filosofie 20. století – pokr.
Tomáš Garique Masaryk
- narodil se v Hodoníně 1850 a zemřel 1937
- studoval ve Vídní sociologii a filozofii, mravně založený člověk, zúčastnil se bojů o rukopisy
- aféra Hilsneriáda => Hilsner byl Žid, zastal se ho, podobně Dreifusova aféra, davový fanatismus
- asketicky žil – chudě, střídmě jedl, nebyl požívačný
- filozoficky eklektik, spíš politik, nemá vlastní filozofický systém, přebíral myšlenky, rozuměl jim
- navazuje na Comtům pozitivizmus a přetváří ho do kritického realismu
- filozofie je mu pokusem o celkový názor na svět, uznává objektivní svět
- odmítá dualismus rozumu a smyslů, odmítá skepsi, věří v poznání světa
- FILOZOFIE DĚJIN – je přesvědčen o kontinuitě v dějinách, vývoj svěřuje ke stále hlubší humanitě,
„Ježíš, ne César!“ , v českých dějinách uznával ideály reformační a obrozenecké
- typická česká filozofie - je politická, uznává Havlíčka, Palackého a Komenského, malý národ si nemůže dovolit luxus, filozofie musí sloužit (myšlení pro myšlení)
- byl humanista a požadoval soulad rozumu, citu a jednání člověka
- měl rád anglosaskou filozofii, ne německou
- měl jediného žáka a následovníka => jím byl Emanuel Rádl
- díla: Sebevražda (prvotina, zkoumal statistist. metodami data z evropských zemí, křesťané jsou ji nejdál)
Česká otázka
Ideály humanitní, světová revoluce,
s Čapkem Hovory s TGM
Filosofie 20. století – pokr.
filosofie 20. století – pokr.
Jan Patočka (1907 – 77)
- studoval u nás i v Německu, asistent Husserla společně s Heidegerem
- v 70 letech nesměl psát jako za války
- stal se s Havlem a Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77 (nechtěl tam, věděl, že bude represe, odnese to, chtěl se věnoval filozofii, tak váhal, pak ho vyslýchali, ale netroufli si ho zavřít, velká osoba)
- díla: Přirozený svět jako filozofický problém
Úvod do fenomenologie
Kacířské eseje o filozofii dějin
Evropa a doba poevropská
Negativní platonismus
Péče o duši
- zjednodušeně vyjádřeno ve dvou motivech:
1.) motiv přirozeného světa
- souvisí s osudem člověka a lidskou duší, žijeme v civilizace, všude je technika, ale přesto potřebujeme něco bazálního jako vztahy, láska, domov a teplo.. (Husserl – vychází z něho)
- země je pokladem všeho dění (jeviště), a nebe je protipólem, měli bychom se ohlížet po tomto základu, ctít ho
- přirozený svět je prostředím lidských kontaktů (láska a boj)
- význam domova: domov je část světa, která je nám nejbližší, kde se cítíme bezpečně, orientované centrum našeho života a protikladem je svět (nejzašší horizont, nejdál), do světa chodíme za obživou, ale vracíme se z něho, jsme zde jako cizinci
2.) sokratovský motiv
– souvisí s filozofií dějin – ve fenomen. pojatých dějinách není žádný určující
zákon nebo konečný smysl dějin. Dějiny jsou problematičnost, a ta zůstane vždy problémem. Jde o to: rozvinout určité otázky, jimi se dívat na svět a s nimi žit. Smysl dějin je tedy stále hledaný, stále problematizovaný, je to cesta. Nevíme kam dějiny půjdou, ale můžou vést tou nejlepší cestou. Důležitá je péče o duši. Lidé by měli být vychováváni k poctivému myšlení – půjdeme správně (péče o duše i u Sokrata a Platona – EPIMELEIA)
- součastní filosofové:
- Erazim Kohák
- Petr Rezek
- Karel Kosý
- Pavel Koubas
- Václav Bělohradský (postmoderna, spolužák Vránka)
Jan Patočka (1907 – 77)
- studoval u nás i v Německu, asistent Husserla společně s Heidegerem
- v 70 letech nesměl psát jako za války
- stal se s Havlem a Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77 (nechtěl tam, věděl, že bude represe, odnese to, chtěl se věnoval filozofii, tak váhal, pak ho vyslýchali, ale netroufli si ho zavřít, velká osoba)
- díla: Přirozený svět jako filozofický problém
Úvod do fenomenologie
Kacířské eseje o filozofii dějin
Evropa a doba poevropská
Negativní platonismus
Péče o duši
- zjednodušeně vyjádřeno ve dvou motivech:
1.) motiv přirozeného světa
- souvisí s osudem člověka a lidskou duší, žijeme v civilizace, všude je technika, ale přesto potřebujeme něco bazálního jako vztahy, láska, domov a teplo.. (Husserl – vychází z něho)
- země je pokladem všeho dění (jeviště), a nebe je protipólem, měli bychom se ohlížet po tomto základu, ctít ho
- přirozený svět je prostředím lidských kontaktů (láska a boj)
- význam domova: domov je část světa, která je nám nejbližší, kde se cítíme bezpečně, orientované centrum našeho života a protikladem je svět (nejzašší horizont, nejdál), do světa chodíme za obživou, ale vracíme se z něho, jsme zde jako cizinci
2.) sokratovský motiv
– souvisí s filozofií dějin – ve fenomen. pojatých dějinách není žádný určující
zákon nebo konečný smysl dějin. Dějiny jsou problematičnost, a ta zůstane vždy problémem. Jde o to: rozvinout určité otázky, jimi se dívat na svět a s nimi žit. Smysl dějin je tedy stále hledaný, stále problematizovaný, je to cesta. Nevíme kam dějiny půjdou, ale můžou vést tou nejlepší cestou. Důležitá je péče o duši. Lidé by měli být vychováváni k poctivému myšlení – půjdeme správně (péče o duše i u Sokrata a Platona – EPIMELEIA)
- součastní filosofové:
- Erazim Kohák
- Petr Rezek
- Karel Kosý
- Pavel Koubas
- Václav Bělohradský (postmoderna, spolužák Vránka)
Česká filosofie – pokr.
Česká filosofie – pokr.
- POJETÍ ČLOVĚKA – svět dostal intenci rozvíjet se sám, člověk vylepšuje svět, ne bůh, u něho člověk stojí na nejvyšší pozici, je mimořádně významný („nedokonalý anděl, anděl s tělem“),
má 3 schopnosti, jimiž vyniká:
a) rozumná bytost
b) má svobodnou vůli
c) je schopen tvorby – rozvoj je úkolem školy
- jeho filozofie je univerzalistická a pansofická – hledá jednotu a harmonii člověka a světa
- uznává koncept „otevřená duše“ (otázka vyššího principu, až boha)
- Komenský byl skromný proti racionalistům, člověk je středem a tak je zodpovědný za přírodu, je správcem, nikoli dobyvatelem jako u Descarta
- odmítá Descartovu skepsi k víře – setkali se 1642, ale měli opačné názory
- POJETÍ ČLOVĚKA – svět dostal intenci rozvíjet se sám, člověk vylepšuje svět, ne bůh, u něho člověk stojí na nejvyšší pozici, je mimořádně významný („nedokonalý anděl, anděl s tělem“),
má 3 schopnosti, jimiž vyniká:
a) rozumná bytost
b) má svobodnou vůli
c) je schopen tvorby – rozvoj je úkolem školy
- jeho filozofie je univerzalistická a pansofická – hledá jednotu a harmonii člověka a světa
- uznává koncept „otevřená duše“ (otázka vyššího principu, až boha)
- Komenský byl skromný proti racionalistům, člověk je středem a tak je zodpovědný za přírodu, je správcem, nikoli dobyvatelem jako u Descarta
- odmítá Descartovu skepsi k víře – setkali se 1642, ale měli opačné názory
Filosofie 19. století
- filosofie 19. století:
- v době národního obrození k nám pronikají osvícenské a romantické myšlenky
Bernard Bolsano
- jeho otec byl Ital, vyhozen z univerzity za své názory
- přínos udělal hlavně v oblasti matematiky a logiky – usiluje o hledání objektivních pravd, nezávisle na čase a prostoru, takové pravdy jsou logické věty a výroky, logika je závislá na psychologii, logické věty jsou věty o sobě – nadčasová záležitost
- dílo: Vědosloví
Augustin Smetana
- jeho filozofie je romanticky spekulativní
- zaměřuje se na filozofii dějin
– dějiny jsou bojem božského x pozemského (nekonečna x konečno)
- boj skončí převedením lidstva do božskosti, což uskuteční Slované (anglickou svobodu a německou vědu dovrší uměním a láskou a vnikne věk humanity
- dílo: Význam současného věku?
František Palacký
- později píše o dějinách českého národa v Čechách a na Moravě – v těchto dějinách se odehrává zápas, boj Čechů a němců, Čechům přisuzuje více demokratičnost a němcům více feudalismu
- cílem je svoboda a demokracie
- spis: Krásověda
Jan Evangelista Purkyně
- snažil se vysvětlit specifičnost živé buňky, živé látky
- navrhuje panteistický systém => příroda je jediným bytím a člověk je jejím výtvorem
- určující pro světovou podstatu jsou vnitřní tvořivé síly: elektrická, magnetická a životní
- dílo: Listy ze zápisníku zemřelého přírodovědce
- v době národního obrození k nám pronikají osvícenské a romantické myšlenky
Bernard Bolsano
- jeho otec byl Ital, vyhozen z univerzity za své názory
- přínos udělal hlavně v oblasti matematiky a logiky – usiluje o hledání objektivních pravd, nezávisle na čase a prostoru, takové pravdy jsou logické věty a výroky, logika je závislá na psychologii, logické věty jsou věty o sobě – nadčasová záležitost
- dílo: Vědosloví
Augustin Smetana
- jeho filozofie je romanticky spekulativní
- zaměřuje se na filozofii dějin
– dějiny jsou bojem božského x pozemského (nekonečna x konečno)
- boj skončí převedením lidstva do božskosti, což uskuteční Slované (anglickou svobodu a německou vědu dovrší uměním a láskou a vnikne věk humanity
- dílo: Význam současného věku?
František Palacký
- později píše o dějinách českého národa v Čechách a na Moravě – v těchto dějinách se odehrává zápas, boj Čechů a němců, Čechům přisuzuje více demokratičnost a němcům více feudalismu
- cílem je svoboda a demokracie
- spis: Krásověda
Jan Evangelista Purkyně
- snažil se vysvětlit specifičnost živé buňky, živé látky
- navrhuje panteistický systém => příroda je jediným bytím a člověk je jejím výtvorem
- určující pro světovou podstatu jsou vnitřní tvořivé síly: elektrická, magnetická a životní
- dílo: Listy ze zápisníku zemřelého přírodovědce
Filosofie 20. století
- filosofie 20. století:
Ladislav Klíma
- český nejextrémnější filozof a spisovatel, psal hlavně po hospodách, velký kacíř, radikální, toulal se po lesích
- vymřela mu celá rodina – prožitek smrti, urazil císařskou rodinu – vyhozen ze škol
- byl kultivovaný, vzdělaný, nekonvenční
- své filozofické knížky psal aforisticky => fragmentárně, po kousíčkách (jako všichni iracionální filozofové)
- vycházel ze Schopenhauera a Nietzscheho
- za světovou substanci považuje vědomí (to má volný charakter)
- jediným měřítkem je absolutně svobodná vůle jedince, pravda je to, co chci, aby byla pravda
- mravnost a spravedlnost pro něho nemají smysl – místo těchto pojmů => EGOSOLISMUS a EGODEISMUS
- jeho filozofie – krajní subjektivismus, blízký existencionalismus
- Klíma je filozoficky ambivalentní – rozporný a dvojznačný => 2 směry se střídají v jeho myšlení
- ztráta autority (boha) vede k úpadku – líčí to v Utrpení knížete. - lidstvo samo sebe neumí řídit, není vyspělé
- chtěl varovat před ztrátou hodnot, která vede k nihilismu
- díla: Utrpení knížete Sternenhocha, Slavná Nemesis
filozofie: Svět jako vědomí a nic
Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost
divadlo: Matěj Podstivý
Emanuel Rádl
- univerzitní profesor, původně biolog, přednášel metodologii přírodních věd
- Boethisus – v 5. století napsal ve vězení knihu Poslední Říman, první scholastik, Rádl zvolil název podle něho, ke konci byl nemocný a upoután na lůžko (podobal se mu)
- klade důraz na absolutní mravní řád nad světem, lidé by se měli řídit řádem
- dílo: Útěch z filozofie
Ladislav Klíma
- český nejextrémnější filozof a spisovatel, psal hlavně po hospodách, velký kacíř, radikální, toulal se po lesích
- vymřela mu celá rodina – prožitek smrti, urazil císařskou rodinu – vyhozen ze škol
- byl kultivovaný, vzdělaný, nekonvenční
- své filozofické knížky psal aforisticky => fragmentárně, po kousíčkách (jako všichni iracionální filozofové)
- vycházel ze Schopenhauera a Nietzscheho
- za světovou substanci považuje vědomí (to má volný charakter)
- jediným měřítkem je absolutně svobodná vůle jedince, pravda je to, co chci, aby byla pravda
- mravnost a spravedlnost pro něho nemají smysl – místo těchto pojmů => EGOSOLISMUS a EGODEISMUS
- jeho filozofie – krajní subjektivismus, blízký existencionalismus
- Klíma je filozoficky ambivalentní – rozporný a dvojznačný => 2 směry se střídají v jeho myšlení
- ztráta autority (boha) vede k úpadku – líčí to v Utrpení knížete. - lidstvo samo sebe neumí řídit, není vyspělé
- chtěl varovat před ztrátou hodnot, která vede k nihilismu
- díla: Utrpení knížete Sternenhocha, Slavná Nemesis
filozofie: Svět jako vědomí a nic
Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost
divadlo: Matěj Podstivý
Emanuel Rádl
- univerzitní profesor, původně biolog, přednášel metodologii přírodních věd
- Boethisus – v 5. století napsal ve vězení knihu Poslední Říman, první scholastik, Rádl zvolil název podle něho, ke konci byl nemocný a upoután na lůžko (podobal se mu)
- klade důraz na absolutní mravní řád nad světem, lidé by se měli řídit řádem
- dílo: Útěch z filozofie
Česká filosofie
Česká filosofie
- oproti německé není spekulativní
- nevytváří velké systémy
- se spojena s jinými oblastmi duchovna a směřuje k řešení praktických úkolů (hl. Masaryk)
- v celých dějinách české fil. dominuje snaha o jednotu života a učení (život potvrzoval myšlenky
- sokratovský postoj – Klíma, Patočka a Komenský
- nejstarší filosofové:
Tomáš Štítný
- Řeči besední - požadoval zbožný život a vykládal zjevené pravdy v bibli
- člověk by se je měl snažit pochopit rozumem
- jako první začal tvořit filozofické termíny, překládal ty latinské hlavně
Jan Hus
- ochoten zemřít za své myšlenky
- dílo: O církvi – kritika světské moci, za nejvyšší normu považoval boha
Petr Chelčický
- zdůrazňuje mravní obrodu společnost a návrat k původním hodnotám křesťanství
- oproti Husitům důkladně odmítá násilí a vzpoury
- uznával ho Masaryk i Tolstoj
- díla: O boji duchovním, Síť míry
- oproti německé není spekulativní
- nevytváří velké systémy
- se spojena s jinými oblastmi duchovna a směřuje k řešení praktických úkolů (hl. Masaryk)
- v celých dějinách české fil. dominuje snaha o jednotu života a učení (život potvrzoval myšlenky
- sokratovský postoj – Klíma, Patočka a Komenský
- nejstarší filosofové:
Tomáš Štítný
- Řeči besední - požadoval zbožný život a vykládal zjevené pravdy v bibli
- člověk by se je měl snažit pochopit rozumem
- jako první začal tvořit filozofické termíny, překládal ty latinské hlavně
Jan Hus
- ochoten zemřít za své myšlenky
- dílo: O církvi – kritika světské moci, za nejvyšší normu považoval boha
Petr Chelčický
- zdůrazňuje mravní obrodu společnost a návrat k původním hodnotám křesťanství
- oproti Husitům důkladně odmítá násilí a vzpoury
- uznával ho Masaryk i Tolstoj
- díla: O boji duchovním, Síť míry
Česká filosofie – pokr.
Česká filosofie – pokr.
Jan Ámos Komenský
- náš velký myslitel a pedagog, hluboce věřící člověk, nejvýznamnější exulant
- vyvíjí se ve 3 etapách:
1.) do 1621 – spis: Divadlo veškerých věcí,
- člověk je chápán jako divák a svět jako divadlo
2.) 1621 – 8 – odešel z vlasti a doufal v návrat,
spis: Labyrint světa a ráj srdce
- člověk je chápán jako poutník a svět jako temný nepochopitelný labyrint
3.) po roce 1928 – spis: Obecná porada o nápravě věcí lidských (Všenáprava)
- spis: Clamores Elige (Eliášův křik, jeho deník posl. 5 let života
- člověk jako napravitel a svět jako dílo nápravy
- NOETIKA – teorie poznání, obsažena ve spise: Krátký výklad fyziky, uznává 3 zdroje poznání => smysly, rozum a písmo svaté
- ONTOLOGIE - uznával archetypální svět, svět se hmotně vyvíjí, pak nastupuje člověk a dělá z něho svět duchovní, ale vše vychází z boha a zase se vrací
- kreační model – člověk tvoří duchovní svět, prostřednictvím čl se tvoří další světy
- prolomení novoplatonického pojetí - hmota je pouze emanací – výtvorem ducha
- světy, které tvoří člověk jsou tří:
a) svět lidské tvorby
b) svět lidských vztahů
c) svět duchovní
Jan Ámos Komenský
- náš velký myslitel a pedagog, hluboce věřící člověk, nejvýznamnější exulant
- vyvíjí se ve 3 etapách:
1.) do 1621 – spis: Divadlo veškerých věcí,
- člověk je chápán jako divák a svět jako divadlo
2.) 1621 – 8 – odešel z vlasti a doufal v návrat,
spis: Labyrint světa a ráj srdce
- člověk je chápán jako poutník a svět jako temný nepochopitelný labyrint
3.) po roce 1928 – spis: Obecná porada o nápravě věcí lidských (Všenáprava)
- spis: Clamores Elige (Eliášův křik, jeho deník posl. 5 let života
- člověk jako napravitel a svět jako dílo nápravy
- NOETIKA – teorie poznání, obsažena ve spise: Krátký výklad fyziky, uznává 3 zdroje poznání => smysly, rozum a písmo svaté
- ONTOLOGIE - uznával archetypální svět, svět se hmotně vyvíjí, pak nastupuje člověk a dělá z něho svět duchovní, ale vše vychází z boha a zase se vrací
- kreační model – člověk tvoří duchovní svět, prostřednictvím čl se tvoří další světy
- prolomení novoplatonického pojetí - hmota je pouze emanací – výtvorem ducha
- světy, které tvoří člověk jsou tří:
a) svět lidské tvorby
b) svět lidských vztahů
c) svět duchovní
Filosofie 20. stolet - pokr.
Filosofie 20. století - pokr.
Jean Paul Sartre (1905 - 1980)
- Francouz
- filosof, spisovatel, ateista, středoškolský profesor
- činný v odboji za války
- dílo: Bytí a nicota (1943)
Hnus (Nevolnost) - cítí bezdůvodnost a tíži existence, žití, cesta z bezmoci - v angažovanosti a pomoci pro druhé
Cesty ke svobodě - svoboda smyslem lidského žití, jsme ke svobodě odsouzeni
- jsme jen tí, čím se sami učiníme
- člověk nemůže nevolit, neboť i rezignace na volbu je volba
- zdůrazňuje zodpovědnost za sebe a za druhé
- člověk je svobodný, může se rozhodnout, jak se sebou "naloží", naše svoboda vázána na svobodu ostatních - "Nic nemůže být dobré pro nás, není - li to dobré pro všechny."
Albert Camus (1913 - 1960)
- Francouz
- filosof, spisovatel
- cítí pocity odcizení, lhostejnosti, nezájmu dnešní generace
- lidská existence je absurdní
- východisko z odcizení vidí v boji proti absurditě, zlu
- dílo: Cizinec (1942)
Mor - symbol absurdity lidské existence
Mýtus o Sisyfovi - Sisyfos podle Camuse nachází štěstí v nekonečnosti, valí kámen na horu, vždy mu spad
("sisyfovská" práce - nekonečná)
Revoltující člověk
Jean Paul Sartre (1905 - 1980)
- Francouz
- filosof, spisovatel, ateista, středoškolský profesor
- činný v odboji za války
- dílo: Bytí a nicota (1943)
Hnus (Nevolnost) - cítí bezdůvodnost a tíži existence, žití, cesta z bezmoci - v angažovanosti a pomoci pro druhé
Cesty ke svobodě - svoboda smyslem lidského žití, jsme ke svobodě odsouzeni
- jsme jen tí, čím se sami učiníme
- člověk nemůže nevolit, neboť i rezignace na volbu je volba
- zdůrazňuje zodpovědnost za sebe a za druhé
- člověk je svobodný, může se rozhodnout, jak se sebou "naloží", naše svoboda vázána na svobodu ostatních - "Nic nemůže být dobré pro nás, není - li to dobré pro všechny."
Albert Camus (1913 - 1960)
- Francouz
- filosof, spisovatel
- cítí pocity odcizení, lhostejnosti, nezájmu dnešní generace
- lidská existence je absurdní
- východisko z odcizení vidí v boji proti absurditě, zlu
- dílo: Cizinec (1942)
Mor - symbol absurdity lidské existence
Mýtus o Sisyfovi - Sisyfos podle Camuse nachází štěstí v nekonečnosti, valí kámen na horu, vždy mu spad
("sisyfovská" práce - nekonečná)
Revoltující člověk
Filosofie 20. stolet - pokr.
Filosofie 20. století - pokr.
d) filosofie bytí
Martin Heidigger (1889 - 1976)
- Němec
- žák Husserla, vychází z jeho fenomenologie
- říká, že Husserl zkoumá vědomí, ale neptá se, co umožňuje existenci vědomí, zapomněl se ptát na bytí tohoto vědomí - tím se zabývá Heidegger
- filosofie bytí - fundamentální ontologie - základní nauka o bytí
- nestačí zkoumat jednolivá jsoucna, ale je třeba se ptát, co umožňuje existenci jsoucen tzn. zkoumat povahu bytí
- říká, že povahu bytí musíme zkoumat prostřednictvím takového jsoucna, které bytí rozumí, tzn. umí se na něj ptát
- na něj se umí ptát tázající lidská bytost - člověk - místo pojmu člověk používá pojem dasein (pobyt)
- analýza pobytu:
1. člověk je takové jsoucno, které žije svůj život v první osobě (jde o můj vztah ke světu)
2. člověk je takové jsoucno, kterému jde o bytí - vždy mu záleží na tom, jak mu je, člověk je na svém bytí zainteresován
3. říká, že svět si nevolíme, nevybíráme, jsme do světa vrženi, ale přesto máme zodpovědnost za svůj život za to, jaký způsob existence zvolíme
d) filosofie bytí
Martin Heidigger (1889 - 1976)
- Němec
- žák Husserla, vychází z jeho fenomenologie
- říká, že Husserl zkoumá vědomí, ale neptá se, co umožňuje existenci vědomí, zapomněl se ptát na bytí tohoto vědomí - tím se zabývá Heidegger
- filosofie bytí - fundamentální ontologie - základní nauka o bytí
- nestačí zkoumat jednolivá jsoucna, ale je třeba se ptát, co umožňuje existenci jsoucen tzn. zkoumat povahu bytí
- říká, že povahu bytí musíme zkoumat prostřednictvím takového jsoucna, které bytí rozumí, tzn. umí se na něj ptát
- na něj se umí ptát tázající lidská bytost - člověk - místo pojmu člověk používá pojem dasein (pobyt)
- analýza pobytu:
1. člověk je takové jsoucno, které žije svůj život v první osobě (jde o můj vztah ke světu)
2. člověk je takové jsoucno, kterému jde o bytí - vždy mu záleží na tom, jak mu je, člověk je na svém bytí zainteresován
3. říká, že svět si nevolíme, nevybíráme, jsme do světa vrženi, ale přesto máme zodpovědnost za svůj život za to, jaký způsob existence zvolíme
Filosofie 20. stolet - pokr.
Filosofie 20. století - pokr.
- člověk má 2 možnosti volby, jaký způsob existence zvolí:
a) neautentické bytí
- anonymní žití, nechávám sebou manipulovat, nechávám se vláčet masou
- zbavuji se odpovědnosti za život a stávám se součástí anonymní masy
- to kritizuje, je způsobeno technikou, novodobou vědou, kritizuje konzumní způsob života
b) autentické bytí
- život v opravdovosti, kdy usiluji žít podle vlastního přesvědčení i navzdory podmínkám a ne podle tlaku společnosti
4. člověk žije ve světě, je spjat s okolím, okolí dotváří moji autentičnost
musím se na ty druhé ohlížet, mé bytí je spolubytí ve světě, za bytí mám zodpovědnost
5. člověk žije v čase a prožívá svou časovost, je si vědom své konečnosti, má smysluplně prožít čas
- lidské bytí je vždy "bytím ke smrti"
6. člověk je bytostí pravdy a pravdu musím odkrývat pod nánosem běžného života
- lidská existence je místo, v němž se zjevuje bytí
- zde může být odhaleno bytí ve své pravdě, když si člověk zvolí cestu autentického bytí
- dílo: Bytí a čas
O pravdě bytí
- člověk má 2 možnosti volby, jaký způsob existence zvolí:
a) neautentické bytí
- anonymní žití, nechávám sebou manipulovat, nechávám se vláčet masou
- zbavuji se odpovědnosti za život a stávám se součástí anonymní masy
- to kritizuje, je způsobeno technikou, novodobou vědou, kritizuje konzumní způsob života
b) autentické bytí
- život v opravdovosti, kdy usiluji žít podle vlastního přesvědčení i navzdory podmínkám a ne podle tlaku společnosti
4. člověk žije ve světě, je spjat s okolím, okolí dotváří moji autentičnost
musím se na ty druhé ohlížet, mé bytí je spolubytí ve světě, za bytí mám zodpovědnost
5. člověk žije v čase a prožívá svou časovost, je si vědom své konečnosti, má smysluplně prožít čas
- lidské bytí je vždy "bytím ke smrti"
6. člověk je bytostí pravdy a pravdu musím odkrývat pod nánosem běžného života
- lidská existence je místo, v němž se zjevuje bytí
- zde může být odhaleno bytí ve své pravdě, když si člověk zvolí cestu autentického bytí
- dílo: Bytí a čas
O pravdě bytí
Filosofie 20. stolet - pokr.
Filosofie 20. století - pokr.
b) pragmatismus
- vznik v USA v 19. stol.
- filosofie činu (užitku)
- pragma = jednání
- počátky pragmatismu lze nalézt
Charles Sanders Peirce (1839 - 1914)
- Američan
- "Hodnota idejí není v idejích samých, ale v jejich praktickém uplatnění."
- transcendentální (mimozkušenostní) fil. problémy
- zbytečné, pragmatismus se jimi nezabývá, nemají užitek
- pragmatismus
William James (1842 - 1910)
- Američan
- filosof, psycholog, profesor na Harvardu
- zakladatel pragmatismu
- soubor přednášek Pragmatismus
- jak věda, tak náboženství jsou důležité - přináší užitek - vědecké objevy usnadňují život, náboženství - lékařství duše - přináší klid
- neklade si otázky, jestli Bůh existuje, ale nakolik je idea Boha užitečná a tudíž pravdivá
- měřítkem pravdy je užitek, prospěch
- "Co je užitečné a účelné pro mě, je pravdivé."
- pravda je relativní (je podmíněna naším přístupem), pluralitní
- pluralitní (různorodá) koncepce pravdy - mnoho pravd
- negativní důsledky - prospěch podmíněn mocí - kdo má moc, má pravdu
b) pragmatismus
- vznik v USA v 19. stol.
- filosofie činu (užitku)
- pragma = jednání
- počátky pragmatismu lze nalézt
Charles Sanders Peirce (1839 - 1914)
- Američan
- "Hodnota idejí není v idejích samých, ale v jejich praktickém uplatnění."
- transcendentální (mimozkušenostní) fil. problémy
- zbytečné, pragmatismus se jimi nezabývá, nemají užitek
- pragmatismus
William James (1842 - 1910)
- Američan
- filosof, psycholog, profesor na Harvardu
- zakladatel pragmatismu
- soubor přednášek Pragmatismus
- jak věda, tak náboženství jsou důležité - přináší užitek - vědecké objevy usnadňují život, náboženství - lékařství duše - přináší klid
- neklade si otázky, jestli Bůh existuje, ale nakolik je idea Boha užitečná a tudíž pravdivá
- měřítkem pravdy je užitek, prospěch
- "Co je užitečné a účelné pro mě, je pravdivé."
- pravda je relativní (je podmíněna naším přístupem), pluralitní
- pluralitní (různorodá) koncepce pravdy - mnoho pravd
- negativní důsledky - prospěch podmíněn mocí - kdo má moc, má pravdu
Filosofie 20. stolet - pokr.
Filosofie 20. století - pokr.
John Dewey (1859 - 1952)
- uplatňoval pragmatismus v pedagogice
- obsah vzdělání je podceňováno, nedodržování pevných plánů a osnov
- nejsou tolik důležité znalosti, ale jak naučit se správným metodám, jak řešit problémy v běžném životě
- důraz klade na metodu učení děláním
- za úspěch považován viditelný užitek
- podle něj vzdělání, věda, ideje, příroda - jsou pouhé prostředky (instrumenty) jak dosáhnout pokroku, cíle - někdy jeho fil. nazývána instrumentalismus
- pravda je to, co je pro mě užitečné - pluralita pravdy
- "Svět není jednotné universum, ale je multiversum - existují různá hlediska a já si vybírám, co je pro mě užitečné."
- vliv na Karla Čapka
c) existencionalismus
- výrazně antiracionalistický charakter
- filosofie orientovaná na problémy člověka, na existenciální otázky člověka
hl. stanoviska existencialismu jsou:
1. skutečným zdrojem poznání je člověk se svými existencionálními otázkami
2. východisko pro skutečné poznání základů bytí je jen v krizových situacích takových jako jsou úzkost, strach, nemoc, hrůza
3. existencialismus je určitou reakcí filosofů na krizi myšlení ve 20. stol., na negativní zkušenosti ze svět. válek, na hosp. krize
Karl Jaspers (1883 - 1969)
- Němec, psychologické výzkumy
- zajímal se o povahu lidské existence
- zabývá se duchovní situací současné společnosti
- varuje před odcizením, přetechnizovaným světem, před masovou kulturou
- spis: Filosofie (1931)
John Dewey (1859 - 1952)
- uplatňoval pragmatismus v pedagogice
- obsah vzdělání je podceňováno, nedodržování pevných plánů a osnov
- nejsou tolik důležité znalosti, ale jak naučit se správným metodám, jak řešit problémy v běžném životě
- důraz klade na metodu učení děláním
- za úspěch považován viditelný užitek
- podle něj vzdělání, věda, ideje, příroda - jsou pouhé prostředky (instrumenty) jak dosáhnout pokroku, cíle - někdy jeho fil. nazývána instrumentalismus
- pravda je to, co je pro mě užitečné - pluralita pravdy
- "Svět není jednotné universum, ale je multiversum - existují různá hlediska a já si vybírám, co je pro mě užitečné."
- vliv na Karla Čapka
c) existencionalismus
- výrazně antiracionalistický charakter
- filosofie orientovaná na problémy člověka, na existenciální otázky člověka
hl. stanoviska existencialismu jsou:
1. skutečným zdrojem poznání je člověk se svými existencionálními otázkami
2. východisko pro skutečné poznání základů bytí je jen v krizových situacích takových jako jsou úzkost, strach, nemoc, hrůza
3. existencialismus je určitou reakcí filosofů na krizi myšlení ve 20. stol., na negativní zkušenosti ze svět. válek, na hosp. krize
Karl Jaspers (1883 - 1969)
- Němec, psychologické výzkumy
- zajímal se o povahu lidské existence
- zabývá se duchovní situací současné společnosti
- varuje před odcizením, přetechnizovaným světem, před masovou kulturou
- spis: Filosofie (1931)
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)
- Němec
- vychází z Kanta a indického myšlení (buddhismu)
- "chmurný génius" - pesimista
- "Náš viditelný svět je pouhým zdáním. Do podstaty světa vstupujeme vůlí."
spis: Svět jako vůle a představa
- vše živé je vůlí k životu, viz. rozmnožovací pud (láska = nástroj přežití druhu)
- vůle je nekonečná, ale její konkrétní naplnění je omezené - člověk omezením strádá - pesimismus, smutek
- východisko ze strádání snad existuje - východisko hledá v
1. umění - to osvobozuje člověka od žádostivosti
2. cílevědomém popření vůle - v mravní askezi
- vlastností vůle: její stálá nespokojenost - žene svět k neustálé změně, střetávání sil, nálad - pesimismus, strach
- tento svět je nejhorší ze všech, protože splnění přání vede buď k novému chtění nebo k nudě
- "Existovat znamená trpět, žití je zmnožování utrpení. Žádoucím stavem je nebytí, klid, nežití."
Friedrich Nietzsche (1844 - 1900)
- něm. filosof X polský původ
- základní lidskou vlastností je vůle k moci - vůle vládnout - být nadřízený ostatním
- spis: Tak pravil Zarathustra (1881) - legendární reformátor indického náboženství
- uznával Hérakleita z Efesu
- všechnu ostatní filosofii odmítl
- teorie nadčlověka
- říká, že lidé jsou buď otroci (nejsou schopni prosadit svoji vůli - valná většina - dav - nazývá stádem) nebo existují nadlidé (schopni prosadit svoji vůli bez pomoci druhých - člověk osamocený, bez přátel)
- tato myšlenka zneužita fašismem
Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)
- Němec
- vychází z Kanta a indického myšlení (buddhismu)
- "chmurný génius" - pesimista
- "Náš viditelný svět je pouhým zdáním. Do podstaty světa vstupujeme vůlí."
spis: Svět jako vůle a představa
- vše živé je vůlí k životu, viz. rozmnožovací pud (láska = nástroj přežití druhu)
- vůle je nekonečná, ale její konkrétní naplnění je omezené - člověk omezením strádá - pesimismus, smutek
- východisko ze strádání snad existuje - východisko hledá v
1. umění - to osvobozuje člověka od žádostivosti
2. cílevědomém popření vůle - v mravní askezi
- vlastností vůle: její stálá nespokojenost - žene svět k neustálé změně, střetávání sil, nálad - pesimismus, strach
- tento svět je nejhorší ze všech, protože splnění přání vede buď k novému chtění nebo k nudě
- "Existovat znamená trpět, žití je zmnožování utrpení. Žádoucím stavem je nebytí, klid, nežití."
Friedrich Nietzsche (1844 - 1900)
- něm. filosof X polský původ
- základní lidskou vlastností je vůle k moci - vůle vládnout - být nadřízený ostatním
- spis: Tak pravil Zarathustra (1881) - legendární reformátor indického náboženství
- uznával Hérakleita z Efesu
- všechnu ostatní filosofii odmítl
- teorie nadčlověka
- říká, že lidé jsou buď otroci (nejsou schopni prosadit svoji vůli - valná většina - dav - nazývá stádem) nebo existují nadlidé (schopni prosadit svoji vůli bez pomoci druhých - člověk osamocený, bez přátel)
- tato myšlenka zneužita fašismem
Filosofie 19. století – pokr.
Sören Kierkegaard (1813 - 1855)
- Dán
- patří k iracionalistům, někdy řazen k existencialismu
- jakékoli "obecné" problémy života mají vždy podobu konkrétních otázek = existenciální otázky
- existenci chápe ne jako zajištění vnějšího zabezpečení, ale jako vnitřní osobní já - to nazývá pravým bytím, to člověk poznává z niterní zkušenosti
- člověk je ve své existenci osamocen, nemá nikde oporu, je nucen se rozhodovat, volit
- nemůže si ničím dopředu své počínání ověřit, zda činí správně - z toho plyne strach, úzkost, nejistota
- oporu může hledat ve víře v Boha
- víru v Boha chápal jako přímý vztah (nemusím chodit do kostela a učit se něco nazpaměť)
f) voluntarismus
- filosofický směr, pokládající vůli za základní složku poznání, nejvyšší princip a podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
Miroslav Tyrš (1832 - 1884)
- hlásí se k voluntarismu
- zakladatel Sokola
- Dán
- patří k iracionalistům, někdy řazen k existencialismu
- jakékoli "obecné" problémy života mají vždy podobu konkrétních otázek = existenciální otázky
- existenci chápe ne jako zajištění vnějšího zabezpečení, ale jako vnitřní osobní já - to nazývá pravým bytím, to člověk poznává z niterní zkušenosti
- člověk je ve své existenci osamocen, nemá nikde oporu, je nucen se rozhodovat, volit
- nemůže si ničím dopředu své počínání ověřit, zda činí správně - z toho plyne strach, úzkost, nejistota
- oporu může hledat ve víře v Boha
- víru v Boha chápal jako přímý vztah (nemusím chodit do kostela a učit se něco nazpaměť)
f) voluntarismus
- filosofický směr, pokládající vůli za základní složku poznání, nejvyšší princip a podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
Miroslav Tyrš (1832 - 1884)
- hlásí se k voluntarismu
- zakladatel Sokola
Filosofie 20. století
Filosofie 20. století
a) fenomenologie
- metoda, jak popsat svět, jak se nám původně zjevuje přirozený svět našeho života odlišný od světa, který zkoumá věda
- fyzikální prostor - něco nekonečného, stejnorodého
naopak prostor lidského žití (jednotlivce) - má střed v podobě našeho domova, města
- čas z hlediska vědy - nekonečný, plyne stejnoměrně
čas člověka se někdy vleče, někdy pádí (např. u zubaře X na zábavě - vnímáno jinak)
- člověk se orientuje na vědecký svět
- věda ulehčuje život člověku, ale nepománá mu najít smysl života
- cílem fenomenologie - obnova původního (čistého) prožitku života
Edmund Husserl (1859 - 1938)
- prostějovský rodák, považován za Němce
- stěžejní dílo: Filosofie aritmetiky
Logická zkoumání
Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii
- fenomenologie - věda, učení o jevech (fenoménech) našeho vědomí
- říká, že filosofie má popisovat zkušenosti a jevy takové jaké jsou ve své vlastní podstatě, tzv. čisté podobě, bez širších souvislostí
fenomenologie je to, co poznáváme ze své zkušenosti, která může být
a) vnější - domy, stromy
b) vnitřní - to, co se děje v nás
- základem smyslové zkušenosti (vnější) je nesmyslová zkušenost - oblast našeho vědomí
- na oblast našeho vědomí se musíme maximálně soustředit, prozkoumat ji, abychom se maximálně mohli soustředit na oblast našeho vědomí a zkoumat ho, tak se musíme alespoň dočasně zřeknout víry v zřejmou obecnou existenci vnějšího světa musíme se zbavit plastností - uzávorkování
-naše psychika není původním zdrojem fenoménů v nejčistší podobě, tzn. musíme ji uzávorkovat, pak dojdeme k absolutnímu, transcendentálnímu (mimozkušenostní) vědomí - vždy zaměřeno na nějaký předmět a je vždy vědomím něčeho
- svět jest a zjevuje se nám nějak
a) fenomenologie
- metoda, jak popsat svět, jak se nám původně zjevuje přirozený svět našeho života odlišný od světa, který zkoumá věda
- fyzikální prostor - něco nekonečného, stejnorodého
naopak prostor lidského žití (jednotlivce) - má střed v podobě našeho domova, města
- čas z hlediska vědy - nekonečný, plyne stejnoměrně
čas člověka se někdy vleče, někdy pádí (např. u zubaře X na zábavě - vnímáno jinak)
- člověk se orientuje na vědecký svět
- věda ulehčuje život člověku, ale nepománá mu najít smysl života
- cílem fenomenologie - obnova původního (čistého) prožitku života
Edmund Husserl (1859 - 1938)
- prostějovský rodák, považován za Němce
- stěžejní dílo: Filosofie aritmetiky
Logická zkoumání
Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii
- fenomenologie - věda, učení o jevech (fenoménech) našeho vědomí
- říká, že filosofie má popisovat zkušenosti a jevy takové jaké jsou ve své vlastní podstatě, tzv. čisté podobě, bez širších souvislostí
fenomenologie je to, co poznáváme ze své zkušenosti, která může být
a) vnější - domy, stromy
b) vnitřní - to, co se děje v nás
- základem smyslové zkušenosti (vnější) je nesmyslová zkušenost - oblast našeho vědomí
- na oblast našeho vědomí se musíme maximálně soustředit, prozkoumat ji, abychom se maximálně mohli soustředit na oblast našeho vědomí a zkoumat ho, tak se musíme alespoň dočasně zřeknout víry v zřejmou obecnou existenci vnějšího světa musíme se zbavit plastností - uzávorkování
-naše psychika není původním zdrojem fenoménů v nejčistší podobě, tzn. musíme ji uzávorkovat, pak dojdeme k absolutnímu, transcendentálnímu (mimozkušenostní) vědomí - vždy zaměřeno na nějaký předmět a je vždy vědomím něčeho
- svět jest a zjevuje se nám nějak
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
August Comte (1798 - 1857)
- všechny vědy musí projít 3 stadii (vývoj vědění má 3 stadia):
1. teologické - všechny události vysvětlovány nadpřirozenou silou - je třeba překonat
2. metafyzické - nadpřirozeno nahrazeno abstrakcemi
3. pozitivní - pracuje s konkrétními fakty
= zákon 3 stádií poznání
- neprosazoval tolik filosofii - přírodní vědy již mají systém - staví je nad společenské vědy - zakladatel sociologie
John Stuart Mill (1806 - 1873)
Hernert Spencer (1820 - 1903)
2. období - "machismus" - 2. pol. 19. stol. / 20. stol.
Ernst Mach (1838 - 1916)
Richard Avenarius (1843 – 1896)
Herman Helmhotz
3. období – novopozitivismus (logický empirismus)
- tzv. Víděnský kroužek
Bertrand Russell (1872 – 1970)
- angličan, není ve Vídeňském kroužku
- duraz na prírodovedu
- skutecnosti jsou podle nej jednotlivá smyslová data (fakta), která spolu souvisejí pouze logicky
- požadavek empirického stanoviska a logicko - analytické metody se mu zdály neslučitelné s filosofií
- fil. pracuje v oblastech, které nejsou prístupné exaktnímu bádání
- jejím úkolem je problémy ukazovat, ne je rešit
August Comte (1798 - 1857)
- všechny vědy musí projít 3 stadii (vývoj vědění má 3 stadia):
1. teologické - všechny události vysvětlovány nadpřirozenou silou - je třeba překonat
2. metafyzické - nadpřirozeno nahrazeno abstrakcemi
3. pozitivní - pracuje s konkrétními fakty
= zákon 3 stádií poznání
- neprosazoval tolik filosofii - přírodní vědy již mají systém - staví je nad společenské vědy - zakladatel sociologie
John Stuart Mill (1806 - 1873)
Hernert Spencer (1820 - 1903)
2. období - "machismus" - 2. pol. 19. stol. / 20. stol.
Ernst Mach (1838 - 1916)
Richard Avenarius (1843 – 1896)
Herman Helmhotz
3. období – novopozitivismus (logický empirismus)
- tzv. Víděnský kroužek
Bertrand Russell (1872 – 1970)
- angličan, není ve Vídeňském kroužku
- duraz na prírodovedu
- skutecnosti jsou podle nej jednotlivá smyslová data (fakta), která spolu souvisejí pouze logicky
- požadavek empirického stanoviska a logicko - analytické metody se mu zdály neslučitelné s filosofií
- fil. pracuje v oblastech, které nejsou prístupné exaktnímu bádání
- jejím úkolem je problémy ukazovat, ne je rešit
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
Ludwig Wittgenstein (1889 – 1951)
- stežejní spis: Logicko - filosofický traktát - předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o faktech hovoříme
- nejvhodnější jazyk je v matematické logice
- chtěl vytvořit univerzální vědecký jazyk – společný, ale v závěru života prohlásil, že to není možné vytvořit
Rudolf Carnap (1891 – 1970)
Karl Reiner Popper (1902 - 1994)
- kritika principu verifikace (ověřování)
- místo toho prišel s principem falzifikace (vyvrácení)
- vědecké zákony lze prověřovat ne jejich dokazováním, ale - soustavnými pokusy o jejich vyvrácení
- jeho filosofie nazývána kritický racionalismus
e) iracionalismus
- iracionalis - nerozumný, protirozumový
- souhrnné označení pro fil. směry, které odmítají rozumové zdůvodnění skutečnosti
- vysvětlují skutečnost citem, vírou, vůlí, intuicí
- 1. absolutní iracionalismus - popírá smysl veškerého bytí a dění, vše je absurdní
- Schopenhauer
- 2. relativní iracionalismus - vedle oblastí, které jsou rozumem zdůvodněné, existují ještě další oblasti, které jsou rozumem nepochopitelné a těm porozumíme intuicí, vírou, věděním
Ludwig Wittgenstein (1889 – 1951)
- stežejní spis: Logicko - filosofický traktát - předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o faktech hovoříme
- nejvhodnější jazyk je v matematické logice
- chtěl vytvořit univerzální vědecký jazyk – společný, ale v závěru života prohlásil, že to není možné vytvořit
Rudolf Carnap (1891 – 1970)
Karl Reiner Popper (1902 - 1994)
- kritika principu verifikace (ověřování)
- místo toho prišel s principem falzifikace (vyvrácení)
- vědecké zákony lze prověřovat ne jejich dokazováním, ale - soustavnými pokusy o jejich vyvrácení
- jeho filosofie nazývána kritický racionalismus
e) iracionalismus
- iracionalis - nerozumný, protirozumový
- souhrnné označení pro fil. směry, které odmítají rozumové zdůvodnění skutečnosti
- vysvětlují skutečnost citem, vírou, vůlí, intuicí
- 1. absolutní iracionalismus - popírá smysl veškerého bytí a dění, vše je absurdní
- Schopenhauer
- 2. relativní iracionalismus - vedle oblastí, které jsou rozumem zdůvodněné, existují ještě další oblasti, které jsou rozumem nepochopitelné a těm porozumíme intuicí, vírou, věděním
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
c) marxistická filosofie
- 2. pol. 19. stol. - Německo
- opírají se o objektivní poznání
- v užším smyslu učením Karla Marxe
- v širším smyslu názory filosofů, kteří z něj vycházejí
Karl Marx (1818 - 1883)
- narozen v Trevíru
- syn advokáta - střední vrstva
- studium práv v Berlíně, Bonnu
- dizertační práce: Rozdíl mezi Demokritovou a Epikurovou přírodní filosofií
- stal se právníkem - redaktor Rheinische Zeitung - noviny zakázány
- seznámil se s Engelsem v Paříži
- stěžejní dílo: Kapitál - 1. díl - 1867
po jeho smrti 2 díly další vydal Engels
- obhajuje výrobní systém
- teoretik dělnického hnutí
- společnost rozděluje na třídy podle vztahu k výrobním prostředkům - a) pracovní prostředky (stroj)
b) pracovní předměty (materiál)
- vlastníci výrobních prostředků: buržoazie (kapitalisté)
- nevlastníci výr. prostředků - proletariát (dělníci) - vlastní prac. sílu
-> prac. síla se stává zbožím - dělník ji prodává kapitalistovi za nižší cenu než má - za cenu, kterou určí kapitalista - nadhodnota - vykořisťování dělnictva, dělník je na kapitalistovi závislý ekonomicky
- chtěl odstranit nerovnost mezi lidmi ve společnosti
- chtěl nastolist beztřídní sociálně spravedlivou společnost a to cestou revoluce ( X utopičtí socialisté - chtěli dohodu s továrníky - Robert Owen)
- vychází z Hegelovy dialektiky - líbil se mu zákon přechodu kvantitativních problémů v novou kvalitu
- naznačil krizi z nadvýroby: koncentrace kapitálu a vytvoření nadproduktu
c) marxistická filosofie
- 2. pol. 19. stol. - Německo
- opírají se o objektivní poznání
- v užším smyslu učením Karla Marxe
- v širším smyslu názory filosofů, kteří z něj vycházejí
Karl Marx (1818 - 1883)
- narozen v Trevíru
- syn advokáta - střední vrstva
- studium práv v Berlíně, Bonnu
- dizertační práce: Rozdíl mezi Demokritovou a Epikurovou přírodní filosofií
- stal se právníkem - redaktor Rheinische Zeitung - noviny zakázány
- seznámil se s Engelsem v Paříži
- stěžejní dílo: Kapitál - 1. díl - 1867
po jeho smrti 2 díly další vydal Engels
- obhajuje výrobní systém
- teoretik dělnického hnutí
- společnost rozděluje na třídy podle vztahu k výrobním prostředkům - a) pracovní prostředky (stroj)
b) pracovní předměty (materiál)
- vlastníci výrobních prostředků: buržoazie (kapitalisté)
- nevlastníci výr. prostředků - proletariát (dělníci) - vlastní prac. sílu
-> prac. síla se stává zbožím - dělník ji prodává kapitalistovi za nižší cenu než má - za cenu, kterou určí kapitalista - nadhodnota - vykořisťování dělnictva, dělník je na kapitalistovi závislý ekonomicky
- chtěl odstranit nerovnost mezi lidmi ve společnosti
- chtěl nastolist beztřídní sociálně spravedlivou společnost a to cestou revoluce ( X utopičtí socialisté - chtěli dohodu s továrníky - Robert Owen)
- vychází z Hegelovy dialektiky - líbil se mu zákon přechodu kvantitativních problémů v novou kvalitu
- naznačil krizi z nadvýroby: koncentrace kapitálu a vytvoření nadproduktu
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
Bedřich Engels (1820 - 1895)
- pocházel z bohatých poměrů - syn továrníka
- vycházel z Hegela
- filosofie přírody
- celoživotně dotoval Marxe
- dílo: Anti - Dühring - Dühring byl filosof protimarxistický, proti Dühringovi
Dialektika přírody
Německá ideologie
Svatá rodina
Kritika náboženství
Manifest komunismu - 1848 - "Proletáři všech zemí spojte se."
- dělníci neměli co ztratit, pouze získat, protože nic nevlastní - Lenin to vylepšil
- materialistické pojetí dějin
- "Podstatu člověka tvoří práce." - Podíl práce na polidštění opice
- člověk v procesu práce tvoří sám sebe X prodává se - odcizuje se sám sobě, jeho potřeby se redukují na materiální - společenské vztahy se zmaterializovávají
d) pozitivismus
- vznik 19. stol., ale funguje dodnes (neopozitivismus)
- filosofie vědy (faktů)
- co není prokazatelné, neplatí
vědění má být pozitivní - tzn. věcné, určité, přehledné, prokazatelné, objektivní
1. období - pol. 19. stol.
- spojeno s Augustem Comtem
Bedřich Engels (1820 - 1895)
- pocházel z bohatých poměrů - syn továrníka
- vycházel z Hegela
- filosofie přírody
- celoživotně dotoval Marxe
- dílo: Anti - Dühring - Dühring byl filosof protimarxistický, proti Dühringovi
Dialektika přírody
Německá ideologie
Svatá rodina
Kritika náboženství
Manifest komunismu - 1848 - "Proletáři všech zemí spojte se."
- dělníci neměli co ztratit, pouze získat, protože nic nevlastní - Lenin to vylepšil
- materialistické pojetí dějin
- "Podstatu člověka tvoří práce." - Podíl práce na polidštění opice
- člověk v procesu práce tvoří sám sebe X prodává se - odcizuje se sám sobě, jeho potřeby se redukují na materiální - společenské vztahy se zmaterializovávají
d) pozitivismus
- vznik 19. stol., ale funguje dodnes (neopozitivismus)
- filosofie vědy (faktů)
- co není prokazatelné, neplatí
vědění má být pozitivní - tzn. věcné, určité, přehledné, prokazatelné, objektivní
1. období - pol. 19. stol.
- spojeno s Augustem Comtem
Filosofie 19. století
Filosofie 19. století
a) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 - 1831)
- narozen ve Stuttgartu
- studoval teologii, ale spíše se zabývá filosofií
- studoval Schellinga
- obdiv k antice
- působil na gymnáziu v Norimberku, pak přednášel na univerzitě v Jeně, Berlíně,...
- dílo: spisy: Logika
Estetika
Dějiny filosofie
Filosofie dějin
Základy filosofie práva
Fenomenologie ducha
- fenomenologie ducha - opírá se o princip jednoty bytí (bytí a myšlení ztotožněno - není rozdíl mezi logikou a přírodními zákony: „Vše, co jest rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné").
- objektivní idealista - podstata všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje něco neosobního - duchovní princip
- hmota až druhotná - je ztělesněním duch. principu
- dialektik (Herakleitos z Efesu)
3 základní dialektické zákony:
1. zákon přechodu kvantity v novou kvalitu
2. zákon jednoty a boje protikladů
3. zákon negace negace
- jeho filosofie:
1. Logika (tam se utváří pojmy, ideje)
2. Filosofie přírody (hmotný svět...)
3. Filosofie ducha (nejvyšší forma idejí)
- svět je seberozvíjením absolutní ideje, rozvoj probíhá dialekticky (vývojem protikladů) 3 stupni - absolutní idea prochází 3 stupni vývoje:
1. čistá idea - označuje ji jako pojem sám o sobě
2. vyšší stupeň - příroda, vývojem se z čisté idei (existuje mimo prostor a čas) vyvinula příroda - už v konkrétním prostoru a času
3. lidský svět, civilizace, kultura, společnost - nazývá ho absolutním duchem
- filosofie ducha se skládá ze 3 stupňů:
1. subjektivní duch - myšlenky, city, pocity jednotlivce
2. vyšší - objektivní duch - od jednotlivce se přechází k celé společnosti = právo, stát - nejvyšší projev rozumu, ztělesnění svobody
3. absolutní - umění, náboženství, filosofie
a) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 - 1831)
- narozen ve Stuttgartu
- studoval teologii, ale spíše se zabývá filosofií
- studoval Schellinga
- obdiv k antice
- působil na gymnáziu v Norimberku, pak přednášel na univerzitě v Jeně, Berlíně,...
- dílo: spisy: Logika
Estetika
Dějiny filosofie
Filosofie dějin
Základy filosofie práva
Fenomenologie ducha
- fenomenologie ducha - opírá se o princip jednoty bytí (bytí a myšlení ztotožněno - není rozdíl mezi logikou a přírodními zákony: „Vše, co jest rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné").
- objektivní idealista - podstata všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje něco neosobního - duchovní princip
- hmota až druhotná - je ztělesněním duch. principu
- dialektik (Herakleitos z Efesu)
3 základní dialektické zákony:
1. zákon přechodu kvantity v novou kvalitu
2. zákon jednoty a boje protikladů
3. zákon negace negace
- jeho filosofie:
1. Logika (tam se utváří pojmy, ideje)
2. Filosofie přírody (hmotný svět...)
3. Filosofie ducha (nejvyšší forma idejí)
- svět je seberozvíjením absolutní ideje, rozvoj probíhá dialekticky (vývojem protikladů) 3 stupni - absolutní idea prochází 3 stupni vývoje:
1. čistá idea - označuje ji jako pojem sám o sobě
2. vyšší stupeň - příroda, vývojem se z čisté idei (existuje mimo prostor a čas) vyvinula příroda - už v konkrétním prostoru a času
3. lidský svět, civilizace, kultura, společnost - nazývá ho absolutním duchem
- filosofie ducha se skládá ze 3 stupňů:
1. subjektivní duch - myšlenky, city, pocity jednotlivce
2. vyšší - objektivní duch - od jednotlivce se přechází k celé společnosti = právo, stát - nejvyšší projev rozumu, ztělesnění svobody
3. absolutní - umění, náboženství, filosofie
Filosofie 19. století – pokr.
Filosofie 19. století – pokr.
b) Ludwig Feuerbach
- patří k německé klasické filosofii
- narozen v Bavorsku v rodině právníka
- na přání otce studoval teologickou fakultu v Heidelbergu, nevydržel tam,
dal se na filosofii, poslouchal přednášky Hegla, odmítá jeho idealismus
- byl to materialista
- člověk je součást přírody, zdůrazňoval názor o prvotnosti přírody
- zdůrazňuje nutnost spojení filosofie s přírodními vědami, konkrétně antropologií
- vytvořil antropologický materialismus - zaměřen na člověka jako bytost, která má 2 stránky - duševní, tělesná - prvotní podstata - díky této stránce je člověk schopen vnímat, myslet, naplňovat duch. stránku
- fyzické jevy jsou základem psychických jevů
- myšlení je vlastnost hmoty
- člověk podléhá stejným zákonům jako příroda (za absolutní zdroj všeho považuje přírodu)
- kritika náboženství (víry v Boha)
- říká, že nikoliv Bůh stvořil člověka, ale člověk Boha
- nejhlubším stavem je láska člověka k člověku - tělesná, fyzická
"Je užitečnější zplodit hodně potomků, než psát filosofická pojednání."
- povýšil to na nové náboženství - náboženství bez Boha
- antropologický ateismus - namísto Boha láska člověka k člověku, bez Boha (v tom vidí cestu obrody, změny společnosti)
díla: Podstata křesťanství
Podstata náboženství
Ke kritice Heglovy filosofie
b) Ludwig Feuerbach
- patří k německé klasické filosofii
- narozen v Bavorsku v rodině právníka
- na přání otce studoval teologickou fakultu v Heidelbergu, nevydržel tam,
dal se na filosofii, poslouchal přednášky Hegla, odmítá jeho idealismus
- byl to materialista
- člověk je součást přírody, zdůrazňoval názor o prvotnosti přírody
- zdůrazňuje nutnost spojení filosofie s přírodními vědami, konkrétně antropologií
- vytvořil antropologický materialismus - zaměřen na člověka jako bytost, která má 2 stránky - duševní, tělesná - prvotní podstata - díky této stránce je člověk schopen vnímat, myslet, naplňovat duch. stránku
- fyzické jevy jsou základem psychických jevů
- myšlení je vlastnost hmoty
- člověk podléhá stejným zákonům jako příroda (za absolutní zdroj všeho považuje přírodu)
- kritika náboženství (víry v Boha)
- říká, že nikoliv Bůh stvořil člověka, ale člověk Boha
- nejhlubším stavem je láska člověka k člověku - tělesná, fyzická
"Je užitečnější zplodit hodně potomků, než psát filosofická pojednání."
- povýšil to na nové náboženství - náboženství bez Boha
- antropologický ateismus - namísto Boha láska člověka k člověku, bez Boha (v tom vidí cestu obrody, změny společnosti)
díla: Podstata křesťanství
Podstata náboženství
Ke kritice Heglovy filosofie
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
3) Pokritické období
- Kant nepovažoval „kritické období“ za svoji celou filozofii, ale za nezbytnou předběžnou práci před vystavením vlastní filozofické práce – bohužel se mu to nepodařilo; přesto dal filosofii novou látku ke zpracování
Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
- kritika Kanta za kategorii relace (vztah) mezi objektem a „věcí sama o sobě“
- zabývá se jen oblastí poznatelnou smysly i rozumem zároveň ( odmítá Kantovy 2 světa – reálný a metafyzický )
- zkoumá vývoj reálného světa; podstata světa je duchovní „vědomí“
- dialektická triáda - vývoj má 3 stupně; cílem vývoje je dospět k sebeuvědomění:
1) TEZE: „Já jsem já“ – nekonečné neohraničené vědomí ( já = vědomí );
Já splývá se vším
2) ANTITEZE: „Já nejsem ne-Já“ – vytvoření pouze odlišností od Já
(tzn. ne-Já ), ještě si neuvědomuji vlastní já.
3) SYNTÉZA: „Já, ochuzené o ne-Já, omezené mým Já.“ – uvědomění si
vlastního já
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775 – 1854)
- dílo: Systém transcendentálního idealizmu
- Schellingův myšlenkový systém se nazývá filozofie identity. Podle Fichta byla příroda produktem Já. Schelling tento poměr obrací. Ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody!
- úkolem filozofie je totéž co u Fichta: vyložit vědění, tj. schodu subjektu s objektem. Musíme se ptát: Jak je ze strany přírody, v přírodě, možné Já čili duch?
-> Duch (Já) je v přírodě možný jen proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce identické
- přírodu nemůžeme objektivizovat; není to něco, co prostě je, nýbrž co se ustavičně děje. Příroda je živoucí prasíla; je to nekonečná činnost
3) Pokritické období
- Kant nepovažoval „kritické období“ za svoji celou filozofii, ale za nezbytnou předběžnou práci před vystavením vlastní filozofické práce – bohužel se mu to nepodařilo; přesto dal filosofii novou látku ke zpracování
Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
- kritika Kanta za kategorii relace (vztah) mezi objektem a „věcí sama o sobě“
- zabývá se jen oblastí poznatelnou smysly i rozumem zároveň ( odmítá Kantovy 2 světa – reálný a metafyzický )
- zkoumá vývoj reálného světa; podstata světa je duchovní „vědomí“
- dialektická triáda - vývoj má 3 stupně; cílem vývoje je dospět k sebeuvědomění:
1) TEZE: „Já jsem já“ – nekonečné neohraničené vědomí ( já = vědomí );
Já splývá se vším
2) ANTITEZE: „Já nejsem ne-Já“ – vytvoření pouze odlišností od Já
(tzn. ne-Já ), ještě si neuvědomuji vlastní já.
3) SYNTÉZA: „Já, ochuzené o ne-Já, omezené mým Já.“ – uvědomění si
vlastního já
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775 – 1854)
- dílo: Systém transcendentálního idealizmu
- Schellingův myšlenkový systém se nazývá filozofie identity. Podle Fichta byla příroda produktem Já. Schelling tento poměr obrací. Ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody!
- úkolem filozofie je totéž co u Fichta: vyložit vědění, tj. schodu subjektu s objektem. Musíme se ptát: Jak je ze strany přírody, v přírodě, možné Já čili duch?
-> Duch (Já) je v přírodě možný jen proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce identické
- přírodu nemůžeme objektivizovat; není to něco, co prostě je, nýbrž co se ustavičně děje. Příroda je živoucí prasíla; je to nekonečná činnost
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
- Kant si uvědomil, že dosavadní poznání světa se jevilo jako přijímání informací o objektu (o světě) → objekt (věc) musel zapůsobit na subjekt (člověk) – tak vznikla pro člověka informace
- kopernikovský obrat - aktivní je přeci člověk, tedy subjekt; my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a ten, kdo získává od objektu informaci; subjekt je tím, kdo se musí ve vzájemném vztahu s objektem snažit
- ve vědomí máme pak právě tolik, na kolik se ptáme → objekt se nám dá natolik, nakolik jsme schopni ho vidět – objekt se stává „věcí pro nás“ = „Ding für Sich“
- objekt sám je „věcí o sobě“ = „Ding an sich“ ; věc o sobě nemůžeme vnímat ani poznávat (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, svět jevů; podstatu věci, věc o sobě poznat nemůžeme)
b) Kritika praktického rozumu
- v této knize přezkoumává předpoklady etiky
- důležitým předpokladem je „autonomie mravního citu“ (nepodmíněnost) → člověk je schopen rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem nezávisle na vnějších podmínkách
- kategorický imperativ (přikazující tvrzení) – vyjadřuje obsah mravní svobody (člověk jedná podle mravů a ve svobodě)
- „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ → máme jednat tak, aby naše chování mohlo být dobrým vzorem i pro ostatní
- „Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikdy prostředkem.“ → člověk by nikdy neměla zneužít lidství a důstojnost druhého člověka
- kategorický imperativ však často nebyl pro svoje obecné vymezení mravní svobody přijímán, přestože právě obecnost je na něm to krásné
c) Kritika soudnosti
- je věnována problémům estetiky a metodologie přírodních věd
- Kant si uvědomil, že dosavadní poznání světa se jevilo jako přijímání informací o objektu (o světě) → objekt (věc) musel zapůsobit na subjekt (člověk) – tak vznikla pro člověka informace
- kopernikovský obrat - aktivní je přeci člověk, tedy subjekt; my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a ten, kdo získává od objektu informaci; subjekt je tím, kdo se musí ve vzájemném vztahu s objektem snažit
- ve vědomí máme pak právě tolik, na kolik se ptáme → objekt se nám dá natolik, nakolik jsme schopni ho vidět – objekt se stává „věcí pro nás“ = „Ding für Sich“
- objekt sám je „věcí o sobě“ = „Ding an sich“ ; věc o sobě nemůžeme vnímat ani poznávat (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, svět jevů; podstatu věci, věc o sobě poznat nemůžeme)
b) Kritika praktického rozumu
- v této knize přezkoumává předpoklady etiky
- důležitým předpokladem je „autonomie mravního citu“ (nepodmíněnost) → člověk je schopen rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem nezávisle na vnějších podmínkách
- kategorický imperativ (přikazující tvrzení) – vyjadřuje obsah mravní svobody (člověk jedná podle mravů a ve svobodě)
- „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ → máme jednat tak, aby naše chování mohlo být dobrým vzorem i pro ostatní
- „Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikdy prostředkem.“ → člověk by nikdy neměla zneužít lidství a důstojnost druhého člověka
- kategorický imperativ však často nebyl pro svoje obecné vymezení mravní svobody přijímán, přestože právě obecnost je na něm to krásné
c) Kritika soudnosti
- je věnována problémům estetiky a metodologie přírodních věd
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
2) Kritické období
- dílo „Kritika čistého rozumu“ - výklad učení o poznání
- zejména se věnoval zkoumání předpokladů rozumu
- předchůdci používali rozum, aby kritizovali – Kant podrobil kritice rozum sám
- člověk je však nejen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl proto své učení na část teoretickou, etickou a estetickou („Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“)
a) Kritika čistého rozumu
- zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
- zkušenost je výsledkem dlouhé práce – jak se podílí smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje – to vše dohromady dává zkušenost
- „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení.“
- na zkušenost působí vždy dvě stránky – smyslová a rozumová, které se různě projevují a rozdíl v jejich projevu závisí na tom, co je „dáno předem“ = „apriori“ a co je vytvářeno dodatečně = „aposteriori“
- nejvíce se naše poznání světa odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur
- tyto myšlenkové struktury nám umožňuje poznat „čistá matematika“ a přírodověda:
- formy času a prostoru → představu o prostoru nám dá geometrie, představu o čase aritmetika
- základní myšlenkové kategorie → např. možnost, nutnost, příčina…
- syntetizující schopnost → vnímáme určité zákonitosti např. v přírodě, jsem schopni spojovat smyslové údaje v jednu zkušenost
2) Kritické období
- dílo „Kritika čistého rozumu“ - výklad učení o poznání
- zejména se věnoval zkoumání předpokladů rozumu
- předchůdci používali rozum, aby kritizovali – Kant podrobil kritice rozum sám
- člověk je však nejen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl proto své učení na část teoretickou, etickou a estetickou („Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“)
a) Kritika čistého rozumu
- zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
- zkušenost je výsledkem dlouhé práce – jak se podílí smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje – to vše dohromady dává zkušenost
- „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení.“
- na zkušenost působí vždy dvě stránky – smyslová a rozumová, které se různě projevují a rozdíl v jejich projevu závisí na tom, co je „dáno předem“ = „apriori“ a co je vytvářeno dodatečně = „aposteriori“
- nejvíce se naše poznání světa odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur
- tyto myšlenkové struktury nám umožňuje poznat „čistá matematika“ a přírodověda:
- formy času a prostoru → představu o prostoru nám dá geometrie, představu o čase aritmetika
- základní myšlenkové kategorie → např. možnost, nutnost, příčina…
- syntetizující schopnost → vnímáme určité zákonitosti např. v přírodě, jsem schopni spojovat smyslové údaje v jednu zkušenost
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
Encyklopedisté
- potírali náboženství a víru a též víru v duchovní substanci
myšlení = fyziologický proces
Dietrich von Holbach (1715 - 1771)
- spis: Systém přírody - zdůrazňování materialismu, vše je jenom hmota a její pohyb a hmota je vše, co působí na naše smysly = materialisrický monismus - vychází z atomismu
Zdravý rozum
La Mettrie (1709 - 1751)
- podle něj není třeba rozlišovat mezi živou přírodou, strojem a člověkem
- myšlení považuje za fyziologický proces
- zjednodušování (redukcionismus) člověka na pouhý stroj
Denis Diderot (1773 - 1784)
- naopak proti zjednodušování člověka na pouhý biologický mechanismus (stroj)
- dílo: Encyklopedie věd, umění a řemesel - 28 svazků
- encyklopedie shrnovala veškeré vědění této doby, podíleli se na ní i další
d´Alambert (1718 - 1783)
- napsal úvod k Diderotově encyklopedii - věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy
- materialistický filosof
Encyklopedisté
- potírali náboženství a víru a též víru v duchovní substanci
myšlení = fyziologický proces
Dietrich von Holbach (1715 - 1771)
- spis: Systém přírody - zdůrazňování materialismu, vše je jenom hmota a její pohyb a hmota je vše, co působí na naše smysly = materialisrický monismus - vychází z atomismu
Zdravý rozum
La Mettrie (1709 - 1751)
- podle něj není třeba rozlišovat mezi živou přírodou, strojem a člověkem
- myšlení považuje za fyziologický proces
- zjednodušování (redukcionismus) člověka na pouhý stroj
Denis Diderot (1773 - 1784)
- naopak proti zjednodušování člověka na pouhý biologický mechanismus (stroj)
- dílo: Encyklopedie věd, umění a řemesel - 28 svazků
- encyklopedie shrnovala veškeré vědění této doby, podíleli se na ní i další
d´Alambert (1718 - 1783)
- napsal úvod k Diderotově encyklopedii - věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy
- materialistický filosof
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
d) Immanuel Kant (1724 – 1804)
- celý život strávil v Královci v Prusku
- nikdy se neoženil ( „ženy prý odvádějí od vědeckého života“ )
- celý život hledal hranice a principy poznání
- německý filozof vrcholného osvícenství
- profesor matematiky, logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva a jiné
- nejprve se věnoval přírodním vědám (např. Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru → vyslovil hypotézu o vzniku sluneční soustavy z rozptýlených částic hmoty, jež se do dnešní podoby vyvinula působením gravitačních zákonů)
- dějiny přírody považoval za pohyb od jednoduchého k složitému
- podle Kanta i člověk má své dějiny - jeho neustále se rozvíjející rozum; postupně překonává neuvědomělé pudy a vytváří z člověka bytost vědomě vytvářející svůj lidský svět
- jeho činnost je rozdělena do několika období - předkritické, kritické a pokritické
1) Období předkritické
- Kant je blízký materialismu
- z této doby pochází spis „Všeobecné dějiny přírody“, ve kterém formuloval svojí hypotézu o vzniku sluneční soustavy
- píše i další přírodovědné práce o ohni, sopkách, o fyzikální geografii...
Vypracování kritického problému
- filozofický sytém vládnoucí v Německu v době Kantových studií, byl systém leibnizovzsko-wolffovský – racionalismus, co do metody dogmatický = to, co rozum říká o světě je pravdivé
- v Kantově myšlení nastává obrat, Kant byl probuzen z dogmatického spánku britským empirismem
- metafyziku považoval za vědu o hranicích lidského rozumu
- za svůj životní úkol pojal určit hranici mezi empirismem a racionalismem
d) Immanuel Kant (1724 – 1804)
- celý život strávil v Královci v Prusku
- nikdy se neoženil ( „ženy prý odvádějí od vědeckého života“ )
- celý život hledal hranice a principy poznání
- německý filozof vrcholného osvícenství
- profesor matematiky, logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva a jiné
- nejprve se věnoval přírodním vědám (např. Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru → vyslovil hypotézu o vzniku sluneční soustavy z rozptýlených částic hmoty, jež se do dnešní podoby vyvinula působením gravitačních zákonů)
- dějiny přírody považoval za pohyb od jednoduchého k složitému
- podle Kanta i člověk má své dějiny - jeho neustále se rozvíjející rozum; postupně překonává neuvědomělé pudy a vytváří z člověka bytost vědomě vytvářející svůj lidský svět
- jeho činnost je rozdělena do několika období - předkritické, kritické a pokritické
1) Období předkritické
- Kant je blízký materialismu
- z této doby pochází spis „Všeobecné dějiny přírody“, ve kterém formuloval svojí hypotézu o vzniku sluneční soustavy
- píše i další přírodovědné práce o ohni, sopkách, o fyzikální geografii...
Vypracování kritického problému
- filozofický sytém vládnoucí v Německu v době Kantových studií, byl systém leibnizovzsko-wolffovský – racionalismus, co do metody dogmatický = to, co rozum říká o světě je pravdivé
- v Kantově myšlení nastává obrat, Kant byl probuzen z dogmatického spánku britským empirismem
- metafyziku považoval za vědu o hranicích lidského rozumu
- za svůj životní úkol pojal určit hranici mezi empirismem a racionalismem
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
c) osvícenství
- víra v rozum, člověka a jeho schopnosti, kritika absolutismu a náboženských předsudků
- vrcholí ve Francouzské revoluci r. 1789
Charles Louis Montesquien (1689 - 1755)
- snaha odhalit příčiny společenských změn
- právník; považuje Anglii za říši svobody
- teoretik dělby moci ( návaznost na Locka ) 3 složky
- dílo: Perské listy – beletrie, kritika franc. poměrů
V Duchu zákonů - společensko-vědní názory
- zákony = nutné vztahy vyplývající z podstaty věcí:
a) přirozené ( vyplývají z povahy člověka )
b) pozitivní ( stanovené zákonodárcem )
1) mezinárodní – upravují vztahy mezi státy
2) veřejné – upravují vztah občan – stát
3) soukromé – upravují vztahy mezi občany
- vychází z definice zákona - zákon musí být v souladu s rozumem a národní specifičností (určeno demograficky a geograficky – geografický determinismus)
- uznává ale, že anglické zákony by mohly být aplikovány i jinde
c) osvícenství
- víra v rozum, člověka a jeho schopnosti, kritika absolutismu a náboženských předsudků
- vrcholí ve Francouzské revoluci r. 1789
Charles Louis Montesquien (1689 - 1755)
- snaha odhalit příčiny společenských změn
- právník; považuje Anglii za říši svobody
- teoretik dělby moci ( návaznost na Locka ) 3 složky
- dílo: Perské listy – beletrie, kritika franc. poměrů
V Duchu zákonů - společensko-vědní názory
- zákony = nutné vztahy vyplývající z podstaty věcí:
a) přirozené ( vyplývají z povahy člověka )
b) pozitivní ( stanovené zákonodárcem )
1) mezinárodní – upravují vztahy mezi státy
2) veřejné – upravují vztah občan – stát
3) soukromé – upravují vztahy mezi občany
- vychází z definice zákona - zákon musí být v souladu s rozumem a národní specifičností (určeno demograficky a geograficky – geografický determinismus)
- uznává ale, že anglické zákony by mohly být aplikovány i jinde
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
Francois Maria Arouet ( Voltaire 1694 – 1778 )
- mluvčí 3. stavu (i když jejím reprezentantem nebyl)
- podává charakteristiku osvíceného panovníka(předlohou Friedrich II. – pobýval na jeho dvoře ): musí provést nutné společenské změny, omezit svou moc a uplatňovat výsledky vědy
- mnoho děl ( 99 ), hry, romány:
Filozofické listy
- rozbor anglických poměrů
- esejistický styl
- kritika francouzského absolutismu, církve, náboženské nesnášenlivosti
- veřejně spáleny musel se jich vzdát
Filozofický slovník
- psáno formou výkladového slovníku
- kritika francouzských poměrů
- církev a náboženství představují zlo ( podvod, výsady kněžích jsou podloženy nevědomostí lidí - "Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem")
- lidé jsou obětmi náboženských válek a fanatismu
- žádá náboženskou snášenlivost (jako v Anglii)
- ale boha připouští (důvodem je účelnost v přírodě a nemožnost vysvětlit počátek světa)
- bůh je dobrý, slouží k udržení poslušnosti lidí
- navazuje na Lockův empirismus
- hlásá rovnost lidí (ale majetkovou a sociální nerovnost chápe za normální - kvůli normálnímu vývoji) - myslí jen rovnost před zákonem, politickou rovnost
Francois Maria Arouet ( Voltaire 1694 – 1778 )
- mluvčí 3. stavu (i když jejím reprezentantem nebyl)
- podává charakteristiku osvíceného panovníka(předlohou Friedrich II. – pobýval na jeho dvoře ): musí provést nutné společenské změny, omezit svou moc a uplatňovat výsledky vědy
- mnoho děl ( 99 ), hry, romány:
Filozofické listy
- rozbor anglických poměrů
- esejistický styl
- kritika francouzského absolutismu, církve, náboženské nesnášenlivosti
- veřejně spáleny musel se jich vzdát
Filozofický slovník
- psáno formou výkladového slovníku
- kritika francouzských poměrů
- církev a náboženství představují zlo ( podvod, výsady kněžích jsou podloženy nevědomostí lidí - "Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem")
- lidé jsou obětmi náboženských válek a fanatismu
- žádá náboženskou snášenlivost (jako v Anglii)
- ale boha připouští (důvodem je účelnost v přírodě a nemožnost vysvětlit počátek světa)
- bůh je dobrý, slouží k udržení poslušnosti lidí
- navazuje na Lockův empirismus
- hlásá rovnost lidí (ale majetkovou a sociální nerovnost chápe za normální - kvůli normálnímu vývoji) - myslí jen rovnost před zákonem, politickou rovnost
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778)
- lidskou civilizaci chápe jako špatnou nejlepší je původní přirozený stav, kdy člověk žije v souladu s přírodou
- proti vědeckému pokroku v době osvícenství, zdá se mu zbytečný
- dílo: Rozprava o vědách a umění
- 1. politické dílo, reakce na soutěž Akademie věd - vítěz
- osvícenství prý nepřispělo k rozvoji, naopak člověk je svázán kvůli pokroku v okovech
Rozprava o příčinách nerovností mezi lidmi
– reakce na 2. soutěž;
- připouští i nerovnost v přirozeném stavu (př. muž – žena ), ale ta je přirozená
- politická nerovnost
– 1. příčinou je vznik soukromého majetku; původně rovnostářská společnost je rozdělena na bohaté a chudé
- 2. příčina = bohatí se chopí moci a ovládají poddané - 3. příčina = vytváření zákonů bohatými ve svůj prospěch další útlak poddaných
- společenská smlouva – přirozený stav je harmonický; sociální rovnost
- ideální stát – každý se vzdá části svých práv ve prospěch obecné vůle ( forma samosprávy ); obecná vůle je nad právy jedince
- ideální vláda – přímá demokracie (ve velkých státech možno nepřímá) - základ komunismu nebo kolektivního anarchismu
Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778)
- lidskou civilizaci chápe jako špatnou nejlepší je původní přirozený stav, kdy člověk žije v souladu s přírodou
- proti vědeckému pokroku v době osvícenství, zdá se mu zbytečný
- dílo: Rozprava o vědách a umění
- 1. politické dílo, reakce na soutěž Akademie věd - vítěz
- osvícenství prý nepřispělo k rozvoji, naopak člověk je svázán kvůli pokroku v okovech
Rozprava o příčinách nerovností mezi lidmi
– reakce na 2. soutěž;
- připouští i nerovnost v přirozeném stavu (př. muž – žena ), ale ta je přirozená
- politická nerovnost
– 1. příčinou je vznik soukromého majetku; původně rovnostářská společnost je rozdělena na bohaté a chudé
- 2. příčina = bohatí se chopí moci a ovládají poddané - 3. příčina = vytváření zákonů bohatými ve svůj prospěch další útlak poddaných
- společenská smlouva – přirozený stav je harmonický; sociální rovnost
- ideální stát – každý se vzdá části svých práv ve prospěch obecné vůle ( forma samosprávy ); obecná vůle je nad právy jedince
- ideální vláda – přímá demokracie (ve velkých státech možno nepřímá) - základ komunismu nebo kolektivního anarchismu
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
George Berkeley (1684-1753)
- existují primární vlastnosti (matematicky ověřitelné) existují objektivně
- vlastnosti sekundární (nejsou ověřitelné) existují subjektivně (my je dodáváme-barva,chuť vůně..)
- zastupuje názor subjektivního idealismu (vytvářím si svou realitu) -> solipsismus - existuji jen já a vytvářím si své okolí to samo o sobě není!!
- subjektivismus – vlastnosti objektu závisí na subjektu – nejsme schopni objektivně poznávat
- Berkley říká, že primární vlastnosti jsou také subjektivní (papír A4 vidím z různých vzdáleností jinak veliký)
- „Esse est percippi“ – být znamená být vnímán (to co nevnímáme smysly např. nevidíme není)
David Hume (1711 - 1776)
- navazuje na Locka, ale mnohem podrobněji zkoumá strukturu poznání a rozlišuje jednoduché představy:
a) imprese ( dojem ) – fakticky vnímáno pomocí vnějšího i vnitřního vnímání ( dnes počitek ), jednoduché idee,
b) ideje – zpětné vyvolání pomocí představivosti
- složené idee - vytváří rozum dle pravidel a zákonitostí dle asociačních zákonů
- asociační zákony - sdružování představ, z nich se skládá obsah vědomí
1) podobnosti a odlišnosti – použití v matematice ( 2 + 3 je pět, ne sedm )
2) kauzální – příčina důsledek (jevy v přírodě jsou zapříčiněny nějakou příčinou) – přírodní vědy
3) časoprostorové soumeznosti – tendence vybavovat si představy časově a prostorově blízké
- nemá se slepě věřit přírodním vědám ( 100x se něco stane, po 101. to může být jinak )
- kritika kauzality – je výsledkem zvyku, není pro ni imprese, pouze myšlená
- agnosticismus - neexistuje objektivní poznání
George Berkeley (1684-1753)
- existují primární vlastnosti (matematicky ověřitelné) existují objektivně
- vlastnosti sekundární (nejsou ověřitelné) existují subjektivně (my je dodáváme-barva,chuť vůně..)
- zastupuje názor subjektivního idealismu (vytvářím si svou realitu) -> solipsismus - existuji jen já a vytvářím si své okolí to samo o sobě není!!
- subjektivismus – vlastnosti objektu závisí na subjektu – nejsme schopni objektivně poznávat
- Berkley říká, že primární vlastnosti jsou také subjektivní (papír A4 vidím z různých vzdáleností jinak veliký)
- „Esse est percippi“ – být znamená být vnímán (to co nevnímáme smysly např. nevidíme není)
David Hume (1711 - 1776)
- navazuje na Locka, ale mnohem podrobněji zkoumá strukturu poznání a rozlišuje jednoduché představy:
a) imprese ( dojem ) – fakticky vnímáno pomocí vnějšího i vnitřního vnímání ( dnes počitek ), jednoduché idee,
b) ideje – zpětné vyvolání pomocí představivosti
- složené idee - vytváří rozum dle pravidel a zákonitostí dle asociačních zákonů
- asociační zákony - sdružování představ, z nich se skládá obsah vědomí
1) podobnosti a odlišnosti – použití v matematice ( 2 + 3 je pět, ne sedm )
2) kauzální – příčina důsledek (jevy v přírodě jsou zapříčiněny nějakou příčinou) – přírodní vědy
3) časoprostorové soumeznosti – tendence vybavovat si představy časově a prostorově blízké
- nemá se slepě věřit přírodním vědám ( 100x se něco stane, po 101. to může být jinak )
- kritika kauzality – je výsledkem zvyku, není pro ni imprese, pouze myšlená
- agnosticismus - neexistuje objektivní poznání
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
b) empirismus
- směr novověké filozofie; centrem pozornosti gnozeologie (věda o poznání)
- filozofický směr hledající původ, platnost a povahu poznání v lidské zkušenosti. Preferuje tedy smysly a zkušenost, rozum jen materiál třídí, člověk nemá ideje, není nic v rozumu, co by dřív nebylo ve smyslech (aposteriori - po narození)
Francis Bacon (1561 - 1626)
- narozen v Londýně, šlechtický původ, studia v Cambridgi - práva
- za vlády krále Jakuba I. byl kancléřem
- dílo: Nové Organon - návod jak vykládat přírodu (překlad: Nový nástroj)
- klade důraz na soustavné pozorování přírody
zdůrazňuje induktivní metodu - od jednotlivého k obecnému - souvislosti mezi věcmi (zamýšlí se nad předpoklady rozumu a poznání)
Velké obnovení věd - vědění je moc, má sílu přetvářet přírodu i člověka
Nová Atlantida - spis o ideální společnosti - imaginární ostrov v Tichém oceánu
- ideál viděl tak, že člověk za pomoci vědy vládne nad přírodou ve veřejných postaveních vědci
- empirista - zakládal na zkušenosti a věřil v poznatelnost smysly, základ poznání viděl ve zkušenosti (empirii)
- idoly - překážky v myšlení - 4:
1. idol rodu (kmene) - předsudky celého lidského rodu
(mylné představy celého kmene) 2. idol jeskyně - předsudky vznikající vlivem naší individuality
(idoly člověka jako individua každý má svou vlastní přirozenost)
3. idol tržiště - vznikají ve společenském styku, neboť si nevážíme slov (vzájemné dohadování - slova mohou být překážkou rozum znásilňují
4. idol divadla - přebíráme názory autorit, i když jsou vymyšlené jako divadelní hra
- přebírání názorů autorit - svět je jakoby na divadle
- zdůrazňování vědy v přírodě
- od jednotlivostí k obecným pojmům
b) empirismus
- směr novověké filozofie; centrem pozornosti gnozeologie (věda o poznání)
- filozofický směr hledající původ, platnost a povahu poznání v lidské zkušenosti. Preferuje tedy smysly a zkušenost, rozum jen materiál třídí, člověk nemá ideje, není nic v rozumu, co by dřív nebylo ve smyslech (aposteriori - po narození)
Francis Bacon (1561 - 1626)
- narozen v Londýně, šlechtický původ, studia v Cambridgi - práva
- za vlády krále Jakuba I. byl kancléřem
- dílo: Nové Organon - návod jak vykládat přírodu (překlad: Nový nástroj)
- klade důraz na soustavné pozorování přírody
zdůrazňuje induktivní metodu - od jednotlivého k obecnému - souvislosti mezi věcmi (zamýšlí se nad předpoklady rozumu a poznání)
Velké obnovení věd - vědění je moc, má sílu přetvářet přírodu i člověka
Nová Atlantida - spis o ideální společnosti - imaginární ostrov v Tichém oceánu
- ideál viděl tak, že člověk za pomoci vědy vládne nad přírodou ve veřejných postaveních vědci
- empirista - zakládal na zkušenosti a věřil v poznatelnost smysly, základ poznání viděl ve zkušenosti (empirii)
- idoly - překážky v myšlení - 4:
1. idol rodu (kmene) - předsudky celého lidského rodu
(mylné představy celého kmene) 2. idol jeskyně - předsudky vznikající vlivem naší individuality
(idoly člověka jako individua každý má svou vlastní přirozenost)
3. idol tržiště - vznikají ve společenském styku, neboť si nevážíme slov (vzájemné dohadování - slova mohou být překážkou rozum znásilňují
4. idol divadla - přebíráme názory autorit, i když jsou vymyšlené jako divadelní hra
- přebírání názorů autorit - svět je jakoby na divadle
- zdůrazňování vědy v přírodě
- od jednotlivostí k obecným pojmům
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
John Locke (1632-1704)
- myšlenka dělby moci výkonná a zákonodárná Dvojí pojednání o vládě
- dává základy modernímu liberalismu
- dílo: Esej o lidském rozumu
- kritika francouzského racionalismu - vrozené ideje nejsou
- "tabula rasa" - po narození čistá osobnost, žádné předchozí zkušenosti, získá až v průběhu života
- poznání má svůj původ ve zkušenosti - "Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech"
- to, co máme v hlavě, můžeme rozdělit na:
1.Jednoduché ideje
- vnější + vnitřní zkušenost
- zdroj vnější(sensation)-vnímání, počitky, vjemy
- zdroj vnitřní(reflextiom)-vzpomínání, představy, fantazie
- ideje - primární (patří přímo předmětu, neklamou-pohyb, pevnost, tvar)
- sekundární kvality (barva, teplota, vůně-vznikají tím, jak je vnímáme, není to vlastnost předmětu, spíš vztah).
2.Složené ideje
-vznikají poskládáním jednoduchých idejí, poskládá je rozum. - mohou to být-mody (prostor, čas), substance (podstata), vztahy (relace-příčina, účinek).
- poznat svět znamená poznat obraz v hlavě
- poznání je omezeno jen na práci s idejemi
- Dvojí pojednání o vládě
- jeden ze zakladatelů liberalismu. Stát je výtvorem lidí, od přirozenosti jsou svobodní, mají přirozená práva, ty jim nesmí nikdo vzít-svoboda, majetek, právo na život. Vzdali se práva trestat. Práva předají panovníkovi-konstituční monarchie. Rozdělil mkoc na zákonodárnou (stojí nejvýše), výkonnou (správní, soudní) a federativní (domácí politika). Mají být odděleny a kontrolovat se
John Locke (1632-1704)
- myšlenka dělby moci výkonná a zákonodárná Dvojí pojednání o vládě
- dává základy modernímu liberalismu
- dílo: Esej o lidském rozumu
- kritika francouzského racionalismu - vrozené ideje nejsou
- "tabula rasa" - po narození čistá osobnost, žádné předchozí zkušenosti, získá až v průběhu života
- poznání má svůj původ ve zkušenosti - "Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech"
- to, co máme v hlavě, můžeme rozdělit na:
1.Jednoduché ideje
- vnější + vnitřní zkušenost
- zdroj vnější(sensation)-vnímání, počitky, vjemy
- zdroj vnitřní(reflextiom)-vzpomínání, představy, fantazie
- ideje - primární (patří přímo předmětu, neklamou-pohyb, pevnost, tvar)
- sekundární kvality (barva, teplota, vůně-vznikají tím, jak je vnímáme, není to vlastnost předmětu, spíš vztah).
2.Složené ideje
-vznikají poskládáním jednoduchých idejí, poskládá je rozum. - mohou to být-mody (prostor, čas), substance (podstata), vztahy (relace-příčina, účinek).
- poznat svět znamená poznat obraz v hlavě
- poznání je omezeno jen na práci s idejemi
- Dvojí pojednání o vládě
- jeden ze zakladatelů liberalismu. Stát je výtvorem lidí, od přirozenosti jsou svobodní, mají přirozená práva, ty jim nesmí nikdo vzít-svoboda, majetek, právo na život. Vzdali se práva trestat. Práva předají panovníkovi-konstituční monarchie. Rozdělil mkoc na zákonodárnou (stojí nejvýše), výkonnou (správní, soudní) a federativní (domácí politika). Mají být odděleny a kontrolovat se
Renesance – pokr.
Renesance – pokr.
Thomas Moore (1478 - 1535)
- politik, poslanec, současník Jindřicha VIII., později byl v Tajné radě krále
- vyčítá ale králi rozmarný život, nákladnou anglikánskou církev, a ohrazování (= šlechtic nelegálně zabere majetek např. sedlákovi důsledkem je větší majetková rozdílnost mezi lidmi)
- dílo: Utopia : vize fungujícího státu
- občané podřizují osobní zájmy zájmům celku, soukromé vlastnictví neexistuje, společné jsou manželky i děti, majetková rovnost
Thomas Hobbes (1583 - 1645)
- v centru zájmu otázky státu a práva
- teorie společenské smlouvy
- spis: Leviathan a neboli o podstatě zřízení a moci státu občanského a církevního
- stát vytvořen na základě teorie společenské smlouvy - člověku je vlastní egoismus - 3 hlavní příčiny sporů: soutěžení, nedůvěra, touha po slávě
- teorie společenské smlouvy
- když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet - války
- lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc - stát, který je chrání
- stát = lidský vynález, má ohromnou moc a sílu - dokonce určuje náboženství, ačkoliv nebyl bohem stvořen
- smlouva - když jsou lidé ochotni odstoupit něco ze svých práv ve prospěch své bezpečnosti
- domnívá se, že přirozeností člověka je egoismus
Thomas Moore (1478 - 1535)
- politik, poslanec, současník Jindřicha VIII., později byl v Tajné radě krále
- vyčítá ale králi rozmarný život, nákladnou anglikánskou církev, a ohrazování (= šlechtic nelegálně zabere majetek např. sedlákovi důsledkem je větší majetková rozdílnost mezi lidmi)
- dílo: Utopia : vize fungujícího státu
- občané podřizují osobní zájmy zájmům celku, soukromé vlastnictví neexistuje, společné jsou manželky i děti, majetková rovnost
Thomas Hobbes (1583 - 1645)
- v centru zájmu otázky státu a práva
- teorie společenské smlouvy
- spis: Leviathan a neboli o podstatě zřízení a moci státu občanského a církevního
- stát vytvořen na základě teorie společenské smlouvy - člověku je vlastní egoismus - 3 hlavní příčiny sporů: soutěžení, nedůvěra, touha po slávě
- teorie společenské smlouvy
- když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet - války
- lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc - stát, který je chrání
- stát = lidský vynález, má ohromnou moc a sílu - dokonce určuje náboženství, ačkoliv nebyl bohem stvořen
- smlouva - když jsou lidé ochotni odstoupit něco ze svých práv ve prospěch své bezpečnosti
- domnívá se, že přirozeností člověka je egoismus
Novověká filosofie
Novověká filosofie
a) racionalismus
- filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu (lat.ratio=rozum), rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. k tomu má rozum vrozené ideje (apriori). pomocí nich správně poznává
- smysly klamou: poznáváme rozumem
- člověk se rodí s vrozenými ideami (obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony)
- vzorem matematika (přesné vyjádření)
René Descartes ( 1596 – 1650 )
- považován za zakladatele novověké filozofie
- ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
- dualista – 2 subtance (pralátky) světa
a) substance myslící (res cogitans – věc myslící)
- „Cogito ergo sum“ – „Myslím, tedy jsem“
- o všem se dá pochybovat, kromě toho, že pochybuju, jestliže pochybuju, tak myslím
b) substance hmotná (res extensa – věc hmotná)
- zaujímá místo v prostoru
- zvířata nemyslí, jsou pouze hmotná schránka
- dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
- karteziánství - směry navazující na Descarta
- řeší spolupráci res cogitans a res extenzy
Benedikt (Baruch) Spinoza (1632 - 1677)
- panteista, monoista
- „Deus sive natura“ – „Bůh neboli příroda“
- navazuje na G. Bruna
- substance je puze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem
- dílo: Etika vyložená způsobem geometrickým
- zabývá se svobodou, tu můžeme poznat díky rozumu, když poznáme přírodu, její zákony, staneme se svobodnými
a) racionalismus
- filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu (lat.ratio=rozum), rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. k tomu má rozum vrozené ideje (apriori). pomocí nich správně poznává
- smysly klamou: poznáváme rozumem
- člověk se rodí s vrozenými ideami (obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony)
- vzorem matematika (přesné vyjádření)
René Descartes ( 1596 – 1650 )
- považován za zakladatele novověké filozofie
- ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
- dualista – 2 subtance (pralátky) světa
a) substance myslící (res cogitans – věc myslící)
- „Cogito ergo sum“ – „Myslím, tedy jsem“
- o všem se dá pochybovat, kromě toho, že pochybuju, jestliže pochybuju, tak myslím
b) substance hmotná (res extensa – věc hmotná)
- zaujímá místo v prostoru
- zvířata nemyslí, jsou pouze hmotná schránka
- dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
- karteziánství - směry navazující na Descarta
- řeší spolupráci res cogitans a res extenzy
Benedikt (Baruch) Spinoza (1632 - 1677)
- panteista, monoista
- „Deus sive natura“ – „Bůh neboli příroda“
- navazuje na G. Bruna
- substance je puze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem
- dílo: Etika vyložená způsobem geometrickým
- zabývá se svobodou, tu můžeme poznat díky rozumu, když poznáme přírodu, její zákony, staneme se svobodnými
Novověká filosofie – pokr.
Novověká filosofie – pokr.
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
- podstatou světa jsou atomy (Démokritos), jsou nehmotné (opak)
- atomy = monády (podstata světa)
- pluralista
- monády jsou v předzjednné harmonii
- existuje nekonečné množství substancí – monád ( nehmotné, metafyzické body – elementy energie; nemohou zaniknout, jen z vůle nejvyšší monády – Boha, při vzniku a zániku světa )
- hierarchie monád:
1) temné monády
2) nadané vnímáním – rostlinná říše
3) mon. na úrovni vědomí – živočichové ( primitivní uvažování )
4) nejvyšší monáda –Bůh; uspořádala monády do stavu předzjednané harmonie
- teodicea-otázka lidské svobody, problematika zla, jsou tři druhy zla
- mravní-od člověka, nejhorší
-fyzické-bolest
- metafyzické-tím, že Bůh stvořil něco omezeného, stvořil i zlo
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
- podstatou světa jsou atomy (Démokritos), jsou nehmotné (opak)
- atomy = monády (podstata světa)
- pluralista
- monády jsou v předzjednné harmonii
- existuje nekonečné množství substancí – monád ( nehmotné, metafyzické body – elementy energie; nemohou zaniknout, jen z vůle nejvyšší monády – Boha, při vzniku a zániku světa )
- hierarchie monád:
1) temné monády
2) nadané vnímáním – rostlinná říše
3) mon. na úrovni vědomí – živočichové ( primitivní uvažování )
4) nejvyšší monáda –Bůh; uspořádala monády do stavu předzjednané harmonie
- teodicea-otázka lidské svobody, problematika zla, jsou tři druhy zla
- mravní-od člověka, nejhorší
-fyzické-bolest
- metafyzické-tím, že Bůh stvořil něco omezeného, stvořil i zlo
Renesance
Renesance
- renesance = znovuzrození
- rozumové, vědecké poznání
- návrat k antice, k přírodě
Mikuláš Kusánský (1401 - 1464)
- Němec
- studia v Itálii - advokát
- později kněžská dráha
- filosof, astronom - přišel s hypotézou o pohybu země
- Bůh stvořil svět na základě matematických principů
- hovoří o idei univerzální tolerance - tolerovat ostatní náboženství
Mikuláš Koperník (1473 - 1543)
- Polák
- filosof, astronom, matematik, doktor práv
- své názory se bál zveřejnit - až v r. 1543 Kniha o pohybech nebeských těles
- hovoří o tom, že země se pohybuje okolo osy a s ostatními planetami obíhá okolo Slunce - heliocentrický názor – Slunce je středem vesmíru
- popisuje pohled na vesmír: vesmír je konečný kulatý a uprostřed něho je Slunce, oběžnice obíhají po kružnicích kolem slunce, hranice vesmíru dělají stálice, které přibil na nebeskou klenbu bůh
- na něj navázali Johannes Keppler (Němec) a G. Galilei (Ital) - "A přece se točí!"
a) filosofie přírody -astronomové
Giordano Bruno (1548 - 1600)
- vstup do Dominikánského řádu
- vystoupil, protože nesouhlasil se scholastickým učením
- seznámil se s antickou a arabskou filozofií
- pozván do Benátek - udán přítelem a upálen na "nám. Campo di fiory" (nám. Květů)
- uvažuje nekonečnost vesmíru, že ječ v něm mnoho soustav podobných jako ta naše (nekonečný vesmír UNIVERSUM)a že se vesmír nemůže pohybovat, protože nemá kam
- jedna planetka se jmenuje MONÁDA
- není místo pro Boha, Bůh prostupuje celým vesmírem - materialistický panteismus
- renesance = znovuzrození
- rozumové, vědecké poznání
- návrat k antice, k přírodě
Mikuláš Kusánský (1401 - 1464)
- Němec
- studia v Itálii - advokát
- později kněžská dráha
- filosof, astronom - přišel s hypotézou o pohybu země
- Bůh stvořil svět na základě matematických principů
- hovoří o idei univerzální tolerance - tolerovat ostatní náboženství
Mikuláš Koperník (1473 - 1543)
- Polák
- filosof, astronom, matematik, doktor práv
- své názory se bál zveřejnit - až v r. 1543 Kniha o pohybech nebeských těles
- hovoří o tom, že země se pohybuje okolo osy a s ostatními planetami obíhá okolo Slunce - heliocentrický názor – Slunce je středem vesmíru
- popisuje pohled na vesmír: vesmír je konečný kulatý a uprostřed něho je Slunce, oběžnice obíhají po kružnicích kolem slunce, hranice vesmíru dělají stálice, které přibil na nebeskou klenbu bůh
- na něj navázali Johannes Keppler (Němec) a G. Galilei (Ital) - "A přece se točí!"
a) filosofie přírody -astronomové
Giordano Bruno (1548 - 1600)
- vstup do Dominikánského řádu
- vystoupil, protože nesouhlasil se scholastickým učením
- seznámil se s antickou a arabskou filozofií
- pozván do Benátek - udán přítelem a upálen na "nám. Campo di fiory" (nám. Květů)
- uvažuje nekonečnost vesmíru, že ječ v něm mnoho soustav podobných jako ta naše (nekonečný vesmír UNIVERSUM)a že se vesmír nemůže pohybovat, protože nemá kam
- jedna planetka se jmenuje MONÁDA
- není místo pro Boha, Bůh prostupuje celým vesmírem - materialistický panteismus
Renesance – pokr.
Renesance – pokr.
Johannes Kepler (1571 - 1630)
- formuloval 3 zákony pohybu
- upřesnil Koperníkovu heliocentristickou teorii:
a) Dráhy planet jsou elipsami, v jejichž společném ohnisku je Slunce
b) Plochy opsané průvodičem planety za stejnou dobu jsou sobě rovny.
c) Čtverce oběžných dob planet jsou přímo úměrné trojmocím poloos
dráhy.
- „Ubi materia, ibi geometria.“ = „Kde je látka, tam je i matematika.“
Galileo Galilei (1564 - 1642)
- zakladatel exaktních věd, přírodovědy, mechaniky ,,kde je příroda tam je matematika"
- objevy: zdokonalil dalekohled objev skvrn na Slunci, fáze měsíce
zákon setrvačnosti, skládání pohybů
- hájil Keplerův názor na vesmír = odvolal
b) filosofie společnosti - politici
Nicolo Machiavelli (1469 – 1527)
- je autorem díla Vladař - bylo věnováno Italskému panovníkovi Lorenzovi Medicejskému (jsou to rady pro něj jak vládnout)
- dějiny závisí na lidech, národech, na vladařích – už ne na Bohu
- lidé sami neumí hájit své zájmy, proto nutný silný jedinec - silný stát se silným vládcem (viz Vladař)
- k dosažení cílů lze užít jakéhokoliv prostředku - i třeba násilí – bez ohledu na morálku
- machiavellismus - prosazování osobního, skupinového nebo národního zájmu lstivou, zrádnou, úskočnou a podvodnou taktikou
Johannes Kepler (1571 - 1630)
- formuloval 3 zákony pohybu
- upřesnil Koperníkovu heliocentristickou teorii:
a) Dráhy planet jsou elipsami, v jejichž společném ohnisku je Slunce
b) Plochy opsané průvodičem planety za stejnou dobu jsou sobě rovny.
c) Čtverce oběžných dob planet jsou přímo úměrné trojmocím poloos
dráhy.
- „Ubi materia, ibi geometria.“ = „Kde je látka, tam je i matematika.“
Galileo Galilei (1564 - 1642)
- zakladatel exaktních věd, přírodovědy, mechaniky ,,kde je příroda tam je matematika"
- objevy: zdokonalil dalekohled objev skvrn na Slunci, fáze měsíce
zákon setrvačnosti, skládání pohybů
- hájil Keplerův názor na vesmír = odvolal
b) filosofie společnosti - politici
Nicolo Machiavelli (1469 – 1527)
- je autorem díla Vladař - bylo věnováno Italskému panovníkovi Lorenzovi Medicejskému (jsou to rady pro něj jak vládnout)
- dějiny závisí na lidech, národech, na vladařích – už ne na Bohu
- lidé sami neumí hájit své zájmy, proto nutný silný jedinec - silný stát se silným vládcem (viz Vladař)
- k dosažení cílů lze užít jakéhokoliv prostředku - i třeba násilí – bez ohledu na morálku
- machiavellismus - prosazování osobního, skupinového nebo národního zájmu lstivou, zrádnou, úskočnou a podvodnou taktikou
Scholastika – pokr.
Scholastika – pokr.
Bonaventura (Jan z Finanzy, 1221 - 1274)
- podle něho je formou všeho tělesného světlo, v každém jsoucnu je přítomno více forem. Člověk poznává prostřednictvím světa, ve kterém je přítomen Bůh
- „Člověk zachycuje pravdu neviditelných principů jako měnitelná bytost jen tím, že je Božím světlem osvícen."
- „V metafyzice Aristoteles pochybil tím, že nedal prostor Platonově učení o ideách."
Albert Veliký (buď 1193 nebo 1206 - 1280)
- možná první, kdo znal celého Aristotela, ale určitě první, kdo Aristotela integroval do všeho, co učil
- přepracoval logiku, fyziku, metafyziku a politiku. Znal kompletní literaturu židovskou, arabskou, scholastickou, mystiky a filozofy. Byl nejvýznamnějším přírodním badatelem své doby, věnoval se např. anatomii hmyzu, jeho typologii třídění rostlin překonal až Carl Linné
- v poznání upřednostňoval zkušenost a pokus; v co největší míře se snažil spojit rozum a víru
Bonaventura (Jan z Finanzy, 1221 - 1274)
- podle něho je formou všeho tělesného světlo, v každém jsoucnu je přítomno více forem. Člověk poznává prostřednictvím světa, ve kterém je přítomen Bůh
- „Člověk zachycuje pravdu neviditelných principů jako měnitelná bytost jen tím, že je Božím světlem osvícen."
- „V metafyzice Aristoteles pochybil tím, že nedal prostor Platonově učení o ideách."
Albert Veliký (buď 1193 nebo 1206 - 1280)
- možná první, kdo znal celého Aristotela, ale určitě první, kdo Aristotela integroval do všeho, co učil
- přepracoval logiku, fyziku, metafyziku a politiku. Znal kompletní literaturu židovskou, arabskou, scholastickou, mystiky a filozofy. Byl nejvýznamnějším přírodním badatelem své doby, věnoval se např. anatomii hmyzu, jeho typologii třídění rostlin překonal až Carl Linné
- v poznání upřednostňoval zkušenost a pokus; v co největší míře se snažil spojit rozum a víru
Scholastika – pokr.
Scholastika – pokr.
c) pozdní scholastika
Roger Bacon (1214-1294)
- zakladatel matematického bádání o přírodě, věnoval se optice. - kritizuje tomistickou filozofii a teologii za to, že se nevěnuje skutečným problémům, připadají mu nevědecké
William Occam (1290 – 1349)
- to, co nelze poznat, není, církev by se měla věnovat pouze svému poslání a ne politice
- logika = věda o znacích; pojmy, univerzálie = znaky, neodpovídá jim nic skutečného
- vztahy existují jen v lidské hlavě, nikoli v reálu
- celá teologie je protirozumová, je potřeba jí věřit a nesnažit se ji pochopit
- teologické důkazy nejsou možné. tím pádem neexistuje žádný vztah mezi teologií a filozofií. = základ k novodobému filozofickému myšlení
- nominalista
c) pozdní scholastika
Roger Bacon (1214-1294)
- zakladatel matematického bádání o přírodě, věnoval se optice. - kritizuje tomistickou filozofii a teologii za to, že se nevěnuje skutečným problémům, připadají mu nevědecké
William Occam (1290 – 1349)
- to, co nelze poznat, není, církev by se měla věnovat pouze svému poslání a ne politice
- logika = věda o znacích; pojmy, univerzálie = znaky, neodpovídá jim nic skutečného
- vztahy existují jen v lidské hlavě, nikoli v reálu
- celá teologie je protirozumová, je potřeba jí věřit a nesnažit se ji pochopit
- teologické důkazy nejsou možné. tím pádem neexistuje žádný vztah mezi teologií a filozofií. = základ k novodobému filozofickému myšlení
- nominalista
Patristika – pokr.
Patristika – pokr.
Aurelius Augustinus (354 – 430)
- narozen v severní Africe
- mládí prožil v Kartágu
- studia v Kartágu, učitel řečnictví, právník
- pod vlivem myšlenek se začal zajímat o filosofii (v pozdějším věku se dal pokřtít)
- změnil způsob života a stal se knězem
- Bůh je podle něho nejvyšším principem a zdrojem světa
- Bůh stvořil svět z ničeho ( X antická fil.)
- Bůh je nejvyšší pravdou, dobrem a krásou
- Bůh vše řídí
- čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím víc se má pak lépe v Království Božím (tam se mu dostane Boží blaženosti)
- Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky - je na každém, jak jich bude užívat - zda správně, či nikoli (bude - li je užívat správně a s rozumem, může obdržet statky lepší a větší - nesmrtelnost v Království Božím
- apologetika - křesťanství spjato s Ježíšem - mesiáš, spasitel světa; o jeho životě se dovídáme ze 4 spisů z Nového zákona (evangelia) - napsali je 4 apoštolové - Marek, Matouš, Lukáš, Jan; Ježíš se narodil v Jeruzalémě; Herodes se ho bál, protože měl na lidi velký vliv - uzdravoval lidi; Herodes nechal vyvraždit 5000 neviňátek; Ježíše udal 1 z jeho učedníků - Jidáš (zradil ho za 30 stříbrných grošů) - Ježíš to věděl; Ježíš odsouzen Pilátem Pontským - římský místodržitel; přibit na kříž, sám si ho nesl - pomalá a bolestná smrt; 3. den vstal z mrtvých; apoštolové měli dál šířit jeho myšlenky
Aurelius Augustinus (354 – 430)
- narozen v severní Africe
- mládí prožil v Kartágu
- studia v Kartágu, učitel řečnictví, právník
- pod vlivem myšlenek se začal zajímat o filosofii (v pozdějším věku se dal pokřtít)
- změnil způsob života a stal se knězem
- Bůh je podle něho nejvyšším principem a zdrojem světa
- Bůh stvořil svět z ničeho ( X antická fil.)
- Bůh je nejvyšší pravdou, dobrem a krásou
- Bůh vše řídí
- čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím víc se má pak lépe v Království Božím (tam se mu dostane Boží blaženosti)
- Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky - je na každém, jak jich bude užívat - zda správně, či nikoli (bude - li je užívat správně a s rozumem, může obdržet statky lepší a větší - nesmrtelnost v Království Božím
- apologetika - křesťanství spjato s Ježíšem - mesiáš, spasitel světa; o jeho životě se dovídáme ze 4 spisů z Nového zákona (evangelia) - napsali je 4 apoštolové - Marek, Matouš, Lukáš, Jan; Ježíš se narodil v Jeruzalémě; Herodes se ho bál, protože měl na lidi velký vliv - uzdravoval lidi; Herodes nechal vyvraždit 5000 neviňátek; Ježíše udal 1 z jeho učedníků - Jidáš (zradil ho za 30 stříbrných grošů) - Ježíš to věděl; Ježíš odsouzen Pilátem Pontským - římský místodržitel; přibit na kříž, sám si ho nesl - pomalá a bolestná smrt; 3. den vstal z mrtvých; apoštolové měli dál šířit jeho myšlenky
Scholastika
2. Scholastika
- 9. – 15. století
- schola = škola z latiny
- obrana církevních dogmat
- scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech,
od 12. stol. i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko..)
a) raná scholastika
- spor o univerzálie
- 1) realismus - obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, mají vyšší skutečnost než jednotliviny (singularia)
2) nominalismus - ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu
- realisté
Jan Scottus Eriugena (810 - 878)
- klade důraz na rozum, který vysvětluje víru vycházející ze zjevení (pravé náboženství = pravá filozofie = zákl. východisko celé scholastiky); v případě rozporu má rozum přednost; z víry podle něj vychází svobodná lidská vůle
Anselm z Canterbury (1033 - 1109)
Vilém ze Champeaux (1070 - 1121)
- normalisté
Jan Roscellinus z Compiegne (1050 - 1120)
- skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin - obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje "člověčenskost", ale jen jednotliví lidé, neexistuje "bělost", ale jen bílé věci apod.
- poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat)
Pierre Abelard (1079 - 1142)
- 9. – 15. století
- schola = škola z latiny
- obrana církevních dogmat
- scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech,
od 12. stol. i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko..)
a) raná scholastika
- spor o univerzálie
- 1) realismus - obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, mají vyšší skutečnost než jednotliviny (singularia)
2) nominalismus - ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu
- realisté
Jan Scottus Eriugena (810 - 878)
- klade důraz na rozum, který vysvětluje víru vycházející ze zjevení (pravé náboženství = pravá filozofie = zákl. východisko celé scholastiky); v případě rozporu má rozum přednost; z víry podle něj vychází svobodná lidská vůle
Anselm z Canterbury (1033 - 1109)
Vilém ze Champeaux (1070 - 1121)
- normalisté
Jan Roscellinus z Compiegne (1050 - 1120)
- skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin - obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje "člověčenskost", ale jen jednotliví lidé, neexistuje "bělost", ale jen bílé věci apod.
- poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat)
Pierre Abelard (1079 - 1142)
Scholastika – pokr.
Scholastika – pokr.
b) vrcholná scholastika
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
- narozen blízko Neapole
- brzy vstoupil do dominikánského řádu
- člověk poznává svými smysly správně, nemůže ovšem proniknout do toho, co smysly poznat nelze - do obsahu víry (Trojjedinost Boha, vtělení Krista, vzkříšení těla), to můžepouze přijmout na základě víry
- Boží existenci lze dokázat rozumem pěti způsoby:
1) všechno je něčím pohybováno, nic se nepohybuje samo od sebe - na začátku této řady musí být někdo, kdo pohybuje, ale s kým už nemá kdo pohybovat, to je Bůh
2) každý účinek má nějakou příčinu, v řadě příčin nelze jít do nekonečna, existuje tedy příčina, která není ničím účinkem = Bůh
3) jsou věci nahodilé (mohou a nemusejí být) a nutné (musí být), věc nemůže zároveň být a nebýt, urč. věc nemůže najednou nebýt - musí být věci, které jsou nutné buď z někoho jiného nebo samy ze sebe - něco musí existovat, co musí být jako první nutně samo ze sebe = Bůh
4) ve všech věcech je něčeho více a něčeho méně, to však má mysl jedině tehdy, existuje-li nějaká míra, která má toho plnost = Bůh;
5) všechno má nějaký cíl, i nerozumná přírodní tělesa, nelze se domnívat, že tohoto cíle dospívají náhodou jako se nelze domnívat, že šíp byl vstřelen do terče bez přítomnosti nějakého lukostřelce - existuje rozumová bytost, která nařizuje přírodní bytosti k cíli = Bůh.
b) vrcholná scholastika
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
- narozen blízko Neapole
- brzy vstoupil do dominikánského řádu
- člověk poznává svými smysly správně, nemůže ovšem proniknout do toho, co smysly poznat nelze - do obsahu víry (Trojjedinost Boha, vtělení Krista, vzkříšení těla), to můžepouze přijmout na základě víry
- Boží existenci lze dokázat rozumem pěti způsoby:
1) všechno je něčím pohybováno, nic se nepohybuje samo od sebe - na začátku této řady musí být někdo, kdo pohybuje, ale s kým už nemá kdo pohybovat, to je Bůh
2) každý účinek má nějakou příčinu, v řadě příčin nelze jít do nekonečna, existuje tedy příčina, která není ničím účinkem = Bůh
3) jsou věci nahodilé (mohou a nemusejí být) a nutné (musí být), věc nemůže zároveň být a nebýt, urč. věc nemůže najednou nebýt - musí být věci, které jsou nutné buď z někoho jiného nebo samy ze sebe - něco musí existovat, co musí být jako první nutně samo ze sebe = Bůh
4) ve všech věcech je něčeho více a něčeho méně, to však má mysl jedině tehdy, existuje-li nějaká míra, která má toho plnost = Bůh;
5) všechno má nějaký cíl, i nerozumná přírodní tělesa, nelze se domnívat, že tohoto cíle dospívají náhodou jako se nelze domnívat, že šíp byl vstřelen do terče bez přítomnosti nějakého lukostřelce - existuje rozumová bytost, která nařizuje přírodní bytosti k cíli = Bůh.
Středověká filosofie
Středověká filosofie
1. Patristika
- pater = otec, učení církevních otců
- je středověkou filosofií, která navazuje na období helenismu a spadá do období 1.-8.st.n.l. Jejím cílem je prosazení se vedle antické filosofie a vytvoření pevné církevní organizace
Patristiku dělíme na 3 období:
1.-2.st. - apologetika - zabývá se obhajobou křesťanství proti pohanům v době, kdy ještě nebylo křesťanství uzákoněno. To se stalo až roku 313, kdy Konstantin Veliký vydal edikt Milánský
3.-4.st. - dogmatismus - v tomto období probíhalo stanovení základních pravidel křesťanské věrouky a jejích dogmat. např. trojjedinost Boha, vše pochází od Boha, zmrtvýchvstání Ježíše Krista
5.-8.st. – systematizace - dochází k závěrečnému uspořádání víry a pravidel a ujasnění jak bude uspořádána církev
- patristika se zabývá otázkami: co je Bůh, trojjediností Boha, existencí Ježíše Krista a tím, zda je božskou osobou, vztahem člověka k Bohu, výkladem Bible, Desaterem a církevními rituály
1. Patristika
- pater = otec, učení církevních otců
- je středověkou filosofií, která navazuje na období helenismu a spadá do období 1.-8.st.n.l. Jejím cílem je prosazení se vedle antické filosofie a vytvoření pevné církevní organizace
Patristiku dělíme na 3 období:
1.-2.st. - apologetika - zabývá se obhajobou křesťanství proti pohanům v době, kdy ještě nebylo křesťanství uzákoněno. To se stalo až roku 313, kdy Konstantin Veliký vydal edikt Milánský
3.-4.st. - dogmatismus - v tomto období probíhalo stanovení základních pravidel křesťanské věrouky a jejích dogmat. např. trojjedinost Boha, vše pochází od Boha, zmrtvýchvstání Ježíše Krista
5.-8.st. – systematizace - dochází k závěrečnému uspořádání víry a pravidel a ujasnění jak bude uspořádána církev
- patristika se zabývá otázkami: co je Bůh, trojjediností Boha, existencí Ježíše Krista a tím, zda je božskou osobou, vztahem člověka k Bohu, výkladem Bible, Desaterem a církevními rituály
Helénistická filosofie – pokr.
Helénistická filosofie – pokr.
b) Stoicismus
- název od athénského zdobeného sloupořadí (stoá), kde se procházeli a hovořili (návazali na Akademii)
a) stará stoa
Zénón Mladší z Kitia
Kleanthes
Chrýsippos
b) střední stoa
Poseidonios
c) nová (pozdní) stoa
Seneca
Epiktétos
Marcus Aurelius
- tvorba (dělena podle vejce):
a) logika - skořápka
- založena na senzualimu
b) přírodní vědy (fyzika a další) - bílek
c) etika - žloutek (nejvyšší vědění, k jehož pochopení jsou třeba nejprve bílek a skořápka)
- žít cnostně (umírněnost, statečnost, spravedlnost, moudrost)
-> vše je v jednotě
Seneca (6 nebo 4 p. Kr. - 65)
- římský básník, filosof, politik
- hlavní představitel stoicismu
- učitel, vychovatel Nerona - donucen k sebevraždě
- ve svém učení hlásá: rovnost lidí, otroci jsou stejní lidé jako svobodní lidé
- filosofie má být tím, co osvobodí člověka od hříšných myšlenek
- „Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít."
- „Život měříme skutky a ne časem."
b) Stoicismus
- název od athénského zdobeného sloupořadí (stoá), kde se procházeli a hovořili (návazali na Akademii)
a) stará stoa
Zénón Mladší z Kitia
Kleanthes
Chrýsippos
b) střední stoa
Poseidonios
c) nová (pozdní) stoa
Seneca
Epiktétos
Marcus Aurelius
- tvorba (dělena podle vejce):
a) logika - skořápka
- založena na senzualimu
b) přírodní vědy (fyzika a další) - bílek
c) etika - žloutek (nejvyšší vědění, k jehož pochopení jsou třeba nejprve bílek a skořápka)
- žít cnostně (umírněnost, statečnost, spravedlnost, moudrost)
-> vše je v jednotě
Seneca (6 nebo 4 p. Kr. - 65)
- římský básník, filosof, politik
- hlavní představitel stoicismu
- učitel, vychovatel Nerona - donucen k sebevraždě
- ve svém učení hlásá: rovnost lidí, otroci jsou stejní lidé jako svobodní lidé
- filosofie má být tím, co osvobodí člověka od hříšných myšlenek
- „Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít."
- „Život měříme skutky a ne časem."
Helénistická filosofie – pokr.
Helénistická filosofie – pokr.
Epiktétos (50 - 120)
- původně otrok, ale dosáhl svobody a začal se věnovat filosofii
- kladl důraz na vzdělání člověka
- za nejvyšší ctnost považoval svobodu (ale svobodu mysli - myšlenky mohou být svobodné bez ohledu na sociální postavení)
- zdůrazňoval význam lidské vůle a snažení k cestě za vzděláním a svobodě mysli
Marcus Aurelius (121 - 180)
- stal se římským císařem, je považován za jednoho z - nejlepších římských císařů - zdrženlivý způsob žvota, plnění povinností
spisy: Hovory o sobě - život je nutno vést podle přírodních zákonů
- filosofie = učitelka všech ctností a všeho dobrého (trpělivost, ušlechtilost, zdrženlivost)
- smrt těla - přechodná - osvobozuje duši
- „Nic nečiň nazdařbůh a bezúčelně."
- člověk se může vždy uchýlit v sobě samotném, ve své duši nachází klid
Epiktétos (50 - 120)
- původně otrok, ale dosáhl svobody a začal se věnovat filosofii
- kladl důraz na vzdělání člověka
- za nejvyšší ctnost považoval svobodu (ale svobodu mysli - myšlenky mohou být svobodné bez ohledu na sociální postavení)
- zdůrazňoval význam lidské vůle a snažení k cestě za vzděláním a svobodě mysli
Marcus Aurelius (121 - 180)
- stal se římským císařem, je považován za jednoho z - nejlepších římských císařů - zdrženlivý způsob žvota, plnění povinností
spisy: Hovory o sobě - život je nutno vést podle přírodních zákonů
- filosofie = učitelka všech ctností a všeho dobrého (trpělivost, ušlechtilost, zdrženlivost)
- smrt těla - přechodná - osvobozuje duši
- „Nic nečiň nazdařbůh a bezúčelně."
- člověk se může vždy uchýlit v sobě samotném, ve své duši nachází klid
Helénistická filosofie – pokr.
Helénistická filosofie – pokr.
c) Skepticismus
- filosofický směr období helénismu, který pochybuje např. o poznatelnosti světa
Pyrrhon z Élidy (365 – 275 p. Kr.)
3 zákl. otázky:
1. Jaké jsou věci?
- smyslové i rozumové poznání nás klamou, nemůžeme přesně nic vědět
2. Jaký postoj máme k věcem zaujmout?
- pokud nás smysly klamou, nemůžeme poznávat nic přesně, máme se zdržet nějakých jednoznačných (přesných soudů), neboť ty věci nemůžeme přesně poznat
3. Co tím získáme?
- skepsí získáme lhostejný klid (apathea) a klid duše, vyrovnanost, rovnováha (ataraxia)
c) Skepticismus
- filosofický směr období helénismu, který pochybuje např. o poznatelnosti světa
Pyrrhon z Élidy (365 – 275 p. Kr.)
3 zákl. otázky:
1. Jaké jsou věci?
- smyslové i rozumové poznání nás klamou, nemůžeme přesně nic vědět
2. Jaký postoj máme k věcem zaujmout?
- pokud nás smysly klamou, nemůžeme poznávat nic přesně, máme se zdržet nějakých jednoznačných (přesných soudů), neboť ty věci nemůžeme přesně poznat
3. Co tím získáme?
- skepsí získáme lhostejný klid (apathea) a klid duše, vyrovnanost, rovnováha (ataraxia)
Systematická filosofie – pokr.
Systematická filosofie – pokr.
b) Aristoteles (384 – 322 p. Kr.)
- ze Stageiny
- syn lékaře, v 17 letech nastupuje do Akademie
- učitel Alexandra Makedonského
- založil školu Lykeion (peripatická škola – diskutuje se při procházkách)
- klasifikace věd:
1) myšlení teoretické
a) logika
b) fyzika – o vzniku světa, přiroda, botanika…
c) metafyzika – filosofické otázky o bytí a jsoucnu
2) myšlení praktické (rétorika)
- politika, ekonomika, etika
3) vědy poetické (poetika)
- lékařství, řemesla, umělecká činnost
- učení o podstatách:
a) látka - materiální
b) forma – duchovní, poznáváme smysly
- každá věc je spojení látky a formy -> pohyb (vznik věcí)
- bůh má jen formu, je 1. hybatel, ale sám je nehybný
- u člověka je látkou tělo a formou duše
- entelechie – účelnost, všechny věci plní svůj učel
- politika: - kritizuje Patonuv ideální stát
- odmítá demokracii
- jako první řekl, ře člověk je společenský tvor
- spis Politika
b) Aristoteles (384 – 322 p. Kr.)
- ze Stageiny
- syn lékaře, v 17 letech nastupuje do Akademie
- učitel Alexandra Makedonského
- založil školu Lykeion (peripatická škola – diskutuje se při procházkách)
- klasifikace věd:
1) myšlení teoretické
a) logika
b) fyzika – o vzniku světa, přiroda, botanika…
c) metafyzika – filosofické otázky o bytí a jsoucnu
2) myšlení praktické (rétorika)
- politika, ekonomika, etika
3) vědy poetické (poetika)
- lékařství, řemesla, umělecká činnost
- učení o podstatách:
a) látka - materiální
b) forma – duchovní, poznáváme smysly
- každá věc je spojení látky a formy -> pohyb (vznik věcí)
- bůh má jen formu, je 1. hybatel, ale sám je nehybný
- u člověka je látkou tělo a formou duše
- entelechie – účelnost, všechny věci plní svůj učel
- politika: - kritizuje Patonuv ideální stát
- odmítá demokracii
- jako první řekl, ře člověk je společenský tvor
- spis Politika
Helénistická filosofie
4. Helénistická filosofie
- od dobytí Řecka Makedonií po římskou nadvládu
- míšení kultur (Evropa, Afrika, Asie) – prolínání náboženství
a) Epikureismus
- označil 2 příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:
a) strach z bohů - není jej třeba - bohové žijí mimo tento svět - nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat
b) strach ze smrti - není jej třeba - „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“, „Smrt se nás netýká.“
Epikuros ze Samu (341 – 270 p. Kr.)
- vyučoval ve své zahardě – škola Zaharda Epikurova (mohly tam i ženy)
- atomista, senzualista
- atomy se zvolna přelévají - nic nevzniká samo od sebe, nic nezaniká úplně
- etika – a) slast = hédoné
- klid duše (antharaxia)
b) strast – plyne ze strachu
Titus Lukretius Carus
- římský filosof a básník, podal ucelený výklad o epikureismu
- důraz na duševní klid a vyrovnanost (atharaxia)
- atomista
- člověk se nemá bouřit proti osudu, smrt má přijmout klidně a kdykoli, smířit se s ní - proto se nemá pak smrti bát
- od dobytí Řecka Makedonií po římskou nadvládu
- míšení kultur (Evropa, Afrika, Asie) – prolínání náboženství
a) Epikureismus
- označil 2 příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:
a) strach z bohů - není jej třeba - bohové žijí mimo tento svět - nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat
b) strach ze smrti - není jej třeba - „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“, „Smrt se nás netýká.“
Epikuros ze Samu (341 – 270 p. Kr.)
- vyučoval ve své zahardě – škola Zaharda Epikurova (mohly tam i ženy)
- atomista, senzualista
- atomy se zvolna přelévají - nic nevzniká samo od sebe, nic nezaniká úplně
- etika – a) slast = hédoné
- klid duše (antharaxia)
b) strast – plyne ze strachu
Titus Lukretius Carus
- římský filosof a básník, podal ucelený výklad o epikureismu
- důraz na duševní klid a vyrovnanost (atharaxia)
- atomista
- člověk se nemá bouřit proti osudu, smrt má přijmout klidně a kdykoli, smířit se s ní - proto se nemá pak smrti bát
Antropologická filosofie
2. Antropologická filosofie
- zaměření na člověka
- centrum filosofie v Athénách
a) Sofisté
- učili za peníze lidi myslet, jednat a mluvit
- tvořili sofisma – logické klamy
(Co si neztratil to máš. Neztratil si rohy, máš rohy…)
- odklon od přírody k etice
- pravdu má jen ten kdo to nejlíp okecá
- nevěřili v objektivní poznání
Protagoras (481 – 411 p. Kr.)
- „Člověk je mírou všech věcí" - není objektivní pravdy, vše záleží na člověku (pravda je relativní a subjektivní)
- obviněn z ateismu a vyhnán z Athén
- náboženství a morálka je pouze dohoda lidí
Gorgias (487 – 375 p. Kr)
- "Nic není."
- "Jestli něco je, tak to nemůžeme poznat."
- "Jestli něco můžeme poznat, tak to nemůžeme sdělit."
- totální skeptik -> agnosticismus
- zaměření na člověka
- centrum filosofie v Athénách
a) Sofisté
- učili za peníze lidi myslet, jednat a mluvit
- tvořili sofisma – logické klamy
(Co si neztratil to máš. Neztratil si rohy, máš rohy…)
- odklon od přírody k etice
- pravdu má jen ten kdo to nejlíp okecá
- nevěřili v objektivní poznání
Protagoras (481 – 411 p. Kr.)
- „Člověk je mírou všech věcí" - není objektivní pravdy, vše záleží na člověku (pravda je relativní a subjektivní)
- obviněn z ateismu a vyhnán z Athén
- náboženství a morálka je pouze dohoda lidí
Gorgias (487 – 375 p. Kr)
- "Nic není."
- "Jestli něco je, tak to nemůžeme poznat."
- "Jestli něco můžeme poznat, tak to nemůžeme sdělit."
- totální skeptik -> agnosticismus
Antropologická filosofie – pokr.
Antropologická filosofie – pokr.
b) Socrates (469 – 399 p. Kr.)
- otec sochař, matka porodní bába, žena Xantipa
- tvrdil, že hlavní je zabývat se člověkem, tedy sebou. Hvězdy apod. není třeba zkoumat, jelikož je stejně nemůžeme nijak ovlivnit. Jakási vědma v Delfách mu řekla, že je nejmoudřejším člověkem na světě. Sokrates to odmítal akceptovat, a tak se snažil najít někoho moudřejšího. Promlouval s lidmi a svými otázkami dohnal k poznání, že oni vlastně nic neví a on je vskutku tím nejmoudřejším
(sokratovksé dialogy)
- nic nenapsal (dialogy sepsal až Platon)
- daimonion – vnitřní hlas, přesvědčení, kterým by se měl člověk řídit
- říká co je spárvné a co ne
- eudaimonia – blaženost
- může jí dosáhnout jen ten kdo žije ctnostně
(umírněnost, statečnost, spravedlnost, moudrost)
- „Vím, že nic nevím“ – stále je co poznávat
- byl obviněn v Athénách a) ateismus
b) kazí mládež
c) je proti demokracii (měli by vládnout ti nejschopnější – nejmoudřejší)
- vypil bolehlav -> smrt
b) Socrates (469 – 399 p. Kr.)
- otec sochař, matka porodní bába, žena Xantipa
- tvrdil, že hlavní je zabývat se člověkem, tedy sebou. Hvězdy apod. není třeba zkoumat, jelikož je stejně nemůžeme nijak ovlivnit. Jakási vědma v Delfách mu řekla, že je nejmoudřejším člověkem na světě. Sokrates to odmítal akceptovat, a tak se snažil najít někoho moudřejšího. Promlouval s lidmi a svými otázkami dohnal k poznání, že oni vlastně nic neví a on je vskutku tím nejmoudřejším
(sokratovksé dialogy)
- nic nenapsal (dialogy sepsal až Platon)
- daimonion – vnitřní hlas, přesvědčení, kterým by se měl člověk řídit
- říká co je spárvné a co ne
- eudaimonia – blaženost
- může jí dosáhnout jen ten kdo žije ctnostně
(umírněnost, statečnost, spravedlnost, moudrost)
- „Vím, že nic nevím“ – stále je co poznávat
- byl obviněn v Athénách a) ateismus
b) kazí mládež
c) je proti demokracii (měli by vládnout ti nejschopnější – nejmoudřejší)
- vypil bolehlav -> smrt
Systematická filosofie
3. Systematická filosofie
a) Platon (428 – 347 p. Kr.)
- původně básník, poté potkal Socrata a stal se filosofem
- sepsal Socratovy spisy
- založil školu Akademia
- dialogy: Sofistés, Gorgias, Protagoras, Ústava, Obrana Sokratova…
- existence dvou světů
a) svět reálný – svět, ve kterém žijeme
- materiální svět
- smyslově poznatelný
b) svět idejí – duchovní svět
- je dokonalejší než reálný svět
- poznatelný rozumem
- je idealista a racionalista
- věří v převtělování
- duše je podle něj nemateriální, věčná, příbuzná idejím, snaží se rozpomínat na svět idejí (anamnesis = rozpomínání)
- kalokagatia – harmonie duše a těla
- názory na společnost – podle Platóna je ideální společností utopický socialismus. V takovéto společnosti vládci jsou moudří filosofové bez majetku, žen a rodin (aby je nic neovlivňovalo a mohli se soustředit jen
vládu), stateční strážci mohli mít ženy, ne však rodinu nebo majetek a průměrní umírnění výrobci mohli mít malý majetek, ženy a rodinu. Všechno by bylo řízeno státem, izoloval by obyvatele od všech škodlivých vlivů zvenku, nesmělo by se téměř vycestovávat
a) Platon (428 – 347 p. Kr.)
- původně básník, poté potkal Socrata a stal se filosofem
- sepsal Socratovy spisy
- založil školu Akademia
- dialogy: Sofistés, Gorgias, Protagoras, Ústava, Obrana Sokratova…
- existence dvou světů
a) svět reálný – svět, ve kterém žijeme
- materiální svět
- smyslově poznatelný
b) svět idejí – duchovní svět
- je dokonalejší než reálný svět
- poznatelný rozumem
- je idealista a racionalista
- věří v převtělování
- duše je podle něj nemateriální, věčná, příbuzná idejím, snaží se rozpomínat na svět idejí (anamnesis = rozpomínání)
- kalokagatia – harmonie duše a těla
- názory na společnost – podle Platóna je ideální společností utopický socialismus. V takovéto společnosti vládci jsou moudří filosofové bez majetku, žen a rodin (aby je nic neovlivňovalo a mohli se soustředit jen
vládu), stateční strážci mohli mít ženy, ne však rodinu nebo majetek a průměrní umírnění výrobci mohli mít malý majetek, ženy a rodinu. Všechno by bylo řízeno státem, izoloval by obyvatele od všech škodlivých vlivů zvenku, nesmělo by se téměř vycestovávat
Předsokratovská filosofie – pokr.
Předsokratovská filosofie – pokr.
c) Ejelská škola
Xénofanes (569 – 497 p. Kr.)
- kritizuje řecké náboženství
a) antropomorfismus – lidské vlastnosto bohů
b) polyteismus – mnoho bohů
- panteismus – bůh je všude
Parmenidés (540 – 470 p. Kr.)
- jsoucno je a nejsoucno není
- neexistuje nejsoucno (prázdný prostor), tak neexistuje pohyb (ontologický – změna)
- věří, že se nic nemění, ale smysly značí opak
Zenon z Eleje (490 – 430 p. Kr.)
- důkazy o nemožnosti pohybu (mechanický pohyb)
- vytvořil aporie – logické paradoxy o nemožnosti pohybu
1. aporie Achilla a želvy
- želva dostne náskok a Achilles ji nikdy nedohoní
2. dichotorie (půlení)
máme-li se dostat z A do B musíme se nejdříve dostat do poloviny
- nekonečné množství bodů nelze urazit v konečném čase
3. aporie letícího šípu
- žádná věc nemůže být na dvou místech současně. Šíp je v jednom okamžiku pouze na jednom místě = nepohybuje se
d) Herakleitos z Efesu
- změna existuje, vše plyne – „Pantha rei“
- „Dvakrát nevstoupíš to téže řeky“ – svět se neustéle mění a vyvíjí
- svět je tvořen protiklady (den x noc..), které jsou v harmonii
(dialektické myšlení)
- pralátka je ohěň – celý svět je planoucí oheň, jehož intenzitu tvoří logos (světový řád; něco jako bůh – každý člověk má svůj logos)
e) Atomisté
- pralátka není pouze 1, ale existuje jich více
Empedoklés (490 – 430 p. Kr.)
- pralátek je hodně – 4: oheň, voda, vzduch, země
- jsou obsaženy ve všem + 2 principy (láska, nenávist)
- domíval se, že je bůh -> skočil do Etny
Demokritos (460 – 370 p. Kr)
- ve své filisofii nemá žádného boha
- vše se skládá z hmotných jsoucen (atomů) a z prázdna – atomy se mohou pohybovat
- na konci života si vypíchl oči, aby ho neklamaly
c) Ejelská škola
Xénofanes (569 – 497 p. Kr.)
- kritizuje řecké náboženství
a) antropomorfismus – lidské vlastnosto bohů
b) polyteismus – mnoho bohů
- panteismus – bůh je všude
Parmenidés (540 – 470 p. Kr.)
- jsoucno je a nejsoucno není
- neexistuje nejsoucno (prázdný prostor), tak neexistuje pohyb (ontologický – změna)
- věří, že se nic nemění, ale smysly značí opak
Zenon z Eleje (490 – 430 p. Kr.)
- důkazy o nemožnosti pohybu (mechanický pohyb)
- vytvořil aporie – logické paradoxy o nemožnosti pohybu
1. aporie Achilla a želvy
- želva dostne náskok a Achilles ji nikdy nedohoní
2. dichotorie (půlení)
máme-li se dostat z A do B musíme se nejdříve dostat do poloviny
- nekonečné množství bodů nelze urazit v konečném čase
3. aporie letícího šípu
- žádná věc nemůže být na dvou místech současně. Šíp je v jednom okamžiku pouze na jednom místě = nepohybuje se
d) Herakleitos z Efesu
- změna existuje, vše plyne – „Pantha rei“
- „Dvakrát nevstoupíš to téže řeky“ – svět se neustéle mění a vyvíjí
- svět je tvořen protiklady (den x noc..), které jsou v harmonii
(dialektické myšlení)
- pralátka je ohěň – celý svět je planoucí oheň, jehož intenzitu tvoří logos (světový řád; něco jako bůh – každý člověk má svůj logos)
e) Atomisté
- pralátka není pouze 1, ale existuje jich více
Empedoklés (490 – 430 p. Kr.)
- pralátek je hodně – 4: oheň, voda, vzduch, země
- jsou obsaženy ve všem + 2 principy (láska, nenávist)
- domíval se, že je bůh -> skočil do Etny
Demokritos (460 – 370 p. Kr)
- ve své filisofii nemá žádného boha
- vše se skládá z hmotných jsoucen (atomů) a z prázdna – atomy se mohou pohybovat
- na konci života si vypíchl oči, aby ho neklamaly
Filosofické disciplíny – pokr.
Filosofické disciplíny – pokr.
- problematika bytí:
a) monoismus – je jen 1 podstata světa
a) hmota -> materialismus
b) idea -> idealismus
b) dualismus – základem světa jsou obě podstaty, ale jsou nesloučitelné
- René Descartes
c) pluralismus – svět má více jak 2 podtaty
- Leibniz
gnoseologie – nauka o poznání, zabývá se problematikou poznání světa
- poznávací vztah:
S <-> O subjekt(poznávající), objekt(poznávané)
- způsoby poznání:
sensualismus – jediné pravdivé poznání je pomocí smyslů
racionalismus – jediné pravdivé poznání je rozumem
- a priori
empirismus – na počátku poznání je zkušenost
a) vnější – dána smysly
b) vnitřní – vnitřní prožívání (vzpomínky,emoce..)
- člověk nejprve poznává a pak zapojuje rozum - schopnost poznání:
naivní realismus – svět je takový, jak ho vnímáme smysly skepticismus – zpochybňuje schopnost lidského poznání
agnosticismus – popírá možnost objektivního poznání
antropologie - zaměřuje se na člověka
- zkoumá místo člověka ve světe
b) praktické
logika - nauka o správném myšlení
etika – nauka o chování, mravech, morálce = souhrn pravidel chování
estetika – nauka o krásnu, umění
- problematika bytí:
a) monoismus – je jen 1 podstata světa
a) hmota -> materialismus
b) idea -> idealismus
b) dualismus – základem světa jsou obě podstaty, ale jsou nesloučitelné
- René Descartes
c) pluralismus – svět má více jak 2 podtaty
- Leibniz
gnoseologie – nauka o poznání, zabývá se problematikou poznání světa
- poznávací vztah:
S <-> O subjekt(poznávající), objekt(poznávané)
- způsoby poznání:
sensualismus – jediné pravdivé poznání je pomocí smyslů
racionalismus – jediné pravdivé poznání je rozumem
- a priori
empirismus – na počátku poznání je zkušenost
a) vnější – dána smysly
b) vnitřní – vnitřní prožívání (vzpomínky,emoce..)
- člověk nejprve poznává a pak zapojuje rozum - schopnost poznání:
naivní realismus – svět je takový, jak ho vnímáme smysly skepticismus – zpochybňuje schopnost lidského poznání
agnosticismus – popírá možnost objektivního poznání
antropologie - zaměřuje se na člověka
- zkoumá místo člověka ve světe
b) praktické
logika - nauka o správném myšlení
etika – nauka o chování, mravech, morálce = souhrn pravidel chování
estetika – nauka o krásnu, umění
Vztah filosofie k jiným formám vědění
Vztah filosofie k jiným formám vědění:
vztah filosofie a náboženství
- člověk si neuměl poradit s určitými přír. jevy, které ho obklopovaly (bouře, zemětřesení, ...)
- tuto činnost přikládal nadpřirozeným silám - vznik bájí, mýtů,
náboženství - za nejstarší světový názor je pokládána mytologie a náboženství
rozdíl mezi filosofií a náboženstvím
- filosofie: rozumová věda, spoléhá se na poznání (vychází z něj)
- náboženství: otázkou víry (člověk nemusí vědět, ale musí věřit)
přehled názorů na vztah filosofie a náboženství
1. náb. a fil. nemají nic společného
a) náb. X fil. - víra se prosazuje v protikladu rozumu
(M. Luther: "Rozum je děvkou ďábla.")
b) fil. X náb. - fil. je prvotní, snaží se odhalit náb. jako protirozumové (Marx: "Náboženství je opium lidstva.")
2. náb. a fil. jsou v jednotě
a) názory křesťanství, pravou filosofii umožňuje až víra (věřím, abych porozuměl – „Credo et inteligum“)
b) nejdříve musím rozumět, abych mohl uvěřit (fil. se snaží rozumově zdůvodnit náb.)
3. náb. a fil. jsou různé oblasti, ale jsou ve vzájemném vztahu
(Akvinský)
vztah filosofie a náboženství
- člověk si neuměl poradit s určitými přír. jevy, které ho obklopovaly (bouře, zemětřesení, ...)
- tuto činnost přikládal nadpřirozeným silám - vznik bájí, mýtů,
náboženství - za nejstarší světový názor je pokládána mytologie a náboženství
rozdíl mezi filosofií a náboženstvím
- filosofie: rozumová věda, spoléhá se na poznání (vychází z něj)
- náboženství: otázkou víry (člověk nemusí vědět, ale musí věřit)
přehled názorů na vztah filosofie a náboženství
1. náb. a fil. nemají nic společného
a) náb. X fil. - víra se prosazuje v protikladu rozumu
(M. Luther: "Rozum je děvkou ďábla.")
b) fil. X náb. - fil. je prvotní, snaží se odhalit náb. jako protirozumové (Marx: "Náboženství je opium lidstva.")
2. náb. a fil. jsou v jednotě
a) názory křesťanství, pravou filosofii umožňuje až víra (věřím, abych porozuměl – „Credo et inteligum“)
b) nejdříve musím rozumět, abych mohl uvěřit (fil. se snaží rozumově zdůvodnit náb.)
3. náb. a fil. jsou různé oblasti, ale jsou ve vzájemném vztahu
(Akvinský)
Vývoj filosofie
Vývoj filosofie:
Antická filosofie
1. Předsokratovská filosofie
- popředí zájmu předsókratovských filosofů byl svět (kosmos) a hledání jeho základu (pralátky = arché)
a) Miléthská škola
- zkoumali přírodu ahledali pralátku světa (arché)
Tháles z Milétu (624 – 547 p. Kr.)
- pralátka je voda a vše z ní vniká
Anaximandros z Milétu (610 – 546 p. Kr.)
- látka ze které vše vniká musí být jiná než produkty
- pralátka = apeiron (bezměrné, neomezené, neurčité)
- z apeironu vše vziká a po zániku se tam vrací
- Země vzinkla z vody -> EVOLUCE
Anaximanés (588 – 525 p. Kr.)
- za pralátku považoval vzduch
b) Pythagoras ze Samu (580 – 500 p. Kr.)
- pracoval s čísly (objevil iracionální čísla)
- matematik, astronom
- za základní substanci považuje číslo
- každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem - dá se přesně určit (1-bod, 2-přímka, 3-plocha, 4-obsah = 10 magické číslo, koule
- 10 planet (vymyslel si Antizemi)
- každá těleso vydává zvuk = hudba sfér
- Země je kulatá; věřil v převtělování duší
Antická filosofie
1. Předsokratovská filosofie
- popředí zájmu předsókratovských filosofů byl svět (kosmos) a hledání jeho základu (pralátky = arché)
a) Miléthská škola
- zkoumali přírodu ahledali pralátku světa (arché)
Tháles z Milétu (624 – 547 p. Kr.)
- pralátka je voda a vše z ní vniká
Anaximandros z Milétu (610 – 546 p. Kr.)
- látka ze které vše vniká musí být jiná než produkty
- pralátka = apeiron (bezměrné, neomezené, neurčité)
- z apeironu vše vziká a po zániku se tam vrací
- Země vzinkla z vody -> EVOLUCE
Anaximanés (588 – 525 p. Kr.)
- za pralátku považoval vzduch
b) Pythagoras ze Samu (580 – 500 p. Kr.)
- pracoval s čísly (objevil iracionální čísla)
- matematik, astronom
- za základní substanci považuje číslo
- každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem - dá se přesně určit (1-bod, 2-přímka, 3-plocha, 4-obsah = 10 magické číslo, koule
- 10 planet (vymyslel si Antizemi)
- každá těleso vydává zvuk = hudba sfér
- Země je kulatá; věřil v převtělování duší
Filosofické disciplíny
Filosofické disciplíny
a) teoretické
ontologie – nauka o bytí, jsoucnu
a) jsoucno – všechno kolem nás (věci, zvířata, lidi…)
- má vztah k existenci; některé věci existují aktuálně, v minulosti, v budoucnosti; některé věci existují jen v teorii možnosti a některé jen v naší fantazii
b) bytí – je zdrojen všech jsoucen
- jsoucna mohou vznikat, měnit se a zanikat, ale bytí zůstává
c) metafyzika – nauka o tom co je za přirodou (fyzikou)
- to so nevidíme (přírodní zákony)
d) jevy – projevy jednotlivý jsoucen (slunce svítí)
- sjedujeme je smysly, některé musíme odhadnout rozumem (= filosofická spekulace)
e) filosofická spekulace – vytváření myšlenkových kontrukcí, které nejsou podepřeny naší zkušeností (domýšlíme se)
f) dialektika – názor, že se svět vyvíjí na základě boje protikladů (dobro x zlo…)
- metoda vysvětlování pojmů, názorů tím, že je zdůrazníme
g) teleologie – názor, že svět má předem daný cíl
h) determinismus – názor, že ve všech jevech mužeme najít příčinu a důsledek
i) indeterminismus – nemůžeme pzorovat příčinu a důsledek
- vše se děje náhodně
j) imanentní – obsažený v sobě samém
- panteismus (bůh je rozptýlen v přírode – všude)
k) trancendentní – něco co přesahuje naše chápání
a) teoretické
ontologie – nauka o bytí, jsoucnu
a) jsoucno – všechno kolem nás (věci, zvířata, lidi…)
- má vztah k existenci; některé věci existují aktuálně, v minulosti, v budoucnosti; některé věci existují jen v teorii možnosti a některé jen v naší fantazii
b) bytí – je zdrojen všech jsoucen
- jsoucna mohou vznikat, měnit se a zanikat, ale bytí zůstává
c) metafyzika – nauka o tom co je za přirodou (fyzikou)
- to so nevidíme (přírodní zákony)
d) jevy – projevy jednotlivý jsoucen (slunce svítí)
- sjedujeme je smysly, některé musíme odhadnout rozumem (= filosofická spekulace)
e) filosofická spekulace – vytváření myšlenkových kontrukcí, které nejsou podepřeny naší zkušeností (domýšlíme se)
f) dialektika – názor, že se svět vyvíjí na základě boje protikladů (dobro x zlo…)
- metoda vysvětlování pojmů, názorů tím, že je zdůrazníme
g) teleologie – názor, že svět má předem daný cíl
h) determinismus – názor, že ve všech jevech mužeme najít příčinu a důsledek
i) indeterminismus – nemůžeme pzorovat příčinu a důsledek
- vše se děje náhodně
j) imanentní – obsažený v sobě samém
- panteismus (bůh je rozptýlen v přírode – všude)
k) trancendentní – něco co přesahuje naše chápání
Filosofie
Filosofie
- filein = milovat
- sofiá = moudrost
- soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka
-cílem je pokládat otázky ve smyslu života a) jednoduché
b) složité – pokládáme, kdž je náš život silně narušen pozitivním nebo negativním zážitkem
- je založena na údivu a pochybování
- pojem filosofie - 6. stol. před n. l. Řecko, Sokrates
- "láska k moudrosti", moudrý je ten člověk, který ví, jak správně žít
Předmět filosofie:
- onotologická otázka – Co je podstatou světa?
a) hmota = materialisté
b) myšlenka = idealisté
- gnoseologická otázka – Je možné poznání?
- filein = milovat
- sofiá = moudrost
- soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka
-cílem je pokládat otázky ve smyslu života a) jednoduché
b) složité – pokládáme, kdž je náš život silně narušen pozitivním nebo negativním zážitkem
- je založena na údivu a pochybování
- pojem filosofie - 6. stol. před n. l. Řecko, Sokrates
- "láska k moudrosti", moudrý je ten člověk, který ví, jak správně žít
Předmět filosofie:
- onotologická otázka – Co je podstatou světa?
a) hmota = materialisté
b) myšlenka = idealisté
- gnoseologická otázka – Je možné poznání?
EVROPSKÉ PRÁVO
- EU dosud nemá samostatnou právní subjektivitu, představuje stavbu 3 základních pilířů,
které jsou spojeny společnou střechou
1. pilíř - tvoří základ EU a představují ho tři nadnárodní ES (EHS, ESÚO, EUROATOM)
2. pilíř - představuje společná vnější a bezpečnostní politika, tvořená mezivládními dohodami,
v budoucnu má přejít ke společné obranné politice
3. pilíř - přestavuje spolupráci členských států na poli justice a trestních věcí
Orgány Evropské unie
- zakládací smlouvy jim svěřují úlohu uskutečňovat úkoly společenství
Evropská rada
- je to vrcholný politický orgán EU, který rozhoduje o základních směrech rozvoje EU
- definuje její ekonomickou orientaci
- tento kolektivní orgán chrání zájmy členských států
- je nutno odlišovat od Rady Evropy, která je mezinárodní organizace
Evropský parlament
- jeho posláním je hájit zájmy národů členských států EU
- je ochráncem zájmů občanů
- poslanci nezastupují členské státy, ale voliče
- nemá legislativní pravomoc, jeho základní funkcí je kontrolní pravomoc
- je vybaven pravomocí ve vnějších vztazích a rozpočtovou pravomoc
které jsou spojeny společnou střechou
1. pilíř - tvoří základ EU a představují ho tři nadnárodní ES (EHS, ESÚO, EUROATOM)
2. pilíř - představuje společná vnější a bezpečnostní politika, tvořená mezivládními dohodami,
v budoucnu má přejít ke společné obranné politice
3. pilíř - přestavuje spolupráci členských států na poli justice a trestních věcí
Orgány Evropské unie
- zakládací smlouvy jim svěřují úlohu uskutečňovat úkoly společenství
Evropská rada
- je to vrcholný politický orgán EU, který rozhoduje o základních směrech rozvoje EU
- definuje její ekonomickou orientaci
- tento kolektivní orgán chrání zájmy členských států
- je nutno odlišovat od Rady Evropy, která je mezinárodní organizace
Evropský parlament
- jeho posláním je hájit zájmy národů členských států EU
- je ochráncem zájmů občanů
- poslanci nezastupují členské státy, ale voliče
- nemá legislativní pravomoc, jeho základní funkcí je kontrolní pravomoc
- je vybaven pravomocí ve vnějších vztazích a rozpočtovou pravomoc
EVROPSKÉ PRÁVO
Rada EU
- legislativní orgán, zastupuje zájmy členských států EU
- nezasedá permanentně
- přijímá právní akty EU
- koordinuje hospodářské politiky členských států
Evropská komise
- představuje permanentní kolektivní orgán, je strážkyní zájmů EU, tj. zakládacích smluv
- je výkonným orgánem
- předobrazem budoucí evropské vlády
Evropský soudní dvůr
- je vrcholným orgánem soudního přezkumu, dodržování EP
- zajišťuje jeho jednotnou aplikaci
- je k němu přičleněn Soud 1. stupně, který řeší jednodušší případy
Účetní dvůr - je to orgán vnější finanční kontroly
Evropská ústřední banka
- je to permanentní instituce, má nezávislé postavení v členských státech i v orgánech EU
- tvoří základnu hospodářské a měnové unie
Ostatní orgány
- poradními orgány jsou výbory (např. hospodářský a sociální, výbor regionů zaměstnanosti)
- kontrolním orgánem je ombudsman (prošetřuje stížnosti občanů EU)
- legislativní orgán, zastupuje zájmy členských států EU
- nezasedá permanentně
- přijímá právní akty EU
- koordinuje hospodářské politiky členských států
Evropská komise
- představuje permanentní kolektivní orgán, je strážkyní zájmů EU, tj. zakládacích smluv
- je výkonným orgánem
- předobrazem budoucí evropské vlády
Evropský soudní dvůr
- je vrcholným orgánem soudního přezkumu, dodržování EP
- zajišťuje jeho jednotnou aplikaci
- je k němu přičleněn Soud 1. stupně, který řeší jednodušší případy
Účetní dvůr - je to orgán vnější finanční kontroly
Evropská ústřední banka
- je to permanentní instituce, má nezávislé postavení v členských státech i v orgánech EU
- tvoří základnu hospodářské a měnové unie
Ostatní orgány
- poradními orgány jsou výbory (např. hospodářský a sociální, výbor regionů zaměstnanosti)
- kontrolním orgánem je ombudsman (prošetřuje stížnosti občanů EU)
PRÁVO A POČÍTAČ
Počítačový program (software) je instrukce, která způsobí, že hardware počítače funguje (pracuje). Program je úplná logicky skloubená posloupnost instrukcí a dat pro řešení dané úlohy. Program je pro každého uživatele spojen s nosičem, na kterém program získává s příručkou v níž se doví jak s programem pracovat a s monitorem na němž program vidí. Představuje nehmotný výsledek autorovy tvůrčí činnosti, tento výsledek duševní činnosti autora je zapsán ve zdrojovém textu nebo strojovém kódu a právě tento zápis má určitou hmotnou povahu i hodnotu. Program tedy existuje ve dvou možných vyjádřeních:
a) zdrojový text – je primární, protože umožňuje vše co lze s autor. dílem činit, provozovat ho na PC, distribuovat, provádět změny, přeložit do jiného jazyka
b) strojový kód – vzniká překladem příslušného programového jazyka
Pro šíření díla (programu) ke konečnému uživateli se program skládá obvykle ze 2 autorských děl:
a) z programu zaznamenaném na nosiči
b) z uživatelské příručky zaznamenané na nosiči
Nehmotný výsledek tvůrčí duševní činnosti u programu jako autorského díla musí vyhovět 2 znakům:
a) individualita díla – subjektivní stránka díla je výsledkem činnosti fyzického a nezaměnitelného individua a jeho vyjádření a řešení v rámci zadaných úloh = chráněna není myšlenka, ale její ztvárnění
b) originalita díla – originální ztvárnění díla a nejde o originalitu námětu myšlenky nebo postupu
Za rozhodující při posuzování individuality a posuzování díla lze považovat:
a) struktura a uspořádání programu (organizace dat, posloupnosti, příkazů instrukcí)
b) způsob komunikace s uživatelem (obecně platí: čím složitější program, tím je pravděpodobnost, že se bude jednat u programového zpracování autorského díla větší)
a) zdrojový text – je primární, protože umožňuje vše co lze s autor. dílem činit, provozovat ho na PC, distribuovat, provádět změny, přeložit do jiného jazyka
b) strojový kód – vzniká překladem příslušného programového jazyka
Pro šíření díla (programu) ke konečnému uživateli se program skládá obvykle ze 2 autorských děl:
a) z programu zaznamenaném na nosiči
b) z uživatelské příručky zaznamenané na nosiči
Nehmotný výsledek tvůrčí duševní činnosti u programu jako autorského díla musí vyhovět 2 znakům:
a) individualita díla – subjektivní stránka díla je výsledkem činnosti fyzického a nezaměnitelného individua a jeho vyjádření a řešení v rámci zadaných úloh = chráněna není myšlenka, ale její ztvárnění
b) originalita díla – originální ztvárnění díla a nejde o originalitu námětu myšlenky nebo postupu
Za rozhodující při posuzování individuality a posuzování díla lze považovat:
a) struktura a uspořádání programu (organizace dat, posloupnosti, příkazů instrukcí)
b) způsob komunikace s uživatelem (obecně platí: čím složitější program, tím je pravděpodobnost, že se bude jednat u programového zpracování autorského díla větší)
Nakládání s počítačovými programy a jejich ochrana
Nakládání s počítačovými programy a jejich ochrana
- autorské právo trvá po dobu života autora a 70 let po jeho smrti, autor se nemůže svých práv vzdát, protože jde o výlučné osobní autorské právo a eventuální převod tohoto práva by byl neplatný. Po dohodě autora a zaměstnavatele (výrobce, dodavatele) lze umožnit výkon autorských práv tomu, kdo si dílo objednal či financoval.
- autorský zákon upravuje několik možností, kdy je možné program jako dílo užít bez souhlasu autora (§ 15 AZ), např. při citaci výroku v němž se odkáže na autora; zhotoví-li rozmnožení nebo úpravu takového programu pokud ho potřebuje pro úpravu nebo vlastní provoz počítače, pro něž byl tento program získán.
- právní ochranu v případě porušení práv autora poskytuje především AZ. Skutkovou podstatu TČ porušování autor. práv najdeme i v TZ. Program jako dílo je chráněn v kterékoli formě vyjádření. Program nemusí být nikde registrován, přihlášen, patentován nebo jinak evidován. Na podporu tvrzení autorství lze program uložit např. u ochranné agentury v advokátní kanceláři nebo u notáře. V ČR neexistuje žádný státní orgán, kde by bylo možné program jako autorské dílo přihlásit. Autor k ochraně svého programu musí prokázat, že jde o program jako autorské dílo, ale také, že program byl zveřejněn a znám před tím programem, který autorova práva narušuje. Autorskoprávní ochrana se vztahuje na každý počítačový program, pokud není prokázán opak, tj. fakt, že program vysloveně není autorským dílem (na základě znaleckého posudku). Ochrany díla se může dovolávat autor. Každé užití díla se uskutečňuje smluvním užitím autora. Písemná forma se nevyžaduje, ale doporučuje.
Při porušení práv k dílu se lze dle autor. zákona domáhat zejména:
a) aby bylo zrušení práva zakázáno
b) následky porušení byly odstraněny
c) bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění (veř. oznám. v tisku)
d) v případě závažné újmy nemajetkové povahy má autor práva na zadostiučinění ve fin. vyjádření
e) v případě vzniku škody porušením jeho práv má autor právo na náhradu škody podle OZ.
- k programům jako k aut. dílům poskytuje ochranu § 152 TZ (porušování autor. práva, práv souvisejících s právem autorským, práv v databázi); je zde zakotvena ochrana nejzávažnějších případů úmyslného porušování autorských práv jiného.
- porušování autorských práv dochází trojím způsobem:
a) provozem programu na více počítačích než bylo ve smlouvě dohodnuto
b) zasahováním do programu, prováděním jeho úprav a změn
c) dalším prodejem programu třetí osobě
- autorské právo trvá po dobu života autora a 70 let po jeho smrti, autor se nemůže svých práv vzdát, protože jde o výlučné osobní autorské právo a eventuální převod tohoto práva by byl neplatný. Po dohodě autora a zaměstnavatele (výrobce, dodavatele) lze umožnit výkon autorských práv tomu, kdo si dílo objednal či financoval.
- autorský zákon upravuje několik možností, kdy je možné program jako dílo užít bez souhlasu autora (§ 15 AZ), např. při citaci výroku v němž se odkáže na autora; zhotoví-li rozmnožení nebo úpravu takového programu pokud ho potřebuje pro úpravu nebo vlastní provoz počítače, pro něž byl tento program získán.
- právní ochranu v případě porušení práv autora poskytuje především AZ. Skutkovou podstatu TČ porušování autor. práv najdeme i v TZ. Program jako dílo je chráněn v kterékoli formě vyjádření. Program nemusí být nikde registrován, přihlášen, patentován nebo jinak evidován. Na podporu tvrzení autorství lze program uložit např. u ochranné agentury v advokátní kanceláři nebo u notáře. V ČR neexistuje žádný státní orgán, kde by bylo možné program jako autorské dílo přihlásit. Autor k ochraně svého programu musí prokázat, že jde o program jako autorské dílo, ale také, že program byl zveřejněn a znám před tím programem, který autorova práva narušuje. Autorskoprávní ochrana se vztahuje na každý počítačový program, pokud není prokázán opak, tj. fakt, že program vysloveně není autorským dílem (na základě znaleckého posudku). Ochrany díla se může dovolávat autor. Každé užití díla se uskutečňuje smluvním užitím autora. Písemná forma se nevyžaduje, ale doporučuje.
Při porušení práv k dílu se lze dle autor. zákona domáhat zejména:
a) aby bylo zrušení práva zakázáno
b) následky porušení byly odstraněny
c) bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění (veř. oznám. v tisku)
d) v případě závažné újmy nemajetkové povahy má autor práva na zadostiučinění ve fin. vyjádření
e) v případě vzniku škody porušením jeho práv má autor právo na náhradu škody podle OZ.
- k programům jako k aut. dílům poskytuje ochranu § 152 TZ (porušování autor. práva, práv souvisejících s právem autorským, práv v databázi); je zde zakotvena ochrana nejzávažnějších případů úmyslného porušování autorských práv jiného.
- porušování autorských práv dochází trojím způsobem:
a) provozem programu na více počítačích než bylo ve smlouvě dohodnuto
b) zasahováním do programu, prováděním jeho úprav a změn
c) dalším prodejem programu třetí osobě
EVROPSKÉ PRÁVO
EVROPSKÉ PRÁVO
Evropská unie a její vývoj
1. fáze
- v roce 1949 byla založena Rada Evropy
- ESÚO vzniklo v roce 1951 = montánní unie; bylo založeno na 50 let (Paříž)
- v roce 1957 vzniklo EHS a EUROATOM (Řím)
- jako protiváha těmto ES bylo pod vedením Velké Británie ESVO (1960)
- ESVO: Švédsko, Norsko, Dánsko, Portugalsko, Rakousko, VB, Švýcarsko
- v 60. letech byla uzavřena dohoda o zřízení společných orgánů všech 3 společenství: Rada ministrů, Evropská komise, Evropský parlament, Evropský účetní dvůr, Evropský soudní dvůr, poradní orgány
2. fáze
- dochází k rozvoji ES, hovoří se o Evropské měnové unii
- objevují se myšlenky na evropskou politickou spolupráci
3. fáze
- přímý krok k EU znamená přijetí jednotného evropského aktu (1986)
4. fáze
- 90. léta až po současnost
- vznik EU, 1. 11. 1993 vstupuje v platnost smlouva o EU označovaná také jako Maastrichtská smlouva
- tato smlouva způsobila přechod suverénních práv členských států na nadnárodní ES
- této smlouvě předcházela v roce 1992 smlouva o evropském hospodářském prostoru
- v roce 1999 byla uzavřena tzv. Amsterdamská smlouva, která připravila proces k rozšíření EU směrem na východ
- rok 2000 smlouva v Nice
- EURO bylo zavedeno v roce 2002
Evropská unie a její vývoj
1. fáze
- v roce 1949 byla založena Rada Evropy
- ESÚO vzniklo v roce 1951 = montánní unie; bylo založeno na 50 let (Paříž)
- v roce 1957 vzniklo EHS a EUROATOM (Řím)
- jako protiváha těmto ES bylo pod vedením Velké Británie ESVO (1960)
- ESVO: Švédsko, Norsko, Dánsko, Portugalsko, Rakousko, VB, Švýcarsko
- v 60. letech byla uzavřena dohoda o zřízení společných orgánů všech 3 společenství: Rada ministrů, Evropská komise, Evropský parlament, Evropský účetní dvůr, Evropský soudní dvůr, poradní orgány
2. fáze
- dochází k rozvoji ES, hovoří se o Evropské měnové unii
- objevují se myšlenky na evropskou politickou spolupráci
3. fáze
- přímý krok k EU znamená přijetí jednotného evropského aktu (1986)
4. fáze
- 90. léta až po současnost
- vznik EU, 1. 11. 1993 vstupuje v platnost smlouva o EU označovaná také jako Maastrichtská smlouva
- tato smlouva způsobila přechod suverénních práv členských států na nadnárodní ES
- této smlouvě předcházela v roce 1992 smlouva o evropském hospodářském prostoru
- v roce 1999 byla uzavřena tzv. Amsterdamská smlouva, která připravila proces k rozšíření EU směrem na východ
- rok 2000 smlouva v Nice
- EURO bylo zavedeno v roce 2002
FINANČNÍ PRÁVO
Splatnost daní
- splatnost daní určují právní předpisy váže se převážně k okamžiku, kdy poplatník získal zdanitelný majetkový prospěch (nabyl dědictví obdržel mzdu, získal dar, . . .)
Daňová soustava:
- po reformě provedené k 1. 1. 1993 je tvoří:
a) daň z přidané hodnoty (nepřímá daň, kterou je zdaňován veškerý prodej zboží a služeb v každé fázi jejich tvorby a distribuce)
- odvádějí ji podnikatelé registrovaní jako její plátci, daň ale zatěžuje konečného
spotřebitele, neboť se promítá v ceně zboží a služeb
b) spotřební daň u vybraných skupin zboží
c) daň z příjmů FO
d) daň z příjmů PO
e) daň z nemovitosti (z veškerých budov, staveb, pozemků)
f) silniční daň (platí pouze osoby provádějící podnikatelskou činnost spojenou s užíváním silnic k dopravě)
g) daň dědická, darovací, s převodu nemovitostí
- zdaňovací období je kalendářní rok, daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník povinen podat přiznání nebo hlášení
- daňová soustava je doplněna soustavou poplatků mezi něž platí např. poplatky soudní, správní a místní
Zamezení dvojího zdanění
- v souvislosti s mezinárodní hospodářskou spoluprácí vzniká problém dvojího zdanění téhož příjmu, majetku, dědictví, apod. ve dvou či více státech (např. osoba má trvalý pobyt v jednou státě a ve druhém pracuje)
- naše daňové předpisy chrání poplatníky mající sídlo nebo bydliště na území ČR před mezinárodním dvojím zdaněním těmito metodami:
a) metoda vynětí – k příjmu dosaženému a zdaněnému v cizině se v ČR nepřihlíží
b) metoda započtení – daň zaplacená v cizině se od daně vyměřené v tuzemsku odečte
- komplexně je tato problematika řešena mezinárodními smlouvami o zamezení dvojího zdanění, které omezují práva státu požadovat placení daní od osoby, která by jinak podle vnitrostátních předpisů byla platit povinna
- splatnost daní určují právní předpisy váže se převážně k okamžiku, kdy poplatník získal zdanitelný majetkový prospěch (nabyl dědictví obdržel mzdu, získal dar, . . .)
Daňová soustava:
- po reformě provedené k 1. 1. 1993 je tvoří:
a) daň z přidané hodnoty (nepřímá daň, kterou je zdaňován veškerý prodej zboží a služeb v každé fázi jejich tvorby a distribuce)
- odvádějí ji podnikatelé registrovaní jako její plátci, daň ale zatěžuje konečného
spotřebitele, neboť se promítá v ceně zboží a služeb
b) spotřební daň u vybraných skupin zboží
c) daň z příjmů FO
d) daň z příjmů PO
e) daň z nemovitosti (z veškerých budov, staveb, pozemků)
f) silniční daň (platí pouze osoby provádějící podnikatelskou činnost spojenou s užíváním silnic k dopravě)
g) daň dědická, darovací, s převodu nemovitostí
- zdaňovací období je kalendářní rok, daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník povinen podat přiznání nebo hlášení
- daňová soustava je doplněna soustavou poplatků mezi něž platí např. poplatky soudní, správní a místní
Zamezení dvojího zdanění
- v souvislosti s mezinárodní hospodářskou spoluprácí vzniká problém dvojího zdanění téhož příjmu, majetku, dědictví, apod. ve dvou či více státech (např. osoba má trvalý pobyt v jednou státě a ve druhém pracuje)
- naše daňové předpisy chrání poplatníky mající sídlo nebo bydliště na území ČR před mezinárodním dvojím zdaněním těmito metodami:
a) metoda vynětí – k příjmu dosaženému a zdaněnému v cizině se v ČR nepřihlíží
b) metoda započtení – daň zaplacená v cizině se od daně vyměřené v tuzemsku odečte
- komplexně je tato problematika řešena mezinárodními smlouvami o zamezení dvojího zdanění, které omezují práva státu požadovat placení daní od osoby, která by jinak podle vnitrostátních předpisů byla platit povinna
PRÁVO A POČÍTAČ
PRÁVO A POČÍTAČ
Právo k nehmotným statkům včetně počítačového programu
- statky nehmotné povahy jsou výsledky duševní tvůrčí činnosti, díla, která mají určitý myšlenkový obsah s následným hmotným vyjádřením, např. zobrazením. Hmotným vyjádřením může být nosič umožňující smyslové vnímání díla.
a) právo na ochranu osobnosti, např. právo na ochranu života a zdraví, občanské cti a důstojnosti, jména, soukromí, projevu osobní povahy, osobní svobody
b) autorské právo – představuje souhrn oprávnění k vytvořenému dílu, např. právo na nedotknutelnost díla, rozhodovat o jeho uveřejnění a práva majetková, např. právo s dílem nakládat a právo na autorskou odměnu za užití díla
c) práva příbuzná právu autorskému, např. právo k výkonům umělců, právo výrobců zvukových záznamů a práva rozhlasových a TV stanic
d) práva průmyslová, např. právo k vynálezu, ke zlepšovacímu návrhu, průmyslovému vzoru, k obchodní značce.
Předmět autorského práva vymezuje autorský zákon č. 121/200 Sb. Jsou to díla literární, vědecká, umělecká, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, zejména díla slovesná, divadelní, hudební, výtvarná, filmová a fotografická; patří sem i programy počítačů. Nepatří sem: právní předpisy, rozhodnutí orgánů veřejné správy, veřejné listiny a úřední spisy...
Právo k nehmotným statkům včetně počítačového programu
- statky nehmotné povahy jsou výsledky duševní tvůrčí činnosti, díla, která mají určitý myšlenkový obsah s následným hmotným vyjádřením, např. zobrazením. Hmotným vyjádřením může být nosič umožňující smyslové vnímání díla.
a) právo na ochranu osobnosti, např. právo na ochranu života a zdraví, občanské cti a důstojnosti, jména, soukromí, projevu osobní povahy, osobní svobody
b) autorské právo – představuje souhrn oprávnění k vytvořenému dílu, např. právo na nedotknutelnost díla, rozhodovat o jeho uveřejnění a práva majetková, např. právo s dílem nakládat a právo na autorskou odměnu za užití díla
c) práva příbuzná právu autorskému, např. právo k výkonům umělců, právo výrobců zvukových záznamů a práva rozhlasových a TV stanic
d) práva průmyslová, např. právo k vynálezu, ke zlepšovacímu návrhu, průmyslovému vzoru, k obchodní značce.
Předmět autorského práva vymezuje autorský zákon č. 121/200 Sb. Jsou to díla literární, vědecká, umělecká, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, zejména díla slovesná, divadelní, hudební, výtvarná, filmová a fotografická; patří sem i programy počítačů. Nepatří sem: právní předpisy, rozhodnutí orgánů veřejné správy, veřejné listiny a úřední spisy...
Oznamování přestupků
Oznamování přestupků
- přestupky, které nejsou vyřízeny na místě, orgán policie oznamuje příslušnému správnímu orgánu, aby mohly být projednány
- existuje dvojí způsob oznamování:
1.) před oznámením přestupku uvedeného v § 58 odst. 2 (proti majetku, občanskému soužití, veřejnému pořádku, BESIP, . . .) musí orgán policie provést šetření ke zjištění přestupce a k zajištění důkazních prostředků, provádí se dle zákona o PČR eventuálně dle PZ; o provedených úkonech se sepisuje úřední záznam a přikládá se ke dvojlistu formátu A4 (oznámení přestupku)
2.) oznamuje-li ostatní přestupky vyplní pouze tiskopis jednoduchého formátu A4 a neprovádí šetření (ostatní přestupky -> jiné než § 58 odst. 2); lhůta pro oznámení je jeden měsíc
Odevzdání věci (§ 58 odst. 3 písm. a) PZ)
- věc se odevzdává prostřednictvím stejného tiskopisu jako se oznamuje přestupek
- jednání mající znaky přestupku, které se projednávají dle zvláštních předpisů § 10 PZ (příslušníci policie, BIS, . . .), jde-li o trestný čin, jde-li o jiný správní delikt
- přestupky, které nejsou vyřízeny na místě, orgán policie oznamuje příslušnému správnímu orgánu, aby mohly být projednány
- existuje dvojí způsob oznamování:
1.) před oznámením přestupku uvedeného v § 58 odst. 2 (proti majetku, občanskému soužití, veřejnému pořádku, BESIP, . . .) musí orgán policie provést šetření ke zjištění přestupce a k zajištění důkazních prostředků, provádí se dle zákona o PČR eventuálně dle PZ; o provedených úkonech se sepisuje úřední záznam a přikládá se ke dvojlistu formátu A4 (oznámení přestupku)
2.) oznamuje-li ostatní přestupky vyplní pouze tiskopis jednoduchého formátu A4 a neprovádí šetření (ostatní přestupky -> jiné než § 58 odst. 2); lhůta pro oznámení je jeden měsíc
Odevzdání věci (§ 58 odst. 3 písm. a) PZ)
- věc se odevzdává prostřednictvím stejného tiskopisu jako se oznamuje přestupek
- jednání mající znaky přestupku, které se projednávají dle zvláštních předpisů § 10 PZ (příslušníci policie, BIS, . . .), jde-li o trestný čin, jde-li o jiný správní delikt
Odložení přestupku (§ 58 odst. 3 písm. b) PZ)
Odložení přestupku (§ 58 odst. 3 písm. b) PZ)
- orgán policie odloží věc se záznamem do spisu, není-li dáno podezření z přestupku, nelze-li přestupek projednat (byl promlčen), není-li zjištěn přestupce do jednoho měsíce
- nekoná se další řízení
- odpadne-li důvod odložení, přestupek se oznamuje => pokračuje řízení
- oznamovatel může žádat o vyrozumění o účinných opatřeních
Návrhové přestupky
- jsou uvedeny v § 68 PZ, dle § 49 odst. 1 písm. a), přestupky proti občanskému soužití, které jsou návrhovými přestupky VŽDY
- dále jsou to přestupky dle § 50, přestupky majetkové a přestupky dle § 49 odst. 1 písm. b) a c), ublížení na cti, které jsou návrhovými pouze jestliže přestupce a poškozený jsou osobami blízkými (§ 68 odst. 4)
- návrhové přestupky lze projednat jen na návrh postižené osoby nebo jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka
- návrh na projednání přestupku podává postižený u příslušného správního orgánu v lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl nebo ode dne postoupení věci orgánem činným v trestním řízení
- orgán policie odloží věc se záznamem do spisu, není-li dáno podezření z přestupku, nelze-li přestupek projednat (byl promlčen), není-li zjištěn přestupce do jednoho měsíce
- nekoná se další řízení
- odpadne-li důvod odložení, přestupek se oznamuje => pokračuje řízení
- oznamovatel může žádat o vyrozumění o účinných opatřeních
Návrhové přestupky
- jsou uvedeny v § 68 PZ, dle § 49 odst. 1 písm. a), přestupky proti občanskému soužití, které jsou návrhovými přestupky VŽDY
- dále jsou to přestupky dle § 50, přestupky majetkové a přestupky dle § 49 odst. 1 písm. b) a c), ublížení na cti, které jsou návrhovými pouze jestliže přestupce a poškozený jsou osobami blízkými (§ 68 odst. 4)
- návrhové přestupky lze projednat jen na návrh postižené osoby nebo jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka
- návrh na projednání přestupku podává postižený u příslušného správního orgánu v lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl nebo ode dne postoupení věci orgánem činným v trestním řízení
FINANČNÍ PRÁVO
FINANČNÍ PRÁVO
Daně a poplatky
Pojem daně:
- právní platební povinnost (k získání příjmů do státního rozpočtu), aniž by existovalo ekvivalentní (odpovídající) protiplnění
Pojem poplatky:
- představují částečnou úhradu nákladů spojených s činností státních orgánů nebo úhradu nákladů na oprávnění poskytovaná poplatníkovi
- daně a poplatky tvoří podstatnou část příjmů státních i místních rozpočtů
- daně a poplatky stát vybírá, stanoví-li to zákon
- stát vybírá tyto daně: DPH, spotřební, z příjmu, z nemovitostí, z prodeje (převodu) nemovitosti, dědická, darovací, silniční
- daně lze členit podle různých kritérií, např.:
1. státní či místní (podle toho, komu je daň odváděna)
2. všeobecné či účelové (podle jejich určení)
3. na pravidelné a nepravidelné - dávky (podle způsobu vybírání)
4. na přímé a nepřímé
přímé daně
- odčerpávají část příjmu poplatníka na základě zjištění jeho důchodových nebo majetkových poměrů (např. daň ze mzdy, z nemovitosti, dědická daň)
- povinnost platit přímé daně je poplatníkům vyměřována (nejčastěji procentem)
nepřímé daně (spotřební)
- vybírají se jako přirážka k ceně zboží při jeho prodeji spotřebiteli (o tuto daň se zvýší cena zboží)
- povinnost platit nepřímé daně vyplývá poplatníkovi přímo ze zákona
Platební povinnost
- platební povinnost k zaplacení daně nebo poplatků se stanoví částí, tj. zlomkem, procentem, pevnou částkou sazbou z daňového základu
- je-li sazba pohyblivá vzhledem k výši daňového základu, označuje se jako sazba progresivní sazba se zvyšuje s růstem daňového základu
- existuje i sazba degresivní klesá, roste-li základ
- zůstává-li sazba neměnná (bez ohledu na pohyb daňového základu) jde o sazbu lineární
- platební povinnost mohou mít FO i PO
Daně a poplatky
Pojem daně:
- právní platební povinnost (k získání příjmů do státního rozpočtu), aniž by existovalo ekvivalentní (odpovídající) protiplnění
Pojem poplatky:
- představují částečnou úhradu nákladů spojených s činností státních orgánů nebo úhradu nákladů na oprávnění poskytovaná poplatníkovi
- daně a poplatky tvoří podstatnou část příjmů státních i místních rozpočtů
- daně a poplatky stát vybírá, stanoví-li to zákon
- stát vybírá tyto daně: DPH, spotřební, z příjmu, z nemovitostí, z prodeje (převodu) nemovitosti, dědická, darovací, silniční
- daně lze členit podle různých kritérií, např.:
1. státní či místní (podle toho, komu je daň odváděna)
2. všeobecné či účelové (podle jejich určení)
3. na pravidelné a nepravidelné - dávky (podle způsobu vybírání)
4. na přímé a nepřímé
přímé daně
- odčerpávají část příjmu poplatníka na základě zjištění jeho důchodových nebo majetkových poměrů (např. daň ze mzdy, z nemovitosti, dědická daň)
- povinnost platit přímé daně je poplatníkům vyměřována (nejčastěji procentem)
nepřímé daně (spotřební)
- vybírají se jako přirážka k ceně zboží při jeho prodeji spotřebiteli (o tuto daň se zvýší cena zboží)
- povinnost platit nepřímé daně vyplývá poplatníkovi přímo ze zákona
Platební povinnost
- platební povinnost k zaplacení daně nebo poplatků se stanoví částí, tj. zlomkem, procentem, pevnou částkou sazbou z daňového základu
- je-li sazba pohyblivá vzhledem k výši daňového základu, označuje se jako sazba progresivní sazba se zvyšuje s růstem daňového základu
- existuje i sazba degresivní klesá, roste-li základ
- zůstává-li sazba neměnná (bez ohledu na pohyb daňového základu) jde o sazbu lineární
- platební povinnost mohou mít FO i PO
Sankce
Sankce
napomenutí
- jde o písemné rozhodnutí správního orgánu
pokuta
- pokutu lze uložit do 1 000 Kč, nestanoví-li zvláštní část přestupkového zákona
nebo jiný zákon pokutu vyšší
- v blokovém řízení také, mladistvému lze uložit pokutu do 500 Kč
zákaz činnosti
- lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části přestupkového zákona nebo
v jiném zákoně na dobu tam stanovenou, nejdéle na dva roky, a jde-li o činnost
vykonávanou v pracovním poměru, nebo je třeba souhlasu státního orgánu a
přestupek je spáchán touto činností nebo v souvislosti s ní
propadnutí věci
- věc musí náležet pachateli a byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, anebo
byla přestupkem získána, nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou
- sankci lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí
- napomenutí nelze uložit spolu s pokutou
Ochranná opatření
omezující opatření
- spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž
se podávají alkoholické nápoje
- lze uložit pachateli přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomániemi, přestupku proti veřejnému pořádku a přestupku proti
občanskému soužití
- lze uložit jen společně se sankcí a nejdéle na dobu jednoho roku
zabrání věci
- nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 15 odst. 1 písm. a) nebo b), lze
rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže
a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo
b) nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela, a nebo jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku, a nebo jiný obecný zájem
- o zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od jednání majícího znaky přestupku uplynuly dva roky
napomenutí
- jde o písemné rozhodnutí správního orgánu
pokuta
- pokutu lze uložit do 1 000 Kč, nestanoví-li zvláštní část přestupkového zákona
nebo jiný zákon pokutu vyšší
- v blokovém řízení také, mladistvému lze uložit pokutu do 500 Kč
zákaz činnosti
- lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části přestupkového zákona nebo
v jiném zákoně na dobu tam stanovenou, nejdéle na dva roky, a jde-li o činnost
vykonávanou v pracovním poměru, nebo je třeba souhlasu státního orgánu a
přestupek je spáchán touto činností nebo v souvislosti s ní
propadnutí věci
- věc musí náležet pachateli a byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, anebo
byla přestupkem získána, nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou
- sankci lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí
- napomenutí nelze uložit spolu s pokutou
Ochranná opatření
omezující opatření
- spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž
se podávají alkoholické nápoje
- lze uložit pachateli přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomániemi, přestupku proti veřejnému pořádku a přestupku proti
občanskému soužití
- lze uložit jen společně se sankcí a nejdéle na dobu jednoho roku
zabrání věci
- nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 15 odst. 1 písm. a) nebo b), lze
rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže
a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo
b) nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela, a nebo jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku, a nebo jiný obecný zájem
- o zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od jednání majícího znaky přestupku uplynuly dva roky
Právní úprava řízení o přestupcích
Právní úprava řízení o přestupcích
- obecná část je ve správním řádu
- zvláštní část je ve zvláštní části přestupkového zákona
Příslušnost orgánů k řízení o přestupcích
- přestupky projednávají:
a) obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí
b) orgány PČR, jde-li o přestupky podle § 23a odst. 1 písm. c), a o přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j), nebo provozovatel vozidla nemá uzavřeno povinné ručení
c) jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon
Vyřízení přestupku na místě
- na místě může přestupek vyřídit např. PČR, obecní policie
- na místě může být přestupek vyřízen:
a) domluvou
- domluva je způsob vyřešení přestupku na místě při jeho zjištění
- takto lze vyřídit přestupky, které mohou být projednány v blokovém řízení
pouze pokud je přestupek spolehlivě zjištěn, je méně závažný, a když není
nutné uložit pokutu v blokovém řízení
- orgán policie přestupci sdělí jakým jednáním se přestupku dopustil, určí
právní kvalifikaci a důvod proč se rozhodl pro domluvu
b) uložením pokuty v blokovém řízení
- v blokovém řízení lze vyřídit pouze některé přestupky: uvedené v § 86 PZ
(na úseku BESIP, proti pořádku ve státní správě, na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi, proti veřejnému pořádku,
občanskému soužití, proti majetku, . . .)
- zákonné důvody k projednání v blokovém řízení: § 84 PZ
-> přestupek je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva, obviněný
z přestupku je ochoten pokutu zaplatit
-> proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat
-> v blokovém řízení nelze projednat návrhové přestupky (§ 68 PZ)
- obecná část je ve správním řádu
- zvláštní část je ve zvláštní části přestupkového zákona
Příslušnost orgánů k řízení o přestupcích
- přestupky projednávají:
a) obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí
b) orgány PČR, jde-li o přestupky podle § 23a odst. 1 písm. c), a o přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j), nebo provozovatel vozidla nemá uzavřeno povinné ručení
c) jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon
Vyřízení přestupku na místě
- na místě může přestupek vyřídit např. PČR, obecní policie
- na místě může být přestupek vyřízen:
a) domluvou
- domluva je způsob vyřešení přestupku na místě při jeho zjištění
- takto lze vyřídit přestupky, které mohou být projednány v blokovém řízení
pouze pokud je přestupek spolehlivě zjištěn, je méně závažný, a když není
nutné uložit pokutu v blokovém řízení
- orgán policie přestupci sdělí jakým jednáním se přestupku dopustil, určí
právní kvalifikaci a důvod proč se rozhodl pro domluvu
b) uložením pokuty v blokovém řízení
- v blokovém řízení lze vyřídit pouze některé přestupky: uvedené v § 86 PZ
(na úseku BESIP, proti pořádku ve státní správě, na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi, proti veřejnému pořádku,
občanskému soužití, proti majetku, . . .)
- zákonné důvody k projednání v blokovém řízení: § 84 PZ
-> přestupek je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva, obviněný
z přestupku je ochoten pokutu zaplatit
-> proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat
-> v blokovém řízení nelze projednat návrhové přestupky (§ 68 PZ)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)