Představa je názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány.

Myšlení a řeč – dva nedílně spjaté poznávací procesy, které překračují názorné poznání. Řeč a myšlení spolu těsně souvisejí, ale nejsou totožné.

Pojem – je zobrazením obecných a podstatných znaků a vztahů určité skupiny jevů. Základní výsledek myšlení představují pojmy, základními myšlenkovými operacemi jsou analýza a syntéza, srovnání a třídění, abstrakce a konkretizace.

Myšlení je poznávací proces, kterým získáme zprostředkované a zobecňujicí poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a vztahů.

Řeč slouží k vzájemnému dorozumívání. Řeč je specificky lidskou záležitostí. Základní formou je mluvená řeč, je součástí vzájemné komunikace. Psanou řeč si člověk osvojuje podstatně později. Jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů je paměť.

Paměť člověka tvoří soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování uchování a vybavení.

Zapamatování - vštípení, uložení do paměti

Uchování – vštípení, uložení do paměti

Vybavení – aktualizace paměti

Zapomínání – vyhasínání, vymazání paměťových stop

Výsledkem vnímání jsou počitky a vjemy.

Vjem je obrazem předmětu nebo jevu jako celku (kniha) počitek znamená obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (silná, modrá, lesklá).

Vjemy jsou pak více či méně složité celky a platí o nich, že celek je víc než pouhá suma částí.

Zkušenost, že předměty jsou celky, vede k tomu, že máme tendenci přednostně vnímat celek – doplnit neúplný obraz na celek.

Vnímání neúplných tvarů

Prvky, které jsou blízko sebe, vnímáme jako by patřily do skupin – např. BB BB BB vnímáme jako tři seskupení BB než šest B.

Jako poslední ze zajímavostí o vnímání uvedeme několik smyslových klamů. Jak je to ?

Zöllnerovy rovnoběžky Müller – Lyerova figura (všechny úsečky (základní čáry obrazce jsou sku- které tvoří základ obrázku, jsou stejně

tečné rovnoběžné – přesvědčte se) dlouhé)

Hlavní skupiny psychických jevů

Skupina psychických jevů	Podskupina psychických jevů	Příklady
psychické procesy (děj,část průběhu činnosti, má jen krátké trvání)	procesy poznávací (vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeči) procesy paměti (zapamatování, uchování, vybavení) procesy motivační (citové a volní)	Vnímání přírody, poslech hudby, představa pokoje, myšlení při matematické úloze, slovíčka cizího jazyka, gramatické pravidlo radost, obdiv, strach, tréma, rozhodování
psychické stavy (stav, charakteristika jedince po určitou dobu)	stavy pozornosti nálady tj. stavy citové	soustředěnost, rozptýlenost, radostná nebo smutná nálada
psychické vlastnosti (předpoklad k většímu počtu činností)	schopnosti rysy osobnosti temperament charakter	numerické, hudební, schopnost slovně logického myšlení, aktivnost, plachost, klidný, výbušný, odpovědnost, vytrvalost
specifické získané dispozice (předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem)	vědomosti dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální) návyky zájmy postoje	poznatky z jednotlivých učebních předmětů, kreslení, jízda na kole,řízení automobilu, řešení rovnic o jedné neznámé, dovednost vcítit se, kouření, čištění zubů, o sport, hudbu, přírodu k učení, práci

4.1 Vnímání, myšlení – a co ještě ?

aneb Aby nás vůbec něco napadlo . . .

Psychické procesy zajišťují adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí.

Procesy poznávací

ð (kognitivní) zahrnují názorné poznávání, myšlení a řeč, přičemž názorné poznávání je vývojově starší.

Procesy názorného poznávání

nové skutečnosti přírodního i společenského prostředí, dovolují poznávat to, co k životu nezbytně potřebuje, i to, co ho „jen“ zajímá, přináší mu radost. Každé poznání začíná vnímáním

Vnímání je psychický proces, kterým zachycujeme to co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány.

Rozlišujeme vnímání

ð zrakové

ð sluchové

ð čichové

ð chuťové

ð hmatové

ð vnímání pohybu

ð stavu vnitřních orgánů

Tréma se zvyšuje při:

únavě, nevyspáním, přepracovaností, nadměrným přeceňováním významu události, v úplně nové situaci, novém prostředí, mezi novými, dosud neznámími lidmi, kde si málo věříme.

= 4 =

Základní psychické jevy

aneb Rozlišení je pro poznávání a pochopení nutné

4.1 Třídění psychických jevů

aneb Není to jednoduché

Psychický jev - je jedním ze základních pojmů psychologie.

Psychické procesy - jsou části lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování. Mají poměrně krátké trvání.

Psychické stavy – mohou mít delší a působení (hodiny, dny i déle).

Psychické vlastnosti - neboli vlastnosti jedince které charakterizují ve více či méně trvalích znacích.

Dílčí psychické předpoklady k činnostem, specificky získané dispozice, jsou získané a upevněné v učení, při vykonávání různých činností.

Psychický jev

ð Jsou funkcí mozku, mozek je jejich orgánem. (Ovlivníme – li mozek npř. Nedostatkem kyslíku nebo drogou, mění se průběh řady psychických jevů.)

Lidská psychika

ð Se sformovala ve společnosti (Základní biologická potřeba - hlad, potřebajídla je u člověka přizpůsobená součastné kultuře – lépe mu chutná, když jí s příjemnými lidmi a v hezkém prostředí.)

Psychické jevy

ð Zobrazují prostředí , umožňují aktivní působení na něj,zjišťují vztah člověka s prostředím

ð V průběhu vývoje jedince mění (vědomosti, dovednosti, schopnosti)

Jednotlivé psychické jevy

ð Složitý, jediný systém vzájemně propojený

ð Jevy působí v jednotě

Psychické jevy

ð Nezměrná varialibita

ð Rozdíly mezi jedinci

Většinou mají přechodný charakter:

Psychopatie
- podivínské chování
- nepřizpůsobivé chování
- nápadné chování
- výbuchy hněvu a násilí
Oligofrenie – slabomyslnost

Souvislosti duševního zdraví a duševních poruch s duševní hygienou přímo plynou z jejího vymezení :
Psychohygiena (duševní hygiena) se zabývá podporou a rozvojem duševního zdraví a předpokládá soubor opatření i postupů, jak tohoto cíle dosáhnout.
Duševní stavy
- únava
- tréma

Jak únavě předcházet ?
- střídáním činností
- zařazováním přestávek
- plánováním činností, pravidelností
- relaxačními technikami
- spánek
- jóga
- uvolnění obličejových svalů
- blesková relaxace

3.3.5 Člověk v náročné životní situaci

Každá z uvedených technik může mít různou společenskou i psychohygienickou hodnotu, může být tzv.normálním (adaptivním) vyrovnáním se se zátěží (kompenzace: neúspěchy v matematice kompenzuji dobrými výsledky ve studiu historie či jazyků) nebo reakcí patologickou (maladaptivní) (kompenzace: životní neúspěchy zvládám pomocí drog).

3.3.6 Základy psychohygieny

Duševní zdraví a duševní porucha – opět pojmy, s nimiž běžně manipulujeme, často bez opravdové znalosti jejich obsahu.

Duševní zdraví člověka souvisící s fungování a souhrnu mnoha aspektů předchozího vývoje, součastného stavu i očekávání budoucí cesty životem. Určitou, individuálně odlišnou roli tu hrají podmínky působící přímo z makroprostředí (ekonomické, politické, kulturní), dále faktory tělesné (somatické), stejně jako rodinné (emoční vztah rodičů k dětem, emoční atmosféra rodiny) a vrstevnické či školní a v neposlední řadě mechanismy regulační (výchova) a autoregulační (sebevýchova).

Jak se projevuje psychicky zdravý, tvořivý a společenských i interpersonálních vztazích dobře zakotvený jedinec ? Je to člověk , který dovede dobře poznávat skutečnosti, odlišit domněnky od realit, podstatné od druhořadého, kladně hodnotit sebe i druhé, emocně prožívat okamžiky i stavy. Dovede být sám sebou, projevuje přátelský vztah k lidem, dovede jim pomáhat,je tolerantní a snášenlivý, samostatný, nezávislý na vnějších vlivech.

Duševní porucha

- vyjadřuje změnu některých psychických jevů, která se projevuje v chování a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím. psychózy, neurózy, psychpatie a eligofrenie.

Psychózy jsou hluboké neuropsychické poruchy, které vážně narušují osobnost. Mohou být onemocněním přechodným nebo cyklicky se vracejícím či postupně se prohlubujícím. – schizofrenie (rozštěpení osobnosti) a maniodepresivní psychóza (chorobné změny nálad)

Neurózy

ð neuropsychické poruchy

ð lehčího rázu

ð bez organických poruch mozku

Neurastenie

ð velká únava

ð porucha spánku

ð porucha činnost srdce

ð porucha trávení

Co říci na závěr?

"Byla to skvělá myšlenka: nenesete odpovědnost za to, že nedosáhnete toho, co si ostatní lidé myslí, že byste měli dosáhnout. Nejsem povinen být takový, jaký bych podle nich měl být. Je to jejich omyl, a ne moje selhání." (R.P.FEYNMAN: To snad nemyslíte vážně!)

Lépe bychom to nesvedli. Je to skutečně skvělé a pomáhá to přiměřenému sebepojetí.

3.3.5 Člověk v náročné životní situaci

Přiměřeně náročné podmínky a požadavky, podněty k překonávání překážek vytvářejí situace, kdy se osobnost výrazněji projevuje i "zraje", kdy se mohou příznivě dotvářet psychické vlastnosti.

Situace, kdy se zvyšují požadavky na jedince při ztížených podmínkách pro jeho činnost, označujeme za zátěžové, stresové.

Stres znamená tlak situačních podmínek na člověka, způsobuje jeho vnitřní napětí a je spojen se zvýšenými nároky na člověka při jeho překonávání.Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav jedince.

Frustrace je psychický stav vyvolaný působením překážek na cestě k cíli, k uspokojování různých potřeb.

Dvě základní, vývojově počáteční techniky reagování na zátěž je agrese a únik.

Agrese, která nemá podobu hrubého násilý, ale slovního napadání, nadávek, výhružek, urážek, ironie.Vzbuzování pozornosti, snaha být za každou cenu středem pozornosti - je rovněž odvozena od agrese.Projekce, která pomáhá vyhnout se důsledkům nezvládnuté situace tím, že vinu svaluji na druhé, na vnější podmínky.Identifikace s určitou osobou, skupinou nebo institucí, která dodává pocit jistoty a síly.Kompenzace která znamená vyvážit neúspěch někde jinde, jinak.Racionalizace je způsob, kdy člověk hledá rozumové vysvětlení svého neúspěchu, ospravedlňuje se, omlouvá před ostatními i před sebou samým.Únik, izolace, vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, ale také únikdo nemoci.Popření, kdy člověk "zavírá oči před problémy", potíže neexistují.Opačné reagování, vzdorovitost také patří mezi únikové techniky.

Model charakterizuje osobnost a její temperamentové vlastnosti kombinací dvou rysů:

extraverze x introverze

stabilita x labilita

a stručně je vymezuje. Zároveň uvádí vztah ke čtyřem klasickým typům temperamentu (sangvinik, flegmatik, melancholik, cholerik).

3.3.4 Sebepojetí

Vstupme do složité, ale neobyčejně zajímavé problematiky poznávání sebe sama třeba.

Sebepoznání je dlouhodobý proces, ale je pro život nezbytný.

Koncepce já, sebepojetí, je složitý psychologický jev, který vyjadřuje víc než prosté uvědomění si svých vlastností a případně jejich hodnocení. Kdo jsem?, Kým se mohu, chci stát, jaké jsou moje možnosti a perspektivy, co jsem udělal a ještě udělat mohu.

Sebepojetí je souborem postojů jedince k sobě; má složku poznávací (sebepoznávací) a volní (seberealizace).

Jinak lze také hovořit o třech skupinách postojů souvisejících se sebepojetím:

· reálné já ( jak člověk vidí sám sebe v přítomné době - je odpovědí na otázky: "Jaký jsem?","Co umím a dovedu?","Kam patřím?","Jaké mám postavení?")

· zrcadlové já ( vyjadřující názory jedince na to, jak ho vidí ostatní lidé z jeho sociálního okolí)

· ideální já ( spjaté s přáním, jaký by jedinec chtěl být, jakým a kým by se chtěl stát)

Rysy osobnosti

- psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem prožívání, chování a jednání. Pro každého člověka jsou rysy a jejich souhrn příznačnou a navíc relativně stálou charakteristikou. Často je vyjadřujeme protikladně, např.:

extraverze x introverze (otevřenost x uzavřenost)

dominance x submise (sklon vést x být veden)

stabilita x labilita ( vyrovnanost x nevyrovnanost)

rozhodnost x nerozhodnost

sebeovládání x nedostatek sebeovládání.

3.3.3 Temperament a charakter

rozlišujeme dvě základní skupiny rysů: temperamentové a rysové.

Temperament je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zejména způsobem vzniku a průběhem citových procesů a jejich výrazu. Temperament zahrnuje vlastnosti, které jsou detrminovány převážně vrozeným typem vyšší nervové činnosti.

Model osobnosti:

LABILNÍ STABILNÍ INTROVERTNÍ EXTROVERTNÍ

Melancholik Cholerik Flegmatik Sangvinik

Náladový Úzkostlivý Rigidní Střízlivý Pesimistický Reservovaný Nespolečemský Tichý

Nedůtklivý Neklidný Agresivní Vznětlivý Měnící postoje Impulsivní Optimistický Aktivní

Pasivní Pečlivý Rozvážný Mírumilovný Ovládá se Spolehlivý Nálad. vyrovnaný Klidný

Společenský Přístupný Hovorný Živě reagující Nenucený Čilý Bezstarostný Vede,Řídí

3.3.1. Motivace

Každé chování či jednání člověka je motivováno.Motivací rozumíme souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí.

Motiv je pohnutkou, příčinou činnosti a jednání člověka.Motiv má cíl, směr, intenzitu, trvalost.Mezi základní motivy řadíme : potřeby, zájmy, návyky, cíle, přání, hodnoty, postoje, emoce.

Poznat motivační síly svého konkrétního chování, porozumět motivaci druhých, znamená lépe poznat sám sebe i ostatní a vyznat se v nich.

Potřeby, jako základní motivační síly dělíme do několika skupin:

· elemtární životní potřeby - jsou nezbytné pro zachování života a jsou víceméně společné všem živočichům

· potřeba jistoty a bezpečí - projevuje se ve chvílích ohrožení, v nepřehledných situacích

· potřeba činnosti, změny, podnětů - projevuje se nesmírně mnohotvárně, zahrnuje radost z realizace činnosti samotné, silně působí v dospívání

· potřeba sociálního styku - projevuje se ve vztazích s lidmi, přijímáním i dáváním kladných citových projevů

· potřeba výkonu a společenského uznání - vede člověka k dosahování dobrých výsledků

· potřeba uskutečnit v životě nějaký cíl - souvisí s přáními, záměry, životními perspektivami a cíly

Všechny jednotlivé potřeby jsou vzájemně propojené, jejich rozdělení je spíše umělé.Jednotlivé motivy jsou ve vzájemných vztazích - mohou se vzájemně podporovat nebo střetávat v konfliktu.

S potřebami jsou spjaty zájmy (sportovní, technické, výtvarné atd.)

Postoje - specifické získané dispozice, které dávají impulz k určitému chování či jednání.

Hodnotové orientace - soubor hodnot vyjadřujících to, čemu před čím dáváme přednost.

Emoce

3.3.2. Schopnosti a rysy osobnosti

3.3.2. Schopnosti a rysy osobnosti
Schopnosti jsou psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a vykonávat je. (numerické schopnosti, hudební nadání, talent na jazyky, schopnost abstraktního myšlení, prostorová představivost).

Vrozeným předpokladem jsou vlohy.

Pro rozvoj schopností jsou důležité i vztahy dospělých k dítěti. Nadání a talent jsou vysoce rozvinuté schopnosti pro speciální oblast lidských činností (nadání pro matematiku, výtvarný talent).

Se schopnostmi velmi úzce souvisejí dovednosti, které jsou speciálnější než schopnosti.

Inteligence je soubor schopností sloužících k poznávání a řešení problémů.

Řada psychologických testů k posouzení intelektových schopností jedince tyto dvě složky rozlišuje nebo se specializuje na některou z nich.
Například verbální složka inteligence se posuzuje z úkolů jako:

· co mají společného : slon a fialka, nebo skříň a aktovka

· přeškrtnšte slovo, které nepatří do uvedené řady:

- plést, háčkovat, vyšívat, zašívat

- židle, pohovka, stůl, křeslo

Neverbální složka inteligence pak z podobných úkolů jako:

· Dolpňte vždy dvě nejbližší čísla do číselné řady:

-2-5-8-3-6-9-4- . - .

· Pokračujte v započaté řadě:

Xxxx xXxx xxXx

xx xxx xxx

x x xx

Tvořivost je soubor vlastní osobnosti, který dává základní předpoklady pro tvůrčí činnost a tvořivé řešení problémů. Často se označuje slovem kreativita.


Článek podporuje:
židle, stoly, lamelové polohovací rošty, matrace

Metoda učení.

· lépe se učíme to, čemu dobře rozumíme a kde jsme pochopili vztahy, souvislosti.Znamená to vybrat a uspořádat nejdůležitější poznatky, případně vypsat, doložit příklady, případně doplnit je o další důležité souvislosti.

· není-li nám přesto cokoli jasné, ptáme se.Kladení otázek je projevem zájmu, a nikoli neschopnosti!

· střední část učiva se osvojuje nejobtížněji, proto ji věnujeme zvýšenou péči.Chybí už počáteční zájem, ubývá pozornosti a konec je ještě daleko!

· k učení užíváme jak kratších tak i delších časových úseků.Výhodné je probrat učivo hned po seznámení se s ním.

· opakujeme rozmanitě, jsme hodně aktivní, říkáme naučenou látku nahlas, vyzkoušíme si samostatnou práci a společné opakování v malé skupině.

· pravidelný režim pro domácí přípravu, nejtěžším předmětem nezačínáme ani nekončíme

· pro všechny předměty nepoužíváme stejný postup při učení!

· slovíčka chtějí něco jiného než příklady z fyziky nebo literatura z doby NO

· příliš hlučná "zvuková kulisa" dříve či později ruší soustředění, zvyšuje únavu

3.2.3. Řekni, jak trávíš volný čas...

Ve volném čase se zabýváme různými činnostmi, včetně těch, které nazýváme zájmovými.Volný čas snad nejlépe vystihuje věta:MOHU, ALE NEMUSÍM.

Jak trávíte svůj volný čas?Které činnosti v něm mají významné místo,které se v něm vyskytují okrajově a které vůbec ne?

3.2.3. Řekni, jak trávíš volný čas...

Mladý člověk usiluje o poznání světa a života, snaží ase ho aktivně zmocnit, vyzkoušet si různé činnosti, ověřit si své schopnosti,rozvíjet dovednosti i další předpoklady pro vstup do různých životních oblastí.Tento rozsah vrcholí asi ve 14 letech.Zhruba od jedenásti do čtrnácti let děti "zkoušejí co je bude bavit", ale nezáleží jen na jejich motivaci.Záleží to i na schopnostech, volních vlastnostech a dalších možnostech dítěte.

Jsou velké rozdíly v tom jak mladí lidé tráví volný čas - poslouchají hudbu, chodí do kina, na diskotéky, sledují televizy.Jiné zájmové činnosti - sport, vzdělávání, hra na hudební nástroj, aktivity ve vztahu k přírodě.Psychologicky jde o otázku diferencovaného trávení volného času.

3.3. Jedinec - člověk - osobnost

Jedinec - člověk - osobnost - jde o slova s nimiž se setkávámev běžné řeči, a zároveň to jsou psychologické pojmy.Jedinec představuje individuum určitého druhu, člověk vyjadřuje individuum lidského druhu.Termínem osobnost zpravidla vyjadřujeme dva podstatné momenty - souhrn, ucelenost, uspořádání psychických jevů v určitém člověku a vedle toho jeho odlišnost, jedinečnost.Osobnost je v psychologii jako pojem používána šířeji než v běžném jazyce, kde se spojuje se společenskou významností jedince.

Psychologické poznatky o osobnosti bývají členěny do dvou významných celků - struktura osobnosti (jednotlivé části a jejich uspořádání) a dynamika (formování, vnitřní dělení a vývoj osobnosti)

· proč člověk dělá to co dělá, co ho k tomu vede (motivace)

· jak dobře a jakým způsobem to či ono člověk vykonává (schopnost a rysy osobnosti, temperament, charakter)

Rozlišujeme čtyři základní druhy lidského učení:

1)Učení poznatkům z jednotlivých vědních oborů či oblastí praxe, osvojování vědomostí a informací.

2)Senzomotorické učení(smyslově-pohybové), které rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky činností, senzomotorické dovednosti.

3)Učení intelektovým činnostem - jde o učení se metodám řešení problémů, rozvíjí myšlenkové procesy a intelektové schopnosti i dovednosti.

4)Sociální učení, jímž se člověk učí žít mezi lidmi, začlenit se do lidské společnosti.

S tím souvisejí i výsledky lidského učení, jimiž jsou:

· vědomosti

· dovednosti - senzomotorické, intelektové, sociální

· návyky

Jednotlivé druhy učení a jejich výsledky jsou vzájemně propojené.Výsledky učení závisejí na postupu při učení - metodě učení, výsledcích učení předchozího, na motivaci, přítomném stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech, a zároveň souvisejí s vnějšími podmínkami učení.

Chyby v učení souvisejí s postupným procesem osvojování vědomostí a dovedností.

3.2.1. K pojmu činnost v psychologii

Základními druhy lidských činností jsou hra, učební činnost, práce a činnosti ve volném čase.

Hry zpravidla nesledují žádný určitý účel.Obsahem hry je radost z činnosti, z toho, že si hraju.Dítě se učí zvládat různé dovednosti, získávat informace o svém materiálním, přírodním i lidském prostředí.

Učební činnosti provázejí člověka po celý život.Učení znamená osvojování vědomostí a zpracování informací.Lidské učení představuje získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života.

Práci chápeme jako činnost specificky lidskou s významem pro jedince, malou sociální skupinu i celou společnost, uspokojuje potřeby jedince, přispíva k dosahování společných cílů.Je spojena s problémem volby povolání.Práce je předmětem zkoumání nejen psychologie, ale i dalších společenských věd.

Volný čas člověka je naplněn řadou nejrůznějších činností, které mají funkci relaxační, zábavnou či spojenou s dalším rozvojem osobnosti.Zájmové činnosti patří mezi činnosti silně motivované, které mohou klást i vyšší nároky na vlastní realizaci - sport.Mohou se stát východiskem pro profesionální vývoj.

3.2.2. Co potřebujeme vědět o učení.

Víte, že se učí i zvířata?Učení je zkrátka neobyčejně zajímavá a složitá činnost, zahrnující mnoho zajímavých aspektů.

Životní úloha lidského učení je v aktivním vyrovnávání se s přírodním a zejména společenským prostředím, v získávání předpokladů, pro plný, aktivní a tvořivý život.

Za čtvrté:

- dospívající mládež telefonuje.Souvisí to s tajemným poutem, které je k sobě váže a nutí, aby jedli všichni stejné pokrmy, aby chodili v tlupách, stáli v hloučcích a udržovali mezi sebou neustále spojení.V jednotě je naše síla - jinak je všechno samé učení.Nic nevyřešíte tím, že si zařídíta dva telefony."Pánové, dva telefony!" zvolali přátelé Anky a Janky a obsadili oba.

Za páté: dospívající mládež miluje jízdu autem - pokud možno rodinným.K dosažení cíle se uchyluje k metodě stokrát nic umořilo osla, k přívětivým lžím a slzavému mlčení.Pokusíte-li se domluvit nebo vysvětlit, vždycky to nad vámi vyhrají.Nejmenší odpor jsou schopni klást veselému, přívětivému, neosobnímu ne."

Čím obecně charakterizujeme toto dynamické období - pubertu a adolescenci?

Nápadným biologickým zráním a neméně nápadným psychosociálním vývojem.

3.2. Činnosti člověka

3.2.1. K pojmu činnost v psychologii

V běžném jazyce se užívá slova činnost ve velmi širokém významu.V jakých souvislostech ho používáte vy?Uveďte několik významových spojení, ve kterých je slovo činnost obsaženo.

V lidských činnostech probíhá vzájemné působení člověka a prostředí.

3.1.1. Periodizace vývoje lidského jedince

Vývoj představuje změnu, při které jedinec získává nové vlastnosti (dosavadní si může ponechat, ale některé může i ztratit), stává se složitějším uvnitř(vztahy mezi jeho částmi) i navenek (vztahy s okolím), stává se méně závislým na svém okolí (autonomie).

Jaké jsou základní vývojové etapy?

Existuje několik periodizací vývoje člověka.

Prenatální období - je vymezeno početím, splynutím ženské a mužské zárodečné buňky, pokračuje vývojem plodu v matčině těle a končí narozením, okamžikem, kdy dítě spatří světlo světa.

Novorozenecké období - zahrnuje první měsíc po narození, důležitý je zde především kontakt s matkou.

Kojenecké období - trvá do konce prvního roku života, charakterizuje je neuvěřitelně rychlý rozvoj dítěte.

Batolecí období - zahrnuje druhý a třetí rok.Rozvíjí se jemná motorika a specifické formy lidské komunikace.

Předškolní věk - končí vstupem do školy.Dítě používá řeč k regulaci svého chování, poprvé výrazněji překračuje rámec své rodiny.

Mladší školní věk - ohrničuje jej vstup do školy a věk jedenácti, dvanácti let, ve kterém se objevují první známky pohlavního dospívání.Postupuje rozvoj myšlení i sociálních vztahů, začíná se rozvíjet sebepojetí a sebehodnocení.

Období pubescence(puberta) - trvá přibližně do patnácti let.Jde o vývojové období plné biologických, psychických i sociálních změn.

Období adolescence - končí zhruba mezi dvacátým a dvaadvacátým rokem.Je charakteristické postupným osamostatňováním od původní rodiny, prohloubeným vztahem k vrstevníkům, rozvojem sexuality.Významná je volba povolání a profesní příprava.

Časná a střední dospělost - naplňuje dobu od 20 - 25 let do 40 - 45 let.Je to období zralosti s plnou realizací pracovní činnosti, důležitou náplní je manželství a rodičovství.

Pozdní dospělost -vztahuje se na období od 40 - 45 do 65 let.Toto období v zásadě charakterizuje změna rodinných vztahů a vrcholný profesní vývoj.

Stáří (senium) - poslední vývojové období, ve kterém se opět mění sociální zařazení člověka, částečně dochází i ke změně projevů osobnostních rysů.

Nejvíce poznatků a údajů je o dětství a dospívání.