Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Slezské písně

  • básnická sbírka (jediná, nejznámější)

  • této sbírce věnovalo pozornost mnoho badatelů

  • za prokázaný je pokládán názor, že jádro sbírky – 54 básní, zasílaných pod pseudonymem do Herbenova časopisu Čas

  • autorovo prudké vypětí tvůrčích sil bylo vyprovokováno vážnou plící a nervovou chorobou, osobním prožitkem nenaplněné lásky, pocit povinnosti vyjádřit vášnivý protest proti národnostnímu a sociálnu útlaku lidu jeho rodného kraje

  • ohlas jeho poezie byl značný, nechtěl být prozrazen a dlouho se za svůj pseudonym skrýval, prozradil ho Norbert Mrštík v r.1900

  • po autorově prozrazení pokračovala jeho tvorba volnějším tempem

Slezské číslo Besed Času (1903)

  • beletristické přílohy časopisu, které obsahovalo 21 básní

  • r.1909 vychází Slezské písně knižně – 51 básní

  • r. 1928 získaly v podstatě dnešní podobu

Charakteristika Bezručových veršů:

  • básně jsou psány tak, že vypadají jako kolektivní výtvory a pokračování lidového mýtu. V básních vychází se skutečných událostí. Můžeme je rozdělit do 3 typů:

1. intimní lyriky – básně: Jen jedenkrát – vyjádření stesku po rodinném životě,

Červený květ – symbolické zpodobení vlastního života

Motýl, Labutinka- vydáno po smrti, intimní lyrika

2. sociální básně

3. národní básně – v sociální a národních básních směřuje k autostylizaci

  • autor ve fiktivní podobě vstupuje do uměleckého díla sám, ale v rozmanitých podobách: - jako svědek: báseň: Kantor Halfar, Maryčka Magdónová, Bernard Žár, Krásné pole

poutník – který prochází svým krajem a sleduje osudy vesnic, měst a jednotlivých lidí, konstatuje postup odnárodňování, Tošonovice, Ligotka Kameralna, Žermanice, Hučín

kovkop, charakteristickou svou nenávistí vůči kapitálu, Kovokop, Ostrava, 70 000

pamfletista, Den Palackého, Pragga caput regni, kdy odsuzuje soudobé vlastenectví české oficiální politiky, která zapomíná na svůj národní kmen ve Slezsku

fantóm, symbol tragického osudu slezského lidu, Škaredý zjev

Baladické básně

  • - dramaticky osud postav je vyjádřen zkratkovitě, Maryčka Magdónová, Kantor

Tělo

  • vitalistický román

  • vyznívá jako protest ženy proti válce, která ničí manželské štěstí

  • povídky o všedních válečných tragediích, o vojácích, kteří žasnou nad tím co se s nimi děje bez jejich vůle ve válečných mašinériích

  • jsou soustředěny do povídkového souboru Žasnoucí voják

Dramata

  • také byla ovlivněna impresionismem

Léto

  • je lyrickou oslavou mládí a lásky hrdinů Jana Skalníka a Slávky

  • tato láska kontrastuje s měšťanským světem, koketérií a nudou intelektuálů

Měsíc nad řekou

  • konflikt mezi starší a mladší generací

  • je to zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí

  • jedná se o setkání abiturientů gymnázia, kteří se po mnoha letech sejdou

  • aby v konfrontaci se světem svých dětí, kteří je doprovází na setkání, si připomněli své nenaplněné mladistvé sny a touhy

  • mezi mladým studentem Villym Roštokem a starší vyzrálejší Slávkou Hlubinovou se dokonce vyvine jemně prokreslený milostný vztah, vyvolaný spíš přírodní scenerií

  • starší a praktičtější Slávka rychle zchladí romantický Vilíkův sen lásky a vrátí se do trpké reality

  • sama sice ještě sní, ale ví, že se bude muset jednou vdát, střízlivě a bez romantiky

Hagenbek

  • reakce na 1 světovou válku

  • satiruje poli. Vychytralce v době rozpadajícího se Rakouska a prvních poválečných dnů nové republiky

František Gellner

  • 1914 rukoval na vojnu po narukování se stal nezvěstným

  • studoval gymnázium, vedl život chudého bohémského studenta

  • vysoké školy nedostudoval

  • pracoval jako redaktor

  • snažil se zobrazovat hospodské scény, městské ulice

Zde by měli kvést růže

Po nás ať přijde potopa!

  • poezie provokativní, ironická, výsměšná, revoltující a nevázaná

Nové verše

  • vyšla až po jeho smrti r. 1919

  • básníkovo dozrání a zklidňování

Petr Bezruč

  • vl. jméno Vladimír Vašek

  • narodil se v Opavě

  • jeho otec Antonín Vašek, byl čelným národním buditelem ve Slezsku

  • pro vlasteneckou činnost byl přeložen do Brna na Slovanské gymnázium

  • významně zasáhl do bojů o rukopisy královédvorský a zelenohorský a byl za to vlasteneckou společností uštván k smrti

  • mladý Bezruč absolvoval Slovanské gymnázium v Brně, pak odešel studovat klasickou filozofii do Prahy

  • studia nedokončil stal se poštovním úředníkem v Brně

  • za 1. svět. války byl zatčen pro klamné podezření v velezrady

  • r.1938 odešel do důchodu a žil střídavě v Brně a v Kostelci na Hané

  • v létě pobýval na Ostravici a na Starých Hamrech

Raport

  • báseň psaná formou vojenského hlášení vytvořenou na paralele umírajícího vojáka a koně

  • vyznívá z ní protiválečný protest

Modrý a rudý

  • s podtitulem Verše o vojáčcích je symbolizována barvami: modrou jako rakousko-uherská uniforma a rudou jako barva anarchisty

  • do této sbírky je zařazena i báseň Píšou mi psaní ironické zaměřeno proti válce

Spláv

  • výraz opojení životem a přírodou a oslavu nejjednodušších darů pozemského bytí

  • tuto sbírku řadíme k vitalismu

VITALISMUS- literární tendence v čes. literatuře, vznikla během 1. svět. války jako reakce na totální destrukci všech hodnot, kterou válka přinesla. Vyznačoval se radostí z žití a nadšením nad krásou prosté existence

Próza:

Stříbrný vítr

  • impresionistický román, věnován citovým a erotickým problémům mládí

  • impresionismus se zde projevuje zvláště v postavách, které jsou bez pevných obrysů

  • autor zde líčí citové zmatky dospívajícího studenta Jana Ratkina, omezovaného prostředím dospělých, zvláště otce, školou, která brání jeho rozletu mládí

  • poznává často neupřímnost a přetvářku dospělých

  • 1 milostný vztah prožívá intenzivně s Aničkou Karasovou

  • po prázdninách a dovršení 18 narozenin si uvědomuje, že se stal dospělým

  • stříbrný vítr je symbol pro sny, představy a touhy mladých lidí

Zmoudření Dona Quijota

  • tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností

  • hl. hrdina se symbolizuje lidskou touhou po ušlechtilosti a kráse

  • lékárník Caresco a farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota z jeho pošetilosti

  • i když mu spálí knihy o rytířských dobrodružstvích

  • nakonec je don Quijot poražen v zápase s převlečeným lékárníkem a musí na rok zanechat svých ztřeštěných kousků, jak předtím slíbil

  • přivedou mu skutečnou nevzhlednou a primitivní Dulcineu a do Quijot konečně pochopí, jak se sám oklamával. Nepřežije však dlouho toto bolestné poznání a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít

Milá sedmi loupežníků, Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

  • narodil se v Sobotce v rodině často překládaného berního úředníka

  • s rodiči se stěhoval do Zbiroh a do Písku, kde studoval gymnázium

  • r.1899 nastoupil 1 roční vojenskou službu, byla mu prodloužena o 1 rok pro antimilitaristické smyšlení

  • studie práva nedokončil, věnoval se literatuře a činnosti v anarchistickém hnutí

  • byl 2x vězněn:1 pro účast na demonstracích při studentských slavnostech, 2 když byl na vojně a vyšla mu báseň Píšou mi psaní

  • po válce žil v ústraní v Praze a Sobotce

Poezie:

Života bído, přec mám tě rád

  • v básních této sbírky vyjadřuje svou nenávist k měšťáckému životu

  • k falešným konvencím a zároveň touhu po plném životě a po intenzivním citovém a smyslovém prožitku

  • autor ve svých básních napadá tradiční hodnoty, jako je řád, disciplína, oddanost ke státu a armádě, náboženství, manželství

  • osobitý prostý jazyk, veršová písňová forma

Viktor Dyk (1877 – 1931)

  • narodil se v Pšovce u Mělníka

  • v Praze vystudoval právnickou fakultu, pak se věnoval žurnalistice a politice v radikálně pokrokové straně

  • za 1. světové byl vězněn, po válce byl členem národně demokratické strany

  • jeho politicky postoj stále více směřoval ke konzervatismu

  • zemřel tragicky při koupání v moři Jugoslávii

  • členem hnutí Omladina

vstup do literatury se odehrál ve znamení negace, protispolečenské vzpoury, skepse a touhy po jejím překonání, dokládá to sbírkami:

I porta inferi (od bran pekelných)

Síla života a Marnosti

  • básník je blízký romantickému životnímu postoji – touha po ideálech a nemožnost jejich naplnění. Pro jeho poezii je charakteristická sebeironie, tragikomické pojetí života, sklon k epigramatičnosti a aforické úsečnosti

  • AFORISMUS – stručně vyjádřená, ironicky zabarvená myšlenka nebo soud, zakládající se obvykle na srovnání

Krysař (novela)

  • jejíž podkladem je sázka pověst ze 13. stol

  • do německého města přichází muž beze jména. Jeho údělem a povoláním je vyhánět krysy. Krásný a urostlý muž je krysařem

  • krátce po svém příchodu se seznamuje s dívkou Agnes, vzniká mezi nimi velký citový vztah, přesto že Agnes má již milence (Kristiána)

  • kvůli své lásce k Agnes zůstává krysař stále ve městě, i když splnil svůj úkol, pro který byl povolán hammelnskými konšely do města povolán (zbavit město krys)

  • zvládl to lehce, pomocí slabého zvuku píšťaly odvedl všechny krysy do řeky

  • konšelé se rozhodnou slíbenou odměnu krysaři nevyplatit

  • Agnes zjišťuje, že je s Kristiánem těhotná v zoufalství odchází z města neznámo kam

  • jen nešťastná matka tuší, že její kroky vedly k propasti, aby se podle pověsti dostala do země, kde jsou všichni lidé šťastní. Matka se svěřuje Krysaři

  • ten ze zoufalství začne hrát na píšťalu a za jejím zvukem odchází všichni z města

  • všichni jsou očarování a nechají se vést k propasti na hoře Koppel, do které ve slepé naději na lepší život naskákají

  • chybí mezi nimi pouze dobrotivý, leč psychicky zaostalý rybář Sepp Jörgen, kterému vše dochází později a malé zapomenuté miminko, kterého se Sepp ujal

  • z celého města zůstávají jen dva lidé – starý člověk, který rozum pozbyl a mimino, které jej ještě nemá

Filozofická poezie:

r. 1900 znamená obrat v Macharově poezii, který je způsoben rozpadem České moderny, boji s mladočechy a s některými staršími básníky.

Rozčarován neúspěchy začíná Machar ještě více zdůrazňovat svůj individualismus a obdivovat silné osobnosti v dějinách . Názory Nitzscheho filozofie vedou Machara ke kultu silných výjimečných osobností. Ty hledá v antice, v níž nachází ideál harmonicky rozvinuté osobnosti. Rozklad antického radostného pohanství křesťanstvím znamená zároveň i konec lidského štěstí. Křesťanství potlačilo v člověku jeho přirozenost a ze svobodných lidí učinilo vyznavače smrti a odříkání.

Po vzoru francouzského spisovatele Victora Huga a čes. básníka J. Vrchlického napsal cyklus básní a básnických sbírek:

Svědomí věků

  • v tomto cyklu je méně optimistický než Hugo a Vrchlický, ale jeho podhled na dějiny je příliš jednostranný

Čeští anarchisté, protispolečenští buřiči

v 90. letech se zrodil revoltující postoj umělců proti všemu starému. Mnozí z nich se

soustřeďovali kolem časopisu Nový kult, který vedl Stanislav Kostka Neuman (pošel

mnoha směry anarchie, satanismus, dekadence, symbolismus, civilizmus atd.)

k anarchistům řadíme: Františka Gelnera, Viktora Dyka, Karla Tomana, Fráňu Šrámka

prošli jimi i mladší spisovatelé: Marie Majerová

Anarchistické hnutí ze socialismu, ale odmítalo jakýkoliv společenský řád a hlásalo

naprostou svobodu jedince

Karel Hlaváček 1874 – 1898

  • narodil se v Praze-Libni v dělnické rodině v chudobě prožil svůj krátký život

  • studie cizích jazyků na filozofické fakultě nedokončil

  • navštěvoval kreslířské kurzy na průmyslově umělecké škole

  • zemřel na tuberkulózu

1. sbírka – Sokolské sonety

Pozdě k ránu

  • přiklonil se k dekadenci

  • jeho poezie vyrůstá z pocitu osamělosti, autor prožívá současně se svou chudobou pocit marnosti snaha vzepřít se

  • s pocitem bezmocnosti se snaží vyrovnat únikem do fantazie, je tajemný, neurčitý, plný lomených barev, tlumených zvuků a rafinovaných vůní. Jeho poezie je převážně snová.

Svou poezii charakterizuje v básních Pozdě k ránu a Svou violu jsem naladil co

možno nejhlouběji jde o sbírku náladové lyriky

Mstivá kantiléna

  • zde se promítá pocit společenského vyděděnce

  • vyslovil zde vzdor jedince ponechaného napospas bídě a nouzi

  • pro tento oboj si autor zvolil symbol v postavách gźů, zchudlých potomků holandských rytířů, kteří bojovali proti španělské nadvládě

  • zdůrazňuje i kolektivní cítění, solidaritu s ubohými tohoto světa

  • kantilény – lyrické básně, mají tklivé náměty

  • obsahuje 12 balad – najdeme tam protiklady = láska nenávist, krása a ošklivost

Josef Svatopluk Machar 1864 – 1942

- nar. v rodině mlynářského stárka v Kolíně

  • po gymnáziu pracoval v Praze od r. 1899 až do konce 1.svět.války jako úředník ve Vídni

  • byl v kontaktu s pražským liter. životem, hlavně s lidmi okruhu Herbenova Času a České moderny

  • po vzniku Československa byl několik let gener. inspektorem čes. armády

  • po názorovém rozchodu s Masarykem se do sebe uzavřel

  • při kritickém odmítání jeho politiky se dostával až do blízkosti krajně pravicových názorů

Confiteor I-III (1. sbírka básní )

  • vyšla v 80. letech (v době jeho studia na gymnáziu)

  • český název: Vyznávám se, Zpovídám se

  • formou osobní zpovědi odmítá uznávané národní ideály a estetické hodnoty

  • odmítá poezii občanské a vlastenecké služebnosti zvláště Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického

  • sbírka vyjadřuje pocity zklamání, hořkosti, rozchod s dosavadním směrem literatury

Tritium Vindolona I-XX (Žalozpěvy z Vídně) 1893

  • jde o uměl. obdobou Ovidiových žalozpěvů psaných ve vyhnanství

  • napsal ho ve Vídni, svůj pobyt zde považoval za vyhnanství

  • zde si uvědomuje vztah ke svému národu a může s odstupem hodnotit neutěšené pol. poměry ve své vlasti

  • skeptická sbírka

Čtyři knihy sonetů (1890-92)

  • věnuje pozornost všemu co přináší každodenní život, objevují se i tóny zklamání nad moderní civilizací

Epická poezie: v národní společnosti se cítí osamělý, sám se díval na osudy lidí

podobně osamělých jako on. Zaměřuje se hlavně na osudy žen.

Zde by měly kvést růže (1894)

  • soubor veršovaných příběhů dívek a žen, v nichž jsou zobecněny milostné deziluze a pocit zoufalství z nerovných manželství

  • básník vidí ženu jako pasivní bytost obdařenou bohatým citem, který se nemůže rozvíjet a stále se střetává s drsnou životní realitou

Magdaléna

  • veršovaný román

  • hl. hrdinka je prostitutka Lucy, která byla zachráněna jedním z návštěvníku veřejného domu

  • je však donucena maloměstskou honorací vrátit se zpět

Vybouřené smutky

  • zahajuje tvorbu symbolistickou

  • autor se zde stylizuje do postavy poutníka „smrtelně zraněného“ a vyštvaného společností na „hory snů“

  • zde se projevuje vypjatý individualismus, který v dalších sbírkách opouští

Údolí nového království

  • sestupuje z hor snů na zem, aby našel cestu k lidem

  • naději upíná k budoucnosti, soustřeďuje se k obrazu společenské harmonie, v níž zavládne humanita

  • chce aby společnost byla lepší a uspořádaná

Dobrodružství odvahy

  • nový svět a nové království mají přivolat proroci, hlasatelé mravního přerodu

člověka

období symbolismu a impresionismus končí, ale Sova se k těmto směrům vrací:

Ještě jednou se vrátíme

  • přírodní, intimní, milostná, reflexivní lyrika

  • v přírodní lyrice se autor vrací do svého dětství a líčí krásy jihočeské krajiny

  • krajinu zaznamenává plnou barev i zvuků, vůní, světel i nálad

  • její složitosti a různými podobami je možné srovnat s člověkem

  • ten do přírody často utíká, ale ona mu nedovolí v ní úplně zakotvit

  • v erotické lyrice vyjadřuje, že člověk dosahuje naplnění svých tužeb daleko snáze ve svých snech, ve skutečnosti musí překonat řadu vnitřních a vnějších zábran

  • deziluze, úbytek životních sil a podzim přírody již zcela převládají v posledním oddíle sbírky, nic na tom nemění, že cit zůstává nepochybnou hodnotou

  • k zdůraznění Sova využívá hudebnosti verše, založenou na opakování hlásek a vynalézavém uspořádání rýmů a refrénu. Např. Kdo vám to zacuchal tmavé vlasy, vztah dvou lidí, jejichž lásky se minuly

Soucit a vzdor, Zlomená duše, Zpěvy domova (vzniká za 1. světové války)

Antonín Sova (1864-1928)

  • nar. v Pacově, otec byl 1 básníkovým učitelem

  • po gymnáziu se přihlásil na právnickou fakultu, z existenčních důvodů studia zanechal

  • na přímluvu Vrchlického získal zaměstnání v redakci Ottova slovníku naučného

  • pak prošel dalšími úřednickými zaměstnáními

  • nakonec se stal ředitelem pražské městské knihovny

  • měl silný vztah k matce

  • dlouhou dobu trpěl míšní chorobou (nejhorší stádium syfilisu), prohlubovala jeho vrozené samotářství a plachost.

  • zbytek života strávil na vozíčku

Jeho citlivou vnímavost poznamenal důvěrný vztah k přírodě to dokazuje ve sbírkách:

Květy intimních nálad (1891)

  • snaží se svými básněmi vyjádřit dojem, pocit, náladu

  • básně se dají přirovnat k obrazům, které malují krajinu

  • nejde o samotný popis krajiny, ale vyjádření její duše

Z mého kraje (1892)

  • vyjádřil citlivý vztah k rodnému Pacovsku, stesk po domově – smutek, melancholie

  • sbírka poznamenaná impresionismem

  • snaží se vyjádřit barevnost, zvuky, vůně

Tajemné dálky (1895)

  • svědectví autorova chudobného mládí, samoty a osudově přijímané bolesti

  • obsahuje intimní zpověď věnované zemřelé matce – báseň Moje matka

  • věnované příteli, který se odcizil – Přátelství duší

  • neuskutečněné citové spojení se ženou, nebo mládí, které stačili odejít dřív, než se dalo prožít – Mrtvé mládí

  • po nenaplnění snů a možností zůstává samota a naděje, které se upínají mimo skutečný život. 2.pol. sbírky zaznamenává nejrůznější stavy, kterými prochází duše. Básně z 2. části sbírky jako by vyvažovaly básníkův tragický životní pocit.

Svítání na západě

  • prohlubuje myšlenky předchozí sbírky

  • smrt je chápána jako vysvobození z pozemských starostí a začátek něčeho lepšího

  • západ – smrt, poznání je získáno, přes samotu, bolest, utrpení

Větry od pólu

  • autor hledá odpověď na otázku, kdo je ona tajemná vůle, co ovládá svět

  • smysl života pak vidí v soucitu a lásce, bolest a láska se vzájemně doplňují

Stavitelé chrámu (1899)

  • staviteli chrámu jsou básnici, umělci a vůdcové lidstva, kteří budují dokonalejší chrám budoucího světa

Ruce (1901)

  • autor zde spojuje pozemský život s poznáním vesmíru. Každý jedinec je spojen s vesmírem řetězcem neviditelných rukou, které obepínají celý svět

  • spojené ruce - představují jednotu lidí (přátelství, sbratření)

Jeden z mála českých básníků světového významu, symbolista, tvůrce poezie myslitelské a filozofující, poezie vysoké úrovně, bohaté metaforami, blížící se až k moderní polytematické poezii.

Symbolismus v české poezii

symbol – neurčené, pouze naznačené tajemství

  • měl stejné znaky jako v jiných literaturách

  • hl. představitelem byl O. Březina, Karel Hlaváček, dočasně i Antonín Sova,F.X. Šalda

  • hlavním hlasatelem symbolismu byl časopis Moderní revue založen r. 1895 básníkem Jiřím Karáskem ze Lvovic a liter. kritikem Arnoštem Procházkou

  • časopis byl mluvčím především české dekadence

  • nejvýznamnějším básníkem české dekadence a symbolistou byl Karel Hlaváček

  • česká dekadence se hlásila k francouzské dekadenci, zdrojem poznání symbolistů je intuice, mystické stavy

Otakar Březina (1868-1929) vl. jménem Václav Jebavý

  • narozen na Českomoravské vysočině v rodině obuvníka

  • působil jako učitel, se svým povoláním nebyl spokojen

  • svůj čas věnoval básnickým činnostem

  • pro Březinův myšlenkový vývoj bylo rozhodující jeho působení v Nové Říši, zde napsal většinu svých prací

  • ve zdejších knihovnách nabyl rozsáhlého vzdělání studiem, orientálních, antických středověkých i novodobých filozofií

  • začal publikovat pod pseudonymem Václav Danšovký

V pěti lyrických sbírkách, které znamenají vrchol jeho básnické tvorby, vytvořil osobitou českou verzi symbolismu

Walt Whitman (Wolt Witman)

  • nejvýznamnější severoamerický básník 19. stol., je považován za průkopníka civilizmu tato poezie se rozvinula v prvním dvacetiletí 20. století

  • zaměřovala se na novodobé technické vymoženosti (stroje, továrny)

  • poezie je obohacena o větší dynamikou verše a dokument. vztahem ke skutečnosti

  • poznamenala řadu dalších směrů:futurismus, kubismus apod.

  • v ČR se hlásili k civilizační poezii S.K. Neumann a J. Hora

proslavil se sbírkou Stébla trávy

  • obsah 12 veršů, další vydání se rozšiřovalo o další básně

  • Whitmanovy verše oslavují všední věci, přírodu, užitečnou lidskou práci, lidskou družnost. Svět přijímá jako zázračný pozemský dar ve všech jeho rozmanitostech a protikladech. Mnohdy se pohybuje na rozmezí poezie a prózy.

Česká literatura na přelomu 19. a 20. století

  • výrazný technický pokrok na přelomu 19. stol. umožnil rozmach hosp. podnikání

  • vznikají ostré střety mezi česku a německou buržoazií v českých zemích, což vyvolává sílicí nacionalismu

  • pro mladou generaci je přitažlivý anarchismus-anarchistické hnutí vycházelo z učení socialismu, odmítá jakýkoliv řád a hlásá svobodu jedince

  • národní politika staročechů i mladočechů se vůči vídeňské vládě dostává ke kompromisnímu řešení

  • poprvé na veřejnosti vystupují mladí literáti v r. 1890, kdy v Hernbernově časopise Čas vyšla velmi nepříznivá kritika povídky F.X. Šaldy Analysa

  • poté provedl obhajobu a vysvětlení nových uměl. směrů v článku Syntetism v novém umění

  • Oficiální nástup nové generace do české literatury byl vyjádřen Manifestem České moderny (sdružení mladých spisovatelů) uveřejněny v časopisu rozhledy.

  • u zrodu stály: J.Svatopluk Machar, Fr.X. Šalda, František Václav Krejčí

  • podepsali: Vilém Mrštík, Antonín Sova, Otakar Březina, J. Karel Šlejhar

  • základní proklamace Manifestu české moderny: právo tvůrce na vlastní osobité pojetí tvorby (individualismus), kritická činnost je tvůrčí práce (rozvoj české lit. kritiky), vymanění literatury z tradičního vědomí vlastenecké služebnosti

  • manifest se stavěl proti dosavadní nacionalistické politice mladočechů, žádal všeobecné hlasovací právo

  • poezie: nástup nové generace projevil nejvýraznější, je bohatá tématicky i žánrově, poezie Antonína Sovy, Otakara Březiny dosáhla Evropské úrovně

  • próza: nová generace nevytvořila díla trvalejších hodnot, zde vrcholí tvorba starších kritických realistů a naturalistů, rozvíjí se psychol. próza R. Svobodové, B. Benešové

  • drama. Převažuje tvorba kritických realistů, nové umělecké směry sem pronikly až na počátku 20. století

Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)

Žán Artur Rembo

  • otec kapitán pěchoty, bohém, který opustil svou rodinu

  • dětství strávil s přísnou matkou, reagoval na ní prudkými výbuchy hněvu a útěky z domova

  • nadchl se pro utopický socialismus, utekl do Paříže

  • seznámil se s Verlainem , rozbil mu manželství, stali se nerozlučnými přáteli

  • v době jejich společného života vytvářel poezii plnou experimentů

  • o publikaci se nestaral, vydával je Verlaine

  • po rozchodu s ním žil dobrodružným životem jako koloniální voják, tulák, obchodník ze zlatem a slonovinou

  • zemřel na rakovinu

Tvorba:

  • své díla vytvořil mezi 16. a 20. rokem života

  • toto patří k nejpozoruhodnějším uměleckým jevům poezie 2. pol.19.stol.

  • neobyčejná obraznost, smělé metafory spojující zvuky a barvy, halucinace představ, touha po rušném životě, útěk s civilizace

Opilý koráb

  • symbolem je koráb, který pluje volně vodami

  • je obrazem básníkova subjektu a zároveň i ilustrací Rumbaudovy teorie „vidění“

  • jde o snahu nazírat přímo bezprostředně okolní, ale hlavně vnitřní svět, ponořit se do snu a nechat se jim unášet

  • hledání neznámého světa, který je zároveň únikem z reality ústí v poznatek nemožnosti změnit život

  • originalita díla nespočívá v námětu, ale ve způsobu jeho zpracování

  • soubor jeho básní vydal bez autorova vědomí Verlaine pod názvem Iluminace

  • současně s touto literaturou deziluze a odhalování úpadku měšťácké společnosti, se objevovala i tvorba zcela a jiného charakteru, ovlivnila českou literaturu

  • za svého života vydal jedinou knihu Pobyt v pekle

  • v době, kdy se ve zlém rozešel s Verlainem, tuto knihu zničil

  • umírá v Marsseili

Dekadence

  • umění poezie 19. století, znamená úpadek

  • Rysy: opovrhovali životem, zálibní v náladách smutku, nudy, marnosti

  • pocity rozkladu, smrti (unik z reality do světa snů)

  • čisté umění – vytvoření umění, které by bylo životem absolutně neovlivnitelné = Lartpourlartismus, odpor k měšťanstvu

  • Oscar Wilde, Paul Verlaine, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic

Oscar Wilde

- anglický básník a dramatik. Bohém, který pohoršoval společnost. Autor mnoha pohádek: Šťastný princ, Slavík a růže. Román: Obraz Doriana Graje – ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa

Charles Baudelaire (1821 – 1867) Šárl Bodlér

  • syn úředníka, po smrti svého otce se matka znovu provdala, nesnášel svého otčíma

  • vystupoval proti měšťácké společnosti a servilnosti umění

  • před maturitou vyloučen ze školy

  • žil bohémským životem, okusil hašiš i opium

  • svým chováním pobuřoval okolí i vztahem s mulatkou Jeane Duvalovou (herečka)

  • neúspěch, nestřídmost, peněžní tíseň narušily jeho podlomené síly

  • dostal obrnu, ztratil řeč a po dlouhé agonii zemřel

  • poprvé ho přeložil do češtiny Jaroslav Vrchlický, překládal A.E. Poe

  • zúčastnil se únorové revoluce 1848

Tvorba:

  • asi 15 let tvořil svou jedinou básnickou sbírku Květy zla (za své vlastní náklady)

  • byla přijata velmi nepříznivě, byl za ní trestně stíhán pro urážku mravnosti

  • v této sbírce se snaží hledat krásu tam, kde jí jiní nenachází – ve zlu

  • ve verších je znát všudypřítomný stín smrti

  • bez ostychu odhalovat svá společenská a milostná zklamání

  • vykoupení z nich nalézal hlavně v uctívání krásy, kterou hledal v pohoršujících oblastech – krutost a bezcitnost života a ve smrti

  • básně vynikají bohatou obrazotvorností a motivickou šíří

  • po smrti vyšly jeho Malé básně v próze dokládá v nich smysl pro sociální cítění

  • ze sbírky Květy zla - báseň Zdechlina vyjadřuje kontrast života a smrti, krásy a ošklivosti, Vtahy vyjadřuje vztah člověka a přírody

Paul Verlaine (1844 – 1896)

  • syn důstojníka, studoval v Paříži, pak se stal úředníkem na magistrátu

  • 1870 se oženil, o rok později se poznal s Rimbaudem, rozbil mu manželství

  • společně s přítelem pak cestoval po Evropě, přátelství bylo bouřlivé

  • v Bruselu 1873 při jedné z scén na Rimbauda vystřelil, byl odsouzen na 2 roky

  • na čas se otočil ke katolictví, brzy se vrátil k bohémskému životu

Básnické umění (manifest)

  • vyzvedl zde improvizaci a hudebnost

  • nejjasnější formulovanou poetikou symbolismu.

  • od Baudelaira nepředstavoval básníka intelektuálního ale smyslového, náladového a bezprostředního

  • pro jeho tvorbu je charakteristická obrazová neurčitost, vnitřní opravdovost

  • nejznámější básně: Saturnské básně, Galantní slavnosti ovlivněny tvorbou Baudelairovou

Romance beze slov – ovlivněna spontánní poetikou Rimbaudovou , odráží krizi po dobu jejich soužití

Moudrost – částečně vznikla ve vězení, usiluje o vnitřní čistotu, kterou hledal v křesťanské víře

  • svým způsobem života připomínal svým současníkům Francoise Villona