Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Kapitola 4. Historická perspektiva psychologie náboženství

Historický vývoj psychologie náboženství je třeba chápat v nejužší souvislosti jednak s vývojem moderní vědy, speciálně psychologie (a ovšem také filosofie vědy), jednak s vývojem náboženství, chápaného jako součást celé kultury; teologie se nám přitom jeví jednak jako velmi specifická vědní disciplína, jednak jako náboženský fenomén. V této kapitole podáme jen velmi stručný náčrt historie oboru, který bude v dalších kapitolách doplněn v souvislosti s jednotlivými systematicky probíranými tématy.

Počátky moderní psychologie se obvykle kladou do druhé poloviny 19. století. Již od svého zrodu měl tento zvláštní vědní obor dvojí tvář. Na jedné straně šlo o to, ustavit a etablovat psychologii jako vědní obor, jehož vzorem by byly přírodovědní obory, především fyziologie nervové soustavy. Tento ideál bylo možno realizovat zejména laboratorním výzkumem vnímání a paměti, který je takřka stejně exaktní jako výzkum ve kterémkoli oboru zkoumajícím živou přírodu; v mnoha projektech bylo dokonce možno plně uplatnit i poměrně přesné měření a při analýze výsledků použít velmi důmyslné matematické metody.

Druhá tvář moderní psychologie je dána jejím zájmem o nejkomplexnější, "nejvyšší" projevy a vlastnosti lidské duše a ducha, jako je vědomí sebe sama, zvraty dospívání, vývoj charakteru nebo hlubiny melancholie. Přitom lze sotva považovat za náhodné, že zakladatelé psychologie zabývající se těmito otázkami, podobně jako filosofové, kteří je svými vhledy inspirovali, byli zpravidla výrazně náboženskými postavami. Jako příklad je možno uvést všeobecně uznávaného zakladatele americké psychologie a zároveň klasika filosofického pragmatismu Williama Jamese, jehož celé životní dílo bylo naplněno zájmem o náboženství.

V křesťanství, na jehož půdě psychologie náboženství vznikla, je druhá polovina 19. století érou liberální teologie. Tento směr chápal náboženství jako projev lidského ducha, který má být zkoumán ve své historické, sociální, kulturní a ovšem také přírodní určenosti. V protikladu k teologické ortodoxii (pravověří), jež sama sebe chápala jako výklad zjevených pravd, byla liberální teologie otevřena vůči psychologické perspektivě, to znamená, že považovala psychologickou analýzu náboženství za oprávněnou a přínosnou. Psychologie náboženství byla za této situace na teologických fakultách – zejména ovšem protestantsky orientovaných – vítána; lze říci, že právě tam byla domovem. O něco dříve rozkvetla na těchto fakultách religionistika reprezentovaná zejména dějinami náboženství a komparatistikou ("srovnávací vědou náboženskou"), což znamenalo další podnět pro rozvoj psychologie náboženství. Někteří významní nábožensky orientovaní psychologové té doby, zejména Američané, viděli své poslání v tom, pomoci přizpůsobit křesťanství potřebám dnešního člověka, případně nahradit je křesťansky inspirovaným humanismem (Wulff, 1997, s. 26n).

Nejvýznačnějším a nejpopulárnějším ze zakladatelů nového oboru byl William James (1842-1910), jehož neobyčejně vlivná kniha "Druhy náboženské zkušenosti" (1902) patří dodnes k "povinné" četbě psychologů zabývajících se náboženstvím. James přesvědčivě a psychologicky bohatě konkretizoval Scheiermacherovu o sto let starší teologickou tezi, že náboženství je především vnitřní osobní zkušenost, nikoli dogma, rituál a etika nebo dokonce pouhá konvence žijící ze setrvačnosti. Vpravdě náboženská a psychologicky zajímavá je podle něj jen intenzivní originální zkušenost, jež svého nositele často doslova přepadne nebo dokonce duševně rozvrací, jak to on sám zažil v léta trvajícím zápase se svou náboženskou melancholií. "Nemocná duše", člověk doslova trpící náboženstvím, jednající iracionálně, často excentricky, někdy strhující ostatní svým nadšením a svou jistotou, že k němu mluví Bůh – to je podle Jamese člověk náboženský v nejvlastnějším slova smyslu. Jamesova velikost spočívá ovšem v tom, že hluboké porozumění náboženské zkušenosti je v jeho díle doplněno střízlivou až skeptickou redukcí duchovního na psychické nebo i biologické faktory. Zde nám může být James vzorem toho, jak lze poctivě žít s rozpory, které nelze bez nepoctivosti odstranit.

Vedle Jamese, který tvořil tak, že uváděl do nových souvislostí obecně dostupná fakta takzvanou "lenoškovou spekulací", pracovala v jeho době ve Spojených státech řada empirických badatelů na tématech, jež většinou dodnes neztratila svou aktuálnost: adolescentní konverze, vývoj k náboženské zralosti, psychofyziologické faktory mystických stavů atd.

V Evropě došlo na počátku 20. století k podobnému rozkvětu psychologie náboženství jako v Americe. Obor byl však úžeji spjat s filosofií a teologií, více se "lenoškově" spekulovalo, empirické výzkumy užívaly více introspekce a bylo méně statistického zpracovávání hromadně získaných dat. Za dílo stejného významu jako Jamesovy "Druhy náboženské zkušenosti" se považuje Ottova kniha "Posvátno" (Das Heilige) z roku 1917. Základní myšlenka je blízká Jamesovi: podstatou náboženství je specifický prožitek posvátna. Dílo je však více koncentrováno k introspektivnímu materiálu a je více filosoficky laděno, takže je akceptováno i jako jeden ze základních kamenů filosofické fenomenologie náboženství.

První čtvrtina dvacátého století přinesla zásadní obrat jak v teologii, tak i v psychologii, který v Americe i v Evropě ukončil první nadějný rozmach psychologie náboženství a vedl ke stagnaci ne-li úpadku trvajícímu desítky let. Jak k tomu došlo?

V teologii skončila éra liberalismu. Naděje, že tento směr zmodernizuje křesťanství a přiblíží je tak současnému člověku, se nenaplnily; přinejmenším nezastavil liberalismus pokračující sekularizaci: celkový odvrat Evropy a Ameriky od křesťanství, zejména od církví, pokračoval. Reakcí na tento nezdar a zároveň na oslabení víry v pokrok, jež způsobila první světová válka, byl zesílený příklon mnoha křesťanů k tradici, často i k problematickému bezpečí fundamentalismu. Za této situace se prosadila dialektická teologie, spojená především se jménem švýcarského protestanta Karla Bartha. Veškeré náboženství bylo prohlášeno za hříšný projev lidské pýchy, přičemž křesťanství bylo vyňato z kategorie náboženství jakožto zcela zvláštní realita založená na jediném skutečném zjevení svrchovaného Boha (viz 3.1.). Protože je to Bůh, kdo dává lidem víru a tvoří církev, a protože je tedy tato církev z jeho milosti novým stvořením, je třeba odmítnout jakoukoli psychologizaci zvěsti i duchovní praxe a psychologie tedy nemá co dělat ani v církvi, ani v teologii – ani na teologických fakultách.

Přibližně současně s Barthovým vystoupením v Evropě propukla v americké akademické psychologii "behavioristická revoluce", která postupně ovlivnila rozvoj našeho oboru v celém světě. Pozorovatelné chování bylo prohlášeno za jediný předmět skutečně vědecké psychologie. Nic jiného než chování, říkalo se, nemůžeme spolehlivě a objektivně popsat a měřit, držme se tedy fakt; v praxi nás ostatně konec konců zajímá, jak lidé reagují, jak se v té či oné situaci zachovají a co dokáží, nikoli co si myslí nebo cítí. Tato orientace přinesla určitá pozitiva v prosazování vědeckosti, ve svém celku však psychologii na dlouhá desítiletí těžce poškodila: pustit ze zřetele lidské nitro znamená vykastrovat ji. Dnes již těžko chápeme společenskou mentalitu, ve které se behaviorismus vůbec mohl prosadit. – Psychologie náboženství nebyla sice tímto převratem zcela vyloučena, omezením na zkoumání náboženského chování byla však radikálně okleštěna, nehledě k tomu, že náboženství jako takové bylo nevyhnutelně zneváženo.
Ruku v ruce s behavioristickým omezením zorného pole působil v první polovině dvacátého století proti rozvoji psychologie náboženství všeobecný odvrat vědců a vzdělanců vůbec od náboženství, především v té formě, v jaké je reprezentují tradiční křesťanské církve. Považujeme-li náboženství za iluzi, oslabí to nevyhnutelně i náš respekt k němu jako ke svébytnému fenoménu a bude posílen náš sklon redukovat je na předpokládané příčiny této iluze, například na strach ze smrti, projikovaný oidipský komplex či nástroj pacifikace a manipulace mas. V Evropě oslabovala psychologii náboženství také Freudova hostilní redukcionistická kritika (viz 17.3.), jež získávala postupně na váze – přinejmenším v rostoucí vlivné komunitě psychoterapeutů a jim blízkých intelektuálů. Nábožensky pojatá psychoterapie navazující na pastýřskou zkušenost duchovních byla již na začátku století vytlačena psychoterapií medicínskou.

Druhá polovina dvacátého století přináší obrat, symbolizovaný tím, že na jejím počátku, právě v roce 1950, vyšla kniha "Jedinec a jeho náboženství", jejímž autorem byl vysoce respektovaný harvardský profesor Gordon Allport. Tento muž bývá označován za průkopníka humanistické psychologie, k jejíž charakteristice patří mimo jiné otevřenost a respekt k náboženství jako významnému lidskému projevu.
Na tomto příznivém obratu se podílí řada faktorů:
- Především psychologie jako celek postupně překonává jednostrannost behaviorismu jak v základním výzkumu, tak ve svých aplikacích, a navrací se zvolna k niterné zkušenosti jako ke svému primárnímu předmětu.

- Druhým významným příznivým faktorem je, že postmoderní věda je sama k sobě kritičtější, než byla věda moderní, uvědomuje si své meze i svou nelegitimní tendenci suplovat náboženství.

- Současně slábne vliv dialektické teologie na teologických fakultách i v životě církví a roste vliv směrů kladoucích důraz na osobní náboženskou zkušenost. To přispívá především k rozvoji pastorální psychologie a k zájmu duchovních o psychoterapii, roste však také přinejmenším tolerance k psychologii náboženství.

- Dále se mění i celková mentalita našeho sociokulturního okruhu, jeho kolektivní vědomí, ve vztahu k náboženství. Na jedné straně sice ještě přibývá ateistů a pokračuje sekularizace, na druhé straně však roste – zejména mezi humanitně vzdělanými lidmi – respekt k náboženství a šíří se nová religiozita, zejména hnutí "New Age", jež se prosazuje nejen v pěstování spirituality v užším smyslu, nýbrž i v hodnotové orientaci, v psychohygieně a psychoterapii, ve vytváření celkového postmoderního životního stylu. V některých částech světa zaznamenávají pozoruhodné misijní úspěchy islám a křesťanství, zvláště charismatického a fundamentalistického typu.

- Globalizace vytváří multireligiózní společnost: soužití lidí vyznávajících různá náboženství se stává běžným jevem, je ovšem narušováno silnými fundamentalistickými tendencemi, zejména v křesťanství a v islámu. V důsledku toho roste jak popularita, tak i společenská potřebnost religionistiky jako celku, zejména však psychologie náboženství jako její součásti.

- Velmi naléhavá je konečně potřeba zmírnit společenská napětí a odstranit celosvětově nebezpečné násilné konflikty, jež mají významnou náboženskou složku, pokud nejsou dokonce primárně náboženské, jako je tomu například v Izraeli.

Příznivý obrat v rozvoji psychologie náboženství během druhé poloviny dvacátého století je spjat mimo jiné s osobností a dílem C. G. Junga (viz kap.18), který ve svých zralých letech získával stále větší vliv a mnohými je považován – snad poněkud nadneseně – za "psychologa 21. století". Jungovým hlavním tématem je právě náboženství a jeho budoucnost. Na Junga navazuje transpersonální psychologie, u nás populární zejména díky americkému psychiatrovi českého původu Stanislavu Grofovi (viz 18.4.); i pro ni je náboženství prvořadým fenoménem.

Přes načrtnutý pozitivní vývoj v posledních desítiletích zůstává psychologie náboženství doposud na okraji v psychologii, v teologii i v religionistice. Ještě v roce 1997 David Wulff, jedinečný znalec její historie, resumuje: "Stíhána všeobecným podezíráním, ne-li přímou hostilitou psychologů stejně jako teologů a ohrožována zevnitř sektářskými názory na její předmět a metody, postrádá dosud psychologie náboženství systematický vývoj, který by jí umožnil naplnit příslib, jejž původně představovala" (s. 28).

V posledních letech se možná konečně "blýská na lepší časy". Roste frekvence náboženských témat. V roce 1999 věnoval prestižní světový časopis Journal of Personality obsáhlé zvláštní číslo tématu "Náboženství v psychologii osobnosti". Lze také pozorovat gradaci mezináboženského dialogu, pro který by se psychologie mohla stát jedním z "dorozumívacích jazyků".

Moderní psychologie má ovšem svoji dlouhou prehistorii, ve které ostatně měla náboženská tématika většinou dominující úlohu. Hluboké psychologické vhledy lze najít například v Augustinových Vyznáních a ve spisech středověkých mystiků. Jak ukazuje například Frýba (1991), autorem jemných introspektivních popisů a vynálezcem psychologicky jedinečných meditačních návodů byli zřejmě již Buddha a jeho předchůdci. Novověcí filosofové a teologové jako Kierkegaard a Schleiermacher jen pokračují v této tradici. Osvícenství pak přináší také – opět nikoli zcela nové – skeptické psychologické pohledy motivované snahou "od-vysvětlit" náboženství jako něco nadpřirozeného tím, že budou nalezeny jeho přirozené motivy a příčiny; tím je předznamenána reduktivní tradice v psychologii náboženství, výrazně reprezentovaná např. Sigmundem Freudem.

Výhrada vyjádřená slovem "takřka" je nutná. Ukázalo se totiž, že i nejelementárnější a nejvíce "přírodní" psychické procesy, jimiž se zabývá psychofyzika, jsou do jisté míry závislé na sociokulturních faktorech.

Typické byly výzkumy, při nichž byly pokusným osobám předkládány podněty náboženského rázu (např. texty) a následně byly tyto osoby dotazovány na myšlenky a city, jež v nich tyto podněty vyvolaly.

Humanistická psychologie je spíše umělá učebnicová kategorie než označení určité školy. Zařazují se sem psychologové zdůrazňující zejména individualitu, vnitřní svět subjektu, jeho hodnotovou orientaci a sociokulturní kontext psychických jevů.

Stačí zalistovat na knihkupeckých pultech odbornou i populární naučnou literaturou nejrůznější úrovně, věnovanou nejrůznějším náboženským směrům, abychom si ověřili, jak vysoce frekventované jsou v ní psychologické pojmy a myšlenky.

3.2. Náboženství a spiritualita jako předmět psychologie

Psychologii jsme vymezili (2.1.) jako vědní obor zabývající se psychickými jevy a jejich souvislostmi, tj. podmínkami jejich výskytu a kvality a jejich vnějšími projevy. Z toho plyne i vymezení psychologie náboženství. V centru pozornosti je náboženské prožívání, psychické jevy náboženského rázu. Co však přesně znamená "náboženského rázu"? Poté, co jsme poznali obtíže s definicí náboženství, nepřekvapí nás, že ani zde nebude řešení jednoduché.

Vyjdeme z uvedené Mrázkovy definice, jež vidí v náboženství "souhrn projevů ... vztahu k numinózní transcendenci". Mezi tyto projevy přirozeně patří množství duševních jevů, respektive prožitků, jež můžeme souhrnně označit jako niternou stránku náboženství. Dále sem patří i viditelné jednání (jehož neviditelnou součástí jsou ony psychické jevy): modlitba a liturgie vůbec, misie, tvorba posvátných spisů, stavba chrámů, mnišská askeze, upalování kacířů i charitativní obětavost. Jako vzdálený projev, snad jen ozvěnu numinózní transcendence lze chápat i čistě formální lpění na náboženské tradici, kde už není žádná osobní zkušenost, ba ani vědomí, že by člověk mohl takovou zkušenost mít nebo postrádat. K náboženství jakožto "souhrnu projevů" patří i všechny objekty vzniklé náboženským jednáním nebo vytvořené pro potřeby náboženského jednání (třeba i duchovně lhostejnými umělci), tedy chrámy a sakrální umění, posvátné spisy a kultické objekty atd. Stranou neponecháme ani účelové vyznávání, jehož smyslem je vyjádření konformity s většinou, účast na bohoslužbě, jež je motivována potřebou mezilidského kontaktu nebo nadějí na získání různých výhod atd., a konečně ani různé formy pokryteckého zneužívání víry a náboženských citů druhých lidí.

Psychologicky je možno zkoumat náboženství v největší šíři, tedy vše, co jsme právě uvedli, podobně jako je možno zkoumat beletrii, hudbu, kreslený humor nebo strukturu vědeckých institucí – vždyť každá lidská činnost má svůj psychologický aspekt. V ohnisku pozornosti psychologie náboženství je přitom přirozeně náboženské prožívání, na něž usuzujeme jednak z výpovědí zkoumaných osob založených na jejich introspekci, jednak z celého spektra jevů, jež jsou předmětem religionistiky a jež můžeme považovat za vnější projevy náboženského prožívání. Můžeme například srovnávat texty písní užívaných při bohoslužbě různých náboženských skupin a z citově zabarvených slov těchto textů soudit na rozdílnost náboženského cítění.

Chceme-li souhrnně pojmout niterné náboženské prožívání a s ním spojené jednání, resp. chování jedince, máme k dispozici vžitý pojem religiozita (Religiosität, religiousness; české náboženskost se v tomto smyslu běžně neužívá). Lze také mluvit o tom či onom typu zbožnosti, slovu zbožnost se ovšem v religionistice vyhýbáme pro jeho hodnotící přízvuk.

V posledních desítiletích došlo – především v anglosaském světě – k významovému posunu slov náboženství (religion) a religiozita. Vzrostla frekvence slova spiritualita, jež získalo oproti náboženství pozitivní konotaci. Spiritualitou se rozumí spíše niterný prožitek a jemu odpovídající jednání, zatímco jako náboženství se označuje spíše vnější projev a instituce, jež "ryzí" spiritualitu spíše poškozují. Náboženství se také chápe spíše jako něco spjatého s tradicí, často vyprázdněnou, ve slově spiritualita zaznívá naproti tomu spíše novost, mládí, spontaneita, autenticita, tolerance iracionality a prožitková plnost (Pargament, 1999, Stríženec, 2001, s. 42). V češtině získala podobný, velmi široký význam slova duchovní a duchovnost. Když chce proto například Štampach (2000b) získat pro křesťanskou víru nábožensky hledající čtenáře, nemluví o náboženství, nýbrž o duchovním životě. Mnozí chápou dnes jako atraktivní možnost vést "duchovní život bez náboženství". Objevily se i návrhy přejmenovat obor psychologie náboženství na obor psychologie náboženství a spirituality (Pargament, ib.).

Pargament odlišuje pojmy náboženství a spirituality takto: Náboženství je hledání významného způsoby, které mají vztah k posvátnu (chápanému přibližně tak, jak o něm mluví Eliade). Patří sem i sledování jiných cílů než spirituálních, pokud je přitom použito něčeho, co je posvátné nebo co má k posvátnému vztah; tyto cíle mohou přitom být legitimní (překonání samoty) nebo nelegitimní (získat nadvládu nad druhými). Spiritualita je hledání posvátného. Spiritualita je centrální funkcí náboženství, jeho "srdcem a duší," a psychologie náboženství by jí měla věnovat co největší pozornost. Spiritualita je tedy zahrnuta do širšího pojmu náboženství. Čím větší část svého světa a čím více svých cílů v něm chápe člověk jako posvátné, tím více pro něj mizí rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou.

Pro psychologii se jeví – vedle pojmu náboženství – jako nejvhodnější základní pojem religiozita, a to ve smyslu zahrnujícím jak náboženské prožívání, tak i jednání, jež je s ním neoddělitelně spjato. Spiritualitou budeme rozumět – jak je obvyklé – niterný aspekt religiozity, který vystupuje do popředí, vztahuje-li se člověk k božským bytostem, zejména v modlitbě, meditaci apod., v centru pozornosti může přitom ovšem být i vlastní mysl, nitro, jak je tomu v buddhismu. Podobný, snad o něco širší a nepříliš určitý význam má v češtině – jak jsme uvedli – slovo duchovní, např. ve spojení duchovní život. Další pojmy z tohoto okruhu, které jme v této kapitole zmínili, se objeví především v citacích.

Právě o tuto niternou, prožitkovou stránku se opírají definice odvozené od Otta. Protože jeho numinosum je v podstatě specifický cit, vrátíme se k tomuto tématu důkladněji v souvislosti s psychologií citů (kap. 7).

Je nutno mít na paměti, že religiozitou se rozumí – zejména v sociologii – také rozšířenost náboženství v té či oné populaci.

Anglické significance, jehož Pargament užívá, je slovo "košatější" než odpovídající české významnost. Znamená také smysl, hodnotu, důležitost.

V tomto smyslu chápe spiritualitu i Smékal (2001), který ji definuje (spíše ovšem teologicky) jako "způsob praktikování duchovního života, jako praxi víry v transcendenci, souhrn způsobů vyjadřování vztahů k Posvátnu nebo vztahování se k Bohu."

Připomeňme v této souvislosti, co říká Eliade k pojmu posvátna: "Žít jako lidská bytost je na nejarchaičtějších úrovních kultury samo o sobě náboženským aktem, neboť výživa, pohlavní život a práce mají hodnotu svátosti. Jinak řečeno, být či spíše stát se člověkem znamená být 'náboženský'" (1995, s. 13).

Kapitola 3. Náboženství v psychologické perspektivě

3.1. Obecné definice náboženství
Uvážíme-li, jak je náboženství již na první pohled a zamyšlení rozmanité a historicky proměnlivé, jak různé jsou jeho projevy v různých kulturách, v různě uspořádaných společnostech, ale i u lidí různého věku a s různým životním údělem, nemluvě o svérázu svobodně individuálně zvolených duchovních cest, a přičteme-li k tomu různost existujících tradic a tendencí ve filosofii, sociologii, antropologii, psychologii a teologii náboženství (neboť to vše jsou podobory religionistiky) – budeme při snaze definovat pojem náboženství očekávat spíše nesnáze než jednoduché, obecně přijatelné řešení.

Není naším úkolem věnovat se speciální diskusi, jež probíhá kolem definice náboženství. Požadavek stručnosti nám dává na vybranou: buďto předložit a podrobně vysvětlit definici, která se autorovi jeví jako nejpřijatelnější – anebo se pokusit uvést čtenáře do problému definování náboženství. Volím druhou možnost podle zásady: Lepší jsou správné otázky než napůl správné odpovědi.

Začneme výrokem, který patrně čtenáře překvapí: Náboženstvím rozumíme to, čím se zabývá religionistika, věda o náboženství. Tato definice je na první pohled chudá a takřka hloupá, je však velmi užitečná. Vyjadřuje totiž jednak přibližnost, jednak sociální a historickou relativnost našeho poznání náboženství. Religionistika je reprezentována univerzitními katedrami, vědeckými společnostmi, časopisy atd., jež kvalifikují určité jevy jako náboženské prostě tím, že se jimi zabývají. Definici náboženství nemůže religionistům nikdo stanovit "zvenčí".

Z naší definice zároveň plyne, že náboženství je definováno (tj. vymezováno, ohraničováno) podle toho, jak mu rozumí široký konsensus religionistů. Tento konsensus je neúplný a historicky pohyblivý. A kromě toho každý odborník má plné právo vymezit pojem náboženství tak, jak to nejlépe vyhovuje jeho badatelským záměrům a způsobu myšlení – přirozeně s tím rizikem, že mu nebude rozuměno a že zůstane na okraji vědecké diskuse.

Podle Jana Hellera, uznávaného klasika obnovené české religionistiky a zároveň barthovského dialektického teologa, "... v náboženství jde o vztah člověka (ať teoretický, v učení, nebo praktický – v etice a kultu) k tomu, co má vůči němu roli boha". Přitom bohem je pro člověka to, co je pro něj nejvyšší normou a hodnotou, čemu nejvíce důvěřuje, čemu se cítí zavázán. V tomto smyslu každý člověk má své náboženství, říká Heller podle Bartha.

Malé "b" ve slově "bůh" zde není náhodné. V náboženství jde totiž – z hlediska dialektického teologa – o boha či bohy vytvořené člověkem, teologicky řečeno o modly, s nimiž skutečný, zjevený biblický Bůh nemá nic společného. Kdo nemá Boha, má modlu. Heller jako křesťanský teolog náboženství tedy zásadně odmítá obecný, "neutralizovaný", druhový pojem náboženství zahrnující vedle islámu, buddhismu, hinduismu, řady kmenových náboženství atd. také křesťanství. Vědecký odstup vyjádřený užitím tohoto druhového pojmu považuje Heller v religionistice za sporný, ne-li svévolný .

Hellerova definice je bezpochyby užitečná pro církevní praxi: Umožňuje volat od služby modlám ke službě pravému Bohu (což je jedno z centrálních témat biblické zvěsti) i lidi, kteří si žádných model ve svém životě nejsou vědomi. Přitom ovšem Heller ve svých religionistických publikacích nechává daleko za obzorem témata jako je pragmatický atheismus lidí, jejichž "bohem jest břicho", i když by se ve smyslu své definice jejich názory a hodnotami jakožto náboženstvím vlastně zabývat měl. Zároveň Heller zasazuje křesťanství do kontextu dějin náboženství. Lze se domnívat, že jeho skutečná pracovní definice (která zůstává implicitní, nevyslovená) se liší od uvedené explicitní definice, na kterou tedy nebudeme příliš spoléhat. Jinými slovy – Heller kombinuje dvojí perspektivu: teologickou a "civilně" religionistickou.

Jak nám v naší snaze o nalezení definice pomůže samo slovo náboženství, jeho etymologie? Toto slovo naznačuje vztah k nějakému bohu či božstvu. Tomu by odpovídala i skutečnost, že Heller – jak jsme viděli – ve své definici užívá pojmu bůh. Ve skutečnosti se však tento badatel českou etymologií nenechává ani v nejmenším mást. Dobře ví, že četné duchovní proudy, jež bez rozpaků označíme za náboženství, například původní buddhismus, jsou vůči existenci jakékoli božské bytosti značně indiferentní. Náboženskou povahu nutno dokonce za určitých okolností přiznat i ateismu: "... ušlechtilé ateistické zanícení ... z hlediska psychologického nelze dost dobře rozeznati od zanícení náboženského" (James, 1902, s. 35).

Šťastnějším slovem než české náboženství je latinské religio, jež se uplatnilo jako výraz pro pojem náboženství v řadě jazyků. Podle jednoho dohadu je religio odvozeno od ligare, což znamená vázat, re-ligare tedy snad vzájemně vázat. Re-ligio lze pak chápat jako vzájemnou vazbu mezi člověkem a Skutečností, jež ho přesahuje (Neubauer, 1994, s.12). Jde o způsob existence sub specie absolutní skutečnosti, na níž koneckonců jedině záleží a z níž také plyne, co je pravda a co lež, co správné a nesprávné, dobré a zlé.

Neubauerova definice dává dobrý smysl, tj. pomáhá pochopit, "o čem je" náboženství, a to zejména pokud jde o křesťanství. Používá ovšem několika pojmů, z nichž každý je otevřeným filosofickým problémem. Navíc zahrnuje (patrně záměrně) kromě toho, co je obecně považováno za náboženství, také filosofii a vědu; v tomto duchu by bylo navíc možno uvažovat i o religiózní povaze umění, k němuž se jistě lze vztahovat jako ke skutečnosti, jež člověka přesahuje.
Štampachova definice (1998a, s. 30), vedená v duchu katolické fundamentální teologie, je stručná: Náboženství je vztah člověka k numinózní transcendenci. Autor vysvětluje, že "logickým rodem v této aristotelsky pojaté definici je lidský vztah k nějakému protějšku. Specifická diference vystihuje tento protějšek, a sice v našem případě jako numinózní transcendenci."
tampachova definice má výhodu určitosti a jednoduchosti. Autor se nesnaží "vyřešit jednou větou všechno". Ví, že to tak jako tak není možné a že každá definice náboženství navozuje řadu otázek, které jsou složité, někdy neřešitelné. Ve výkladu své definice Štampach klíčový pojem numinózního (posvátného, sakrálního) rozvádí jen stručně a s odvoláním na zkušenost jej považuje "ve smyslu logiky za primitivní a tedy dále nedefinovaný" (s. 32). Otevřený zůstává i problém, zda nadřazení pojmu lidský vztah pojmu náboženství znamená více než formální hru s pojmy.

Užití pojmu transcendence vede k další otázce. Teologie precizovala tento pojem ve vztahu k Bohu, který radikálně přesahuje (transcendence znamená latinsky přesah) naši běžnou skutečnost, svět. Podobně chápe transcendenci řada filosofů. Užitím pojmu transcendence v definici náboženství se tedy přikláníme buďto k teologii nebo k určité filosofii a narazíme na oprávněné námitky religionistů jinak orientovaných, kteří pojem transcendence odmítají. Místo "k transcendenci" by tedy bylo – pro zachování metodologické neutrality oboru – třeba říci "ke skutečnosti, kterou stoupenci náboženství považují za transcendentní" (Štampach, 1998b). Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že "transcendence je propracovaným filosofickým konceptem, přičemž náboženství prožívají také, a jistě většinou, lidé, jimž jsou takové pojmy cizí a vzdálené. Pojetí transcendence bychom sotva hledali v tradiční lidové zbožnosti a v náboženstvích neliterárních etnik" (ib.).

Uveďme ještě Mrázkovu podobnou, ale obšírnější formulaci , kterou autor charakterizuje jako svoji pracovní definici, moudře "ponechávaje čtenáři, aby sám odhalil její nedostatky": "Náboženství je souhrn projevů kladného vztahu k numinózní transcendenci, který uznává rozdíl mezi svatým a nesvatým". O kladném vztahu mluví Mrázek proto, aby odlišil náboženství od magie, i když je si vědom, že to beze zbytku možné není.

Štampach i Mrázek pracují s pojmem numinosum (numinózno), který vytvořil Rudolf Otto (1917). Otto je obecně ceněn jako průkopnický fenomenolog náboženství, jeho text lze však číst také jako čistě psychologický, i když Ottův fenomenologický program psychologii přesahuje – jeho cílem je doložit, že křesťanství je vrcholem dějin náboženství. Numinosum nelze definovat, lze však říci, že tam, kde působí, vzniká numinózní stav mysli, specifický prožitek citového rázu (viz kap. 7), v němž se pojí mysterium tremendum (tajemství děsící) a mysterium fascinans (tajemství okouzlující, neodolatelně přitahující). Numinosum je přítomno v každém náboženství, nejlépe je však vyjádřeno v náboženství biblickém. Kdo nemá zkušenost s numinosem, soudí Otto, je jako religionista diskvalifikován a neměl by vůbec číst jeho knihu (s. 23). Otto přitom netvrdí, že by tento cit musel vždy mít vrcholnou intenzitu či extatickou podobu. Může být velmi jemný, "tichý", jeho kvalita je však nezaměnitelná.

Ottovo dílo odstartovalo v religionistice novou epochu tím, že byla (z pohledu současného psychologa vlastně překvapivě pozdě!) zaměřena pozornost na osobní zkušenost jako "jádro" náboženství. Ottovo pojetí vede ovšem k úkolu promyslet, zda a jaký vztah k numinosu má celá šíře jevů, jimiž se zabývá religionistika: náboženské nauky, magie a rituály, sakrální architektura a umění atd. A v souvislosti s Neubauerovou definicí se ihned klade otázka, jaký je vztah mezi ottovskou náboženskou zkušeností na jedné straně a existováním sub specie absolutní skutečnosti na straně druhé. Je numinózní zkušenost vždypřítomným doprovodem života sub specie absolutní skutečnosti? A patří k numinózní zkušenosti neoddělitelně očištění od klamu a podřízenost Skutečnosti?

Méně radikálně, ale v podstatě podobně jako Otto uvažuje již klasik oboru William James (1902), když za psychologicky zajímavou považuje jen originální, neodvozenou náboženskou zkušenost, nikoli převzaté názory a prožitky, které lze navodit běžnými prostředky katecheze a liturgie, tedy "přejatý způsob náboženského života, …sugescí vzbuzené city a napodobivé chování" (s. 10).

Rozdíl mezi svatým a nesvatým, který pojal do své definice Mrázek, je zřejmě odkazem na ústřední motiv, kolem něhož ve svém myšlení krouží rumunský fenomenolog a historik náboženství Mircea Eliade. Pro Eliadeho je náboženský člověk charakterizován tím, že žije v napětí mezi dvěma existenciálními mody – posvátným a profánním. Posvátné, jež je podle něj především zcela odlišné od běžné zkušenosti, přitom chápe jako komplex, jehož iracionální, resp. mimoracionální aspekt odpovídá Ottovu numinosu, jenž však má i aspekt racionální a spekulativní (s. 9). Každá víra odrážející zkušenost s posvátným nese s sebou nutně "pojmy bytí, významu a pravdy" (Eliade, 1995, s. 13. Všimneme si také, že pojem posvátna je – na rozdíl od pojmu transcendence – teologicky a filosoficky neutrální, je tedy přijatelný pro myslitele různých názorů.)

Frommovi (1950, s. 21) stačí místo vztahu k numinosu střízlivější pojem oddanost (devotion): Náboženství je podle něj jakýkoli "systém myšlení a akce, sdílený skupinou a poskytující jedinci orientační rámec a objekt oddanosti", přičemž humanistické náboženství je "soustředěno kolem člověka a jeho síly". Musíme mít ovšem na paměti, že Frommovým záměrem je ponechat náboženství jen úlohu okrajové metafory v marxistickém humanismu.

Současný přední holandský religionista Jacques Waardenburg považuje definice náboženství toho typu, jaké jsme uvedli, za předčasné a příliš spekulativní. Sám přistupuje k definici náboženství s úzkostlivou opatrností, téměř kruhem: "Odpověď religionistiky na otázku: 'Co je náboženství?' zcela obecně zní, že značný počet lidí ve zcela rozdílných kulturách a společnostech, v rozdílných dobách a na rozdílných místech se zabýval otázkami, které bychom označili za 'náboženské', a že byli a jsou oddáni fenoménu, který obyčejně označujeme jako 'náboženství'. To vše musí být empiricky prozkoumáno dříve, než lze činit obecné výpovědi o náboženství jako takovém" (1997, s. 11).

Jak je zřejmé, Waardenburg sice uznává potřebu definice náboženství, v podstatě však odsouvá tento úkol do budoucnosti a domnívá se, že religionistika musí nejdříve vytvořit předpoklady pro definici svého předmětu a specifického přístupu k němu. Štampach (1998a, s. 34) vidí v tomto postoji rezignaci na možnost explicitní definice náboženství.

Vskutku, musíme být připraveni na to, že s postupujícím empirickým poznáním se naše definice jakéhokoli jevu bude měnit. Tím bychom se však neměli nechat připravit o svobodu k tvorbě definic, jakkoli spekulativních, bez nichž empirický výzkum nutně tápe. Navíc není psychologicky dost dobře možné, aby se badatel odmítající či odkládající explicitní definici do budoucna nedal vést definicí implikovanou v jeho předporozumění.

Na závěr tohoto miniaturního úvodu do definování náboženství se pokusme najít klíč k problému v tom, že se vrátíme ke vzniku moderního pojmu náboženství. Zatímco ve starší literatuře znamená náboženství přibližně totéž, co zbožnost, od 18. století se tento termín používá k označení druhového pojmu zahrnujícího různá náboženství. Aby to bylo možné, musela se stát myslitelnou (tj. musela přestat být skandální!) možnost zahrnout křesťanství do kategorie společné s jinými náboženstvími, což je právě ta možnost, proti které později vznesla – jak jsme viděli – ostrý protest dialektická teologie.

Je psychologicky velmi pravděpodobné, že křesťanští osvícenští myslitelé (neboť oni to byli, kteří uvedený obrat provedli), vycházeli zcela samozřejmě z názoru, že náboženstvím v plném smyslu toho slova, tj. náboženstvím prototypickým (vzorovým), je křesťanství. Islám, buddhismus, hinduismus atd. byly do této kategorie přijaty jakožto "také-náboženství" na základě uznané podobnosti s křesťanstvím. U každého směru, hnutí či pospolitosti výslovně náboženské, ale také vědecké, filosofické, umělecké či politické, stejně jako u každého jednotlivého sociálního či kulturního fenoménu, můžeme pak položit otázku, zda jde o náboženství, resp. o náboženský fenomén, nebo nikoli, přičemž odpověď bude záležet na tom, zda u toho či onoho fenoménu shledáme podstatnou podobnost s tím, co je pro nás prototypickým náboženstvím. Jak slabou či vzdálenou podobnost ještě uznáme za dostatečnou k tomu, aby byl zkoumaný směr či jev (fetiš, magie apod.) zahrnut do kategorie religiózna, záleží nutně na subjektivním odhadu či dojmu, případně na dohodě skupiny religionistů. Tato okolnost ztěžuje, ale neznemožňuje dorozumění mezi religionisty a nevylučuje nosnost pojmu náboženství.

Promýšlíme-li definice náboženství uvedené v této kapitole, případně definice další, zdá se plausibilním závěr, že skutečnou pracovní definicí většiny religionistů – na rozdíl od definic deklarovaných – je implicitní, nevyslovená definice vycházející z křesťanství jako prototypického náboženství a zahrnující jevy křesťanství více či méně podobné.
Zbývá uvést pojmy kryptonáboženství a pseudonáboženství.

Kryptonáboženstvím rozumíme náboženství, které se samo jako takové nedeklaruje nebo svůj religiózní charakter dokonce přímo popírá. Eliade (1957, s. 19) uvádí jako příklad kryptonáboženského prožívání profánního člověka skutečnost, že pro něj "existují privilegovaná místa, která jsou kvalitativně odlišná ode všech ostatních: rodný kraj, místo, kde jsme prožili první lásku ... tato místa si pro nesmiřitelně nenáboženského člověka uchovávají jistou zvláštnost, 'jedinečnost': jsou to 'posvátná místa' jeho soukromého universa ..." Zřetelné náboženské rysy má moderní věda (viz 2.2.), stejně jako totalitní ideologicko-politická hnutí, ale pro mnoho našich současníků i sport a konzum (hypermarket jako velechrám, olympiáda jako gigantická poutní slavnost). Protináboženský zápal určitého hnutí může – jen na první pohled paradoxně – prozrazovat jeho skrytý náboženský nárok. V době, jež je charakterizována rozsáhlým proklamovaným odvratem od náboženství (viz kap. 1), má právě pojem kryptonáboženství klíčový význam. Zejména v Česku, kde došla sekularizace a privatizace náboženství mimořádně daleko, bere na sebe religiozita (podle Junga projev bytostně lidské, archetypálně zakotvené náboženské funkce, viz 18.3.5.) nejrůznější skryté podoby v astrologii, v józe a v různých meditačních programech bez explicitního náboženského rámce, v psychoterapii, alternativní medicíně, v praktikování rozmanitých návodů na šťastný a úspěšný život, v ekologickém hnutí, v kultu sportovních a jiných mediálních hvězd, v sexualitě, ve fanatickém politickém extremismu atd. "Bezbožnou českou kotlinu" můžeme pro tuto zvláštní situaci považovat za světově unikátní "laboratoř" religionistiky. Pro psychologii se zde rýsuje velká příležitost uplatnit se při vyhledávání a analýze těchto skrytých, v některém směru snad i kvalitativně nových forem náboženství.

Pseudonáboženství vzniká z oportunistické snahy vzbudit dojem, že určité hnutí či instituce má náboženský, resp. posvátný charakter. Jako klasický příklad se uvádí snaha francouzských revolucionářů zavést kult bohyně rozumu, je však možno se domnívat, že v tomto případě nešlo o předstírání, nýbrž o vážně míněný, byť pošetilý a jepičí pokus vytvořit nové náboženství. V době je z pseudonáboženského charakteru podezřelá tzv. scientologická církev, kterou její zakladatel Hubbard vytvořil se vší pravděpodobností proto, aby zbavil svou organizaci daňové povinnosti. Vojtíšek (2000), který je o této neupřímnosti a o kvazimafiánské povaze celého hnutí přesvědčen, však zároveň vidí mimořádnou nebezpečnost scientologie v tom, že i mezi jejími špičkami je mnoho těch, kteří věří její pravdě.

Heller in Heller, Mrázek, 1988, s. 14. Všimneme si, že jde o definici substantivní, jež říká, čím náboženství je. Definicím tohoto druhu dávám přednost. Narazíme i na funkční definice říkající, k čemu náboženství slouží, např. "Náboženství je způsob vyrovnávání s existenciální úzkostí" nebo "Náboženství je opium lidu a způsob manipulace mas" apod. I tyto definice přispívají k uchopení našeho předmětu.

Jak říká Waardenburg (1997), uvedená barthovská kritika vede část religionistů k tomu, aby v opozici k této teologizaci akcentovali svou metodologickou skepsi. Lužný (2000) to činí až provokativně: Musím snad být alkoholikem, abych mohl studovat alkoholismus? ... Tvrdí-li někdo, že přiletí ufoni a zachrání nás, přistupuju k tomu tvrzení stejně, jako když někdo tvrdí, že nás spasil muž, který chodil po vodě. – Proti tomu se chce namítnout s odvoláním na analogii: Může být dobrým historikem či teoretikem umění ten, kdo se nenechá žádným druhem umění hluboce oslovit? Dilema zůstává otevřeno.

Katoličtí myslitelé jsou vůči mimokřesťanským náboženstvím zpravidla otevřenější než protestantští, zejména po Druhém vatikánském koncilu, jehož dokument Nostra aetate v čl. 2. říká o náboženstvích (a to nikoli jen monoteistických), že církev "nezavrhuje nic z toho, co v těchto náboženstvích je pravého a svatého, že chová upřímnou úctu k onomu způsobu života a jednání, k oněm přikázáním a naukám, které, i když se v mnohém liší od toho, v co ona sama věří a co učí, přece nezřídka obsahují paprsek oné Pravdy, která osvěcuje všechny lidi."

Mrázek in Heller, Mrázek, 1988, s. 231.

Latinské numen znamená mimo jiné božskou moc, božstvo. Překladatel J. Škoda volil český ekvivalent posvátno se zdůvodněním, že Ottovo numinosum řeší specificky německý problém: pro svatý i posvátný má němčina pouze jediný výraz – heilig (s. 20). Termín numinosum se však ujal pro Ottův pojem i v české literatuře, zatímco posvátno se užívá v různém, zpravidla širším významu.

Dílo z roku 1957 (citujeme 2. vydání z roku 1964) nese název Le sacré et le profane, v českém překladu Posvátné a profánní.

Ani pojem posvátna nelze explicite definovat, přibližujeme se mu tím, že je stavíme do protikladu s profánním a že vytyčujeme jednotlivé aspekty této bipolarity, většinou implicite.

Vznikne-li, či zakotví-li jednou religionistika také v sociokulturním okruhu určeném islámem, bude tam ovšem hrát roli prototypického náboženství islám – a podobně tomu bude v dalších sociokulturních okruzích. Snad již nastává doba, kdy bude religionistika diskusí mezi vědci zakotvenými v různých sociokulturních okruzích. Waardenburg ovšem vznáší vysoce náročný požadavek multiperspektivnosti: religionista se má odpoutat od své perspektivy, která je nevyhnutelně etnocentrická, a má vzít v úvahu všechny možné perspektivy.

Řecky kryptos = skrytý, tajný. V podobném smyslu lze mluvit také o implicitním náboženství nebo o difúzní religiozitě.

Distancuji se od užití termínu pseudonáboženství v hodnotícím smyslu. Je ovšem dobře myslitelné, že z některé, třeba i tradicí posvěcené náboženské skupiny zmizí veškerý duchovní život a zbude jen vyčichlá, zcela prázdná forma – pak půjde o pseudonáboženství. Rozumí se, že i pseudonábožentví je předmětem religionistiky, byť okrajovým.

2.2. Psychologie jako duchovní hnutí

Celá moderní věda, jejíž součást psychologie tvoří, nevznikla jen jako nástroj k usnadnění a obohacení života, k řešení problémů nemoci, chudoby atd. Takovéto pragmatické pojetí vědy je úpadkové. Původní vzmach lidského ducha, který je podstatou vědy, je titánským pokusem novověkého rozumu dešifrovat tajemství vesmíru i své vlastní existence. Podle Neubauera (1994) je věda mocné duchovní hnutí novověku střídající křesťanství v úloze vykládat svět nebo – abychom užili současné radikální formulace – zakládat svět. Jak upozorňuje Neubauer (ib.), v našem sociokulturním okruhu moderní věda je (či donedávna byla) stejně určující, jako byl ve své době předkřesťanský paganismus a po něm křesťanství.

Věda se od náboženství programově distancuje, svým totálním nárokem se však sama zřetelně kvalifikuje jako náboženství sui generis. Kromě toho na ní můžeme shledat i další znaky náboženství: Vědci – pokud nechápeme jejich úlohu jen jako slouhů techniky – mají důstojnost kněžstva kompetentního k výkonu určitých rituálů. Bezpodmínečné uznání experimentálních výsledků je ekvivalentem náboženské úcty. Šířit světlo rozumu ve tmách předsudků a pověr, toť obrazoborecký étos vědy. Pozoruhodný je Neubauerův postřeh, že novověká věda má i své zjevení: došlo k němu, když "užaslý renezanční člověk se octl tváří v tvář pravdě, která byla netoliko bezprostředně vnímatelná, ale též plně srozumitelná" (ib., s. 26). Vědě jako duchovnímu hnutí nechyběla ani eschatologická perspektiva: "První generace vědců očekávaly brzký příchod definitivního výkladu světa – ještě za svého života" (ib.). Dosti dlouho se od vědy očekával i odpovídající ráj na zemi, například komunistický.

V psychologii je religiózní charakter moderní vědy vystupňován v některých směrech ad maximum. Je tomu tak již proto, že psychologie ve své metodě i ve svých poznatcích rozsáhle navazuje na náboženství. Jejím nejvydatnějším zdrojem je bezpochyby introspektivní pozorování, kultivované u nás na Západě dlouho před jejím vznikem především v židokřesťanském kontextu. Úsilí o upřímnost vlastní víry, čistotu lásky a pevnost naděje v těžkém zápase moderního člověka s pochybnostmi, vnitřní svár, dialog mezi žádostivostí a svědomím, smlouvání s Bohem, ustavičné selhávání rozumné vůle k dobru atd., to vše je zde s největší vážností reflektováno. Staleté zkušenosti pastýřské péče o lidi různého věku, vzdělání a společenského postavení, byť zkreslené dogmatickými prekoncepcemi, vytvářejí obrovský poznatkový fond, z něhož čerpá odedávna krásná literatura a v posledních sto (či o něco více) letech posléze i psychologie.

Moderní psychologie ovšem vznikla v ostré ideologické opozici proti teologii, ve snaze osvobodit poznání lidské duše od matoucích prekoncepcí, postavit je na společný základ s přírodními vědami. Pozoruhodný je ateistický ethos Sigmunda Freuda, jehož životní touhou bylo "vyhnat Boha z duše" tak, jak ho již podle jeho názoru vyhnal z kosmu Galilei a z přírody Darwin (viz 17.). Ovšem i střízlivější vyznavači vědy a praktikové vedení pouhým pragmatismem, zejména lékařským, usilující o vědecký status svých teorií a postupů, distancovali se zpravidla (aspoň ve své roli odborníků) od náboženství, mnohdy i za cenu toho, že dodatečnými teoretickými konstrukcemi podbudovávali to, co více či méně vědomě převzali z náboženského života a z teologie.

Příkladem může být katarze při psychoanalytické "zpovědi" nebo skupinová psychoterapie navazující na metodistické (i starší, ostatně i dnes existující) náboženské "skupinky", jejichž členové se navzájem dělili o své náboženské zkušenosti, svěřovali si své radosti, starosti i prohry a selhání a byli si navzájem po mnoha stránkách oporou. Kolem počátku 20. století byl veden zápas i o sám termín psychoterapie, který měl původně náboženský význam. Ne nadarmo shledával ostatně neklamný čich našich donedávných inkvizitorů v nejrůznějších formách psychoterapie, ne-li v jakémkoli psycho-, "ideologickou kontaminaci".

Psychologové jako poradci a psychoterapeuti převzali v moderní společnosti do značné míry úlohu učitelů životní moudrosti, duchovních rádců, ne-li vůdců. Výrazné je to například u významného transpersonálního psychologa, amerického psychiatra českého původu Stanislava Grofa (viz 18.4.). Zde se nelze oprostit od hodnotové orientace. I maximální tolerance k hodnotové orientaci klienta či pacienta implikuje významnou hodnotovou orientaci – totiž právě orientaci na přijetí individua a jeho svobody jako základní míry hodnot; a v této orientaci lze vidět kardinální blud moderní vysoce individualistické mentality (viz Vitz, 1994).

Vzhledem k tomu, že náboženské prvky psychologie zůstávají implicitní, že nejsou psychology samými proklamovány a většinou ani reflektovány, je třeba mluvit o kryptoreligiozitě (viz 3.1.). Jeden ze stěžejních úkolů psychologie náboženství je pak možno vidět v tom, že psychologii jako oboru usnadní sebepoznání a oproštění od skrytých náboženských rysů a nároků.

2.1.2. Souvislosti duševních jevů

Duševní jevy, tak jak jsou přístupné introspekci, jsou základním, historicky původním a nejvlastnějším předmětem psychologie. Východiskem zkoumání je nutně introspekce psychologa samotného, na jejímž základě jsme schopni klást vhodné otázky dalším osobám a získávat jejich výpovědi o instrospekci, jež pak nejrůznějším způsobem třídíme a zpracováváme. S introspekcí se ovšem nespokojujeme, nýbrž zkoumáme duševní jevy v nejrůznějších souvislostech.
Klademe přitom dvě základní otázky:
1. Co má vliv na výskyt a kvalitu duševních jevů?
2. Z jakých vnějších projevů subjektu (vedle jeho výpovědí o vlastní introspekci) je možno usuzovat na přítomnost a kvalitu duševních jevů?


2.1.2.1. Determinace duševních jevů
Zda se určité psychické jevy vyskytnou a jaká bude jejich kvalita, na to má vliv množství činitelů (kauzálních faktorů), z nichž některé můžeme záměrně měnit a tak s psychickými jevy experimentovat.
Pro náš výklad zatím postačí uvést několik příkladů:
(a) Především je zde nervová soustava, na kterou jsou psychické jevy vázány. Ta může být vrozeně defektní, postižená zraněním, infekcí či stárnutím, intoxikována alkoholem či jinými látkami, ovlivněna únavou atd. To vše ovlivňuje – někdy velmi radikálně – psychické jevy. Při některých mozkových operacích, kdy je žádoucí, aby byl pacient při vědomí, lze elektricky dráždit různé části jeho mozkové tkáně a sledovat jeho introspekci. Z hlediska psychologie náboženství jsou mimořádně zajímavé prožitky pacientů krátce před propuknutím epileptického záchvatu. Kromě toho byl vícekrát popsán např. vliv halucinogenů na náboženskou zkušenost.

(b) Stimulace smyslových orgánů různými podněty, počínaje chutí oblíbeného jídla a konče hudební symfonií, vyvolává nejrůznější příjemné i nepříjemné pocity a nálady, vzpomínky a fantazie. Nečekané bylo zjištění, že senzorická deprivace, tj. radikální omezení "přísunu" vnějších podnětů (kdy se v tiché a temné místnosti subjekt oblečený do skafandru vznáší ve vlažné tekutině) navozuje často trýznivý stav podobný psychóze. Mírnější senzorická deprivace v klášterní cele se užívá k usnadnění žádoucí náboženské zkušenosti – ovšem také ve vězeňské samovazbě k týrání vězně.

(c) Svět naší zkušenosti je výrazně spolu-lidský a naše prožívání je určeno kontaktem s druhými lidmi, na něž se těšíme nebo jichž se bojíme, k nimž pociťujeme úctu i pohrdání, vášnivou lásku i nepřekonatelný odpor, přání mazlit se s nimi nebo se s nimi porvat; myslíme na ně, zdá se nám o nich atd. Příkladem z náboženské oblasti může být podpora zbožných citů a upevnění víry ve společnosti stejně věřících (teologicky řečeno: povznesení mysli v obecenství církve). Psychologický výzkum vytváří nejrůznější sociální situace a sleduje jejich vliv na psychické jevy (viz kapitola 14.).

(d) Duše sama: Duševní jevy mají svou vlastní dynamiku , stejně jako jevy fyzikální nebo biologické. Je třeba to zdůrazňovat, protože podle zřídka uvědomovaného, ale hluboce vžitého předsudku záleží jen na hmotných a jiných vnějších okolnostech, zatímco lidské nitro se "vždycky nějak poddá". Psychické se snažme vysvětlovat, nikoli od-vysvětlit.


2.1.2.2. Vnější projevy duševních jevů
Introspekce je základní metodou poznání psychických jevů, není však zdaleka metodou jedinou. Na tyto jevy lze s větší či menší přesností usuzovat z řady vnějších projevů.
Tyto projevy lze zhruba utřídit takto:
(a) Chování: Duševní jevy a procesy (a jejich prostřednictvím příslušné dispozice), se projevují ve vnějším chování, čímž se rozumějí zejména úmyslné, případně automatizované účelné pohyby kosterního svalstva a bezděčná mimika vyjadřující city.

U malých dětí, u těžce defektních jedinců a u mnoha subhumánních živočichů můžeme s jistotou předpokládat existenci psychických jevů (vjemů, představ, citů aj.), nemožnost použít introspekce však jejich zkoumání velmi komplikuje. Proto je často zcela pouštíme ze zřetele a spokojujeme se s chováním jako jediným předmětem zkoumání. Některé vlivné směry výzkumu i teorie, jež souhrnně označujeme jako behavioristické (behavior = angl. chování) se donedávna zásadně omezovaly na chování, protože je přístupné objektivnímu pozorování. Psychologie se v této tradici dodnes často označuje za "jednu z behaviorálních věd", případně kompromisně za vědu zkoumající "chování a prožívání".

Chování je nesporně užitečný pojem, pro jeho jednostrannou vnějškovost však u lidí často dáme přednost pojmu jednání. Jednáním rozumíme celou činnost člověka, jež zahrnuje psychické dění i jeho pozorovatelné vnější projevy; jednání je charakterizováno také tím, že zpravidla směřuje k určitému cíli. Jednoduše lze říci, že jednání je úmyslné chování. Příkladem jednání může být modlitba, při níž probíhá intenzivní psychická činnost a zároveň lze zvenčí pozorovat pokleknutí, sepjaté či prosebně vztažené ruce, skloněnou či naopak pozvednutou hlavu vyjadřující citové rozpoložení atd.

(b) Výkony a výtvory: Pro studium psychické činnosti mají zvláštní význam její výsledky, zejména výkony a výtvory, jako je např. výsledek dosažený v inteligenčním testu či dětská kresba. Jsou to objektivní fakta, která lze často vyjádřit i číselně, například výkon v testu formou inteligenčního kvocientu.

(c) Fyziologické projevy: Když se někdo začervená, můžeme soudit na stud, zvětšení zornic a zrychlený tep prozradí zaujetí, zvýšené pocení zase stres, za silného strachu subjekt neudrží stolici atd. Některé fyziologické projevy lze snadno poměrně přesně měřit, registrovat a usuzovat z nich na odpovídající duševní jevy. Velmi slibnou "přístupovou cestu" k psychice lze vidět ve studiu evokovaných mozkových potenciálů: působíme na psychiku různými podněty, například výzvou k meditaci, a registrujeme elektrickou aktivitu v různých místech mozku – díky technickému pokroku stále jemněji a diferencovaněji.

(d) Dění ve vztazích mezi lidmi: Poukázali jsme (2.1.2.1.) na to, že psychické jevy, resp. prožívání individua, jsou výrazně určeny kontaktem s jinými individui. Naopak povaha a zákonitost individuálního prožívání má velmi rozsáhlé důsledky pro vztahy mezi lidmi, ať už v páru, v malých skupinách jako je rodina, ve středně velkých skupinách (kde se členové ještě navzájem většinou znají, tedy například v místních náboženských pospolitostech) i ve skupinách velkých. Zkoumání těchto vztahů z psychologického hlediska je doménou sociální psychologie. Sociálně psychologická stránka náboženství je poměrně dobře přístupná, proto je také prozkoumána více než stránky jiné.


2.1.2.3. Dispozice k duševním jevům
Významným předmětem psychologického zájmu jsou dispozice. Tímto pojmem budeme rozumět jakékoli vnitřní podmínky toho, aby u daného jedince docházelo k psychickým jevům určitého druhu a kvality. Jde přitom zejména o podmínky trvalého rázu: inteligence disponuje subjekt k určitému způsobu logického myšlení, skromnost k tomu, aby pociťoval respekt k nárokům druhých, podezíravost k tomu, že se snadno cítí dotčen atd. K objasnění pojmu dispozice zavedeme tři další pojmy: stav, vlastnost a struktura.

Stavy disponují své nositele (tj. ty jedince, kteří jsou v dané chvíli v tom či onom stavu) k určitému prožívání a jednání. Jednoduchými příklady mohou být tělesné stavy jako nevyspání nebo opilost. Některé stavy jsou samy psychickými jevy, například úzkost disponuje ke zkratovému jednání, radostná nálada k optimistickému hodnocení vlastních schopností.
Vlastnostmi rozumíme – na rozdíl od stavů – víceméně trvalé charakteristiky jedince, které jej odlišují od jiných jedinců, například zbožnost, hudební nadání nebo vzdorovitost; u vlastností zpravidla předpokládáme, že se vyskytují v určitém stupni, a jednou ze základních ambicí psychologů je měřit vlastnosti zkoumaných osob (viz 15.1.).

Strukturou rozumíme jakoukoli uspořádanost či útvar. Specifickou anatomickou strukturu má každý tělesný orgán. V psychologii můžeme jako příklady struktur uvést (a) svědomí (také "orgán"!), (b) souhru mezi okem a rukou nebo (c) nacvičený způsob zvládání vlastních prudkých citů. Každá struktura má obvykle – jak je zřejmé z uvedených příkladů – určitou funkci.
Tím, jak dobře daná struktura u daného jedince plní svou funkci, je obvykle určen stupeň nějaké vlastnosti tohoto jedince, u příkladů v minulém odstavci by to byla (a) svědomitost, (b) určitý druh zručnosti a (c) sebeovládání. Podobně i stav je vždy projevem nějaké struktury.
Psychologické dispozice bývají často zkoumány nikoli ze zájmu o odpovídající psychické jevy, k nimž disponují, nýbrž pouze o praktické důsledky těchto jevů, tedy o chování a výkony, které lze od zkoumaného jedince očekávat v prakticky důležitých situacích: zda odolá určitému druhu pokušení, zda uspěje ve studiu, jak dobře se přizpůsobí poměrům, v nichž musí žít, případně zda dokáže tyto poměry změnit tak, aby mu vyhovovaly atd.

Lidskou osobu nazýváme v psychologii jednotně subjekt, běžně také jedinec, někdy i organismus; poslední z těchto výrazů umožňuje výroky zahrnující lidské i subhumánní jedince. Ze stylistických důvodů užíváme i neodborně znějící výraz člověk.

Užitím pojmů determinace a kauzalita se nevyslovuji k filosofické otázce determinismu, kterou ovšem psychologie vyhrocuje, protože se nemůže vyhnout prožitku svobody jakožto psychickému faktu.

Chtě nechtě musíme vzít na vědomí, že někteří současní psychologové, např. C. G. Jung a jeho transpersonální dědicové, bezpodmínečnost této vazby zpochybňují, připouštějí, že duše může opustit tělo, a to dočasně i trvale (viz kap. 18.).

School – Škola (slovíčka)

private school [‘praivit sku:l], independent [indi‘pend∂nt] school (brit.) – soukromá škola
public school [‘pablik sku:l] (brit.) – soukromá škola (typ drahé soukromé školy v Anglii)
state school [‘steit sku:l] (brit.), public school [‘pablik sku:l] (amer.) – státní škola
church affiliated school [čз:č ∂‘filieitid sku:l] (brit.), parochial [p∂‘rouki∂l] school (amer.) – církevní škola
nursery [‘nз:sri] school, nursery playgroup [nз:sri ‘pleigru:p] (brit.), preschool [‘pri:sku:l] (amer.) – mateřská škola (2-5 let)
kindergarten [‘kind∂ga:t∂n] (brit.) – mateřská škola (5-7 let; součást prvního stupně vzdělávání); (amer.) mateřská škola (4-6 let; částečně alternativa k preschool)
infant school [‘inf∂nt] (brit.) – škola pro děti 5-7 let
primary [‘praim∂ri] school (brit.), elementary [el∂‘ment∂ri] school (amer.) – základní škola (5-11 let)
junior [‘džu:ni∂] school (brit.) – 1. stupeň základní školy (7-11 let)
preparatory [pri‘pær∂t∂ri] school, prep [prep] school (brit.) – soukromá škola pro děti 7-13 let (které obv. pokračují na public school); (amer.) soukromá škola pro děti nad 11 let (připravuje na college)
middle [‘midl] school – střední škola v některých částech Británie a USA (9-14 let)
apprenticeship [∂‘prentisšip] – učení
secondary [‘sek∂nd∂ri] school – střední škola (11-18 let)
high [hai] school (amer.), high (hovor.) – střední škola (v USA, 14-18 let, příp. 16-18 let, pokud je i junior high school)
junior high [‘džu:nj∂r] school (amer.), junior high – nižší stupeň střední školy (12-15 let)
senior high [‘si:nj∂r hai] school (amer.), senior high – vyšší stupeň střední školy (15-18 let)
grammar [‘græm∂] school (brit.) – gymnázium (11-18 let)
comprehensive [kompri‘hensiv] school (brit.) – střední škola (nad 11 let)
secondary modern [sek∂nd∂ri ‘mod∂n] school (brit.) – typ britské střední školy (11-16, resp. 18 let)
6th-form college [siksθ fo:m ‘kolidž] (brit.) – „maturitní nástavba“ (16-18, resp. 19 let; nástavba na grammar a comprehensive school, končí zkouškami A levels)
junior [‘džu:nj∂r] college (amer.) – vysoká škola (v USA, studuje se zde 2 roky)
tertiary [‘tз:š∂ri] college (brit.) – alternativa k 6th-form college, obvykle následuje jako nástavba po secondary modern nebo middle school nebo jako „univerzita třetího věku“
college [‘kolidž], university [ju:ni’vз:s∂ti] – vysoká škola, univerzita
polytechnic [poli‘teknik] (brit.), technical [‘teknik∂l] college (amer.) – polytechnika, vysoká škola se zaměřením na technické obory
teacher-training [ti:č∂ ‘treiniŋ] college (brit.), teacher’s college (amer.) – pedagogická fakulta
vocational [v∂u‘keiš∂n∂l] school, trade [‘treid] school (amer.) – odborná škola (po střední škole, učí dovednosti potřebné k vykonávání určitého povolání)
Master’s degree course [ma:st∂z di’gri: ko:s] – nástavbové magisterské studium
doctorate [‘dokt∂r∂t] course – doktorské / rigorózní studium
day school [‘dei sku:l] – neinternátní škola (pouze s denním provozem)
boarding school [‘bo:diŋ sku:l] – internátní škola
academy [∂‘kæd∂mi] – akademie
art [a:t] college – umělecká škola
music [‘mju:zik] school / academy – hudební konzervatoř
dance [‘da:ns] academy – taneční konzervatoř
adult education [ædalt edžu‘keiš∂n], evening classes [i:vniŋ ‘kla:siz] – večerní škola pro dospělé
university of the 3rd age [eidž] – univerzita třetího věku
Which schools did you study at? – Jaké školy jsi navštěvoval?
I went to grammar school and then I studied at university. – Navštěvoval jsem gymnázium a pak jsem studoval na univerzitě.
What did you study? – Co jsi studoval?
Which university did you go to / were you at / did you study at? – Na jaké univerzitě jsi studoval?
11+ [ilev∂n‘plas] (brit.) – postupové zkoušky na některých typech britských škol v 11 letech (obdoba přijímacích zkoušek na střední školy)
GCSE [dži:si:es’i:] (General Certificate of Secondary Education) [džen∂r∂l s∂‘tifik∂t ∂v sek∂nd∂ri edžu‘keiš∂n] (brit.) – certifikát o středoškolském vzdělání (zkoušky na britských školách po ukončení secondary school v 16 letech)
GCE A level [dži:si:i: ‘eilev∂l] (General Certificate of Education Advanced Level) (brit.), A-levels [‘eilev∂lz] (brit., hovor.) – závěrečné zkoušky po absolvování 6th-form college (obdoba maturity; slouží jako součást přijímacího řízení na univerzity)
GED [dži:i:‘di:] (General Equivalency Diploma) [džen∂r∂l ikwiv∂l∂nsi di‘pl∂um∂], High School Diploma [hai sku:l di‘ploum∂] (amer.) – srovnávací zpráva o studijních výsledcích po absolvování high school (vystavuje na škole nezávislá organizace)
faculty [‘fæk∂lti], college [‘kolidž] – fakulta
department [di’pa:tm∂nt] – katedra
Rector [‘rekt∂(r)] – rektor
Chancellor [‘ča:ns∂l∂(r)] (brit.) – rektor (čestný)
Vice-Chancellor [vais’ča:ns∂l∂(r)] (brit.) – rektor (výkonný)
President [‘prezid∂nt] (amer.) – rektor
dean [di:n] – děkan
professor [pr∂’fes∂(r)] – profesor
senior lecturer [si:ni∂ ‘lekč∂r∂(r)] (brit.), associate professor [∂souši∂t pr∂‘fes∂r] (amer.) – docent
lecturer [‘lekč∂(r)] – lektor, odborný asistent; přednášející
tutor [‘tju:t∂(r)] – univerzitní lektor, konzultant
native speaker [neitiv ‘spi:k∂(r)] – rodilý mluvčí
lecture [‘lekč∂(r)] – přednáška
seminar [‘semina:(r)] – seminář
examination [igzæmi‘neiš∂n], exam [ig‘zæm] (hovor.) – zkouška
diploma [di‘pl∂um∂] – diplom
degree [di’gri:] – diplom (hodnost), titul
thesis [‘θi:sis] – diplomová práce
dissertation [dis∂‘teiš∂n] – písemná (dizertační) práce
scholarship [‘skol∂šip], stipend [‘staipend], study grant [stadi ‘gra:nt] – stipendium
students’s loan [stju:d∂nts ‘l∂un] – studentská půjčka
elementary / intermediate / advanced level [eli‘ment∂ri / int∂’mi:di∂t / ∂d’va:nst lev∂l] – základní / středně pokročilá / pokročilá úroveň
undergraduate [and∂‘grædžu∂t], student [‘stju:d∂nt] – vysokoškolský student; držitel bakalářského titulu
graduate [‘grædžu∂t] – diplomovaný absolvent
graduation ceremony [grædžueiš∂n ‘serim∂ni] – promoce
term [tз:m] (zejm. brit.), (amer. obv.) semester [s∂‘mest∂r] – semestr
trimester [tri’mest∂(r)] – trimestr
obligatory [∂‘blig∂t∂ri], compulsory [k∂m‘pals∂ri], mandatory [‘mænd∂t∂ri] – povinný
elective [i‘lektiv] – volitelný
major [‘meidž∂(r)] – hlavní obor, hlavní specializace
minor [‘main∂(r)] – vedlejší obor
timetable [‘taimteibl], schedule [‘šedju:l] – rozvrh hodin
after-school activity [a:ft∂sku:l æk‘tiv∂ti] – mimoškolní aktivita
English course [‘iŋgliš ko:s] – kurz angličtiny
to study [‘stadi] – studovat, učit se
to study for an exam – učit se na zkoušku
to examine [ig‘zæmin] – zkoušet
to pass [pa:s] / fail [feil] an exam – absolvovat / nesložit zkoušku
to fluff [flaf] an exam (slang.) – zbabrat zkoušku
to graduate [‘grædjueit] from – absolvovat (univerzitu)
Which courses are you taking next term? – Jaké kurzy budeš mít příští semestr?
I’m taking six subjects for GCSE. – Skládám zkoušky GCSE ze šesti předmětů.
Owen is retaking two of his GCSEs. – Owen opakuje dvě zkoušky GCSE.
She’s got nine GCSEs, all at grade A. – Má devět zkoušek GCSE, ze všech má jedničku.
You usually need three A levels to get into university. – Aby se člověk dostal na univerzitu, obvykle potřebuje tři zkoušky A levels.
I failed my history A level. – Neprospěl jsem u zkoušky A levels z historie.
Have you got an A level in maths? – Máš zkoušky A levels z matematiky?
He has a major in English and a minor in history. – Jeho hlavním oborem je angličtina a vedlejším oborem historie.
His minor field is history. – Jeho vedlejším oborem je historie.
Her major area of study is mathematics. – Její hlavní specializací je matematika.
I have got a degree in chemistry. – Vystudoval jsem jsem chemii.
undergraduate degree [and∂grædžu∂t di’gri:] – pregraduální titul (např. BA)
BA [bi:‘ei] (Bachelor of Arts) [‘bæč∂l∂(r)] – bakalářský titul v oboru humanitních věd
BSc [bi:es’si:] (Bachelor of (Technical) Science) (brit.), BS [bi:‘es] (amer.) – bakalářský titul v přírodovědných a technických oborech
BEd [bi:‘ed] (Bachelor of Education) – bakalářský titul v pedagogice
graduate degree [grædžu∂t di’gri:] – absolventský titul (např. MSc)
MA [em‘ei] (Master of Arts) [‘ma:st∂(r)] – magisterský titul v oboru humanitních věd
MSc [emes’si:] (Master of (Technical) Science) (brit.), MS [em‘es] (amer.) – magisterský titul v přírodovědných a technických oborech
MEd [em‘ed] (Master of Education) – magisterský titul v pedagogice
MBA [embi:‘ei] (Master of Business Administration) – univerzitní manažerský diplom (často po absolvování dálkového studia ekonomie)
postgraduate degree [p∂usgrædžu∂t di’gri:] – doktorský titul (např. PhD)
PhD [pi:eič’di:] (Doctor of Philosophy) [‘dokt∂(r)] – doktorský titul po absolvování doktorského studia
LLD [elel‘di] (Doctor of Law) – doktor práv
MD [em‘di] (Doctor of Medicine) – doktor medicíny
VMD [vi:em‘di] (Veterinary Medical Doctor) – veterinární doktor
THD [ti:eič‘di] (Doctor of Theology) – doktor teologie
My brother has an MA in English literature. – Můj bratr má titul magistra v anglické literatuře.
Phil is studying for / doing an MSc in biochemistry. – Phil studuje na titul magistra v biochemii.
curriculum [k∂‘rikj∂l∂m] – učební osnovy; učivo
syllabus [‘sil∂b∂s] – studijní program, učební osnovy
English [‘iŋgliš] – angličtina
modern foreign languages [mod∂n forin ‘læŋgwidžiz] – cizí jazyky
mathematics [mæθ∂m‘tiks], maths [mæθs] (brit.), math [mæθ] (amer.) – matematika
science [‘sai∂ns] – přírodověda (integrovaný předmět zahrnující základy biologie, chemie a fyziky)
geography [dži‘ogr∂fi] – zeměpis
history [‘hist∂ri] – dějepis
citizenship [‘sitiz∂nšip] – občanská výchova
ICT [aisi:‘ti:] (Information Communications Technology) – informatika
art and design [a:t∂n di‘zain] – výtvarná výchova
design and technology [dizain∂n tek‘nol∂dži] – pracovní výchova, základy řemesel
music [‘mju:zik] – hudební výchova
PE [pi:‘i:] (Physical Education) [fizik∂l edžu‘keiš∂n] – tělesná výchova
RE [a:r’i:] (Religious Education) [rilidž∂s edžu‘keiš∂n] – náboženská výchova
French [frenč] – francouzština
German [‘džз:m∂n] – němčina
Spanish [‘spæniš] – španělština
Italian [i‘tæli∂n] – italština
Russian [‘raš∂n] – ruština
Latin [‘lætin] – latina
Czech [ček] – čeština
biology [bai‘ol∂dži] – biologie
physics [‘fiziks] – fyzika
chemistry [‘kemistri] – chemie
computer science [k∂m’pju:t∂ sai∂ns], computers [k∂m’pju:t∂z] – výpočetní technika
geometry [dži‘omitri] – geometrie
arithmetic [∂‘riθm∂tik] – aritmetika
economics [i:k∂‘nomiks] – ekonomie
accounting [∂‘kauntiŋ] – účetnictví
typing [‘taipiŋ] – psaní na stroji
business correspondence [biznis kori‘spond∂ns] – obchodní korespondence
lab work [‘læb wз:k] – laboratorní práce
handicraft lessons [‘hændikra:ft les∂nz] – ruční práce, dílny
home economics [h∂um i:k∂‘nomiks] – domácí práce (šití, vaření)
language conversation [læŋgwidž konv∂‘seiš∂n] – jazyková konverzace
electronics [elek‘troniks] – elektronika
engineering [endži‘ni∂riŋ] – strojírenství
law [lo:] – právo
zoology [zu‘ol∂dži] – zoologie
psychology [sai‘kol∂dži] – psychologie
sociology [s∂uši‘ol∂dži] – sociologie
philosophy [fi‘los∂fi] – filozofie
campus [‘kæmp∂s] – univerzitní areál
school premises [sku:l ‘premisiz] – školní areál
school office [sku:l ‘ofis] – budova ředitelství
refectory [ri‘fekt∂ri] – menza, univerzitní jídelna
dining hall [‘dainiŋ ho:l] – školní jídelna
school canteen [sku:l kæn’ti:n] – školní bufet
cloakroom [‘kl∂ukrum] – šatna
(cloakroom) locker [‘lok∂(r)] – uzamykatelná skříňka
hall(s) of residence [ho:l(z) ∂v ‘rezid∂ns] (brit.), dormitory [‘do:mit∂ri] (amer.), student halls [stju:d∂nt ‘ho:lz] – kolej
sports field [‘spo:ts fi:ld], sports ground [‘spo:ts graund] – sportovní areál
playground [‘pleigraund] – hřiště
schoolyard [‘sku:lja:rd] (zejm. amer.) – školní dvůr
gym [džim] – tělocvična
swimming pool [‘swimiŋ pu:l] – bazén
school chapel [sku:l ‘čæpl] – školní kaple
great / ceremonial hall [greit / serim∂uni∂l ‘ho:l] – aula
library [‘laibr∂ri] – knihovna
library room [‘laibr∂ri ru:m], reading room [‘ri:diŋ ru:m] – čítárna, studovna
lecture theatre [‘lekč∂ θi∂t∂(r)] – přednášková síň
auditorium [o:di’to:ri∂m], lecture hall [‘lekč∂ ho:l] – posluchárna
laboratory [l∂‘bor∂t∂ri], lab [læb] (hovor.) – laboratoř
language [‘læŋgwidž] lab – jazyková laboratoř
classroom [‘kla:srum] – třída (místnost)
classes [‘kla:siz], school [sku:l] – vyučování
lesson [‘les∂n] – vyučovací hodina
break [breik] – přestávka
class [kla:s] – třída (kolektiv)
pupil [‘pju:p∂l] – žák, žákyně
student [‘stju:d∂nt] – student(ka)
classmate [‘kla:smeit] – spolužák, spolužačka
teacher [‘ti:č∂(r)] – učitel(ka)
headteacher [hed’ti:č∂(r)] (brit.), head [hed] (brit.), principal [‘prins∂p∂l] (amer.) – ředitel(ka)
headmaster [hed’ma:st∂(r)] (brit.) / headmistress [hed‘mistr∂s] (brit.) – ředitel / ředitelka
school prefect [sku:l ‘pri:fekt] (brit.) – prefekt, předseda studentské samosprávy
freshman [‘frešm∂n] – prvák
rookie [‘ruki] (amer., slang.) – bažant, prvák
cheat [či:t], cheater [‘či:t∂(r)] – podvodník
bullying [‘buliiŋ] – šikana
essay [‘esei] – slohová práce
paper [‘peip∂(r)], composition [komp∂‘ziš∂n] – písemná práce
homework [‘h∂umwз:k] – domácí úkol
pairwork [‘pe∂wз:k] – práce ve dvojicích
groupwork [‘grupwз:k] – skupinové vyučování
excursion [ik’skз:š∂n] – exkurze
mark [ma:k] (brit.), grade [greid] (amer.) – známka
form [fo:m] (brit.), grade [greid] (amer.) – ročník (studia)
(school) report [‘sku:l ripo:t] (brit.), report card [ripo:rt ‘ka:rd] (amer.) – vysvědčení
to teach [ti:č] – vyučovat
to learn [lз:n] – učit se
to write [rait] in block letters – psát hůlkovým písmem
to read aloud [ri:d ∂‘laud] – číst nahlas
to count [‘kaunt] from 1 to 10 – počítat od jedné do deseti
to ask / call upon a pupil to answer a question – vyvolat žáka (aby odpověděl)
to examine [ig‘zæmin] a pupil orally – vyzkoušet žáka ústně
to turn in [tз:n ‘in] a paper – odevzdat písemnou práci
to question [‘kwestš∂n] – ptát se
to put the question – položit otázku
to answer [‘a:ns∂(r)], to reply [ri‘plai] – odpovídat
to discuss [di‘skas] – diskutovat
to take notes [n∂uts] – zapisovat si
to make / correct a mistake [mi‘steik] – udělat / opravit chybu
to put down the name – zapsat jméno
to be in detention [di‘tenš∂n] – být po škole
to collect [k∂‘lekt] homework – vybrat domácí úkol
to put up one’s hand – hlásit se
to catch sb cheating – chytit koho, jak podvádí
to copy [kopi] from one’s neighbour – opisovat od souseda
to answer a question – odpovědět na otázku
to give / set a homework assignment – zadat domácí úkol
to be late for school – přijít pozdě do školy
to change (one’s shoes) into slippers – přezout se do pantoflí
to cut [kat] / ditch [dič] / skip [skip] / bag [bæg] classes, to play truant [plei ‘tru:∂nt] (brit.), to play hooky [plei ‘huki] (amer.) – chodit za školu
to do exercise No. … - udělat cvičení č. …
Open your books to / on page… - Otevřete si učebnice na straně…
Repeat after me. – Opakujte po mně.
Stop chatting! – Přestaňte se bavit!
Pay attention! – Dávejte pozor!
Don’t mumble! Speak clearly! – Nemumlej! Mluv jasně!
Don’t shout at me! – Nekřič na mne!
I’m not going to school today because I’m ill. – Dnes nejdu do školy, protože jsem nemocný.
Miss, excuse me, please, I’m not feeling well. – Paní učitelko, můžete mě prosím omluvit, necítím se dobře.
Peter, come to the board, please. – Petře, pojď k tabuli.
Write a first draft of the article and I’ll check it before you write up the final copy. – Napište koncept článku a já jej zkontroluji předtím, než napíšete čistopis.
Who’s absent today? – Kdo dnes chybí?
Please print your name and address in block letters. – Napište prosím svoje jméno a adresu tiskacím písmem.
Sophie got (an) A for English. – Sophie dostala jedničku z angličtiny.
She got straight As (A’s) in her end-of-year exams. – Dostala ze zkoušek na konci roku samé jedničky.
desk [desk] – pracovní stůl, školní lavice
teacher’s desk [‘ti:č∂z desk] – katedra, stůl učitele
chair [če∂(r)] – židle
aisle [ail] – ulička (mezi lavicemi)
board [bo:d] – tabule
whiteboard [‘waitbo:d] – tabule (na fixy)
marker [‘ma:k∂(r)] – fix, značkovač
blackboard [‘blækbo:d], chalkboard [‘čo:kbo:d] – školní tabule (na křídu)
chalk [čo:k] – křída
sponge [spandž] – houba
flip chart [‘flip ča:t] – přenosná stojací tabule (s volnými papíry)
noticeboard [‘n∂utisbo:d] (brit.), bulletin board [‘bul∂tin bo:rd] (amer.) – nástěnka
overhead projector [∂uv∂hed pr∂‘džekt∂(r)], OHP [∂ueič’pi:] – zpětný projektor
map [mæp] of Canada – mapa Kanady
pointer [‘point∂(r)] – ukazovátko
class register [‘kla:s redžist∂(r)], class book [‘kla:s buk] – třídní kniha
textbook [‘tekstbuk], coursebook [‘ko:sbuk] – učebnice
workbook [‘wз:kbuk] – cvičebnice, pracovní sešit
exercise book [‘eks∂saiz buk] – sešit
notepad [‘n∂utpæd] – trhačka, zápisník
dictionary [‘dikš∂n∂ri] – slovník
encyclopedia, encyclopaedia [insaikl∂‘pi:di∂] – encyklopedie
school bag [‘sku:l bæg], satchel [‘sæč∂l]
pencil case [‘pens∂l keis] – penál
pencil [‘pens∂l] – tužka
crayon [‘kreion], coloured (brit.) / colored (amer.) pencil [‘kal∂d pens∂l] – pastelka
pencil sharpener [‘pens∂l ša:p∂n∂(r)] – ořezávátko na tužky
rubber [‘rab∂(r)] (brit.), eraser [i‘reis∂r] (amer.) – guma
pen [pen] – pero, propiska
fountain [‘fauntin] pen – plnicí pero
ballpoint [‘bo:lpoint] pen – kuličková propiska
felt-tip [felt‘tip] (pen), marker [‘ma:k∂(r)] – fix, zvýrazňovač
(a pair of) compasses [‘kamp∂siz] – kružítko
ruler [‘ru:l∂(r)] – pravítko
setsquare [‘setskwe∂(r)] – trojúhelník
protractor [pr∂u’trækt∂(r)] – úhloměr
calculator [‘kælkj∂leit∂(r)] – kalkulačka
sellotape [‘sel∂uteip] (brit.), Scotch tape [ska:č ‘teip] (amer.)
scissors [‘siz∂z] – nůžky
facilities [f∂‘sil∂tiz] mn.č. – vybavení, zařízení
staffroom – sborovna
head’s office – ředitelna
assembly room, assembly hall [∂‘sembli ,-] – shromažďovací sál
gymnasium [džim‘neizi∂m] – tělocvična
language laboratory [‘- l∂,bor∂tri], language lab (hovor.) – jazyková laboratoř
classroom – učebna, třída
notice board, bulletin board [‘bul∂tin -] (amer.) – nástěnka
equipped with audio-visual aids [,o:di∂u ,vižu∂l ‘eidz] – vybaven audiovizuálními pomůckami
tape recorder [‘- ri,ko:d∂] – magnetofon
cassette player [k∂’set ,-] – kazetový magnetofon
slide projector [pr∂‘džekt∂] – diaprojektor
overhead projector – zpětný projektor
screen – plátno
staff – učitelský sbor
pupil [pju:pl] – žák
schoolboy, school girl – školák, školačka
schoolchildren – školní mládež, školáci
headmaster [,hed’ma:st∂], headteacher, head (hovor.) – ředitel, ředitelka („headmaster“ jen muž)
headmistress [,hed‘mistr∂s] (brit.) – ředitelka
principal [prins∂pl] (amer.) – ředitel
assistant principal [∂‘sist∂nt ,-], vice-principal [,vais ‘-] (amer.) – zástupce ředitele
deputy [depjuti] head (brit.) – zástupce
teacher – učitel(ka), (středoškolský) profesor(ka)
schoolmaster, schoolmistress (brit. zastarale) – učitel, učitelka
English teacher – učitel angličtiny
schoolmate, (mírně zastarale) schoolfellow, (amer., brit. zejména dospělý) fellow student – spolužák
colleague [koli:g] – kolega, kolegyně
freshman (amer.) – student prvního ročníku (high school, tj. od 14 let, nebo univerzity)
compulsory [k∂m‘palsri], required [ri‘kwai∂d] – povinný
optional [opšn∂l], (amer.) elective – volitelný
favourite [feivr∂t] – oblíbený, nejoblíbenější
the arts, the humanities [hju:‘mæn∂tiz] – humanitní obory
the sciences [sai∂nsiz] – přírodní vědy, přírodovědné obory;
the social sciences – společenské vědy
crafts – ruční práce
woodwork (jen j.č.) – (dílenská) práce se dřevem
metalwork – práce s kovem
religious instruction [r∂‘lidž∂s in,strakšn] – výuka náboženství
sex education – sexuální výchova, výchova k rodičovství
class – vyučování; třída (skupina žáků); třída (postupný ročník základní školy); absolventský ročník (amer.)
There are no classes today. – Dnes není vyučování.
talk in class – mluvit během / při vyučování
cut classes = cut school – vynechávat školu, chodit za školu
The class went swimming. – Třída šla plavat.
He’s in the third class. – Je ve třetím ročníkui.
He got his degree from Ohio State, class of ’90. – Dokončil státní univerzitu v Ohiu roku 1990.
I’m in the class of 1991. – Vyjdu školu roku 1991.
form (brit.) – třída (postupný ročník střední školy)
grade (amer.) – třída (postupný ročník všeobecně)
term – pololetí, semestr, čtvrtletí
The lesson is over. – Lekce / Hodina skončila.
It’s been cancelled. – Odpadlo to. (o vyučování)
instruction [in‘strakšn] – výuka
curriculum [k∂‘rikjul∂m] (j.č.) – učební plán, osnovy
revision [ri‘vižn] – opakování
explain new subject matter – vysvětlit novou látku, vyložit nové učivo
sum up the topic – shrnout téma
take part in extracurricular activities [ekstr∂k∂,rikjul∂r æk‘tiv∂tiz] – účastnit se mimoškolní činnosti
do st after school hours – dělat něco po škole
make an entry in the class register – zapsat do třídní knihy
mark the pupils present, absent, or late – zaznamenat prezenci / docházku
assign [∂‘sain] – zadat
give extra work, give an extra assignment [∂‘sainm∂nt] (amer.) – zadat mimořádný úkol, mimořádnou práci
set homework – zadat domácí úkol(y)
do one’s homework – psát domácí úkol(y)
hand in one’s essay [esei] – odevzdat kompozici (slohovou práci)
correct [k∂‘rekt] – opravit
paper, examination paper (formálně) – písemka, písemná práce
set a history paper – zadat písemku z historie
mark an exercise in red – opravit cvičení červeně
oral [o:r∂l] and written exam / examination – ústní a písemná zkouška
examine [ig‘zæmin] – zkoušet
put up one’s hand – zvednout ruku, hlásit se
call on sb – vyvolat
ask sb to come to the blackboard – vyvolat někoho k tabuli
question sb about st – dotazovat se někoho na něco
ask an additional question – položit dodatečnou otázku
correct response [k∂,rekt ri‘spons] – správná odpověď, správná reakce
incorrect [,ink∂‘rekt] – nesprávný, chybný
make frequent, elementary / basic mistakes – dělat časté, základní chyby
be accurate [ækj∂r∂t] in st – být přesný v něčem
incomplete [,ink∂m’pli:t] – neúplný
sit for / take an exam in st – podrobit se zkoušce, dělat zkoušku z něčeho
pass an exam (with high marks) – složit, udělat zkoušku (s výborným prospěchem)
fail – neuspět, propadnout; nechat propadnout;
fail a subject – propadnout z předmětu
fail the final exam, fail the finals – neudělat závěrečnou zkoušku
have a chance of passing – mít naději, že projde / že udělá zkoušku
be nervous be scared – mít trému
He’s scared of failing. – Bojí se, že to neudělá.
suffer from nervousness [n∂:v∂sn∂s] – trpět nervozitou
panic – panikařit, propadnout panice
worry about the results – dělat si starosti s výslednkem
performance [p∂‘fo:m∂ns] – výkon
standard [stænd∂d] – úroveň
results (mn.č.) – (celkový) prospěch
achievement [∂‘či:vm∂nt] – prospěch, úspěch(y)
How’s he getting on? – Jak mu to jde?
do very well (in English, at school) prospívat velmi dobře (v angličtině, ve škole)
He’s doing better now. – Už je lepší.
be brilliant at school – být ve škole výborný
make a great effort – vyvinout velké účilí, velmi se snažit
cram – dřít, šprtat (na určitou zkoušku)
excel [ik‘sel] at / in – vynikat v něčem
average record [,ævridž ‘reko:d] – průměrný prospěch
have (a record of) straight A’s – mít samé výborné
The highest mark in the test was 9 out of 10. – Nejvyšší dosažený počet bodů při testu bylo 9 z 10 možných.
His examination results / marks are rather disappointing. – Jeho výsledky / známky ze zkoušek nás zklamaly.
mark, grade (zejm. amer.) – známka; známkovat
make slow progress – dělat pomalé pokroky, zlepšovat se jen pomalu
satisfactory [,sætis‘fæktri] – uspokojivý
deserve [di’z∂:v] an A, a B / C / D – zasluhovat jedničku, dvojku, trojku, čtyřku
independent work [ind∂’pend ∂nt ,-] – samostatná práce
copy [kopi] – opisovat
crib – opisovat (podvodně – od souseda, z taháku)
shirk [š∂:k] one’s job – ulívat se v práci
shirk doing one’s homework – nedělat domácí úlohy
He has been a disappointment to us. – Byl pro nás zklamáním. Zklamal nás.
get a bad (school) report [ri’po:t] / reportcard (amer.) – dostat špatné vysvědčení
certificate [s∂‘tifik∂t] – závěrečné vysvědčení
spoil sb’s chances of entering university – pokazit někomu naději na přijetí na univerzitu
reward [ri’wo:d] – odměna; odměnit
praise [preiz] – chválit
admonish [∂d‘moniš] – napomenout (formální styl)
The teacher admonished him for making so much noise. – Učitel ho napomenul, že dělá moc hluku.
scold [sk∂uld] – kárat, (knižně) plísnit
The teacher scolded him for being lazy. – Učitel ho káral kvůli jeho lenosti.
rebuke for disobedience [ri’bju:k f∂ ,dis∂’bi:di∂ns] – (nehovorově) kárat za neposlušnost
stern rebuke – přísné pokárání
punish severely [,paniš si‘vi∂li] – přísně potrestat
strict parents – přísní rodiče
keep rigid discipline [,ridžid ‘dis∂plin] – udržovat přísnou kázeň
summon [sam∂n] a parent to school (úředně) – zavolat si rodiče do školy
assign some extra work – přidělit práci navíc
keep in detention [ di‘tenšn] for talking in class – nechat po škole za vyrušování při vyučování
keep in school after hours – nechat po škole
corporal punishment [,ko:pr∂l ‘panišm∂nt] – tělesný trest
abolish [∂‘boliš] – zrušit
introduce [,intr∂’dju:s] – zavést
cane – rákoska
expel [ik‘spel] from school – vyloučit ze školy
drop out – zanechat studia, odejít ze školy
He’s a dropout. – Nechal studia
the dropout rate in a course – úbytek studentů v kurzu (odpadávání)
pay attention in class – dávat pozor při vyučování
undisciplined conduct [an,dis∂plind ‘kondakt] – neukázněné chování
behave badly – špatně se chovat
well-behaved – dobře vychovaný
cheeky – drzý
talk back – odmlouvat
make a row [rau] – dělat rámus
tease [ti:z] schoolmates – škádlit spolužáky
bully [buli] smaller boys – zastrašovat menší chlapce
play pranks on sb – vyvádět kousky / šprýmy někomu
fight – rvát se
lie – lhát, lež
hardworking – pracovitý, pilný
capable [keip∂bl] at st – schopný v něčem
gifted [giftid] – nadaný
talented [tæl∂ntid] – talentovaný
extraordinary talent [ik,stro:dn∂ri ‘-] – mimořádný talent
exceptional [ik‘sepšn∂l] – výjimečný
He’s got brains. – Myslí mu to.
ambitious [æm‘biš∂s] – ctižádostivý
lazy – líný, lenivý
careless – nedbalý
dull – nenadaný, těžkopádný, hloupý
inattentive [,in∂‘tent∂v] – nepozorný
average [ævridž] – průměrný
slow worker – pomalý žák
lenient [li:ni∂nt] – shovívavý
patient [peiš∂nt] – trpělivý
enthusiastic [in,θju:zi‘æstik] – zanícený, zapálený
conscientious [,konši‘enš∂s] – svědomitý
stimulate sb into an interest in st – zvýšit něčí zájem o něco
develop the power of logical reasoning – rozvíjet schopnost logického uvažování
train sb to be a good citizen – vést někoho k občanské zodpovědnosti
educate sb to be a patriot [pætri∂t, peitri∂t] – vychovávat někoho k vlastenectví
ideal teacher [ai,di∂l ‘-] ideální pedagog
with a sense of humour [hju:m∂] – se smyslem pro humor
a model [modl] for (the) young people – vzor pro mládež
experienced teacher – zkušený pedagog
faculty [fæklti] – fakulta (instituce, budova, učitelský sbor, občas i studenti)
Faculty of Arts, Philosophical Faculty – filozofická fakulta
Medical Faculty, School of Medicine [med∂sn] (amer.), Medical College – lékařská fakulta
School of Economics [,i:k∂‘nomiks] (brit.) – Vysoká škola ekonomická
School of Architecture – stavební fakulta
English Department – katedra anglistiky
College of Agriculture – Vysoká škola zemědělská
go to university, (amer. též) go to college – jít / chodit na vysokou školu
go on to university – pokračovat ve studiu na vysoké škole
school-leaver – absolvent
apply [∂‘plai] for a place to study English – zažádat o přijetí na obor angličtina
applicant [æplik∂nt] – žadatel, uchazeč, kandidát
application for admission [,æpli’keišn, ∂d‘mišn] to st – žádost o přijetí na něco
sit for an entrance examination – podrobit se přijímací zkoušce
high standing at an exam – výborné umístění při zkoušce
go for an interview – jít na pohovor
select [si‘lekt] on the basis of interviews – vybírat na základě pohovorů
admit [∂d‘mit] to st – přijmout na něco
accept [∂k‘sept] at a place – přijmout někde
reject [ri‘džekt] – zamítnout
enrol [in‘r∂ul] at university – zapsat na univerzitě
The university has an enrolment of 6,000 students. – Na univerzitě studuje 6 000 studentů.
major in English (amer.) – studovat angličtinu jako hlavní obor
a history major (amer.) – student oboru historie
subject – obor (studia)
specialization [,speš∂lai‘zeišn] – specializace
take / do a course in literature – zapsat si / chodit na přednášku / přednášky z literatury
give a lecture on st – mít přednášku o něčem
lecture – přednášet
be up to date in one’s field – být informován
read a paper – číst referát
read a subject (brit.) – studovat předmět, mít zapsán předmět
take a crash course (hovor.) – navštěvovat intenzívní kurs
study at a technical university – studovat na technice
polytechnic [,poli‘teknik] – vysoká škola technická (i s nižšími kursy)
classes in English – kurs / hodiny angličtiny
go to lectures and seminars [semina:z] – chodit na přednášky a semináře
tutorial [tju:‘to:ri∂l] – 1. forma výuky, při níž 1-4 studenti čtou každý svůj referát a diskutují o něm s tutorem; 2. lektorské cvičení
The lecture / class is held in a lecture room. – Přednáška / Vyučování se koná v posluchárně.
lecture hall – velká posluchárna
auditorium [,o:di’to:ri∂m] – velký sál (někde též aula)
classroom – třída, učebna
do one’s assignment [∂‘sainm∂nt] (zejm. amer.) – pracovat na uloženém úkolu
revise [ri‘vaiz] (brit.) – opakovat
memorize [mem∂raiz], learn by heart – učit se zpaměti, memorovat
pick up st – pochytit něco
make extracts / excerpts [eks∂:pts] – dělat si excerpta
sit up late – být dlouho vzhůru
burn the midnight oil every night – každou noc dlouho vysedávat nad knihami
give a credit [kredit] – dát zápočet
attendance [∂‘tend∂ns] – prezence
take attendance – zjišťovat prezenci
miss three attendances – mít tři absence
work on one’s final-year dissertation [,dis∂‘teišn] / senior essay (amer.) – pracovat na diplomové práci
thesis [θi:sis] – disertační práce (pro MA, PhD)
award [∂‘wo:d] a scholarship [skol∂šip] – udělit (prospěchové) stipendium
graduate [grædžueit] from a university – vystudovat / absolvovat univerzitu
with honours [on∂z] – s vyznamenáním (o středoškolském i vysokoškolském studiu)
cum laude; magna cum laude; summa cum laude [mægn∂, sum∂, ku:m laudi:] (amer.) – „s pochvalou, s velkou pochvalou, s nejvyšší pochvalou“ (tři druhy vyznamenání při absolvování vysoké školy)
get a first degree [di’gri:] – dosáhnout hodnosti bakaláře (BA; BSc)
second / higher degree – vyšší hodnost (MA, MSc; PhD)
have / hold a degree – mít hodnost
get a second degree – získat hodnost z dalšího předmětu
first-class degree – hodnost s pochvalou
graduation ceremony [,grædžu’eišn ,ser∂m∂ni], [ser∂m∂uni] (amer.) – promoce
undergraduate [,and∂‘grædžu∂t] – posluchač
full-time student – řádný posluchač, student denního studia
part-time student – dálkově / externě studující
university student, college student – vysokoškolák
postgraduate student – postgraduant (k dosažení vyššího hodnosti)
sophomore [sof∂mo:r] (amer.) – student druhého ročníku
junior [džu:ni∂r] / senior [si:ni∂r] (amer.) – student třetího / čtvrtého ročníku
final-year student – student posledního ročníku
senior students, upper classmen (amer.) – studenti vyšších ročníků
auditing [o:ditiŋ] (amer.) – náslech (účast na přednášce netvořící součást studia)
auditor (amer.) – posluchač na přednášce netvořící součást studia
student teacher, (amer. též) student trainee [trei’ni:] – student na (pedagogické) praxi
student teaching – školská praxe (studentů)
drop out after one’s first year (of university) – po roce odejít z univerzity / zanechat vysokoškolského studia
repeat one’s year – opakovat ročník
professor [pr∂‘fes∂] – profesor (jen vysokoškolský; v USA je relativně více profesorů než v Británii; amer. hovor. o každém univerzitním vyučujícím)
associate professor [∂,s∂uši∂t pr∂‘fes∂r] (amer.) – docent, mimořádný profesor
assistant professor [∂,sist∂nt pr∂‘fes∂r] (amer.) – odborný asistent
lecturer [lekč∂r∂] (brit.) – odborný asistent
senior lecturer (brit.) – docent
reader (brit.) – docent (vyšší než „senior lecturer“)
reader in French – docent na francouzštinu
teaching assistant, (amer.) instructor [in‘strakt∂r] – asistent
tutor [tju:t∂] (brit.) – tutor (pedagogický vedoucí domácí přípravy)
head of the department [di’pa:tm∂nt] – vedoucí katedry n. ústavu
be at the head of st – být v čele něčeho
the dean’s office – děkanát
sub-dean – proděkan
registrar [,redži’stra:] – tajemník (univerzity)
library [laibr∂ri] – knihovna (instituce)
lending library – veřejná knihovna
bookcase, shelves – knihovna (nábytek)
reference library [‘refr∂ns ,-] – příruční knihovna
central library – ústřední knihovna
departmental library – knihovna ústavu n. katedry
reading room – studovna
periodicals room [,pi∂ri’odiklz ,ru:m] – čítárna časopisů
stacks (mn.č.) sklad (knihovny), skladištní prostor
look up in the name catalogue / (amer.) catalog [kæt∂log] – vyhledat si v abecedním, jmenném katalogu
pressmark, classmark (zejm. brit.) – signatura
list by author or by subject – řadit podle autorů nebo námětů, tematicky
consult [k∂n‘salt] the subject catalogue – podívat se do věcného / předmětového katalogu
(borrower’s) slip – žádanka
fill in, complete [k∂m’pli:t], (amer.) fill out – vyplnit
hand in – odevzdat
loan(s) desk – půjčovní přepážka
issue desk – výdej
show one’s borrower’s ticket / (library) card – předložit (čtenářský) průkaz
new acquisition [,ækwi‘zišn] – nový přírůstek
be (out) on loan – být půjčen
It’s overdue. [∂uv∂’dju:] – Už to mělo být vráceno.
required reading [ri,kwai∂d ‘-], (hovor.) set books – povinná četba
subscribe [s∂b‘skraib] to st – mít něco předplaceno
rack – police, regál
be on display – být vystaven
browse through / among the books – probírat se knihami (namátkově číst úryvky jen tak pro potěšení)
weekly – týdeník
monthly – měsíčník
scholarly journal [,skol∂li ‘dž∂:nl] – odborný časopis
take out of the library – vynést z knihovny
It can’t be taken out of the library. – Půjčuje se jen prezenčně.
misplace [mis‘pleis] – založit (na nesprávné místo)
put st in its place – vrátit / zařadit něco na místo
author’s name [,o:θ∂z ‘-] – jméno autora
title [taitl] – název, titul
title page – titulní strana
chapter [čæpt∂] – kapitola
section [sekšn] – úsek
paragraph [pær∂gra:f] – odstavec
footnote – poznámka
(the list of the) contents [kontents] – obsah
preface [prefis], foreword [fo:w∂:d] – předmluva
epilogue, (amer.) epilog [epilog] – doslov
introduction [,intr∂‘dakšn] – úvod
summary [sam∂ri] – souhrn, résumé
appendix [∂‘pendiks] – příloha
supplement [sapl∂m∂nt] – příloha, dodatek
bibliography [,bibli‘ogr∂fi] (j.č.) – bibliografie
references [refr∂nsiz] (mn.č.) – (použitá) literatura; odkazy
index – rejstřík
black-and-white illustration [,il∂‘streišn] – černobílá ilustrace
colour plate – barevná příloha
table – tabulka
figure [fig∂], (amer.) [figj∂r] – obrázek (nákres v textu)
reference book – příručka
one-volume encyclopedia [in,saikl∂’pi:di∂] – jednosvazková encyklopedie, naučný slovník v jednom svazku
in two volumes – ve dvou dílech / svazcích
sequel [si:kw∂l] – pokračování (hry, románu)
manual [mænju∂l], handbook – přiručka
outline – nástin, přehled
basic textbook – základní učebnice
first published in 1990 – první vydání z roku 1990
reprint [ri:print] – přetisk (další nezměněné vydání)
reprinted [,ri:‘printid] – přetištěno (opětovně vydáno)
revised and enlarged [in’la:džd] edition – opravené a rozšířené vydání
publish in an edition of 10,000 copies – vydat nákladem 10 000 výtisků
print 1,000 copies – vytisknout 1 000 výtisků
hardbound / hardback / hardcover edition – vázané vydání
paperback – brožovaný, paperbackový; paperback(ová kniha)
available in paperback – k dostání v paperbackové podobě
spine – hřbet (knihy)
book jacket [džækit] – knižní přebal
blurb (hovor.) – nakladatelská propagační informace o knize tištěná na obálce
bookmark(er) – záložka
translation – překlad
adapt [∂‘dæpt] – upravit

Cultural life – Kulturní život (slovíčka)

leisure time [‘lež∂ taim], leisure [‘lež∂(r)], spare time [‘spe∂ taim] – volný čas
relaxing [ri‘læksiŋ] – odpočinek
theatre [‘θi∂t∂(r)] (brit.), theater (amer.) – divadlo
theatregoer [‘θi∂t∂g∂u∂(r)] (brit.), theatergoer (amer.) – návštěvník divadla
programme [‘pr∂ugræm] (brit.), program (amer.) – program
box / booking office [‘boks / ‘bukiŋ ofis] – pokladna v divadle / kině
cloakroom [‘kl∂ukrum] – šatna
usherette [aš∂r‘et] – uvaděčka
performance [p∂’fo:m∂ns] – představení
script [skript] – text hry
interval [‘int∂v∂l], interlude [‘int∂lu:d] – přestávka
dress rehearsal [dres ri’hз:s∂l] – generální zkouška, generálka (hovor.)
first night [fз:st ‘nait], opening night [∂upniŋ ‘nait], première [‘premie∂(r)] – premiéra
last night [la:st ‘nait], closing night [kl∂uziŋ ‘nait] – derniéra
ovation [∂‘veiš∂n] – bouřlivý potlesk, ovace
encore [‘oŋko:(r)] – přídavek
stage [steidž] – jeviště, scéna
curtain [‘kз:t∂n] – opona
orchestra pit [o:kistr∂ ‘pit] – orchestřiště
auditorium [o:di’to:ri∂m] – hlediště
stalls [sto:lz] – přízemí, parter
dress / upper circle [dres / ap∂ ‘sз:kl] – první / druhý balkon
gallery [‘gæl∂ri] – galerie
box [boks] – lóže
row [r∂u] – řada
seat [si:t] – sedadlo, místo k sezení
audience [‘o:di∂ns] – diváci
actor [‘ækt∂(r)] – herec
actress [‘æktr∂s] – herečka
dressing room [‘dresiŋ ru:m] – herecká šatna
scene [si:n], set [set] – scéna, jeviště, kulisy
scenery [‘si:n∂ri] – dekorace, kulisy
prompter [‘promt∂(r)] – nápověda
stagehand [‘steidžhænd] – kulisák
comedy [‘kom∂di] – komedie
tragedy [‘trædž∂di], tragic drama [trædžik ‘dra:m∂] – tragédie
opera [‘op∂r∂] – opera
operetta [op∂r‘et∂], musical comedy [‘mju:zik∂l kom∂di] – opereta
ballet [‘bælei] – balet
pantomime [‘pænt∂maim] – pantomima
puppet show [‘papit š∂u] – loutkové představení
to stage [steidž] a play – inscenovat hru
to show [š∂u] – dávat, hrát, uvádět
to play [plei] the title role – hrát hlavní roli
to take part [teik ‘pa:t] in amateur theatricals – hrát ochotnické divadlo
to take off [teik ‘of] the coat in a dressing room – odložit si kabát do šatny
to applaud [∂‘plo:d] – tleskat
What’s playing at the Bloomsbury theatre? – Co dávají v divadle Bloomsbury?
Where can I get tickets? – Kde si mohu obstarat lístky?
Are there any tickets for tonight? – Máte nějaké lístky na dnes večer?
Are there tickets for Saturday? – Máte lístky na sobotu?
How much are the tickets? – Kolik stojí lístky?
I’d like to reserve three tickets for Saturday evening. – Chtěl bych si rezervovat tři lístky na sobotu večer.
The theatre is booked up / fully booked. – Divadlo je plně obsazeno.
Where can I get the programme? – Kde si mohu koupit program?
It was a box office winner. – Byl to kasovní trhák.
It bombed. – Byl to propadák.
Bravo! – Bravo! Výborně!
Encore! – Ještě! Přidat!
cinema [‘sin∂m∂] (brit.), movie theater [‘mu:vi θi∂t∂r] (amer.), the picture [ð∂ ‘pikč∂z] (brit., hovor.) – kino, biograf
multiplex [‘maltipleks] – multikino
screen [skri:n] – plátno, promítací plocha
cinemagoer [‘sin∂m∂g∂u∂(r)] (brit.), moviegoer [‘mu:vigou∂r] (amer.) – pravidelný návštěvník kina
audience [‘o:di∂ns] – obecenstvo
cashier [kæš’i∂(r)] – pokladní
usher [‘aš∂(r)] / usherette [aš∂r‘et] – uvaděč / uvaděčka
show [š∂u] – filmové představení, promítání filmu
matinée [‘mætinei] – odpolední představení
feature film [‘fi:č∂ film] – celovečerní film, hlavní film
newsreel [‘nju:zri:l] – filmové zpravodajství, filmový týdeník, žurnál
animated film [‘ænimeitid film], cartoon [ka:‘tu:n] – animovaný film, kreslený film
puppet animation [papit æni‘meiš∂n] – loutková animace
cartoon animation [ka:tu:n æni‘meiš∂n] – kreslená animace
detective film [di’tektiv film], cop show [‘ka:p šou] (amer., hovor.) – detektivní film, krimi
horror (film) [‘hor∂ (film)] – horor
science-fiction (film) [sai∂ns ‘fikš∂n (film)], sci-fi [‘saifai] – vědeckofantastický film, sci-fi
fantasy [‘fænt∂si] – fantasy, legenda
scientific film [sai∂n’tifik film] – vědecký film
documentary [dokj∂‘ment∂ri] – dokumentární pořad
travelogue [‘træv∂log], (amer. též) travelog – cestopis
historical film [hi’storik∂l film] – historický film
romantic comedy [r∂mæntik ‘kom∂di] – romantická komedie
thriller [‘θril∂(r)] – thriller, napínavý film
psychological thriller [saik∂l’odžik∂l θril∂(r)] – psychologický thriller
disaster movie [di’za:st∂ mu:vi] – katastrofický film
war film [‘wo: film] – válečný film
training / instructional film [‘treiniŋ / in’strakš∂n∂l film] – instruktážní film
educational film [edžu’keiš∂n∂l film] – vzdělávací / výchovný film
family film [‘fæm∂li film] – film pro celou rodinu
film adaptation [film ædæp‘teiš∂n] – filmová adaptace
film narrative [film ‘nær∂tiv] – filmová povídka
filmed opera [filmd ‘op∂r∂] – filmová opera
musical (film) [‘mju:zik∂l (film)] – hudební film, muzikál
comedy [‘kom∂di] – veselohra, komedie
slapstick comedy [slpstik ‘kom∂di] – filmová groteska
tragicomedy [trædži‘kom∂di] – tragikomedie
western [‘west∂n], horse opera [‘ho:s op∂r∂] (hovor.) – western (Už víte, proč se Limonádový Joe aneb Koňská opera, jmenuje „Koňská opera“? Prostě parodie se vším všudy! Druhá poznámka dcery vaší profesorky. Chápu, že je hooodně daleko za tou první, ale kdyby jich bylo hodně, tak by vás přestaly bavit… Upřímně vás lituji, radši bych to znovu celé napsala, než abych se to učila… Hodně štěstí!)
eastern [‘i:st∂n] – film z jihovýchodoasijské produkce
erotic film [i’rotik film], blue movie [blu: ‘mu:vi] (hovor.) – erotický film
X-rated film / movie [‘eksreitid film / mu:vi] – mládeži nepřístupný film (vulgární nebo explicitně zobrazující sexuální akt)
to film [film] – filmovat, natočit
to act [ækt] – hrát (ve filmu)
to star [sta:(r)] – hrát hlavní roli
to feature [‘fi:č∂(r)] sb – obsadit do hlavní role koho
to show [š∂u] a film – dávat film
to go [g∂u] to the cinema (brit.) / movies (amer.) – jít do kina
to book [buk] the tickets – rezervovat si lístky
Would you like to go and see a film tonight? – Šel bys dnes večer do kina?
Let’s go to the movies. (hovor.) – Pojďme do kina.
What’s on? – Co dávají?
What’s on at the Odeon cinema? – Co dávají v kině Odeon?
What time does it start? – V kolik to začíná?
Could I book five seats for tomorrow evening’s performance? – Mohl bych si rezervovat pět míst na zítřejší večerní představení?
Is this seat free / taken? – Je to místo volné / obsazené?
There’s already someone in my seat. – Někdo sedí na mém místě.
Did you enjoy it? – Líbilo se ti to?
What sort of films do you like? – Jaký druh filmů se ti líbí?
Would you like to see it? – Chtěl bys to vidět?
We go to the cinema every month. – Chodíme do kina každý měsíc.
His latest film goes on general release next week. – Jeho nejnovější film bude uveden do kin příští týden.
They filmed for a month in Germany. – Měsíc točili v Německu.
film [film], pictures [‘pikč∂z] (brit., hovor.), movie [‘mu:vi] (amer., hovor.) – film
film industry [‘film ind∂stri] – filmový průmysl, kinematografie
film studio [film ‘stju:di∂u] – filmový ateliér, filmové studio
actor [‘ækt∂(r)] – herec
actress [‘æktr∂s] – herečka
film star [‘film sta:(r)] – filmová hvězda
casting [‘ka:stiŋ] – casting, výběr herců pro obsazení rolí; nábor do komparsu
according to [∂‘ko:diŋ tu], based on [‘beist on] (a book by sb) – (natočeno) podle (knihy koho)
film maker [‘film meik∂(r)], moviemaker [‘mu:vimeik∂(r)] (amer.) – filmař
director [di’rekt∂(r)] – režisér
producer [pr∂’dju:s∂(r)] – producent
crew [kru:] – štáb
shooting [‘šu:tiŋ], filming [‘filmiŋ] – natáčení, filmování
cameraman [‘kæm∂r∂mæn] – kameraman
sound mixer [‘saund miks∂(r)] – zvukař
soundtrack [‘sauntræk]
stunt (man) [‘stant (mæn)] – kaskadér, dvojník
extras [‘ekstr∂z] – kompars
costume designer [kostju:m di’zain∂(r)] – návrhář kostýmů
film set [‘film set] – filmové kulisy
background [‘bækgraund] – pozadí
action [‘ækš∂n] – děj
dubbed [dabd] – dabovaný
subtitles [‘sabtaitlz] – titulky
to shoot [šu:t] a scene – natáčet scénu
to edit [‘edit], to cut [kat] – stříhat (film)
to release [ri’li:s] a film – předat film k distribuci
to release – uvést do kin
to dub [dab] – dabovat
The film is in English with Czech subtitles. – Film je v anglickém znění s českými titulky.
The film has been dubbed into Czech. – Film je česky dabován.
musician [mju:‘ziš∂n] – hudebník
singer [‘siŋ∂(r)] – zpěvák
song [soŋ] – písnička
melody [‘mel∂di] – melodie
tune [tju:n] – melodie, popěvek
lyrics [‘liriks] – text
sharp [ša:p] – tón zvýšený o půltón; křížek; vysoký, nad tónem
flat [flæt] – tón snížený o půltón; béčko; nízký, pod tónem
in tune [in ‘tju:n] – naladěný
out of tune [aut ∂v ‘tju:n] – rozladěný, falešný
voice [vois] – hlas
sense of rhythm [‘sens ∂v rið∂m] – cit pro rytmus
composer [k∂m’p∂uz∂(r)] – skladatel
composition [komp∂‘ziš∂n] – skladba
a composition by Bach [bai ‘ba:k] – skladba od Bacha
concert [‘kons∂t] – koncert
live concert [‘laiv kons∂t] – koncert živé hudby
concert tour [‘kons∂t tu∂(r)] – koncertní turné
concert hall [‘kons∂t ho:l] – koncertní síň
concert-goer [‘kons∂t g∂u∂(r)] – návštěvník koncertů
to have an ear for music [i∂ f∂ ‘mju:zik] – mít hudební sluch
to be musical [‘mju:zik∂l] – být muzikální, mít hudební sluch
to read [ri:d] music – znát noty, umět noty
to play [plei] / sing [siŋ] out of tune – hrát / zpívat falešně
to sing [siŋ] in tune – zpívat čistě
to hum [ham] – zpívat brumendo, broukat si
to sing on playback [‘siŋ on pleibæk] – zpívat na playback
to play [plei] a musical instrument – hrát na hudební nástroj
to tune [tju:n] a guitar – naladit kytaru
to go [g∂u] to a concert – jít na koncert
to give [giv] a concert – koncertovat
He plays the guitar. – Hraje na kytaru.
I do guitar practice every day. – Denně cvičím na kytaru.
She decided to take up the flute. – rozhodla se začít hrát na flétnu.
I had to play it without the music. – Musel jsem to hrát bez not.
Mr Johnson will accompany her on the piano. – Pan Johnson ji doprovodí na klavír.
Who is your favourite singer? – Kdo je tvůj oblíbený zpěvák?
The poem has been set to music. – Báseň byla zhudebněna.
classical music [klæsik∂l ‘mju:zik] – vážná hudba
folk music [f∂uk ‘mju:zik] – lidová hudba; folková hudba
jazz [džæz] – jazz
blues [blu:z] – blues
gospel [‘gosp∂l] – gospel, moderní křesťanská hudba (zejm. černošská)
pop [pop] – pop
dance [da:ns] – dance, taneční hudba
country [‘kantri] – country
rock [rok] – rock
rock’n’roll [rok∂n‘r∂ul] – rokenrol
heavy meatl [hevi ‘met∂l] – heavy metal
techno [‘tekn∂u] – techno
symphony orchestra [‘simf∂ni o:kistr∂] – symfonický orchestr
conductor [k∂n’dakt∂(r)], leader [‘li:d∂(r)] (amer.) – dirigent
(conductor’s) baton [(k∂n‘dakt∂z) bæton] – taktovka
stringed instruments [‘striŋd instr∂m∂nts], strings [striŋz] – smyčcové nástroje, smyčce, stunné nástroje
woodwind instruments [‘wudwind instr∂m∂nts], woodwinds [‘wudwindz] – dechové nástroje, dechy
brass instruments [‘bra:s instr∂m∂nts], brasses [‘bra:siz] – žesťové nástroje, žestě
percussion instruments [p∂’kaš∂n instr∂m∂nts], percussion [p∂‘kaš∂n] – bicí nástroje, bicí
to conduct [k∂n‘dakt], to direct [di‘rekt], to lead [li:d] (amer.) – dirigovat
violin [vai∂‘lin] – housle
viola [vi‘∂ul∂] – viola
cello [‘čel∂u], violoncello [vai∂l∂n‘čel∂u] – cello, violoncello
double bass [dabl ‘beis] (brit.), bass [beis] (amer.) – kontrabas
bass [beis] – basa, basová kytara
electric guitar [i’lektrik gita:(r)] – elektrická kytara
banjo [‘bændž∂u] – bendžo
harp [ha:p] – harfa
upright piano [aprait pi‘æn∂u] – pianino
grand piano [grænd pi‘æn∂u] – klavír (křídlo)
oboe [‘∂ub∂u] – hoboj
bassoon [b∂’su:n] – fagot
clarinet [klæri‘net] – klarinet
transverse flute [trænzvз:s ‘flu:t] – příčná flétna
piccolo [‘pik∂l∂u] – pikola (malá flétna)
recorder [ri’ko:d∂(r)] – zobcová flétna
French horn [frenč ‘ho:n] – lesní roh
sax [sæks], saxophone [‘sæks∂f∂un] – saxofon
tuba [‘tju:b∂] – tuba
trumpet [‘trampit] – trubka, trumpeta
bugle [‘bju:gl] – křídlovka, polnice
trombone [trom‘b∂un] – snižcový pozoun, trombon
drum kit / set [‘dram kit / set] – bicí souprava
timpani [‘timp∂ni], kettledrums [‘ketldramz] – tympány, kotle
sticks [stiks] – paličky
cymbals [‘simb∂lz] – činely
triangle [‘traiæŋgl] – triangl
tambourine [tæmb∂r’i:n] – tamburína
pipes [paips], bagpipe(s) [‘bægpaip(s)] – dudy
harmonica [ha:‘monik∂], mouth organ [‘mauθ o:g∂n] – (foukací) harmonika
accordion [∂‘ko:di∂n] – akordeon, tahací harmonika
organ [‘o:g∂n] – varhany
electric piano [ilektrik pi‘æn∂u] – elektrické piano
musician [mju:‘ziš∂n] – hudebník
violinist [vai∂‘linist] – houslista (v orchestru)
fiddler [‘fidl∂(r)] – houslista (lidového souboru)
guitarist [gi’ta:rist] – kytarista
pianist [‘pi:∂nist], piano player [pi‘æn∂u plei∂(r)] – klavírista
harpist [‘ha:pist] – harfista
bassist [‘beisist] – (kontra)basista
flute player [‘flu:t plei∂(r)], flutist [‘flu:tist] – flétnista
trumpeter [‘trampit∂(r)] – trumpetista
bugler [‘bju:gl∂(r)] – trubač
saxophonist [sæk‘sof∂nist] – saxofonista
percussionist [p∂‘kaš∂nist] – hráč na bicí nástroje
drummer [‘dram∂(r)] – bubeník
timpanist [‘timp∂nist] – tympanista
organist [‘o:g∂nist] – varhaník
piper [‘paip∂(r)] – dudák
symphony [‘simf∂ni] – symfonie
opera [‘op∂r∂] – opera
operetta [op∂r‘et∂] – opereta
aria [‘a:ri∂] – árie
march [ma:č] – pochod
anthem [‘ænθ∂m] – hymnus, chorál; hymna
national anthem [næš∂n∂l ‘ænθ∂m] – národní hymna
hymn [him] – hymnus, chvalozpěv, církevní píseň
verse [vз:s] – verš; sloka
chorus [‘ko:r∂s] – refrén, zpěv sboru
cradle song [‘kreidl soŋ], lullaby [‘lal∂bai] – ukolébavka
Christmas carol [krism∂s ‘kær∂l], noel [n∂u‘el] – vánoční koleda
orchestra [‘o:kistr∂] – orchestr
(rock) band [(‘rok) bænd] – (rocková) kapela, hudební skupina
chorus [‘ko:r∂s] – pěvecký sbor
choir [kwai∂(r)] – pěvecký sbor (zejm. v kostele)
duet [dju‘et] – duo, dueto
dance [da:ns] – tanec; ples; taneční zábava
dance classes [‘da:ns kla:siz], dancing lessons [‘da:nsiŋ les∂nz] – hodiny tance, taneční
ball [bo:l] – ples
dance floor [‘da:ns flo:(r)] – taneční parket
modern / classical dance [‘mod∂n / ‘klæsik∂l da:ns] – moderní / klasický tanec
ballroom dancing [bo:lrum ‘da:nsiŋ] – společenský tanec
Latin American dances [lætin ∂‘merik∂n da:nsiz] – latinskoamerické tance
belly dance [‘beli da:ns] – břišní tanec
ballet [‘bælei] – balet
tap (dancing) [‘tæp (da:nsiŋ)] – stepování, step
waltz [wols] – valčík, waltz
polka [‘polk∂] – polka
foxtrot [‘fokstrot] – foxtrot
mazurka [m∂’zз:k∂] – mazurka
galop [‘gæl∂p] – kvapík
jive [džaiv] – džajv, jive
samba [‘sæmb∂] – samba
cha-cha [‘ča:ča:] – ča-ča
rumba [‘ramb∂] – rumba
tango [‘tæŋg∂u] – tango
quickstep [‘kwikstep] – quickstep
can-can [‘kænkæn] – kankán
polonaise [pol∂‘neiz] – polonéza
(fine) artist [(fain) ‘a:tist] – výtvarník, umělec
(art) collection [(‘a:t) k∂lekš∂n] – sbírka (uměleckých děl)
work of art [wз:k ∂v ‘a:t] – umělecké dílo
gallery [‘gæl∂ri] – galerie
exhibition [eksi‘biš∂n] – výstava
opening [‘∂upniŋ] – vernisáž
museum [mju:‘zi:∂m] – muzeum
contemporary art [k∂n’temp∂r∂ri a:t] – současné umění
painter [‘peint∂(r)] – malíř
colour [‘kal∂(r)] (brit.), color (amer.) – barva
to paint [peint] – malovat
to paint with a brush – malovat štětcem
The Sunflowers were painted by van Gogh. – Slunečnice namaloval van Gogh.
frame [freim] – rám
canvas [‘kænv∂s] – plátno
brush [braš] – štětec
paintbrush [‘peintbraš] – malířský štětec
drawing [‘dro:iŋ] – kreslení; kresba
sketch [skeč] – skica, náčrt
ink [iŋk] – tuš; inkoust
pencil [‘pens∂l] – tužka; pastelka
landscape [‘lændskeip] – krajina; krajinomalba
figure [‘fig∂(r)] – postava
still life [stil ‘laif] (of flowers) – zátiší (s květinami)
portrait [‘po:trit] – portrét
sculpture [‘skalpč∂(r)] – sochařství; socha, plastika
sculptural [‘skalpč∂r∂l] – sochařský
sculptural group [‘skalpč∂r∂l gru:p] – sousoší
statue [‘stæču:] – socha (zvl. člověka nebo zvířete)
sculptor [‘skalpt∂(r)] – sochař
bust [bast] – busta
engraving [in‘greiviŋ] – rytina; rytectví
pottery [‘pot∂ri] – hrnčířství; keramika
marble [‘ma:bl] – mramor
stone [st∂un] – kámen
plaster [‘pla:st∂(r)] (of Paris) – sádra