měli slušnou knihovnu z knih nalezených ve sběru a každý jsme ty knihy četli v bláhové naději, že jednou si něco přečteme, co nás kvalitativně změní ...
(B. Hrabal: Monolog lisovače starého papíru Hanti) /Ukázka B/
Břeťa rázně pak zabouchl vrata F2 (až je zas otevřu, bude slunce svítit na sněhový pláně stříbrnýho cholesterolu), spustil ventilaci (on je chloroušek kapánek jedovatej - jenže co v chemii není jedovatý? - ale skoro nepáchne) a signalizační kanárek ve své kleci vesele zpíval ... V tmavém jezeru chlorexu zmizela celá kotva míchadla, jako by dopluvší loď spustila svou kotvu před přístavem.
(V. Páral: Mladý muž a bílá velryba) /Ukázka C/
Ty, lásko, pozdravena buď,
buď věčná, skutečností jsi-li.
A jsi-li snem, jen neprobuď
mé oči, i když den je bílý.
(J. Seifert: Píseň o Viktorce) /Ukázka D/
Žádné komentáře:
Okomentovat