- vzduch je v atm.v neustálém pohybu
Příčiny: - nerovnoměrná dodávka sl. Energie na Z povrch
- rozličný příjem a výdej tepla pevninou a oceánem
- rozdílné pokrytí vegetací
- ovlivněn Coriolisovou silou - doplňková síla působící na tělesa v rotujících soustavách, velikost vzrůstá od
rovníků k pólům
pravidelné větry:
antipasáty - vanou od obratníků k rovníku (ve výšce cca 12km), u obratníků se vzduch ochlazuje a klesne k zemi
pasáty - vanou při povrchu od obratníků k rovníku, vliv coriol. síly, vanou celoročně rychlostí 6-8m/s
na zemi 3 pásma tlakových níží, a 4 tl.výší - V, N, V, N, V, N, V
v níži - vzduch stoupá, otepluje se
ve výši - vzduch klesá, ochlazuje se
vzdušná hmota - množství vzduchu na určitém území
poloha vzdušných hmot se během roku posouvá k k S a J
atmosférická fronta – styk dvou vzdušných hmot
Monzuny – sezónní vzdušné proudy, mění svůj směr jednou ročně o 180° v důsledku rozdílného tlaku mezi
pevninou a oceánem( různé oteplování)
Letní monzun - proudí z chladného oceánu (V) nad teplejší pevninu (N), nese srážky
Zimní monzun - proudí z chladné pevniny (V) nad teplejší oceán (N), je suchý
- obrovský význam pro zemědělství - období sucha, dešťů
výskyt - nejvíce rozvinuto v Eurasii
- v Africe (Etiopie, pobřeží Guinejského zálivu)
- v jižní č. S Ameriky
- v ČR – červenec – Medardova kápě
Místní větry:
Brízy – pobřežní větry
Bóra – chladnější větry ve Středomoří
Fén – padavé větry v Alpách
Pohyby Země
Ø Oběh Země kolem Slunce
- způsoben gravitací Slunce a setrvačností (Newton)
- doba oběhu – 1 tropický rok – 365dní 5h 48min 45s
- směr oběhu od Z k V (protisměru hod.ruč.)
- po eliptické dráze – orbitě
Přísluní – Perihélium 1147 mil km - planeta nejblíže u Slunce
Odsluní – Afélium 152 mil km - Z nejdále od Slunce
Stř. vzdálenost = 1AU 149,6mil km
Ekliptika(rovina oběhu) - průsečík s rov.sv.rovníku =>
rovnodennosti (20.3. a 23.9.) - Slunce svítí kolmo nad rovníkem
Nejsevernější b. na Ekl. Letní Slunovrat (21.6.) - slunce nad obratníkem raka
Nejjižnější b. na Ekl. (21.12.) - slunce nad obratníkem kozoroha
Důsledky: různá délky pol.dne a noci, růz.délka roč. období, sklon zemské osy – střídání ročních období
Ø Rotace Země kolem osy
- od Z k V (proti hodinám)
- za 24h = střední den - všechny body na Z se otočí o 360 stupňů
- pravý slunečný den - 23h. 56min. 4s – kulminace Sl nad místním poledníkem
Důsledek: - střídání světlé a tmavé č. dne
- pásmový čas zaveden
- energetické úspory- letní čas o 1h více než SEČ
- datová hranice - na 180o délky, ze západu na východ - 1 den odečíst, z V na Z nechat
Měsíc
- obíhá kolem Země, povrch tvořen krátery, 4krát menší než povrch Země,
- r - pol. Země (3,5 tis km)
- 1. č. na měsíci Armstrong (20.7.1969)
- k naší planetě je připoután stejnou polokoulí, během oběhu mění osvětlení - mění polohu vůči Slunci
NOV - skočný příliv
1/4 - hluchý příliv
ÚPLNĚK
3/4
Slapové jevy - periodická deformace planety Země, způsobena planetou měsíce
dmutí: příliv - mění se pobřežní čára, periodické střídání vodní hladiny
odliv
(Proroka - velká přílivová vlna - na řece Amazonce)
využití - oceánské přístavy, vodní elektrárny
- způsoben gravitací Slunce a setrvačností (Newton)
- doba oběhu – 1 tropický rok – 365dní 5h 48min 45s
- směr oběhu od Z k V (protisměru hod.ruč.)
- po eliptické dráze – orbitě
Přísluní – Perihélium 1147 mil km - planeta nejblíže u Slunce
Odsluní – Afélium 152 mil km - Z nejdále od Slunce
Stř. vzdálenost = 1AU 149,6mil km
Ekliptika(rovina oběhu) - průsečík s rov.sv.rovníku =>
rovnodennosti (20.3. a 23.9.) - Slunce svítí kolmo nad rovníkem
Nejsevernější b. na Ekl. Letní Slunovrat (21.6.) - slunce nad obratníkem raka
Nejjižnější b. na Ekl. (21.12.) - slunce nad obratníkem kozoroha
Důsledky: různá délky pol.dne a noci, růz.délka roč. období, sklon zemské osy – střídání ročních období
Ø Rotace Země kolem osy
- od Z k V (proti hodinám)
- za 24h = střední den - všechny body na Z se otočí o 360 stupňů
- pravý slunečný den - 23h. 56min. 4s – kulminace Sl nad místním poledníkem
Důsledek: - střídání světlé a tmavé č. dne
- pásmový čas zaveden
- energetické úspory- letní čas o 1h více než SEČ
- datová hranice - na 180o délky, ze západu na východ - 1 den odečíst, z V na Z nechat
Měsíc
- obíhá kolem Země, povrch tvořen krátery, 4krát menší než povrch Země,
- r - pol. Země (3,5 tis km)
- 1. č. na měsíci Armstrong (20.7.1969)
- k naší planetě je připoután stejnou polokoulí, během oběhu mění osvětlení - mění polohu vůči Slunci
NOV - skočný příliv
1/4 - hluchý příliv
ÚPLNĚK
3/4
Slapové jevy - periodická deformace planety Země, způsobena planetou měsíce
dmutí: příliv - mění se pobřežní čára, periodické střídání vodní hladiny
odliv
(Proroka - velká přílivová vlna - na řece Amazonce)
využití - oceánské přístavy, vodní elektrárny
Atmosféra
- vzdušný obal Země
- z ř. Atmos = pára, k Zemi připoutána gravitací
- směs plynných, tekutých a pevných částic
funkce: - zajišťuje rozptýlení slun. záření – nepřehřívá se zem.povrch ve dne, zamezuje unikání tepla
v noci, ochranný obal země před škodlivým zářením
solární konstanta - množství energie, která dopadne na horní vrstvu atmosféry, část pohltí země, část se vrací do
kosmu
Chem složení: konstantní, mění se pouze poměr
N -78%, O2 – 21%, vzácné plyny – argon, neon, helium, krypton, xenon
Plynné složení:
Dusík – vz. při vulkan. Činnosti, antropogenně, při rozkladu organismů
Kyslík – nezbytný pro život, vz.při fotosyntéze, 2/3 suchozemské r./ 1/3mořské
- spotřeba při dýchání, oxidačních procesech
Ozón – O3 pohlcuje ultrafialové záření – zhoubné pro život
Oxid uhličitý – při vulk.činnosti, spalování, dýchání organ.i rostlin, trvale se zvyšuje jeho množství – vliv na podnebí – skleníkový efekt (odráží dlouhovlnné záření zpět k zemi)
Vodní páry – do vzduchu výparem z půdy, vod.ploch, organ., při oxidačních procesech, její kondenzací vznikají oblaka – srážky
Tekuté sl.
Vodní kapky – vznik spojováním molekul vodních par s kondenzačními jádry
Pevné sl.
Ø přirozené – ledové krystaly, kosmický prach, vulkan.a půdní prach
Ø antropogenní – vytápění bytů, automobily…
Hustota, tlak a teplota směrem od povrchu klesá.
- z ř. Atmos = pára, k Zemi připoutána gravitací
- směs plynných, tekutých a pevných částic
funkce: - zajišťuje rozptýlení slun. záření – nepřehřívá se zem.povrch ve dne, zamezuje unikání tepla
v noci, ochranný obal země před škodlivým zářením
solární konstanta - množství energie, která dopadne na horní vrstvu atmosféry, část pohltí země, část se vrací do
kosmu
Chem složení: konstantní, mění se pouze poměr
N -78%, O2 – 21%, vzácné plyny – argon, neon, helium, krypton, xenon
Plynné složení:
Dusík – vz. při vulkan. Činnosti, antropogenně, při rozkladu organismů
Kyslík – nezbytný pro život, vz.při fotosyntéze, 2/3 suchozemské r./ 1/3mořské
- spotřeba při dýchání, oxidačních procesech
Ozón – O3 pohlcuje ultrafialové záření – zhoubné pro život
Oxid uhličitý – při vulk.činnosti, spalování, dýchání organ.i rostlin, trvale se zvyšuje jeho množství – vliv na podnebí – skleníkový efekt (odráží dlouhovlnné záření zpět k zemi)
Vodní páry – do vzduchu výparem z půdy, vod.ploch, organ., při oxidačních procesech, její kondenzací vznikají oblaka – srážky
Tekuté sl.
Vodní kapky – vznik spojováním molekul vodních par s kondenzačními jádry
Pevné sl.
Ø přirozené – ledové krystaly, kosmický prach, vulkan.a půdní prach
Ø antropogenní – vytápění bytů, automobily…
Hustota, tlak a teplota směrem od povrchu klesá.
Vertikální členění atmosféry,Počasí
Troposféra:
- do 11km, teplotní gradient – na 100m klesá T o 0,65°C, s výškou klesá hustota, tlak, teplota
- probíhá zda většina meteorolog.jevů, kondenzace, pohyb vzduchu, žijí zde organismy,probíhá
výměna energie s ostatními sl.krajinné sféry
Stratosféra
- do 50-60km, teplota až -60oC
- je v ní Ozonosféra (25-30km) – nejvyšší koncentrace ozónu
Mezosféra - do 80-85km, teplota klesá až na -100°C
Termosféra - až do 800km, prudký vzestup teploty na + 1500°C
- svrchní část Ionosféra - velmi řídký vzduch, odráží radiové vlny
Exosféra - některé částice volně unikají do meziplanet.systému
Počasí - okamžitý stav atmosféry v určitém místě
- vyjádřeno souborem meteorologických prvků(tlak, teplota, vlhkost, srážky, oblačnost,
proudění vzduchu…)
Podnebí - dlouhodobý režim počasí v oblasti
- je dáno charakt.hodnotou meteor.prvků
- určují ho klimatogeografičtí činitelé (zem.šířka, obecný oběh v atm., vzdál.od oc., oc.proudy, zemský
povrch a jeho vlastnosti, činnost člověka)
izoterma - spojnice míst se stejnou teplotou
izobary - spojnice míst se stejným tlakem
izohyety - spojnice míst se stejným množstvím srážek
Makroklima (velké)/mikroklima (místní-menší oblasti)
- do 11km, teplotní gradient – na 100m klesá T o 0,65°C, s výškou klesá hustota, tlak, teplota
- probíhá zda většina meteorolog.jevů, kondenzace, pohyb vzduchu, žijí zde organismy,probíhá
výměna energie s ostatními sl.krajinné sféry
Stratosféra
- do 50-60km, teplota až -60oC
- je v ní Ozonosféra (25-30km) – nejvyšší koncentrace ozónu
Mezosféra - do 80-85km, teplota klesá až na -100°C
Termosféra - až do 800km, prudký vzestup teploty na + 1500°C
- svrchní část Ionosféra - velmi řídký vzduch, odráží radiové vlny
Exosféra - některé částice volně unikají do meziplanet.systému
Počasí - okamžitý stav atmosféry v určitém místě
- vyjádřeno souborem meteorologických prvků(tlak, teplota, vlhkost, srážky, oblačnost,
proudění vzduchu…)
Podnebí - dlouhodobý režim počasí v oblasti
- je dáno charakt.hodnotou meteor.prvků
- určují ho klimatogeografičtí činitelé (zem.šířka, obecný oběh v atm., vzdál.od oc., oc.proudy, zemský
povrch a jeho vlastnosti, činnost člověka)
izoterma - spojnice míst se stejnou teplotou
izobary - spojnice míst se stejným tlakem
izohyety - spojnice míst se stejným množstvím srážek
Makroklima (velké)/mikroklima (místní-menší oblasti)
Planeta Země
- součást Sluneční soustavy = Slunce + všechna tělesa, která obíhají v jeho gravitačním poli
Vesmír - prostor vyplněný rozptýlenou hmotou - soustředěnou do těles
Galaxie - skládá se ze soustav - skládají se z hvězd a planet
Naše Galaxie - nadprůměrně velká, tvar disku, uvnitř leží Slunce
- všechny hvězdy, které vidíme na obloze, ty vzdálenější spatříme jako mlhavý pás – Mléčnou
dráhu 150 mil. hvězd
Slunce - 99 % hmotnosti celé Sl. soustavy, tvořeno plazmou, dochází k termonukleárním reakcím, H na He
Sluneční konstanta - množství zářivé energie, které dopadne na horní hranici zemské atmosféry
- 34% se odrazí zpět od atmosféry
19% ohřívá atmosféru
- přeměna v teplo podílí se na fyzikálních, biologických, chemických procesech
47% pohlcuje zem. povrch
Fotony - přenášejí energii z jádra k obalu
Světelný rok (rychlost světla) - 8min. 20.sec. - vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za 1 rok
Planety - nesvítí vlastním světlem, pouze odráží světlo od hvězdy
- obíhají po eliptických drahách
- otáčí se kolem vlastní osy
- pl. zemského typu - Merkur,Venuše, Země, Mars - menší hmotnost, menší rozměry, větší hustota,
skalnatý povrch
- pl. velké(plynné) - J,S,U,N - dále od Slunce, větší hmotnost, menší hustota, chem.sl. podobné Slunci
Planetky - ?
Meteority - částice planetek, jteré dopadají na zem
Kometární jádra - složeny z hornin, ledu a zmrzlého plynu, z nich komety, za oběžnou dráhou Neptunu
Vesmír - prostor vyplněný rozptýlenou hmotou - soustředěnou do těles
Galaxie - skládá se ze soustav - skládají se z hvězd a planet
Naše Galaxie - nadprůměrně velká, tvar disku, uvnitř leží Slunce
- všechny hvězdy, které vidíme na obloze, ty vzdálenější spatříme jako mlhavý pás – Mléčnou
dráhu 150 mil. hvězd
Slunce - 99 % hmotnosti celé Sl. soustavy, tvořeno plazmou, dochází k termonukleárním reakcím, H na He
Sluneční konstanta - množství zářivé energie, které dopadne na horní hranici zemské atmosféry
- 34% se odrazí zpět od atmosféry
19% ohřívá atmosféru
- přeměna v teplo podílí se na fyzikálních, biologických, chemických procesech
47% pohlcuje zem. povrch
Fotony - přenášejí energii z jádra k obalu
Světelný rok (rychlost světla) - 8min. 20.sec. - vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za 1 rok
Planety - nesvítí vlastním světlem, pouze odráží světlo od hvězdy
- obíhají po eliptických drahách
- otáčí se kolem vlastní osy
- pl. zemského typu - Merkur,Venuše, Země, Mars - menší hmotnost, menší rozměry, větší hustota,
skalnatý povrch
- pl. velké(plynné) - J,S,U,N - dále od Slunce, větší hmotnost, menší hustota, chem.sl. podobné Slunci
Planetky - ?
Meteority - částice planetek, jteré dopadají na zem
Kometární jádra - složeny z hornin, ledu a zmrzlého plynu, z nich komety, za oběžnou dráhou Neptunu
Vznik Vesmíru, sluneční soustavy,Vznik Země
- před 16 - 18 mld lety - velký třesk
- exploze supernovy(mladé hvězdy) vyvrhuje látku
- ta stlačuje mlhovinu, ta se začala gr.silou smršťovat a vířivými pohyby rozdělovat
- jedna z částí – Sluneční mlhovina (zárodek Sl. Soustavy)
- Sl.mlhovina se smršťuje – utváří se tenký disk prachu a plynu
- prach. části se shlukují - Planetysimály
- rostou – protoplanety – jejich spojením – planety
- současně vzniká Slunce a zahřívá se a začíná zářit – zážeh termojaderné reakce
Vznik Země
- před 4,6 – 5 mld let – dokončen vznik z protoplanety, srážky s menšími tělesy
- při srážce s tělesem o desetině hm. Z vz. Měsíc
- povrch se zahřívá radioaktivní přeměnou uranu a thoria
- 4,3 mld let povrch pokryt lávou, silná sopečná činnost, v roztavené Z těžší látky klesají ke středu Z
(Fe,Ni,Co) a lehčí zůstávají v plášti
- nad ZK se odplyněním hornin utváří druhotné ovzduší – CO2, N, vodní páry
- 4 mld let ochlazování – vodní pára se sráží do kapek – období Velkého deště, na jeho konci vznik
sv.oceánu. – trhá se souvislá vrstva mraků – poprvé svítí Slunce
- období života – první organismy
Tvar:
Již v Antice domněnky o kulatosti Země, vysloveno přesvědčení, že Země není ideální koule
Koncem 17. st. tato domněnka potvrzena
vlivem otáčení došlo ke zploštění na pólech a nahromadění hmoty v obl. rovníku
Zemský geoid – těleso omezené (vzhledem k atmosféře) stř. hladinou oceánu
Referenční elipsoid - těleso, jež z části přimyká ke geoidu, je nahrazováno referenční koulí = 6371km
Rozměry: poloměr 6368km (rovník - 12756, poledník - 6356)
povrchu Země - 510 mil km2
- exploze supernovy(mladé hvězdy) vyvrhuje látku
- ta stlačuje mlhovinu, ta se začala gr.silou smršťovat a vířivými pohyby rozdělovat
- jedna z částí – Sluneční mlhovina (zárodek Sl. Soustavy)
- Sl.mlhovina se smršťuje – utváří se tenký disk prachu a plynu
- prach. části se shlukují - Planetysimály
- rostou – protoplanety – jejich spojením – planety
- současně vzniká Slunce a zahřívá se a začíná zářit – zážeh termojaderné reakce
Vznik Země
- před 4,6 – 5 mld let – dokončen vznik z protoplanety, srážky s menšími tělesy
- při srážce s tělesem o desetině hm. Z vz. Měsíc
- povrch se zahřívá radioaktivní přeměnou uranu a thoria
- 4,3 mld let povrch pokryt lávou, silná sopečná činnost, v roztavené Z těžší látky klesají ke středu Z
(Fe,Ni,Co) a lehčí zůstávají v plášti
- nad ZK se odplyněním hornin utváří druhotné ovzduší – CO2, N, vodní páry
- 4 mld let ochlazování – vodní pára se sráží do kapek – období Velkého deště, na jeho konci vznik
sv.oceánu. – trhá se souvislá vrstva mraků – poprvé svítí Slunce
- období života – první organismy
Tvar:
Již v Antice domněnky o kulatosti Země, vysloveno přesvědčení, že Země není ideální koule
Koncem 17. st. tato domněnka potvrzena
vlivem otáčení došlo ke zploštění na pólech a nahromadění hmoty v obl. rovníku
Zemský geoid – těleso omezené (vzhledem k atmosféře) stř. hladinou oceánu
Referenční elipsoid - těleso, jež z části přimyká ke geoidu, je nahrazováno referenční koulí = 6371km
Rozměry: poloměr 6368km (rovník - 12756, poledník - 6356)
povrchu Země - 510 mil km2
Mapování ČR
Ø Ptolemájova mapa - 2. st. př. n. l., Římané se dostali do Vídně a do Trenčína
Ø Klaudiánova mapa Čech - 1518, nejstarší mapa Čech, orientována k jihu
- uložena v archívu v Litoměřicích
Ø Komenský - 1627, mapa Moravy a Slezka, podrobná síť toků, kopečková metoda
Ø Müllerova mapa Čech - 1720 - podrobná (hl. Vyšší Brod)
Ø r. 1800 - vojenské mapování (doba Rakouska-Uherska)
Ø 1935 - 1.atlas ČSR
Ø po 2. sv. válce - mapování používané dodnes
Ø dnes - letecké, družicové snímkování, GPS - určování zeměpisné polohy
Dělení map:
Ø podle měřítka mapy - udává zmenšení poměr skutečnosti ku mapě
- měřítko - číselné - např. 1: 100 000
- grafické
- podle měřítka dělíme mapy na:
mapy malého měřítka - 1:1 000 000 a výš
mapy střední měřítka - od 1:200 000 do 1:1 000 000
mapy velkého měřítka - 1:200 000 a níž
Ø podle obsahu
- obecně zeměpisné - povrch, vodstvo
- tematické mapy - 1 téma - např. nábořenství, průmysl, zemědělství
- topografické - malé území, topogr. značky
generalizace obsahu mapy = zjednodušení, 1 prvek zvýrazněn
Ø Klaudiánova mapa Čech - 1518, nejstarší mapa Čech, orientována k jihu
- uložena v archívu v Litoměřicích
Ø Komenský - 1627, mapa Moravy a Slezka, podrobná síť toků, kopečková metoda
Ø Müllerova mapa Čech - 1720 - podrobná (hl. Vyšší Brod)
Ø r. 1800 - vojenské mapování (doba Rakouska-Uherska)
Ø 1935 - 1.atlas ČSR
Ø po 2. sv. válce - mapování používané dodnes
Ø dnes - letecké, družicové snímkování, GPS - určování zeměpisné polohy
Dělení map:
Ø podle měřítka mapy - udává zmenšení poměr skutečnosti ku mapě
- měřítko - číselné - např. 1: 100 000
- grafické
- podle měřítka dělíme mapy na:
mapy malého měřítka - 1:1 000 000 a výš
mapy střední měřítka - od 1:200 000 do 1:1 000 000
mapy velkého měřítka - 1:200 000 a níž
Ø podle obsahu
- obecně zeměpisné - povrch, vodstvo
- tematické mapy - 1 téma - např. nábořenství, průmysl, zemědělství
- topografické - malé území, topogr. značky
generalizace obsahu mapy = zjednodušení, 1 prvek zvýrazněn
Definice a obsah mapy
mapa - výsledek kartografické činnosti
- zmenšený a zkreslený rovinný obraz zemského povrchu nebo jeho části
Obsah mapy:
1) matematický základ - zeměpisná síť poledníků a rovnoběžek
- rovnoběžky - spojnice bodů se stejnou zem. šířkou = úhel (fí) svírající rovinu rovníku a místo na zemi a
střed země, rozlišujeme Szš a Jzš - dělí Zemi na S a J polokouli
- poledníky - spojnice bodů se stejnou zem. délkou = úhel (lambda) svírající rovinu nultého poledníku
rozlišujeme Vzd a Zzd, dělí Zemi na V a Z polokouli
2) polohopis (situace) - horizontální členění - znázorňuje polohu, vzdálenost objektů
- vyjadřován pomocí smluvených značek: - bodové (kóta)
- čárové (hranice, vodní toky)
- plošné (lesy, jezera)
- u tématických map jen 1 téma, používají se izolinie - spojnice míst o stejné hodnosti nějakého jevu
např. - vrstevnice - spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou
- izoterma - spojnice míst se stejnou teplotou
- izobary - spojnice míst se stejným tlakem
- izohyety - spojnice míst se stejným množstvím srážek
3) výškopis - výškové poměry a tvary reliéfu - dohodnutý postup
§ hypsometrie - smluvené používání barev na mapě (nížiny - zelená, hory - hnědá)
§ znázornění výšek - kóty (výškové body),vrstevnice, stínování, šrafování
4) popis mapy - vysvětluje ostatní obsah mapy - zeměpisná jména:
· místní - názvy obydlených míst - např. měst, států
· pomístní - názvy řek, pohoří, neobydlených míst
Přepis cizích názvů:
· transpozice - v původním znění
· transliterací - přepis do latinky
· transkripcí - fonetický přepis (jak slyším, tak to píšu)
5) kartografická generalizace - výběr a zevšeobecnění
Práce spojené se vznikem mapy:
1) astronomické - stanovení přesné polohy (zš, zd)
2) geodetické - vytvoření - trigonomické (trojúhelníkové) sítě - podklad pro polohopis
- nivelační sítě - podklad pro výškopis (nadm. výška)
3) toponymické - v terénu - podrobný polohopis + výškopis
- vyhodnocení leteckých snímků
4) kartografické - zpracování do formy kartograf. díla (výtvor mapy)
5) reprodukční - reprodukce a tisk
- zmenšený a zkreslený rovinný obraz zemského povrchu nebo jeho části
Obsah mapy:
1) matematický základ - zeměpisná síť poledníků a rovnoběžek
- rovnoběžky - spojnice bodů se stejnou zem. šířkou = úhel (fí) svírající rovinu rovníku a místo na zemi a
střed země, rozlišujeme Szš a Jzš - dělí Zemi na S a J polokouli
- poledníky - spojnice bodů se stejnou zem. délkou = úhel (lambda) svírající rovinu nultého poledníku
rozlišujeme Vzd a Zzd, dělí Zemi na V a Z polokouli
2) polohopis (situace) - horizontální členění - znázorňuje polohu, vzdálenost objektů
- vyjadřován pomocí smluvených značek: - bodové (kóta)
- čárové (hranice, vodní toky)
- plošné (lesy, jezera)
- u tématických map jen 1 téma, používají se izolinie - spojnice míst o stejné hodnosti nějakého jevu
např. - vrstevnice - spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou
- izoterma - spojnice míst se stejnou teplotou
- izobary - spojnice míst se stejným tlakem
- izohyety - spojnice míst se stejným množstvím srážek
3) výškopis - výškové poměry a tvary reliéfu - dohodnutý postup
§ hypsometrie - smluvené používání barev na mapě (nížiny - zelená, hory - hnědá)
§ znázornění výšek - kóty (výškové body),vrstevnice, stínování, šrafování
4) popis mapy - vysvětluje ostatní obsah mapy - zeměpisná jména:
· místní - názvy obydlených míst - např. měst, států
· pomístní - názvy řek, pohoří, neobydlených míst
Přepis cizích názvů:
· transpozice - v původním znění
· transliterací - přepis do latinky
· transkripcí - fonetický přepis (jak slyším, tak to píšu)
5) kartografická generalizace - výběr a zevšeobecnění
Práce spojené se vznikem mapy:
1) astronomické - stanovení přesné polohy (zš, zd)
2) geodetické - vytvoření - trigonomické (trojúhelníkové) sítě - podklad pro polohopis
- nivelační sítě - podklad pro výškopis (nadm. výška)
3) toponymické - v terénu - podrobný polohopis + výškopis
- vyhodnocení leteckých snímků
4) kartografické - zpracování do formy kartograf. díla (výtvor mapy)
5) reprodukční - reprodukce a tisk
Matematická kartografie - kartografická zobrazení
Matematická kartografie - zkoumá matematické postupy, zákony mapování, techniky a výpočty, které
souvisí s tvorbou map
- vybírá nejvhodnější zobrazení
Kartografických zobrazení se dělí:
1) podle zobrazované plochy:
· azimutální - zobrazuje se na tečnou rovinu
· válcové - zobrazuje se na povrch válce, který lze rozvinout do roviny
· kuželové - zobrazuje se na povrch kužele, který lze rozvinout do roviny
2) podle polohy zobr. plochy
· normální (pólová) - osa válce a kužele prochází pólem, rovina se dotýká na pólu
· příčná - osa válce a kužele je v rovině rovníku a prochází středem Z, rovina se dotýká na rovníku
· obecná - kterýkoliv bod na Zemi (mimo předchozích případůt - rovníku, pólů)
3) podle vlastností zobrazení (podle toho, co je nezkresleno):
· úhlojevné - nezkreslené úhly
· plochojevné - nezkreslená plocha
· délkojevné - nezkreslené délky
4) podle polohy promítání:
§ stereografické - v protilehlém bodě
§ gnomické - ve středu Z
§ ortogonální - v nekonečnu
volba zobrazení:
§ pól - azimutální v normální poloze
§ rovník - válcové v příčné poloze
§ mírný pás - kuželové v obecné poloze
pozn. atlas 1. str.
souvisí s tvorbou map
- vybírá nejvhodnější zobrazení
Kartografických zobrazení se dělí:
1) podle zobrazované plochy:
· azimutální - zobrazuje se na tečnou rovinu
· válcové - zobrazuje se na povrch válce, který lze rozvinout do roviny
· kuželové - zobrazuje se na povrch kužele, který lze rozvinout do roviny
2) podle polohy zobr. plochy
· normální (pólová) - osa válce a kužele prochází pólem, rovina se dotýká na pólu
· příčná - osa válce a kužele je v rovině rovníku a prochází středem Z, rovina se dotýká na rovníku
· obecná - kterýkoliv bod na Zemi (mimo předchozích případůt - rovníku, pólů)
3) podle vlastností zobrazení (podle toho, co je nezkresleno):
· úhlojevné - nezkreslené úhly
· plochojevné - nezkreslená plocha
· délkojevné - nezkreslené délky
4) podle polohy promítání:
§ stereografické - v protilehlém bodě
§ gnomické - ve středu Z
§ ortogonální - v nekonečnu
volba zobrazení:
§ pól - azimutální v normální poloze
§ rovník - válcové v příčné poloze
§ mírný pás - kuželové v obecné poloze
pozn. atlas 1. str.
Urbanizace,Ekologické problémy
– 45% obyvatel žije na vesnici
– Austrálie, S. Amerika, Evropa → nejvíce urbanizovány
– nedostatek pitné vody – odběr podzemní vody větší – V Čína
- Andské země a Středoamerická země – kritický stav
- J a S Afrika + JV, J, V Asie
– ekologická katastrofa Aralského jezera
Ekologické problémy
– skleníkový efekt + předvídatelné oteplení (skleníkové plyny se hromadí v atmosféře)
– narušení ozónové vrstvy – růst koncentrace CO2
– kyselé deště – emise oxidu síry (SO2) + oxidu dusíku → automobilová doprava
– degradace půd – zemědělská a orná půda ubývá na Zemi ( → snížení kvality – úrodnost )
- rozšiřování pouští → dezertifikace ( - nadměrný stav dobytka – spásá pastviny)
- zaorávání úrodných půd
– znečištění vod - podzemní vody (čističky), řeky, oceány (havárie tankerů, ropných plošin)
- Evropa má nejvíce znečištěných moří → hlavně Baltské
– kácení tropických deštných lesů – Amazonie
– snížení biodiverzity – snížení rostlinných a živočišných druhů
– hromadění a ukládání odpadů ( i spalovny)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Globální problémy lidstva 1)
Zdravotnictví,války 2)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
– Austrálie, S. Amerika, Evropa → nejvíce urbanizovány
– nedostatek pitné vody – odběr podzemní vody větší – V Čína
- Andské země a Středoamerická země – kritický stav
- J a S Afrika + JV, J, V Asie
– ekologická katastrofa Aralského jezera
Ekologické problémy
– skleníkový efekt + předvídatelné oteplení (skleníkové plyny se hromadí v atmosféře)
– narušení ozónové vrstvy – růst koncentrace CO2
– kyselé deště – emise oxidu síry (SO2) + oxidu dusíku → automobilová doprava
– degradace půd – zemědělská a orná půda ubývá na Zemi ( → snížení kvality – úrodnost )
- rozšiřování pouští → dezertifikace ( - nadměrný stav dobytka – spásá pastviny)
- zaorávání úrodných půd
– znečištění vod - podzemní vody (čističky), řeky, oceány (havárie tankerů, ropných plošin)
- Evropa má nejvíce znečištěných moří → hlavně Baltské
– kácení tropických deštných lesů – Amazonie
– snížení biodiverzity – snížení rostlinných a živočišných druhů
– hromadění a ukládání odpadů ( i spalovny)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Globální problémy lidstva 1)
Zdravotnictví,války 2)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
Geografická kartografie
Kartografie - patří mezi speciální vědy, zkoumá problematiku tvorby a zpracování map, zabývá se technikou
výroby i jejím využitím
- také se zabývá svou historií, vývojem mapování, měřením na mapách, archivováním map
Matematická kartografie - zkoumá matematické postupy, zákony mapování, techniky a výpočty, které souvisí
s tvorbou map
- vybírá nejvhodnější zobrazení
Kartografická polygrafie - zabývá se reprodukcí map, jejich rozmnožováním a finální úpravou
Mapa - výsledek kartografické činnosti
- zmenšený a zkreslený rovinný obraz zemského povrchu nebo jeho části
Historický vývoj
- je dán stupněm vzdělanosti a kultury člověka
Ø Pravěk - první nákresy map - v jeskyních, na kůži, na dřevě, kůře stromů
Ø Starověk
- 5. - 3. st. př. n. l. Babylónská mapa světa - Země je kruh obklopený vodou
Řecko
- Anaximandros - mapa světa ( Z placka ve vodě)
- začíná pronikat názor o kulatosti Země - 1.vyslovil Pythagoras 6.st.př.n.l.
- Aristoteles - 4.st.př.n.l. - důkaz kulatosti Z - podle kruhového stínu Z při zatmění měsíce
- Thales Euklides - matematik, teoretické základy pro tvorbu map
- Eratosthenés - 3.st. př.n.l. - 1. určil obvod Z, vypočítal délku poledníku mezi Alexandrií a Asnánem
mapa tehdy známého světa - 3 světy - Afrika(Libye), Evropa, Asie
- Hipparchos - astronom, poprvé definoval zd a zš
- Kratés - 1. Glóbus
- Ptolemaios - 1. zkonstruoval kuželové zobrazení, mapa světa 2.st.n.l.
Řím – čerpají info od Řeků
Ø Středověk
- úpadek kartografie – církev – námitky proti kulatosti země (mapy ve středu Jeruzalém)
- Arabský svět – uchovává poznatky z Antiky
- 14. st. – nástup renesance, návrat k antice, poznání kompasu => kompasové (portulánové) mapy
Ø Novověk
- 15.-16. st. Zámořské objevy - období velkých geografických objevů
- 1.pol. 15.st. Guthengerg vynález knihtisku
- zpřesňování map
- 19. st. - 1. pokus o zpracování mezinárodní mapy světa
výroby i jejím využitím
- také se zabývá svou historií, vývojem mapování, měřením na mapách, archivováním map
Matematická kartografie - zkoumá matematické postupy, zákony mapování, techniky a výpočty, které souvisí
s tvorbou map
- vybírá nejvhodnější zobrazení
Kartografická polygrafie - zabývá se reprodukcí map, jejich rozmnožováním a finální úpravou
Mapa - výsledek kartografické činnosti
- zmenšený a zkreslený rovinný obraz zemského povrchu nebo jeho části
Historický vývoj
- je dán stupněm vzdělanosti a kultury člověka
Ø Pravěk - první nákresy map - v jeskyních, na kůži, na dřevě, kůře stromů
Ø Starověk
- 5. - 3. st. př. n. l. Babylónská mapa světa - Země je kruh obklopený vodou
Řecko
- Anaximandros - mapa světa ( Z placka ve vodě)
- začíná pronikat názor o kulatosti Země - 1.vyslovil Pythagoras 6.st.př.n.l.
- Aristoteles - 4.st.př.n.l. - důkaz kulatosti Z - podle kruhového stínu Z při zatmění měsíce
- Thales Euklides - matematik, teoretické základy pro tvorbu map
- Eratosthenés - 3.st. př.n.l. - 1. určil obvod Z, vypočítal délku poledníku mezi Alexandrií a Asnánem
mapa tehdy známého světa - 3 světy - Afrika(Libye), Evropa, Asie
- Hipparchos - astronom, poprvé definoval zd a zš
- Kratés - 1. Glóbus
- Ptolemaios - 1. zkonstruoval kuželové zobrazení, mapa světa 2.st.n.l.
Řím – čerpají info od Řeků
Ø Středověk
- úpadek kartografie – církev – námitky proti kulatosti země (mapy ve středu Jeruzalém)
- Arabský svět – uchovává poznatky z Antiky
- 14. st. – nástup renesance, návrat k antice, poznání kompasu => kompasové (portulánové) mapy
Ø Novověk
- 15.-16. st. Zámořské objevy - období velkých geografických objevů
- 1.pol. 15.st. Guthengerg vynález knihtisku
- zpřesňování map
- 19. st. - 1. pokus o zpracování mezinárodní mapy světa
Pod OSN patrí
pod OSN patří:
UNESCO: Organizace pro výchovu, vědu a kulturu
-zal. r. 1946
-sídlo v Paříži
-CÍL: boj s negramotností
FAO: Organizace pro výživu a zemědělství
- sídlo v Římě
- pro zemědělství
UNICEF: Organizace pro pomoc dětem a obětem 2. sv. války
- sídlo v New Yorku
- vznik r . 1946
- ČR pro UNICEF od r. 1991
EU: - předchůdcem EU bylo ESUO (evropské spol. uhlí a oceli), které vzniklo v 1952, po 2. sv. válce „ studená válka“, aby se
- do budoucna zamezilo další válce
- 6 zakládajících členů- Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Itálie, Francie, Německo
- 1957: vznik Euratom (Evr. spol. pro atomovou energii) a EHS ( Evr. hospodářské spol.)
- ESUO+ Euratom+ EHS= EU (1992)
- 25 členů ( Belgie, Dánsko, Nizozemí, Lucembursko, Itálie, Francie, Německo, Irsko, VB, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, ČR, Maďarsko, Kypr
- ČR v EU od r. 1. 5. 1993
- Orgány: Rada EU: v Bruselu a Lucemburku, tvořena ministry vlád evropských zemí ═►Evropská rada: má nejvyšší úroveň, zde zasedají hlavy států a vlád čl. zemí
- Evropský parlament, Evropská komise, Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka
OECD: Ekonomická organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
- vznik r. 1961
- sídlo v Paříži
- CÍL: koordinovat Americkou pomoc Evropě
- podpora ekon. růstu členů
- Kanada, Austrálie, USA, Mexiko
G7: vrchol OECD: nejbohatší státy světa: USA, VB, Itálie, Japonsko, Německo, Francie, Kanada
- od 6. 10. 1993 je ČR jako 26 člen
NATO: Smlouva o kolektivní obraně
- vznik r. 1949 ve Washingtonu DC
- vojenské seskupení států –
- 16 členů
- sídlo Brusel
- 12. 3. 1999 – ČR členem NATO
NAFTA: Severoamerické sdružení volného obchodu
- Kanada, USA, Mexiko
- jeden společný ekonomický prostor
OPEC: Organizace zemích vyvážejících ropu
- vznik r. 1960 ve Vídni
- 13 členů
- Libye, Alžírsko, Saudská Arábie, Írák, Írán,…..
UNESCO: Organizace pro výchovu, vědu a kulturu
-zal. r. 1946
-sídlo v Paříži
-CÍL: boj s negramotností
FAO: Organizace pro výživu a zemědělství
- sídlo v Římě
- pro zemědělství
UNICEF: Organizace pro pomoc dětem a obětem 2. sv. války
- sídlo v New Yorku
- vznik r . 1946
- ČR pro UNICEF od r. 1991
EU: - předchůdcem EU bylo ESUO (evropské spol. uhlí a oceli), které vzniklo v 1952, po 2. sv. válce „ studená válka“, aby se
- do budoucna zamezilo další válce
- 6 zakládajících členů- Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Itálie, Francie, Německo
- 1957: vznik Euratom (Evr. spol. pro atomovou energii) a EHS ( Evr. hospodářské spol.)
- ESUO+ Euratom+ EHS= EU (1992)
- 25 členů ( Belgie, Dánsko, Nizozemí, Lucembursko, Itálie, Francie, Německo, Irsko, VB, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, ČR, Maďarsko, Kypr
- ČR v EU od r. 1. 5. 1993
- Orgány: Rada EU: v Bruselu a Lucemburku, tvořena ministry vlád evropských zemí ═►Evropská rada: má nejvyšší úroveň, zde zasedají hlavy států a vlád čl. zemí
- Evropský parlament, Evropská komise, Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka
OECD: Ekonomická organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
- vznik r. 1961
- sídlo v Paříži
- CÍL: koordinovat Americkou pomoc Evropě
- podpora ekon. růstu členů
- Kanada, Austrálie, USA, Mexiko
G7: vrchol OECD: nejbohatší státy světa: USA, VB, Itálie, Japonsko, Německo, Francie, Kanada
- od 6. 10. 1993 je ČR jako 26 člen
NATO: Smlouva o kolektivní obraně
- vznik r. 1949 ve Washingtonu DC
- vojenské seskupení států –
- 16 členů
- sídlo Brusel
- 12. 3. 1999 – ČR členem NATO
NAFTA: Severoamerické sdružení volného obchodu
- Kanada, USA, Mexiko
- jeden společný ekonomický prostor
OPEC: Organizace zemích vyvážejících ropu
- vznik r. 1960 ve Vídni
- 13 členů
- Libye, Alžírsko, Saudská Arábie, Írák, Írán,…..
Globální problémy lidstva
– všelidské → týkají se celé lidské společnosti
– přímo ohrožují život na Zemi
– rozdělují se :
1) populační problémy + problémy války
2) zdravotní problémy – nakažlivé nemoci
problémy hladu a výživy
3) surovinové a energetické omezení
4) urbanizace prostoru + problém pitné vody
5) ekologické problémy
6) náboženská nesnášenlivost
7) problém bohatého S a chudého J
Přelidnění
– 6 miliard lidí
– životní prostor je omezený přírodními podmínkami
– problém jak uživit tolik obyvatel
– oblasti, kde jsou počty obyvatel vysoké → populační exploze ( J. Amerika – Mexiko; Afrika; Asie – Čína, Indie, Indonésie, Malajsie)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Zdravotnictví,války 2)
Urbanizace,Ekologické problémy 3)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
– přímo ohrožují život na Zemi
– rozdělují se :
1) populační problémy + problémy války
2) zdravotní problémy – nakažlivé nemoci
problémy hladu a výživy
3) surovinové a energetické omezení
4) urbanizace prostoru + problém pitné vody
5) ekologické problémy
6) náboženská nesnášenlivost
7) problém bohatého S a chudého J
Přelidnění
– 6 miliard lidí
– životní prostor je omezený přírodními podmínkami
– problém jak uživit tolik obyvatel
– oblasti, kde jsou počty obyvatel vysoké → populační exploze ( J. Amerika – Mexiko; Afrika; Asie – Čína, Indie, Indonésie, Malajsie)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Zdravotnictví,války 2)
Urbanizace,Ekologické problémy 3)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
Zdravotnictví,války
– světová zdravotnická organizace každým rokem vydává informace → hladem každý rok trpí 0,5 mil. Lidí (akutní hlad)
– podvýživa – 2,5miliardy lidí
– nadbytečným přírůstkem potravy trpí 1/3 obyvatel Země
– výzkum hledání zdrojů nových potravin → moře – řasy
– za rok se v potravinářství vyrobí o 10% potravin víc než je jí třeba k zabezpečení dostatečného přísunu potravin pro světovou populaci
– nejvíce hladovějí lidé v JV Asii – Kambodža, Laos, Vietnam; + další oblasti Afriky (mimo JAR a S Afriky); Latinská Amerika – 60 mil. obyvatel + Andské státy
Války
– jaderné a chemické zbraně
– terorismus
– ohniska nepokoje
➢ Evropa – Severní Irsko + Irsko(IRA); Španělsko – Baskicko(ETA), Balkán – Kosovo, Černá Hora, Srbsko; Korsika – Francouzi x Italové; Kaliningrad – Rusko x Polsko
➢ Afrika – JAR; umělé hranice → udělal je kolonizátor → v hraničních oblastech konflikty; Z Sahara
➢ JZ Asie – Irák; Tibet – od 50. let součástí Číny; Srí Lanka – náboženství → Tamilové x Singálci
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Globální problémy lidstva 1)
Urbanizace,Ekologické problémy 3)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
– podvýživa – 2,5miliardy lidí
– nadbytečným přírůstkem potravy trpí 1/3 obyvatel Země
– výzkum hledání zdrojů nových potravin → moře – řasy
– za rok se v potravinářství vyrobí o 10% potravin víc než je jí třeba k zabezpečení dostatečného přísunu potravin pro světovou populaci
– nejvíce hladovějí lidé v JV Asii – Kambodža, Laos, Vietnam; + další oblasti Afriky (mimo JAR a S Afriky); Latinská Amerika – 60 mil. obyvatel + Andské státy
Války
– jaderné a chemické zbraně
– terorismus
– ohniska nepokoje
➢ Evropa – Severní Irsko + Irsko(IRA); Španělsko – Baskicko(ETA), Balkán – Kosovo, Černá Hora, Srbsko; Korsika – Francouzi x Italové; Kaliningrad – Rusko x Polsko
➢ Afrika – JAR; umělé hranice → udělal je kolonizátor → v hraničních oblastech konflikty; Z Sahara
➢ JZ Asie – Irák; Tibet – od 50. let součástí Číny; Srí Lanka – náboženství → Tamilové x Singálci
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Globální problémy lidstva 1)
Urbanizace,Ekologické problémy 3)
29. Biosféra a člověk
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz
1.2. CESTOVNÍ RUCH
- přemisťování lidí z jednoho místa na druhé a pobyt na tom místě (ale ne více než rok)
- formy CR:
Ø rekreační: odpočinek, dovolená, léčební
Ø exkurzní: rekreace + poznání
Ø věděcko - odborné aktivity lidí - 10%
Ø podnikatelský: pracovní cesty - 15%
- velmi rychle se rozvíjí
- vzrostl počet cestovních kanceláří
- rozlišujeme:
Ø aktivní CR - turisti sem k nám (v zájmu ekonomiky by měl být, co nejvyšší)
Ø pasivní - čeští občané od zahraničí - nejvíce - Chorvatsko, Španělsko, Itálie (Bilione), Francie
- negativa cestování: kriminalita, terorismus, ekologie
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
- formy CR:
Ø rekreační: odpočinek, dovolená, léčební
Ø exkurzní: rekreace + poznání
Ø věděcko - odborné aktivity lidí - 10%
Ø podnikatelský: pracovní cesty - 15%
- velmi rychle se rozvíjí
- vzrostl počet cestovních kanceláří
- rozlišujeme:
Ø aktivní CR - turisti sem k nám (v zájmu ekonomiky by měl být, co nejvyšší)
Ø pasivní - čeští občané od zahraničí - nejvíce - Chorvatsko, Španělsko, Itálie (Bilione), Francie
- negativa cestování: kriminalita, terorismus, ekologie
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE - význam OSN, EU, OECD, OPEC, NAFTA, G7
- tendence států sdružovat se, je zde od nepaměti
- nejvíce organizací vzniklo v 2. pol. 20. stol. – po 2. sv. válce
- nejstarší organizace již v 2. pol. 19. stol. – např. MEZINÁRODNÍ ČERVENÝ KŘÍŽ
ORGANIZACE 20.stol.
OSN: organizace spojených národů
- vznik r. 1945 v New Yorku
- sídlo: Vídeň, Ženeva
- navázala na společnost národů (1920- 1939)
- podepsána CHARTA OSN – 51 zakládajících zemí
- nyní je to sdružení nejvíce států – okolo 189
- nepatří sem: Švýcarsko, Vatikán, Karibaty + další ostrovy Oceánie
- CÍL: udržet bezpečnost a světový mír
- spadá pod něj např. i UNICEF
- členství může získat každý mírumilovný stát
- hlavní orgán OSN:
- VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ: schází se 1 za rok, 1 zástupce z členského státu, neustále přijímají nové členy, generální tajemník- Kofi Anan
- RADA BEZPEČNOSTI: 25 stálých členů ═►Čína, Francie, Rusko,USA, VB
- 10 nestálých členů═►ze všech členských států
- rozhoduje o vojenských interferencích, apod.
- vojska OSN: modré barety
- další menší instituce: Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr(Haag)-15 soudců na 9 let
- nejvíce organizací vzniklo v 2. pol. 20. stol. – po 2. sv. válce
- nejstarší organizace již v 2. pol. 19. stol. – např. MEZINÁRODNÍ ČERVENÝ KŘÍŽ
ORGANIZACE 20.stol.
OSN: organizace spojených národů
- vznik r. 1945 v New Yorku
- sídlo: Vídeň, Ženeva
- navázala na společnost národů (1920- 1939)
- podepsána CHARTA OSN – 51 zakládajících zemí
- nyní je to sdružení nejvíce států – okolo 189
- nepatří sem: Švýcarsko, Vatikán, Karibaty + další ostrovy Oceánie
- CÍL: udržet bezpečnost a světový mír
- spadá pod něj např. i UNICEF
- členství může získat každý mírumilovný stát
- hlavní orgán OSN:
- VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ: schází se 1 za rok, 1 zástupce z členského státu, neustále přijímají nové členy, generální tajemník- Kofi Anan
- RADA BEZPEČNOSTI: 25 stálých členů ═►Čína, Francie, Rusko,USA, VB
- 10 nestálých členů═►ze všech členských států
- rozhoduje o vojenských interferencích, apod.
- vojska OSN: modré barety
- další menší instituce: Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr(Haag)-15 soudců na 9 let
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
- zajištění přepravy osob, nákladů, energie,zpráv a informací v prostoru
- doprava se postupně rozvíjela - od síly zvířat a člověka až k technickým pokrokům(páry) - dnes: el.energie
- členění dopravy:
Ø pozemní, letecká, námořní
Ø osobní a nákladní - výkon dopravy - počet přepravovaných osob, nákladu/počet ujetých (oskm, tkm)
- základní složky dopravy: dopravní prostředky (auta,vlaky,lodě,letadla)
dopravní sítě (silnice,železnice,námořní linky)
dopravní uzly (nádraží,letiště,přístavy)
Pozemní doprava
a) železniční doprava
- přeprava osob a nákladů, převážně na střední a delší vzdálenosti
- rozvoj:technickým pokrokem prům. revoluce (1. parní železnice:ve VB 1822)
- dnes na ústupu, využívaná hl. v Evropě (ČR - nejhustší síť v Evropě-po Belgii)
- světová železniční síť měří 1.25 mil. km
- nejmodernější železnice - USA, Kanada, Brazílie Německo, Japonsko - rychlovlaky (přes 200km/h)
- nejdelší vlakový tunel: Eurotunel - Anglie - Francie
- požadavek EU - koridory - pro rychlejší jízdu vlaku (až 160km/h) a bezpečí - u nás Ústí-Praha-Kolín-Čes.Tř.
b) automobilová doprava
- přeprava osob,nákladů převážně na kratší vzdálenosti
- bleskový rozvoj - 2. pol. 20.stol.
- na silnice připadá 70% světové dopravní sítě
- hlavně v USA,Japonsku, Kanadě
- transkontinentální dálnice - (USA-S-J,Z-V)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
- doprava se postupně rozvíjela - od síly zvířat a člověka až k technickým pokrokům(páry) - dnes: el.energie
- členění dopravy:
Ø pozemní, letecká, námořní
Ø osobní a nákladní - výkon dopravy - počet přepravovaných osob, nákladu/počet ujetých (oskm, tkm)
- základní složky dopravy: dopravní prostředky (auta,vlaky,lodě,letadla)
dopravní sítě (silnice,železnice,námořní linky)
dopravní uzly (nádraží,letiště,přístavy)
Pozemní doprava
a) železniční doprava
- přeprava osob a nákladů, převážně na střední a delší vzdálenosti
- rozvoj:technickým pokrokem prům. revoluce (1. parní železnice:ve VB 1822)
- dnes na ústupu, využívaná hl. v Evropě (ČR - nejhustší síť v Evropě-po Belgii)
- světová železniční síť měří 1.25 mil. km
- nejmodernější železnice - USA, Kanada, Brazílie Německo, Japonsko - rychlovlaky (přes 200km/h)
- nejdelší vlakový tunel: Eurotunel - Anglie - Francie
- požadavek EU - koridory - pro rychlejší jízdu vlaku (až 160km/h) a bezpečí - u nás Ústí-Praha-Kolín-Čes.Tř.
b) automobilová doprava
- přeprava osob,nákladů převážně na kratší vzdálenosti
- bleskový rozvoj - 2. pol. 20.stol.
- na silnice připadá 70% světové dopravní sítě
- hlavně v USA,Japonsku, Kanadě
- transkontinentální dálnice - (USA-S-J,Z-V)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
LETECKÁ DOPRAVA
- hl. přeprava osob na velké vzdálenosti, ale i nákladů (květiny, poštovní zásilky)
- moderní, rychlá a relativně bezpečná, nevýhoda - vysoká cena
- vnitrostátní letec. doprava - u států s velkou rozlohou ( Kanada, USA)
- nejvýznamnější letiště - hl. v USA, Evropě, Japonsku
USA - Kenedyho let. v New Yorku, Chicago, Dallas, Los Angeles, Atlanta, San Francisco
EVROPA - Frankfurt,Londýn (Hethrow, Getwick) JAPONSKO - Tokio
- Airbus - společnost na výrobu letadel v Evropě
LODNÍ DOPRAVA
a) námořní doprava
- hl. přeprava nákladů na velké vzdálenosti
- přepraví 60% veškerého nákladu, stálé trasy
- KABOTÁŽ = námořní doprava - mezi přístavy, při pobřeží (Norsko,Švédsko,Dánsko)
- státy levných vlajek - i když jsou to malé státy, tak se pod jejich vlajkou plaví hodně lodí
=>Libérie, Řecko, Malta, Norsko, Panama
- stavba přístavů je modernější než dříve, staví se na moři plošiny = terminály - často ropné terminály
- kapacita lodi se měří v brutech (BRT) - registrovaná tuna - kolik nákladu se může převést, aby se loď
nepotopila
- největší světové přístavy: Rotterdam, Singapure, Amsterdam, Hamburk, londýnský přístav
- ropné přístavy - okolí Perského zálivu
- zkrácení trasy - průplavy, průlivy
b) vodní vnitrozemská
- v posledních letech upadá, dříve obchodovali po řekách
- výhody - nízká investice, nevýhoda - nízká rychlost
- nejrozšířenější v USA - Velká jezera, řeka Mississippi, Čína, Německo
Nizozemí (přeprava lidí, věcí pomocí vodních kanálů)
POTRUBNÍ DOPRAVA - speciální doprava
- přeprava na velké vzdálenosti (ropy a zemního plynu,ale také pošty, vody, kanalizace, vínovody,
čpavkovod)
- mladý druh dopravy (před 2. sv.válkou)
- 1,5 mil. km ropovodů a plynovodů na světě
- nevýhoda: třeba stavět čerpací stanice, náchylná na porušení stability zemské kůry
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
- hl. přeprava osob na velké vzdálenosti, ale i nákladů (květiny, poštovní zásilky)
- moderní, rychlá a relativně bezpečná, nevýhoda - vysoká cena
- vnitrostátní letec. doprava - u států s velkou rozlohou ( Kanada, USA)
- nejvýznamnější letiště - hl. v USA, Evropě, Japonsku
USA - Kenedyho let. v New Yorku, Chicago, Dallas, Los Angeles, Atlanta, San Francisco
EVROPA - Frankfurt,Londýn (Hethrow, Getwick) JAPONSKO - Tokio
- Airbus - společnost na výrobu letadel v Evropě
LODNÍ DOPRAVA
a) námořní doprava
- hl. přeprava nákladů na velké vzdálenosti
- přepraví 60% veškerého nákladu, stálé trasy
- KABOTÁŽ = námořní doprava - mezi přístavy, při pobřeží (Norsko,Švédsko,Dánsko)
- státy levných vlajek - i když jsou to malé státy, tak se pod jejich vlajkou plaví hodně lodí
=>Libérie, Řecko, Malta, Norsko, Panama
- stavba přístavů je modernější než dříve, staví se na moři plošiny = terminály - často ropné terminály
- kapacita lodi se měří v brutech (BRT) - registrovaná tuna - kolik nákladu se může převést, aby se loď
nepotopila
- největší světové přístavy: Rotterdam, Singapure, Amsterdam, Hamburk, londýnský přístav
- ropné přístavy - okolí Perského zálivu
- zkrácení trasy - průplavy, průlivy
b) vodní vnitrozemská
- v posledních letech upadá, dříve obchodovali po řekách
- výhody - nízká investice, nevýhoda - nízká rychlost
- nejrozšířenější v USA - Velká jezera, řeka Mississippi, Čína, Německo
Nizozemí (přeprava lidí, věcí pomocí vodních kanálů)
POTRUBNÍ DOPRAVA - speciální doprava
- přeprava na velké vzdálenosti (ropy a zemního plynu,ale také pošty, vody, kanalizace, vínovody,
čpavkovod)
- mladý druh dopravy (před 2. sv.válkou)
- 1,5 mil. km ropovodů a plynovodů na světě
- nevýhoda: třeba stavět čerpací stanice, náchylná na porušení stability zemské kůry
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie dopravy a terciální
1. Zeměpis dopravy-pozemní doprava
1.1. LETECKÁ DOPRAVA,LODNÍ DOPRAVA
1.2. CESTOVNÍ RUCH
Články na hledaný výraz "Geografie dopravy a cestovního ruchu" naleznete na bezuceni.cz
Rozdělení Geografie
vědy se dělí na přírodní, společenské a technické. Geografie je vědou stojící na rozhraní mezi nimi.
Proces diferenciace začínající od poloviny19. století, hrozilo nebezpečí zániku G. , její splynutí s ostatními vědními disciplínami, geografie se zachránila díky svému systémovému přístupu.
- geografii dělíme podle toho, co zkoumá, do 3 základních skupin:
1) Obecná geografie – zkoumá vše a všude
Ø Obecně fyzický zeměpis
Ø Socioekonomický zeměpis
2) Regionální g. – zkoumá také vše, ale ne všude
3) Speciální vědy
Obecně fyzický zeměpis (přírodní větev)
- meteorologie (počasí )
- klimatografie (podnebí)
- hydrologie (voda na zemi)
- oceánologie
- pedologie (věda o půdách)
- gemorfologie (tvar krajiny)
- biogeografie (zvířata, rostlina)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie
HISTORICKÝ NÁČRT VÝVOJE SOCIOEKONOMICKÉ GEOGRAFIE 1)
Jinou z kritických reakcí na geografický determinismus bylo založení kulturní geografie 2)
Na začátku 70. let geografie také „objevila“ společenské (politicko-ekonomické) problémy 3)
1. PŘEDNÁŠKA GEOGRAFIE
Články na hledaný výraz "Geografie jako věda" naleznete na bezuceni.cz
Proces diferenciace začínající od poloviny19. století, hrozilo nebezpečí zániku G. , její splynutí s ostatními vědními disciplínami, geografie se zachránila díky svému systémovému přístupu.
- geografii dělíme podle toho, co zkoumá, do 3 základních skupin:
1) Obecná geografie – zkoumá vše a všude
Ø Obecně fyzický zeměpis
Ø Socioekonomický zeměpis
2) Regionální g. – zkoumá také vše, ale ne všude
3) Speciální vědy
Obecně fyzický zeměpis (přírodní větev)
- meteorologie (počasí )
- klimatografie (podnebí)
- hydrologie (voda na zemi)
- oceánologie
- pedologie (věda o půdách)
- gemorfologie (tvar krajiny)
- biogeografie (zvířata, rostlina)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Geografie
HISTORICKÝ NÁČRT VÝVOJE SOCIOEKONOMICKÉ GEOGRAFIE 1)
Jinou z kritických reakcí na geografický determinismus bylo založení kulturní geografie 2)
Na začátku 70. let geografie také „objevila“ společenské (politicko-ekonomické) problémy 3)
1. PŘEDNÁŠKA GEOGRAFIE
Články na hledaný výraz "Geografie jako věda" naleznete na bezuceni.cz
Socioekonomický zeměpis
Socioekonomický zeměpis (společensko- hospodářská větev)
- demografie
- sídelní geografie
- ekonomická geografie (zemědělství, průmysl, služby, cestovní ruch, věda a výzkum)
ad 2) Regionální geografie
- zkoumá všechny prvky na určitém území (kontinentu, státu, města.. např. geografie J. Ameriky)
ad 3) Speciální vědy
- kartografie – tvoření map
- kartometrie – měření map
- ekologie
- matematická kartografie (souřadnice, planety)
vědy blízké geografii: - fyzika, biologie, matematika, výpočetní technika, filozofie, sociologie
Geografické časopisy a literatura:
- Koktejl, Lidé a Země, National Geografic, Geografické rozhledy….
jiné zdroje: Statistické ročenky, buletiny ministerstev, internet…..
Čeští geografové:
- Demek, Bičík, Kunský, Mucha, Hanzelka a Zikmund, P avel
- demografie
- sídelní geografie
- ekonomická geografie (zemědělství, průmysl, služby, cestovní ruch, věda a výzkum)
ad 2) Regionální geografie
- zkoumá všechny prvky na určitém území (kontinentu, státu, města.. např. geografie J. Ameriky)
ad 3) Speciální vědy
- kartografie – tvoření map
- kartometrie – měření map
- ekologie
- matematická kartografie (souřadnice, planety)
vědy blízké geografii: - fyzika, biologie, matematika, výpočetní technika, filozofie, sociologie
Geografické časopisy a literatura:
- Koktejl, Lidé a Země, National Geografic, Geografické rozhledy….
jiné zdroje: Statistické ročenky, buletiny ministerstev, internet…..
Čeští geografové:
- Demek, Bičík, Kunský, Mucha, Hanzelka a Zikmund, P avel
SVĚTOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Ø 1850-SVĚTOVÁ REVOLUCE
Ø vznik půdy zvětráváním
Ø 1/3 půdy je v zemědělství využívaná
Ø -ČR zaměstnává v zemědělství zhruba 6-8% obyv.
Ø -rozvojové země 50-70%
Ø zemědělství zajišťuje výživu obyvatelstva a produkuje suroviny pro průmysl
Ø CHEMIZACE: dodává se do půdy složka, kterou ta půda potřebuje
2 druhy:
EXTENZIVNÍ ZP.: produkuje se na velké ploše
INTENZIVNÍ: vyprodukuje hodně,využívá technologii,malá plocha
ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA:
1. rostlinná
2. živočišná
3. lesnictví
4. rybolov
PŘÍRODNÍ FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA ROZMÍSTĚNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ:
a) půda (zemědělská, orná)
b) georeliéf
c) podnebí
SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY:
a) trh(spotřeba)
b) pracovní síly
c) doprava
PÁSMA:
a) ROVNÍKOVÉ: N, úrodné půdy v podzemí, ne příliš vhodné pro zemědělství, jedno roční období-není vegetativní klid
Okopaniny, káva, banány, nedostatek krmiva
b) SUBROVNÍKOVÉ: do 20° s.š., období deště (monzuny) a sucha, ovlivněno zeměpisnou šířkou, rýže(horská, bahenní), kakao, čaj, plantáže, krávy
c) POLOPOUŠTNÍ: 20-30° s.š., rozdíly teplot ve dne i v noci, oázy, zavlažování, datle, pšenice, rýže, bavlna, podzemnice olejná, velbloudi
d) SUBTROPICKÉ: 30-40°s.š.: období zimy a léta, v zimě časté srážky, citrusy ,olivy, vinná réva, rýže, korkový dub, tabák, bavlna, sója, koně, velbloudi, ovce, kozy
e) MÍRNÉ: 4 roční období, vysoké výnosy, cukrová řepa, obilí, brambory, mechanizace, jádroviny, peckoviny, prasata
OBILNINY
PŠENICE, OVES, ŽITO, JEČMEN, RÝŽE, KUKUŘICE, PROSO,ČIROK
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1. Geografie obyvatelstva a sídel
1.1. Geografie primární sféry
7. Obyvatelstvo světa
7.1. Složení obyvatelstva podle věku
7.2. Rasové složení obyvatelstva
7.3. Národnostní složení obyvatelstva
7.4. Rozlišení obyvatelstva z náboženského hlediska
7.5. Náboženské konflikty
7.6. Přirozený pohyb obyvatelstva
7.7. Mechanický pohyb obyvatelstva
7.8. Hlavní území seskupení obyvatelstva
7.9. Sídla
7.10. Urbanizace
SVĚTOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Další Články na hledaný výraz "Geografie obyvatelstva a sídel" naleznete na bezuceni.cz
Ø vznik půdy zvětráváním
Ø 1/3 půdy je v zemědělství využívaná
Ø -ČR zaměstnává v zemědělství zhruba 6-8% obyv.
Ø -rozvojové země 50-70%
Ø zemědělství zajišťuje výživu obyvatelstva a produkuje suroviny pro průmysl
Ø CHEMIZACE: dodává se do půdy složka, kterou ta půda potřebuje
2 druhy:
EXTENZIVNÍ ZP.: produkuje se na velké ploše
INTENZIVNÍ: vyprodukuje hodně,využívá technologii,malá plocha
ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA:
1. rostlinná
2. živočišná
3. lesnictví
4. rybolov
PŘÍRODNÍ FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA ROZMÍSTĚNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ:
a) půda (zemědělská, orná)
b) georeliéf
c) podnebí
SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY:
a) trh(spotřeba)
b) pracovní síly
c) doprava
PÁSMA:
a) ROVNÍKOVÉ: N, úrodné půdy v podzemí, ne příliš vhodné pro zemědělství, jedno roční období-není vegetativní klid
Okopaniny, káva, banány, nedostatek krmiva
b) SUBROVNÍKOVÉ: do 20° s.š., období deště (monzuny) a sucha, ovlivněno zeměpisnou šířkou, rýže(horská, bahenní), kakao, čaj, plantáže, krávy
c) POLOPOUŠTNÍ: 20-30° s.š., rozdíly teplot ve dne i v noci, oázy, zavlažování, datle, pšenice, rýže, bavlna, podzemnice olejná, velbloudi
d) SUBTROPICKÉ: 30-40°s.š.: období zimy a léta, v zimě časté srážky, citrusy ,olivy, vinná réva, rýže, korkový dub, tabák, bavlna, sója, koně, velbloudi, ovce, kozy
e) MÍRNÉ: 4 roční období, vysoké výnosy, cukrová řepa, obilí, brambory, mechanizace, jádroviny, peckoviny, prasata
OBILNINY
PŠENICE, OVES, ŽITO, JEČMEN, RÝŽE, KUKUŘICE, PROSO,ČIROK
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1. Geografie obyvatelstva a sídel
1.1. Geografie primární sféry
7. Obyvatelstvo světa
7.1. Složení obyvatelstva podle věku
7.2. Rasové složení obyvatelstva
7.3. Národnostní složení obyvatelstva
7.4. Rozlišení obyvatelstva z náboženského hlediska
7.5. Náboženské konflikty
7.6. Přirozený pohyb obyvatelstva
7.7. Mechanický pohyb obyvatelstva
7.8. Hlavní území seskupení obyvatelstva
7.9. Sídla
7.10. Urbanizace
SVĚTOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Další Články na hledaný výraz "Geografie obyvatelstva a sídel" naleznete na bezuceni.cz
TRVALÁ SÍDLA-městská
Ø MĚSTSKÁ: mladší typ, než venkovská sídla
- některá mají historický vznik: Athény, Řím
- města vznikla z vesnického osídlení s rozvojem, směny, obchodu a řemesel
- minimální množství obyvatel (5000), s určitým podílem zaměstnaných a stavba více patrových domů
- METROPOLE: označení pro hlavní města
- SVĚTOVÁ METROPOLE: centrum hospodářství nadstátního a celosvětového významu
- Vznik měst v Evropě: - vývojem z řemeslné osady ( nepravidelný půdorys)
- založením: dostali privilégia, mají pravidelný půdorys, v centru(náměstí a kašna, na kopečku kostel a naproti kostelu škola), městské brány na různé strany
- Polyfunkční města: náměstí- historické, obyné, průmyslové
- Monofunkční: Washington DC- správní sídlo-politika
Karlovy Vary- lázně
Oxford- historická, univerzitní města
Benátky- přístavní město, historické
Bibione- rekreace
Městské části, kde žijí určité skupiny lidí:
- Citadely: město bohatých- de France- Paříž, Beverly Hills-LA
- Slamy: dělnické čtvrti, pracovní: bastis, ghetta, laveras
- Negativa: hluk, životní prostředí
- Pozitiva: centrum ,sport, pracovní příležitosti, studium, doprava
- některá mají historický vznik: Athény, Řím
- města vznikla z vesnického osídlení s rozvojem, směny, obchodu a řemesel
- minimální množství obyvatel (5000), s určitým podílem zaměstnaných a stavba více patrových domů
- METROPOLE: označení pro hlavní města
- SVĚTOVÁ METROPOLE: centrum hospodářství nadstátního a celosvětového významu
- Vznik měst v Evropě: - vývojem z řemeslné osady ( nepravidelný půdorys)
- založením: dostali privilégia, mají pravidelný půdorys, v centru(náměstí a kašna, na kopečku kostel a naproti kostelu škola), městské brány na různé strany
- Polyfunkční města: náměstí- historické, obyné, průmyslové
- Monofunkční: Washington DC- správní sídlo-politika
Karlovy Vary- lázně
Oxford- historická, univerzitní města
Benátky- přístavní město, historické
Bibione- rekreace
Městské části, kde žijí určité skupiny lidí:
- Citadely: město bohatých- de France- Paříž, Beverly Hills-LA
- Slamy: dělnické čtvrti, pracovní: bastis, ghetta, laveras
- Negativa: hluk, životní prostředí
- Pozitiva: centrum ,sport, pracovní příležitosti, studium, doprava
URBANIZACE
URBANIZACE: = POMĚŠŤOVÁNÍ, proces formování a rozvoje městského života
- procentuální podíl obyv. žijící ve městech
- znakem současné urbanizace je vznik VELKOMĚST (100 000) : zde soustředění hospodářská, administrativní a obslužné
funkce
AGLOMERACE: - srůstání sídel dohromady, k velkému městu se připojí vedlejší malá sídla (Kolín- Štítary), město k městu
KONURBACE: - srůstání dvou aglomerací
- stávají se centrem hospodářského, politického a kulturního vývoje
MEGALOPOLE: =URBANIZOVANÁ ÚZEMÍ, srůstání aglomerací a konurbací
-USA- oblast Bostonu, přes NY, Philadelphii, Baltimore, Washington, po Norfolk
- procentuální podíl obyv. žijící ve městech
- znakem současné urbanizace je vznik VELKOMĚST (100 000) : zde soustředění hospodářská, administrativní a obslužné
funkce
AGLOMERACE: - srůstání sídel dohromady, k velkému městu se připojí vedlejší malá sídla (Kolín- Štítary), město k městu
KONURBACE: - srůstání dvou aglomerací
- stávají se centrem hospodářského, politického a kulturního vývoje
MEGALOPOLE: =URBANIZOVANÁ ÚZEMÍ, srůstání aglomerací a konurbací
-USA- oblast Bostonu, přes NY, Philadelphii, Baltimore, Washington, po Norfolk
SÍDELNÍ GEOGRAFIE
VZNIK SÍDEL, ROZMÍSTĚNÍ NA ZEMI, DIFERENCIACE SÍDEL, URBANIZACE, AGLOMERACE, KONURABCE, MEGALOPOLIS. SÍDLA V ČR)
- studuje rozmístění a prostorové zvláštnosti sídel
Sídlo: centrem lidské aktivity, kde člověk nejen žije, ale i ekonomicky podniká, ubytování osob zemědělství, hospodářská činnost
Ø rozmístění sídel na zemi: - přírodní podmínky ( tok řeky , mořské pobřeží, nížiny, příhodné klima)
- nerostné suroviny (př. na Aljašce)
- křižovatky obchodních cest
- dnes- soustřeďování do měst- za prací, kulturou, zábavou,…
Ø diferenciace sídel:
venkovská sídla: do 2000 obyvatel
sídla přechodného typu: do 10 000 obyvatel
městská sídla: nad 10 000 obyvatel
- některá sídla mají méně než 2000 obyv. a jsou považována za město (Týnec, Pečky)
různé země mají různé dělení
Ø rozdělení sídel:
1. PŘECHODNĚ OBÝVANÁ SÍDLA: budována v hospodářsky okrajových zónách
Ø jednoduchá: v rovníkových oblastech- slouží lovcům zvěře, ve stepích a polopouštních oblastech- kočovným pastevcům
Ø moderní: v polárních krajinách (výzkumné stanice)-meteorologické a hydrologické stanice ( sever Ruska, Kanada)
2. TRVALÁ SÍDLA:
Ø VENKOVSKÁ: samoty, osady, vesnice
a. samotové osídlení
- sev. Amerika, jih Afriky a Austrálie
b. skupinové osídlení
-Evropa, Afrika, Asie
- spjaté se zemědělskou činností, případně lesnickou
- Lhota- po vypálení lesa
- Oblast kanadských eskymáků- Iglů
- Indiáni- Týpí- pueba
- Oceánie- rábs, palmové listy
- Mongolští pastevci- Jurty - v Evropě – vše blízko sebe
- studuje rozmístění a prostorové zvláštnosti sídel
Sídlo: centrem lidské aktivity, kde člověk nejen žije, ale i ekonomicky podniká, ubytování osob zemědělství, hospodářská činnost
Ø rozmístění sídel na zemi: - přírodní podmínky ( tok řeky , mořské pobřeží, nížiny, příhodné klima)
- nerostné suroviny (př. na Aljašce)
- křižovatky obchodních cest
- dnes- soustřeďování do měst- za prací, kulturou, zábavou,…
Ø diferenciace sídel:
venkovská sídla: do 2000 obyvatel
sídla přechodného typu: do 10 000 obyvatel
městská sídla: nad 10 000 obyvatel
- některá sídla mají méně než 2000 obyv. a jsou považována za město (Týnec, Pečky)
různé země mají různé dělení
Ø rozdělení sídel:
1. PŘECHODNĚ OBÝVANÁ SÍDLA: budována v hospodářsky okrajových zónách
Ø jednoduchá: v rovníkových oblastech- slouží lovcům zvěře, ve stepích a polopouštních oblastech- kočovným pastevcům
Ø moderní: v polárních krajinách (výzkumné stanice)-meteorologické a hydrologické stanice ( sever Ruska, Kanada)
2. TRVALÁ SÍDLA:
Ø VENKOVSKÁ: samoty, osady, vesnice
a. samotové osídlení
- sev. Amerika, jih Afriky a Austrálie
b. skupinové osídlení
-Evropa, Afrika, Asie
- spjaté se zemědělskou činností, případně lesnickou
- Lhota- po vypálení lesa
- Oblast kanadských eskymáků- Iglů
- Indiáni- Týpí- pueba
- Oceánie- rábs, palmové listy
- Mongolští pastevci- Jurty - v Evropě – vše blízko sebe
Základní sociální útvary:
a) obyvatelstvo
b) masa
c) lid
d) agregát – dočasné nahodilé uskupení lidí (čekající na metro)
e) dav – ovládán pudy a emocemi
- agresivní; prchající; drancující; expresivní
vlastnosti sociálních útvarů: společné jednání, společné zájmy, soudržnost, společné hodnoty, společné tajemství, politická orientace, společné tabu, solidarita, chování je organizováno – regulováno, pravidla chování (nepsané), odměny, tresty, zákazy, členové spolu komunikují, rozděleny pozice a role
klasifikace skupin:
a) malá a velká
b) formální a neformální
c) individuum, primární a sekundární
struktura společnosti:
a) primární skupiny – rodina: kontakt tváří v tvář, malé skupiny, intimita vztahů, relativní dlouhodobost, angažovanost
b) sekundární skupiny – spolky, škola, zaměstnání: členství (faktické, dobrovolné, nucené)
c) referenční skupiny
masa a moc:
1) strach z doteku neznámého – odstup; ztrácí se v mase
2) otevřená a uzavřená masa – nutkání růst, zájem o trvání, přijímací rituál (povolení, žádost)
3) vybití se – vybití se začne vytvářet masu - zbavení odlišností, osvobození člověka, úleva => vstup do masy -> dočasné
4) ničivý pud – není vysvětlen, není u zvířat, ničení hierarchie, cítí se být svobodným, ozbrojení člověka – prostředek: oheň
konflikty soc. skupin:
a) Parsons: politickým konfliktům lze zabránit ustanovením kvalitních hranic
b) Simmel, Dahrendorf: konflikty jsou prospěšné (konflikt = ventil; ničí rozdělení rolí)
- konflikt – a) vnitřní; b) vnější
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SOCIÁLNÍ ÚTVARY
16. SOCIÁLNÍ VZTAHY, LOKÁLNÍ VERSUS GLOBÁLNÍ PROBLÉMY
18. Zásady a cíle organizace (uspořádání) vztahů v institucích
17. SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI, ZÁKLADY EKONOMICKÉHO CHOVÁNÍ
5. Sociální struktura společnosti
Články na hledaný výraz "Sociální útvary" naleznete na bezuceni.cz
b) masa
c) lid
d) agregát – dočasné nahodilé uskupení lidí (čekající na metro)
e) dav – ovládán pudy a emocemi
- agresivní; prchající; drancující; expresivní
vlastnosti sociálních útvarů: společné jednání, společné zájmy, soudržnost, společné hodnoty, společné tajemství, politická orientace, společné tabu, solidarita, chování je organizováno – regulováno, pravidla chování (nepsané), odměny, tresty, zákazy, členové spolu komunikují, rozděleny pozice a role
klasifikace skupin:
a) malá a velká
b) formální a neformální
c) individuum, primární a sekundární
struktura společnosti:
a) primární skupiny – rodina: kontakt tváří v tvář, malé skupiny, intimita vztahů, relativní dlouhodobost, angažovanost
b) sekundární skupiny – spolky, škola, zaměstnání: členství (faktické, dobrovolné, nucené)
c) referenční skupiny
masa a moc:
1) strach z doteku neznámého – odstup; ztrácí se v mase
2) otevřená a uzavřená masa – nutkání růst, zájem o trvání, přijímací rituál (povolení, žádost)
3) vybití se – vybití se začne vytvářet masu - zbavení odlišností, osvobození člověka, úleva => vstup do masy -> dočasné
4) ničivý pud – není vysvětlen, není u zvířat, ničení hierarchie, cítí se být svobodným, ozbrojení člověka – prostředek: oheň
konflikty soc. skupin:
a) Parsons: politickým konfliktům lze zabránit ustanovením kvalitních hranic
b) Simmel, Dahrendorf: konflikty jsou prospěšné (konflikt = ventil; ničí rozdělení rolí)
- konflikt – a) vnitřní; b) vnější
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SOCIÁLNÍ ÚTVARY
16. SOCIÁLNÍ VZTAHY, LOKÁLNÍ VERSUS GLOBÁLNÍ PROBLÉMY
18. Zásady a cíle organizace (uspořádání) vztahů v institucích
17. SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI, ZÁKLADY EKONOMICKÉHO CHOVÁNÍ
5. Sociální struktura společnosti
Články na hledaný výraz "Sociální útvary" naleznete na bezuceni.cz
Temperament
- dynamické vlastnosti osobnosti
- rychlost a průběh citů
- soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka
– Hippokrates vymezil čtyři druhy, podle převládajících tělesných tekutin
- cholerik- rychle a silně reaguje na podněty
- sangvinik – rychle a silně reaguje na podněty + city; společenský
- flegmatik – netečný, pomalý na reakce ® silný cit
- melancholik – pesimistický, sklíčený, city vznikají pomalu, jsou trvalé
C. G. Jung rozdělil dva typy temperamentu:
- extrovert ( cholerik + sangvinik) – otevřený sdílný, nemá problémy s komunikací
- introvert (melancholik + flegmatik) – uzavřený těžce navazuje kontakty s lidmi, přátelství
nevyhraněný typ = ambiverze
- rychlost a průběh citů
- soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka
– Hippokrates vymezil čtyři druhy, podle převládajících tělesných tekutin
- cholerik- rychle a silně reaguje na podněty
- sangvinik – rychle a silně reaguje na podněty + city; společenský
- flegmatik – netečný, pomalý na reakce ® silný cit
- melancholik – pesimistický, sklíčený, city vznikají pomalu, jsou trvalé
C. G. Jung rozdělil dva typy temperamentu:
- extrovert ( cholerik + sangvinik) – otevřený sdílný, nemá problémy s komunikací
- introvert (melancholik + flegmatik) – uzavřený těžce navazuje kontakty s lidmi, přátelství
nevyhraněný typ = ambiverze
Charakter
soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a zejména morálních požadavků
- je těsně spjat s ostatními složkami osobnosti
- výsledek působení prostředí a výchovy
- zajišťuje regulaci jednání člověka, souvisí se svědomím
Rozdělení charakterových rysů:
1. Charakterové rysy vyjadřující vztah člověka ke společnosti a jiným lidem
2. vztah k práci
3. vztah k vlastní osobnosti
4. volní rysy charakteru
Rysy = povahové vlastnosti
- relativně stálé vlastnosti
- mohou být součástí charakteru
- např. laskavost, rozhodnost
- je těsně spjat s ostatními složkami osobnosti
- výsledek působení prostředí a výchovy
- zajišťuje regulaci jednání člověka, souvisí se svědomím
Rozdělení charakterových rysů:
1. Charakterové rysy vyjadřující vztah člověka ke společnosti a jiným lidem
2. vztah k práci
3. vztah k vlastní osobnosti
4. volní rysy charakteru
Rysy = povahové vlastnosti
- relativně stálé vlastnosti
- mohou být součástí charakteru
- např. laskavost, rozhodnost
Výkonové vlastnosti osobnosti
výkonové vlastnosti osobnosti
- vyjadřují přirozenost člověka -> každý člověk je jiný => má jiné schopnosti
schopnosti: člověk je schopen; soubor předpokladů nutných k úspěšnému vykonávání urč. dovedností
- a) vjemové; b) pohybové (psychomotorické); c) intelektuální
vloha (talent): dar; vrozené zvláštnosti lidí
- a) rozumová; b) nervová (vyrovnanost); c) citová (empatie) – v umění, v psychologii
nadání – soubor vloh potřebných k úspěšnému rozvíjení schopností
inteligence – schopnost učit se ze zkušeností, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích, vlastní tvorby
- vícefaktorová inteligence (Gardner) – matematická, jazyková, prostorová, pohybová, hudební, pro lidské vztahy (umět udržet rodinu, vyjít s člověkem), pro vlastní rozvoj
metody zjišťování schopností – studium schopností v různých situacích – a) při denní práci (škola); b) zkoumání v obtížných podmínkách (závody, turnaje); c) testy
- testy schopností – činnosti, které se dají diagnostikovat – numerické schopnosti, odpovědi ano-ne; úkoly, při kt. se využívá zkušenost; zkoumání motoriky = šikovnost
- inteligenční test (1. ve 20. století) – IQ (50-70 nevzdělavatelné; 70-80 zvl. školy; 80-90 lehký podprůměr; 90 – 110 průměr; 110-130 nadprůměr, nad 130 genialita); pod 70 IQ – debilita (lehká slabomyslnost) -> imbecilita (naučí se oblékat, zachovávají pořádek, zvýšená agresivita) -> idiotie (není schopen testů, malá přemýšlivost)
- vyjadřují přirozenost člověka -> každý člověk je jiný => má jiné schopnosti
schopnosti: člověk je schopen; soubor předpokladů nutných k úspěšnému vykonávání urč. dovedností
- a) vjemové; b) pohybové (psychomotorické); c) intelektuální
vloha (talent): dar; vrozené zvláštnosti lidí
- a) rozumová; b) nervová (vyrovnanost); c) citová (empatie) – v umění, v psychologii
nadání – soubor vloh potřebných k úspěšnému rozvíjení schopností
inteligence – schopnost učit se ze zkušeností, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích, vlastní tvorby
- vícefaktorová inteligence (Gardner) – matematická, jazyková, prostorová, pohybová, hudební, pro lidské vztahy (umět udržet rodinu, vyjít s člověkem), pro vlastní rozvoj
metody zjišťování schopností – studium schopností v různých situacích – a) při denní práci (škola); b) zkoumání v obtížných podmínkách (závody, turnaje); c) testy
- testy schopností – činnosti, které se dají diagnostikovat – numerické schopnosti, odpovědi ano-ne; úkoly, při kt. se využívá zkušenost; zkoumání motoriky = šikovnost
- inteligenční test (1. ve 20. století) – IQ (50-70 nevzdělavatelné; 70-80 zvl. školy; 80-90 lehký podprůměr; 90 – 110 průměr; 110-130 nadprůměr, nad 130 genialita); pod 70 IQ – debilita (lehká slabomyslnost) -> imbecilita (naučí se oblékat, zachovávají pořádek, zvýšená agresivita) -> idiotie (není schopen testů, malá přemýšlivost)
Myšlení a řeč
myšlení a řeč (úzce spolu souvisí)
myšlení – poznávací proces, kterým získáme zprostředkované a zobecňující skutečnosti, jejich podstatných znaků a vztahů
- vyšší stupeň poznání
- poznatky nevznikají přímo, ale prostřednictvím symbolů ( slova, matem,atické vzorce,noty, schémata,..)
Formy myšlení:
1. pojem – zobrazení obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů
- je výsledkem abstrakce
- základní výsledek myšlení
- pouze slovní vymezení
2. soud – vznikne, když uvedeme dva nebo více pojmů do vzájemných vztahů
3. úsudek – z několika soudů vznikne nový poznatek
a) indukce – postupuje se od jednotlivých, konkrétních poznatků k obecnému závěru
b) dedukce – obrácený postup – z obecného poznatku usuzujeme na jednotlivé případy
c) analogie – úsudek z podobnosti
myšlení – poznávací proces, kterým získáme zprostředkované a zobecňující skutečnosti, jejich podstatných znaků a vztahů
- vyšší stupeň poznání
- poznatky nevznikají přímo, ale prostřednictvím symbolů ( slova, matem,atické vzorce,noty, schémata,..)
Formy myšlení:
1. pojem – zobrazení obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů
- je výsledkem abstrakce
- základní výsledek myšlení
- pouze slovní vymezení
2. soud – vznikne, když uvedeme dva nebo více pojmů do vzájemných vztahů
3. úsudek – z několika soudů vznikne nový poznatek
a) indukce – postupuje se od jednotlivých, konkrétních poznatků k obecnému závěru
b) dedukce – obrácený postup – z obecného poznatku usuzujeme na jednotlivé případy
c) analogie – úsudek z podobnosti
Biologický základ osobnosti
Vloha= vrozený základ
- záleží na podporování a rozvíjení od malička
- i průměrnou vlohu lze při vhodném působení prostředí rozvinout ve schopnosti a naopak i nadprůměrná vloha může zakrnět
- určité, geneticky dané předpoklady
- např. hud. nadání, talent na jazyky
Nadání, talent, genialita– vysoce rozvinuté schopnosti pro speciální oblast lidských činností
Dovednosti – speciálnější než schopnosti, osvojujeme si je rychleji
Inteligence – soubor schopností sloužící k řešení problémů
- schopnost učit se a používat naučené
- intelektové schopnosti jsou u každého člověka jiné
-schopnost přizpůsobit se, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí a vztahů + schopnost řešit problémy
IQ=mentální věk/chron. věk x 100
-hranice slabomyslnosti – 68, průměr = 91-110
Tvořivost (kreativita) – soubor vlastností osobnosti, dává základní předpoklady pro tvůrčí činnost a tvořivé řešení problémů
- záleží na podporování a rozvíjení od malička
- i průměrnou vlohu lze při vhodném působení prostředí rozvinout ve schopnosti a naopak i nadprůměrná vloha může zakrnět
- určité, geneticky dané předpoklady
- např. hud. nadání, talent na jazyky
Nadání, talent, genialita– vysoce rozvinuté schopnosti pro speciální oblast lidských činností
Dovednosti – speciálnější než schopnosti, osvojujeme si je rychleji
Inteligence – soubor schopností sloužící k řešení problémů
- schopnost učit se a používat naučené
- intelektové schopnosti jsou u každého člověka jiné
-schopnost přizpůsobit se, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí a vztahů + schopnost řešit problémy
IQ=mentální věk/chron. věk x 100
-hranice slabomyslnosti – 68, průměr = 91-110
Tvořivost (kreativita) – soubor vlastností osobnosti, dává základní předpoklady pro tvůrčí činnost a tvořivé řešení problémů
Motivace
motivace – „PROČ?“
motiv -> čin (pohyb, jednání, chování)
motivace = pohnutka k jednání; proces zvýšené aktivity; mobilizace sil; energizace organismu
- nežádoucí motivace – strach, bolest, závist, zlomyslnost, pomsta
- motivační síly (potřeby, pudy, pudové síly, sexualita, hodnoty, zájem, dobro)
zaměření motivace záleží na trvalému charakteru osobnosti jedince => roli hrají hodnoty, kt. člověk má; určují naše chování (návyk na alkohol, láska ke zvířatům)
· teorie motivace – dva základní homeostatické modely:
1. model nedostatku (vakua) – prázdnota toužící po naplnění, svobodě, poznání
2. model vybití (přetlaku)
· motivační perpetuum mobile = zvědavost:
motiv -> čin (pohyb, jednání, chování)
motivace = pohnutka k jednání; proces zvýšené aktivity; mobilizace sil; energizace organismu
- nežádoucí motivace – strach, bolest, závist, zlomyslnost, pomsta
- motivační síly (potřeby, pudy, pudové síly, sexualita, hodnoty, zájem, dobro)
zaměření motivace záleží na trvalému charakteru osobnosti jedince => roli hrají hodnoty, kt. člověk má; určují naše chování (návyk na alkohol, láska ke zvířatům)
· teorie motivace – dva základní homeostatické modely:
1. model nedostatku (vakua) – prázdnota toužící po naplnění, svobodě, poznání
2. model vybití (přetlaku)
· motivační perpetuum mobile = zvědavost:
Vůle (z řeckého bule – rada, vůle)
vůle = cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle
- souvisí se silou, životní E, s lidským JÁ, sebekritikou
- vůle znamená překonávání překážek – souvisí s „volit“
abulie = neschopnost vyvíjet volní činnost (objevuje se v pubertě – jde o nemoc)
· 2 fáze volního procesu:
A) rozhodovací fáze (musím se rozhodnout mezi několika motivy – možnostmi)
- motivy mohou být rovnocenné => nerozhodnost
- všechny alternativy nežádoucí => musíme si vybrat
- úloha citu (vybírám srdcem, ne rozumem)
- cizí motivy (chci x chce „se“ mi – pokušení)
- je provázena city, představami, bludy, obelhávání se
- mravní boj (chce se mi x měl bych; pokušení x svědomí)
B) realizační fáze
- a) dlouhá
- b) krátká
- pokušení nechat toho (slábnutí vůle -> setrvačnost)
- souvisí se silou, životní E, s lidským JÁ, sebekritikou
- vůle znamená překonávání překážek – souvisí s „volit“
abulie = neschopnost vyvíjet volní činnost (objevuje se v pubertě – jde o nemoc)
· 2 fáze volního procesu:
A) rozhodovací fáze (musím se rozhodnout mezi několika motivy – možnostmi)
- motivy mohou být rovnocenné => nerozhodnost
- všechny alternativy nežádoucí => musíme si vybrat
- úloha citu (vybírám srdcem, ne rozumem)
- cizí motivy (chci x chce „se“ mi – pokušení)
- je provázena city, představami, bludy, obelhávání se
- mravní boj (chce se mi x měl bych; pokušení x svědomí)
B) realizační fáze
- a) dlouhá
- b) krátká
- pokušení nechat toho (slábnutí vůle -> setrvačnost)
Zájmy, postoje, ideály
zájmy:
schopnost trvalejšího zaměření -> charakteristické zaměření, soustředění, výrazný emoční doprovod (baví mě to!), ovlivňuje myšlení, ovlivňuje paměť, vůli
- liší se: a) trvalostí; b) hloubkou prožitku; c) šířkou (záběr); d) intenzitou; e) hodnotou
- zájmy nejvíce vypovídají o osobnosti -> vliv na životní dráhu
- jsou ovlivnitelné (rodiče, kamarádi)
- nepravé zájmy (přinucuji se k tomu)
metody výzkumu a zjišťování motivačních vlastností:
- a) pozorování – rodiče, učitelé
- b) přímý dotaz – důraz na EGO
- c) asociační experiment
- d) dotaz oklikou
- e) terapie (narativní)
- f) využití projekce
schopnost trvalejšího zaměření -> charakteristické zaměření, soustředění, výrazný emoční doprovod (baví mě to!), ovlivňuje myšlení, ovlivňuje paměť, vůli
- liší se: a) trvalostí; b) hloubkou prožitku; c) šířkou (záběr); d) intenzitou; e) hodnotou
- zájmy nejvíce vypovídají o osobnosti -> vliv na životní dráhu
- jsou ovlivnitelné (rodiče, kamarádi)
- nepravé zájmy (přinucuji se k tomu)
metody výzkumu a zjišťování motivačních vlastností:
- a) pozorování – rodiče, učitelé
- b) přímý dotaz – důraz na EGO
- c) asociační experiment
- d) dotaz oklikou
- e) terapie (narativní)
- f) využití projekce
Potřeby:
1. primární fyziologické potřeby: nezbytné pro uchování života a rodu (již od narození)
Murray – kyslíku, zbavit se CO2, H2O, potravy, smyslových podnětů, sexuální, laktace, močení, kálení, vyhnout se bolesti, vyhnout se horku a chladu (sekundární fyz. potř. = drogy)
2. primární psychologické potřeby: odvozeniny fyziologických potřeb
- potřeba pečovat o druhé, sdružovat se, lásky, autonomie, ochrany a pomoci, uznání, agrese, bránit se, dvořit se, oponovat, ovládat se, předvádět se, soukromí, smíchu, vyhnout se hanbě, hry, konstruktivnosti, aktivity, zavrhovat, adrenalinu etc
- 3 druhy lidí: 1) konformní – zcela se podřídí (žije tak, jak se žije)
2) opozičník – zásadně proti
3) nonkonformní – zůstane svůj
Murray – kyslíku, zbavit se CO2, H2O, potravy, smyslových podnětů, sexuální, laktace, močení, kálení, vyhnout se bolesti, vyhnout se horku a chladu (sekundární fyz. potř. = drogy)
2. primární psychologické potřeby: odvozeniny fyziologických potřeb
- potřeba pečovat o druhé, sdružovat se, lásky, autonomie, ochrany a pomoci, uznání, agrese, bránit se, dvořit se, oponovat, ovládat se, předvádět se, soukromí, smíchu, vyhnout se hanbě, hry, konstruktivnosti, aktivity, zavrhovat, adrenalinu etc
- 3 druhy lidí: 1) konformní – zcela se podřídí (žije tak, jak se žije)
2) opozičník – zásadně proti
3) nonkonformní – zůstane svůj
Poznávání
vnímání – psychický proces, kterým zachycujeme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány
- informace o vnějším světě, o vnitřním stavu orgánů našeho těla
- schopnost nervových buněk reagovat na podnět = čivost
- vjemové prahy = prahy čivosti podnět musí být dostatečně silný, aby podráždil náš smyslový orgán, ale ne tak silný, aby ho poškodil)
- rozlišujeme vnímání zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové, vnímání pohybu a stavu našich vnitřních orgánů
- výsledek vnímání => vjem a počitek
- vjem – obraz předmětu nebo jevu jako celku
- počitek – obraz jedné vlastnosti předmětu
Paměť – soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení
-všechno, co člověk svým informačním systémem přijal, může také uchovat a znovu reprodukovat
- schopnost našeho vědomí použít získané informace k duševní činnosti
- umožňuje nám přežití a přizpůsobení se lidské společnosti
1. názorná + slovně logická
2. mechanická + logická
3. bezděčná (spojeno se silným emočním zážitkem) + záměrná
4. krátkodobá + dlouhodobá
Fáze paměti:
1. zapamatování (vštípení) – uložení do paměti
2. uchování – přebývání v paměti
3. vybavení – aktualizace z paměti do životní reality může mít i podobu „jen“ znovuvybavení, kdy si sami nedokážeme věc vybavit, ale bezpečně jí umíme vybrat z nabízeného souboru
4. zapomínání – vyhasínání, vymazání paměťových stop
Fantazie = snění; získané informace můžeme rozkládat do prvků, ze kterých vznikly a ty pak skládat do zcela nových obrazů
- informace o vnějším světě, o vnitřním stavu orgánů našeho těla
- schopnost nervových buněk reagovat na podnět = čivost
- vjemové prahy = prahy čivosti podnět musí být dostatečně silný, aby podráždil náš smyslový orgán, ale ne tak silný, aby ho poškodil)
- rozlišujeme vnímání zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové, vnímání pohybu a stavu našich vnitřních orgánů
- výsledek vnímání => vjem a počitek
- vjem – obraz předmětu nebo jevu jako celku
- počitek – obraz jedné vlastnosti předmětu
Paměť – soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení
-všechno, co člověk svým informačním systémem přijal, může také uchovat a znovu reprodukovat
- schopnost našeho vědomí použít získané informace k duševní činnosti
- umožňuje nám přežití a přizpůsobení se lidské společnosti
1. názorná + slovně logická
2. mechanická + logická
3. bezděčná (spojeno se silným emočním zážitkem) + záměrná
4. krátkodobá + dlouhodobá
Fáze paměti:
1. zapamatování (vštípení) – uložení do paměti
2. uchování – přebývání v paměti
3. vybavení – aktualizace z paměti do životní reality může mít i podobu „jen“ znovuvybavení, kdy si sami nedokážeme věc vybavit, ale bezpečně jí umíme vybrat z nabízeného souboru
4. zapomínání – vyhasínání, vymazání paměťových stop
Fantazie = snění; získané informace můžeme rozkládat do prvků, ze kterých vznikly a ty pak skládat do zcela nových obrazů
Vůle – psychické procesy...
vůle – psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují dosahování cílů, zvláště tehdy, kdy je nutné překonávat překážky; záměrné, cílevědomé úsilí zaměřené k dosažení vlastního cíle
volní procesy – od volit – rozhodujeme se různými cestami k jejich naplnění
- působíme sami na sebe, ale i na druhé
- formování dlouhodobý proces
volní vlastnosti – 1. síla motivů -> závisí na temperamentu člověka; lze čerpat sílu
2. rozhodnost – hodně rozhodní lidé bývají agresivní (často vůdci, politici) = dominantní -> ovládají méně rozhodné
3. konfliktovost – neví, co chce a je neurotický
1. cílevědomost
2. odvaha a statečnost
3. vytrvalost – umět dotáhnout věci do konce
4. sociální resistence = odpor, tvrdohlavost, tvrdošíjnost, paličatost
5. sebeovládání a sebekázeň (opakem je rozmazlenost, změkčilost, choulostivost)
6. pružnost a technika vůle
klasifikace volních vlastností – 1. aktivní vůle: ráznost, energie, činorodost, iniciativa, pružnost, rozhodnost, statečnost
2. pasivní vůle: neznamená pasivitu jednání; vytrvalost, odolnost, pevnost, nepovolnost, neovlivnitelnost, koncentrace, sebekázeň, uměřenost
volní procesy – od volit – rozhodujeme se různými cestami k jejich naplnění
- působíme sami na sebe, ale i na druhé
- formování dlouhodobý proces
volní vlastnosti – 1. síla motivů -> závisí na temperamentu člověka; lze čerpat sílu
2. rozhodnost – hodně rozhodní lidé bývají agresivní (často vůdci, politici) = dominantní -> ovládají méně rozhodné
3. konfliktovost – neví, co chce a je neurotický
1. cílevědomost
2. odvaha a statečnost
3. vytrvalost – umět dotáhnout věci do konce
4. sociální resistence = odpor, tvrdohlavost, tvrdošíjnost, paličatost
5. sebeovládání a sebekázeň (opakem je rozmazlenost, změkčilost, choulostivost)
6. pružnost a technika vůle
klasifikace volních vlastností – 1. aktivní vůle: ráznost, energie, činorodost, iniciativa, pružnost, rozhodnost, statečnost
2. pasivní vůle: neznamená pasivitu jednání; vytrvalost, odolnost, pevnost, nepovolnost, neovlivnitelnost, koncentrace, sebekázeň, uměřenost
Osobnost jako systém rolí
pojem role – předpokládaný způsob chování v určité situaci, pro kterou je norma
- při psychoterapii -> záměna role
- role jako předpis: a) striktní (prezident, král, nevěsta, kněz při zpovědi)
b) volnější role – zaměstnanecké role
c) drobné role – nakupující, návštěvník kina
- striktní role = několik rolí dohromady (př. při hodině ZSV: učitel – soused v lavici – ostatní žáci ve třídě)
- formalita rolí: a) formální role – vyplývá z nějaké struktury (student, policista, prodavačka)
b) neformální role – vyplývá ze zájmů a povahy člověka (amatérské divadlo)
- větší vliv na člověka má neformální role
- psychologie rolí: jak hrajeme své role - výkon
a) autokratická role x demokratická role
b) servilnost x důstojnost
- předpoklady pro role: vlohy a schopnosti; temperament; tělesný vzrůst; tělesný půvab a barvy; fyziognomické teorie osobnosti
· konformita: nakolik se člověk podřídí roli
- 3 druhy lidí: 1) konformní – zcela se podřídí (žije tak, jak se žije)
2) opozičník – zásadně proti
3) nonkonformní – zůstane svůj
svědomí: lepší než Já; logika nerozeznává dobro a zlo – svědomí ano
Freudovo pojetí svědomí = Superego (nadjá); vyvíjí se v průběhu puberty
1. obsah svědomí je u každého jiný
2. svědomí se přebírá od rodičů
3. citlivost svědomí kolísá během života
4. dospělost svědomí = překročení omezení svědomí rodiči a souvisí s genitálním obdobím (dětské svědomí – mnohá tabu)
Frommovo pojetí svědomí:
a) autoritativní – podle role
b) skutečné – nezávislé na tom, jak plním svou roli
- při psychoterapii -> záměna role
- role jako předpis: a) striktní (prezident, král, nevěsta, kněz při zpovědi)
b) volnější role – zaměstnanecké role
c) drobné role – nakupující, návštěvník kina
- striktní role = několik rolí dohromady (př. při hodině ZSV: učitel – soused v lavici – ostatní žáci ve třídě)
- formalita rolí: a) formální role – vyplývá z nějaké struktury (student, policista, prodavačka)
b) neformální role – vyplývá ze zájmů a povahy člověka (amatérské divadlo)
- větší vliv na člověka má neformální role
- psychologie rolí: jak hrajeme své role - výkon
a) autokratická role x demokratická role
b) servilnost x důstojnost
- předpoklady pro role: vlohy a schopnosti; temperament; tělesný vzrůst; tělesný půvab a barvy; fyziognomické teorie osobnosti
· konformita: nakolik se člověk podřídí roli
- 3 druhy lidí: 1) konformní – zcela se podřídí (žije tak, jak se žije)
2) opozičník – zásadně proti
3) nonkonformní – zůstane svůj
svědomí: lepší než Já; logika nerozeznává dobro a zlo – svědomí ano
Freudovo pojetí svědomí = Superego (nadjá); vyvíjí se v průběhu puberty
1. obsah svědomí je u každého jiný
2. svědomí se přebírá od rodičů
3. citlivost svědomí kolísá během života
4. dospělost svědomí = překročení omezení svědomí rodiči a souvisí s genitálním obdobím (dětské svědomí – mnohá tabu)
Frommovo pojetí svědomí:
a) autoritativní – podle role
b) skutečné – nezávislé na tom, jak plním svou roli
City
city (emoce) – psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši činnost, její průběh a produkty
- city prožíváme
- cit je vývojově starší než rozum; jsou historicky a společensky podmíněny
- psychologický jev mající jako podstatný znak kvalitu: a) libost x nelibost; b) vzrušení x uklidnění; c) napětí x uvolnění
- cit: 1) astenický ↓ oslabující, snižující aktivitu
- 2) stenický ↑ zlepšení nálady, optimismus
- obecná charakteristika citů – polarita (od euforie k depresi); ambivalence (současný výskyt protikladných citů – př. masochismus); aktuálnost; stereotypnost citových vztahů; pestrost citů; nakažlivost citů; citová adaptace
- dělení citů – 1.) podle úrovně
a) nižší – souvisí s uspokojením biologických potřeb
b) vyšší – podmíněny sociálně
· morální – různé formy hodnotnosti nebo nepřípustnosti určitého jednání z hlediska zájmů společnosti a spol. pravidel chování
· estetické – provázejí prožívání něčeho krásného (vnější vzhled)
· intelektuální – při odhalování záhad, získávání nových poznatků
2.) podle průběhu
· nálady – slabé, trvalé emocionální stavy, které dodávají ostatním zážitkům určité zbarvení
· afekty – silné, bouřlivě probíhající city, krátkodobé
· vášně – silné, pevné a hluboké city, ovládají myšlení a činnost člověka
- vnější výrazy citů: zčervenání, zblednutí, pocení, koktání, zbrklost, neohrabanost
- city prožíváme
- cit je vývojově starší než rozum; jsou historicky a společensky podmíněny
- psychologický jev mající jako podstatný znak kvalitu: a) libost x nelibost; b) vzrušení x uklidnění; c) napětí x uvolnění
- cit: 1) astenický ↓ oslabující, snižující aktivitu
- 2) stenický ↑ zlepšení nálady, optimismus
- obecná charakteristika citů – polarita (od euforie k depresi); ambivalence (současný výskyt protikladných citů – př. masochismus); aktuálnost; stereotypnost citových vztahů; pestrost citů; nakažlivost citů; citová adaptace
- dělení citů – 1.) podle úrovně
a) nižší – souvisí s uspokojením biologických potřeb
b) vyšší – podmíněny sociálně
· morální – různé formy hodnotnosti nebo nepřípustnosti určitého jednání z hlediska zájmů společnosti a spol. pravidel chování
· estetické – provázejí prožívání něčeho krásného (vnější vzhled)
· intelektuální – při odhalování záhad, získávání nových poznatků
2.) podle průběhu
· nálady – slabé, trvalé emocionální stavy, které dodávají ostatním zážitkům určité zbarvení
· afekty – silné, bouřlivě probíhající city, krátkodobé
· vášně – silné, pevné a hluboké city, ovládají myšlení a činnost člověka
- vnější výrazy citů: zčervenání, zblednutí, pocení, koktání, zbrklost, neohrabanost
Citové reakce a stavy
- narušení rovnováhy – 1) útočné reakce (podráždění)
2) obranné reakce – mezi obranné reakce patří také fóbie (klaustro-, arachno- etc.)
3) sociální citové reakce – hrdost, pýcha, soucit, úcta, obdiv, pokora,
citové stavy = nálady: a) dlouhodobé nálady = naladění, deprese
b) krátkodobější -> vnitřní podměty, vnější podměty; tyto citové stavy ovlivňují citové reakce
citové vztahy: prožívání subjektivního vztahu (k někomu, k něčemu)
- trvají ze všech citů nejdéle; určují citové reakce
- a) vášeň – velmi intenzivní citový vztah; chuť překonávat překážky; zdroj energie; jsou škodlivé i přínosné
- b) odcizení – ztráta citových vztahů (pocit nudy, zoufalství, vzdalování se sobě)
- c) citová vztah k sobě samému – až narcismus, namyšlenost, pýcha
komplexy: složité, nepříliš přístupné a nevysvětlitelné; má svou vlastní energii => nemůžeme ho ovládnout
- člověk si ho není vědom; ztotožňuje se s ním; přenáší ho do vztahu s druhými lidmi
- JÁ je při komplexu potlačeno; lze jej překonat konfrontací
- př.: méněcennosti, Dianin (potlačené přání ženy být mužem), Oidipův a Elektřin (nevědomé erotické tíhnutí syna k matce a otce k dceři), Orestův (potlačené přání dítěte zabít své rodiče), Thersitův (domnělý komplex ošklivosti vlastního těla
2) obranné reakce – mezi obranné reakce patří také fóbie (klaustro-, arachno- etc.)
3) sociální citové reakce – hrdost, pýcha, soucit, úcta, obdiv, pokora,
citové stavy = nálady: a) dlouhodobé nálady = naladění, deprese
b) krátkodobější -> vnitřní podměty, vnější podměty; tyto citové stavy ovlivňují citové reakce
citové vztahy: prožívání subjektivního vztahu (k někomu, k něčemu)
- trvají ze všech citů nejdéle; určují citové reakce
- a) vášeň – velmi intenzivní citový vztah; chuť překonávat překážky; zdroj energie; jsou škodlivé i přínosné
- b) odcizení – ztráta citových vztahů (pocit nudy, zoufalství, vzdalování se sobě)
- c) citová vztah k sobě samému – až narcismus, namyšlenost, pýcha
komplexy: složité, nepříliš přístupné a nevysvětlitelné; má svou vlastní energii => nemůžeme ho ovládnout
- člověk si ho není vědom; ztotožňuje se s ním; přenáší ho do vztahu s druhými lidmi
- JÁ je při komplexu potlačeno; lze jej překonat konfrontací
- př.: méněcennosti, Dianin (potlačené přání ženy být mužem), Oidipův a Elektřin (nevědomé erotické tíhnutí syna k matce a otce k dceři), Orestův (potlačené přání dítěte zabít své rodiče), Thersitův (domnělý komplex ošklivosti vlastního těla
Chování, prožívání; vědomí a nevědomí
chování: aktivita jednotlivce, která může pozorovat druhá osoba, nebo přístroje
- projevy chování: a) reakce – nepodmíněné reflexy a instinkty
b) odpovědi – na naučeném základě = zkušenost
c) jednání
d) vnější výrazy (mimika) – prostředek neverbální komunikace, pantomima
prožívání: psychologický jev charakterizovaný proudem vědomí každého, více či méně uvědomovaného duševního obsahu
- 3 stránky:
1. poznávací stránka – přijímání podnětů smysly a jejich zpracování
2. citová stránka – to, co poznáváme nebo děláme, je nám libé či nelibé
3. snahová stránka – něco chceme, jednáme, dosahujeme cílů
- charakteristika prožívání: a) subjektivnost; b) jedinečnost (neopakovatelnost); c) proud vědomí; d) nevyjádřitelnost řečí
vědomí a nevědomí:
- vědomí (přítomnost): vědomí je to, co má každý z nás, když právě vidí, slyší . . . etc.;
- nevědomí (nepřítomnost): to, co si v daném okamžiku neuvědomujeme (automatizovaná činnost; podprahové podněty; zvláštní hypnotické stavy)
- projevy chování: a) reakce – nepodmíněné reflexy a instinkty
b) odpovědi – na naučeném základě = zkušenost
c) jednání
d) vnější výrazy (mimika) – prostředek neverbální komunikace, pantomima
prožívání: psychologický jev charakterizovaný proudem vědomí každého, více či méně uvědomovaného duševního obsahu
- 3 stránky:
1. poznávací stránka – přijímání podnětů smysly a jejich zpracování
2. citová stránka – to, co poznáváme nebo děláme, je nám libé či nelibé
3. snahová stránka – něco chceme, jednáme, dosahujeme cílů
- charakteristika prožívání: a) subjektivnost; b) jedinečnost (neopakovatelnost); c) proud vědomí; d) nevyjádřitelnost řečí
vědomí a nevědomí:
- vědomí (přítomnost): vědomí je to, co má každý z nás, když právě vidí, slyší . . . etc.;
- nevědomí (nepřítomnost): to, co si v daném okamžiku neuvědomujeme (automatizovaná činnost; podprahové podněty; zvláštní hypnotické stavy)
Funkce státu
Čím více funkcí stát má, tím méně svobody pro občana. Cílem státu je vykonávat funkce na pozadí právního řádu.
1. vnitřní – garance základních práv a svobod občanů, řádu a spravedlnosti – fce. právní, ekonomická, sociální, kulturní, ochrana před vnějším nepřítelem
2. vnější – navazování vztahů a spolupráce s jinými zeměmi (mírové smlouvy a dohody aj.), otázka uprchlíků apod., poskytování pomoci jiným zemím v nouzi, světový mír, mezinárodní bezpečnost, vzájemná spolupráce a pomoc, ekonomická, kulturní, vzdělávací výměna, cestovní ruch, zabezpečení uzemní celistvosti před vnějším nepřítelem.
3. obranná – zabezpečení státu proti vnějšímu nepříteli, zabezpečení fungování vnitřního řádu – plní současně funkci vnitřní i vnější
právo:
ð soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti, jejichž udržování lze vynutit státní mocí
ð právní předpisy určují, jak se mají členové organizované společnosti chovat
ð dělí se na jednotlivá odvětví (př. právo ústavní, občanské apod.)
- k vysvětlení pojmu práva nestačí jedna definice, protože slovo právo má dvojí význam: objektivní a subjektivní
1. objektivní právo => právní předpisy (zákony, vládní nařízení, vyhlášky), které upravují rozmanité společenské vztahy ( Upravené společenské vztahy = právní vztahy např. kupní smlouva, pracovní poměr, manželství) a ukládají jejich účastníkům různé povinnosti a přinášejí nároky (oprávnění)
2. subjektivní právo => nárok (oprávnění) účastníka právního vztahu, každý má na něco právo, nebo-li míra právní možnosti chování účastníka právního vztahu (např. dítě má subjektivní nárok na výživné od rodičů, neboť vztah mezi dítětem a rodičem je objektivně ustanoven jako právní předpis – objektivní právo)
Vývoj práva
1. zvykové (obyčejové) právo
2. psané právo
=> po vzniku státu – pojetí práva v podobě písemných předpisů. Obsah nejstarších právních předpisů @ především ustanovení trestního práva. Vydávali je příslušné společenské autority.
1. vnitřní – garance základních práv a svobod občanů, řádu a spravedlnosti – fce. právní, ekonomická, sociální, kulturní, ochrana před vnějším nepřítelem
2. vnější – navazování vztahů a spolupráce s jinými zeměmi (mírové smlouvy a dohody aj.), otázka uprchlíků apod., poskytování pomoci jiným zemím v nouzi, světový mír, mezinárodní bezpečnost, vzájemná spolupráce a pomoc, ekonomická, kulturní, vzdělávací výměna, cestovní ruch, zabezpečení uzemní celistvosti před vnějším nepřítelem.
3. obranná – zabezpečení státu proti vnějšímu nepříteli, zabezpečení fungování vnitřního řádu – plní současně funkci vnitřní i vnější
právo:
ð soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti, jejichž udržování lze vynutit státní mocí
ð právní předpisy určují, jak se mají členové organizované společnosti chovat
ð dělí se na jednotlivá odvětví (př. právo ústavní, občanské apod.)
- k vysvětlení pojmu práva nestačí jedna definice, protože slovo právo má dvojí význam: objektivní a subjektivní
1. objektivní právo => právní předpisy (zákony, vládní nařízení, vyhlášky), které upravují rozmanité společenské vztahy ( Upravené společenské vztahy = právní vztahy např. kupní smlouva, pracovní poměr, manželství) a ukládají jejich účastníkům různé povinnosti a přinášejí nároky (oprávnění)
2. subjektivní právo => nárok (oprávnění) účastníka právního vztahu, každý má na něco právo, nebo-li míra právní možnosti chování účastníka právního vztahu (např. dítě má subjektivní nárok na výživné od rodičů, neboť vztah mezi dítětem a rodičem je objektivně ustanoven jako právní předpis – objektivní právo)
Vývoj práva
1. zvykové (obyčejové) právo
2. psané právo
=> po vzniku státu – pojetí práva v podobě písemných předpisů. Obsah nejstarších právních předpisů @ především ustanovení trestního práva. Vydávali je příslušné společenské autority.
Logika
- souvisí s jazykem => závisí na znalosti jazyka
logika – a) formální - výroková logika; výrok je takové sdělení, o němž lze říci, zda je pravdivé nebo nepravdivé
- druhy: 1. konjunkce – spojka & (a; et); „Mám psa a kočku“ (A&B) – pokud mám obojí, konjunkce platí
2. disjunkce – spojka V (nebo); „Mám psa, nebo kočku“ (A V B) – mám jen psa, nebo jen kočku, nebo obojí
3. alternativa – spojka I (buď - anebo); „Mám buď psa, anebo kočku“ (A I B) – mám jen psa, nebo jen kočku
4. implikace – spojka =>; A=>B (z A plyne B)
5. ekvivalence – spojka <=>
- tautologie: nic neříkající nepravdivý výrok; ve formální logice je za všech okolností pravdivá
b) neformální logika – založena na dedukci – odvození, vyplývání
- z premis odvozuji závěr; jestliže jsou premisy pravdivé, závěr platí
- jestliže platí závěr, ještě nemusí být pravdou, že platí premisy (př.: všechny ryby jsou čtyřnohá zvířata (F) ; všechna čtyřnohá zvířata dýchají žábrami (F) => všechny ryby dýchají žábrami (T)!
- protipříklad: úvaha je správná, pokud je správná i úvaha vzniklá z původní záměnou individuí a predikátů (př.: 1. žádný anarchista nedbá ústavy; 2. někteří lidé, kt. nedbají ústavy, podnikají provokace => někteří anarchisté podnikají provokace)
- protipříklad: žádná ryba nemá peří; někteří neopeření živočichové mají srst => některé ryby mají srst = nepravda
- protipříklady se řeší buďto množinami, nebo logickou úvahou
- v neformální logice užíváme sylogismu: [(A=>B) & (B=>C)] => (A=>C)
- u většiny případů nedokážeme najít množinami závěr – zde se spoléháme na intuitivní nahlédnutí
logika – a) formální - výroková logika; výrok je takové sdělení, o němž lze říci, zda je pravdivé nebo nepravdivé
- druhy: 1. konjunkce – spojka & (a; et); „Mám psa a kočku“ (A&B) – pokud mám obojí, konjunkce platí
2. disjunkce – spojka V (nebo); „Mám psa, nebo kočku“ (A V B) – mám jen psa, nebo jen kočku, nebo obojí
3. alternativa – spojka I (buď - anebo); „Mám buď psa, anebo kočku“ (A I B) – mám jen psa, nebo jen kočku
4. implikace – spojka =>; A=>B (z A plyne B)
5. ekvivalence – spojka <=>
- tautologie: nic neříkající nepravdivý výrok; ve formální logice je za všech okolností pravdivá
b) neformální logika – založena na dedukci – odvození, vyplývání
- z premis odvozuji závěr; jestliže jsou premisy pravdivé, závěr platí
- jestliže platí závěr, ještě nemusí být pravdou, že platí premisy (př.: všechny ryby jsou čtyřnohá zvířata (F) ; všechna čtyřnohá zvířata dýchají žábrami (F) => všechny ryby dýchají žábrami (T)!
- protipříklad: úvaha je správná, pokud je správná i úvaha vzniklá z původní záměnou individuí a predikátů (př.: 1. žádný anarchista nedbá ústavy; 2. někteří lidé, kt. nedbají ústavy, podnikají provokace => někteří anarchisté podnikají provokace)
- protipříklad: žádná ryba nemá peří; někteří neopeření živočichové mají srst => některé ryby mají srst = nepravda
- protipříklady se řeší buďto množinami, nebo logickou úvahou
- v neformální logice užíváme sylogismu: [(A=>B) & (B=>C)] => (A=>C)
- u většiny případů nedokážeme najít množinami závěr – zde se spoléháme na intuitivní nahlédnutí
Ústava, systém práva v ČR
- současná ústava z 1.1. 1993 (ústavy z let 1918, 1920, 1948, 1960, 1968, 1989)
- je to právní norma, s níž musí být v souladu všechny další zákony ČR
- jsou v ní ustanoveny základní principy lidské svobody, základní ustanovení pro fungování státu (1. článek: ČR je demokratický právní stát; 2. článek upravuje systém moci, občané jsou omezováni jen zákonem, politické rozhodování vychází z demokratického principu vůle většiny, !3. článek = listina základních práv a svobod jedince)
· zákonodárná moc – náleží parlamentu, kt. je tvořen dvěma komorami (poslanecká sněmovna a senát); člen PS je občan ČR starší 21 let, člen Senátu je občan ČR starší 40 let
· výkonná moc – je v rukou prezidenta a vlády; prezident je volen parlamentem na společné schůzi obou komor, hlava státu + nejvyšší velitel ozbrojených sil –> jmenuje vládu; může vrátit zákon PS; vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, realizuje správu státu, skládá se z předsedy a ministrů, rozhoduje kolektivně na základě nadpoloviční většiny
· soudní moc – tvořena Ústavním soudem a soustavou jemu podřízených soudů; Ústavní soud se skládá z 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem, sídlí v Brně, rozhoduje o zrušení zákonů, vyřizuje stížnostem občanů proti pravomocnému rozhodnutí atd.; soustava obecných soudů: nejvyšší soud->nejvyšší správní soud->vrchní soud->krajské soudy->okresní soudy
vznik právních norem: navrhnout zákon může jen instituce mající zákonodárnou iniciativu (= poslanci parlamentu, senátu, vláda a zastupitelé krajů); nedílnou částí je důvodová zpráva, kt. obsahuje zhodnocení dosavadního zákona, vysvětlení potřeby úpravy a předpokládaný finanční a hosp. dosah navrhované úpravy
- průběh schvalovacího procesu: 1. první čtení – v PS (buďto poslanci vrátí zákon k dopracování, nebo zamítnou, nebo předají k projednání výborům PS) – poté do senátu
2. čtení – v senátu; pokud schválí, pošle zákon k podepsání prezidentovi (může zamítnout zákon), nebo může zamítnout a vrátit PS
- zákon nabývá platnosti dnem vyjití ve sbírce zákonů
- je to právní norma, s níž musí být v souladu všechny další zákony ČR
- jsou v ní ustanoveny základní principy lidské svobody, základní ustanovení pro fungování státu (1. článek: ČR je demokratický právní stát; 2. článek upravuje systém moci, občané jsou omezováni jen zákonem, politické rozhodování vychází z demokratického principu vůle většiny, !3. článek = listina základních práv a svobod jedince)
· zákonodárná moc – náleží parlamentu, kt. je tvořen dvěma komorami (poslanecká sněmovna a senát); člen PS je občan ČR starší 21 let, člen Senátu je občan ČR starší 40 let
· výkonná moc – je v rukou prezidenta a vlády; prezident je volen parlamentem na společné schůzi obou komor, hlava státu + nejvyšší velitel ozbrojených sil –> jmenuje vládu; může vrátit zákon PS; vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, realizuje správu státu, skládá se z předsedy a ministrů, rozhoduje kolektivně na základě nadpoloviční většiny
· soudní moc – tvořena Ústavním soudem a soustavou jemu podřízených soudů; Ústavní soud se skládá z 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem, sídlí v Brně, rozhoduje o zrušení zákonů, vyřizuje stížnostem občanů proti pravomocnému rozhodnutí atd.; soustava obecných soudů: nejvyšší soud->nejvyšší správní soud->vrchní soud->krajské soudy->okresní soudy
vznik právních norem: navrhnout zákon může jen instituce mající zákonodárnou iniciativu (= poslanci parlamentu, senátu, vláda a zastupitelé krajů); nedílnou částí je důvodová zpráva, kt. obsahuje zhodnocení dosavadního zákona, vysvětlení potřeby úpravy a předpokládaný finanční a hosp. dosah navrhované úpravy
- průběh schvalovacího procesu: 1. první čtení – v PS (buďto poslanci vrátí zákon k dopracování, nebo zamítnou, nebo předají k projednání výborům PS) – poté do senátu
2. čtení – v senátu; pokud schválí, pošle zákon k podepsání prezidentovi (může zamítnout zákon), nebo může zamítnout a vrátit PS
- zákon nabývá platnosti dnem vyjití ve sbírce zákonů
Základy státoprávní teorie
stát = nejvyšší forma uspořádání lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel v jeden právní celek
- státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné
- je omezená pouze prostorově
- své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám (omezen pouze mezinár. právem)
Prvky ze kterých se stát skládá
1. území – suchozemský prostor, plocha vnitřních i vnějších pobřežních vod, podzemní prostor, vzdušný prostor
2. obyvatelstvo – obyvateli státu jsou lidé, kteří mají státní občanství (narozeni na území, přijali státní občanství – nepřetržitý pobyt na území ČR po dobu 5 let, bezúhonnost, znalost českého jazyka) spadají pod státní moc a obývají určité území
3. organizace státní moci – moc zákonodárná, výkonná, soudní
- hierarchické uspořádání státních orgánů
· státní suverenita = nezávislost státní moci, omezená pouze prostorově (státním územím), výraz pochází od francouzského právníka Jeana Bodina (16. stol.) –suverenita 3 složky = neomezená moc vydávat zákony, s. je nezcizitelná a nedělitelná, je trvalá a stálá
· vnitřní – nezávislost státní moci na jiném politické subjektu uvnitř státu
· vnější – právo uzavírat mezinárodní dohody apod., v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti státu, státní moci na jiném subjektu
- státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné
- je omezená pouze prostorově
- své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám (omezen pouze mezinár. právem)
Prvky ze kterých se stát skládá
1. území – suchozemský prostor, plocha vnitřních i vnějších pobřežních vod, podzemní prostor, vzdušný prostor
2. obyvatelstvo – obyvateli státu jsou lidé, kteří mají státní občanství (narozeni na území, přijali státní občanství – nepřetržitý pobyt na území ČR po dobu 5 let, bezúhonnost, znalost českého jazyka) spadají pod státní moc a obývají určité území
3. organizace státní moci – moc zákonodárná, výkonná, soudní
- hierarchické uspořádání státních orgánů
· státní suverenita = nezávislost státní moci, omezená pouze prostorově (státním územím), výraz pochází od francouzského právníka Jeana Bodina (16. stol.) –suverenita 3 složky = neomezená moc vydávat zákony, s. je nezcizitelná a nedělitelná, je trvalá a stálá
· vnitřní – nezávislost státní moci na jiném politické subjektu uvnitř státu
· vnější – právo uzavírat mezinárodní dohody apod., v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti státu, státní moci na jiném subjektu
Představivost
. představivost
typy představivosti – zrakový, čichový, sluchový, pohybový, emotivní, smíšený apod.
základní typy představ:
a) představování – znovu vybavení si vjemu
- představa – názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány (=znovu vybavený vjem)
b) fantazie – vzniká tak, že vjemy rozčleňujeme na jednotlivé počitky a z těch potom vytváříme nové obrazy => vytváření nových neobvyklých spojení dosavadních zkušeností
- fantazijní představy vznikají záměrně i bezděčně – součást snění
- reprodukční – na základě slovního popisu vytvořen obraz
- zvláštním druhem jsou sny
snění a sny: výklad podle Junga
- sny kompenzační – 1) sny extrovertů: ve snu jsou hodně osamoceni, ocitají se v situacích, pro které nejsou dobře připraveni (př. nahota), ocitají se v prostorech, ve kt. se nevyznají (labyrint)
2) sny introvertů: bohaté obsahem; mnoho lidí (př. úřad plný lidí); navenek vykazují pevné vztahy – k lidem, věcem ...; agresivní prostředí (př. jatka)
typy představivosti – zrakový, čichový, sluchový, pohybový, emotivní, smíšený apod.
základní typy představ:
a) představování – znovu vybavení si vjemu
- představa – názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány (=znovu vybavený vjem)
b) fantazie – vzniká tak, že vjemy rozčleňujeme na jednotlivé počitky a z těch potom vytváříme nové obrazy => vytváření nových neobvyklých spojení dosavadních zkušeností
- fantazijní představy vznikají záměrně i bezděčně – součást snění
- reprodukční – na základě slovního popisu vytvořen obraz
- zvláštním druhem jsou sny
snění a sny: výklad podle Junga
- sny kompenzační – 1) sny extrovertů: ve snu jsou hodně osamoceni, ocitají se v situacích, pro které nejsou dobře připraveni (př. nahota), ocitají se v prostorech, ve kt. se nevyznají (labyrint)
2) sny introvertů: bohaté obsahem; mnoho lidí (př. úřad plný lidí); navenek vykazují pevné vztahy – k lidem, věcem ...; agresivní prostředí (př. jatka)
Základy psychohygieny
= věda zabývající se duševním zdravím, hledá postupy a cesty jak ho dosáhnout
vyrovnaný jedinec
1. kladný vztah k sobě i okolí
2. orientace ve společenských vztazích
3. odpovídající reakce
4. schopnost odlišit podstatné od nepodstatného
5. reálné cíle
6. schopnost rozlišit sen a skutečnost
Duševní choroby = poruchy
- změny některých psychických projevů (chování, prožívání)
- mohou postihnout část nebo 1 funkci nebo celou osobnost
1. NEURÓZY
- nejlehčí forma poruchy, je možná léčba, mozek není poškozen
- projevy: poruchy spánku, činnosti srdce, únava, přechodná onemocnění, obtížné navazování
kontaktů, nepřiměřené reakce
a.) neurostenie – projevem je přecitlivělost, vztahovačnost, poruchy spánku a čin.vnitřních orgánů
b.) hysterie = chorobná snaha upoutat na sebe pozornost – neschopnost sebekritiky
c.) monosymptomatické poruchy = pomočování, koktání
fobie = chorobný, ničím neopodstatněný strach, který sami nejsme schopni zvládnout
2. PSYCHOASTENIE = pomezí mezi neurózami a psychopatiemi, mozek není poškozen
- stavy neklidu, nejsou nebezpečné
3. PSYCHOPATIE
vyrovnaný jedinec
1. kladný vztah k sobě i okolí
2. orientace ve společenských vztazích
3. odpovídající reakce
4. schopnost odlišit podstatné od nepodstatného
5. reálné cíle
6. schopnost rozlišit sen a skutečnost
Duševní choroby = poruchy
- změny některých psychických projevů (chování, prožívání)
- mohou postihnout část nebo 1 funkci nebo celou osobnost
1. NEURÓZY
- nejlehčí forma poruchy, je možná léčba, mozek není poškozen
- projevy: poruchy spánku, činnosti srdce, únava, přechodná onemocnění, obtížné navazování
kontaktů, nepřiměřené reakce
a.) neurostenie – projevem je přecitlivělost, vztahovačnost, poruchy spánku a čin.vnitřních orgánů
b.) hysterie = chorobná snaha upoutat na sebe pozornost – neschopnost sebekritiky
c.) monosymptomatické poruchy = pomočování, koktání
fobie = chorobný, ničím neopodstatněný strach, který sami nejsme schopni zvládnout
2. PSYCHOASTENIE = pomezí mezi neurózami a psychopatiemi, mozek není poškozen
- stavy neklidu, nejsou nebezpečné
3. PSYCHOPATIE
Technika sociálního výzkumu
výzkum – 1. CO – téma
2. PROČ – důvod
3. JAK – metoda -> nejprve teoretická (projekt), poté praktická (dotazování a zpracování)
4. PENÍZE –kdo to zaplatí
- musí být věrohodný a ověřitelný
technika výzkumu – 1. příprava
2. zisk informací = vzorek (respondenti) – náhodnost; a) rozhovor, b) dotazník (papír, počítač, televize), c) internet + mobil. telefon
3. zpracování = tabulky, grafy
5. zveřejnění zprávy
sociální instituce – def:
1) instituce jsou soc. útvary vykonávající pro společnost důležité a užitečné fce (př. rodina = instituce 1. řádu)
2) instituce je soc. samospráva
3) instituce je založena na nedostatku lidsk. instinktu
4) instituce je souhrn organizovaných postojů důležitých pro rolové chování člověka
2. pozornost
pozornost – psychický stav, který zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu na jeden jev nebo jednu činnost
- nemá specifický obsah
a) bezděčná – vyvolaná silnými podněty (výrazný zvuk, nápadný plakát) nebo podněty, které mají pro nás osobní význam
- vzniká i zaniká rychle
b) záměrná – regulovaná cílem a volním úsilímSchopnost koncentrovat se je závislá na věku, na vrozených dispozicích, na
2. PROČ – důvod
3. JAK – metoda -> nejprve teoretická (projekt), poté praktická (dotazování a zpracování)
4. PENÍZE –kdo to zaplatí
- musí být věrohodný a ověřitelný
technika výzkumu – 1. příprava
2. zisk informací = vzorek (respondenti) – náhodnost; a) rozhovor, b) dotazník (papír, počítač, televize), c) internet + mobil. telefon
3. zpracování = tabulky, grafy
5. zveřejnění zprávy
sociální instituce – def:
1) instituce jsou soc. útvary vykonávající pro společnost důležité a užitečné fce (př. rodina = instituce 1. řádu)
2) instituce je soc. samospráva
3) instituce je založena na nedostatku lidsk. instinktu
4) instituce je souhrn organizovaných postojů důležitých pro rolové chování člověka
2. pozornost
pozornost – psychický stav, který zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu na jeden jev nebo jednu činnost
- nemá specifický obsah
a) bezděčná – vyvolaná silnými podněty (výrazný zvuk, nápadný plakát) nebo podněty, které mají pro nás osobní význam
- vzniká i zaniká rychle
b) záměrná – regulovaná cílem a volním úsilímSchopnost koncentrovat se je závislá na věku, na vrozených dispozicích, na
Učení
= celoživotní proces (od narození do smrti)
- základní lidská činnost (+ práce, hra, zájmová čin.), není specificky lidská (učí se i zvířata)
- fyziolog.základem je vytv.dočasných spojů = podmíněných reflexů (ty trvají tak dlouho, dokud se naučená činnost vykonává)
1. v širším slova smyslu = jakákoliv trvalá změna chování a jednání člověka
2. v užším slova smyslu = záměrné, cílené získávání dovedností, vědomostí, návyků
fáze učení
1. motivační
2. poznávací – hledáme souvislosti, navazujeme na předešlé znalosti
· interference = dosavadní znalosti nám učení komplikují
· transfer = opak
3. výkonná – vlastní učení
4. kontrolní – ověření, jak jsme se naučili
formy učení
1. senzomotorické = praktická a pohybová činnost (hra na klavír, pletení, sport, chůze)
2. sociální = čl.se učí žít mezi lidmi (hygienické návyky, zdravení)
3. intelektové = osvojování si poznatků, souborů
výsledky učení
1. vědomosti = soubory poznatků z nějakého oboru (slovní zásoba)
2. dovednosti = schopnost naučit se nějakou činnost a vykonávat ji (psaní, plavání)
3. návyky = zautomatizované dovednosti, fungují na principu dynamického stereotypu (psaní – provádíme-li v určitém sledu je automatické a usnadňuje nám život)
X zlozvyky = negativní návyky (kousání nehtů, kouření, alkohol)
- základní lidská činnost (+ práce, hra, zájmová čin.), není specificky lidská (učí se i zvířata)
- fyziolog.základem je vytv.dočasných spojů = podmíněných reflexů (ty trvají tak dlouho, dokud se naučená činnost vykonává)
1. v širším slova smyslu = jakákoliv trvalá změna chování a jednání člověka
2. v užším slova smyslu = záměrné, cílené získávání dovedností, vědomostí, návyků
fáze učení
1. motivační
2. poznávací – hledáme souvislosti, navazujeme na předešlé znalosti
· interference = dosavadní znalosti nám učení komplikují
· transfer = opak
3. výkonná – vlastní učení
4. kontrolní – ověření, jak jsme se naučili
formy učení
1. senzomotorické = praktická a pohybová činnost (hra na klavír, pletení, sport, chůze)
2. sociální = čl.se učí žít mezi lidmi (hygienické návyky, zdravení)
3. intelektové = osvojování si poznatků, souborů
výsledky učení
1. vědomosti = soubory poznatků z nějakého oboru (slovní zásoba)
2. dovednosti = schopnost naučit se nějakou činnost a vykonávat ji (psaní, plavání)
3. návyky = zautomatizované dovednosti, fungují na principu dynamického stereotypu (psaní – provádíme-li v určitém sledu je automatické a usnadňuje nám život)
X zlozvyky = negativní návyky (kousání nehtů, kouření, alkohol)
Faktory ovlivňující proces učení
faktory ovlivňující proces učení
1. motivace
2. srozumitelnost textu
3. metoda učení
4. momentální psychický a fyzický stav
5. prostředí
6. zda text chápeme
Zásady správného učení
1. učit se to, čemu rozumíme
2. u dlouhých textů se věnovat hlavně střední části
3. naučené zopakovat
4. střídat předměty, které se učíme
5. po 60 minutách intenzivního učení 10 minut přestávka
6. optimální prostředí = světlo, vyvětrání, klid, nehlučná nebo žádná zvuková kulisa
7. neměnit prostředí, ve kterém se učíme
8. dostatečný přísun tekutin
1. motivace
2. srozumitelnost textu
3. metoda učení
4. momentální psychický a fyzický stav
5. prostředí
6. zda text chápeme
Zásady správného učení
1. učit se to, čemu rozumíme
2. u dlouhých textů se věnovat hlavně střední části
3. naučené zopakovat
4. střídat předměty, které se učíme
5. po 60 minutách intenzivního učení 10 minut přestávka
6. optimální prostředí = světlo, vyvětrání, klid, nehlučná nebo žádná zvuková kulisa
7. neměnit prostředí, ve kterém se učíme
8. dostatečný přísun tekutin
HERAKLEITSKÁ ŠKOLA
Herakleitos z Efesu
- názory proti eleatům – jednotícím prvkem je pohyb
- jeho F je 1.filosofickým směrem
~ pralátka = oheň
- ztotožňuje ho s energií
- různou mírou hoření se uskutečňuje změna, vznik a vývoj
- citáty: „Pantha rhei. – Vše plyne.“ „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.“
- zakladatel dialektiky = proud vycházejí z toho, že každý jev má svůj protiklad (důl.pro vývoj)
- život je soubojem těchto protikladů, zanikne-li boj à zanikne život
- názory proti eleatům – jednotícím prvkem je pohyb
- jeho F je 1.filosofickým směrem
~ pralátka = oheň
- ztotožňuje ho s energií
- různou mírou hoření se uskutečňuje změna, vznik a vývoj
- citáty: „Pantha rhei. – Vše plyne.“ „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.“
- zakladatel dialektiky = proud vycházejí z toho, že každý jev má svůj protiklad (důl.pro vývoj)
- život je soubojem těchto protikladů, zanikne-li boj à zanikne život
ATOMISTÉ
- substancí)
Empedoklés
- eklektik – sám nevytvořil vl.teorii, jeho F je syntézou předchozích směrů
- teorie 4 rovnocenných živlů (oheň, voda, země, vzduch)
- veškeré dění je umožněno 2 protikladnými silami:
sjednocující = láska – vznik věcí
rozdělující = nenávist – zánik věcí
- vznik života se uskutečňuje postupně od nižších forem po vyšší – od rostlin k čl.
Démokritos z Abdéry
- navázal na Parmenida, doplnil ho o termín prázdno = nejsoucno
- jsou je tvořeno z nekonečného počtu nepatrných tělísek = atomů (atomos =nedělitelný)
- atomy se pohybují v prázdném prostoru a tím jak do sebe naráží věci vznikají a zanikají
- z atomů je i lid.duše – je hmotná, po smrti zaniká
vlastnosti věcí:
- atomy jsou ze stejné látky = hmoty
1. primární – objektivně existující – váha, tvrdost, hustota
2. sekundární – dány smyslovým vnímáním – vůně, barva, chuť
- smyslem života je blaženost – dosáhneme ji umírněným životem
- završuje přírodní F, na něj navazují:
Leukipos
- zastánce kauzality = směr odmítající náhodu, vše co se děje má svou příčinu
Anaxagorás
- přenáší F z Asie do Athén à Athény se stávají centrem F
- představitel materialistického pluralismu (jako všichni atomisté)
~ pralátka = semena (zárodky věcí)
- veškeré dění na světe je řízeno duchovním principem = NÚS = světový rozum
Empedoklés
- eklektik – sám nevytvořil vl.teorii, jeho F je syntézou předchozích směrů
- teorie 4 rovnocenných živlů (oheň, voda, země, vzduch)
- veškeré dění je umožněno 2 protikladnými silami:
sjednocující = láska – vznik věcí
rozdělující = nenávist – zánik věcí
- vznik života se uskutečňuje postupně od nižších forem po vyšší – od rostlin k čl.
Démokritos z Abdéry
- navázal na Parmenida, doplnil ho o termín prázdno = nejsoucno
- jsou je tvořeno z nekonečného počtu nepatrných tělísek = atomů (atomos =nedělitelný)
- atomy se pohybují v prázdném prostoru a tím jak do sebe naráží věci vznikají a zanikají
- z atomů je i lid.duše – je hmotná, po smrti zaniká
vlastnosti věcí:
- atomy jsou ze stejné látky = hmoty
1. primární – objektivně existující – váha, tvrdost, hustota
2. sekundární – dány smyslovým vnímáním – vůně, barva, chuť
- smyslem života je blaženost – dosáhneme ji umírněným životem
- završuje přírodní F, na něj navazují:
Leukipos
- zastánce kauzality = směr odmítající náhodu, vše co se děje má svou příčinu
Anaxagorás
- přenáší F z Asie do Athén à Athény se stávají centrem F
- představitel materialistického pluralismu (jako všichni atomisté)
~ pralátka = semena (zárodky věcí)
- veškeré dění na světe je řízeno duchovním principem = NÚS = světový rozum
PYTHAGOREJCI
Pythagoras za Samu
- jako první použil slovo F (ze skromnosti se nechtěl nazývat sofos = mudrc)
- filosof, matematik, zakl.sekty Pythagorejců
- apeiron nemůže existovat, protože vlastností každého JSOUCNA je mez = PERAS
- vlastností každého peras je schopnost změřit se a být vyjádřen číslem
~ pralátka = číslo
- je základním principem všeho bytí, stavební prvek světa
- vyjadřuje nejen rozměry, ale i kvality
- každé číslo má zvláštní moc:
magická 10 = symbol dokonalosti (1+2+3+4)
1 = bod
2 = čára
3 = plocha
4 = prostor
- co nelze změřit, nemá význam a neexistuje
- vyjádřit čísly se dá:
· hudba – za harmonickým souzvukem tónů stojí číselné vztahy dané délkou strun (obj.jako 1.)
· vesmír – každé těleso vydává zvuk (závisí na rychlosti pohybu – číslo, velikosti – číslo) à i kosmická tělesa obáhající po své dráze vydávají zvuk = HUDBA SFÉR (čl.ji nevnímá sluchem, ale prostřednictvím vnitřního vnímání – získá ho kultivací duše)
- nehledal pralátku, ale prazákon; kvantitativní vysvětlení světa
- jako první použil slovo KOSMOS
PYTHAGOREJCI
- náb.sekta, vedli pstřídmí život (vegetariáni), dicsciplína; vzdělání chtěli i pro ženy
- ovlivněni indickou F; věřili v reinkarnaci = převtělování
- jako první použil slovo F (ze skromnosti se nechtěl nazývat sofos = mudrc)
- filosof, matematik, zakl.sekty Pythagorejců
- apeiron nemůže existovat, protože vlastností každého JSOUCNA je mez = PERAS
- vlastností každého peras je schopnost změřit se a být vyjádřen číslem
~ pralátka = číslo
- je základním principem všeho bytí, stavební prvek světa
- vyjadřuje nejen rozměry, ale i kvality
- každé číslo má zvláštní moc:
magická 10 = symbol dokonalosti (1+2+3+4)
1 = bod
2 = čára
3 = plocha
4 = prostor
- co nelze změřit, nemá význam a neexistuje
- vyjádřit čísly se dá:
· hudba – za harmonickým souzvukem tónů stojí číselné vztahy dané délkou strun (obj.jako 1.)
· vesmír – každé těleso vydává zvuk (závisí na rychlosti pohybu – číslo, velikosti – číslo) à i kosmická tělesa obáhající po své dráze vydávají zvuk = HUDBA SFÉR (čl.ji nevnímá sluchem, ale prostřednictvím vnitřního vnímání – získá ho kultivací duše)
- nehledal pralátku, ale prazákon; kvantitativní vysvětlení světa
- jako první použil slovo KOSMOS
PYTHAGOREJCI
- náb.sekta, vedli pstřídmí život (vegetariáni), dicsciplína; vzdělání chtěli i pro ženy
- ovlivněni indickou F; věřili v reinkarnaci = převtělování
ELEJSKÁ ŠKOLA
- název podle města Elea
- popírájí pohyb, věří v existenci jednoho boha
Xénofanés
- panteista = ztotožňoval boha s přírodou
- kritizoval myšlenku, že bohové se podobají čl. à zpochybnil náb. (kritika antropomorfních představ o bozích) – spis O přírodě
- bůh je nehybný, působí silou svých myšlenek; čl.si ho nemůže představit
Parmenidés z Eleje
- existuje pouze jediné jsoucno = bytí
- log.opak = nebytí nemůže v rámci bytí existovat
- neprobíhá žádný vývoj, pohyb, změna
- poznání rozdělil na:
a.) smyslové = dóxa – klamné
b.) rozumové = epistemé – správné
- popírá existenci prázdného prostoru (nebytí), pokud by existoval a bytí se do něj přemístilo, nebylo by jsoucno
- existuje-li plný prostor (vyplněný jsoucnem) à neexistuje pohyb
Zenon z Eleje
- snaha podpořit ho
- zformuloval aporie = slovní hříčky, tvrzení
Achiles a želva – A.nemůže želvu, která vyrazila s urč.předstihem nikdy dohonit; když se A.dostane do místa, kde byla Ž, Ž je už dávno dál à Achiles želvu nikdy nedohoní
půlení = dytochomie – chceme-li se dostat z bodu A do b.B, musíme nejdřív ujít polovinu dráhy, když ji projdeme musíme ujít polovinu poloviny a tak až do nekonečna à ani nevyrazíme
letící šíp – dráha vystřeleného šípu z b.A do B se skládá z nekonečného počtu klidových bodů à šíp neletí
- cílem aporií – nelze slovně vyjádřit pohyb à pohyb neexistuje
- popírájí pohyb, věří v existenci jednoho boha
Xénofanés
- panteista = ztotožňoval boha s přírodou
- kritizoval myšlenku, že bohové se podobají čl. à zpochybnil náb. (kritika antropomorfních představ o bozích) – spis O přírodě
- bůh je nehybný, působí silou svých myšlenek; čl.si ho nemůže představit
Parmenidés z Eleje
- existuje pouze jediné jsoucno = bytí
- log.opak = nebytí nemůže v rámci bytí existovat
- neprobíhá žádný vývoj, pohyb, změna
- poznání rozdělil na:
a.) smyslové = dóxa – klamné
b.) rozumové = epistemé – správné
- popírá existenci prázdného prostoru (nebytí), pokud by existoval a bytí se do něj přemístilo, nebylo by jsoucno
- existuje-li plný prostor (vyplněný jsoucnem) à neexistuje pohyb
Zenon z Eleje
- snaha podpořit ho
- zformuloval aporie = slovní hříčky, tvrzení
Achiles a želva – A.nemůže želvu, která vyrazila s urč.předstihem nikdy dohonit; když se A.dostane do místa, kde byla Ž, Ž je už dávno dál à Achiles želvu nikdy nedohoní
půlení = dytochomie – chceme-li se dostat z bodu A do b.B, musíme nejdřív ujít polovinu dráhy, když ji projdeme musíme ujít polovinu poloviny a tak až do nekonečna à ani nevyrazíme
letící šíp – dráha vystřeleného šípu z b.A do B se skládá z nekonečného počtu klidových bodů à šíp neletí
- cílem aporií – nelze slovně vyjádřit pohyb à pohyb neexistuje
Přírodní filosofie starého Řecka, předpoklady vzniku
Antická filosofie = 6.stol.př.n.l. – r.529 (císař Justinián I. zakázal nechal zavřít filosofické školy
Periodizace antické filosofie
1. přírodní (6.-4.stol.př.n.l.) – snaží se najít pralátku
2. klasická (4.stol.př.n.l.) – v centru pozornosti čl., vznikají velké F systémy: * antropologická F
* systematická F
3. helénistická (3.stol.př.n.l.-529) – zabývá se poznáním, etikou
Předpoklady vzniku
1. vzájemné ovlivňování evropské a V kultury
2. praktické potřeby – obchod, mořeplavba
3. nutnost sjednotit poznatky z jiných oborů
4. nejednotnost řeckého náb.a mytologie – mnoho teorií vzniku světa
Znaky antické filosofie
1. snaha o rozumový výklad světa a postavení čl.v něm
2. čl.bere na sebe odpovědnost za své činy
3. je chápána jako souhrn všeho, co čl.zjistil prostřednictvím rozumu a smyslů
PŘÍRODNÍ FILOSOFIE
- velké množství názorových proudů a škol à vzáj.si odporovaly, ale všichni hledali pralátku = arché
- pralátkou je podle nich hmota = hýlé à hýlozoistická F
Periodizace antické filosofie
1. přírodní (6.-4.stol.př.n.l.) – snaží se najít pralátku
2. klasická (4.stol.př.n.l.) – v centru pozornosti čl., vznikají velké F systémy: * antropologická F
* systematická F
3. helénistická (3.stol.př.n.l.-529) – zabývá se poznáním, etikou
Předpoklady vzniku
1. vzájemné ovlivňování evropské a V kultury
2. praktické potřeby – obchod, mořeplavba
3. nutnost sjednotit poznatky z jiných oborů
4. nejednotnost řeckého náb.a mytologie – mnoho teorií vzniku světa
Znaky antické filosofie
1. snaha o rozumový výklad světa a postavení čl.v něm
2. čl.bere na sebe odpovědnost za své činy
3. je chápána jako souhrn všeho, co čl.zjistil prostřednictvím rozumu a smyslů
PŘÍRODNÍ FILOSOFIE
- velké množství názorových proudů a škol à vzáj.si odporovaly, ale všichni hledali pralátku = arché
- pralátkou je podle nich hmota = hýlé à hýlozoistická F
MÍLÉTSKÁ ŠKOLA
- název od města Mílet u Jónského moře = centrum kultury a vzdělanosti
Tháles z Mílétu
- matematik, astronom
- jako první vypočítal výšku Cheopsovy pyramidy podle stínu
- dokázal předpovědět zatmění slunce (rok, měsíc)
- pokus o vědecký výklad zemětřesení – způsobeno vlnobytím
~ pralátka = voda
- božská tekutina, z níž odpařováním a změnami vnikl celý svět
- substance, která umožňuje život
- svět je plný vody = plný bohů
- svět je plochá deska plovoucí po světovém moři
Anaximandros
- prý zakladatel F jako samostatné vědy
- zavedl sluneční hodiny, jako první nakreslil zeměpisnou mapu
- při hledání arché si všímal odlišnosti a proměnlivosti věcí à zákl.vlastností smysl.věci je hranice
~ pralátka = apeiron
- smyslově neurčený, neohraničený, nesmrtelný abstrakt
- vzniká působením protikladných principů: teplo X chlad, sucho X vlhko
- neustále se přetváří, vyvíjí, mění
- rodí ze sebe nové životy, které se do něj zase vrací
Anaximenés
- jeho součastník a pokračovatel
- snažil se jeho teorii zjednodušit, zpřístupnit a zkonkretizovat
~ pralátka = neohraničený vzduch
- zhušťováním a zřeďováním vznikají věci
Význam této školy
- materialistický monismus
- první pokus vysvětlit podstatu světu z něho samého
Tháles z Mílétu
- matematik, astronom
- jako první vypočítal výšku Cheopsovy pyramidy podle stínu
- dokázal předpovědět zatmění slunce (rok, měsíc)
- pokus o vědecký výklad zemětřesení – způsobeno vlnobytím
~ pralátka = voda
- božská tekutina, z níž odpařováním a změnami vnikl celý svět
- substance, která umožňuje život
- svět je plný vody = plný bohů
- svět je plochá deska plovoucí po světovém moři
Anaximandros
- prý zakladatel F jako samostatné vědy
- zavedl sluneční hodiny, jako první nakreslil zeměpisnou mapu
- při hledání arché si všímal odlišnosti a proměnlivosti věcí à zákl.vlastností smysl.věci je hranice
~ pralátka = apeiron
- smyslově neurčený, neohraničený, nesmrtelný abstrakt
- vzniká působením protikladných principů: teplo X chlad, sucho X vlhko
- neustále se přetváří, vyvíjí, mění
- rodí ze sebe nové životy, které se do něj zase vrací
Anaximenés
- jeho součastník a pokračovatel
- snažil se jeho teorii zjednodušit, zpřístupnit a zkonkretizovat
~ pralátka = neohraničený vzduch
- zhušťováním a zřeďováním vznikají věci
Význam této školy
- materialistický monismus
- první pokus vysvětlit podstatu světu z něho samého
Džinismus
- ze slova džaina = vítězství
- zakladatelem princ Mahávíra – stal se také asketou
- aby čl.zvítězil sám nad sebou musí dodržovat 5 zásad:
neubližovat žádnému živému tvoru
nelhat
nekrást
nevlastnit majetek
dodržování sexuální zdrženlivosti
- poslední 2 zásady vedly k rozdělení na:
a.) kněží – dodržují všechny zásady
b.) laikové – vlastní jen to, co je nutné k životu; manželská věrnost
- dualistický směr – 2 principy
džíva = duše – symbol dokonalosti
adžíva = hmota – svádí čl.ke špatnostem
- život je boj mezi těmito principy, záleží na čl., který zvítězí
- zakladatelem princ Mahávíra – stal se také asketou
- aby čl.zvítězil sám nad sebou musí dodržovat 5 zásad:
neubližovat žádnému živému tvoru
nelhat
nekrást
nevlastnit majetek
dodržování sexuální zdrženlivosti
- poslední 2 zásady vedly k rozdělení na:
a.) kněží – dodržují všechny zásady
b.) laikové – vlastní jen to, co je nutné k životu; manželská věrnost
- dualistický směr – 2 principy
džíva = duše – symbol dokonalosti
adžíva = hmota – svádí čl.ke špatnostem
- život je boj mezi těmito principy, záleží na čl., který zvítězí
ČÍNSKÁ FILOSOFIE
- orientovaná na praxi, návod jak žít
Periodizace čínské filosofie
1. starověká = „zlatý věk čínské filosofie“ (6.-2.stol.př.n.l.)
- vzniká teorie protikladných principů (jing, jang), hlavní zásady
2. středověká (2.stol.př.n.l. – 1000 n.l.)
- pronikání buddhismu, upevňují se již existující směry taoismus a konfuciánství
3. neokonfuciánství (1000 n.l. – současnost)
- základním textem je KNIHA PROMĚN – nejstarší filosofický text, skládá se ze 64 hexagramů a ty z trigramů
JANG = mužství, světlo, aktivita, pohyb
- - - - - - JING = ženství, tma, pasivita, klid
1. Konfuciánství
- zakladatelem Konfucius; směr zaměřený na etiku
- smyslem života – moudrost, získat nadhled, zlatá střední cesta
- základní hodnoty:
a.) povinnost – respektování autorit
b.) ušlechtilost – čl.musí hledat správnou život.cestu, základem je vzdělání
- zásada: „Nečiň jiným, co sám nechceš.“
2. Taoismus
- zakladatelem Lao-c´
- tao = jediná hodnota, rozum, cesta, základní duchovní princip
- vše je podřízeno přírodním zákonů, k dosažení klidu musí čl.odstranit vše, co se v přírodě nevyskytuje (i řemesla a vzdělání)
- k obnovení rovnováhy mezi čl.a přírodou vedou 2 cesty:
návrat k primitivnímu způsobu života
individuální únik, kdy čl.pochopí, že vše je relativní, pomíjivé
Periodizace čínské filosofie
1. starověká = „zlatý věk čínské filosofie“ (6.-2.stol.př.n.l.)
- vzniká teorie protikladných principů (jing, jang), hlavní zásady
2. středověká (2.stol.př.n.l. – 1000 n.l.)
- pronikání buddhismu, upevňují se již existující směry taoismus a konfuciánství
3. neokonfuciánství (1000 n.l. – současnost)
- základním textem je KNIHA PROMĚN – nejstarší filosofický text, skládá se ze 64 hexagramů a ty z trigramů
JANG = mužství, světlo, aktivita, pohyb
- - - - - - JING = ženství, tma, pasivita, klid
1. Konfuciánství
- zakladatelem Konfucius; směr zaměřený na etiku
- smyslem života – moudrost, získat nadhled, zlatá střední cesta
- základní hodnoty:
a.) povinnost – respektování autorit
b.) ušlechtilost – čl.musí hledat správnou život.cestu, základem je vzdělání
- zásada: „Nečiň jiným, co sám nechceš.“
2. Taoismus
- zakladatelem Lao-c´
- tao = jediná hodnota, rozum, cesta, základní duchovní princip
- vše je podřízeno přírodním zákonů, k dosažení klidu musí čl.odstranit vše, co se v přírodě nevyskytuje (i řemesla a vzdělání)
- k obnovení rovnováhy mezi čl.a přírodou vedou 2 cesty:
návrat k primitivnímu způsobu života
individuální únik, kdy čl.pochopí, že vše je relativní, pomíjivé
Indická a čínská filosofie
- orientovaly se na člověka a jeho praktické potřeby, soustředí se na etiku
- velmi tolerantní à existovalo několik F směrů, ale navzájem si nepřekážely
- usilují o harmonii, soulad s přírodou
- věřily v reinkarnaci
INDICKÁ FILOSOFIE
- začíná se rozvíjet ve 2.tis.př.n.l.
- vychází z posvátných textů (psány sanskrtem) = Védské období
védy = knihy véd (1500 př.n.l.)
- určeny vyvoleným, je v nich položen základ učení
brahmány (1000 př.n.l.)
- obsahují náznaky kastovního systému, pro kněží – návod, jak šířit tuto F, staly se východiskem pro hinduismus
upanišady (500 př.n.l.)
- určeny i laikům
- vznikají purány (4.stol.př.n.l. – 14.stol.n.l.) = komentáře a vysvětlivky k předchozím textům
à Postvédské období
eposy: Rámajána, Mahabharáta – řeší problematiku dobra a zla
učení
- vše je podřízeno určitému řádu = DHARMA – určuje běh věcí, příčiny a následky
- nejvyšším duchovním principem, který vše určuje je BRAHMA
- část brahma, jakoby duše je ÁTHMÁN
- smyslem bytí je splynutí brahma a áthmán, dosažení absolutního klidu = NIRVANA (MÓKŠA) – ke splynutí může dojít až po splynutí míry dobrých skutků
- nic z toho, co čl.udělá není zapomenuto, ale promítá se do dalších životů = KARMA
- velmi tolerantní à existovalo několik F směrů, ale navzájem si nepřekážely
- usilují o harmonii, soulad s přírodou
- věřily v reinkarnaci
INDICKÁ FILOSOFIE
- začíná se rozvíjet ve 2.tis.př.n.l.
- vychází z posvátných textů (psány sanskrtem) = Védské období
védy = knihy véd (1500 př.n.l.)
- určeny vyvoleným, je v nich položen základ učení
brahmány (1000 př.n.l.)
- obsahují náznaky kastovního systému, pro kněží – návod, jak šířit tuto F, staly se východiskem pro hinduismus
upanišady (500 př.n.l.)
- určeny i laikům
- vznikají purány (4.stol.př.n.l. – 14.stol.n.l.) = komentáře a vysvětlivky k předchozím textům
à Postvédské období
eposy: Rámajána, Mahabharáta – řeší problematiku dobra a zla
učení
- vše je podřízeno určitému řádu = DHARMA – určuje běh věcí, příčiny a následky
- nejvyšším duchovním principem, který vše určuje je BRAHMA
- část brahma, jakoby duše je ÁTHMÁN
- smyslem bytí je splynutí brahma a áthmán, dosažení absolutního klidu = NIRVANA (MÓKŠA) – ke splynutí může dojít až po splynutí míry dobrých skutků
- nic z toho, co čl.udělá není zapomenuto, ale promítá se do dalších životů = KARMA
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)