Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Chyby v procesu sociálního poznání velmi znesnadňují mezilidské vztahy.

Které to jsou ?

a) haló efekt - při poznávání druhých se necháme unést jediným nápadným rysem, ať už příznivým nebo nepříznivým. Tento rys jakoby "ozářil" všechny další, které pak posuzujeme pozitivně nebo negativně.

b) logická chyba - na základě jistých zkušeností se domníváme, že některé vlastnosti spolu "logicky" souvisejí

c) efekt mírnosti - vzpomenete si na někoho, koho jste posuzovali v jeho projevech mírněji , méně kriticky jen proto, že vám byl sympatický a milý

d) efekt sociálního postavení - známe-li sociální postavení toho, koho poznáváme (učitel, právník, lékař, kněz) zjišťujeme u něho často neprávem ty vlastnosti, které jsou obvykle přisuzovány optimálnímu výkonu dané profese

e) projekce - máme tendenci očekávat, že druhý člověk má podobné motivy, zájmy, a názory jako my. Své promítáme do druhého

f) předsudky a stereotypy - stereotypní hodnocení zahrnuje zpravidla zjednodušení, zkreslení

Společná činnost umožňuje dosáhnout takových výsledků, které jedinec sám nezvládne. Předpokladem pro její úspěšnou realizaci je to, aby si lidé porozuměli, dovedli se přizpůsobit jeden druhému, respektovali společný cíl a pravidla spolupráce. Ve společenském styku na sebe lidé navzájem působí, probíhá sociální interakce, Její důležitou součástí je komunikace. V sociální interakci a komunikaci se projevují a formují důležité znaky osobnosti, jako např. umění jednat s lidmi, společenský takt, vztah člověka k sobě samému i k ostatním lidem.


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
Socializace a)
Socializace b)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz

5.4.1 Sociální poznávání

Z vnější stránky projevů člověka není možné jednoznačně jejich vnitřní zdroje.

Širší kontext, určitý rámec, v němž se pohybujeme, je významný pro vzájemné poznání. Zdánlivě nejednodušší způsob, jak se o druhém něco dozvědět, je zeptat se ho. Počítejme, že slova si každý z nás nejlépe "hlídá" - chce se jevit v lepším světle, vyhovět očekávání sociálního partnera, správně naplnit roli.

Mnoho informací o sobě vysíláme neverbálními cestami, které mají značnou sílu, třeba už jen proto, že působí v širokém proudu a jako prakticky první.

Výraz obličeje, mimika je pro nás nejdůležitějším zdrojem informací o aktuálním stavu partnera, zejména emočním.

a) indiferentní

b) šťastný

c) rozzuřený

d) smutný

e) nemocný, nesvůj

f) skeptický

Vzájemné umístění v prostoru, postoj, gesta, tělesné pohyby jsou dalšími z dlouhé řady neverbálních klíčů pro vzájemné poznávání.

a) souhlasící, tázající se, pohybující

b) čekající

c) smutný, do sebe uzavřený, nerozhodný

d) udivený, samolibý, sebejistý


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
5.4.1 Sociální interakce
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
Socializace a)
Socializace b)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz

5.4 Vztahy mezi lidmi

aneb S kým mám tu čest ?

5.4.1 Sociální interakce

Vztahy mezi lidmi jsou různého druhu - rozlišujeme vztahy společenské a vztahy osobní, mezilidské.

Mezilidské vztahy jsou tou oblastí společenských vztahů, v níž vystupuje do popředí vztah člověka k člověku ´, na rozdíl od společenských vztahů v širším slova smyslu, pro které jsou charakteristické vztahy mezi malými a velkými skupinami, národy apod. INTERPERSONÁLNÍ (mezilidský) vztah představuje mezičlánek od jedince ke společnosti.

Ve své úplné podobě sociální interakce zahrnuje poznávání druhých lidí a sama sebe v síti sociálních vztahů, komunikací mezi členy lidské společnosti, vzájemné působení prostřednictvím vykonávaných činností.

Vzájemné mezilidské vztahy umožňují jedinci "dívat se sám na sebe očima sociálního partnera". Kritériem jeho úspěchu je mu srovnávání, prověřování trvalosti a stálosti jeho místa v různých vztazích.


5.4.1 Sociální poznávání

Sociální poznávání zahrnuje jak sociální vnímání, tak i hodnocení toho, co vnímáme (percipujeme) . To jak druhého vnímáme, co si o něm myslíme, jak si vykládáme jeho chování, ovlivňuje naše chování k druhému člověku. Pro vzájemný mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme a jak se vnímáme, než jací skutečně jsme.

Každý jedinec je bohatým zdrojem informací, které vysílá do svého okolí. Jde o určitý vztah mezi poznávaným a poznávajícím.


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
5.4.1 Sociální poznávání
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
Socializace a)
Socializace b)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz

1. řešení (vyřešení) problému :

Je to taková situace, v níž se účastníci konfliktu snaží hovořit o problému, aniž by se navzájem obviňovali nebo napadali. Vědí o existenci nedorozumění a hledají jak je řešit, volí ten způsob řešení, který nejlépe vyhovuje všem zúčastněným


Vyřešení konfliktu

Pro úspěšné zvládnutí konfliktu je důležité postupně hledat možné cesty jeho řešení. Znamená to vytvářet co nejvíce nápadů jako možných řešení konkrétně vzniklé situace a postupně vybírat řešení optimální. Prakticky každá konfliktní situace má více řešení, proto je důležité uvažovat a naučit se pracovat s více variantami, předvídat důsledky navržených řešení a podle toho se řídit při výběru nabídnutých alternativ pro řešení konfliktu. Často se totiž uchylujeme k přijetí prvního řešení a další už nehledáme, často také neuvažujeme o podstatě problému, ale o "tom" člověku, který s ním přišel nebo spor "spustil" .

Optimální řešení konfliktu má tyto rysy :

ð je splnitelné, realistické

ð předchází opakovanému objevení podobného sporu

ð účastníci konfliktu jsou s řešením srozuměni, chtějí něco udělat, přinášejí "zisky" všem zúčastněným

ð pro ukončení konfliktu mají něco udělat obě (či více) strany, aby byla zachována rovnováha

Domníváme se, že je z mnoha hledisek důležité naučit se praktickým dovednostem, které přispívají k tomu, aby nám v různých situacích bylo dobře, abychom se v nichcítili jistě, aby druhým bylo dobře s námi. A čím dříve tím lépe !

5.3.1 Konflikt je když . . .

Konflikt - rozpor, neshoda, nedorozumění, spor, rozdílný názor, někdy problém či hádka. Ve vztahu k prožívání bývá spojováno s něčím spíše nepříjemným - rozčilení, napětí, úzkost, strach, pocit viny nebo křivdy, zlost, agrese, jen občas se vyskytnou pocity příjemnější (zhruba tak v poměru 5 : 1) Proč tomu tak je ?

V každém lidském společenství se spory, nedorozumění a konflikty objevují, jsou přirozenou součástí života.

Konflikt je určitým střetnutím protichůdných sil na cestě k cíli.

Rozlišujeme konflikty interpersonální a intrapersonální.

Konflikty interpersonální :

ð mezi dvěma či více jedinci

ð mezi dvěma či více skupinami

Dvě či více osob či skupin, které na sebe vzájemně působí a jsou ve vzájemném vztahu dlouhodobějšího charakteru, se dostanou do stavu, který vnímají jako situaci rozdílu, ohrožujícího soulad a další průběh vzájemných vztahů. Není možno se dohodnout na společných východiscích, potřebách, hodnotách.

Konflikt je v tuto chvíli na světě. Ale pozor : jsem to JÁ, kdo rozhoduje, zda situaci vnímám jako konfliktní či nikoliv ! v Případě, že jsem ji tak označil následuje reakce. Výsledkem je pak postupné zmírňování a řešení konfliktu nebo jeho další stupňování (eskalace)

Konflikt je v mezilidských vztazích nevyhnutelný, protože jeho základním východiskem je rozdíl. Každý konflikt je dynamický, mnohovrstevnatý, sám o sobě není negativním jevem, negativně v něm působí působí nejistota, strach, agrese. Konflikty obsahují konstruktivní prvky - jsou zdrojem změn, zabraňují stagnaci, stimulují zájem podněcují

k vyřešení problémů, ověřují a zhodnocují vztahy, uvolňují napětí.

5.3.2 Zvládání konfliktu

Konfliktní situace má prvky :

ð obsahové

ð věcné

ð racionální

ð emociální

ð iracionální

Nejistota, obava, strach a intenzivní prožívání vůbec posilují iracionální složku konfliktu, ale nelze je z něho vyloučit. Lze s nimi "pracovat" a využít je ve prospěch konfliktu.

Tři základní typy chování v situaci konfliktu :

1. Konfrontace :

Je to situace, ve které jedna strana konfliktu útočí na stranu druhou, účastníci konfliktu si nechtějí navzájem naslouchat, nezajímá je, co si myslí a cítí druhá strana. Cílem je "zvítězit" , porazit toho druhého


Konfrontace v konfliktu

1. Únik, popření :

Jde o popření existence konfliktu, jeho vytěsnění ve snaze vyhnout se mu. Lze tak na čas sporu uniknout, ale tím se nic neřeší. Navíc, z hlediska dalšího chování toho, kdo uniká, potlačované emoce i problémy "vyplavou " na povrch někde jinde - zkrátka : pohádáme se s tím, kdo není nositelem příčiny našeho rozladění


Únik z konfliktu

5.1.2 Sociální učení

Socializační působení se uskutečňuje prostřednictvím procesů sociálního učení v několika formách.

Za obecné mechanismy sociálního učení považujeme :

ð asociaci (podmiňování),

ð posilování (zpevňování)

ð observaci (odezírání)

Rozlišujeme :

ð anticipaci (očekávání)

ð nápodobu a identifikaci (ztotožnění)

ð autoregulace (sebeřízení, sebevýchovy)

Asociaci (podmiňování) - vytváření spojů mezi podměty, působící na jedince v časové a prostorové návaznosti, a odpověďmi jedince na ně.

Učení sociálním posilováním je založeno na odměnách a trestech.

Odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků, spolužáků.

Funkce činitelů socializace mohou plnit nejrůznější sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn.

Rodina předává základní model sociální interakce a komunikace v malé sociální skupině.

Vrstevnická skupina je zpravidla malou sociální skupinou, jejíž členové jsou si blízcí věkem, z toho hlediska je homogenní.

Vrstevnická skupina ovlivňuje vývoj dítěte už od předškolního věku, ale zvláštního významu nabývá v období dospívání.Dospívající se osamostatňují, odpoutávají od rodiny a navazují nové, diferencovanější vztahy s jedinci obojího pohlaví. Vrstevnická skupina vytváří "cvičné pole" pro osvojování nových rolí, zvládání nových situací, které přináší dospívání a dospělost.

5.2 Komunikace

aneb Jak si nejlépe porozumět ?

Rozeznáváme tři základní typy sociální komunikace :

ð meziosobní - přirozená pro všechny typy komunikace

ð skupinová - složitější komunikační sítě

ð masová - hromadná prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu.

Meziosobní komunikace se realizuje jazykem, slovy a prostředky neverbálními. Probíhá nejméně po dvou významových liniích :

ð tematické, obsahové - to je to, co se sděluje nebo přijímá

ð výkladové, interpreční - to , jaký význam tématu komunikující lidé přdkládají

Paralelní užívání verbálních i neverbálních prostředků dává zajímavý rozměr právě linii interpretační - výraz tváře, intonace hlasu.

Základní formou verbální komunikace je rozhovor, který z toho hlediska vymezujeme jako záměrný jazykový styk, v němž střídavě mluví několik osob a který probíhá v konkrétní sociální situaci.

Jednocestná komunikace :

Vzájemné porozumění v této situaci usnadnilo, když verbální komunikace byla jednoduchá, přesná, jasná, realizovaná slovy, kterým dobře rozuměli všichni.

Jak moc důležité je vyslechnout informaci z více stran, podívat se na věc z různých úhlů pohledu, jste se asi sami už přesvědčili.Stává se, že lidé uvažují každý z poněkud jiných pozic (úhlů pohledů) a nerozumějí si. A nerozumějí -li si, nemohou se ani dohodnout.


Příklad soustavy geometrických tvarů

Vraťme se ještě jednou k neverbální složce komunikace, která využívá neverbálních prostředků ke vzájemnému dorozumění, ovlivňování i vyjadřování vzájemných vztahů.

5.3 Konflikty a jejich zvládání

aneb Stává se, že si nerozumíme

"To, že si nerozumíme, je normální,

to, že si rozumíme, to je na tom

to podivuhodné."

J. Křivohlavý

5.1.1 Začleňování člověka do společnosti

Významné místo v sociální determinaci vývoje jedince zaujímá socializace. jde o proces začleňování jedince do společnosti.

ð novorozeně - člověk jako kulturní bytost

Je to nesmírně významná proměna, znamenající přechod z říše lidské kultury a na ní založené lidské společnosti.

Socializace je však proces celoživotní, nekončí s dosažením dospělosti a s přijetím odpovídajících společenských rolí. (partner, rodič, příslušná profesní role).

Socializace vždy představuje vztah vzájemného působení mezi společností a jedincem :

společnost

socializace

osobnost

Psychologie si všímá vztahu : "socializace - osobnost"

Sociologie či kulturní antropologie se zaměřuje na vztah "socializace - společnosti"

Socializace zabezpečuje vrůstání člověka do společnosti a kultury a znamená získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, pro přejímání různých společenských rolí, morálních i jiných norem společnosti.

Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí.

Záměrné působení :

ð výchova

ð návyky

ð dovednost

ð zdravení

ð různé sociální stimuly

Nezáměrné působení :

ð působení filmů

ð reklamy

ð knihy

ð ekonomické opatření

ð vzorů dospělích

Je běžné že mezi záměrným a nezáměrným socializačním působením se objevují rozpory, které se odrážejí v individuálním vývoji jedince a mohou ho ovlivňovat příznivě i nepříznivě :

Aktivita jedince - sám si vybírá vlivy, které na něho působí.

Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů, přijímáme i předáváme podněty k vrůstání do společnosti.

1. 4 Nejen o pozornosti

aneb Základní povel : POZOR !

Psychické fungování člověka není závislé jen na jeho osobnostních charakteristikách nebo na tom, cop se v průběhu života naučil, ale také na jeho momentálním aktuálním stavu. Psychický stav může člověka ovlivňovat krátkou dobu ale i celé měsíce, "dovede" jakoby překrýt i jeho trvalé vlastnosti.Vyjadřuje aktuální úroveň funkční zdatnosti psychiky jedince a projevuje se jako aktuální pohotovost k aktivitě. Je důležitou celkového stavu organismu, který se rytmicky mění v průběhu dne, týdne roku.

Psychický stav člověka souvisí s únavou a možností jejího překonávání či regulování, se zdravotním stavem, působí na něj motivačně emoční momenty, je ovlivněn vnějším prostředím, lidmi, kteří se v něm pohybují (určité situace, místo nebo osoba mohou být signálem k vyvolání určitého stavu - např. strach v ordinaci zubního lékaře).

Rozlišujeme různé druhy psychických stavů - s emocemi souvisejí nálady, s poznávacími procesy stav inspirace, s volnými procesy pak stav nerozhodnosti apod. Mezi psychické stavy bývá zařazována i pozornost.

Pozornost je psychický stav, který zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu na jeden jev nebo na jednu činnost.

Rozlišujeme pozornost bezděčnou a záměrnou.

Bezděčná pozornost :

ð výrazný zvuk

ð nápadný plakát

ð podněty pro náš osobní význam

Záměrná pozornost "na něco"

ð motivace, zájem o určitou činnost

ð střídání činností, zařazování přestávek (aby nepřevládla únava)

ð přiměřený celkový stav organismu (jsme-li nemocní, hůře se soustřeďujeme)

ð návyk soustředěně a pozorně zabývat se určitou činností (pravidelnou přípravou do školy)

Psychické stavy můžeme do jisté míry regulovat, a to buď prostředky situačními s relativně krátkodobým dosahem (relaxace), anebo sebevýchovou (návyky)

= 5 =

Člověk v sociálních vztazích

aneb Jak žít mezi lidmi

5.1 Socializace lidského jedince

aneb Jak jsem se stal člověkem

Paměť člověka

ð paměť názorná je spojena s tím co už jsme někdy vnímali. Slovně logická paměť se týká toho co je vyjádřeno slovy a zpracováno logickým myšlením.

ð Paměť mechanická je procesem osvojení bez snahy o pochopení či logického zpracování, kdežto paměť logická využívá myšlení.

ð Bezděčně si zapamatujeme to, co nás výrazně upoutá, co je spojeno se silným emočním zážitkem co je významné.

ð Záměrnost je spojena s jistým cílem, úsilím, vůlí

ð Paměť krátkodobá zajišťuje informace několik sekund, maximálně minut.

ð Paměť dlouhodobá slouží k užívání toho, co budeme potřebovat delší dobu.

ð Zapomínat nechceme, protože nám to komplikuje život.Účinnou obranou proti zapomínání je

Paměť se rozvíjí a zdokonaluje cvičením. Nestačí však mechanické opakování – záleží na motivaci, myšlenkovém zpracování obsahu toho, co si chceme osvojit na aktivitě.

4. 3 Především o emocích a vůli

aneb Stačí chtít ?

City (emoce) jsou psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznání a naši činnost, její průběh i produkty.

City – psychický proces – příjemný prožitek – radostná nálada.

Polarita

ð radost - smutek

ð láska – nenávist

afekt – emoční proces

nálada - delší trvání

citové vlastnosti – působí dlouhodobě (láska – nenávist, ke konkrétnímu člověku, k místu)

Vůle je termín pro označení psychických procesů a vlastností, které zajišťují dosahování cílů, zvláště tehdy, kdy je nutné překonávat překážky. Slovo „vůle“ souvisí

Se slovem „volba“. Volíme, rozhodujeme se mezi různými cíli a volíme mezi různými cestami k jejich naplnění.Volní vlastnosti – ráznost, činorodost, pružnost, vůle, rozhodnost, vytrvalost,odolnost, pevnost, stálost, soustředěnost, sebekázeň, uměřenost

Vzdorovitost, tvrdohlavost,