Novověká filosofie – pokr.
d) Immanuel Kant (1724 – 1804)
- celý život strávil v Královci v Prusku
- nikdy se neoženil ( „ženy prý odvádějí od vědeckého života“ )
- celý život hledal hranice a principy poznání
- německý filozof vrcholného osvícenství
- profesor matematiky, logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva a jiné
- nejprve se věnoval přírodním vědám (např. Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru → vyslovil hypotézu o vzniku sluneční soustavy z rozptýlených částic hmoty, jež se do dnešní podoby vyvinula působením gravitačních zákonů)
- dějiny přírody považoval za pohyb od jednoduchého k složitému
- podle Kanta i člověk má své dějiny - jeho neustále se rozvíjející rozum; postupně překonává neuvědomělé pudy a vytváří z člověka bytost vědomě vytvářející svůj lidský svět
- jeho činnost je rozdělena do několika období - předkritické, kritické a pokritické
1) Období předkritické
- Kant je blízký materialismu
- z této doby pochází spis „Všeobecné dějiny přírody“, ve kterém formuloval svojí hypotézu o vzniku sluneční soustavy
- píše i další přírodovědné práce o ohni, sopkách, o fyzikální geografii...
Vypracování kritického problému
- filozofický sytém vládnoucí v Německu v době Kantových studií, byl systém leibnizovzsko-wolffovský – racionalismus, co do metody dogmatický = to, co rozum říká o světě je pravdivé
- v Kantově myšlení nastává obrat, Kant byl probuzen z dogmatického spánku britským empirismem
- metafyziku považoval za vědu o hranicích lidského rozumu
- za svůj životní úkol pojal určit hranici mezi empirismem a racionalismem
Žádné komentáře:
Okomentovat