Karel Čapek byl vždy přesvědčeným zastáncem humanismu: zdůrazňoval lidství a lidskost, obrovskou hodnotu každého člověka (jeho originalitu, nezaměnitelnost, nenapodobitelnost), toleranci a snášenlivost, úctu k jinakosti a mnohosti názorů.
Jako humanista se řadí k tzv. demokratickému proudu české literatury: hlásil se vždy k principům demokracie, svobody a poctivé politiky a naopak tvrdě odmítal totalitní metody a ideologie v jakékoli podobě. V upřímné úctě k člověku a lidskému životu odmítal zjednodušené a jednostranné názory: neúnavně poukazoval na pestrost a mnohotvárnost světa, lidí, života. Uměl své myšlenky jasně formulovat a přesvědčivě umělecky vyjadřovat. Ukazoval krásu zdánlivě prostých a jednoduchých skutečností, které si uspěchaní lidé často vůbec nevšimnou. Obdivoval vědu, techniku a její možnosti, ale nikdy nepřestal varovat před možností zneužití převratných vynálezů a civilizačních vymožeností.
4. Které další české autory lze řadit k demokratickému proudu naší meziválečné prózy?
Mezi autory demokratického proudu naší meziválečné prózy řadíme vedle Karla Čapka například ještě Karla Poláčka a Eduarda Basse (všechny tři tyto slavné spisovatele spojuje žurnalistická činnost a působení v Lidových novinách).
Žádné komentáře:
Okomentovat