Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Menší poranění

Puchýře - Puchýře omyjeme, pokožku osušíme, zalepíme je náplastí a necháme zaschnout. Je možné i puchýř propíchnout (na 2 místech) a vytlačit z něj tekutinu. Vždy při propichování používáme čisté jehly a místo dezinfikujeme (Septonex). Poté též zalepíme náplastí a necháme zaschnout. Je lepší jim předcházet kvalitní obuví (vyšláplé boty) a kvalitními ponožkami. Nohy je dobré před túrou i po ní promazat krémem. Případně citlivá místa můžeme předem preventivně zalepit náplastí.

Podvrtnutí - Končetinu necháme v klidu, nenapravujeme ji. Přiložíme studený obklad (octan hlinitý), abychom zabránili velkému otoku. Končetinu (kloub) zpevníme elastickým obinadlem. Vyhledáme pomoc lékaře.

Bodnutí hmyzem - V letních měsících přichází v úvahu i toto drobné poranění. U dospělých osob v naprosté většině případů neohrožují život. Ale u dětí a u osob, které trpí alergickou reakcí je nutné dbát velké opatrnosti. Nejzávažnější je bodnutí vosou, včelou, sršní a kousnutí čmelákem, některými mouchami a ovády. Poraněné místo dezinfikujeme a přiložíme na něj studený obklad (voda, octan). Místo přechodně opuchne, pálí a svědí. Nebezpečné jsou bodnutí v ústech, na jazyku a v blízkosti oka. V ústech otokem může nastat dušení. Zvýšené nebezpečí je u alergických osob a při mnohočetném bodnutí. Postiženého urychleně dopravíme k lékaři.

Klíště - Přisáté klíště opatrně krouživým pohybem vytočíme pinzetou, sirkou. Klíštěte se nedotýkáme, spálíme ho. Při utržení tělíčka klíštěte postiženého dopravíme k lékaři. Klíště je přenašeč závažných onemocnění (lymská borelióza, klíšťová encefalitida). Při kousnutí infikovaným klíštětem se objeví po několika dnech na místě zarudnutí, nebo bílý kruh s červeným okrajem. Je třeba ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Uštknutí hadem - V horách střední Evropy přichází v úvahu uštknutí zmijí obecnou. Po kousnutí zmijí jsou vidět na těle (nejčastěji na končetinách) dvě malé několik milimetrů (10) od sebe vzdálené ranky, které lehce krvácejí. Okolí ran může být lehce zmodralé.
• důležité je nepodlehnout panice a uklidnit postiženého
• necháme ranky krvácet, krvácení podpoříme tlakem prsty
• jed nikdy nevysávejte rty
• ranky desinfikujeme a postiženého dopravíme k lékaři, který mu podá sérum

Cizí tělesa - Cizí předměty v ranách, v uchu, nose a ústech nebo očích nikdy neodstraňujeme, maximálně v případech pokud byl předmět ve styku s jedem, nebo je jinak nebezpečně kontaminovaný. Cizí tělesa z ucha, nosu a úst nebo očí sami též nevyndáváme. Pokud předmět sám lehce nevypadne, nebo pokud nejde lehce uchopit (pinzetou) - necháme jeho vyndání na odborníkovi - lékaři.


Transport

Transport musí být co nejšetrnější, aby více nezhoršil zdravotní stav postiženého. Před transportem je nutné překontrolovat poskytnutou první pomoc (ošetření a obvaz ran, zastavení krvácení, znehybnění, zamezení ztrátám tepla a zajistit správnou polohu pro přenos).
Způsoby transportu:
• zhotovení improvizovaných nosítek (pokud nemají rovnou podložku postižený leží na břiše)
• sedačka spojením čtyř rukou
• sedátko nebo lehátko zhotovené z lana (horolezci)
• přenos zraněného na zádech
• nosítka z lyží a holí v zimě

Jedná se vždy o specifické způsoby transportu, při kterých musíme dbát na pravidla transportu a na momentální stav a schopnost postiženého. Je i třeba posoudit naše možnosti transportu (fyzická síla, orientace) - a vždy jednat rychle, s rozmyslem a ohledem na situaci.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Šok

Každá větší ztráta krve ohrožuje zraněného selháním oběhu, t.j. šokem. Tento stav se projevuje bledou kůží, pokrytou studeným potem, okrajové části těla jsou chladné, tep je zrychlený a později nehmatný. Dostavuje se žízeň, rychlé povrchní dýchání a případně zvracení. S rozvojem šoku přechází bledost v šedomodré zbarvení kůže, nakonec se dostavuje bezvědomí a smrt. Zapamatujme si, že šokem není leknutí, duševní otřes ani nervové zhroucení.
Důležité zásady prevence a léčení šoku shrnuje pravidlo pěti "T": ticho, teplo, tišící prostředky, tekutiny, transport. Pravidlo pěti "T" neplatí vždy doslova, závisí na stavu zraněného - tišící prostředky nepodáváme při: zvracení, zranění hlavy, břicha a při bezvědomí. Tekutiny nepodáváme při rozvinutém šoku, bezvědomí, při podezření na poranění břicha a při nucení na zvracení. Žízeň zraněného tišíme otíráním rtů a obličeje vlhkým šátkem (kapesníkem). Alkohol je zakázán! S postiženým co nejméně pohybujeme a nenecháváme jej sedět ani stát.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Zástava krvácení

Zevní krvácení - Při prudkém zevním krvácení je nutné okamžitě stlačení krvácející rány rukou nebo prsty bez ohledu na nebezpečí zanesení infekce. Nejlépe je použít tlakového polštářku z kapesníku, mulu, hotového obvazu nebo části oděvu, který silně tiskneme k ráně. Poraněnou končetinu zvedneme nad úroveň srdce. Tlakový obvaz je univerzální prostředek, který zastaví většinu žilních a tepenných krvácení. Nedaří-li se nám zastavit krvácení přímým stlačením rány, pokusíme se zastavit krvácení stlačením tlakového bodu (obr.4) - obecně se vždy jedná o místo, kde lze přimáčknout tepnu proti kosti. Přesnou lokalizaci tlakových bodů na těle je dobré znát. Škrtidlo při krvácení používáme při úrazové amputaci, při rozdrcení končetiny nebo při malém počtu zachránců. Pružné škrtidlo zajistíme roubíkem a pamatujeme si čas zaškrcení. Pokud nejde o amputaci škrtidlo 1x za půl hodiny uvolňujeme. Zásadně nedáváme na krk!
Vnitřní krvácení - Jde o krvácení do tělesných dutin (břišní, lebeční, tkáně). Krvácení vede k velké ztrátě krve z oběhu a projevuje se šokem. První pomoc spočívá v protišokových opatřeních.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Resuscitace

Zajištění dýchání a oběhu má zásadní význam při první pomoci, při záchraně člověka. Nedostatek a přerušení dodávky kyslíku má za následek poškození mozku.

• známky dýchání: zvedání hrudníku, cítíme dech na hřbetu ruky, na tváři, hodinky nebo zrcátko se zamlží před ústy.

• srdeční činnost: na krční tepně pohmatem

• bezvědomí: neodpovídá na oslovení, nemá slovní reakci na bolest
Při podezření na poranění páteře neotáčíme s hlavou, nehýbeme s postiženým!

Kříšení (resuscitace) zahrnuje tři základní úkony:
• obnovení průchodnosti dýchacích cest - (vyčištění horních dýchacích cest a tzv. trojitý manévr 'záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti, otevření úst') Vyčištění úst (zvratky, protéza, jazyk) provedeme prstem, postižený může být na boku, potom provedeme trojitý manévr (obr.5). Někdy již při zprůchodnění dýchacích cest dojde k obnovení dýchání postiženého.

• Umělé dýchání - Jednu ruku dáme pod zakloněnou hlavu (pod krk), druhou zmačkneme nos, nadechneme se a vdechneme z úst do úst, otevřeme nos. Oči sledují zvedání hrudníku. Opakujeme 12-16 krát za minutu. Pokud zraněný nedýchá a nemá hmatný tep, provádíme navíc srdeční masáž.

• nepřímá srdeční masáž - Zraněného položíme na rovnou tvrdou zem, bod pro masáž srdce najdeme dva prsty nad mečovitým výběžkem v dolní třetině hrudní kosti. Podložíme dolní končetiny. Masáž provádíme vždy v poměru 2 (vdechy) ku 30 (stlačení) u dospělých, začínáme 2 vdechy, nezáleží na počtu zachránců. Resuscitaci bychom měli správně provádět až do příchodu lékaře nebo do úplného vyčerpání zachránců. Děti (do konce puberty) resuscitujeme v poměru 2 vdechy ku 15 stlačením, kojence v poměru 1:3. Obnovení životních funkcí poznáme vymizením zmodralé kůže, spontánním zvedáním hrudníku a nahmatáním tepu na krku.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Úrazy a akutní stavy

Po uložení zraněného do správné polohy a provedení život zachraňujících úkonů přistoupíme k ošetření jednotlivých poranění. Ty rozeznáváme - otevřená poranění (rány, otevřené zlomeniny), uzavřená poranění (vykloubení, zlomeniny).
Naučit se musíme tři základní opatření:
• obvázání
• znehybnění (u všech zranění kde pohyb vyvolává bolest)
• studené obklady a ochlazování, bandáže

Rány - Cílem je zabránit krvácení z rány a zabránit zanesení nežádoucí infekce. Ránu obnažíme, a pokud nejde o prudké krvácení, nedotýkáme se jí rukama, vypláchneme peroxidem vodíku, vodou, dezinfikujeme Jodisolem. Do ran nic nesypeme a nenaléváme. Cizí tělesa opatrně sterilním tampónem nebo gázou vyjmeme, pronikající opatrně zmenšíme a nevyndáváme, jen je zabezpečíme proti pohybu. Ránu překryjeme obvazem, zavážeme a postaráme se o chirurgické ošetření, včetně kontroly očkování proti tetanu.

Zlomeniny a vykloubení - Projevují se silnou bolestí a změněným tvarem těla, nemožností pohybu a zatížení končetiny, otokem, výronem. Už jen podezření na zlomeninu nás musí vést k tomu, abychom postupovali jako při opravdové zlomenině. Oděv postiženému svlékáme jen při otevřené zlomenině nebo při krvácení z končetiny. Zlomeninu nebo vykloubení znehybňujeme dlahami nebo improvizovaně, znehybňujeme přes oba klouby sousedící se zlomeninou. Zlomeniny nenapravujeme, znehybňujeme je za lehkého tahu a protitahu při současném podložení místa zlomeniny dlaní. Dlahu měkce podkládáme. Při vykloubení zachováváme změněnou vynucenou polohu končetiny. Ošklivé jsou úrazy hlavy a krční páteře, znehybníme je obložením hlavy batohy. Zlomeniny čelisti znehybníme prakovým obvazem na bradu, zlomená žebra ovíjíme elastickým obvazem při vydechnutí zraněného.

Při otevřeném poranění hrudní dutiny (pneumotorax) je nutné ránu na hrudníku uzavřít poloprodyšným obvazem (obr.6). Obvaz překryjeme igelitovou rouškou, mezerou v oblepení vytvoříme jednocestný ventil. Každý úraz v krajině páteře považujeme za poraněnou páteř s poškozením míchy. Vyzveme zraněného, aby se pokusil hnout končetinami, a štípnutím se přesvědčíme o kožní citlivosti. Zraněného přetáhneme ve 3-4 osobách na pevnou rovnou podložku, nesmí dojít k ohnutí páteře (obr.7). Přivoláme pomoc a kontrolujeme životní funkce postiženého. Při zlomeninách pánve stáhneme od pasu dolů tělo postiženého ručníkem, bundou (mumie). Uložíme ho naznak s pokrčenými nohami. Při zlomeninách rukou zavěšujeme paži na krk šátkem, přikládáme dlahu. Zlomeninu klíční kosti znehybníme stažením ramen šátkem na záda. Zlomeninu stehenní kosti znehybníme třemi dlahami - spodní jde od lopatek ke kotníku, boční od třísel resp. boků k chodidlu. Při velké deformaci znehybníme postiženého v nalezené poloze. Zlomeniny v oblasti kotníku znehybňujeme dlahou tvaru L nebo U.

Úrazy hlavy - Poranění na hlavě a poranění mozku jsou velmi závažné úrazy. Otřes mozku nemusí mít viditelné poranění na kůži. Otřes je provázen krátkým či delším bezvědomím, postižený si nepamatuje situaci před úrazem. Přiložíme ledové obklady na hlavu a dopravíme ho do bezpečí, kde sledujeme jeho stav (zraněný leží na rovné podložce) při okamžité změně k horšímu (další bezvědomí, zvracení) okamžitě transportujeme do nemocnice. Jakékoliv další úrazy hlavy (zlomeniny spodiny lebeční, krčních obratlů) vyžadují neprodlené dopravení postiženého do nemocnice.

Popáleniny a úpal, úžeh - Popáleniny jsou zranění, které způsobuje místně vysoká teplota, na horách i UV záření (obr.8). Rozeznáváme je na stupně I-IV, zarudnutí - puchýře - hluboké popálení (bílá pokožka) - popálení hlubších tkání (zuhelnění). Reakce se projevuje jako popáleninový šok, kdy selhává oběh. Hořící oděv hasíme látkou, vodou jen v nouzi. Při opaření co nejrychleji svlékáme oděv (pokud není připálen na pokožce), při popálení těla masou (pryskyřice), co nejrychleji hmotu ochladíme vodou. Popálení co nejrychleji ochlazujeme vodou, ledem, dokud se bolest nezmírní. Postižená místa překryjeme obvazem (co nejčistší), bez použití jakýchkoli mastí či zásypů. Nedotýkáme se rukama, puchýře neodstraňujeme, nepropichujeme. Podáváme tekutiny (chlazený čaj, vodu se solí (1 lžička na litr)) i tišící prostředky (Paralen). Postiženého zabalíme, aby neprochladl. Rychle mu sundáme škrtící předměty (řetízky, hodinky, prsteny), popáleniny otékají. Vysoká teplota a přehřátí (spolu s UV zářením) nás může postihnout i na ledovci, v ledovém kotli a na firnovištích. Mlha navíc účinky záření zvyšuje. Postihuje nás tzv. ledovcová nemoc (přehřátí). Křeče z tepla jsou bolestivé stahy svalů, jsou způsobené ztrátou solí. Léčí se klidem a doplněním tekutin s kuchyňskou solí. Při extrémním zatížení organismu (tepelný úpal) může dojít i k oběhovému selhání. Kolaps z horka se projevuje nevolností, popřípadě i krátkým bezvědomím, postiženého přeneseme do chladu a zvedneme mu dolní končetiny. Úžeh (sluneční úpal) je způsoben dlouhým pobytem na prudkém slunci. Postižený má rudou pokožku hlavy, bolesti hlavy, nevolnost, ohroženy jsou zvláště malé děti. První pomoc v těchto případech: postiženého uložíme do stínu, do průvanu, dáme mu studený obklad a uvolníme mu oděv. Podáváme studené nápoje po lžičkách. U dětí vyhledáme lékařskou pomoc.

Omrzliny a podchlazení - Místním účinkem chladu na kůži vznikají omrzliny. Kůže nápadně zbledne (bílá barva), chladne, je bez citu a tuhne (obr.9). Zabránit omrzlinám můžeme těmito pravidly. Bráníme ztrátám tepla a zahříváme omrzlé místo vlastním teplem. Aktivně se snažíme pohybovat (není-li podchlazená) končetinou, podáváme teplé slazené nápoje. Zahřívání omrzlin (v místnostech) musí probíhat pomalu a provedeme protišoková opatření. Omrzlinu nemasírujeme, netřeme sněhem, pokud hrozí opětovné zmrznutí. Puchýře neotevíráme. Celkový účinek chladu na lidský organismus má za následek podchlazení. K příznakům patří mrazení po těle, únava, zmatenost a ospalost, netečnost. Dýchání a srdeční činnost se postupně zpomalují. Při první pomoci se chováme takto: Vyhledáme nejbližší úkryt, kde bráníme dalším ztrátám tepla oděvem, postiženého nesvlékáme, pokud ještě není v úkrytu ani z mokrého oděvu. Staráme se o přísun tepla k tělu všemi prostředky (nadbřišek a hrudník jsou nejdůležitější), je-li postižený při vědomí, podáváme horké a slazené nápoje (bez alkoholu!). Vyvarujme se těchto chyb: prudká manipulace s postiženým, tření kůže a masáž, alkohol, léky, nadměrný pohyb postiženého - hrozí smíchání studené krve z periferie s relativně teplou v tělesném jádře a tím k šoku - oběhovému selhání.

Zasažení bleskem - Zasažení bleskem a také elektrickým proudem působí přímá poškození celková i místní. Dochází k bezvědomí, zástavě dýchání, zástavě srdce. Blesk způsobuje popáleniny. Další úrazy jsou způsobeny druhotně (pády, zlomeniny). Při první pomoci rozhoduje především rychlost. První pravidlo je izolace zraněného - přerušení styku postiženého s elektrickým proudem provedeme izolantem (dřevo) - následuje umělé dýchání a srdeční masáž při zástavě srdce. Ostatní zranění ošetříme až po obnovení životních funkcí.

Zasypání lavinou - Smrt v lavině způsobuje naprostou většinou udušení, jen velice zřídka podchlazení nebo úrazy. Dušení je způsobeno nedostatkem kyslíku, zapadlým jazykem, zanesením dýchacích cest, omezeným dýchání tlakem na břicho a hrudník apod. Na laviništi neplatí tzv. jisté známky smrti - ztuhlost a mrtvolné skvrny. Snažíme se při záchraně najít hlavu zasypaného a uvolnit mu hrudník. Pokud nedýchá a nemá hmatný tep, zahájíme umělé dýchání a masáž srdce. Postiženého tepelně izolujeme a provedeme protišoková opatření.

UV záření a sněžná slepota - Účinek ultrafialového a infračerveného záření se na sněhových polích a firnovištích, na ledovci znásobuje a způsobuje na nechráněných místech ošklivé popáleniny. Léčení je stejné jako u popálenin a úpalu. Prevence spočívá v ochranných krémech a mastích. Sněžná slepota je stav velice nepříjemný. Oči začnou úporně bolet a nesnášejí světlo. Je třeba ihned zahájit sestup a postiženého uložit do úplné tmy. Cestou mu oči kryjeme obvazem. Sněžná slepota po několika dnech zmizí. Sněžná slepota může vzniknout i za mlhy - můžeme se s ní setkat i v nižších horách. Účinnou prevencí je používání kvalitních brýlí s UV filtrem pro hory.

Záněty spojivek - Spojivky jsou velmi často poškozeny přímým slunečním zářením. Oči pálí a jsou červené. Ke zklidnění pomáhají tmavé brýle (i v místnosti) a kapky do očí (Ophtalmoseptonex). Pokud bolesti neustupují, vyhledáme lékaře.

Akutní horská nemoc - Příčinou horské nemoci je nedostatek kyslíku ve velehorských výškách při příliš rychlém výstupu neaklimatizovaného horolezce nad 2500m. Jde o poruchu aklimatizace. Projevuje se zvýšeným klidovým tepem, bolestí hlavy, nechutenstvím, nespavostí a dušností. Aklimatizační poruchy můžeme mít i v nižších výškách, ty ale po krátké době (24hodin) mizí. Horská nemoc se rychle může změnit v otok plic a otok mozku, proto dbáme na přiměřený výstup podle horolezeckých expedičních pravidel. K zotavení je nutné neprodleně sestoupit. Lék na AHN neexistuje. Pro dobrý výstup bez horské nemoci je velice důležitá životospráva a pitný režim.

Únava, vyčerpání, přepětí - Jde o pokles fyzické výkonnosti, který v krajních případech přechází v chorobné jevy (vyčerpání, přepětí). Jde o vyčerpání energetických rezerv, porušení hormonální regulace. Proti únavě povzbudí tekutiny s dostatkem cukru (hroznový) a současně i potraviny se složitějšími sacharidy (sušenky), je dobré je kombinovat s vitamíny.

Poruchy zažívání - Nebývají časté, ale jsou pro turisty a horolezce vždy velmi nepříjemné. Je nutné rozeznat, zda jde o momentální indispozici (lehká porucha) či o závažnější infekci. Je nutné důsledně dodržovat min. základní hygienická pravidla. A při závažnějších poruchách zahájit léčbu (Endiaron, živočišné uhlí) a dopravit postiženého k lékaři.

Epilepsie - Je to závažné neurologické onemocnění vyskytující se u dospělých i u dětí. Pacienti se léčí a mají s sebou zdravotní kartu. Vysokohorská turistika není pro ně doporučeným sportem, vždy by měl být upozorněn vedoucí skupiny na zdravotní stav svých svěřenců. Záchvat: K záchvatu dochází nedodržením celkového režimu. Probíhá v několika fázích. V období před záchvatem může být epileptik podrážděný, neklidný, může mít bolest hlavy, depresi. Těsně před záchvatem má tzv. auru (subjektivní pocit před ztrátou vědomí). Pak následuje ztráta vědomí (pád) a křeče. To trvá asi 5 minut, pak vše pomalu odezní a postižený spí, nebo se probere, záchvat si nepamatuje. Pokud spí, neprobouzíme ho. Riziko záchvatu je poranění při pádu, při křečích, dušení a vdechnutí. Postižený je ohrožen epileptickým stavem na životě přímo, jestliže se záchvaty opakují v intervalech 5-15 minut a trvá bezvědomí. První pomoc postiženému: nebráníme průběhu záchvatu, postiženému podložíme hlavu, dbáme aby se sám nezranil. Po záchvatu raději vyhledáme pomoc lékaře.

Ostatní nemoci a chorobné stavy - Vysoké nároky na organismus ve vysokých horách u netrénovaných jedinců mohou způsobit náhlé indispozice, náhlé vzplanutí různých nemocí, které se v nížině neprojevují (angína, zubní onemocnění, infekce, ženské nemoci, srdeční a cévní potíže, znovuvzplanutí nemocí...). Důležité je zachování hygienických pravidel a dokonalé vyléčení před odjezdem do hor.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Postup při první pomoci

Při poskytování první pomoci musíme rychle odlišit závažná poranění od méně závažných - musíme určit stavy, kdy je bezprostředně ohrožen život postiženého. Nejprve zběžně prohlédneme stav raněného. Postupujeme od hlavy k nohám a zjišťujeme závažnost krvácení, stav vědomí, vydatnost a účinnost dýchání, hybnost a citlivost končetin.

První pomoc:
• technická pomoc - vyhledání úkrytu, vyproštění zraněného apod. Zraněný a zachránce se musí dostat na místo, kde již nebude ohrožen žádným bezprostředním nebezpečím (pádem, lavinou).
• zástava prudkého krvácení
• kříšení (odborným termínem kardio-pulmonární resuscitace) - uvolnění dýchacích cest, umělé dýchání, srdeční masáž tyto výkony je nutné provést okamžitě, po 5 minutách zástavy dýchání a oběhu již dochází k odumírání mozkových buněk
• prevence šoku
• ošetření ran
• znehybnění zlomenin
• organizace transportu ve správné poloze

V případě potřeby je nutné zahájit kříšení ještě před technickou pomocí nebo během ní. Improvizovaný transport smíme provádět jen v jednoduchém terénu a na krátkou vzdálenost v případech, kdy nelze záchrannou službu přivolat. Nesmíme zraněného vystavit riziku dalšího zhoršení stavu. Pamatujme si, že zraněný je ohrožen na životě nikoli jednotlivými zraněními, ale jejich následky - šokem, zástavou dýchání, zástavou oběhu. Při nevhodném transportu jen zbytečně zvyšujeme riziko.


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Správná poloha

Správná poloha zraněného je předpoklad úspěchu. Poloh je několik, je dobré vědět kdy jakou použít. Obvykle lze však logicky odvodit, která poloha je pro postiženého nejvhodnější.

• v polosedě, šikmo v polosedě (zvýšený hrudník) - při lehčích zraněních (postižený je při vědomí), když nejsou známky ohrožení života, při dušnosti, poranění krku a hrudníku, úpalu a otoku plic.

• v leže na zádech - při poranění očí a hlavy, při zranění končetin bez známek šoku, při každém těžším poranění, je-li postižený při vědomí.

• poloha při kříšení (v leže na zádech na rovné a pevné podložce, můžeme zvýšit dolní končetiny) - postižený je v bezvědomí a není podezření na poranění páteře (pokud takové podezření máme, snažíme se zachovat polohu zraněného!).

• protišoková poloha (postižený leží na zádech, zvedneme a podložíme mu dolní, popř. i horní končetiny) - při velkém krvácení, kdy ztráta krve ohrožuje zachování oběhu.

• stabilizovaná poloha - při bezvědomí, jestliže je zachován oběh a dýchání, při zvracení, krvácení z úst a nosu, u zraněných, které nemůžeme nepřetržitě sledovat. Neukládejte postiženého do této polohy při podezření na poranění páteře!

• v leže na břiše ve vodorovné poloze - pokud nemůžeme mít postiženého ve stabilizované poloze, při zranění hrudní a bederní páteře pokud nemáme rovnou podložku.

• v leže na zádech s pokrčenými dolními končetinami - při poranění břicha a pánve (možno i na boku se sníženou horní polovinou těla, se skrčenýma nohama).


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

Filosofie 20. století – pokr.

filosofie 20. století – pokr.
Tomáš Garique Masaryk
- narodil se v Hodoníně 1850 a zemřel 1937
- studoval ve Vídní sociologii a filozofii, mravně založený člověk, zúčastnil se bojů o rukopisy
- aféra Hilsneriáda => Hilsner byl Žid, zastal se ho, podobně Dreifusova aféra, davový fanatismus
- asketicky žil – chudě, střídmě jedl, nebyl požívačný
- filozoficky eklektik, spíš politik, nemá vlastní filozofický systém, přebíral myšlenky, rozuměl jim
- navazuje na Comtům pozitivizmus a přetváří ho do kritického realismu
- filozofie je mu pokusem o celkový názor na svět, uznává objektivní svět
- odmítá dualismus rozumu a smyslů, odmítá skepsi, věří v poznání světa
- FILOZOFIE DĚJIN – je přesvědčen o kontinuitě v dějinách, vývoj svěřuje ke stále hlubší humanitě,
„Ježíš, ne César!“ , v českých dějinách uznával ideály reformační a obrozenecké
- typická česká filozofie - je politická, uznává Havlíčka, Palackého a Komenského, malý národ si nemůže dovolit luxus, filozofie musí sloužit (myšlení pro myšlení)
- byl humanista a požadoval soulad rozumu, citu a jednání člověka
- měl rád anglosaskou filozofii, ne německou
- měl jediného žáka a následovníka => jím byl Emanuel Rádl
- díla: Sebevražda (prvotina, zkoumal statistist. metodami data z evropských zemí, křesťané jsou ji nejdál)
Česká otázka
Ideály humanitní, světová revoluce,
s Čapkem Hovory s TGM

Filosofie 20. století – pokr.

filosofie 20. století – pokr.
Jan Patočka (1907 – 77)
- studoval u nás i v Německu, asistent Husserla společně s Heidegerem
- v 70 letech nesměl psát jako za války
- stal se s Havlem a Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77 (nechtěl tam, věděl, že bude represe, odnese to, chtěl se věnoval filozofii, tak váhal, pak ho vyslýchali, ale netroufli si ho zavřít, velká osoba)
- díla: Přirozený svět jako filozofický problém
Úvod do fenomenologie
Kacířské eseje o filozofii dějin
Evropa a doba poevropská
Negativní platonismus
Péče o duši
- zjednodušeně vyjádřeno ve dvou motivech:
1.) motiv přirozeného světa
- souvisí s osudem člověka a lidskou duší, žijeme v civilizace, všude je technika, ale přesto potřebujeme něco bazálního jako vztahy, láska, domov a teplo.. (Husserl – vychází z něho)
- země je pokladem všeho dění (jeviště), a nebe je protipólem, měli bychom se ohlížet po tomto základu, ctít ho
- přirozený svět je prostředím lidských kontaktů (láska a boj)
- význam domova: domov je část světa, která je nám nejbližší, kde se cítíme bezpečně, orientované centrum našeho života a protikladem je svět (nejzašší horizont, nejdál), do světa chodíme za obživou, ale vracíme se z něho, jsme zde jako cizinci
2.) sokratovský motiv
– souvisí s filozofií dějin – ve fenomen. pojatých dějinách není žádný určující
zákon nebo konečný smysl dějin. Dějiny jsou problematičnost, a ta zůstane vždy problémem. Jde o to: rozvinout určité otázky, jimi se dívat na svět a s nimi žit. Smysl dějin je tedy stále hledaný, stále problematizovaný, je to cesta. Nevíme kam dějiny půjdou, ale můžou vést tou nejlepší cestou. Důležitá je péče o duši. Lidé by měli být vychováváni k poctivému myšlení – půjdeme správně (péče o duše i u Sokrata a Platona – EPIMELEIA)

- součastní filosofové:
- Erazim Kohák
- Petr Rezek
- Karel Kosý
- Pavel Koubas
- Václav Bělohradský (postmoderna, spolužák Vránka)

Česká filosofie – pokr.

Česká filosofie – pokr.
- POJETÍ ČLOVĚKA – svět dostal intenci rozvíjet se sám, člověk vylepšuje svět, ne bůh, u něho člověk stojí na nejvyšší pozici, je mimořádně významný („nedokonalý anděl, anděl s tělem“),
má 3 schopnosti, jimiž vyniká:
a) rozumná bytost
b) má svobodnou vůli
c) je schopen tvorby – rozvoj je úkolem školy

- jeho filozofie je univerzalistická a pansofická – hledá jednotu a harmonii člověka a světa
- uznává koncept „otevřená duše“ (otázka vyššího principu, až boha)
- Komenský byl skromný proti racionalistům, člověk je středem a tak je zodpovědný za přírodu, je správcem, nikoli dobyvatelem jako u Descarta
- odmítá Descartovu skepsi k víře – setkali se 1642, ale měli opačné názory

Filosofie 19. století

- filosofie 19. století:
- v době národního obrození k nám pronikají osvícenské a romantické myšlenky
Bernard Bolsano
- jeho otec byl Ital, vyhozen z univerzity za své názory
- přínos udělal hlavně v oblasti matematiky a logiky – usiluje o hledání objektivních pravd, nezávisle na čase a prostoru, takové pravdy jsou logické věty a výroky, logika je závislá na psychologii, logické věty jsou věty o sobě – nadčasová záležitost
- dílo: Vědosloví

Augustin Smetana
- jeho filozofie je romanticky spekulativní
- zaměřuje se na filozofii dějin
– dějiny jsou bojem božského x pozemského (nekonečna x konečno)
- boj skončí převedením lidstva do božskosti, což uskuteční Slované (anglickou svobodu a německou vědu dovrší uměním a láskou a vnikne věk humanity
- dílo: Význam současného věku?

František Palacký
- později píše o dějinách českého národa v Čechách a na Moravě – v těchto dějinách se odehrává zápas, boj Čechů a němců, Čechům přisuzuje více demokratičnost a němcům více feudalismu
- cílem je svoboda a demokracie
- spis: Krásověda

Jan Evangelista Purkyně
- snažil se vysvětlit specifičnost živé buňky, živé látky
- navrhuje panteistický systém => příroda je jediným bytím a člověk je jejím výtvorem
- určující pro světovou podstatu jsou vnitřní tvořivé síly: elektrická, magnetická a životní
- dílo: Listy ze zápisníku zemřelého přírodovědce

Filosofie 20. století

- filosofie 20. století:
Ladislav Klíma
- český nejextrémnější filozof a spisovatel, psal hlavně po hospodách, velký kacíř, radikální, toulal se po lesích
- vymřela mu celá rodina – prožitek smrti, urazil císařskou rodinu – vyhozen ze škol
- byl kultivovaný, vzdělaný, nekonvenční
- své filozofické knížky psal aforisticky => fragmentárně, po kousíčkách (jako všichni iracionální filozofové)
- vycházel ze Schopenhauera a Nietzscheho
- za světovou substanci považuje vědomí (to má volný charakter)
- jediným měřítkem je absolutně svobodná vůle jedince, pravda je to, co chci, aby byla pravda
- mravnost a spravedlnost pro něho nemají smysl – místo těchto pojmů => EGOSOLISMUS a EGODEISMUS
- jeho filozofie – krajní subjektivismus, blízký existencionalismus
- Klíma je filozoficky ambivalentní – rozporný a dvojznačný => 2 směry se střídají v jeho myšlení
- ztráta autority (boha) vede k úpadku – líčí to v Utrpení knížete. - lidstvo samo sebe neumí řídit, není vyspělé
- chtěl varovat před ztrátou hodnot, která vede k nihilismu
- díla: Utrpení knížete Sternenhocha, Slavná Nemesis
filozofie: Svět jako vědomí a nic
Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost
divadlo: Matěj Podstivý

Emanuel Rádl
- univerzitní profesor, původně biolog, přednášel metodologii přírodních věd
- Boethisus – v 5. století napsal ve vězení knihu Poslední Říman, první scholastik, Rádl zvolil název podle něho, ke konci byl nemocný a upoután na lůžko (podobal se mu)
- klade důraz na absolutní mravní řád nad světem, lidé by se měli řídit řádem
- dílo: Útěch z filozofie

Česká filosofie

Česká filosofie
- oproti německé není spekulativní
- nevytváří velké systémy
- se spojena s jinými oblastmi duchovna a směřuje k řešení praktických úkolů (hl. Masaryk)
- v celých dějinách české fil. dominuje snaha o jednotu života a učení (život potvrzoval myšlenky
- sokratovský postoj – Klíma, Patočka a Komenský

- nejstarší filosofové:
Tomáš Štítný
- Řeči besední - požadoval zbožný život a vykládal zjevené pravdy v bibli
- člověk by se je měl snažit pochopit rozumem
- jako první začal tvořit filozofické termíny, překládal ty latinské hlavně

Jan Hus
- ochoten zemřít za své myšlenky
- dílo: O církvi – kritika světské moci, za nejvyšší normu považoval boha

Petr Chelčický
- zdůrazňuje mravní obrodu společnost a návrat k původním hodnotám křesťanství
- oproti Husitům důkladně odmítá násilí a vzpoury
- uznával ho Masaryk i Tolstoj
- díla: O boji duchovním, Síť míry

Česká filosofie – pokr.

Česká filosofie – pokr.
Jan Ámos Komenský
- náš velký myslitel a pedagog, hluboce věřící člověk, nejvýznamnější exulant
- vyvíjí se ve 3 etapách:
1.) do 1621 – spis: Divadlo veškerých věcí,
- člověk je chápán jako divák a svět jako divadlo
2.) 1621 – 8 – odešel z vlasti a doufal v návrat,
spis: Labyrint světa a ráj srdce
- člověk je chápán jako poutník a svět jako temný nepochopitelný labyrint
3.) po roce 1928 – spis: Obecná porada o nápravě věcí lidských (Všenáprava)
- spis: Clamores Elige (Eliášův křik, jeho deník posl. 5 let života
- člověk jako napravitel a svět jako dílo nápravy
- NOETIKA – teorie poznání, obsažena ve spise: Krátký výklad fyziky, uznává 3 zdroje poznání => smysly, rozum a písmo svaté
- ONTOLOGIE - uznával archetypální svět, svět se hmotně vyvíjí, pak nastupuje člověk a dělá z něho svět duchovní, ale vše vychází z boha a zase se vrací
- kreační model – člověk tvoří duchovní svět, prostřednictvím čl se tvoří další světy
- prolomení novoplatonického pojetí - hmota je pouze emanací – výtvorem ducha
- světy, které tvoří člověk jsou tří:
a) svět lidské tvorby
b) svět lidských vztahů
c) svět duchovní

Filosofie 20. stolet - pokr.

Filosofie 20. století - pokr.
Jean Paul Sartre (1905 - 1980)
- Francouz
- filosof, spisovatel, ateista, středoškolský profesor
- činný v odboji za války
- dílo: Bytí a nicota (1943)
Hnus (Nevolnost) - cítí bezdůvodnost a tíži existence, žití, cesta z bezmoci - v angažovanosti a pomoci pro druhé
Cesty ke svobodě - svoboda smyslem lidského žití, jsme ke svobodě odsouzeni
- jsme jen tí, čím se sami učiníme
- člověk nemůže nevolit, neboť i rezignace na volbu je volba
- zdůrazňuje zodpovědnost za sebe a za druhé
- člověk je svobodný, může se rozhodnout, jak se sebou "naloží", naše svoboda vázána na svobodu ostatních - "Nic nemůže být dobré pro nás, není - li to dobré pro všechny."

Albert Camus (1913 - 1960)
- Francouz
- filosof, spisovatel
- cítí pocity odcizení, lhostejnosti, nezájmu dnešní generace
- lidská existence je absurdní
- východisko z odcizení vidí v boji proti absurditě, zlu
- dílo: Cizinec (1942)
Mor - symbol absurdity lidské existence
Mýtus o Sisyfovi - Sisyfos podle Camuse nachází štěstí v nekonečnosti, valí kámen na horu, vždy mu spad
("sisyfovská" práce - nekonečná)
Revoltující člověk

Filosofie 20. stolet - pokr.

Filosofie 20. století - pokr.
d) filosofie bytí
Martin Heidigger (1889 - 1976)
- Němec
- žák Husserla, vychází z jeho fenomenologie
- říká, že Husserl zkoumá vědomí, ale neptá se, co umožňuje existenci vědomí, zapomněl se ptát na bytí tohoto vědomí - tím se zabývá Heidegger

- filosofie bytí - fundamentální ontologie - základní nauka o bytí
- nestačí zkoumat jednolivá jsoucna, ale je třeba se ptát, co umožňuje existenci jsoucen tzn. zkoumat povahu bytí
- říká, že povahu bytí musíme zkoumat prostřednictvím takového jsoucna, které bytí rozumí, tzn. umí se na něj ptát
- na něj se umí ptát tázající lidská bytost - člověk - místo pojmu člověk používá pojem dasein (pobyt)
- analýza pobytu:
1. člověk je takové jsoucno, které žije svůj život v první osobě (jde o můj vztah ke světu)

2. člověk je takové jsoucno, kterému jde o bytí - vždy mu záleží na tom, jak mu je, člověk je na svém bytí zainteresován

3. říká, že svět si nevolíme, nevybíráme, jsme do světa vrženi, ale přesto máme zodpovědnost za svůj život za to, jaký způsob existence zvolíme

Filosofie 20. stolet - pokr.

Filosofie 20. století - pokr.
- člověk má 2 možnosti volby, jaký způsob existence zvolí:
a) neautentické bytí
- anonymní žití, nechávám sebou manipulovat, nechávám se vláčet masou
- zbavuji se odpovědnosti za život a stávám se součástí anonymní masy
- to kritizuje, je způsobeno technikou, novodobou vědou, kritizuje konzumní způsob života

b) autentické bytí
- život v opravdovosti, kdy usiluji žít podle vlastního přesvědčení i navzdory podmínkám a ne podle tlaku společnosti

4. člověk žije ve světě, je spjat s okolím, okolí dotváří moji autentičnost
musím se na ty druhé ohlížet, mé bytí je spolubytí ve světě, za bytí mám zodpovědnost

5. člověk žije v čase a prožívá svou časovost, je si vědom své konečnosti, má smysluplně prožít čas
- lidské bytí je vždy "bytím ke smrti"

6. člověk je bytostí pravdy a pravdu musím odkrývat pod nánosem běžného života

- lidská existence je místo, v němž se zjevuje bytí
- zde může být odhaleno bytí ve své pravdě, když si člověk zvolí cestu autentického bytí
- dílo: Bytí a čas
O pravdě bytí

Filosofie 20. stolet - pokr.

Filosofie 20. století - pokr.
b) pragmatismus
- vznik v USA v 19. stol.
- filosofie činu (užitku)
- pragma = jednání
- počátky pragmatismu lze nalézt
Charles Sanders Peirce (1839 - 1914)
- Američan
- "Hodnota idejí není v idejích samých, ale v jejich praktickém uplatnění."
- transcendentální (mimozkušenostní) fil. problémy
- zbytečné, pragmatismus se jimi nezabývá, nemají užitek

- pragmatismus

William James (1842 - 1910)
- Američan
- filosof, psycholog, profesor na Harvardu
- zakladatel pragmatismu
- soubor přednášek Pragmatismus
- jak věda, tak náboženství jsou důležité - přináší užitek - vědecké objevy usnadňují život, náboženství - lékařství duše - přináší klid
- neklade si otázky, jestli Bůh existuje, ale nakolik je idea Boha užitečná a tudíž pravdivá
- měřítkem pravdy je užitek, prospěch
- "Co je užitečné a účelné pro mě, je pravdivé."
- pravda je relativní (je podmíněna naším přístupem), pluralitní
- pluralitní (různorodá) koncepce pravdy - mnoho pravd
- negativní důsledky - prospěch podmíněn mocí - kdo má moc, má pravdu

Filosofie 20. stolet - pokr.

Filosofie 20. století - pokr.
John Dewey (1859 - 1952)
- uplatňoval pragmatismus v pedagogice
- obsah vzdělání je podceňováno, nedodržování pevných plánů a osnov
- nejsou tolik důležité znalosti, ale jak naučit se správným metodám, jak řešit problémy v běžném životě
- důraz klade na metodu učení děláním
- za úspěch považován viditelný užitek

- podle něj vzdělání, věda, ideje, příroda - jsou pouhé prostředky (instrumenty) jak dosáhnout pokroku, cíle - někdy jeho fil. nazývána instrumentalismus
- pravda je to, co je pro mě užitečné - pluralita pravdy
- "Svět není jednotné universum, ale je multiversum - existují různá hlediska a já si vybírám, co je pro mě užitečné."
- vliv na Karla Čapka

c) existencionalismus
- výrazně antiracionalistický charakter
- filosofie orientovaná na problémy člověka, na existenciální otázky člověka
hl. stanoviska existencialismu jsou:
1. skutečným zdrojem poznání je člověk se svými existencionálními otázkami
2. východisko pro skutečné poznání základů bytí je jen v krizových situacích takových jako jsou úzkost, strach, nemoc, hrůza
3. existencialismus je určitou reakcí filosofů na krizi myšlení ve 20. stol., na negativní zkušenosti ze svět. válek, na hosp. krize

Karl Jaspers (1883 - 1969)
- Němec, psychologické výzkumy
- zajímal se o povahu lidské existence
- zabývá se duchovní situací současné společnosti
- varuje před odcizením, přetechnizovaným světem, před masovou kulturou
- spis: Filosofie (1931)

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)
- Němec
- vychází z Kanta a indického myšlení (buddhismu)
- "chmurný génius" - pesimista
- "Náš viditelný svět je pouhým zdáním. Do podstaty světa vstupujeme vůlí."
spis: Svět jako vůle a představa
- vše živé je vůlí k životu, viz. rozmnožovací pud (láska = nástroj přežití druhu)
- vůle je nekonečná, ale její konkrétní naplnění je omezené - člověk omezením strádá - pesimismus, smutek
- východisko ze strádání snad existuje - východisko hledá v
1. umění - to osvobozuje člověka od žádostivosti
2. cílevědomém popření vůle - v mravní askezi
- vlastností vůle: její stálá nespokojenost - žene svět k neustálé změně, střetávání sil, nálad - pesimismus, strach
- tento svět je nejhorší ze všech, protože splnění přání vede buď k novému chtění nebo k nudě
- "Existovat znamená trpět, žití je zmnožování utrpení. Žádoucím stavem je nebytí, klid, nežití."

Friedrich Nietzsche (1844 - 1900)
- něm. filosof X polský původ
- základní lidskou vlastností je vůle k moci - vůle vládnout - být nadřízený ostatním
- spis: Tak pravil Zarathustra (1881) - legendární reformátor indického náboženství
- uznával Hérakleita z Efesu
- všechnu ostatní filosofii odmítl
- teorie nadčlověka
- říká, že lidé jsou buď otroci (nejsou schopni prosadit svoji vůli - valná většina - dav - nazývá stádem) nebo existují nadlidé (schopni prosadit svoji vůli bez pomoci druhých - člověk osamocený, bez přátel)
- tato myšlenka zneužita fašismem

Filosofie 19. století – pokr.

Sören Kierkegaard (1813 - 1855)
- Dán
- patří k iracionalistům, někdy řazen k existencialismu
- jakékoli "obecné" problémy života mají vždy podobu konkrétních otázek = existenciální otázky
- existenci chápe ne jako zajištění vnějšího zabezpečení, ale jako vnitřní osobní já - to nazývá pravým bytím, to člověk poznává z niterní zkušenosti
- člověk je ve své existenci osamocen, nemá nikde oporu, je nucen se rozhodovat, volit
- nemůže si ničím dopředu své počínání ověřit, zda činí správně - z toho plyne strach, úzkost, nejistota
- oporu může hledat ve víře v Boha
- víru v Boha chápal jako přímý vztah (nemusím chodit do kostela a učit se něco nazpaměť)

f) voluntarismus
- filosofický směr, pokládající vůli za základní složku poznání, nejvyšší princip a podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
Miroslav Tyrš (1832 - 1884)
- hlásí se k voluntarismu
- zakladatel Sokola

Filosofie 20. století

Filosofie 20. století
a) fenomenologie
- metoda, jak popsat svět, jak se nám původně zjevuje přirozený svět našeho života odlišný od světa, který zkoumá věda
- fyzikální prostor - něco nekonečného, stejnorodého
naopak prostor lidského žití (jednotlivce) - má střed v podobě našeho domova, města
- čas z hlediska vědy - nekonečný, plyne stejnoměrně
čas člověka se někdy vleče, někdy pádí (např. u zubaře X na zábavě - vnímáno jinak)
- člověk se orientuje na vědecký svět
- věda ulehčuje život člověku, ale nepománá mu najít smysl života
- cílem fenomenologie - obnova původního (čistého) prožitku života

Edmund Husserl (1859 - 1938)
- prostějovský rodák, považován za Němce
- stěžejní dílo: Filosofie aritmetiky
Logická zkoumání
Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii
- fenomenologie - věda, učení o jevech (fenoménech) našeho vědomí
- říká, že filosofie má popisovat zkušenosti a jevy takové jaké jsou ve své vlastní podstatě, tzv. čisté podobě, bez širších souvislostí
fenomenologie je to, co poznáváme ze své zkušenosti, která může být
a) vnější - domy, stromy
b) vnitřní - to, co se děje v nás
- základem smyslové zkušenosti (vnější) je nesmyslová zkušenost - oblast našeho vědomí
- na oblast našeho vědomí se musíme maximálně soustředit, prozkoumat ji, abychom se maximálně mohli soustředit na oblast našeho vědomí a zkoumat ho, tak se musíme alespoň dočasně zřeknout víry v zřejmou obecnou existenci vnějšího světa musíme se zbavit plastností - uzávorkování
-naše psychika není původním zdrojem fenoménů v nejčistší podobě, tzn. musíme ji uzávorkovat, pak dojdeme k absolutnímu, transcendentálnímu (mimozkušenostní) vědomí - vždy zaměřeno na nějaký předmět a je vždy vědomím něčeho
- svět jest a zjevuje se nám nějak

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
August Comte (1798 - 1857)
- všechny vědy musí projít 3 stadii (vývoj vědění má 3 stadia):
1. teologické - všechny události vysvětlovány nadpřirozenou silou - je třeba překonat
2. metafyzické - nadpřirozeno nahrazeno abstrakcemi
3. pozitivní - pracuje s konkrétními fakty
= zákon 3 stádií poznání
- neprosazoval tolik filosofii - přírodní vědy již mají systém - staví je nad společenské vědy - zakladatel sociologie
John Stuart Mill (1806 - 1873)
Hernert Spencer (1820 - 1903)
2. období - "machismus" - 2. pol. 19. stol. / 20. stol.
Ernst Mach (1838 - 1916)
Richard Avenarius (1843 – 1896)
Herman Helmhotz
3. období – novopozitivismus (logický empirismus)
- tzv. Víděnský kroužek

Bertrand Russell (1872 – 1970)
- angličan, není ve Vídeňském kroužku
- duraz na prírodovedu
- skutecnosti jsou podle nej jednotlivá smyslová data (fakta), která spolu souvisejí pouze logicky
- požadavek empirického stanoviska a logicko - analytické metody se mu zdály neslučitelné s filosofií
- fil. pracuje v oblastech, které nejsou prístupné exaktnímu bádání
- jejím úkolem je problémy ukazovat, ne je rešit

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
Ludwig Wittgenstein (1889 – 1951)
- stežejní spis: Logicko - filosofický traktát - předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o faktech hovoříme
- nejvhodnější jazyk je v matematické logice
- chtěl vytvořit univerzální vědecký jazyk – společný, ale v závěru života prohlásil, že to není možné vytvořit

Rudolf Carnap (1891 – 1970)

Karl Reiner Popper (1902 - 1994)
- kritika principu verifikace (ověřování)
- místo toho prišel s principem falzifikace (vyvrácení)
- vědecké zákony lze prověřovat ne jejich dokazováním, ale - soustavnými pokusy o jejich vyvrácení
- jeho filosofie nazývána kritický racionalismus

e) iracionalismus
- iracionalis - nerozumný, protirozumový
- souhrnné označení pro fil. směry, které odmítají rozumové zdůvodnění skutečnosti
- vysvětlují skutečnost citem, vírou, vůlí, intuicí
- 1. absolutní iracionalismus - popírá smysl veškerého bytí a dění, vše je absurdní
- Schopenhauer
- 2. relativní iracionalismus - vedle oblastí, které jsou rozumem zdůvodněné, existují ještě další oblasti, které jsou rozumem nepochopitelné a těm porozumíme intuicí, vírou, věděním

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
c) marxistická filosofie
- 2. pol. 19. stol. - Německo
- opírají se o objektivní poznání
- v užším smyslu učením Karla Marxe
- v širším smyslu názory filosofů, kteří z něj vycházejí

Karl Marx (1818 - 1883)
- narozen v Trevíru
- syn advokáta - střední vrstva
- studium práv v Berlíně, Bonnu
- dizertační práce: Rozdíl mezi Demokritovou a Epikurovou přírodní filosofií
- stal se právníkem - redaktor Rheinische Zeitung - noviny zakázány
- seznámil se s Engelsem v Paříži
- stěžejní dílo: Kapitál - 1. díl - 1867
po jeho smrti 2 díly další vydal Engels
- obhajuje výrobní systém
- teoretik dělnického hnutí
- společnost rozděluje na třídy podle vztahu k výrobním prostředkům - a) pracovní prostředky (stroj)
b) pracovní předměty (materiál)
- vlastníci výrobních prostředků: buržoazie (kapitalisté)
- nevlastníci výr. prostředků - proletariát (dělníci) - vlastní prac. sílu
-> prac. síla se stává zbožím - dělník ji prodává kapitalistovi za nižší cenu než má - za cenu, kterou určí kapitalista - nadhodnota - vykořisťování dělnictva, dělník je na kapitalistovi závislý ekonomicky
- chtěl odstranit nerovnost mezi lidmi ve společnosti
- chtěl nastolist beztřídní sociálně spravedlivou společnost a to cestou revoluce ( X utopičtí socialisté - chtěli dohodu s továrníky - Robert Owen)
- vychází z Hegelovy dialektiky - líbil se mu zákon přechodu kvantitativních problémů v novou kvalitu
- naznačil krizi z nadvýroby: koncentrace kapitálu a vytvoření nadproduktu

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
Bedřich Engels (1820 - 1895)
- pocházel z bohatých poměrů - syn továrníka
- vycházel z Hegela
- filosofie přírody
- celoživotně dotoval Marxe
- dílo: Anti - Dühring - Dühring byl filosof protimarxistický, proti Dühringovi

Dialektika přírody
Německá ideologie
Svatá rodina
Kritika náboženství
Manifest komunismu - 1848 - "Proletáři všech zemí spojte se."
- dělníci neměli co ztratit, pouze získat, protože nic nevlastní - Lenin to vylepšil
- materialistické pojetí dějin
- "Podstatu člověka tvoří práce." - Podíl práce na polidštění opice
- člověk v procesu práce tvoří sám sebe X prodává se - odcizuje se sám sobě, jeho potřeby se redukují na materiální - společenské vztahy se zmaterializovávají

d) pozitivismus
- vznik 19. stol., ale funguje dodnes (neopozitivismus)
- filosofie vědy (faktů)
- co není prokazatelné, neplatí
vědění má být pozitivní - tzn. věcné, určité, přehledné, prokazatelné, objektivní
1. období - pol. 19. stol.
- spojeno s Augustem Comtem

Filosofie 19. století

Filosofie 19. století
a) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 - 1831)
- narozen ve Stuttgartu
- studoval teologii, ale spíše se zabývá filosofií
- studoval Schellinga
- obdiv k antice
- působil na gymnáziu v Norimberku, pak přednášel na univerzitě v Jeně, Berlíně,...
- dílo: spisy: Logika
Estetika
Dějiny filosofie
Filosofie dějin
Základy filosofie práva
Fenomenologie ducha

- fenomenologie ducha - opírá se o princip jednoty bytí (bytí a myšlení ztotožněno - není rozdíl mezi logikou a přírodními zákony: „Vše, co jest rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné").
- objektivní idealista - podstata všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje něco neosobního - duchovní princip
- hmota až druhotná - je ztělesněním duch. principu
- dialektik (Herakleitos z Efesu)
3 základní dialektické zákony:
1. zákon přechodu kvantity v novou kvalitu
2. zákon jednoty a boje protikladů
3. zákon negace negace
- jeho filosofie:
1. Logika (tam se utváří pojmy, ideje)
2. Filosofie přírody (hmotný svět...)
3. Filosofie ducha (nejvyšší forma idejí)
- svět je seberozvíjením absolutní ideje, rozvoj probíhá dialekticky (vývojem protikladů) 3 stupni - absolutní idea prochází 3 stupni vývoje:
1. čistá idea - označuje ji jako pojem sám o sobě
2. vyšší stupeň - příroda, vývojem se z čisté idei (existuje mimo prostor a čas) vyvinula příroda - už v konkrétním prostoru a času
3. lidský svět, civilizace, kultura, společnost - nazývá ho absolutním duchem
- filosofie ducha se skládá ze 3 stupňů:
1. subjektivní duch - myšlenky, city, pocity jednotlivce
2. vyšší - objektivní duch - od jednotlivce se přechází k celé společnosti = právo, stát - nejvyšší projev rozumu, ztělesnění svobody
3. absolutní - umění, náboženství, filosofie

Filosofie 19. století – pokr.

Filosofie 19. století – pokr.
b) Ludwig Feuerbach
- patří k německé klasické filosofii
- narozen v Bavorsku v rodině právníka
- na přání otce studoval teologickou fakultu v Heidelbergu, nevydržel tam,
dal se na filosofii, poslouchal přednášky Hegla, odmítá jeho idealismus
- byl to materialista
- člověk je součást přírody, zdůrazňoval názor o prvotnosti přírody
- zdůrazňuje nutnost spojení filosofie s přírodními vědami, konkrétně antropologií
- vytvořil antropologický materialismus - zaměřen na člověka jako bytost, která má 2 stránky - duševní, tělesná - prvotní podstata - díky této stránce je člověk schopen vnímat, myslet, naplňovat duch. stránku
- fyzické jevy jsou základem psychických jevů
- myšlení je vlastnost hmoty
- člověk podléhá stejným zákonům jako příroda (za absolutní zdroj všeho považuje přírodu)
- kritika náboženství (víry v Boha)
- říká, že nikoliv Bůh stvořil člověka, ale člověk Boha
- nejhlubším stavem je láska člověka k člověku - tělesná, fyzická
"Je užitečnější zplodit hodně potomků, než psát filosofická pojednání."
- povýšil to na nové náboženství - náboženství bez Boha
- antropologický ateismus - namísto Boha láska člověka k člověku, bez Boha (v tom vidí cestu obrody, změny společnosti)
díla: Podstata křesťanství
Podstata náboženství
Ke kritice Heglovy filosofie

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
3) Pokritické období
- Kant nepovažoval „kritické období“ za svoji celou filozofii, ale za nezbytnou předběžnou práci před vystavením vlastní filozofické práce – bohužel se mu to nepodařilo; přesto dal filosofii novou látku ke zpracování

Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
- kritika Kanta za kategorii relace (vztah) mezi objektem a „věcí sama o sobě“
- zabývá se jen oblastí poznatelnou smysly i rozumem zároveň ( odmítá Kantovy 2 světa – reálný a metafyzický )
- zkoumá vývoj reálného světa; podstata světa je duchovní  „vědomí“
- dialektická triáda - vývoj má 3 stupně; cílem vývoje je dospět k sebeuvědomění:
1) TEZE: „Já jsem já“ – nekonečné neohraničené vědomí ( já = vědomí );
Já splývá se vším
2) ANTITEZE: „Já nejsem ne-Já“ – vytvoření pouze odlišností od Já
(tzn. ne-Já ), ještě si neuvědomuji vlastní já.
3) SYNTÉZA: „Já, ochuzené o ne-Já, omezené mým Já.“ – uvědomění si
vlastního já

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775 – 1854)
- dílo: Systém transcendentálního idealizmu
- Schellingův myšlenkový systém se nazývá filozofie identity. Podle Fichta byla příroda produktem Já. Schelling tento poměr obrací. Ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody!
- úkolem filozofie je totéž co u Fichta: vyložit vědění, tj. schodu subjektu s objektem. Musíme se ptát: Jak je ze strany přírody, v přírodě, možné Já čili duch?
-> Duch (Já) je v přírodě možný jen proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce identické
- přírodu nemůžeme objektivizovat; není to něco, co prostě je, nýbrž co se ustavičně děje. Příroda je živoucí prasíla; je to nekonečná činnost

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
- Kant si uvědomil, že dosavadní poznání světa se jevilo jako přijímání informací o objektu (o světě) → objekt (věc) musel zapůsobit na subjekt (člověk) – tak vznikla pro člověka informace
- kopernikovský obrat - aktivní je přeci člověk, tedy subjekt; my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a ten, kdo získává od objektu informaci; subjekt je tím, kdo se musí ve vzájemném vztahu s objektem snažit
- ve vědomí máme pak právě tolik, na kolik se ptáme → objekt se nám dá natolik, nakolik jsme schopni ho vidět – objekt se stává „věcí pro nás“ = „Ding für Sich“
- objekt sám je „věcí o sobě“ = „Ding an sich“ ; věc o sobě nemůžeme vnímat ani poznávat (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, svět jevů; podstatu věci, věc o sobě poznat nemůžeme)
b) Kritika praktického rozumu
- v této knize přezkoumává předpoklady etiky
- důležitým předpokladem je „autonomie mravního citu“ (nepodmíněnost) → člověk je schopen rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem nezávisle na vnějších podmínkách
- kategorický imperativ (přikazující tvrzení) – vyjadřuje obsah mravní svobody (člověk jedná podle mravů a ve svobodě)
- „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ → máme jednat tak, aby naše chování mohlo být dobrým vzorem i pro ostatní
- „Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikdy prostředkem.“ → člověk by nikdy neměla zneužít lidství a důstojnost druhého člověka
- kategorický imperativ však často nebyl pro svoje obecné vymezení mravní svobody přijímán, přestože právě obecnost je na něm to krásné
c) Kritika soudnosti
- je věnována problémům estetiky a metodologie přírodních věd

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
2) Kritické období
- dílo „Kritika čistého rozumu“ - výklad učení o poznání
- zejména se věnoval zkoumání předpokladů rozumu
- předchůdci používali rozum, aby kritizovali – Kant podrobil kritice rozum sám
- člověk je však nejen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl proto své učení na část teoretickou, etickou a estetickou („Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“)
a) Kritika čistého rozumu
- zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
- zkušenost je výsledkem dlouhé práce – jak se podílí smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje – to vše dohromady dává zkušenost
- „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení.“
- na zkušenost působí vždy dvě stránky – smyslová a rozumová, které se různě projevují a rozdíl v jejich projevu závisí na tom, co je „dáno předem“ = „apriori“ a co je vytvářeno dodatečně = „aposteriori“
- nejvíce se naše poznání světa odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur
- tyto myšlenkové struktury nám umožňuje poznat „čistá matematika“ a přírodověda:
- formy času a prostoru → představu o prostoru nám dá geometrie, představu o čase aritmetika
- základní myšlenkové kategorie → např. možnost, nutnost, příčina…
- syntetizující schopnost → vnímáme určité zákonitosti např. v přírodě, jsem schopni spojovat smyslové údaje v jednu zkušenost

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
Encyklopedisté
- potírali náboženství a víru a též víru v duchovní substanci
myšlení = fyziologický proces

Dietrich von Holbach (1715 - 1771)
- spis: Systém přírody - zdůrazňování materialismu, vše je jenom hmota a její pohyb a hmota je vše, co působí na naše smysly = materialisrický monismus - vychází z atomismu
Zdravý rozum

La Mettrie (1709 - 1751)
- podle něj není třeba rozlišovat mezi živou přírodou, strojem a člověkem
- myšlení považuje za fyziologický proces
- zjednodušování (redukcionismus) člověka na pouhý stroj

Denis Diderot (1773 - 1784)
- naopak proti zjednodušování člověka na pouhý biologický mechanismus (stroj)
- dílo: Encyklopedie věd, umění a řemesel - 28 svazků
- encyklopedie shrnovala veškeré vědění této doby, podíleli se na ní i další

d´Alambert (1718 - 1783)
- napsal úvod k Diderotově encyklopedii - věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy
- materialistický filosof

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
d) Immanuel Kant (1724 – 1804)
- celý život strávil v Královci v Prusku
- nikdy se neoženil ( „ženy prý odvádějí od vědeckého života“ )
- celý život hledal hranice a principy poznání
- německý filozof vrcholného osvícenství
- profesor matematiky, logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva a jiné
- nejprve se věnoval přírodním vědám (např. Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru → vyslovil hypotézu o vzniku sluneční soustavy z rozptýlených částic hmoty, jež se do dnešní podoby vyvinula působením gravitačních zákonů)
- dějiny přírody považoval za pohyb od jednoduchého k složitému
- podle Kanta i člověk má své dějiny - jeho neustále se rozvíjející rozum; postupně překonává neuvědomělé pudy a vytváří z člověka bytost vědomě vytvářející svůj lidský svět
- jeho činnost je rozdělena do několika období - předkritické, kritické a pokritické

1) Období předkritické
- Kant je blízký materialismu
- z této doby pochází spis „Všeobecné dějiny přírody“, ve kterém formuloval svojí hypotézu o vzniku sluneční soustavy
- píše i další přírodovědné práce o ohni, sopkách, o fyzikální geografii...
Vypracování kritického problému
- filozofický sytém vládnoucí v Německu v době Kantových studií, byl systém leibnizovzsko-wolffovský – racionalismus, co do metody dogmatický = to, co rozum říká o světě je pravdivé
- v Kantově myšlení nastává obrat, Kant byl probuzen z dogmatického spánku britským empirismem
- metafyziku považoval za vědu o hranicích lidského rozumu
- za svůj životní úkol pojal určit hranici mezi empirismem a racionalismem

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
c) osvícenství
- víra v rozum, člověka a jeho schopnosti, kritika absolutismu a náboženských předsudků
- vrcholí ve Francouzské revoluci r. 1789

Charles Louis Montesquien (1689 - 1755)
- snaha odhalit příčiny společenských změn
- právník; považuje Anglii za říši svobody
- teoretik dělby moci ( návaznost na Locka )  3 složky
- dílo: Perské listy – beletrie, kritika franc. poměrů

V Duchu zákonů - společensko-vědní názory
- zákony = nutné vztahy vyplývající z podstaty věcí:
a) přirozené ( vyplývají z povahy člověka )
b) pozitivní ( stanovené zákonodárcem )
1) mezinárodní – upravují vztahy mezi státy
2) veřejné – upravují vztah občan – stát
3) soukromé – upravují vztahy mezi občany
- vychází z definice zákona - zákon musí být v souladu s rozumem a národní specifičností (určeno demograficky a geograficky – geografický determinismus)
- uznává ale, že anglické zákony by mohly být aplikovány i jinde

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
Francois Maria Arouet ( Voltaire 1694 – 1778 )
- mluvčí 3. stavu (i když jejím reprezentantem nebyl)
- podává charakteristiku osvíceného panovníka(předlohou Friedrich II. – pobýval na jeho dvoře ): musí provést nutné společenské změny, omezit svou moc a uplatňovat výsledky vědy
- mnoho děl ( 99 ), hry, romány:

Filozofické listy
- rozbor anglických poměrů
- esejistický styl
- kritika francouzského absolutismu, církve, náboženské nesnášenlivosti
- veřejně spáleny musel se jich vzdát

Filozofický slovník
- psáno formou výkladového slovníku
- kritika francouzských poměrů
- církev a náboženství představují zlo ( podvod, výsady kněžích jsou podloženy nevědomostí lidí - "Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem")
- lidé jsou obětmi náboženských válek a fanatismu
- žádá náboženskou snášenlivost (jako v Anglii)

- ale boha připouští (důvodem je účelnost v přírodě a nemožnost vysvětlit počátek světa)
- bůh je dobrý, slouží k udržení poslušnosti lidí
- navazuje na Lockův empirismus
- hlásá rovnost lidí (ale majetkovou a sociální nerovnost chápe za normální - kvůli normálnímu vývoji) - myslí jen rovnost před zákonem, politickou rovnost

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778)
- lidskou civilizaci chápe jako špatnou  nejlepší je původní přirozený stav, kdy člověk žije v souladu s přírodou
- proti vědeckému pokroku v době osvícenství, zdá se mu zbytečný
- dílo: Rozprava o vědách a umění
- 1. politické dílo, reakce na soutěž Akademie věd - vítěz
- osvícenství prý nepřispělo k rozvoji, naopak člověk je svázán kvůli pokroku v okovech
Rozprava o příčinách nerovností mezi lidmi
– reakce na 2. soutěž;
- připouští i nerovnost v přirozeném stavu (př. muž – žena ), ale ta je přirozená
- politická nerovnost
– 1. příčinou je vznik soukromého majetku; původně rovnostářská společnost je rozdělena na bohaté a chudé
- 2. příčina = bohatí se chopí moci a ovládají poddané - 3. příčina = vytváření zákonů bohatými ve svůj prospěch  další útlak poddaných
- společenská smlouva – přirozený stav je harmonický; sociální rovnost
- ideální stát – každý se vzdá části svých práv ve prospěch obecné vůle ( forma samosprávy ); obecná vůle je nad právy jedince
- ideální vláda – přímá demokracie (ve velkých státech možno nepřímá) - základ komunismu nebo kolektivního anarchismu

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
George Berkeley (1684-1753)
- existují primární vlastnosti (matematicky ověřitelné) existují objektivně
- vlastnosti sekundární (nejsou ověřitelné) existují subjektivně (my je dodáváme-barva,chuť vůně..)
- zastupuje názor subjektivního idealismu (vytvářím si svou realitu) -> solipsismus - existuji jen já a vytvářím si své okolí to samo o sobě není!!
- subjektivismus – vlastnosti objektu závisí na subjektu – nejsme schopni objektivně poznávat
- Berkley říká, že primární vlastnosti jsou také subjektivní (papír A4 vidím z různých vzdáleností jinak veliký)
- „Esse est percippi“ – být znamená být vnímán (to co nevnímáme smysly např. nevidíme není)

David Hume (1711 - 1776)
- navazuje na Locka, ale mnohem podrobněji zkoumá strukturu poznání a rozlišuje jednoduché představy:
a) imprese ( dojem ) – fakticky vnímáno pomocí vnějšího i vnitřního vnímání ( dnes počitek ), jednoduché idee,
b) ideje – zpětné vyvolání pomocí představivosti
- složené idee - vytváří rozum dle pravidel a zákonitostí dle asociačních zákonů
- asociační zákony - sdružování představ, z nich se skládá obsah vědomí
1) podobnosti a odlišnosti – použití v matematice ( 2 + 3 je pět, ne sedm )
2) kauzální – příčina  důsledek (jevy v přírodě jsou zapříčiněny nějakou příčinou) – přírodní vědy
3) časoprostorové soumeznosti – tendence vybavovat si představy časově a prostorově blízké
- nemá se slepě věřit přírodním vědám ( 100x se něco stane, po 101. to může být jinak )
- kritika kauzality – je výsledkem zvyku, není pro ni imprese, pouze myšlená
- agnosticismus - neexistuje objektivní poznání

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
b) empirismus
- směr novověké filozofie; centrem pozornosti gnozeologie (věda o poznání)
- filozofický směr hledající původ, platnost a povahu poznání v lidské zkušenosti. Preferuje tedy smysly a zkušenost, rozum jen materiál třídí, člověk nemá ideje, není nic v rozumu, co by dřív nebylo ve smyslech (aposteriori - po narození)

Francis Bacon (1561 - 1626)
- narozen v Londýně, šlechtický původ, studia v Cambridgi - práva
- za vlády krále Jakuba I. byl kancléřem
- dílo: Nové Organon - návod jak vykládat přírodu (překlad: Nový nástroj)
- klade důraz na soustavné pozorování přírody
zdůrazňuje induktivní metodu - od jednotlivého k obecnému - souvislosti mezi věcmi (zamýšlí se nad předpoklady rozumu a poznání)
Velké obnovení věd - vědění je moc, má sílu přetvářet přírodu i člověka
Nová Atlantida - spis o ideální společnosti - imaginární ostrov v Tichém oceánu
- ideál viděl tak, že člověk za pomoci vědy vládne nad přírodou ve veřejných postaveních vědci
- empirista - zakládal na zkušenosti a věřil v poznatelnost smysly, základ poznání viděl ve zkušenosti (empirii)

- idoly - překážky v myšlení - 4:
1. idol rodu (kmene) - předsudky celého lidského rodu
(mylné představy celého kmene) 2. idol jeskyně - předsudky vznikající vlivem naší individuality
(idoly člověka jako individua každý má svou vlastní přirozenost)
3. idol tržiště - vznikají ve společenském styku, neboť si nevážíme slov (vzájemné dohadování - slova mohou být překážkou rozum znásilňují
4. idol divadla - přebíráme názory autorit, i když jsou vymyšlené jako divadelní hra
- přebírání názorů autorit - svět je jakoby na divadle
- zdůrazňování vědy v přírodě
- od jednotlivostí k obecným pojmům

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
John Locke (1632-1704)
- myšlenka dělby moci výkonná a zákonodárná Dvojí pojednání o vládě
- dává základy modernímu liberalismu
- dílo: Esej o lidském rozumu
- kritika francouzského racionalismu - vrozené ideje nejsou
- "tabula rasa" - po narození čistá osobnost, žádné předchozí zkušenosti, získá až v průběhu života
- poznání má svůj původ ve zkušenosti - "Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech"
- to, co máme v hlavě, můžeme rozdělit na:

1.Jednoduché ideje
- vnější + vnitřní zkušenost
- zdroj vnější(sensation)-vnímání, počitky, vjemy
- zdroj vnitřní(reflextiom)-vzpomínání, představy, fantazie
- ideje - primární (patří přímo předmětu, neklamou-pohyb, pevnost, tvar)
- sekundární kvality (barva, teplota, vůně-vznikají tím, jak je vnímáme, není to vlastnost předmětu, spíš vztah).

2.Složené ideje
-vznikají poskládáním jednoduchých idejí, poskládá je rozum. - mohou to být-mody (prostor, čas), substance (podstata), vztahy (relace-příčina, účinek).
- poznat svět znamená poznat obraz v hlavě
- poznání je omezeno jen na práci s idejemi
- Dvojí pojednání o vládě
- jeden ze zakladatelů liberalismu. Stát je výtvorem lidí, od přirozenosti jsou svobodní, mají přirozená práva, ty jim nesmí nikdo vzít-svoboda, majetek, právo na život. Vzdali se práva trestat. Práva předají panovníkovi-konstituční monarchie. Rozdělil mkoc na zákonodárnou (stojí nejvýše), výkonnou (správní, soudní) a federativní (domácí politika). Mají být odděleny a kontrolovat se

Renesance – pokr.

Renesance – pokr.
Thomas Moore (1478 - 1535)
- politik, poslanec, současník Jindřicha VIII., později byl v Tajné radě krále
- vyčítá ale králi rozmarný život, nákladnou anglikánskou církev, a ohrazování (= šlechtic nelegálně zabere majetek např. sedlákovi  důsledkem je větší majetková rozdílnost mezi lidmi)
- dílo: Utopia : vize fungujícího státu
- občané podřizují osobní zájmy zájmům celku, soukromé vlastnictví neexistuje, společné jsou manželky i děti, majetková rovnost

Thomas Hobbes (1583 - 1645)
- v centru zájmu otázky státu a práva
- teorie společenské smlouvy
- spis: Leviathan a neboli o podstatě zřízení a moci státu občanského a církevního
- stát vytvořen na základě teorie společenské smlouvy - člověku je vlastní egoismus - 3 hlavní příčiny sporů: soutěžení, nedůvěra, touha po slávě

- teorie společenské smlouvy
- když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet - války
- lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc - stát, který je chrání
- stát = lidský vynález, má ohromnou moc a sílu - dokonce určuje náboženství, ačkoliv nebyl bohem stvořen
- smlouva - když jsou lidé ochotni odstoupit něco ze svých práv ve prospěch své bezpečnosti
- domnívá se, že přirozeností člověka je egoismus

Novověká filosofie

Novověká filosofie
a) racionalismus
- filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu (lat.ratio=rozum), rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. k tomu má rozum vrozené ideje (apriori). pomocí nich správně poznává
- smysly klamou: poznáváme rozumem
- člověk se rodí s vrozenými ideami (obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony)
- vzorem matematika (přesné vyjádření)

René Descartes ( 1596 – 1650 )
- považován za zakladatele novověké filozofie
- ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
- dualista – 2 subtance (pralátky) světa
a) substance myslící (res cogitans – věc myslící)
- „Cogito ergo sum“ – „Myslím, tedy jsem“
- o všem se dá pochybovat, kromě toho, že pochybuju, jestliže pochybuju, tak myslím
b) substance hmotná (res extensa – věc hmotná)
- zaujímá místo v prostoru
- zvířata nemyslí, jsou pouze hmotná schránka

- dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
- karteziánství - směry navazující na Descarta
- řeší spolupráci res cogitans a res extenzy

Benedikt (Baruch) Spinoza (1632 - 1677)
- panteista, monoista
- „Deus sive natura“ – „Bůh neboli příroda“
- navazuje na G. Bruna
- substance je puze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem
- dílo: Etika vyložená způsobem geometrickým
- zabývá se svobodou, tu můžeme poznat díky rozumu, když poznáme přírodu, její zákony, staneme se svobodnými

Novověká filosofie – pokr.

Novověká filosofie – pokr.
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
- podstatou světa jsou atomy (Démokritos), jsou nehmotné (opak)
- atomy = monády (podstata světa)
- pluralista
- monády jsou v předzjednné harmonii
- existuje nekonečné množství substancí – monád ( nehmotné, metafyzické body – elementy energie; nemohou zaniknout, jen z vůle nejvyšší monády – Boha, při vzniku a zániku světa )

- hierarchie monád:
1) temné monády
2) nadané vnímáním – rostlinná říše
3) mon. na úrovni vědomí – živočichové ( primitivní uvažování )
4) nejvyšší monáda –Bůh; uspořádala monády do stavu předzjednané harmonie
- teodicea-otázka lidské svobody, problematika zla, jsou tři druhy zla
- mravní-od člověka, nejhorší
-fyzické-bolest
- metafyzické-tím, že Bůh stvořil něco omezeného, stvořil i zlo

Renesance

Renesance
- renesance = znovuzrození
- rozumové, vědecké poznání
- návrat k antice, k přírodě

Mikuláš Kusánský (1401 - 1464)
- Němec
- studia v Itálii - advokát
- později kněžská dráha
- filosof, astronom - přišel s hypotézou o pohybu země
- Bůh stvořil svět na základě matematických principů
- hovoří o idei univerzální tolerance - tolerovat ostatní náboženství
Mikuláš Koperník (1473 - 1543)
- Polák
- filosof, astronom, matematik, doktor práv
- své názory se bál zveřejnit - až v r. 1543 Kniha o pohybech nebeských těles
- hovoří o tom, že země se pohybuje okolo osy a s ostatními planetami obíhá okolo Slunce - heliocentrický názor – Slunce je středem vesmíru
- popisuje pohled na vesmír: vesmír je konečný kulatý a uprostřed něho je Slunce, oběžnice obíhají po kružnicích kolem slunce, hranice vesmíru dělají stálice, které přibil na nebeskou klenbu bůh
- na něj navázali Johannes Keppler (Němec) a G. Galilei (Ital) - "A přece se točí!"

a) filosofie přírody -astronomové
Giordano Bruno (1548 - 1600)
- vstup do Dominikánského řádu
- vystoupil, protože nesouhlasil se scholastickým učením
- seznámil se s antickou a arabskou filozofií
- pozván do Benátek - udán přítelem a upálen na "nám. Campo di fiory" (nám. Květů)
- uvažuje nekonečnost vesmíru, že ječ v něm mnoho soustav podobných jako ta naše (nekonečný vesmír UNIVERSUM)a že se vesmír nemůže pohybovat, protože nemá kam
- jedna planetka se jmenuje MONÁDA
- není místo pro Boha, Bůh prostupuje celým vesmírem - materialistický panteismus

Renesance – pokr.

Renesance – pokr.
Johannes Kepler (1571 - 1630)
- formuloval 3 zákony pohybu
- upřesnil Koperníkovu heliocentristickou teorii:
a) Dráhy planet jsou elipsami, v jejichž společném ohnisku je Slunce
b) Plochy opsané průvodičem planety za stejnou dobu jsou sobě rovny.
c) Čtverce oběžných dob planet jsou přímo úměrné trojmocím poloos
dráhy.
- „Ubi materia, ibi geometria.“ = „Kde je látka, tam je i matematika.“

Galileo Galilei (1564 - 1642)
- zakladatel exaktních věd, přírodovědy, mechaniky ,,kde je příroda tam je matematika"
- objevy: zdokonalil dalekohled  objev skvrn na Slunci, fáze měsíce
zákon setrvačnosti, skládání pohybů
- hájil Keplerův názor na vesmír = odvolal

b) filosofie společnosti - politici
Nicolo Machiavelli (1469 – 1527)
- je autorem díla Vladař - bylo věnováno Italskému panovníkovi Lorenzovi Medicejskému (jsou to rady pro něj jak vládnout)
- dějiny závisí na lidech, národech, na vladařích – už ne na Bohu
- lidé sami neumí hájit své zájmy, proto nutný silný jedinec - silný stát se silným vládcem (viz Vladař)
- k dosažení cílů lze užít jakéhokoliv prostředku - i třeba násilí – bez ohledu na morálku
- machiavellismus - prosazování osobního, skupinového nebo národního zájmu lstivou, zrádnou, úskočnou a podvodnou taktikou

Scholastika – pokr.

Scholastika – pokr.
Bonaventura (Jan z Finanzy, 1221 - 1274)
- podle něho je formou všeho tělesného světlo, v každém jsoucnu je přítomno více forem. Člověk poznává prostřednictvím světa, ve kterém je přítomen Bůh
- „Člověk zachycuje pravdu neviditelných principů jako měnitelná bytost jen tím, že je Božím světlem osvícen."
- „V metafyzice Aristoteles pochybil tím, že nedal prostor Platonově učení o ideách."

Albert Veliký (buď 1193 nebo 1206 - 1280)
- možná první, kdo znal celého Aristotela, ale určitě první, kdo Aristotela integroval do všeho, co učil
- přepracoval logiku, fyziku, metafyziku a politiku. Znal kompletní literaturu židovskou, arabskou, scholastickou, mystiky a filozofy. Byl nejvýznamnějším přírodním badatelem své doby, věnoval se např. anatomii hmyzu, jeho typologii třídění rostlin překonal až Carl Linné
- v poznání upřednostňoval zkušenost a pokus; v co největší míře se snažil spojit rozum a víru

Scholastika – pokr.

Scholastika – pokr.
c) pozdní scholastika
Roger Bacon (1214-1294)
- zakladatel matematického bádání o přírodě, věnoval se optice. - kritizuje tomistickou filozofii a teologii za to, že se nevěnuje skutečným problémům, připadají mu nevědecké

William Occam (1290 – 1349)
- to, co nelze poznat, není, církev by se měla věnovat pouze svému poslání a ne politice
- logika = věda o znacích; pojmy, univerzálie = znaky, neodpovídá jim nic skutečného
- vztahy existují jen v lidské hlavě, nikoli v reálu
- celá teologie je protirozumová, je potřeba jí věřit a nesnažit se ji pochopit
- teologické důkazy nejsou možné. tím pádem neexistuje žádný vztah mezi teologií a filozofií. = základ k novodobému filozofickému myšlení
- nominalista

Patristika – pokr.

Patristika – pokr.
Aurelius Augustinus (354 – 430)
- narozen v severní Africe
- mládí prožil v Kartágu
- studia v Kartágu, učitel řečnictví, právník
- pod vlivem myšlenek se začal zajímat o filosofii (v pozdějším věku se dal pokřtít)
- změnil způsob života a stal se knězem
- Bůh je podle něho nejvyšším principem a zdrojem světa
- Bůh stvořil svět z ničeho ( X antická fil.)
- Bůh je nejvyšší pravdou, dobrem a krásou
- Bůh vše řídí
- čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím víc se má pak lépe v Království Božím (tam se mu dostane Boží blaženosti)
- Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky - je na každém, jak jich bude užívat - zda správně, či nikoli (bude - li je užívat správně a s rozumem, může obdržet statky lepší a větší - nesmrtelnost v Království Božím

- apologetika - křesťanství spjato s Ježíšem - mesiáš, spasitel světa; o jeho životě se dovídáme ze 4 spisů z Nového zákona (evangelia) - napsali je 4 apoštolové - Marek, Matouš, Lukáš, Jan; Ježíš se narodil v Jeruzalémě; Herodes se ho bál, protože měl na lidi velký vliv - uzdravoval lidi; Herodes nechal vyvraždit 5000 neviňátek; Ježíše udal 1 z jeho učedníků - Jidáš (zradil ho za 30 stříbrných grošů) - Ježíš to věděl; Ježíš odsouzen Pilátem Pontským - římský místodržitel; přibit na kříž, sám si ho nesl - pomalá a bolestná smrt; 3. den vstal z mrtvých; apoštolové měli dál šířit jeho myšlenky

Scholastika

2. Scholastika
- 9. – 15. století
- schola = škola z latiny
- obrana církevních dogmat
- scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech,
od 12. stol. i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko..)

a) raná scholastika
- spor o univerzálie
- 1) realismus - obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, mají vyšší skutečnost než jednotliviny (singularia)
2) nominalismus - ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu
- realisté
Jan Scottus Eriugena (810 - 878)
- klade důraz na rozum, který vysvětluje víru vycházející ze zjevení (pravé náboženství = pravá filozofie = zákl. východisko celé scholastiky); v případě rozporu má rozum přednost; z víry podle něj vychází svobodná lidská vůle
Anselm z Canterbury (1033 - 1109)
Vilém ze Champeaux (1070 - 1121)
- normalisté
Jan Roscellinus z Compiegne (1050 - 1120)
- skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin - obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje "člověčenskost", ale jen jednotliví lidé, neexistuje "bělost", ale jen bílé věci apod.
- poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat)
Pierre Abelard (1079 - 1142)

Scholastika – pokr.

Scholastika – pokr.
b) vrcholná scholastika
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
- narozen blízko Neapole
- brzy vstoupil do dominikánského řádu
- člověk poznává svými smysly správně, nemůže ovšem proniknout do toho, co smysly poznat nelze - do obsahu víry (Trojjedinost Boha, vtělení Krista, vzkříšení těla), to můžepouze přijmout na základě víry
- Boží existenci lze dokázat rozumem pěti způsoby:
1) všechno je něčím pohybováno, nic se nepohybuje samo od sebe - na začátku této řady musí být někdo, kdo pohybuje, ale s kým už nemá kdo pohybovat, to je Bůh
2) každý účinek má nějakou příčinu, v řadě příčin nelze jít do nekonečna, existuje tedy příčina, která není ničím účinkem = Bůh
3) jsou věci nahodilé (mohou a nemusejí být) a nutné (musí být), věc nemůže zároveň být a nebýt, urč. věc nemůže najednou nebýt - musí být věci, které jsou nutné buď z někoho jiného nebo samy ze sebe - něco musí existovat, co musí být jako první nutně samo ze sebe = Bůh
4) ve všech věcech je něčeho více a něčeho méně, to však má mysl jedině tehdy, existuje-li nějaká míra, která má toho plnost = Bůh;
5) všechno má nějaký cíl, i nerozumná přírodní tělesa, nelze se domnívat, že tohoto cíle dospívají náhodou jako se nelze domnívat, že šíp byl vstřelen do terče bez přítomnosti nějakého lukostřelce - existuje rozumová bytost, která nařizuje přírodní bytosti k cíli = Bůh.

Středověká filosofie

Středověká filosofie
1. Patristika
- pater = otec, učení církevních otců
- je středověkou filosofií, která navazuje na období helenismu a spadá do období 1.-8.st.n.l. Jejím cílem je prosazení se vedle antické filosofie a vytvoření pevné církevní organizace

Patristiku dělíme na 3 období:
1.-2.st. - apologetika - zabývá se obhajobou křesťanství proti pohanům v době, kdy ještě nebylo křesťanství uzákoněno. To se stalo až roku 313, kdy Konstantin Veliký vydal edikt Milánský
3.-4.st. - dogmatismus - v tomto období probíhalo stanovení základních pravidel křesťanské věrouky a jejích dogmat. např. trojjedinost Boha, vše pochází od Boha, zmrtvýchvstání Ježíše Krista
5.-8.st. – systematizace - dochází k závěrečnému uspořádání víry a pravidel a ujasnění jak bude uspořádána církev

- patristika se zabývá otázkami: co je Bůh, trojjediností Boha, existencí Ježíše Krista a tím, zda je božskou osobou, vztahem člověka k Bohu, výkladem Bible, Desaterem a církevními rituály

Helénistická filosofie – pokr.

Helénistická filosofie – pokr.
b) Stoicismus
- název od athénského zdobeného sloupořadí (stoá), kde se procházeli a hovořili (návazali na Akademii)
a) stará stoa
Zénón Mladší z Kitia
Kleanthes
Chrýsippos
b) střední stoa
Poseidonios
c) nová (pozdní) stoa
Seneca
Epiktétos
Marcus Aurelius

- tvorba (dělena podle vejce):
a) logika - skořápka
- založena na senzualimu
b) přírodní vědy (fyzika a další) - bílek
c) etika - žloutek (nejvyšší vědění, k jehož pochopení jsou třeba nejprve bílek a skořápka)
- žít cnostně (umírněnost, statečnost, spravedlnost, moudrost)
-> vše je v jednotě

Seneca (6 nebo 4 p. Kr. - 65)
- římský básník, filosof, politik
- hlavní představitel stoicismu
- učitel, vychovatel Nerona - donucen k sebevraždě
- ve svém učení hlásá: rovnost lidí, otroci jsou stejní lidé jako svobodní lidé
- filosofie má být tím, co osvobodí člověka od hříšných myšlenek
- „Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít."
- „Život měříme skutky a ne časem."