- září 1973 - červen 1975
- jednání na úrovni expertů
- výsledkem všech jednání bylo vypracování Závěrečného aktu KBSE:
1) bezpečnost v Evropě
2) spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky, životního prostředí
3) bezpečnost a spolupráce ve Středomoří
4) spolupráce v humanitárních oblastech
5) sjednání dalších kroků, které se uskuteční po ukončení konference
3. fáze (helsinská)
- červenec 1975
- 1.8.1975 – podepsání Závěrečného aktu KBSE nejvyššími představiteli 33 evropských zemí, USA a Kanady
- vliv na celosvětovou politickou situaci
- na jejím základě vzniká r.1977 v Československu Charta 77 (mluvčí Jan Patočka, Václav Havel, J. Hájek)
- konec 70. let – zatýkání signatářů Charty 77
- 1975-85 – období stagnace
- Polsko – prosinec 1970 – ekonomická krize, půjčky ze západu → nárůst inflace, zhroucení vnitřního trhu (1981 vojenský převrat, ale 1989 svobodné volby vyhrála opozice)
80. léta
- bouřlivý rozvoj – nové technologie
- Československo na rozdíl od 70.let zaostává
- otázka lidských práv → političtí vězňové
- polovina 80.let – uvolnění
1986
- jednání R.Regana a M.Gorbačova v Reykjavíku (→ odzbrojování)
- perestrojka (přestavba) – politická a ekonomická reforma M.Gorbačova v SSSR (tzn. ústup od Brežněvovy doktríny z r.1968) → význam pro zahájení demokratických přeměn v zemích východní Evropy
1989-90
- rozpad východního bloku začal pokusem Gorbačova o demokratizaci sovětského režimu a vyvrcholil roku 1989, formálně byl potvrzen rozpuštěním RVHP roku 1991
- jaro + léto 1989 – hromadné útěky (Němci z východního Německa přeběhli v Praze na ambasádu západního Německa)
- listopad 1989 – Sametová revoluce
- 17.11. – studentská manifestace k výročí smrtelného zranění J. Opletala → brutální zásah proti demonstrantům
- 19.11. – demonstrace na Letenské pláni; požadavek zrušení IV.článku o vedoucí úloze KSČ; vytvoření Občanského fóra (zástupci disidentů, umělců aj.)
- 24.11. – z funkce generálního tajemníka KSČ odstoupil M. Jakeš
- 29.11. – federální shromáždění zrušilo IV.článek ústavy o vedoucí úloze KSČ
- 29.12. 1989 – Václav Havel zvolen prezidentem
- 1990 – 1. svobodné volby
- Československo na rozdíl od 70.let zaostává
- otázka lidských práv → političtí vězňové
- polovina 80.let – uvolnění
1986
- jednání R.Regana a M.Gorbačova v Reykjavíku (→ odzbrojování)
- perestrojka (přestavba) – politická a ekonomická reforma M.Gorbačova v SSSR (tzn. ústup od Brežněvovy doktríny z r.1968) → význam pro zahájení demokratických přeměn v zemích východní Evropy
1989-90
- rozpad východního bloku začal pokusem Gorbačova o demokratizaci sovětského režimu a vyvrcholil roku 1989, formálně byl potvrzen rozpuštěním RVHP roku 1991
- jaro + léto 1989 – hromadné útěky (Němci z východního Německa přeběhli v Praze na ambasádu západního Německa)
- listopad 1989 – Sametová revoluce
- 17.11. – studentská manifestace k výročí smrtelného zranění J. Opletala → brutální zásah proti demonstrantům
- 19.11. – demonstrace na Letenské pláni; požadavek zrušení IV.článku o vedoucí úloze KSČ; vytvoření Občanského fóra (zástupci disidentů, umělců aj.)
- 24.11. – z funkce generálního tajemníka KSČ odstoupil M. Jakeš
- 29.11. – federální shromáždění zrušilo IV.článek ústavy o vedoucí úloze KSČ
- 29.12. 1989 – Václav Havel zvolen prezidentem
- 1990 – 1. svobodné volby
2. Krize
- 1958 pohrozil SSSR uzavřením mírové smlouvy s NDR a začleněním východního bloku Berlína do NDR → masový odchod obyvatel východního Berlína do SRN
- jednání: N.S.Chruščov + J.F.Kennedy = neúspěch → srpen 1961 došlo k uzavření přechodů mezi východním a západním Berlínem a postavení berlínské zdi
1955-75
- fáze uvolnění (détente) = politika snižování napětí mezi V a Z
- obě strany ochotny spolupracovat, podpisy 1.odzbrojovacích smluv
- největším úspěchem této politiky bylo uspořádání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v roce 1975
- uvolnění politických poměrů → 1956 Maďarské povstání (vojska SSSR rozmístěna až do r. 1991; pokus o svržení komunistického systému v Maďarsku)
Pražské jaro (1968)
- pokus reformního křídla KSČ o reformu socialistické společnosti (A. Novotný odvolán z funkce 1.tajemníka ÚV KSČ, místo něj A. Dubček)
- relativní otevřenost sdělovacích prostředků
- následovala rezignace vedoucích funkcionářů KSČ → nový prezident L. Svoboda, předseda vlády O. Černík, předseda parlamentu J. Smrkovský
- 21.8.1968 vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy (hlavně sovětská armáda; částečně bulharská, polská, maďarská a NDR)
- jednání: N.S.Chruščov + J.F.Kennedy = neúspěch → srpen 1961 došlo k uzavření přechodů mezi východním a západním Berlínem a postavení berlínské zdi
1955-75
- fáze uvolnění (détente) = politika snižování napětí mezi V a Z
- obě strany ochotny spolupracovat, podpisy 1.odzbrojovacích smluv
- největším úspěchem této politiky bylo uspořádání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v roce 1975
- uvolnění politických poměrů → 1956 Maďarské povstání (vojska SSSR rozmístěna až do r. 1991; pokus o svržení komunistického systému v Maďarsku)
Pražské jaro (1968)
- pokus reformního křídla KSČ o reformu socialistické společnosti (A. Novotný odvolán z funkce 1.tajemníka ÚV KSČ, místo něj A. Dubček)
- relativní otevřenost sdělovacích prostředků
- následovala rezignace vedoucích funkcionářů KSČ → nový prezident L. Svoboda, předseda vlády O. Černík, předseda parlamentu J. Smrkovský
- 21.8.1968 vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy (hlavně sovětská armáda; částečně bulharská, polská, maďarská a NDR)
Normalizace
- označení politické linie vedení KSČ po sovětské okupaci 1968
- v užším slova smyslu – likvidace demokratizačního procesu Pražského jara
- v širším slova smyslu – celé období od srpna 1968 (resp. 1969 – nástup G. Husáka do čela KSČ) do listopadu 1989
- zavázání Československa obnovit v zemi socialismus sovětského typu
- zastavení vydávání časopisů, cenzura, čistky v KSČ, rozpuštění organizací, které v roce 1968 projevily liberální tendence)
- Brežněvova doktrína (Brežněv nahradil Chruščova)
- doktrína omezené suverenity zemí sovětského bloku (= politika SSSR vůči východní Evropě po r.1968)
- SSSR má právo zasahovat do vnitřních záležitostí zemí Varšavské smlouvy
70. léta
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975)
- jednání o problémech zajištění míru a rozšíření mezinárodní spolupráce v Evropě
- listopad 1972 – jednání zahájeno přípravnou mezinárodní konferencí na úrovni velvyslanců v Helsinkách
1. fáze (helsinská)
- červenec 1973
- účast ministrů zahraničí jednotlivých zemí
- v užším slova smyslu – likvidace demokratizačního procesu Pražského jara
- v širším slova smyslu – celé období od srpna 1968 (resp. 1969 – nástup G. Husáka do čela KSČ) do listopadu 1989
- zavázání Československa obnovit v zemi socialismus sovětského typu
- zastavení vydávání časopisů, cenzura, čistky v KSČ, rozpuštění organizací, které v roce 1968 projevily liberální tendence)
- Brežněvova doktrína (Brežněv nahradil Chruščova)
- doktrína omezené suverenity zemí sovětského bloku (= politika SSSR vůči východní Evropě po r.1968)
- SSSR má právo zasahovat do vnitřních záležitostí zemí Varšavské smlouvy
70. léta
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975)
- jednání o problémech zajištění míru a rozšíření mezinárodní spolupráce v Evropě
- listopad 1972 – jednání zahájeno přípravnou mezinárodní konferencí na úrovni velvyslanců v Helsinkách
1. fáze (helsinská)
- červenec 1973
- účast ministrů zahraničí jednotlivých zemí
1946
- Trumanova doktrína (podle amerického prezidenta Harryho Trumana)
- doktrína zadržování komunismu (snaha USA zabránit vlivu SSSR v Evropě)
- její podstatou byla podpora demokratických režimů v Evropě (+ Marshallův plán)
- neúspěšná – SSSR stupňuje svůj vliv ve střední a východní Evropě
- Churchillův projev ve Fultonu (podle Winstona Churchilla – ministerský předseda VB)
- přímo zavedl pojem železná opona (= termín pro hranici mezi sovětským blokem a evropskými demokratickými státy)
Studená válka (fakticky trvala až do rozpadu sovětského bloku)
- politika hrozeb, stupňovaného zbrojení (jaderné zbraně aj.), ekonomického nátlaku, psychologická válka
1948-49
- začínají vznikat lidově demokratické státy (tj. země pod vlivem SSSR) – Československo, Polsko, Maďarsko, Bulharsko
- tyto země na nátlak SSSR odmítly Marshallův plán (= program hospodářské pomoci USA evropským zemím v letech 1948-52)
- doktrína zadržování komunismu (snaha USA zabránit vlivu SSSR v Evropě)
- její podstatou byla podpora demokratických režimů v Evropě (+ Marshallův plán)
- neúspěšná – SSSR stupňuje svůj vliv ve střední a východní Evropě
- Churchillův projev ve Fultonu (podle Winstona Churchilla – ministerský předseda VB)
- přímo zavedl pojem železná opona (= termín pro hranici mezi sovětským blokem a evropskými demokratickými státy)
Studená válka (fakticky trvala až do rozpadu sovětského bloku)
- politika hrozeb, stupňovaného zbrojení (jaderné zbraně aj.), ekonomického nátlaku, psychologická válka
1948-49
- začínají vznikat lidově demokratické státy (tj. země pod vlivem SSSR) – Československo, Polsko, Maďarsko, Bulharsko
- tyto země na nátlak SSSR odmítly Marshallův plán (= program hospodářské pomoci USA evropským zemím v letech 1948-52)
NATO - 1949
NATO
- vznik 4.4.1949 jako protiváha východního bloku
- založeno ve Washingtonu, zakládající země: 10 evropských zemí + USA + Kanada (Francie r.1959 vystoupila z vojenské činnosti organizace, Island nemá vojenské síly)
1948-55
- nejtvrdší období studené války
- mocenské spory : Korejská válka (1950-53)
Blízký východ (USA podpora Židů, SSSR podpora Arabů)
- vznik Varšavské smlouvy (1955)
50. a 60. léta
Berlínská krize
1. krize
- 1948 sovětská okupační správa vyhlásila blokádu západního Berlína (do r.1949), která vyvolala napětí v mezinárodních vztazích
- došlo k ekonomickému i administrativnímu rozdělení Berlína
- krize urychlila rozdělení Německa (SRN vzniklo v září 1949 a NDR v říjnu 1949)
- vznik 4.4.1949 jako protiváha východního bloku
- založeno ve Washingtonu, zakládající země: 10 evropských zemí + USA + Kanada (Francie r.1959 vystoupila z vojenské činnosti organizace, Island nemá vojenské síly)
1948-55
- nejtvrdší období studené války
- mocenské spory : Korejská válka (1950-53)
Blízký východ (USA podpora Židů, SSSR podpora Arabů)
- vznik Varšavské smlouvy (1955)
50. a 60. léta
Berlínská krize
1. krize
- 1948 sovětská okupační správa vyhlásila blokádu západního Berlína (do r.1949), která vyvolala napětí v mezinárodních vztazích
- došlo k ekonomickému i administrativnímu rozdělení Berlína
- krize urychlila rozdělení Německa (SRN vzniklo v září 1949 a NDR v říjnu 1949)
Dva typy agrese:
a) anexe – násilné připojení cizího území získaného agresí (př. Bosna a Hercegovina)
b) okupace – forma nadvlády, kdy je formálně ponechána činnost určitých orgánů, ty jsou
však zcela závislé na vůli agresora (př. Protektorát)
• vyhlášení války není záležitost vojenská, ale politická; má zastrašovací funkci a formu deklarace (sdělení), válku může vyhlásit pouze parlament (legislativní větev státní moci)
• dočasné přerušení války:
1) příměří – většinou bývalo v době náboženských svátků nebo v Evropě v období Vánoc
2) kartel – dočasný klid zbraní z důvodu výměny zajatců, popř. z důvodu ochrany civilního
obyvatelstva
• ukončení války:
- podrobení – vítězové vojensky obsadí území a připojí ho ke svému státu
- kapitulace – jedna ze stran je vojensky poražena, složí zbraně a dojde k podepsání
kapitulační dohody (př. 2.SV, válka v zálivu)
b) okupace – forma nadvlády, kdy je formálně ponechána činnost určitých orgánů, ty jsou
však zcela závislé na vůli agresora (př. Protektorát)
• vyhlášení války není záležitost vojenská, ale politická; má zastrašovací funkci a formu deklarace (sdělení), válku může vyhlásit pouze parlament (legislativní větev státní moci)
• dočasné přerušení války:
1) příměří – většinou bývalo v době náboženských svátků nebo v Evropě v období Vánoc
2) kartel – dočasný klid zbraní z důvodu výměny zajatců, popř. z důvodu ochrany civilního
obyvatelstva
• ukončení války:
- podrobení – vítězové vojensky obsadí území a připojí ho ke svému státu
- kapitulace – jedna ze stran je vojensky poražena, složí zbraně a dojde k podepsání
kapitulační dohody (př. 2.SV, válka v zálivu)
Uzavření mírové smlouvy
- uzavření mírové smlouvy – přichází v úvahu tehdy, pokud ani jedna ze stran nemá sílu
válku vojensky vyhrát (př. válka v Koreji, Německo po
1.SV)
• po ukončení války kapitulací nebo uzavřením mírové smlouvy musí následovat dohody o reparacích a výměně zajatců
• zbrojní omezení:
- zákaz bakteriologických zbraní
- zákaz prvního úderu chemickou zbraní, výroba chemických zbraní je však povolena
- omezení zkoušek jaderných zbraní
- zákaz použití jedovatých plynů, jejich výroba je však nekontrolovatelná
Poválečný mezinárodní systém
40. léta
- na konci 2.SV → mocenské sféry vlivu (vítězové hledají, s kým navázat smlouvy, kde
působit aj.)
válku vojensky vyhrát (př. válka v Koreji, Německo po
1.SV)
• po ukončení války kapitulací nebo uzavřením mírové smlouvy musí následovat dohody o reparacích a výměně zajatců
• zbrojní omezení:
- zákaz bakteriologických zbraní
- zákaz prvního úderu chemickou zbraní, výroba chemických zbraní je však povolena
- omezení zkoušek jaderných zbraní
- zákaz použití jedovatých plynů, jejich výroba je však nekontrolovatelná
Poválečný mezinárodní systém
40. léta
- na konci 2.SV → mocenské sféry vlivu (vítězové hledají, s kým navázat smlouvy, kde
působit aj.)
4) Ekonomické sankce: a) Bojkot
→ dobrovolné odmítání některých výrobků ze znepřátelené země
veřejností, s cílem ekonomicky tuto nepřátelskou zemi zničit
(př. ČR a Čína dřív)
b) embargo
→ zastavení obchodu s určitým zbožím do znepřátelené země (př.
ropa) → většinou oboustranné – tj. zastavení exportu i importu
s danou zemí)
c) blokáda
→ izolace země na poli ekonomickém, vojenském nebo
diplomatickém (př. Karibská blokáda = Rusko – Kuba – USA)
5) vojenské operace (válka v Perském zálivu v 90.letech – USA X Irák; bombardování
Srbska)
veřejností, s cílem ekonomicky tuto nepřátelskou zemi zničit
(př. ČR a Čína dřív)
b) embargo
→ zastavení obchodu s určitým zbožím do znepřátelené země (př.
ropa) → většinou oboustranné – tj. zastavení exportu i importu
s danou zemí)
c) blokáda
→ izolace země na poli ekonomickém, vojenském nebo
diplomatickém (př. Karibská blokáda = Rusko – Kuba – USA)
5) vojenské operace (válka v Perském zálivu v 90.letech – USA X Irák; bombardování
Srbska)
Ozbrojené represálie jsou zakázány chartou OSN
• ozbrojené represálie jsou zakázány chartou OSN, výjimku tvoří rozhodnutí Rady bezpečnosti o vojenských akcích na ochranu míru
• Rada bezpečnosti OSN - 5 stálých členů: USA, VB, Čína, Francie, Rusko
- 10 nestálých členů, které volí Valné shromáždění OSN na 2 roky
každý rok jich zvolí 5)
- každý člen Rady má 1 hlas, stálí členové mají právo veta
- rozhodnutí jsou závazná pro všechny členy OSN
Válečný stav
A) obranné války
B) útočné války
• 1928 – Brian-Kellogův plán (VB + USA) → zakazoval agresivní (útočnou) válku X nebylo v něm specifikováno, co je to agrese
• 1973 – OSN – definice agrese = jakékoliv ozbrojené počínání proti suverenitě, územní integritě či politické nezávislosti druhého státu
• Rada bezpečnosti OSN - 5 stálých členů: USA, VB, Čína, Francie, Rusko
- 10 nestálých členů, které volí Valné shromáždění OSN na 2 roky
každý rok jich zvolí 5)
- každý člen Rady má 1 hlas, stálí členové mají právo veta
- rozhodnutí jsou závazná pro všechny členy OSN
Válečný stav
A) obranné války
B) útočné války
• 1928 – Brian-Kellogův plán (VB + USA) → zakazoval agresivní (útočnou) válku X nebylo v něm specifikováno, co je to agrese
• 1973 – OSN – definice agrese = jakékoliv ozbrojené počínání proti suverenitě, územní integritě či politické nezávislosti druhého státu
Mimo diplomatickou misi stojí konzul, ...
• mimo diplomatickou misi stojí konzul, je jmenován ministrem vnitra, působí v cizí zemi, kde pomáhá a hájí zájmy občanů své země většinou ve styku s úřady a policií
• de facto – reálné respektování státu (obchod, kulturní mise), i když není členem mezinárodní organizace
• de iure – uznání státu podle mezinárodního práva (stát je členem mezinárodní organizace)
Mezinárodní organizace ozbrojených sil
• je způsob uspořádání ozbrojených složek s cílem zachovat světový mír
• ve 20.století se realizovala na základě 2 koncepcí:
1. rovnováha sil
- našla uplatnění v letech 1947-90 (Studená válka → rozpad Východního bloku)
- „závody ve zbrojení“ – znepřátelené bloky vynakládaly na vývoj zbraní stále vyšší
částky právě proto, aby byla udržena rovnováha sil
- v 70. a 80.letech byly podniknuty určité kroky ke kontrole zbrojení, popř. odzbrojení
(např. Helsinská mírová konference)
- rovnováha sil měla velký podíl na rozpadu Východního bloku, protože socialistické
země byly tzv. „uzbrojeny“
• de facto – reálné respektování státu (obchod, kulturní mise), i když není členem mezinárodní organizace
• de iure – uznání státu podle mezinárodního práva (stát je členem mezinárodní organizace)
Mezinárodní organizace ozbrojených sil
• je způsob uspořádání ozbrojených složek s cílem zachovat světový mír
• ve 20.století se realizovala na základě 2 koncepcí:
1. rovnováha sil
- našla uplatnění v letech 1947-90 (Studená válka → rozpad Východního bloku)
- „závody ve zbrojení“ – znepřátelené bloky vynakládaly na vývoj zbraní stále vyšší
částky právě proto, aby byla udržena rovnováha sil
- v 70. a 80.letech byly podniknuty určité kroky ke kontrole zbrojení, popř. odzbrojení
(např. Helsinská mírová konference)
- rovnováha sil měla velký podíl na rozpadu Východního bloku, protože socialistické
země byly tzv. „uzbrojeny“
2. Kolektivní bezpečnost
- spočívá ve spolupráci většího počtu států, což by mělo vést k odrazení případného
agresora při útoku na kteroukoli členskou zemi
- na této koncepci je dnes založena zbrojní politika OSN, NATO, v Evropě KBSE
(konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě)
- uplatnila se v 90.letech i v současnosti
• alternativou k rovnováze sil je koncepce kontroly a odzbrojení (jinak by mohlo dojít k selhání) → od 80.let rušení a odzbrojování jaderných zbraní
→ kontrola jaderných zkoušek
Mírová řešení konfliktů
• i přes veškeré diplomatické snahy nastávají situace, kdy dojde mezi státy ke konfliktu – je třeba situaci řešit
• způsoby řešení:
a) nezávazná
- základním prostředkem jsou diplomatická vyjednávání, je velmi důležitá 3.strana (tzv.
zprostředkovatel – musí to být stát, který má vojenský, politický nebo ekonomický vliv)
agresora při útoku na kteroukoli členskou zemi
- na této koncepci je dnes založena zbrojní politika OSN, NATO, v Evropě KBSE
(konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě)
- uplatnila se v 90.letech i v současnosti
• alternativou k rovnováze sil je koncepce kontroly a odzbrojení (jinak by mohlo dojít k selhání) → od 80.let rušení a odzbrojování jaderných zbraní
→ kontrola jaderných zkoušek
Mírová řešení konfliktů
• i přes veškeré diplomatické snahy nastávají situace, kdy dojde mezi státy ke konfliktu – je třeba situaci řešit
• způsoby řešení:
a) nezávazná
- základním prostředkem jsou diplomatická vyjednávání, je velmi důležitá 3.strana (tzv.
zprostředkovatel – musí to být stát, který má vojenský, politický nebo ekonomický vliv)
Mezinárodní soud v Haagu
o mezinárodní soud v Haagu
- může rozhodovat pouze tehdy, pokud boudou jeho rozhodnutí respektovat obě strany
(viz. soud s Miloševičem – až poté, co ho Srbové vydali)
- zaštiťující organizace - OSN
o arbitráž (= smírčí řízení)
- přichází v úvahu tehdy, pokud se státy nepodrobí mezinárodnímu soudu
- je vybrána 3.strana, která rozhodne
Opatření při ohrožení míru
• nastávají, pokud všechna mírová řešení konfliktu selžou a 1 strana začne řešit situaci vojenskou hrozbou
• druhá strana, která se cítí být ohrožena, začne přijímat určitá opatření = represálie (nelegální odpověď na vznikající hrozbu):
1) vypovězení smluv
2) konfiskace majetku znepřátelené strany
3) manévry v blízkosti státních hranic (např. Rusko X Čína)
- může rozhodovat pouze tehdy, pokud boudou jeho rozhodnutí respektovat obě strany
(viz. soud s Miloševičem – až poté, co ho Srbové vydali)
- zaštiťující organizace - OSN
o arbitráž (= smírčí řízení)
- přichází v úvahu tehdy, pokud se státy nepodrobí mezinárodnímu soudu
- je vybrána 3.strana, která rozhodne
Opatření při ohrožení míru
• nastávají, pokud všechna mírová řešení konfliktu selžou a 1 strana začne řešit situaci vojenskou hrozbou
• druhá strana, která se cítí být ohrožena, začne přijímat určitá opatření = represálie (nelegální odpověď na vznikající hrozbu):
1) vypovězení smluv
2) konfiskace majetku znepřátelené strany
3) manévry v blízkosti státních hranic (např. Rusko X Čína)
2. Smlouva
- má závazný charakter
- je nejdůležitějším aktem mezinárodních vztahů a stanovuje kritéria (vypověditelnost smlouvy, podmínky, doba platnosti aj.)
- v případě nedodržení mohou následovat sankce (ekonomické, vojenské …)
- podle počtu signatářů se mezinárodní smlouvy dělí na: bilaterální (dvoustranné)
multilaterální (vícestranná)
- procedura přijímání mezinárodních smluv:
vyjednávání zplnomocněných odborníků – dávají smlouvě obsah, končí to parafou (zkrácený předběžný podpis)
podpis smlouvy – oficiální akt, kdy smlouvu podepisují hlavy států, popř. premiéři, smlouva stále ještě není platná
ratifikace smlouvy – schválení smlouvy zákonodárným sborem dané země; smlouva už je platná, ale ne účinná
nabytí účinnosti
- po ratifikaci se může stát to, že jedna od smlouvy odstoupí z důvodu porušení podmínek
smlouvy
- je nejdůležitějším aktem mezinárodních vztahů a stanovuje kritéria (vypověditelnost smlouvy, podmínky, doba platnosti aj.)
- v případě nedodržení mohou následovat sankce (ekonomické, vojenské …)
- podle počtu signatářů se mezinárodní smlouvy dělí na: bilaterální (dvoustranné)
multilaterální (vícestranná)
- procedura přijímání mezinárodních smluv:
vyjednávání zplnomocněných odborníků – dávají smlouvě obsah, končí to parafou (zkrácený předběžný podpis)
podpis smlouvy – oficiální akt, kdy smlouvu podepisují hlavy států, popř. premiéři, smlouva stále ještě není platná
ratifikace smlouvy – schválení smlouvy zákonodárným sborem dané země; smlouva už je platná, ale ne účinná
nabytí účinnosti
- po ratifikaci se může stát to, že jedna od smlouvy odstoupí z důvodu porušení podmínek
smlouvy
Diplomacie
• hlavní nástroj mezinárodní politiky a bývá také definována jako umění jednat se zástupci jiných zemí
• důležitá je schopnost vyjednávání i za cenu kompromisů
• složení diplomatické mise (reprezentace státu ve státu jiném):
velvyslanec → nejvyšší představitel diplomatické mise
→ pověřuje ho hlava státu a v zemi, kam je vyslán, jej musí hlava státu také
přijmout
→ daná země musí velvyslance tzv. akceptovat (vyjádřit souhlas
s reprezentací), může jej odmítnout – persona non grata (nežádoucí osoba)
chargé d‘ affaires → dočasný zástupce v těch zemích, kde není zřízeno velvyslanectví
→ jmenován ministrem zahraničí
atašé (přidělenec) → má na starost 1 oblast spolupráce (vojenská, kulturní apod.)
• auta členů diplomatické mise jsou označena značkou CD a vlajkou své země
• diplomaté mívají tzv. diplomatické zavazadlo – označené jako diplomatické vozidlo, nikdo se do něj nesmí podívat
• velvyslanectví je územím, které patří státu, jež velvyslanectví zřizuje, platí zde i zákony tohoto státu
• důležitá je schopnost vyjednávání i za cenu kompromisů
• složení diplomatické mise (reprezentace státu ve státu jiném):
velvyslanec → nejvyšší představitel diplomatické mise
→ pověřuje ho hlava státu a v zemi, kam je vyslán, jej musí hlava státu také
přijmout
→ daná země musí velvyslance tzv. akceptovat (vyjádřit souhlas
s reprezentací), může jej odmítnout – persona non grata (nežádoucí osoba)
chargé d‘ affaires → dočasný zástupce v těch zemích, kde není zřízeno velvyslanectví
→ jmenován ministrem zahraničí
atašé (přidělenec) → má na starost 1 oblast spolupráce (vojenská, kulturní apod.)
• auta členů diplomatické mise jsou označena značkou CD a vlajkou své země
• diplomaté mívají tzv. diplomatické zavazadlo – označené jako diplomatické vozidlo, nikdo se do něj nesmí podívat
• velvyslanectví je územím, které patří státu, jež velvyslanectví zřizuje, platí zde i zákony tohoto státu
Idealisté
idealisté – lidé jsou válkou natolik poučeni, že k dalšímu válečnému konfliktu
nedojde
2. realisté – německý politolog Hans Morgenthau – 1948: „Politika mezi národy“ –
stanovil realisticky zásady mezinárodní politiky:
» mocenské zájmy státu byly, jsou a budou
» je třeba rozumně zvážit národní zájmy v porovnání se zájmy
mezinárodními
» i tak budou vznikat konflikty → řešení = obratná diplomacie (důležitá je
role vyjednavače-diplomata, není to panovník)
Mezinárodní systém
• existují 2 přístupy v organizování mezinárodních vztahů:
1. izolacionismus – země nechce zavdat příčinu ke konfliktu a uzavírá se do sebe
(př. Rusko po r.1917, Čína ve starověku a středověku)
2. mezinárodní spolupráce – vede ke vzniku mezinárodních organizací
• mezinárodní organizace jsou výrazem mezinárodní spolupráce
nedojde
2. realisté – německý politolog Hans Morgenthau – 1948: „Politika mezi národy“ –
stanovil realisticky zásady mezinárodní politiky:
» mocenské zájmy státu byly, jsou a budou
» je třeba rozumně zvážit národní zájmy v porovnání se zájmy
mezinárodními
» i tak budou vznikat konflikty → řešení = obratná diplomacie (důležitá je
role vyjednavače-diplomata, není to panovník)
Mezinárodní systém
• existují 2 přístupy v organizování mezinárodních vztahů:
1. izolacionismus – země nechce zavdat příčinu ke konfliktu a uzavírá se do sebe
(př. Rusko po r.1917, Čína ve starověku a středověku)
2. mezinárodní spolupráce – vede ke vzniku mezinárodních organizací
• mezinárodní organizace jsou výrazem mezinárodní spolupráce
Typy organizací:
mezivládní
- garantem je samotný stát (prezident, premiér…)
- EU, OSN, NATO
mimovládní (nevládní)
- zaměřeny na určitou oblast spolupráce
- garantem jsou jednotlivé národní pobočky (sekce) těchto organizací
- UNESCO, Mezinárodní červený kříž
• organizace rozlišujeme na:
otevřené
- na členy nemají téměř žádné požadavky
- OSN, UNESCO, Světová zdravotnická organizace, Mezinárodní červený kříž
uzavřené
- členové musí plnit podmínky
- EU, NATO
• konkrétním výrazem mezinárodní spolupráce jsou mezinárodní dohody:
1. deklarace
- má nezávazný charakter a státy, které ji podepíšou, vyjadřují společnou vůli
- např. Všeobecná deklarace lidských práv (vydala OSN)
- garantem je samotný stát (prezident, premiér…)
- EU, OSN, NATO
mimovládní (nevládní)
- zaměřeny na určitou oblast spolupráce
- garantem jsou jednotlivé národní pobočky (sekce) těchto organizací
- UNESCO, Mezinárodní červený kříž
• organizace rozlišujeme na:
otevřené
- na členy nemají téměř žádné požadavky
- OSN, UNESCO, Světová zdravotnická organizace, Mezinárodní červený kříž
uzavřené
- členové musí plnit podmínky
- EU, NATO
• konkrétním výrazem mezinárodní spolupráce jsou mezinárodní dohody:
1. deklarace
- má nezávazný charakter a státy, které ji podepíšou, vyjadřují společnou vůli
- např. Všeobecná deklarace lidských práv (vydala OSN)
Pohyb sebezakotvení ve světě
1. pohyb sebezakotvení ve světě
- člověk přijímá fakt, že je člověkem a vede ho k tomu skutečnost, že je přijímán druhými lidmi a odlišuje se od věcí (zakotvení v živočišné říši → je člověk)
2. pohyb sebeprodloužení
- je to pohyb práce a životního obstarávání, člověk si všímá pouze těch věcí, které mu mohou přinést užitek a nakonec i druhé lidi chápe jako předmět užitku (chci jít dál, sahat po věcech, které mohou zpříjemnit můj život)
3. sebenalezení
- je to setkání člověka se sebou i s druhými lidmi; uvědomění si toho, že smysl života nelze hledat v praktickém obstarávání a člověk si uvědomuje konečnost lidského života (věci jsou pomíjivé, důležitá je myšlenka, vzpomínka)
Mezinárodní politika, mírová řešení konfliktů mezi státy, mezinárodní organizace ozbrojených sil
Mezinárodní politika
• mezinárodní politika je vědou, která se zaměřuje na vztahy mezi mezinárodními subjekty
• soustřeďuje se na momenty, které ovlivňují chování mezinárodních subjektů, a na vývoj a strukturu mezinárodních společenství
- člověk přijímá fakt, že je člověkem a vede ho k tomu skutečnost, že je přijímán druhými lidmi a odlišuje se od věcí (zakotvení v živočišné říši → je člověk)
2. pohyb sebeprodloužení
- je to pohyb práce a životního obstarávání, člověk si všímá pouze těch věcí, které mu mohou přinést užitek a nakonec i druhé lidi chápe jako předmět užitku (chci jít dál, sahat po věcech, které mohou zpříjemnit můj život)
3. sebenalezení
- je to setkání člověka se sebou i s druhými lidmi; uvědomění si toho, že smysl života nelze hledat v praktickém obstarávání a člověk si uvědomuje konečnost lidského života (věci jsou pomíjivé, důležitá je myšlenka, vzpomínka)
Mezinárodní politika, mírová řešení konfliktů mezi státy, mezinárodní organizace ozbrojených sil
Mezinárodní politika
• mezinárodní politika je vědou, která se zaměřuje na vztahy mezi mezinárodními subjekty
• soustřeďuje se na momenty, které ovlivňují chování mezinárodních subjektů, a na vývoj a strukturu mezinárodních společenství
Vývoj mezinárodních vztahů:
• má blízko k jiným vědám jako jsou mezinárodní právo, mezinárodní obchod a ekonomika, geografie (průplavy, průlivy), politologii, sociologii, historii, religionistice
• vývoj mezinárodních vztahů:
- do konce 19.století byly mezinárodní vztahy považovány za panovnickou záležitost (rodinné příbuzenství, politické sňatky)
- na přelomu 19. a 20.století se začíná uplatňovat názor, že mezinárodní vztahy by měly být organizovány v zájmu veřejného blaha
- 1.SV zasadila velkou ránu do iluzí mnohých z těch, kteří považovali mezinárodní vztahy za oblast rozumně se vyvíjející
- toto zklamání neodvrátil ani vznik Společnosti národů, který nebyl schopen ani zajistit dodržování Versailleského systému
- Společnost národů se zcela rozpadla s nástupem fašismu v některých evropských zemích (Německo, Itálie, Španělsko)
- v meziválečném období se začínají formovat 2 postoje k organizaci mezinárodních vztahů:
• vývoj mezinárodních vztahů:
- do konce 19.století byly mezinárodní vztahy považovány za panovnickou záležitost (rodinné příbuzenství, politické sňatky)
- na přelomu 19. a 20.století se začíná uplatňovat názor, že mezinárodní vztahy by měly být organizovány v zájmu veřejného blaha
- 1.SV zasadila velkou ránu do iluzí mnohých z těch, kteří považovali mezinárodní vztahy za oblast rozumně se vyvíjející
- toto zklamání neodvrátil ani vznik Společnosti národů, který nebyl schopen ani zajistit dodržování Versailleského systému
- Společnost národů se zcela rozpadla s nástupem fašismu v některých evropských zemích (Německo, Itálie, Španělsko)
- v meziválečném období se začínají formovat 2 postoje k organizaci mezinárodních vztahů:
Masaryk hledá z tohoto stavu společnosti východisko...
• Masaryk hledá z tohoto stavu společnosti východisko - v 1.fázi jej nachází v obnovení náboženského citu, později se však přimknul k tzv. ideálu humanitnímu – ten se nejvíce projevuje v angažovaném občanském postoji, filozofii a politiku totiž chápe jako rub a líc jedné mince a říká, že politika je vlastně uplatnění filozofie v praktickém životě (člověk se musí angažovat ve věcech, které ovlivňují jeho život)
• člověk by měl ve svém životě reformovat své postoje pokaždé, když to vyžaduje pravda a prospěch celku, i kdyby to pro něj bylo nepohodlné; odsuzuje proto hotové názory, módnost, lacinost, národnostní, rasové a náboženské předsudky
• skupina Hrad – varování před fašismem a komunismem
Jan Patočka (1907 – 1977)
• do určité míry navazuje na Masaryka – v myšlence propojení filozofie a politiky
• svůj občanský postoj dal najevo na samotném sklonku svého života, kdy se stal 1.mluvčím Charty 77
• jeho dílo je velmi různorodé a bohaté, opírající se o myšlenku občanské svobody jako podmínky lidské existence
• člověk by měl ve svém životě reformovat své postoje pokaždé, když to vyžaduje pravda a prospěch celku, i kdyby to pro něj bylo nepohodlné; odsuzuje proto hotové názory, módnost, lacinost, národnostní, rasové a náboženské předsudky
• skupina Hrad – varování před fašismem a komunismem
Jan Patočka (1907 – 1977)
• do určité míry navazuje na Masaryka – v myšlence propojení filozofie a politiky
• svůj občanský postoj dal najevo na samotném sklonku svého života, kdy se stal 1.mluvčím Charty 77
• jeho dílo je velmi různorodé a bohaté, opírající se o myšlenku občanské svobody jako podmínky lidské existence
Petr Chelčický
• odmítal jakékoliv násilí (fyzické i psychické), uznával pouze boj duchovní (boj proti vlastním nedostatkům)
• odmítal rozdělení tehdejší středověké společnosti (ale neřešil to)
• jeho myšlenky měly vliv na vznik Jednoty bratrské (největší protestantská církev)
• v pozdějších dobách měl obrovský vliv na L.N.Tolstoje
Jan Amos Komenský
• barokní myslitel a filozof
• v jeho učení můžeme nalézt prvky protestantského myšlení (příznivec Jednoty bratrské)
• zastával myšlenku: „Jediným pevným bodem, o který se můžeme opřít, je Bůh“ (tam člověk získá jistotu) → dílo: Hlubina bezpečnosti
• byl hluboce věřící, spatřoval nedostatky společnosti
• byl ovlivněn Erasmem Rotterdamským
• odmítal rozdělení tehdejší středověké společnosti (ale neřešil to)
• jeho myšlenky měly vliv na vznik Jednoty bratrské (největší protestantská církev)
• v pozdějších dobách měl obrovský vliv na L.N.Tolstoje
Jan Amos Komenský
• barokní myslitel a filozof
• v jeho učení můžeme nalézt prvky protestantského myšlení (příznivec Jednoty bratrské)
• zastával myšlenku: „Jediným pevným bodem, o který se můžeme opřít, je Bůh“ (tam člověk získá jistotu) → dílo: Hlubina bezpečnosti
• byl hluboce věřící, spatřoval nedostatky společnosti
• byl ovlivněn Erasmem Rotterdamským
Tomáš Garrigue Masaryk
• profesor Karlovy univerzity
• zasloužil se o vznik společného tátu Čechů a Slováků
• od r.1918 byl prezidentem ČSR (až do r.1936)
• jeho filozofické dílo je významné v celoevropském kontextu
• byl filozoficky spřízněn s prostějovským rodákem o 9 let mladším Husserlem
• jejich filozofický pohled byl odlišný, ale dotýkali se často stejných problémů
• Masaryk byl významný kritik moderní doby, tento svůj postoj nejlépe vyjádřil ve studii: Sebevražda jako masový jev moderní civilizace → klade si zde otázku „Jak je možné, že v dřívějších dobách, v mnohem těžších životních podmínkách, se dokázali lidé lépe vyrovnat s obtížemi života, a naopak dnes těmto obtížím podléhají a stále častěji je řeší únikem – sebevraždou?“
• v moderní době se podle něj vytratila harmonie mezi rozumem a morálkou, rozum jde jinými cestami než morálka, člověk zažívá stav patologické nervozity a ztrácí se smysl lidského života a tím pádem neochota podstupovat různá příkoří (dříve lidé věřili panovníkovi a Bohu, v moderní době si rozumem člověk zdůvodňuje neúspěchy, odvykne si podstupovat zátěž a řeší to sebevraždou)
• zasloužil se o vznik společného tátu Čechů a Slováků
• od r.1918 byl prezidentem ČSR (až do r.1936)
• jeho filozofické dílo je významné v celoevropském kontextu
• byl filozoficky spřízněn s prostějovským rodákem o 9 let mladším Husserlem
• jejich filozofický pohled byl odlišný, ale dotýkali se často stejných problémů
• Masaryk byl významný kritik moderní doby, tento svůj postoj nejlépe vyjádřil ve studii: Sebevražda jako masový jev moderní civilizace → klade si zde otázku „Jak je možné, že v dřívějších dobách, v mnohem těžších životních podmínkách, se dokázali lidé lépe vyrovnat s obtížemi života, a naopak dnes těmto obtížím podléhají a stále častěji je řeší únikem – sebevraždou?“
• v moderní době se podle něj vytratila harmonie mezi rozumem a morálkou, rozum jde jinými cestami než morálka, člověk zažívá stav patologické nervozity a ztrácí se smysl lidského života a tím pádem neochota podstupovat různá příkoří (dříve lidé věřili panovníkovi a Bohu, v moderní době si rozumem člověk zdůvodňuje neúspěchy, odvykne si podstupovat zátěž a řeší to sebevraždou)
John Dewey
navazuje na Jamese především v oblasti sociologie a pedagogiky
z jeho koncepcí dodnes těží americký školský systém
jeho ústřední myšlenkou byl neustálý vzrůst a měřitelný užitek
věda, vzdělání i výroba slouží pouze jako instrument k dosažení tohoto vzrůstu, tzv. instrumentalismus
Fenomenologie
Edmund Husserl
podle Husserla má naše poznání většinou dogmatický ráz (něco, v co bezmezně věřím, nepochybuji), automaticky věříme, že našim představám odpovídá i něco ve skutečnosti
Kde ale bereme jistotu, že to, co vnímáme, nejsou jen pouhé prožitky? → musíme se zřeknout naší dogmatické víry v existenci vnějšího světa a tuto tezi o existenci vnějšího světa tzv. „uzávorkovat“ (zbavit platnosti)
po uzávorkování můžeme naše vědomí zkoumat, ale dojdeme k závěru, že i naše vědomí je součástí jsoucna, takže musíme uzávorkovat i toto vědomí a vše zkoumané se pro nás stane pouze jakýmsi fenoménem (jevem), který je u každého člověka individuální
závěr je ten, že Husserl věří v tzv. transcendentální vědomí, které umožňuje jednotlivci poznávat svět pouze na základě zjevování (ukazování se jsoucího)
z jeho koncepcí dodnes těží americký školský systém
jeho ústřední myšlenkou byl neustálý vzrůst a měřitelný užitek
věda, vzdělání i výroba slouží pouze jako instrument k dosažení tohoto vzrůstu, tzv. instrumentalismus
Fenomenologie
Edmund Husserl
podle Husserla má naše poznání většinou dogmatický ráz (něco, v co bezmezně věřím, nepochybuji), automaticky věříme, že našim představám odpovídá i něco ve skutečnosti
Kde ale bereme jistotu, že to, co vnímáme, nejsou jen pouhé prožitky? → musíme se zřeknout naší dogmatické víry v existenci vnějšího světa a tuto tezi o existenci vnějšího světa tzv. „uzávorkovat“ (zbavit platnosti)
po uzávorkování můžeme naše vědomí zkoumat, ale dojdeme k závěru, že i naše vědomí je součástí jsoucna, takže musíme uzávorkovat i toto vědomí a vše zkoumané se pro nás stane pouze jakýmsi fenoménem (jevem), který je u každého člověka individuální
závěr je ten, že Husserl věří v tzv. transcendentální vědomí, které umožňuje jednotlivci poznávat svět pouze na základě zjevování (ukazování se jsoucího)
Husserl na základě transcendentálního vědomí říká...
Husserl na základě transcendentálního vědomí říká, že pro člověka existuje dvojí způsob vnímání světa:
1. vědecký (opora ve fyzikálním a matematickém chápání světa)
2. lidský (opora v transcendentálním vědomí) – má význam ten, že umožňuje dorozumět
se
závěr – věda nám v mnohém ulehčuje život, ale nepomáhá nám najít jeho smysl
Existencionalismus
• jako směr se objevuje po zkušenostech z obou světových válek, kdy padá představa o pozitivně se vyvíjejícím člověku
• otázky po smyslu existence člověka se objevovaly už dříve u některých osobností (F.M.Dostojevskij, Franz Kafka)
Jean Paul Sartre
- představitel ateistického existencionalismu (odmítající náboženský výklad světa)
- filozof, spisovatel, dramatik, esejista
- filozofický spis Bytí a nicota
- literární spis – román Hnus (Nevolnost)
- říká, že člověk je vržen do života a odsouzen ke svobodě → záleží pouze na nás, co se svým životem uděláme; nejsou tudíž žádné okolnosti, které by nás ovlivňovaly (není Bůh ani nic podobného)
- tento pocit existence je pro nás tíživý
- podle Sartra můžeme najít smysl života v činnosti a pomoci druh
1. vědecký (opora ve fyzikálním a matematickém chápání světa)
2. lidský (opora v transcendentálním vědomí) – má význam ten, že umožňuje dorozumět
se
závěr – věda nám v mnohém ulehčuje život, ale nepomáhá nám najít jeho smysl
Existencionalismus
• jako směr se objevuje po zkušenostech z obou světových válek, kdy padá představa o pozitivně se vyvíjejícím člověku
• otázky po smyslu existence člověka se objevovaly už dříve u některých osobností (F.M.Dostojevskij, Franz Kafka)
Jean Paul Sartre
- představitel ateistického existencionalismu (odmítající náboženský výklad světa)
- filozof, spisovatel, dramatik, esejista
- filozofický spis Bytí a nicota
- literární spis – román Hnus (Nevolnost)
- říká, že člověk je vržen do života a odsouzen ke svobodě → záleží pouze na nás, co se svým životem uděláme; nejsou tudíž žádné okolnosti, které by nás ovlivňovaly (není Bůh ani nic podobného)
- tento pocit existence je pro nás tíživý
- podle Sartra můžeme najít smysl života v činnosti a pomoci druh
Albert Camus
- zastával podobné názory jako Sartre, ale jeho chápání existence je ještě více vyostřené
- citát: „Lidská existence je absurdní“
- ptá se, co má člověk dělat? Spáchat sebevraždu a tím zmizet?
- východisko – absurditu života můžeme řešit dvojím způsobem:
1. smrtí (sebevraždou)
2. revoltou – tzv. aktivní vystoupení proti zlu
- projevil se i literárně – román Cizinec
- filozofická esej Mýtus o Sysifovi (zamýšlí se nad absurditou jeho činů)
Česká filozofie
Jan Hus
• kritizoval církev a její praktiky
• požadoval návrat k původním křesťanským ideálům a rovnost před Bohem
• myšlenky:
1) jediným zástupcem Boha ne zemi je Jejíž Kristus, nikoliv papež (papež je pouze světská
osoba)
2) věřící nemusí poslouchat církevní vrchnost, pokud ta nejedná v souladu s Biblí
• v r.2000 se současný papež Jan Pavel II. veřejně omluvil za upálení Husa
- citát: „Lidská existence je absurdní“
- ptá se, co má člověk dělat? Spáchat sebevraždu a tím zmizet?
- východisko – absurditu života můžeme řešit dvojím způsobem:
1. smrtí (sebevraždou)
2. revoltou – tzv. aktivní vystoupení proti zlu
- projevil se i literárně – román Cizinec
- filozofická esej Mýtus o Sysifovi (zamýšlí se nad absurditou jeho činů)
Česká filozofie
Jan Hus
• kritizoval církev a její praktiky
• požadoval návrat k původním křesťanským ideálům a rovnost před Bohem
• myšlenky:
1) jediným zástupcem Boha ne zemi je Jejíž Kristus, nikoliv papež (papež je pouze světská
osoba)
2) věřící nemusí poslouchat církevní vrchnost, pokud ta nejedná v souladu s Biblí
• v r.2000 se současný papež Jan Pavel II. veřejně omluvil za upálení Husa
Filozofie 20. století
- filozofie života
- pragmatismus
- fenomenologie E. Husserla
- existencionalismus
- je odrazem krize filozofie, rozebírá určitý postoj nebo myšlenku
Filozofie života
• zakladatelem a čelním představitelem je francouzský filozof Henri Bergson
Henri Bergson (1/3 20.století)
- o rozumu (o intelektu) tvrdí, že má tendenci svět kouskovat a vytvářet izolované modely (ne souvislost, přetržitě – diskontiuálně) → rozumem nelze svět poznat (nevidíme souvislost mezi věcmi)
- ptá se, zda je možné poznat pravou povahu bytí (existence) a říká, že je to možné pouze „ponořením do oceánu života, kde základní myšlenkou a principem je trvání a běh času“ → hovoří o tvořivém vývoji, který nelze vysvětlit rozumově, protože je vyvolán mimoracionální silou nazvanou elan vital – životní síla, kterou můžeme vnímat pouze intuicí, nelze ji mechanicky a rozumově poznat)
- pragmatismus
- fenomenologie E. Husserla
- existencionalismus
- je odrazem krize filozofie, rozebírá určitý postoj nebo myšlenku
Filozofie života
• zakladatelem a čelním představitelem je francouzský filozof Henri Bergson
Henri Bergson (1/3 20.století)
- o rozumu (o intelektu) tvrdí, že má tendenci svět kouskovat a vytvářet izolované modely (ne souvislost, přetržitě – diskontiuálně) → rozumem nelze svět poznat (nevidíme souvislost mezi věcmi)
- ptá se, zda je možné poznat pravou povahu bytí (existence) a říká, že je to možné pouze „ponořením do oceánu života, kde základní myšlenkou a principem je trvání a běh času“ → hovoří o tvořivém vývoji, který nelze vysvětlit rozumově, protože je vyvolán mimoracionální silou nazvanou elan vital – životní síla, kterou můžeme vnímat pouze intuicí, nelze ji mechanicky a rozumově poznat)
Pragmatismus
• filozofický směr, který už v 19.století nejlépe vystihuje amerického ducha vynalézavosti, činorodosti a soutěživosti
• za zakladatele je považován
William James
- psycholog a filozof 2.poloviny 19.století
- při svých úvahách o úspěchu lidského jednání dospěl k závěru, že vědecko-technický
pokrok je důležitý především proto, že poskytuje člověku výhody
- velkou pozornost věnoval koncepci pravdy
- doposud převážná část evropské filozofie vnímala pravdu na základě shody myšlenky a předmětu, podle Jamese je měřítkem pravdy prospěch → co je prospěšné či účelné pro mě, je pravdivé
- pravda je tedy pro něj relativní pojem, je pluralitní a každému člověku se odkrývá s ohledem na jeho zájmy, přesvědčení …
- tento postoj ovlivnil řadu dalších osobností, směrů (ovlivnil K.Čapka – Noetická trilogie)
• za zakladatele je považován
William James
- psycholog a filozof 2.poloviny 19.století
- při svých úvahách o úspěchu lidského jednání dospěl k závěru, že vědecko-technický
pokrok je důležitý především proto, že poskytuje člověku výhody
- velkou pozornost věnoval koncepci pravdy
- doposud převážná část evropské filozofie vnímala pravdu na základě shody myšlenky a předmětu, podle Jamese je měřítkem pravdy prospěch → co je prospěšné či účelné pro mě, je pravdivé
- pravda je tedy pro něj relativní pojem, je pluralitní a každému člověku se odkrývá s ohledem na jeho zájmy, přesvědčení …
- tento postoj ovlivnil řadu dalších osobností, směrů (ovlivnil K.Čapka – Noetická trilogie)
Iracionalismus
• iracionalismem označujeme ty směry novodobé historie, které odmítají možnost rozumového vysvětlení světa
• největší uplatnění našel v německé filozofii
Arthur Schopenhauer
- vychází z Kanta a indické filozofie, především buddhismu
- říká, že viditelný svět je pouze zdání a pravé podstatě světa se můžeme přiblížit vůlí – tomuto přístupu říkáme voluntarismus
- říká, že vše živé je pouze vůlí k životu, ukazuje to rozmnožovací pud; cit a láska jsou pouhé iluze a vše směřuje k zachování druhu
- člověk se celý svůj život trápí a strádá, protože vůle je nekonečná, ale její naplnění je omezené; přesto člověk určité životní naplnění zažívá (osvobození od žádosti) a to ve
dvou případech:
1. v umění (je osvobozeno od jakékoliv vůle)
2. v opření vůle = askezi (odříkání) – zbavuje se tužeb
• největší uplatnění našel v německé filozofii
Arthur Schopenhauer
- vychází z Kanta a indické filozofie, především buddhismu
- říká, že viditelný svět je pouze zdání a pravé podstatě světa se můžeme přiblížit vůlí – tomuto přístupu říkáme voluntarismus
- říká, že vše živé je pouze vůlí k životu, ukazuje to rozmnožovací pud; cit a láska jsou pouhé iluze a vše směřuje k zachování druhu
- člověk se celý svůj život trápí a strádá, protože vůle je nekonečná, ale její naplnění je omezené; přesto člověk určité životní naplnění zažívá (osvobození od žádosti) a to ve
dvou případech:
1. v umění (je osvobozeno od jakékoliv vůle)
2. v opření vůle = askezi (odříkání) – zbavuje se tužeb
Friedrich Nietzsche
- německý myslitel, byl ovlivněn Herakleitem (říká, že nic mezi Herakleitem a jím není) a indickou filozofií
- na rozdíl od Schopenhauera i indické filozofie nechce Nietzsche vůli přemáhat; dalším rozdílem je to, že za prvotní vůli nepovažuje vůli k přežití, ale vůli k moci
- každý člověk má část této vůle v sobě, není však schopen ji prosadit; tento člověk je podle Nietzscheho otrok a jeden z mnoha členů tupého stáda
- toto stádo se schovává a ospravedlňuje své činy takovými omyly jako je demokracie, morálka, socialismus, křesťanství apod.
- jediný, kdo se od tohoto stáda odlišuje, je nadčlověk, který vnitřně cítí, že Bůh je mrtev a je tady pouze on sám
- tento nadčlověk je ztělesněním a naplněním vůle k moci, je však mnohdy nenáviděný, osamocený, ale velmi mocný
- tato teorie o nadčlověku symbolizuje rozchod s tradičními hodnotami, navíc byla tato teorie částečně zneužita a zvulgarizována německým fašismem
- na rozdíl od Schopenhauera i indické filozofie nechce Nietzsche vůli přemáhat; dalším rozdílem je to, že za prvotní vůli nepovažuje vůli k přežití, ale vůli k moci
- každý člověk má část této vůle v sobě, není však schopen ji prosadit; tento člověk je podle Nietzscheho otrok a jeden z mnoha členů tupého stáda
- toto stádo se schovává a ospravedlňuje své činy takovými omyly jako je demokracie, morálka, socialismus, křesťanství apod.
- jediný, kdo se od tohoto stáda odlišuje, je nadčlověk, který vnitřně cítí, že Bůh je mrtev a je tady pouze on sám
- tento nadčlověk je ztělesněním a naplněním vůle k moci, je však mnohdy nenáviděný, osamocený, ale velmi mocný
- tato teorie o nadčlověku symbolizuje rozchod s tradičními hodnotami, navíc byla tato teorie částečně zneužita a zvulgarizována německým fašismem
Herbert Spencer
tento Darwinův krajan (Angličan) uplatnil evoluční teorii na společnost, kdy říká: „I ve společnosti přežívá nebo je úspěšnější ta skupina lidí nebo ten jev, který se dokáže pružněji přizpůsobit měnícím se podmínkám“
L. Feurbach
německý filozof, který se velmi kriticky vyjádřil k Hegelovi → uznává jeho dialektiku, ale vytýká mu to, že jeho absolutní ideu lze interpretovat nábožensky
je materialistou a vyslovil velmi tvrdou kritiku náboženství → říká, že náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy po štěstí; příroda však klade na této cestě člověku překážky a ten to řeší nejsnadnějším způsobem – představí si mocnou a všeovládající bytost
vysvětluje náboženství antropologicky (z člověka) a materialisticky (,arteriální podstata jako základ světa) a vytváří tzv. teorii „náboženství člověka“
člověk se v dějinách zbavil svých nejušlechtilejších emocí a vlastností a vtělil je do Boha (odcizil je sám sobě), je zapotřebí, aby je vztáhnul zpět do svého života
říká: „Nejvyšší hodnotou je láska ne k Bohu, ale k ostatním lidem“
L. Feurbach
německý filozof, který se velmi kriticky vyjádřil k Hegelovi → uznává jeho dialektiku, ale vytýká mu to, že jeho absolutní ideu lze interpretovat nábožensky
je materialistou a vyslovil velmi tvrdou kritiku náboženství → říká, že náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy po štěstí; příroda však klade na této cestě člověku překážky a ten to řeší nejsnadnějším způsobem – představí si mocnou a všeovládající bytost
vysvětluje náboženství antropologicky (z člověka) a materialisticky (,arteriální podstata jako základ světa) a vytváří tzv. teorii „náboženství člověka“
člověk se v dějinách zbavil svých nejušlechtilejších emocí a vlastností a vtělil je do Boha (odcizil je sám sobě), je zapotřebí, aby je vztáhnul zpět do svého života
říká: „Nejvyšší hodnotou je láska ne k Bohu, ale k ostatním lidem“
Marxismus, iracionalismus
Marxismus
Karel Marx a Bedřich Engels
němečtí filozofové spojeni celoživotním přátelstvím, filozofickou a politickou jednotou
vytvořili na tehdejší dobu dosti propracovaný filozofický, ekonomický a sociální systém
nebyli však originální, ale spíše dokázali důmyslně propojit několik předchozích filozofických směrů – hovoříme o tzv. zdrojích marxismu:
Hegelova dialektika (vývojovost, spirála)
Feuerbachova antropologie (pohled na člověka, odmítání idealismu)
francouzští utopisté a materialisté
anglická klasická ekonomie – Adam Smith (teorie volné ruky trhu)
Marx tvrdí, že podstatou světa je materiální skutečnost
podtrhuje a vyzdvihuje Hegerovu dialektiku i jeho filozofii práce (jako důkaz lidské aktivity, lidského sebetvoření), ale zároveň říká: „V procesu práce však začala vznikat ekonomická a sociální nerovnost“
v důsledku toho rozdělil společenské jevy na:
společenská základna (převládající způsob výroby = ekonomické vztahy)
společenská nadstavba (kultura, politika, náboženství, mezilidské vztahy)
Karel Marx a Bedřich Engels
němečtí filozofové spojeni celoživotním přátelstvím, filozofickou a politickou jednotou
vytvořili na tehdejší dobu dosti propracovaný filozofický, ekonomický a sociální systém
nebyli však originální, ale spíše dokázali důmyslně propojit několik předchozích filozofických směrů – hovoříme o tzv. zdrojích marxismu:
Hegelova dialektika (vývojovost, spirála)
Feuerbachova antropologie (pohled na člověka, odmítání idealismu)
francouzští utopisté a materialisté
anglická klasická ekonomie – Adam Smith (teorie volné ruky trhu)
Marx tvrdí, že podstatou světa je materiální skutečnost
podtrhuje a vyzdvihuje Hegerovu dialektiku i jeho filozofii práce (jako důkaz lidské aktivity, lidského sebetvoření), ale zároveň říká: „V procesu práce však začala vznikat ekonomická a sociální nerovnost“
v důsledku toho rozdělil společenské jevy na:
společenská základna (převládající způsob výroby = ekonomické vztahy)
společenská nadstavba (kultura, politika, náboženství, mezilidské vztahy)
Marx přecenil úlohu ekonomických vztahů...
Marx přecenil úlohu ekonomických vztahů a vycházel z předpokladu, že třídní rozdělení společnosti přinese neodvratně světovou revoluci a třídní boj je tedy hybnou silou dějin – v revoluci zvítězí proletariát, který je pokrokovější (nemá co ztratit) a postupem času dojde k nastolení beztřídní společnosti
Marx byl výborný ekonom a z jeho ekonomické analýzy společnosti vycházely mnohé další školy
jeho největší chybou bylo přecenění úlohy ekonomických vztahů na úkor duchovních sil společnosti (na úkor nadstavby)
Marxovo učení mělo odezvu i ve 20.století, kdy zde vznikly dva proudy levicové politiky:
1. komunistický - reálné uplatnění po r.1917 v SSSR, později v tzv. socialistických
státech
- nedokonalost tohoto proudu spočívala v praxi tzv. třídního boje
2. sociálně-demokratický - existuje sdružení takto orientovaných stran na západě, tzv.
socialistická internacionála
- postupné prosazování požadavků pracujících, posílení role
odborů
Marx byl výborný ekonom a z jeho ekonomické analýzy společnosti vycházely mnohé další školy
jeho největší chybou bylo přecenění úlohy ekonomických vztahů na úkor duchovních sil společnosti (na úkor nadstavby)
Marxovo učení mělo odezvu i ve 20.století, kdy zde vznikly dva proudy levicové politiky:
1. komunistický - reálné uplatnění po r.1917 v SSSR, později v tzv. socialistických
státech
- nedokonalost tohoto proudu spočívala v praxi tzv. třídního boje
2. sociálně-demokratický - existuje sdružení takto orientovaných stran na západě, tzv.
socialistická internacionála
- postupné prosazování požadavků pracujících, posílení role
odborů
Hegel svou filozofií výrazně ovlivnil...
hovoříme zde o zákonu negace negace (T x A, A x S)
kromě jeho dialektiky byla nejznámější částí jeho líčení filozofie dějin → „Rozum vládne dějinami“ – jednotlivé civilizační stupně jsou sebepoznáním ducha, toto sebepoznání ducha se projevuje lidskou aktivitou → toto východisko vede Hegela k přesvědčení, že lidé se reprodukují (sebetvoří) na základě práce
Hegel svou filozofií výrazně ovlivnil následující filozofické školy (Marxe, Engelse)
Pozitivismus, filozofie L. Feurbacha
Pozitivismus
- za zakladatele a nejvýznamnějšího představitele pozitivismu je považován Auguste Comte
Auguste Comte
- odmítl nadřazenost rozumu nad zkušeností a pojmem pozitivismus zdůrazňoval to, že naše poznání má být věcné a určité (pozitivní)
- nemá cenu se zabývat tím, co nelze laboratorně dokázat, popř. empiricky doložit
- lidské poznání prochází třemi stádii:
teorie třech fází (stádií) – tyto 3 fáze se vztahují jak na vývoj myšlení člověka, tak na vývoj lidského poznání obecně
kromě jeho dialektiky byla nejznámější částí jeho líčení filozofie dějin → „Rozum vládne dějinami“ – jednotlivé civilizační stupně jsou sebepoznáním ducha, toto sebepoznání ducha se projevuje lidskou aktivitou → toto východisko vede Hegela k přesvědčení, že lidé se reprodukují (sebetvoří) na základě práce
Hegel svou filozofií výrazně ovlivnil následující filozofické školy (Marxe, Engelse)
Pozitivismus, filozofie L. Feurbacha
Pozitivismus
- za zakladatele a nejvýznamnějšího představitele pozitivismu je považován Auguste Comte
Auguste Comte
- odmítl nadřazenost rozumu nad zkušeností a pojmem pozitivismus zdůrazňoval to, že naše poznání má být věcné a určité (pozitivní)
- nemá cenu se zabývat tím, co nelze laboratorně dokázat, popř. empiricky doložit
- lidské poznání prochází třemi stádii:
teorie třech fází (stádií) – tyto 3 fáze se vztahují jak na vývoj myšlení člověka, tak na vývoj lidského poznání obecně
Teologické,Metafyzické,Pozitivní stádium:
1. teologické stádium
- lidé v tomto stádiu chtějí poznat prvotní příčiny - nevysvětlitelné věci si lidé vysvětlují pomocí náboženských sil - lidé v tomto stádiu chtějí poznat prvotní příčiny světa a představují si je jako nadpřirozené činitele
- rozlišuje 3 stádia: 1.animální (pravěk), polyteistické (starověk), monoteistické
(středověk)
2. metafyzické stádium
- v tomto stádiu nahrazují lidé nadpřirozené síly abstrakcemi o světě, ty však nejsou
vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
3. pozitivní stádium
- nevysvětlitelné otázky lidé vysvětlují pomocí vědy – pozornost věnuje faktům.veškeré lidské poznání by mělo být podloženo empirií či konkrétním laboratorním nebo jiným důkazem
dělení věd:
- matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie
- nejjednodušší je podle Comta matematika (je nejvíc pevná a málo ovlivnitelná, používá stále stejné symboly – je neměnná)
- nejsložitější je sociologie, která nejvíce podléhá vnějším vlivům – zkoumá proměnlivou společnost
- lidé v tomto stádiu chtějí poznat prvotní příčiny - nevysvětlitelné věci si lidé vysvětlují pomocí náboženských sil - lidé v tomto stádiu chtějí poznat prvotní příčiny světa a představují si je jako nadpřirozené činitele
- rozlišuje 3 stádia: 1.animální (pravěk), polyteistické (starověk), monoteistické
(středověk)
2. metafyzické stádium
- v tomto stádiu nahrazují lidé nadpřirozené síly abstrakcemi o světě, ty však nejsou
vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
3. pozitivní stádium
- nevysvětlitelné otázky lidé vysvětlují pomocí vědy – pozornost věnuje faktům.veškeré lidské poznání by mělo být podloženo empirií či konkrétním laboratorním nebo jiným důkazem
dělení věd:
- matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie
- nejjednodušší je podle Comta matematika (je nejvíc pevná a málo ovlivnitelná, používá stále stejné symboly – je neměnná)
- nejsložitější je sociologie, která nejvíce podléhá vnějším vlivům – zkoumá proměnlivou společnost
Kant se snaží popsat předpoklady etiky...
- Kant se snaží popsat předpoklady etiky
- v této části upozorňuje na nepodmíněnost (autonomii) mravního citu, je to jakási
schopnost člověka rozhodnout se pro určité jednání na základě vnitřních morálních
norem nezávisle na vnějších podmínkách
- vyjádřil tuto myšlenku do podoby tzv. kategorického imperativu (přikazující tvrzení) a
ten zní: „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecně platným zákonem“
- citát: „Hvězdné nebe nade mnou, mravní základ ve mně“ → hvězdné nebe vidíme
všichni, ale nemůžeme jej změnit
kritika soudnosti
- zde se zabývá estetikou a vnímáním krásy
- Kant se ptá: „Existuje měřítko pro vnímání krásy a ošklivosti?“, odpovídá, že existuje
a jsou to naše pocity
- rozlišujeme 2 základní pocity: pocit libosti a pocit nelibosti → krásné je to, co v nás
vzbuzuje libost, naopak pocit nelibosti je známkou nedostatku krásy a estetična →
zdůrazňuje lidskou individualitu, vliv transcendentální dialektiky
Kantův přínos pro filozofii byl mimořádný, dodnes mnozí myslitelé vycházejí z jeho konceptu nezávislosti člověka na vnějších vlivech, transcendentálního poznání apod.
- v této části upozorňuje na nepodmíněnost (autonomii) mravního citu, je to jakási
schopnost člověka rozhodnout se pro určité jednání na základě vnitřních morálních
norem nezávisle na vnějších podmínkách
- vyjádřil tuto myšlenku do podoby tzv. kategorického imperativu (přikazující tvrzení) a
ten zní: „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecně platným zákonem“
- citát: „Hvězdné nebe nade mnou, mravní základ ve mně“ → hvězdné nebe vidíme
všichni, ale nemůžeme jej změnit
kritika soudnosti
- zde se zabývá estetikou a vnímáním krásy
- Kant se ptá: „Existuje měřítko pro vnímání krásy a ošklivosti?“, odpovídá, že existuje
a jsou to naše pocity
- rozlišujeme 2 základní pocity: pocit libosti a pocit nelibosti → krásné je to, co v nás
vzbuzuje libost, naopak pocit nelibosti je známkou nedostatku krásy a estetična →
zdůrazňuje lidskou individualitu, vliv transcendentální dialektiky
Kantův přínos pro filozofii byl mimořádný, dodnes mnozí myslitelé vycházejí z jeho konceptu nezávislosti člověka na vnějších vlivech, transcendentálního poznání apod.
G.W.F. Hegel
- velký obdivovatel antické filozofie (pro komplexnost a všestrannost)
- citát: „Vše, co jest rozumné, je skutečné a co je skutečné, je rozumné“ → ztotožňuje bytí a myšlení (naše myšlení patří do bytí)
- pravým principem světa je idea – idea je obsažena v každé věci a náš svět je seberozvíjením absolutní ideje
- absolutní ideu naplňují ostatní ideje, které k absolutní ideji směřují; idea je centrální a na ni vše navazuje
- Hegel = idealista
- proslavil se především svou dialektickou metodou (dialektika = chápání světa, kdy uznáváme pohyb, vývoj)
- Hegel obdivoval a částečně navázal na dialektiku Herakleitovu a založil ji také na jednotě a boji protikladů, rozvinul ji do tzv. Hegelovské triády:
1. teze
2. antiteze
3. synteze
- veškeré jevy ve společnosti a přírodě obsahují již při svém vzniku určité protikladné a negující prvky (antiteze)
- původní jev však úplně nezanikne, ale ve spojení s negovaným jevem vznikne nová kvalitativně lepší skutečnost (synteze)
- citát: „Vše, co jest rozumné, je skutečné a co je skutečné, je rozumné“ → ztotožňuje bytí a myšlení (naše myšlení patří do bytí)
- pravým principem světa je idea – idea je obsažena v každé věci a náš svět je seberozvíjením absolutní ideje
- absolutní ideu naplňují ostatní ideje, které k absolutní ideji směřují; idea je centrální a na ni vše navazuje
- Hegel = idealista
- proslavil se především svou dialektickou metodou (dialektika = chápání světa, kdy uznáváme pohyb, vývoj)
- Hegel obdivoval a částečně navázal na dialektiku Herakleitovu a založil ji také na jednotě a boji protikladů, rozvinul ji do tzv. Hegelovské triády:
1. teze
2. antiteze
3. synteze
- veškeré jevy ve společnosti a přírodě obsahují již při svém vzniku určité protikladné a negující prvky (antiteze)
- původní jev však úplně nezanikne, ale ve spojení s negovaným jevem vznikne nová kvalitativně lepší skutečnost (synteze)
Německá klasická filozofie
Immanuel Kant
jeden z největších filozofů světa, který sám prohlašoval, že jeho filozofie je dosti obtížná a v některých momentech těžko pochopitelná
v počáteční fázi jeho vědeckého života se zabýval fyzikou, geografií, antropologií, až v pozdější fázi, v tzv. kritickém období, se zabýval filozofií
filozofové až do jeho doby používali rozum ke kritice a hodnocení světa
Kant podrobil kritice rozum samotný – tvrdil, že člověk je bytostí nejenom myslící, ale také chtějící a cítící
nazval tedy 3 části své filozofie „3 kritiky“:
1. kritika čistého rozumu (myšlení)
2. kritika praktického rozumu (morálka, etika)
3. kritika soudnosti (estetika)
kritika čistého rozumu
- zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi
stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
jeden z největších filozofů světa, který sám prohlašoval, že jeho filozofie je dosti obtížná a v některých momentech těžko pochopitelná
v počáteční fázi jeho vědeckého života se zabýval fyzikou, geografií, antropologií, až v pozdější fázi, v tzv. kritickém období, se zabýval filozofií
filozofové až do jeho doby používali rozum ke kritice a hodnocení světa
Kant podrobil kritice rozum samotný – tvrdil, že člověk je bytostí nejenom myslící, ale také chtějící a cítící
nazval tedy 3 části své filozofie „3 kritiky“:
1. kritika čistého rozumu (myšlení)
2. kritika praktického rozumu (morálka, etika)
3. kritika soudnosti (estetika)
kritika čistého rozumu
- zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi
stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
1. apriori, 2. aposteriori:
1. apriori
» to, co je nám dáno předem, co je vrozeno
» předem jsou člověku vrozeny zejména tyto nazírací formy:
čas a prostor
možnost, nutnost a příčina
syntetizující schopnost (schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve
zkušenost)
2. aposteriori
» je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
- Kant dále rozlišuje 2 druhy poznání:
a) to, které se opírá o zkušenost
b) to, které se opírá o vnitřní touhu jedince po jednotě (harmonii) → transcendentální
dialektika (při vnímání přírody, krásy, nemůžeme zdůvodnit předchozí zkušenost)
» to, co je nám dáno předem, co je vrozeno
» předem jsou člověku vrozeny zejména tyto nazírací formy:
čas a prostor
možnost, nutnost a příčina
syntetizující schopnost (schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve
zkušenost)
2. aposteriori
» je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
- Kant dále rozlišuje 2 druhy poznání:
a) to, které se opírá o zkušenost
b) to, které se opírá o vnitřní touhu jedince po jednotě (harmonii) → transcendentální
dialektika (při vnímání přírody, krásy, nemůžeme zdůvodnit předchozí zkušenost)
Jean Jacques Rousseau
když Francouzská akademie vyhlásila soutěžní téma: „ O morálním vlivu vědy a pokroku na lidskou civilizaci“, jediný Rousseau odpověděl negativně
odpověděl, že pokrok způsobil to, že člověk ztratil přirozenou citlivost a tím upadlo jeho lidství
ve své původní podobě byl člověk naprosto svobodný a především vznik soukromého vlastnictví prohloubil nerovnost a původní blažený stav člověka tím byl udupán
kladl si otázku: „ Jak ale tento problém vyřešit?“ → člověk se asi těžko vrátí k nepohodlnému životu jako v pravěku, proto navrhuje obnovení přírody v člověku rovností všech
takže lidé se podle Rousseaua vzdají svého přirozeného stavu a nahradí jej občanskou svobodou a suverenitou lidu
citát: „Svoboda je poslušnost vůči zákonu, který jsme si sami stanovili“
Rousseau byl také pedagogem a napsal spis Emil čili O výchově → cílem jeho výchovy je nechat jedinci svobodu a vychovatel by měl jedince pouze uchránit před vnějšími škodlivými vlivy
odpověděl, že pokrok způsobil to, že člověk ztratil přirozenou citlivost a tím upadlo jeho lidství
ve své původní podobě byl člověk naprosto svobodný a především vznik soukromého vlastnictví prohloubil nerovnost a původní blažený stav člověka tím byl udupán
kladl si otázku: „ Jak ale tento problém vyřešit?“ → člověk se asi těžko vrátí k nepohodlnému životu jako v pravěku, proto navrhuje obnovení přírody v člověku rovností všech
takže lidé se podle Rousseaua vzdají svého přirozeného stavu a nahradí jej občanskou svobodou a suverenitou lidu
citát: „Svoboda je poslušnost vůči zákonu, který jsme si sami stanovili“
Rousseau byl také pedagogem a napsal spis Emil čili O výchově → cílem jeho výchovy je nechat jedinci svobodu a vychovatel by měl jedince pouze uchránit před vnějšími škodlivými vlivy
Panovník je povinen respektovat:
panovník je povinen respektovat toto přirozené právo člověka, je také povinen dodržovat zákony, ale vyhlašovat zákony mohou jen lidé ze své svobodné vůle; pokud to nerespektuje, lidé mu mohou společenskou smlouvu vypovědět → vede k revoluci
George Berkeley
irský biskup
uplatnil Newtonovy pohybové zákony ve výkladu společnosti
říká, že společnost je ovládána dvojicí sil:
a) odstředivou, ve společnosti ji představuje egoismus, touha vyniknout, touha po sebeuplatnění (v době míru)
b) dostředivou, která se ve společnosti projevuje sdružovacím pudem, snahou být členem společnosti (v době války)
tyto síly by měl znát i panovník – panovník v době války podporoval sílu dostředivou a naopak
Francouzské osvícenství
• anglický empirismus položil teoretické základy volnomyšlenkářství
• francouzské osvícenství dalo těmto myšlenkám reálnou podobu, což vedlo až k Francouzské buržoazní revoluci
George Berkeley
irský biskup
uplatnil Newtonovy pohybové zákony ve výkladu společnosti
říká, že společnost je ovládána dvojicí sil:
a) odstředivou, ve společnosti ji představuje egoismus, touha vyniknout, touha po sebeuplatnění (v době míru)
b) dostředivou, která se ve společnosti projevuje sdružovacím pudem, snahou být členem společnosti (v době války)
tyto síly by měl znát i panovník – panovník v době války podporoval sílu dostředivou a naopak
Francouzské osvícenství
• anglický empirismus položil teoretické základy volnomyšlenkářství
• francouzské osvícenství dalo těmto myšlenkám reálnou podobu, což vedlo až k Francouzské buržoazní revoluci
Charles Louis de Montesquieu
díval se velmi skepticky na Francii v době svého života a přirovnal ji dokonce k východní despocii
tvrdil, že král je nejmocnější proto, že ovládá násilím ducha poddaných
velmi si vážil Anglie jako země s největší politickou a náboženskou tolerancí
v díle Duch zákonů konkrétně rozpracoval Platonovu a především Lockovu myšlenku o rozdělení státní moci a on sám k moci zákonodárné a výkonné připojil moc soudní → tvůrce současného dělení státní moci na 3 nezávislé složky
provedl do té doby nejhlubší a nejpropracovanější kritiku absolutistické moci
Francois Maria Voltaire
byl asi nejproslulejším z osvícenců díky své otevřené a velmi ostré kritice tehdejší společnosti
především útočil na předsudky a pověry, zejména náboženské (církevními představiteli byl přímo nenáviděn)
tvrdil, že společenský pokrok musí vycházet z osvíceného panovníka - nikoliv z lidových vrstev, ale od aristokracie
zajímavý je Voltairův pohled na dějiny – nechápe je jako střídání panovníků, sled bitev, proměny církve, ale chápe je jako proměnu lidského ducha a od něj je vše ostatní odvozené
myšlenku boha nezavrhoval, ale byl tzv. deistou → bůh sice svět stvořil, ale nadále do něj vůbec nezasahuje
začal také pochybovat o tom, že bůh je spravedlivý a má lidi rád, k čemuž ho přivedlo ničivé zemětřesení v portugalském Lisabonu
tvrdil, že král je nejmocnější proto, že ovládá násilím ducha poddaných
velmi si vážil Anglie jako země s největší politickou a náboženskou tolerancí
v díle Duch zákonů konkrétně rozpracoval Platonovu a především Lockovu myšlenku o rozdělení státní moci a on sám k moci zákonodárné a výkonné připojil moc soudní → tvůrce současného dělení státní moci na 3 nezávislé složky
provedl do té doby nejhlubší a nejpropracovanější kritiku absolutistické moci
Francois Maria Voltaire
byl asi nejproslulejším z osvícenců díky své otevřené a velmi ostré kritice tehdejší společnosti
především útočil na předsudky a pověry, zejména náboženské (církevními představiteli byl přímo nenáviděn)
tvrdil, že společenský pokrok musí vycházet z osvíceného panovníka - nikoliv z lidových vrstev, ale od aristokracie
zajímavý je Voltairův pohled na dějiny – nechápe je jako střídání panovníků, sled bitev, proměny církve, ale chápe je jako proměnu lidského ducha a od něj je vše ostatní odvozené
myšlenku boha nezavrhoval, ale byl tzv. deistou → bůh sice svět stvořil, ale nadále do něj vůbec nezasahuje
začal také pochybovat o tom, že bůh je spravedlivý a má lidi rád, k čemuž ho přivedlo ničivé zemětřesení v portugalském Lisabonu
FRANCOUZŠTÍ MATERIALISTÉ
nechali se inspirovat Descartem
naprosto potírali samostatnou duchovní existenci a tvrdili, že vše je pouze hmota a její různé projevy
tomuto přístupu říkáme materialistický monismus (připouští pouze materiální substanci a všechny další projevy jsou pouze odvozené)
Dietrich von Holbach
De La Metrie
ve svých názorech šel tak daleko, že i lidské myšlení považoval za fyziologický produkt a funguje podobně jako míza stromu – naivní-mechanický materialismus
FRANCOUZŠTÍ ENCYKLOPEDISTÉ
Denis Diderot
stal se spolu s dalšími spolupracovníky (Baptiste d’Lambert) vydavatelem do té doby největší encyklopedie nazvané Encyklopedie umění, věd a řemesel (28 svazků)
tím sledovali do určité míry jakousi tendenci po odstranění materialistického zjednodušování a chtěli ukázat rozmanitost a složitost světa
naprosto potírali samostatnou duchovní existenci a tvrdili, že vše je pouze hmota a její různé projevy
tomuto přístupu říkáme materialistický monismus (připouští pouze materiální substanci a všechny další projevy jsou pouze odvozené)
Dietrich von Holbach
De La Metrie
ve svých názorech šel tak daleko, že i lidské myšlení považoval za fyziologický produkt a funguje podobně jako míza stromu – naivní-mechanický materialismus
FRANCOUZŠTÍ ENCYKLOPEDISTÉ
Denis Diderot
stal se spolu s dalšími spolupracovníky (Baptiste d’Lambert) vydavatelem do té doby největší encyklopedie nazvané Encyklopedie umění, věd a řemesel (28 svazků)
tím sledovali do určité míry jakousi tendenci po odstranění materialistického zjednodušování a chtěli ukázat rozmanitost a složitost světa
Gottfried Wilhelm Leibniz
• podle tohoto německého filozofa nevysvětlil Descartes ani někteří jeho pokračovatelé přírodní jevy – přesněji řečeno co uvádí živé organismy v činnost a proč vůbec existuje život
• přichází s teorií monád (monádologie), která tvrdí, že ve všech živých i neživých věcech jsou živé, činné síly – nechal se zde inspirovat G.Brunem
• tyto monády jsou nejmenší částečky veškeré hmoty, nelze je vysvětlit mechanicky, jsou obdařeny vnitřním pohybem a živostí (utvrdily ho v tom mikroskopické objevy)
• tvrdí o hmotě, že je plná života a přirovnává ji k rybníku plnému ryb
• tvrdí, že monády jsou ovšem různého druhu, některé jsou velmi činné (ty v živých organismech), v neživých věcech se podobají člověku v bezvědomí, který rovněž vypadá jako mrtvý, ale žije
• otázku, jak je vše v hmotě uspořádáno, řeší tzv. předsjednanou harmonií (tu uložil Bůh do látek), která je uložena uvnitř monád
• materialistický přístup, ale připouští možnost Boha
• přichází s teorií monád (monádologie), která tvrdí, že ve všech živých i neživých věcech jsou živé, činné síly – nechal se zde inspirovat G.Brunem
• tyto monády jsou nejmenší částečky veškeré hmoty, nelze je vysvětlit mechanicky, jsou obdařeny vnitřním pohybem a živostí (utvrdily ho v tom mikroskopické objevy)
• tvrdí o hmotě, že je plná života a přirovnává ji k rybníku plnému ryb
• tvrdí, že monády jsou ovšem různého druhu, některé jsou velmi činné (ty v živých organismech), v neživých věcech se podobají člověku v bezvědomí, který rovněž vypadá jako mrtvý, ale žije
• otázku, jak je vše v hmotě uspořádáno, řeší tzv. předsjednanou harmonií (tu uložil Bůh do látek), která je uložena uvnitř monád
• materialistický přístup, ale připouští možnost Boha
Novověká filozofie do 19. století
Anglický empirismus
• filozofický směr, který se opírá o zkušenostní poznání
John Locke
anglický lékař, učitel, filozof, byl velmi vzdělaný
přišel s názorem, že lidé nemají žádné vrozené ideje, ale spíše zvyk přidržovat se dříve získaných představ
ve své eseji O lidském rozumu vyřkl svůj největší citát: „Nic není v intelektu, co dříve nebylo ve smyslech“ → vždyť děti a divoši žádné vrozené ideje nemají (na základě vjemu rozvíjíme svoji intelektuální činnost)
říká, že rozum člověka v okamžiku narození je nepopsaným listem papíru nebo také prázdnou stolovou deskou, na kterou život zapisuje zkušenosti
jeho empirismu také říkáme senzualismus, protože zdůrazňuje důležitost smyslového poznání
vyjádřil se také k otázkám společenským a Hobbesovu teorii společenské smlouvy zpravuje a doplňuje o teorii přirozeného práva
vychází z toho, že přirozeným stavem člověka byla svoboda
vznikem státu lidé nepozbyli práva na svobodu, pouze dobrovolně podstoupili státu právo mstít křivdy
• filozofický směr, který se opírá o zkušenostní poznání
John Locke
anglický lékař, učitel, filozof, byl velmi vzdělaný
přišel s názorem, že lidé nemají žádné vrozené ideje, ale spíše zvyk přidržovat se dříve získaných představ
ve své eseji O lidském rozumu vyřkl svůj největší citát: „Nic není v intelektu, co dříve nebylo ve smyslech“ → vždyť děti a divoši žádné vrozené ideje nemají (na základě vjemu rozvíjíme svoji intelektuální činnost)
říká, že rozum člověka v okamžiku narození je nepopsaným listem papíru nebo také prázdnou stolovou deskou, na kterou život zapisuje zkušenosti
jeho empirismu také říkáme senzualismus, protože zdůrazňuje důležitost smyslového poznání
vyjádřil se také k otázkám společenským a Hobbesovu teorii společenské smlouvy zpravuje a doplňuje o teorii přirozeného práva
vychází z toho, že přirozeným stavem člověka byla svoboda
vznikem státu lidé nepozbyli práva na svobodu, pouze dobrovolně podstoupili státu právo mstít křivdy
René Descartes
• francouzský filozof a matematik
• chtěl vyvést filozofii z temnot (spatřoval krizi filozofie po renesanci) a přichází z převratnou metodou skepse (skepticismus = pochybování o možnostech dokonale poznat svět) → vše vystavuje ohni pochybnosti a tvrdí, že jediná jistota jsou pochyby
• citát: „Jestliže pochybuji, myslím, jestliže myslím, tedy jsem“ (to, že přemýšlím o světě, je doklad o tom, že jsem) – nezavrhuje veškeré lidské myšlení, ale dokazuje tím bytí
• je zastáncem tzv. dualismu → vše na světě je tvořeno 2 substancemi:
1. duchovní – atributem je lidské myšlení
2. hmotná – atributem je rozprostraněnost v prostoru (nejlépe ji vyjadřuje geometrie)
• velmi slabým momentem této teorie je otázka propojení hmotné a duchovní substance – pokud je myšlení vlastní pouze člověku, tak i zvířata jsou pouze jakási tělesa a dokládá to několika zajímavými příklady (když uhodíme do klavíru, ozve se zvuk stejně jako když kopneme do psa)
• další komplikací je propojení hmotné a duchovní substance v samostatném člověku – odpověď se pokusili dát např. francouzští materialisté, kteří tvrdili, že i člověk funguje jako stroj včetně myšlení
• chtěl vyvést filozofii z temnot (spatřoval krizi filozofie po renesanci) a přichází z převratnou metodou skepse (skepticismus = pochybování o možnostech dokonale poznat svět) → vše vystavuje ohni pochybnosti a tvrdí, že jediná jistota jsou pochyby
• citát: „Jestliže pochybuji, myslím, jestliže myslím, tedy jsem“ (to, že přemýšlím o světě, je doklad o tom, že jsem) – nezavrhuje veškeré lidské myšlení, ale dokazuje tím bytí
• je zastáncem tzv. dualismu → vše na světě je tvořeno 2 substancemi:
1. duchovní – atributem je lidské myšlení
2. hmotná – atributem je rozprostraněnost v prostoru (nejlépe ji vyjadřuje geometrie)
• velmi slabým momentem této teorie je otázka propojení hmotné a duchovní substance – pokud je myšlení vlastní pouze člověku, tak i zvířata jsou pouze jakási tělesa a dokládá to několika zajímavými příklady (když uhodíme do klavíru, ozve se zvuk stejně jako když kopneme do psa)
• další komplikací je propojení hmotné a duchovní substance v samostatném člověku – odpověď se pokusili dát např. francouzští materialisté, kteří tvrdili, že i člověk funguje jako stroj včetně myšlení
Baruch Spinoza
• největší nizozemský filozof
• byl původně španělský Žid, Arabové Židy chránili, ale Arabové byli ze Španělska vyhnáni a Židé byli pronásledováni, Spinoza se s rodiči ocitl v Nizozemsku
• nejznámější dílo: Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
• po vzoru Descarta tvrdí, že filozofie musí mít matematickou jednoznačnost
• Bůh je skrytou příčinou všech věcí (vliv G.Bruna – pantheismus) - monismus
• ve všem spatřoval tzv. kauzální (příčinnou) nutnost – tato kauzální nutnost je z dnešního pohledu přírodním zákonem, který mi nemůžeme ovlivnit
• tuto kauzální nutnost Spinoza vztáhnul i na morálku člověka, především na jeho svobodu
• citát: „I člověk jedná jako kámen vržený do vzduch, který si myslí, že svobodně padá“ – mravní nutnost tedy spočívá v přitakání přirozené nutnosti
• v souvislosti s lidskou svobodou říká: „Svoboda je poznaná nutnost“ → člověk si myslí, že je svobodný, ale přesto je ovlivňován přírodními zákonitostmi; člověk žije svobodně až tehdy, je-li o tom vnitřně přesvědčen
• jeho teorie kauzální nutnosti se vztahuje i na společnost, kdy tvrdí, že základem sebezachování státu je poskytovat lidem svobodu v myšlení a názorech, je totiž proti přirozenosti lidí, kdyby názor, který považují za správný, byl označen za zločin
• měl vliv na budoucí volnomyšlenkáře ve Francii
• byl původně španělský Žid, Arabové Židy chránili, ale Arabové byli ze Španělska vyhnáni a Židé byli pronásledováni, Spinoza se s rodiči ocitl v Nizozemsku
• nejznámější dílo: Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
• po vzoru Descarta tvrdí, že filozofie musí mít matematickou jednoznačnost
• Bůh je skrytou příčinou všech věcí (vliv G.Bruna – pantheismus) - monismus
• ve všem spatřoval tzv. kauzální (příčinnou) nutnost – tato kauzální nutnost je z dnešního pohledu přírodním zákonem, který mi nemůžeme ovlivnit
• tuto kauzální nutnost Spinoza vztáhnul i na morálku člověka, především na jeho svobodu
• citát: „I člověk jedná jako kámen vržený do vzduch, který si myslí, že svobodně padá“ – mravní nutnost tedy spočívá v přitakání přirozené nutnosti
• v souvislosti s lidskou svobodou říká: „Svoboda je poznaná nutnost“ → člověk si myslí, že je svobodný, ale přesto je ovlivňován přírodními zákonitostmi; člověk žije svobodně až tehdy, je-li o tom vnitřně přesvědčen
• jeho teorie kauzální nutnosti se vztahuje i na společnost, kdy tvrdí, že základem sebezachování státu je poskytovat lidem svobodu v myšlení a názorech, je totiž proti přirozenosti lidí, kdyby názor, který považují za správný, byl označen za zločin
• měl vliv na budoucí volnomyšlenkáře ve Francii
T.B.Paracelsus
německý praktikující lékař, který při poznávání lidského těla došel k herm. Závěrům
• další představitelé: italský myslitel H.Cardamus, G.Bruno
• hermetici mají tendenci vidět svět celistvě, uzavírají do jednoho celku živou přírodu, básnictví, víru, filozofii a svět potom vnímají na základě mystiky i realismu
Giordano Bruno
významná osobnost, kterou však odmítali jak katolíci (pro jeho představy o vesmíru), tak i vědci (pro jeho nevědecký a básnický styl vyjadřování)
vesmír nepozoroval dalekohledem, ale svou intuicí a tvrdil, že ve vesmíru jsou miliony sluncí, že vesmír je plný života
byl zastáncem tzv. pantheismu, který tvrdí, že bůh není vně přírody, ale je obsažen v přírodě samé, ve všech věcech, jevech apod.
ve společnosti vidí nekonečné vývojové možnosti a vyvozuje pokrokové názory na společnost:
odsuzuje hrabivost civilizovaných Evropanů a jejich tendenci vnucovat přírodním národům své náboženství
je jakýmsi vyvrcholením hermetických snah, měl dobré názory a intuici, ale nedokázal je vysvětlit
• další představitelé: italský myslitel H.Cardamus, G.Bruno
• hermetici mají tendenci vidět svět celistvě, uzavírají do jednoho celku živou přírodu, básnictví, víru, filozofii a svět potom vnímají na základě mystiky i realismu
Giordano Bruno
významná osobnost, kterou však odmítali jak katolíci (pro jeho představy o vesmíru), tak i vědci (pro jeho nevědecký a básnický styl vyjadřování)
vesmír nepozoroval dalekohledem, ale svou intuicí a tvrdil, že ve vesmíru jsou miliony sluncí, že vesmír je plný života
byl zastáncem tzv. pantheismu, který tvrdí, že bůh není vně přírody, ale je obsažen v přírodě samé, ve všech věcech, jevech apod.
ve společnosti vidí nekonečné vývojové možnosti a vyvozuje pokrokové názory na společnost:
odsuzuje hrabivost civilizovaných Evropanů a jejich tendenci vnucovat přírodním národům své náboženství
je jakýmsi vyvrcholením hermetických snah, měl dobré názory a intuici, ale nedokázal je vysvětlit
2) Thomas Hobbes
Angličan zabývající se otázkami týkajících se státoprávní teorie
autor teorie Společenské smlouvy – člověku je od přírody dána základní vlastnost a tou je egoismus (tzv. krajní forma individualismu, vidění jen sebe), z tohoto důvodu by postupně ve společnosti nastala válka všech proti všem, lidé si však toto uvědomili a vytvořili stát, který je lidským výtvorem a nad lidmi má nadřazenou moc; člověk tedy dobrovolně uzavírá se státem tzv. společenskou smlouvu, kdy některé pravomoci svěřuje státu (pravomoci trestat křivdy, zločiny → z důvodu neobjektivnosti člověka)
uvědomoval si, že moc státu je obrovská a neomezená a přirovnal ji bájné příšeře Leviatan – je všude prorostlá, zlá a může nás zničit
neuměl vyřešit myšlenku neomezené moci státu – v této myšlence pokračoval John Lock a další Angličané
Velké porenesanční filozofické systémy
- novověká filozofie nastoluje jako centrální problém gnozeologický
- rozděluje myslitele na představitele racionalismu a empirismu
autor teorie Společenské smlouvy – člověku je od přírody dána základní vlastnost a tou je egoismus (tzv. krajní forma individualismu, vidění jen sebe), z tohoto důvodu by postupně ve společnosti nastala válka všech proti všem, lidé si však toto uvědomili a vytvořili stát, který je lidským výtvorem a nad lidmi má nadřazenou moc; člověk tedy dobrovolně uzavírá se státem tzv. společenskou smlouvu, kdy některé pravomoci svěřuje státu (pravomoci trestat křivdy, zločiny → z důvodu neobjektivnosti člověka)
uvědomoval si, že moc státu je obrovská a neomezená a přirovnal ji bájné příšeře Leviatan – je všude prorostlá, zlá a může nás zničit
neuměl vyřešit myšlenku neomezené moci státu – v této myšlence pokračoval John Lock a další Angličané
Velké porenesanční filozofické systémy
- novověká filozofie nastoluje jako centrální problém gnozeologický
- rozděluje myslitele na představitele racionalismu a empirismu
Thomas Morus (Anglie)
napsal své stěžejní dílo O nejlepším stavu státu a o novém ostrově utopií
Francis Bacon (Anglie)
ve svém spise Nová Atlantida rovněž podává vizi o budoucí společnosti – o společnosti řízené učenci – citát: „Vědění je moc“ (v čele státu by měli stát vědci)
vědu považoval za základ rozvoje společnosti a přišel s myšlenkou praktické účinnosti vědy, což znamená, že přírodu nemáme jen poznávat, ale přinutit její síly k službě člověku, lidstvu
kromě jiného se také zabýval teorií poznání – nejúčinnější je podle něj poznání empirické (ze zkušenosti) a nejúčinnější metoda je induktivní (od jednotlivosti k obecným závěrům), opakem je deduktivní (rozpad)
zabýval se předpoklady a možnostmi lidského poznání
myšlenka – lidské poznání nejvíce omezují chyby (tzv. idoly) a obrazně popsal 4 idoly:
1. idol vesnice – chyba způsobená lidskou individualitou(masou kamene, jeskyně,
uzavřenost od ostatních lidí)
2. idol kmene – zkoumané jevy posuzujeme lidsky a proto chybujeme → chyba
způsobená příslušností k danému národu; předsudky celého kmene
Francis Bacon (Anglie)
ve svém spise Nová Atlantida rovněž podává vizi o budoucí společnosti – o společnosti řízené učenci – citát: „Vědění je moc“ (v čele státu by měli stát vědci)
vědu považoval za základ rozvoje společnosti a přišel s myšlenkou praktické účinnosti vědy, což znamená, že přírodu nemáme jen poznávat, ale přinutit její síly k službě člověku, lidstvu
kromě jiného se také zabýval teorií poznání – nejúčinnější je podle něj poznání empirické (ze zkušenosti) a nejúčinnější metoda je induktivní (od jednotlivosti k obecným závěrům), opakem je deduktivní (rozpad)
zabýval se předpoklady a možnostmi lidského poznání
myšlenka – lidské poznání nejvíce omezují chyby (tzv. idoly) a obrazně popsal 4 idoly:
1. idol vesnice – chyba způsobená lidskou individualitou(masou kamene, jeskyně,
uzavřenost od ostatních lidí)
2. idol kmene – zkoumané jevy posuzujeme lidsky a proto chybujeme → chyba
způsobená příslušností k danému národu; předsudky celého kmene
3. Idol tržiště – ....
3. idol tržiště – vzniká ve společenském styku, lidé se dopouštějí chyb, poněvadž si
neváží slov a podléhají módním aktuálním vlivům, nedokážeme si
navzájem naslouchat nebo někomu nasloucháme až moc – něco je
módní (mnoho lidí, každý křičí svůj názor)
4. idol divadla – máme tendenci předvídat názory autorit, které jsou předváděny jako
na divadle; určité názory a závěry přechází z generace na generaci,
přijímáme je nekriticky, ač jsou mnohdy vymyšlené jako divadelní
hry (věříme, že je to realita, ale je to pouze divadlo)
Renesanční přírodní filozofie
1) Hermetická filozofie
• z myšlenek humanismu vychází hermetické teorie hovořící o jednotě mikrokosmu a makrokosmu
• člověk jako mikrokosmos funguje jako vesmír, tedy makrokosmos
neváží slov a podléhají módním aktuálním vlivům, nedokážeme si
navzájem naslouchat nebo někomu nasloucháme až moc – něco je
módní (mnoho lidí, každý křičí svůj názor)
4. idol divadla – máme tendenci předvídat názory autorit, které jsou předváděny jako
na divadle; určité názory a závěry přechází z generace na generaci,
přijímáme je nekriticky, ač jsou mnohdy vymyšlené jako divadelní
hry (věříme, že je to realita, ale je to pouze divadlo)
Renesanční přírodní filozofie
1) Hermetická filozofie
• z myšlenek humanismu vychází hermetické teorie hovořící o jednotě mikrokosmu a makrokosmu
• člověk jako mikrokosmos funguje jako vesmír, tedy makrokosmos
c) Pozdní scholastika (14.-15.st.)
William Occam
- největší představitel pozdní scholastiky
- striktně oddělil filozofii od teologie (to, co je řečeno o světě, neplatí o Bohu)
- trval na významu zkušenosti – co nelze ze zkušenosti prokázat, nemá význam
- oddělení víry a rozumu aplikoval také na společnost, kdy tvrdil, že církev se má věnovat duchovnímu poslání a nikoli politice
Renesanční filozofie
Renesance
• umělecký sloh, který vznikl v Itálii; znamená „znovuzrození“ – návrat k ideálům antiky
• projevoval se ve 14.-16.století především díky rodu Mediccejů
• 1.zmínky o něm se objevují ve 13.století v literatuře Dante Alighieriho
• projevila se ve stavitelství, malířství, sochařství, literatuře, hudbě a filozofii
• humanismus – světonázor (ve středověku křesťanství), životní postoj; středem pozornosti se stává ve všech směrech člověk
- největší představitel pozdní scholastiky
- striktně oddělil filozofii od teologie (to, co je řečeno o světě, neplatí o Bohu)
- trval na významu zkušenosti – co nelze ze zkušenosti prokázat, nemá význam
- oddělení víry a rozumu aplikoval také na společnost, kdy tvrdil, že církev se má věnovat duchovnímu poslání a nikoli politice
Renesanční filozofie
Renesance
• umělecký sloh, který vznikl v Itálii; znamená „znovuzrození“ – návrat k ideálům antiky
• projevoval se ve 14.-16.století především díky rodu Mediccejů
• 1.zmínky o něm se objevují ve 13.století v literatuře Dante Alighieriho
• projevila se ve stavitelství, malířství, sochařství, literatuře, hudbě a filozofii
• humanismus – světonázor (ve středověku křesťanství), životní postoj; středem pozornosti se stává ve všech směrech člověk
Erasmus Rotterdamský
vzdělání mělo směřovat k důstojným lidským hodnotám (co člověk pro svůj život potřebuje)
jako jeden z prvních definoval humanismus a jak by měl vypadat
• proměny chápání světa: komunikace
různé proměny:
1. komunikace se světem (zámořské objevy)
2. komunikace s minulostí (objev antiky)
3. komunikace s vesmírem (Galilei, Keller, heliocentrismus)
4. komunikace s přírodou (pitvy, zkoumání anatomie)
5. komunikace s Bohem (vyznání má jinou podobu, větší svoboda → reformace –
snahy, vznik celé řady protestantských církví – JB, anglikánská církev, kalvinisté...)
Martin Luther
německý reformátor
prohlásil, že slovo boží je třeba přijímat srdcem, nikoliv přes zprostředkující úlohu církve
nezavrhl křesťanství, jen ho povýšil jinam
myšlenky Husovy:
1. věřící člověk nemusí poslouchat nařízení církve, pokud se nezdrží tato
přikázání Písma svatého
2. jediným božím poslem na zemi je Ježíš Kristus, papež je pouze světská osoba
jako každý věřící
jako jeden z prvních definoval humanismus a jak by měl vypadat
• proměny chápání světa: komunikace
různé proměny:
1. komunikace se světem (zámořské objevy)
2. komunikace s minulostí (objev antiky)
3. komunikace s vesmírem (Galilei, Keller, heliocentrismus)
4. komunikace s přírodou (pitvy, zkoumání anatomie)
5. komunikace s Bohem (vyznání má jinou podobu, větší svoboda → reformace –
snahy, vznik celé řady protestantských církví – JB, anglikánská církev, kalvinisté...)
Martin Luther
německý reformátor
prohlásil, že slovo boží je třeba přijímat srdcem, nikoliv přes zprostředkující úlohu církve
nezavrhl křesťanství, jen ho povýšil jinam
myšlenky Husovy:
1. věřící člověk nemusí poslouchat nařízení církve, pokud se nezdrží tato
přikázání Písma svatého
2. jediným božím poslem na zemi je Ježíš Kristus, papež je pouze světská osoba
jako každý věřící
Sociální myšlení renesance
• rozpad středověkých společenských struktur (trojí lid,…) znamenal také větší zájem o sociální otázky
Niccolo Machiavelli
florentský politik, voják, filozof, který přišel na svou dobu s převratnou myšlenkou o uspořádání společnosti a tuto koncepci společnosti nastínil ve svém nej. díle Vladař
výrok: „Dějiny nezávisí na Bohu, ale na lidech“ – lidé si ovšem sami neumí efektivně vládnout, a proto musí stát v čele státu obratný panovník – pro něj je prvořadý prospěch státu a pro dosažení svých cílů může použít jakékoliv prostředky bez ohledu na morálku – „Vladař se nemá ptát, co je dobré a špatné, ale co je prospěšné nebo škodlivé“
tento politický realismus nazývaný machiavellismus je dodnes předmětem sporu
Utopisté
• v renesanci také vznikají představy o spravedlivé společnosti bez třídních rozdílů, bez nerovnosti k přístupu ke vzdělání se stejnými právy pro každého – těmto názorům říkáme
utopie
Niccolo Machiavelli
florentský politik, voják, filozof, který přišel na svou dobu s převratnou myšlenkou o uspořádání společnosti a tuto koncepci společnosti nastínil ve svém nej. díle Vladař
výrok: „Dějiny nezávisí na Bohu, ale na lidech“ – lidé si ovšem sami neumí efektivně vládnout, a proto musí stát v čele státu obratný panovník – pro něj je prvořadý prospěch státu a pro dosažení svých cílů může použít jakékoliv prostředky bez ohledu na morálku – „Vladař se nemá ptát, co je dobré a špatné, ale co je prospěšné nebo škodlivé“
tento politický realismus nazývaný machiavellismus je dodnes předmětem sporu
Utopisté
• v renesanci také vznikají představy o spravedlivé společnosti bez třídních rozdílů, bez nerovnosti k přístupu ke vzdělání se stejnými právy pro každého – těmto názorům říkáme
utopie
b) Vrcholná scholastika (13.st.)
→ ve 13.století již vyvstala dosti výrazná nutnost nápravy církve
→ vznikly tady proto 2 základní proudy:
1. františkáni
- zakladatelem byl František z Assisi
- františkáni věřili, že křesťanství je možno obnovit pouze návratem k původním
hodnotám jako je askeze, chudoba, láska k člověku a přírodě, a tím měl podle nich být
zachráněn svět
- odmítali vyšší vzdělání (odvádí člověka od pravých božích myšlenek)
Jan Fidanza
- řádovým jménem Bonaventura
- přes počáteční odpor františkánů proti vyššímu vzdělání se zde objevila osobnost představována Bonaventurou
- celý život člověka je cesta k Bohu – člověk jej poznává v přírodě i v sobě
- zdůrazňoval prioritu vůle před rozumem – nejdříve toužíme a chceme, až pak začíná rozumová aktivita
2. dominikáni
- zakladatelem byl Albert Veliký
- věřili, že nápravě dojde prostřednictvím osvěty lidu a vědecké práce
→ vznikly tady proto 2 základní proudy:
1. františkáni
- zakladatelem byl František z Assisi
- františkáni věřili, že křesťanství je možno obnovit pouze návratem k původním
hodnotám jako je askeze, chudoba, láska k člověku a přírodě, a tím měl podle nich být
zachráněn svět
- odmítali vyšší vzdělání (odvádí člověka od pravých božích myšlenek)
Jan Fidanza
- řádovým jménem Bonaventura
- přes počáteční odpor františkánů proti vyššímu vzdělání se zde objevila osobnost představována Bonaventurou
- celý život člověka je cesta k Bohu – člověk jej poznává v přírodě i v sobě
- zdůrazňoval prioritu vůle před rozumem – nejdříve toužíme a chceme, až pak začíná rozumová aktivita
2. dominikáni
- zakladatelem byl Albert Veliký
- věřili, že nápravě dojde prostřednictvím osvěty lidu a vědecké práce
Tomáš Akvinský
největší osobnost středověké filozofie
už beze zbytku uplatnil nominalismus a aristotelovskou filozofii
k jeho největším vědeckým pracím patří dílo Teologická suma
rozlišoval 2 podoby bytí:
• dokonalý Bůh
• svět věcí stvořených
tento názor už je moderní - člověku dává určitou míru svobody v poznání, ale na druhé straně jde o vztah analogický, kdy z jednoho lze usuzovat o druhém → hovoříme o analogii bytí
z analogie bytí vyplývá také 5 důkazů boží existence:
1. z pohybu usuzujeme, že musí být nějaký první impuls
2. vše má příčinu, musí být prvotní příčina
3. věci mohou být a nemusí; to, že jsou, působí nějaká nutnost
4. skutečnost má stupně dokonalosti, musí existovat nejvyšší dokonalost
5. vše je smysluplně uspořádáno a směřuje k cíli; musí být tedy něco (inteligence),
která vše řídí pohyb Aristoteles - Thelos
látka → forma Akvinský – Bůh
Tomášova antropologie je už dnes chápána jako klasická teorie o jednotě duše a těla
duše je formou těla, je nesmrtelná a projevuje se jako poznání a vůle
už beze zbytku uplatnil nominalismus a aristotelovskou filozofii
k jeho největším vědeckým pracím patří dílo Teologická suma
rozlišoval 2 podoby bytí:
• dokonalý Bůh
• svět věcí stvořených
tento názor už je moderní - člověku dává určitou míru svobody v poznání, ale na druhé straně jde o vztah analogický, kdy z jednoho lze usuzovat o druhém → hovoříme o analogii bytí
z analogie bytí vyplývá také 5 důkazů boží existence:
1. z pohybu usuzujeme, že musí být nějaký první impuls
2. vše má příčinu, musí být prvotní příčina
3. věci mohou být a nemusí; to, že jsou, působí nějaká nutnost
4. skutečnost má stupně dokonalosti, musí existovat nejvyšší dokonalost
5. vše je smysluplně uspořádáno a směřuje k cíli; musí být tedy něco (inteligence),
která vše řídí pohyb Aristoteles - Thelos
látka → forma Akvinský – Bůh
Tomášova antropologie je už dnes chápána jako klasická teorie o jednotě duše a těla
duše je formou těla, je nesmrtelná a projevuje se jako poznání a vůle
Aurelius Augustinus (sv. Augustinus)
největší osobnost patristiky,která přišla ke křesťanství složitou cestou – po velmi bouřlivém mládí, kdy se oddával pitkám, obcování s prodejnými ženami, zakotvil nakonec v křesťanství, ve kterém našel pravé životní hodnoty
následovala úspěšná církevní kariéra, kdy se stal sv.Augustinus v Hippu biskupem
základní otázkou pro něj byl vztah mezi Bohem a člověkem, na tom také založil svou teorii Důkazy boží existence, stanovil 3 postupy důkazů:
1. Ptej se světa, který ti vyjeví svou prvotní příčinu a tou je Bůh (Bůh stvořil svět z ničeho, některé věci stvořil přímo, u některých pouze zárodky a ty se pak vyvíjely)
2. sv.Augustinus vychází z novoplatonismu a tvrdí, že v sobě můžeme hledat a nacházet lásku, krásu a pravdu (Božské rysy)
3. Bůh je nad naší veškerou zkušeností, člověk musí překročit svoji zkušenost, Bůh směřuje ke konečnému dobru; kdyby nebylo zlo, nepoznáme dobro; i když jsou naše zkušenosti hrozné, musíme věřit v Boha
duše – na rozdíl od Platóna tvrdil, že duše je stvořena Bohem v okamžiku splození
následovala úspěšná církevní kariéra, kdy se stal sv.Augustinus v Hippu biskupem
základní otázkou pro něj byl vztah mezi Bohem a člověkem, na tom také založil svou teorii Důkazy boží existence, stanovil 3 postupy důkazů:
1. Ptej se světa, který ti vyjeví svou prvotní příčinu a tou je Bůh (Bůh stvořil svět z ničeho, některé věci stvořil přímo, u některých pouze zárodky a ty se pak vyvíjely)
2. sv.Augustinus vychází z novoplatonismu a tvrdí, že v sobě můžeme hledat a nacházet lásku, krásu a pravdu (Božské rysy)
3. Bůh je nad naší veškerou zkušeností, člověk musí překročit svoji zkušenost, Bůh směřuje ke konečnému dobru; kdyby nebylo zlo, nepoznáme dobro; i když jsou naše zkušenosti hrozné, musíme věřit v Boha
duše – na rozdíl od Platóna tvrdil, že duše je stvořena Bohem v okamžiku splození
Svoboda – tvrdil, že svoboda, ...
svoboda – tvrdil, že svoboda, jakou si člověk mnohdy představuje (dělat, co chci; pohybovat se, jak chci), je nemocná a musí být uzdravena; pravou svobodou je cesta k Bohu (dělání toho, co po nás žádá Bůh)
- čas – je tok z minulosti přes přítomnost až do budoucnosti, což v lidské dimenzi znamená,že v duchu člověk žije ze vzpomínek nebo z naděje
zlo – považoval ho za důležité a neodmyslitelné; chápal jej jako nedostatek dobra, popř. prostředek dobra
Vrchol středověké filozofie – scholastika
• rozvíjela se zhruba od 8.století především na klášterních a biskupských školách a později se stala základním myšlenkovým proudem i na univerzitách
• teoreticky šlo o to přesunout těžiště křesťanství z novoplatonismu k aristotelovské filozofii
• již vybudovaná struktura křesťanské nauky totiž přestala vyhovovat měnícím se společenským podmínkám (sílící moc církve)
a) raná scholastika (8.-12.st.)
Anselm z Canterburry (11.st.)
- italský mnich s anglickými předky
- čas – je tok z minulosti přes přítomnost až do budoucnosti, což v lidské dimenzi znamená,že v duchu člověk žije ze vzpomínek nebo z naděje
zlo – považoval ho za důležité a neodmyslitelné; chápal jej jako nedostatek dobra, popř. prostředek dobra
Vrchol středověké filozofie – scholastika
• rozvíjela se zhruba od 8.století především na klášterních a biskupských školách a později se stala základním myšlenkovým proudem i na univerzitách
• teoreticky šlo o to přesunout těžiště křesťanství z novoplatonismu k aristotelovské filozofii
• již vybudovaná struktura křesťanské nauky totiž přestala vyhovovat měnícím se společenským podmínkám (sílící moc církve)
a) raná scholastika (8.-12.st.)
Anselm z Canterburry (11.st.)
- italský mnich s anglickými předky
Proslavil se hlavně svým pojetím víry ...
- proslavil se hlavně svým pojetím víry a rozumu a vyslovil tzv. ontologický důkaz boží existence
- teprve věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění víry v Boha, víra předchází rozumu
- člověk dokáže myslet i na ty věci, které neviděl – tyto představy má tedy člověk v rozumu
- nabízí se otázka: „Nejsou tyto představy i skutečností?“ → vždyť i kulatý čtverec vyžaduje znalost kruhu i čtverce , tím pádem nemůžeme vyloučit boží existenci, naopak jsme nuceni jeho existenci připustit
Spor o univerzálie
- jedno z klíčových témat scholastiky, jde o spor o tzv. obecné pojmy
- v tomto sporu se vyhranily 2 skupiny:
a) platonici (realisté)
- Bůh stvořil seznam obecných pojmů a podle něj pak tvořil
b) aristotelovci (nominalisté)
- obecné pojmy jsou prázdné zvuky, vznikly až po věcech – nejdříve byly věci a až poté je člověk pojmenovává
- platonici – obecné pojmy existují před věcmi a nezávisle na nich, tzv. ANTE RES
- aristotelovci – obecné pojmy jsou pouhé prázdné zvuky užívané lidmi k označení věcí, existují tedy až po nich, tzv. POST RES
- teprve věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění víry v Boha, víra předchází rozumu
- člověk dokáže myslet i na ty věci, které neviděl – tyto představy má tedy člověk v rozumu
- nabízí se otázka: „Nejsou tyto představy i skutečností?“ → vždyť i kulatý čtverec vyžaduje znalost kruhu i čtverce , tím pádem nemůžeme vyloučit boží existenci, naopak jsme nuceni jeho existenci připustit
Spor o univerzálie
- jedno z klíčových témat scholastiky, jde o spor o tzv. obecné pojmy
- v tomto sporu se vyhranily 2 skupiny:
a) platonici (realisté)
- Bůh stvořil seznam obecných pojmů a podle něj pak tvořil
b) aristotelovci (nominalisté)
- obecné pojmy jsou prázdné zvuky, vznikly až po věcech – nejdříve byly věci a až poté je člověk pojmenovává
- platonici – obecné pojmy existují před věcmi a nezávisle na nich, tzv. ANTE RES
- aristotelovci – obecné pojmy jsou pouhé prázdné zvuky užívané lidmi k označení věcí, existují tedy až po nich, tzv. POST RES
Rozlišoval tři druhy duše:
• rozlišoval 3 druhy duše: rostlinná a živočišná – formou je pud (instinkt)
lidská – formou je rozum
• i v názorem na společnost se projevila Aristotelova obrovská pracovitost a zvídavost
• prostudoval množství řeckých ústav a došel k závěru, že člověk je bytostí společenskou a musí se naučit spolunažívat s ostatními lidmi
• je rovněž odpůrcem demokracie a zastáncem vlády osvícené aristokracie
• uznává soukromé vlastnictví a velmi si váží střední vrstvy společnosti (svobodní občané, řemeslníci, rolníci), odmítá však obchod a lichvu
Počátky středověké filozofie – patristika
Křesťanství
• duchovní zdroj středověké kultury, postupně se stalo nejrozšířenějším světonázorem
• vznikalo na půdě židovského náboženského myšlení, kde se očekával příchod nové doby, která skoncuje se zotročováním a násilím a nastolí vládu spravedlnosti, míru a svobody (Boží království na zemi) – tyto své představy vtělili do osoby Ježíše z Nazaretu
lidská – formou je rozum
• i v názorem na společnost se projevila Aristotelova obrovská pracovitost a zvídavost
• prostudoval množství řeckých ústav a došel k závěru, že člověk je bytostí společenskou a musí se naučit spolunažívat s ostatními lidmi
• je rovněž odpůrcem demokracie a zastáncem vlády osvícené aristokracie
• uznává soukromé vlastnictví a velmi si váží střední vrstvy společnosti (svobodní občané, řemeslníci, rolníci), odmítá však obchod a lichvu
Počátky středověké filozofie – patristika
Křesťanství
• duchovní zdroj středověké kultury, postupně se stalo nejrozšířenějším světonázorem
• vznikalo na půdě židovského náboženského myšlení, kde se očekával příchod nové doby, která skoncuje se zotročováním a násilím a nastolí vládu spravedlnosti, míru a svobody (Boží království na zemi) – tyto své představy vtělili do osoby Ježíše z Nazaretu
a) Historická část života Ježíše
- skutečná historická postava, která ve svých vystoupeních opravdu mluvila o příchodu spravedlivějšího světa; oslovil tím zejména chudé a bezmocné, a proto mělo toto myšlení od počátku silný sociální náboj → tehdejší římská moc jej proto odsoudila k trestu smrti ukřižováním
b) mytologická část života Ježíše
- záhy po jeho smrti se mezi jeho učedníky objevilo přesvědčení, že Ježíš žije (vzkříšení) – vědec může jen žasnout, že tato prvotní myšlenka křesťanství nejvíce ovlivňuje dějiny světa a myšlení lidí dodnes
Patristika
• 1. – 8. století
• vznikla ze slova „páter“, proto je také nazývána filozofií církevních otců
• v období patristiky muselo rodící se křesťanství vyřešit několik základních problémů:
- už od 1.století muselo křesťanství hledat a vytvářet vhodný pojmový aparát, který by byl srozumitelný vzdělanému řeckému a římskému obyvatelstvu
- bylo třeba usmířit židovské, antické a křesťanské myšlení
b) mytologická část života Ježíše
- záhy po jeho smrti se mezi jeho učedníky objevilo přesvědčení, že Ježíš žije (vzkříšení) – vědec může jen žasnout, že tato prvotní myšlenka křesťanství nejvíce ovlivňuje dějiny světa a myšlení lidí dodnes
Patristika
• 1. – 8. století
• vznikla ze slova „páter“, proto je také nazývána filozofií církevních otců
• v období patristiky muselo rodící se křesťanství vyřešit několik základních problémů:
- už od 1.století muselo křesťanství hledat a vytvářet vhodný pojmový aparát, který by byl srozumitelný vzdělanému řeckému a římskému obyvatelstvu
- bylo třeba usmířit židovské, antické a křesťanské myšlení
Bylo třeba vyřešit otázku ...
- bylo třeba vyřešit otázku podoby křesťanského Boha, zde vzniká geniální myšlenka o tzv. SVATÉ TROJICI, kdy mluvíme o tzv. trojjedinosti Boha:
1. Otec (stvořitel, Hospodin)
2. Syn (vykupitel)
3. Duch svatý (Ježíš byl vzkříšen v myšlenkách)
Apologeti, hereze
- zhruba v prvních třech staletích byli přívrženci křesťanství napadáni a vyvstala potřeba křesťanství teoreticky bránit – tohoto úkolu se ujali Apologeti (apologie = obrana)
- postupovali přitom v základě 2 směry:
1. směr – největším představitelem je Justinos, spatřovali v antickém náboženství jakýsi předstupeň křesťanství, na který křesťanství navazuje
2. směr – největším představitelem je Tertullianus, považoval antické náboženství za zcela chybné a úplně jej zavrhnul
- ve snaze některých církevních otců bránit křesťanství, popř. jej sbližovat s jinými náboženstvími, došlo k tomu, že v křesťanství se projevily neautentické myšlenky velmi vzdálené křesťanství – mluvíme o tzv. herezích (= odpadlictví, kacířství)
1. Otec (stvořitel, Hospodin)
2. Syn (vykupitel)
3. Duch svatý (Ježíš byl vzkříšen v myšlenkách)
Apologeti, hereze
- zhruba v prvních třech staletích byli přívrženci křesťanství napadáni a vyvstala potřeba křesťanství teoreticky bránit – tohoto úkolu se ujali Apologeti (apologie = obrana)
- postupovali přitom v základě 2 směry:
1. směr – největším představitelem je Justinos, spatřovali v antickém náboženství jakýsi předstupeň křesťanství, na který křesťanství navazuje
2. směr – největším představitelem je Tertullianus, považoval antické náboženství za zcela chybné a úplně jej zavrhnul
- ve snaze některých církevních otců bránit křesťanství, popř. jej sbližovat s jinými náboženstvími, došlo k tomu, že v křesťanství se projevily neautentické myšlenky velmi vzdálené křesťanství – mluvíme o tzv. herezích (= odpadlictví, kacířství)
Díla: Obrana Sókratova
Faidros (O kráse)
Ústava
• Platónova filozofie nebyla systematická, ale byla obrazná a poetická
• Základním pojmem je tzv. „svět idejí“ – je to ten svět, kde pobývaly naše duše předtím, než sestoupily do lidského těla
• Platón se ptá: „Jak je možné, že člověk v nedokonalém světě plném bezpráví a násilí je schopen citu a vnímání krásy?“ a odpovídá: „Je to proto, že naše duše setrvávala právě ve světě idejí.“
• v Ústavě uvedl tzv. mýtus o jeskyni, který vysvětluje právě tento svět idejí
• věci jsou tedy pomíjivé, nedokonalé, svět idejí je věčný
• z tohoto pohledu je pak život člověka rozpomínáním se na svět idejí (anamnésis)
• dokladem toho, že naše duše pochází ze světa idejí, jsou 2 pojmy: krása a láska
• platonická láska – podle Platóna má láska blíže k moudrosti než k žádostivosti
• přišel s modelem tzv. ideálního státu – měly by ho tvořit 3 společenské vrstvy:
1. řemeslníci, rolníci – starají se o materiální statky
2. vojáci – dbají na čest a bezpečnost občanů
3. filozofové – starají se o rozum
Ústava
• Platónova filozofie nebyla systematická, ale byla obrazná a poetická
• Základním pojmem je tzv. „svět idejí“ – je to ten svět, kde pobývaly naše duše předtím, než sestoupily do lidského těla
• Platón se ptá: „Jak je možné, že člověk v nedokonalém světě plném bezpráví a násilí je schopen citu a vnímání krásy?“ a odpovídá: „Je to proto, že naše duše setrvávala právě ve světě idejí.“
• v Ústavě uvedl tzv. mýtus o jeskyni, který vysvětluje právě tento svět idejí
• věci jsou tedy pomíjivé, nedokonalé, svět idejí je věčný
• z tohoto pohledu je pak život člověka rozpomínáním se na svět idejí (anamnésis)
• dokladem toho, že naše duše pochází ze světa idejí, jsou 2 pojmy: krása a láska
• platonická láska – podle Platóna má láska blíže k moudrosti než k žádostivosti
• přišel s modelem tzv. ideálního státu – měly by ho tvořit 3 společenské vrstvy:
1. řemeslníci, rolníci – starají se o materiální statky
2. vojáci – dbají na čest a bezpečnost občanů
3. filozofové – starají se o rozum
Preferuje vrstvu filozofů, ...
• preferuje vrstvu filozofů, podle něj by filozofové žili v tzv. spotřebním komunismu, tzn. neměli by žádnou starost o materiální zabezpečení své a svých blízkých a jejich základním úkolem by bylo pouze rozumné řízení státu; dokonce říká, jak by se člověk mohl naplno věnovat řízení státu, když by měl starost o to, co dát do hrnce
• politologové a filozofové v pozdější době usoudili, že Platón svou teorií poprvé definoval fungování totalitního státu; vycházeli přitom z toho, že filozofové se postupně vybaví tzv. ideologií, která už nemusí sledovat prospěch celku, ale bude zdůvodňovat oprávněnost vládnoucí vrstvy
Aristoteles
• žák Platóna, od jeho učení se výrazně odchýlil a kritizoval jej
• založil školu lykeion (olivový háj) – postavil sloupořadí (peripathos) – peripatetická škola
• učitel a vychovatel Alexandra Makedonského
• proti Platónovi byl velmi všestrannou osobností, pracoval systematicky, vytvořil do té doby nejobsáhlejší vědecké dílo v Evropě
• politologové a filozofové v pozdější době usoudili, že Platón svou teorií poprvé definoval fungování totalitního státu; vycházeli přitom z toho, že filozofové se postupně vybaví tzv. ideologií, která už nemusí sledovat prospěch celku, ale bude zdůvodňovat oprávněnost vládnoucí vrstvy
Aristoteles
• žák Platóna, od jeho učení se výrazně odchýlil a kritizoval jej
• založil školu lykeion (olivový háj) – postavil sloupořadí (peripathos) – peripatetická škola
• učitel a vychovatel Alexandra Makedonského
• proti Platónovi byl velmi všestrannou osobností, pracoval systematicky, vytvořil do té doby nejobsáhlejší vědecké dílo v Evropě
Dílo:
• dílo: Metafyzika (filozofie)
Etika Nikomachova (etika)
Rétorika (řečnictví)
Poetika (literatura a drama, vytvořil dějovou křivku)
Organon (logika)
• odmítal Platónovu představu o světě idejí, kdy tvrdil, že duše nemůže pobývat mimo náš reálný svět → teorie látky a formy (každá věc je složena z „mrtvé látky“, ke které přistupuje „živá forma“)
• tvrdil, že látka sama o sobě existovat nemůže, až forma dává látce tvar; forma však může být zároveň látkou pro další formu (řetězce); ptá se, jestli existuje nějaká prvotní látka a forma (forma všech forem je Bůh)
• definoval pohyb = proces, v němž látka nabývá formy; my se můžeme ptát po cíli – cíl pohybu určuje tzv. thelos (účel), což můžeme chápat jako vnitřní příčinu všech věcí (tu určuje Bůh)
• i v názorech na společnost uplatnil teorii o látce a formě → tělo je látkou a duše formou, příčinnou živého těla a také zdrojem pohybu, sídlí podle něj v srdci
Etika Nikomachova (etika)
Rétorika (řečnictví)
Poetika (literatura a drama, vytvořil dějovou křivku)
Organon (logika)
• odmítal Platónovu představu o světě idejí, kdy tvrdil, že duše nemůže pobývat mimo náš reálný svět → teorie látky a formy (každá věc je složena z „mrtvé látky“, ke které přistupuje „živá forma“)
• tvrdil, že látka sama o sobě existovat nemůže, až forma dává látce tvar; forma však může být zároveň látkou pro další formu (řetězce); ptá se, jestli existuje nějaká prvotní látka a forma (forma všech forem je Bůh)
• definoval pohyb = proces, v němž látka nabývá formy; my se můžeme ptát po cíli – cíl pohybu určuje tzv. thelos (účel), což můžeme chápat jako vnitřní příčinu všech věcí (tu určuje Bůh)
• i v názorech na společnost uplatnil teorii o látce a formě → tělo je látkou a duše formou, příčinnou živého těla a také zdrojem pohybu, sídlí podle něj v srdci
Prótagorás dopracoval Hérakleitovu ...
• Prótagorás dopracoval Hérakleitovu dialektiku do liddských důsledků a dospěl až k tzv. subjektivismu (pouze člověk je ten, kdo věci hodnotí → nebylo možné posoudit, které myšlení je pokrokovější a pravdivější, protože každý subjekt má nárok na svou pravdu; proto lze také těžko poznat svět)
• v subjektivismu došel nejdále Gorgiás, který vytvořil až učení o noetické skepsi – rozdělil je do 3 bodů: 1. nic není
2. kdyby něco bylo, nemohlo by to být poznáno
3. i kdyby to bylo poznáno, nemohlo by to být sděleno ostatním
• prostřednictvím odpůrců subjektivismu nakonec získal pojem „Sofisté“ druhý význam slova, jako chytráctví nebo zdánlivá moudrost → těmto řečem říkáme sofismata
Nejvýznamnější filozofové
Sokrates
• člověk neurozený s hašteřivou a uhádanou ženou Xantypou (on sám nelitoval, že má za ženu Xantypu, protože hádky s ní mu byly průpravou pro filozofické debaty)
• chodil na místa, kde se shromažďovalo množství lidí (tržiště, sportoviště) a především s mladými lidmi zde zapřádal řeč → věnoval se především etickým otázkám, ale nemoralizoval a nepoučoval o vznešených pravdách
• v subjektivismu došel nejdále Gorgiás, který vytvořil až učení o noetické skepsi – rozdělil je do 3 bodů: 1. nic není
2. kdyby něco bylo, nemohlo by to být poznáno
3. i kdyby to bylo poznáno, nemohlo by to být sděleno ostatním
• prostřednictvím odpůrců subjektivismu nakonec získal pojem „Sofisté“ druhý význam slova, jako chytráctví nebo zdánlivá moudrost → těmto řečem říkáme sofismata
Nejvýznamnější filozofové
Sokrates
• člověk neurozený s hašteřivou a uhádanou ženou Xantypou (on sám nelitoval, že má za ženu Xantypu, protože hádky s ní mu byly průpravou pro filozofické debaty)
• chodil na místa, kde se shromažďovalo množství lidí (tržiště, sportoviště) a především s mladými lidmi zde zapřádal řeč → věnoval se především etickým otázkám, ale nemoralizoval a nepoučoval o vznešených pravdách
Ve svých dialozích spíše pomáhal ...
• ve svých dialozích spíše pomáhal na svět myšlenkám, které má člověk ve svém nitru → tuto metodu nazval „metoda porodní“ (po řemeslu své matky), my ji dnes nazýváme „metoda dialogu“
• citát: „Vím, že nic nevím.“ – sklání se před tím, co všechno v sobě může člověk nalézt a odhalit
• Sókratovi šlo o pravdu, snažil se definovat příklady dobra či spravedlnosti a postupoval při tom tak, že vylučoval nepodstatné znaky a jevy, až zůstaly pouze důležité rysy, a na jejich základě teprve definoval
• v otázkách společenských byl odpůrcem demokracie a přívržencem aristokratické formy vlády
• jako první myslitel odhalil slabinu demokracie → demokracie je pro občany nejjednodušší cestou k příjemnosti a pohodlnosti
Platón
• nejnadanější Sokratův žák (vzpomínal jej ve všech svých dílech)
• pocházel z aristokratické rodiny, byl odpůrce demokracie
• v Athénách založil na místě zasvěceném Akadémovi školu nazvanou akademie (duchovní nebo umělecký ráz)
• citát: „Vím, že nic nevím.“ – sklání se před tím, co všechno v sobě může člověk nalézt a odhalit
• Sókratovi šlo o pravdu, snažil se definovat příklady dobra či spravedlnosti a postupoval při tom tak, že vylučoval nepodstatné znaky a jevy, až zůstaly pouze důležité rysy, a na jejich základě teprve definoval
• v otázkách společenských byl odpůrcem demokracie a přívržencem aristokratické formy vlády
• jako první myslitel odhalil slabinu demokracie → demokracie je pro občany nejjednodušší cestou k příjemnosti a pohodlnosti
Platón
• nejnadanější Sokratův žák (vzpomínal jej ve všech svých dílech)
• pocházel z aristokratické rodiny, byl odpůrce demokracie
• v Athénách založil na místě zasvěceném Akadémovi školu nazvanou akademie (duchovní nebo umělecký ráz)
Každé jsoucno má svoji hranici (řecky paras)
- každé jsoucno má svoji hranici (řecky paras) – tento rozměr či tvar lze nejlépe vyjádřit číslem
- nepovažoval číslo pouze za matematický symbol, ale tvrdil, že číslem vyjadřujeme také kvalitu
- čísly můžeme označit tóny hudby, spektrum barev apod.
- vše je v jakési numerické (číselné) harmonii a na základě této harmonie je vybudován celý vesmír (kosmos)
- jeho učení má také etický rozměr – „Abychom mohli tuto harmonii zkoumat a poznat, musíme kultivovat a harmonizovat svou vlastní duši“
Elejská škola
• pojmenována podle osady v JZ Itálii
Parmenidés z Eleje
- vlastní zakladatel Elejské školy
- proslavil se výrokem: „Nebytí není“ – tvrdil, že existuje pouze bytí, tj. trvalý, pevný a neměnný svět
- odmítal existenci jakéhokoliv volného prostoru, tudíž něčeho, co existuje mimo náš svět
- v případě, že by volný prostor existoval, tak jsoucno by se v něm mohlo ztrácet, přelévat se
- tím pádem vyvracel i existenci pohybu a to, co považujeme za pohyb, je pouze náš smyslový klam
- podle něj člověk nemá věřit nespolehlivým smyslům, ale pouze v logiku rozumu
- nepovažoval číslo pouze za matematický symbol, ale tvrdil, že číslem vyjadřujeme také kvalitu
- čísly můžeme označit tóny hudby, spektrum barev apod.
- vše je v jakési numerické (číselné) harmonii a na základě této harmonie je vybudován celý vesmír (kosmos)
- jeho učení má také etický rozměr – „Abychom mohli tuto harmonii zkoumat a poznat, musíme kultivovat a harmonizovat svou vlastní duši“
Elejská škola
• pojmenována podle osady v JZ Itálii
Parmenidés z Eleje
- vlastní zakladatel Elejské školy
- proslavil se výrokem: „Nebytí není“ – tvrdil, že existuje pouze bytí, tj. trvalý, pevný a neměnný svět
- odmítal existenci jakéhokoliv volného prostoru, tudíž něčeho, co existuje mimo náš svět
- v případě, že by volný prostor existoval, tak jsoucno by se v něm mohlo ztrácet, přelévat se
- tím pádem vyvracel i existenci pohybu a to, co považujeme za pohyb, je pouze náš smyslový klam
- podle něj člověk nemá věřit nespolehlivým smyslům, ale pouze v logiku rozumu
Zenón z Eleje
Parmenidův žák
celé své filozofické dílo zaměřil především na obhajobu Parmenidova učení o neexistenci pohybu
vytvářel tzv. aporie (logické paradoxy)
Hérakleitos z Efesu
jeden z největších filozofů předsókratovského období
vytvořil učení zcela protikladné k Parmenidovi
tvrdil, že vše se neustále mění, že nabývá každá věc i jev nových podob a nových kvalit
vyslovil známý citát: „Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ (nikdy se neopakuje tatáž situace, vše plyne, vyvíjíme se)
vývoj (proměnlivost) se podle něj děje na základě boje protikladů, vše má podle něj dva póly a ty mezi sebou „neustále soupeří“ – jsou antagonisté; až zvítězí jeden z nich, nastupuje nová kvalita; klid je tedy pouze zdánlivý a dočasný
rychlost změn není stále stejná a není také stejně intenzivní
použil zde druhý citát: „Svět je věčně planoucím ohněm“ (, který hoří s různou intenzitou, ale nikdy nepohasíná); jediné, co je neměnné a trvalé, je tzv. logos (určující prvek světa)
je právem považován za zakladatele moderní dialektiky
celé své filozofické dílo zaměřil především na obhajobu Parmenidova učení o neexistenci pohybu
vytvářel tzv. aporie (logické paradoxy)
Hérakleitos z Efesu
jeden z největších filozofů předsókratovského období
vytvořil učení zcela protikladné k Parmenidovi
tvrdil, že vše se neustále mění, že nabývá každá věc i jev nových podob a nových kvalit
vyslovil známý citát: „Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ (nikdy se neopakuje tatáž situace, vše plyne, vyvíjíme se)
vývoj (proměnlivost) se podle něj děje na základě boje protikladů, vše má podle něj dva póly a ty mezi sebou „neustále soupeří“ – jsou antagonisté; až zvítězí jeden z nich, nastupuje nová kvalita; klid je tedy pouze zdánlivý a dočasný
rychlost změn není stále stejná a není také stejně intenzivní
použil zde druhý citát: „Svět je věčně planoucím ohněm“ (, který hoří s různou intenzitou, ale nikdy nepohasíná); jediné, co je neměnné a trvalé, je tzv. logos (určující prvek světa)
je právem považován za zakladatele moderní dialektiky
Antičtí atomisté
Leukippos, Démokritos
• atomisté učinili zdánlivě nemožný pokus o usmíření Eleatů s názory Hérakleita
• od Eleatů přijali teorii o trvalosti a neměnnosti a dali mu podobu trvalých a neměnných atomů
• z Hérakleitova učení přijali názor, že mezi atomy je jakýsi prázdný prostor (prázdno), který může být různě veliký, atomy mohou být spolu různě propojovány apod.
Řecká filozofie klasického období
• nejslavnější období řecké filozofie, kdy především zásluhou Sókrata, Platóna a Aristotela byly vytvořeny v rámci Evropy filozofické soustavy, které ovlivnily nejen starověk, ale také středověk i novověk
Sofisté
• v předchozím období se ve filozofii nahromadila celá řada různých názorů, někdy až filozofických škol, a pro obyvatele Řecka (především Athén) to znamenalo velký myšlenkový chaos, kdy si jednotlivé názory protiřečily
• navíc pro řecké občany začaly být prvořadé praktické životní otázky a jednou z nich byl úspěch a kariéra
• k tomu byla potřebná veřejná činnost a úspěch ve veřejné činnosti zajišťovalo umění řečnictví (rétorika)
• nastal tedy čas tzv. učitelů moudrosti: Prótagorás a Gorgiás
• atomisté učinili zdánlivě nemožný pokus o usmíření Eleatů s názory Hérakleita
• od Eleatů přijali teorii o trvalosti a neměnnosti a dali mu podobu trvalých a neměnných atomů
• z Hérakleitova učení přijali názor, že mezi atomy je jakýsi prázdný prostor (prázdno), který může být různě veliký, atomy mohou být spolu různě propojovány apod.
Řecká filozofie klasického období
• nejslavnější období řecké filozofie, kdy především zásluhou Sókrata, Platóna a Aristotela byly vytvořeny v rámci Evropy filozofické soustavy, které ovlivnily nejen starověk, ale také středověk i novověk
Sofisté
• v předchozím období se ve filozofii nahromadila celá řada různých názorů, někdy až filozofických škol, a pro obyvatele Řecka (především Athén) to znamenalo velký myšlenkový chaos, kdy si jednotlivé názory protiřečily
• navíc pro řecké občany začaly být prvořadé praktické životní otázky a jednou z nich byl úspěch a kariéra
• k tomu byla potřebná veřejná činnost a úspěch ve veřejné činnosti zajišťovalo umění řečnictví (rétorika)
• nastal tedy čas tzv. učitelů moudrosti: Prótagorás a Gorgiás
Myšlení staré Číny je postaveno ...
• myšlení staré Číny je postaveno na tzv. koincidenci (nahodilosti)
• myšlení v Evropě je postaveno na tzv. kauzalitě (příčinnost)
• jeden z největších vysvětlovačů byl čínský filozof Konfucius
KONFUCIÁNSTVÍ (6.st.př.n.l.)
• Konfucius byl nejvýznamnějším čínským filozofem
• pocházel z neurozené chudé rodiny, vlastní pílí získal na svou dobu obrovské vzdělání a stal se rádcem panovníků
• názory na něj jsou rozporuplné, jedni jej považovali za moralistu a přisluhovače vládnoucích vrstev, druzí jej považovali za geniálního myslitele
• nezabýval se vůbec otázkami ontologickými, ale pouze etikou
• hlavními pojmy jeho filozofie jsou ušlechtilost a povinnost
• ušlechtilost spočívá v hledání správné cesty a tou je především vzdělanost, úcta k pořádku a tradici a rozumná správa věcí
• správnou cestu musí respektovat i samotný panovník; pokud tomu tak nebude, může následovat trest v podobě nepokojů a přírodních katastrof
• když se jej v závěru života zeptali jeho příznivci na to, čím by se měl člověk v životě řídit, odpověděl, že je to sympatie–šu ( = býti jako), což představuje myšlenku vcítit se do druhého jako bych to byl já sám (nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě)
• myšlení v Evropě je postaveno na tzv. kauzalitě (příčinnost)
• jeden z největších vysvětlovačů byl čínský filozof Konfucius
KONFUCIÁNSTVÍ (6.st.př.n.l.)
• Konfucius byl nejvýznamnějším čínským filozofem
• pocházel z neurozené chudé rodiny, vlastní pílí získal na svou dobu obrovské vzdělání a stal se rádcem panovníků
• názory na něj jsou rozporuplné, jedni jej považovali za moralistu a přisluhovače vládnoucích vrstev, druzí jej považovali za geniálního myslitele
• nezabýval se vůbec otázkami ontologickými, ale pouze etikou
• hlavními pojmy jeho filozofie jsou ušlechtilost a povinnost
• ušlechtilost spočívá v hledání správné cesty a tou je především vzdělanost, úcta k pořádku a tradici a rozumná správa věcí
• správnou cestu musí respektovat i samotný panovník; pokud tomu tak nebude, může následovat trest v podobě nepokojů a přírodních katastrof
• když se jej v závěru života zeptali jeho příznivci na to, čím by se měl člověk v životě řídit, odpověděl, že je to sympatie–šu ( = býti jako), což představuje myšlenku vcítit se do druhého jako bych to byl já sám (nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě)
TAOISMUS (6.-5.př.n.l.)
• za zakladatele je považován Lao-c‘
• jedná se o filozofii ryze přírodní, která tvrdí, že základem světa je proudění čchi – toto proudění se týká všech látek ve vesmíru včetně živých organismů a člověka
• můžeme jej chápat jako tok energie, který je příčinou pohybu a veškerého života
• toto proudění pochází ze základu tao
• pokud se tento tok energie přeruší, v přírodě nastává nerovnováha a přírodní katastrofy, u živých organismů nemoc, popř. smrt
Předsókratovská antická filozofie
- 6. – 4.st.př.Kr.
- hlavním zájmem filozofů v tomto období bylo hledání odpovědi na otázku „Jak vznikl svět?“ a „Z čeho je svět tvořen?“
• jedná se o filozofii ryze přírodní, která tvrdí, že základem světa je proudění čchi – toto proudění se týká všech látek ve vesmíru včetně živých organismů a člověka
• můžeme jej chápat jako tok energie, který je příčinou pohybu a veškerého života
• toto proudění pochází ze základu tao
• pokud se tento tok energie přeruší, v přírodě nastává nerovnováha a přírodní katastrofy, u živých organismů nemoc, popř. smrt
Předsókratovská antická filozofie
- 6. – 4.st.př.Kr.
- hlavním zájmem filozofů v tomto období bylo hledání odpovědi na otázku „Jak vznikl svět?“ a „Z čeho je svět tvořen?“
Mílétská škola
• filozofové žili v přístavním městě Mílétos v Malé Asii
• první filozofové, kteří začali realizovat přechod od mýtu k filozofii
• šlo jim o snahu vyložit svět z něho samotného, tj. přirozeným způsobem
• hledali pralátku = arché, z níž všechno vzniká i do níž vše zaniká
• věřili, že pralátka je obdařena životem, energií, která je zárukou vývoje a pohybu
• říkalo se jim také „hýlozoisté“ (hýle = hmota; zóe = život)
Thales
považoval za pralátku vodu; věřil, že voda není pouze fyzikální látkou, ale že je obdařena vnitřní božskou silou
tvrdil, že Země je plochá deska plovoucí na tzv. světovém oceánu a že když dojde k vlnobití, Země začne praskat, pak vzniká zemětřesení a sopečná aktivita
na tehdejší dobu měl poměrně pokrokové názory, snažil se vysvětlit vznik světa bez pomoci bohů
za jeho doby převládal názor, že přírodní katastrofy způsobují hněvající se bohové v podsvětí
• první filozofové, kteří začali realizovat přechod od mýtu k filozofii
• šlo jim o snahu vyložit svět z něho samotného, tj. přirozeným způsobem
• hledali pralátku = arché, z níž všechno vzniká i do níž vše zaniká
• věřili, že pralátka je obdařena životem, energií, která je zárukou vývoje a pohybu
• říkalo se jim také „hýlozoisté“ (hýle = hmota; zóe = život)
Thales
považoval za pralátku vodu; věřil, že voda není pouze fyzikální látkou, ale že je obdařena vnitřní božskou silou
tvrdil, že Země je plochá deska plovoucí na tzv. světovém oceánu a že když dojde k vlnobití, Země začne praskat, pak vzniká zemětřesení a sopečná aktivita
na tehdejší dobu měl poměrně pokrokové názory, snažil se vysvětlit vznik světa bez pomoci bohů
za jeho doby převládal názor, že přírodní katastrofy způsobují hněvající se bohové v podsvětí
Anaximandros
filozoficky nejvýznamnější z mílétské školy
nespokojil se s teorií, že pralátkou by mohl být pouze jeden živel
za arché považoval neurčitý princip apeiron (to, co nemá hranice), což ovlivnilo i další školy
apeiron je pro naše smysly nedostupný, protože my můžeme vnímat pouze věci; věci vznikají až vydělením (vytvarováním) z apeironu, nejsou však trvalé, ale pomíjivé
dokonce tvrdil, že vznik věcí je pokusem o vymezení (spoutání) apeironu, který je potrestán rozplynutím všech věcí
Anaximenés
za pralátku považoval neomezený vzduch a jeho zhušťováním nebo zřeďováním vznikají nové látky
v porovnání s Anaximandrem jsou jeho názory opět krokem zpět; pravděpodobně ho k nim vedla představa, že vzduch je základní podmínkou života rostlin a živočichů
Pýthagorás a jeho škola
působil v řeckých osadách na jihu Itálie a jeho myšlení bylo paradoxní:
1. založil hnutí orfiků podle boha Orfea (bůh záhrobí) a věřil, že lidské tělo je hrobem duše a duše se snaží osvobodit → učení o stěhování duší
2. založil celou svou vědu na přesnosti a vědeckosti
byl velkým odpůrcem apeironu - tvrdil, že to, co je bezrozměrné, neomezené, vlastně neexistuje
nespokojil se s teorií, že pralátkou by mohl být pouze jeden živel
za arché považoval neurčitý princip apeiron (to, co nemá hranice), což ovlivnilo i další školy
apeiron je pro naše smysly nedostupný, protože my můžeme vnímat pouze věci; věci vznikají až vydělením (vytvarováním) z apeironu, nejsou však trvalé, ale pomíjivé
dokonce tvrdil, že vznik věcí je pokusem o vymezení (spoutání) apeironu, který je potrestán rozplynutím všech věcí
Anaximenés
za pralátku považoval neomezený vzduch a jeho zhušťováním nebo zřeďováním vznikají nové látky
v porovnání s Anaximandrem jsou jeho názory opět krokem zpět; pravděpodobně ho k nim vedla představa, že vzduch je základní podmínkou života rostlin a živočichů
Pýthagorás a jeho škola
působil v řeckých osadách na jihu Itálie a jeho myšlení bylo paradoxní:
1. založil hnutí orfiků podle boha Orfea (bůh záhrobí) a věřil, že lidské tělo je hrobem duše a duše se snaží osvobodit → učení o stěhování duší
2. založil celou svou vědu na přesnosti a vědeckosti
byl velkým odpůrcem apeironu - tvrdil, že to, co je bezrozměrné, neomezené, vlastně neexistuje
Základem jeho učení jsou tzv. 4 ušlechtilé pravdy:
1. vše v životě je strast
2. příčinou strasti je touha a žízeň po životě
3. se zánikem touhy po životě zanikne i strast
4. cestou k zániku strasti je tzv. osmidílná stezka:
• mravný život – je představován 5 body:
- nezabíjet a neubližovat živým tvorům
- nekrást
- nelhat
- nezneužívat sexualitu
- nezneužívat alkohol a jiné omamné látky
• kultivace mysli
- meditace – měla by způsobit to, že potlačíme naše tužby a chtivost, v konečné fázi by měla sloužit k vyvanutí jáství (odstranění egoismu)
- nakonec dojde k osvobození od tužeb a poznání vnitřního světa = nirvána
• moudrost
- základem je učení o ne-já
- vlastní já neexistuje, člověk je mnoha proměnlivými elementy (např. tělesnost, vnímání, cítění, charakter apod.)
- tím, že jsou charakteristiky proměnlivé, nikdy nemůžeme říct „Toto je mé já“
- moudrost odstraňuje egoismus; chce, aby se člověk díval na svět z jiného úhlu
2. příčinou strasti je touha a žízeň po životě
3. se zánikem touhy po životě zanikne i strast
4. cestou k zániku strasti je tzv. osmidílná stezka:
• mravný život – je představován 5 body:
- nezabíjet a neubližovat živým tvorům
- nekrást
- nelhat
- nezneužívat sexualitu
- nezneužívat alkohol a jiné omamné látky
• kultivace mysli
- meditace – měla by způsobit to, že potlačíme naše tužby a chtivost, v konečné fázi by měla sloužit k vyvanutí jáství (odstranění egoismu)
- nakonec dojde k osvobození od tužeb a poznání vnitřního světa = nirvána
• moudrost
- základem je učení o ne-já
- vlastní já neexistuje, člověk je mnoha proměnlivými elementy (např. tělesnost, vnímání, cítění, charakter apod.)
- tím, že jsou charakteristiky proměnlivé, nikdy nemůžeme říct „Toto je mé já“
- moudrost odstraňuje egoismus; chce, aby se člověk díval na svět z jiného úhlu
Známou odnoží buddhismu ...
• známou odnoží buddhismu je lámaismus
• nazývá se tak proto, že jeho nositelé jsou lámové (= mniši), nejznámější z nich je pančenláma a dalajláma
• základ lámaismu spočívá v tzv. tantrách – tajné nauky a znaky, které mají duchovní energii
• lámaismus je od ukončení 2.SV symbolem protičínského útlaku
Čínská filozofie
I-T’ING
• nejstarší čínské myšlení, které ovlivňuje čínskou filozofii dodnes
• „I“ značí chameleona (symbol proměny), „t’ing“ značí knihu (spis, pojednání) kniha proměn
• obsah knihy tvoří 64 hexagramů (šestičar) , jejichž základem jsou 2 typy čar – plná a přerušovaná
• plná = jang, přerušovaná = jin tato slova představují 2 protikladné energie, ty se navzájem doplňují a jedna bez druhé nemůže existovat, jsou symbolem života v přírodě i dění ve společnosti
• I-t’ing bývá také nazýváno Věšteckou knihou – ve staré Číně začali učenci vysvětlovat hexagramy a na základě vysvětlování pak předvídali budoucí jevy v přírodě, popř. situace ve společnosti
• nazývá se tak proto, že jeho nositelé jsou lámové (= mniši), nejznámější z nich je pančenláma a dalajláma
• základ lámaismu spočívá v tzv. tantrách – tajné nauky a znaky, které mají duchovní energii
• lámaismus je od ukončení 2.SV symbolem protičínského útlaku
Čínská filozofie
I-T’ING
• nejstarší čínské myšlení, které ovlivňuje čínskou filozofii dodnes
• „I“ značí chameleona (symbol proměny), „t’ing“ značí knihu (spis, pojednání) kniha proměn
• obsah knihy tvoří 64 hexagramů (šestičar) , jejichž základem jsou 2 typy čar – plná a přerušovaná
• plná = jang, přerušovaná = jin tato slova představují 2 protikladné energie, ty se navzájem doplňují a jedna bez druhé nemůže existovat, jsou symbolem života v přírodě i dění ve společnosti
• I-t’ing bývá také nazýváno Věšteckou knihou – ve staré Číně začali učenci vysvětlovat hexagramy a na základě vysvětlování pak předvídali budoucí jevy v přírodě, popř. situace ve společnosti
Idealismus:
- idealismus – základním prvkem světa je idea (myšlenka), ze které vzniká i hmotný svět tomuto principu říkáme „božský duchovní princip“
a) objektivní – základ světa existuje nezávisle na našich myšlenkách
b) subjektivní – bytí je odvozeno z našeho vědomí, naše vědomí formuje realitu
• gnoseologie = noetika = nauka o poznání
- zkoumá, do jaké míry a zda vůbec lze jsoucno poznat
- druhy poznání:
a) smyslové
b) rozumové – je založeno na vyvozování určitých závěrů, zobecňování, kombinaci v myšlení, propojování jednotlivých smyslových vjemů, abstrakci
- schopnosti našeho poznání říkají, do jaké míry můžeme poznat jsoucno:
1) naivní realismus – svět je takový, jak jej vidíme; můžeme jej dokonale poznat
2) skepticismus – pochybování o našich schopnostech poznat svět; svět můžeme poznat jen částečně
3) agnosticismus – objektivní poznání světa není možné, svět nelze poznat
a) objektivní – základ světa existuje nezávisle na našich myšlenkách
b) subjektivní – bytí je odvozeno z našeho vědomí, naše vědomí formuje realitu
• gnoseologie = noetika = nauka o poznání
- zkoumá, do jaké míry a zda vůbec lze jsoucno poznat
- druhy poznání:
a) smyslové
b) rozumové – je založeno na vyvozování určitých závěrů, zobecňování, kombinaci v myšlení, propojování jednotlivých smyslových vjemů, abstrakci
- schopnosti našeho poznání říkají, do jaké míry můžeme poznat jsoucno:
1) naivní realismus – svět je takový, jak jej vidíme; můžeme jej dokonale poznat
2) skepticismus – pochybování o našich schopnostech poznat svět; svět můžeme poznat jen částečně
3) agnosticismus – objektivní poznání světa není možné, svět nelze poznat
Nejefektivnější způsoby poznání:
- empirismus – nejefektivnější poznání je zkušenostní poznání
- racionalismus – nejefektivnější poznání nečerpá ze zkušeností, ale z principů a zásad, které jsou našemu rozumu vrozené
-senzualismus – nejefektivnější poznání je poznání smyslové
-intuitivismus – nejefektivnější poznání je na základě intuice (= vhled do celku, kdy není jasný původ tohoto vhledu)
• filozofická antropologie = praktická filozofie = etika
- zkoumá, jak má člověk jednat a zda existují pravidla pro jeho chování
Nejstarší filozofická učení
Indická filozofie
- dějiny indického myšlení začínají mezi lety 2000-1500 př.n.l., kdy přicházejí Áriové na území dnešní Indie
- o jejich myšlení se dozvídáme ze 3 základních textů: bráhmany, védy, upanišady
- pro celé indické myšlení (myšlení celé V a JV Asie) je typická tolerance a úcta ke všemu živému a především zdůrazňování toho, jak má člověk žít, než pouhé zastávání teorií
- racionalismus – nejefektivnější poznání nečerpá ze zkušeností, ale z principů a zásad, které jsou našemu rozumu vrozené
-senzualismus – nejefektivnější poznání je poznání smyslové
-intuitivismus – nejefektivnější poznání je na základě intuice (= vhled do celku, kdy není jasný původ tohoto vhledu)
• filozofická antropologie = praktická filozofie = etika
- zkoumá, jak má člověk jednat a zda existují pravidla pro jeho chování
Nejstarší filozofická učení
Indická filozofie
- dějiny indického myšlení začínají mezi lety 2000-1500 př.n.l., kdy přicházejí Áriové na území dnešní Indie
- o jejich myšlení se dozvídáme ze 3 základních textů: bráhmany, védy, upanišady
- pro celé indické myšlení (myšlení celé V a JV Asie) je typická tolerance a úcta ke všemu živému a především zdůrazňování toho, jak má člověk žít, než pouhé zastávání teorií
BRÁHMANISMUS
• dharma (řád)
- vše, co existuje, drží jakýsi řád, který se projevuje také v člověku a říká mu především to, jak má žít
- má odstranit násilí, neubližovat živým tvorům, vyvarovat se nezřízené rozkoši, odstranit touhu po sebeuplatnění
• brahma (duše z vesmíru)
- nejvyšší princip, v člověku se projevuje jako atman, tendencí je splynutí s brahmou
• karma (převtělení)
- duše se převtěluje do jiných živočichů (dobrý život kráva; špatný život komár), snaží se splynout s brahmou
• jóga
- je chápána jako cesta k tomu, aby atman splynul s brahmou
- je založena na ovládání své tělesnosti a vnitřní rovnováhy, základem je správné dýchání
BUDDHISMUS (7.st.př.n.l.)
• vznikl na základě učení, které šířil princ Siddharta Gótama, který žil v přepychu a zamýšlel se nad příčinami lidské bídy
• ve svých 29 letech odešel do ústraní mimo lidskou civilizaci a tam přemýšlel o příčinách lidské bídy a utrpení; sedíc pod stromem dojde u něj k vnitřnímu osvícení = Budha; vrátil se zpět a začal šířit své učení
- vše, co existuje, drží jakýsi řád, který se projevuje také v člověku a říká mu především to, jak má žít
- má odstranit násilí, neubližovat živým tvorům, vyvarovat se nezřízené rozkoši, odstranit touhu po sebeuplatnění
• brahma (duše z vesmíru)
- nejvyšší princip, v člověku se projevuje jako atman, tendencí je splynutí s brahmou
• karma (převtělení)
- duše se převtěluje do jiných živočichů (dobrý život kráva; špatný život komár), snaží se splynout s brahmou
• jóga
- je chápána jako cesta k tomu, aby atman splynul s brahmou
- je založena na ovládání své tělesnosti a vnitřní rovnováhy, základem je správné dýchání
BUDDHISMUS (7.st.př.n.l.)
• vznikl na základě učení, které šířil princ Siddharta Gótama, který žil v přepychu a zamýšlel se nad příčinami lidské bídy
• ve svých 29 letech odešel do ústraní mimo lidskou civilizaci a tam přemýšlel o příčinách lidské bídy a utrpení; sedíc pod stromem dojde u něj k vnitřnímu osvícení = Budha; vrátil se zpět a začal šířit své učení
Volební systémy
a) většinový (majoritní) systém
- je zvolen pouze jediný kandidát, který získá v daném volebním obvodu nejvíce hlasů
- volby do Senátu
- výhody: vytvoření parlamentní většiny (dostanou se jen 2 parlamentní strany) → stabilní
vláda, kontrolovaná jednotnou opozicí
- nevýhody: nezastupuje společenské menšiny a je nepříznivý pro nově vzniklé strany
b) systém poměrného (proporciálního) zastoupení
- odpovídá rozdělení poslaneckých mandátů procentu odevzdaných hlasů
- volí se celé kandidátské listiny, ne jednotlivci
- volby do Poslanecké sněmovny
- výhody: přenáší vůli obyvatelstva i jeho menšin; ulehčuje vytváření nových politických
stran
- nevýhody: tříští se politická moc – vznik koaliční vlády → nestabilní
- tříštění politických sil se částečně zamezuje stanovením procentní hranice, kterou musí
strana překročit, aby získala poslanecké mandáty (v ČR to je 5%)
- je zvolen pouze jediný kandidát, který získá v daném volebním obvodu nejvíce hlasů
- volby do Senátu
- výhody: vytvoření parlamentní většiny (dostanou se jen 2 parlamentní strany) → stabilní
vláda, kontrolovaná jednotnou opozicí
- nevýhody: nezastupuje společenské menšiny a je nepříznivý pro nově vzniklé strany
b) systém poměrného (proporciálního) zastoupení
- odpovídá rozdělení poslaneckých mandátů procentu odevzdaných hlasů
- volí se celé kandidátské listiny, ne jednotlivci
- volby do Poslanecké sněmovny
- výhody: přenáší vůli obyvatelstva i jeho menšin; ulehčuje vytváření nových politických
stran
- nevýhody: tříští se politická moc – vznik koaliční vlády → nestabilní
- tříštění politických sil se částečně zamezuje stanovením procentní hranice, kterou musí
strana překročit, aby získala poslanecké mandáty (v ČR to je 5%)
Předmět filozofie a základní filozofické termíny
• filozofie je soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka, lidské kladení otázek po základu, smyslu porozumění a vysvětlení světa jako celku a místa člověka v něm
• předmětem filozofie je hledání odpovědi na základní filozofickou otázku „Jak vznikl svět?“ a „Jaké je místo člověka v něm?“
• dělení filozofie:
• ontologie = nauka o bytí
- zabývá se odpověďmi na otázku po povaze jsoucna a jak jsoucno ovlivňuje život člověka
- metafyzika
a) v původním slova smyslu vznikla náhodně při uspořádávání Aristotelovy knihovny, kdy filozofické texty byly zařazeny za fyziku
b) v novodobém slova smyslu představuje strnulé rozebírání světa, posuzování jeho jednotlivých částí bez vnitřních souvislostí ( X dialektika chápe svět v souvislostech a ve vývoji
- monismus – základem světa je jeden jediný princip
- dualismus – základ světa je tvořen dvěma principy, které jsou neslučitelné a existují vedle sebe
- materialismus – základem světa je hmota, ze které se vyvíjí veškerá realita včetně duchovní
• předmětem filozofie je hledání odpovědi na základní filozofickou otázku „Jak vznikl svět?“ a „Jaké je místo člověka v něm?“
• dělení filozofie:
• ontologie = nauka o bytí
- zabývá se odpověďmi na otázku po povaze jsoucna a jak jsoucno ovlivňuje život člověka
- metafyzika
a) v původním slova smyslu vznikla náhodně při uspořádávání Aristotelovy knihovny, kdy filozofické texty byly zařazeny za fyziku
b) v novodobém slova smyslu představuje strnulé rozebírání světa, posuzování jeho jednotlivých částí bez vnitřních souvislostí ( X dialektika chápe svět v souvislostech a ve vývoji
- monismus – základem světa je jeden jediný princip
- dualismus – základ světa je tvořen dvěma principy, které jsou neslučitelné a existují vedle sebe
- materialismus – základem světa je hmota, ze které se vyvíjí veškerá realita včetně duchovní
Principy demokracie
• princip suverenity lidu (lid je zdrojem veškeré státní moci)
• princip parlamentarismu (zákonodárná moc je obnovována cestou všeobecných voleb konaných v pravidelných intervalech)
• cílem státní moci je sloužit všem občanům
• princip dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
• vztah občana a státu je vymezen právním řádem
• právně zakotvená základní lidská práva a svobody
• pluralita politických subjektů
• politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, ale dbají na ochranu menšin
• decentralizovaná státní správa a samospráva
• právo na soukromé vlastnictví a svobodné podnikání
• ochrana a sociálně-ekonomické zabezpečení starých, nemocných a nezaměstnaných občanů
• svoboda tisku a projevu
• princip parlamentarismu (zákonodárná moc je obnovována cestou všeobecných voleb konaných v pravidelných intervalech)
• cílem státní moci je sloužit všem občanům
• princip dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
• vztah občana a státu je vymezen právním řádem
• právně zakotvená základní lidská práva a svobody
• pluralita politických subjektů
• politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, ale dbají na ochranu menšin
• decentralizovaná státní správa a samospráva
• právo na soukromé vlastnictví a svobodné podnikání
• ochrana a sociálně-ekonomické zabezpečení starých, nemocných a nezaměstnaných občanů
• svoboda tisku a projevu
Hlavní formy demokratické kontroly státní moci
a) přímá
- je založena na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných
- v čisté formě existovala jen v antickém Řecku
- v současné době neexistuje jako ucelený politický systém
- současnou formou je referendum nebo plebiscit
- přímá demokracie v ČR – ačkoli je možnost lidového hlasování ústavně zakotvena, Češi
mohli zatím přímo rozhodovat pouze o přistoupení ČR k EU (výsledek vyhlašuje
prezident)
b) nepřímá (zastupitelská)
- občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na
moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu či obce
- nejběžnější participací občana je jeho účast ve volbách, kdy má možnost svobodného
výběru mezi politickými alternativy
- je založena na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných
- v čisté formě existovala jen v antickém Řecku
- v současné době neexistuje jako ucelený politický systém
- současnou formou je referendum nebo plebiscit
- přímá demokracie v ČR – ačkoli je možnost lidového hlasování ústavně zakotvena, Češi
mohli zatím přímo rozhodovat pouze o přistoupení ČR k EU (výsledek vyhlašuje
prezident)
b) nepřímá (zastupitelská)
- občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na
moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu či obce
- nejběžnější participací občana je jeho účast ve volbách, kdy má možnost svobodného
výběru mezi politickými alternativy
Volby
• akt, při kterém volí oprávnění voliči své zástupce do určitých funkcí nebo orgánů
• rozlišují se volby parlamentní, prezidentské a komunální (na úrovni samospráv)
• volební práva:
1. obecná volební práva
aktivní – právo volit (v ČR všichni občané starší 18 let, kteří mají způsobilost k právním úkonům = svéprávní)
pasivní – právo být volen (Poslanecká sněmovna 21 let, Senát 40 let, prezident 40 let)
2. volební práva týkající se volebního aktu
všeobecné – mohou volit všichni svéprávní občané bez rozdílu pohlaví, rasy, přesvědčení, sociálního postavení
svobodné – svobodný výběr mezi politickými subjekty
rovné – hlasy voličů mají stejnou platnost
přímé – hlasuje se přímo pro politické subjekty nebo pro jednotlivé kandidáty
tajné – hlasování za plentou, každý musí projít prostorem pro úpravu volebních lístků
• rozlišují se volby parlamentní, prezidentské a komunální (na úrovni samospráv)
• volební práva:
1. obecná volební práva
aktivní – právo volit (v ČR všichni občané starší 18 let, kteří mají způsobilost k právním úkonům = svéprávní)
pasivní – právo být volen (Poslanecká sněmovna 21 let, Senát 40 let, prezident 40 let)
2. volební práva týkající se volebního aktu
všeobecné – mohou volit všichni svéprávní občané bez rozdílu pohlaví, rasy, přesvědčení, sociálního postavení
svobodné – svobodný výběr mezi politickými subjekty
rovné – hlasy voličů mají stejnou platnost
přímé – hlasuje se přímo pro politické subjekty nebo pro jednotlivé kandidáty
tajné – hlasování za plentou, každý musí projít prostorem pro úpravu volebních lístků
Zrušen článek o socialistickém vlastnictví
» zrušen článek o socialistickém vlastnictví
(zrovnoprávnění různých druhů vlastnictví)
» zrušeno ustanovení o plánovitém hospodářství
» zrušení Národních výborů a zřízení samosprávních orgánů měst a obcí
» v ústavě zakotven systém referenda (lidové hlasování)
Fungování demokratického právního státu,
volby a volební systémy
Demokracie
• forma politického zřízení, která umožňuje všem plnoprávným občanům účast na správě a řízení státu (= vláda lidu)
• je založena na principu podřízení menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů
• 1.forma – Athény (Périkles)
• pozdější projevy demokracie se objevují v období renesance a reformace
(zrovnoprávnění různých druhů vlastnictví)
» zrušeno ustanovení o plánovitém hospodářství
» zrušení Národních výborů a zřízení samosprávních orgánů měst a obcí
» v ústavě zakotven systém referenda (lidové hlasování)
Fungování demokratického právního státu,
volby a volební systémy
Demokracie
• forma politického zřízení, která umožňuje všem plnoprávným občanům účast na správě a řízení státu (= vláda lidu)
• je založena na principu podřízení menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů
• 1.forma – Athény (Périkles)
• pozdější projevy demokracie se objevují v období renesance a reformace
5. Ústava z r.1960
- socialistická ústava – výrazně měnila politický a hospodářský charakter země
- změny:
změněn název státu (ČSSR → ČSR, SSR)
změněn státní znak – od r.1960 měl dvouocasý lev pěticípou červenou hvězdu (místo zlaté koruny)
zrušena asymetričnost – zrušeny orgány, které byly jen v SR a ne v Čechách
do ústavy byl zařazen článek 4 – veškerou moc ve státě má pracující lid pod vedením KSČ (vedoucí úloha této strany)
- ústava stanovovala zespolečenštění hospodářství (socialistické vlastnictví) – připouštěla pouze vlastnictví státní nebo kolektivní
- ústava platila až do r.1992 a byla pouze několikrát novelizována
- ústava byla z hlediska státoprávní teorie až na výjimky poměrně moderní, ale v reálném životě byla pouze proklamativní (v praxi nebyla realizována)
6. Zákon o československé federaci z r.1968 (28.10; po vstupu vojsk VS 21.8.)
- lidem se musel dát pocit, že něco dělají a že o něčem rozhodují → zákon o čs. federaci
- ČSSR rozdělena na ČSR a SSR – existence samostatných národů byla tímto dána do politické roviny
- 2 samostatné republiky měly zák. a výk. orgány samostatné
ČSR – ČNR(leg.) a Vláda ČSR (výk.) – zodpovědná ČNR
SSR – SNR(leg.) a Vláda ČSR(výk.) – zodpovědná SNR
- změny:
změněn název státu (ČSSR → ČSR, SSR)
změněn státní znak – od r.1960 měl dvouocasý lev pěticípou červenou hvězdu (místo zlaté koruny)
zrušena asymetričnost – zrušeny orgány, které byly jen v SR a ne v Čechách
do ústavy byl zařazen článek 4 – veškerou moc ve státě má pracující lid pod vedením KSČ (vedoucí úloha této strany)
- ústava stanovovala zespolečenštění hospodářství (socialistické vlastnictví) – připouštěla pouze vlastnictví státní nebo kolektivní
- ústava platila až do r.1992 a byla pouze několikrát novelizována
- ústava byla z hlediska státoprávní teorie až na výjimky poměrně moderní, ale v reálném životě byla pouze proklamativní (v praxi nebyla realizována)
6. Zákon o československé federaci z r.1968 (28.10; po vstupu vojsk VS 21.8.)
- lidem se musel dát pocit, že něco dělají a že o něčem rozhodují → zákon o čs. federaci
- ČSSR rozdělena na ČSR a SSR – existence samostatných národů byla tímto dána do politické roviny
- 2 samostatné republiky měly zák. a výk. orgány samostatné
ČSR – ČNR(leg.) a Vláda ČSR (výk.) – zodpovědná ČNR
SSR – SNR(leg.) a Vláda ČSR(výk.) – zodpovědná SNR
Existovaly pak i zastřešující federativní orgány:
a) zákonodárná moc - Federativní shromáždění: Sněmovna lidu (200 poslanců – 2/3 českých, 1/3 slovenských)
Sněmovna národů (150 poslanců – 75 českých, 75 slovenských)
- aby byl přijat zákon, musela hlasovat nadpoloviční většina poslanců Sněmovny lidu a nadpoloviční většina ve slovenské i české části Sněmovny národů
- aby nedošlo k přehlasování Slováků, tak zde platil zákaz majorizace
b) výkonná moc - Federální vláda ČSSR: Vláda ČSR a Vláda SSR
- federální vláda byla zodpovědná Federálnímu shromáždění
- poslanci měli mandát imperativní (voliči je mohli odvolat – odvolali je, když se morálně znelíbili)
7. Ústavní změny po r.1989, Ústava ČR
- změny: » změna názvu republiky z ČSSR na ČSFR (Česká a Slovenská fed…)
» zrušení Článku 4 Ústavy
» zrušen článek o Národní frontě (svaz pro spolupráci s armádou, tělovýchovné jednoty, pionýrské organizace, …)
» změna státního znaku (vrátila se královská koruna na hlavu lva místo hvězdy)
» změna vztahu mezi poslancem a voličem (mandát imperativní za mandát voln
Sněmovna národů (150 poslanců – 75 českých, 75 slovenských)
- aby byl přijat zákon, musela hlasovat nadpoloviční většina poslanců Sněmovny lidu a nadpoloviční většina ve slovenské i české části Sněmovny národů
- aby nedošlo k přehlasování Slováků, tak zde platil zákaz majorizace
b) výkonná moc - Federální vláda ČSSR: Vláda ČSR a Vláda SSR
- federální vláda byla zodpovědná Federálnímu shromáždění
- poslanci měli mandát imperativní (voliči je mohli odvolat – odvolali je, když se morálně znelíbili)
7. Ústavní změny po r.1989, Ústava ČR
- změny: » změna názvu republiky z ČSSR na ČSFR (Česká a Slovenská fed…)
» zrušení Článku 4 Ústavy
» zrušen článek o Národní frontě (svaz pro spolupráci s armádou, tělovýchovné jednoty, pionýrské organizace, …)
» změna státního znaku (vrátila se královská koruna na hlavu lva místo hvězdy)
» změna vztahu mezi poslancem a voličem (mandát imperativní za mandát voln
V květnu 1946 se konaly první poválečné ...
- v květnu 1946 se konaly první poválečné volby do Ústavodárného shromáždění, účastnily se pouze strany začleněné do Národní fronty (Gottwald se stal předsedou vlády)
doplněna o dekrety prezidenta republiky (poválečné vypořádání o majetku Němců) a košický vládní program (ustanovil národní výbory jako orgány státní moci a správy)
- v roce 1948 se moci ujala KSČ => Květnová ústava ( = lidově demokratická ústava )
– uznávala existence samostatných Čechů a Slováků, ale nefungovala federace
– ústava byla asymetrická – centrální orgány byly v Praze ( NS a československá vláda ), ale na Slovensku vlastní zákonodárný ( Slovenská národní rada ) a výkonný orgán ( Sbor slovenských pověřenců ) – nic takového u nás neexistovalo
4. Květnová ústava z r.1948 (9.5.)
- tato ústava byla lidově-demokratická, ale asymetrická (špatné vztahy mezi Českem a Slovenskem)
- nebyla federativní, ale uznávala existence samostatných národů Čechů a Slováků
- existovalo Československé národní shromáždění a Československá vláda
- ústava byla asymetrická – centrální orgány byly v Praze ( NS a československá vláda ), ale na Slovensku vlastní zákonodárný ( Slovenská národní rada ) a výkonný orgán ( Sbor slovenských pověřenců ) – nic takového u nás neexistovalo
doplněna o dekrety prezidenta republiky (poválečné vypořádání o majetku Němců) a košický vládní program (ustanovil národní výbory jako orgány státní moci a správy)
- v roce 1948 se moci ujala KSČ => Květnová ústava ( = lidově demokratická ústava )
– uznávala existence samostatných Čechů a Slováků, ale nefungovala federace
– ústava byla asymetrická – centrální orgány byly v Praze ( NS a československá vláda ), ale na Slovensku vlastní zákonodárný ( Slovenská národní rada ) a výkonný orgán ( Sbor slovenských pověřenců ) – nic takového u nás neexistovalo
4. Květnová ústava z r.1948 (9.5.)
- tato ústava byla lidově-demokratická, ale asymetrická (špatné vztahy mezi Českem a Slovenskem)
- nebyla federativní, ale uznávala existence samostatných národů Čechů a Slováků
- existovalo Československé národní shromáždění a Československá vláda
- ústava byla asymetrická – centrální orgány byly v Praze ( NS a československá vláda ), ale na Slovensku vlastní zákonodárný ( Slovenská národní rada ) a výkonný orgán ( Sbor slovenských pověřenců ) – nic takového u nás neexistovalo
29. února 1920 byla vydána únorová ústava
- 29. února 1920 byla vydána únorová ústava (1.demokratická propracovaná ústava na našem území):
a) zákonodárná moc
- existovalo Národní shromáždění, které bylo dvoukomorové:
• Senát → 150 členů (pasivní právo – 45 let, aktivní právo – 26 let; – voleni také podle poměrného systému)
• P. Sněmovna → 300 poslanců (na 6 let; pasivní právo – 30 let, aktivní právo – 21 let)
- existovaly všechny 4 volební práva (všeobecné, rovné, tajné, přímé)
- existoval volný mandát poslance (nikdo ho nemůže odvolat)
b) výkonná moc
- prezidenta (nad 35 let) volilo Národní shromáždění, funkční období bylo 7 let, měl poměrně malé pravomoci (uděloval milosti pouze v případě kontrasignace – spolupodpisu ministerstva spravedlnosti)
- mohl být zvolen pouze 2krát po sobě (to se však netýkalo TGM – byl zvolen 4krát: 1918, 1920, 1927, 1934), jeho zásluhy byly oceněny i některými zákony
- vláda byla jmenována prezidentem a byla odpovědná Národnímu shromáždění
a) zákonodárná moc
- existovalo Národní shromáždění, které bylo dvoukomorové:
• Senát → 150 členů (pasivní právo – 45 let, aktivní právo – 26 let; – voleni také podle poměrného systému)
• P. Sněmovna → 300 poslanců (na 6 let; pasivní právo – 30 let, aktivní právo – 21 let)
- existovaly všechny 4 volební práva (všeobecné, rovné, tajné, přímé)
- existoval volný mandát poslance (nikdo ho nemůže odvolat)
b) výkonná moc
- prezidenta (nad 35 let) volilo Národní shromáždění, funkční období bylo 7 let, měl poměrně malé pravomoci (uděloval milosti pouze v případě kontrasignace – spolupodpisu ministerstva spravedlnosti)
- mohl být zvolen pouze 2krát po sobě (to se však netýkalo TGM – byl zvolen 4krát: 1918, 1920, 1927, 1934), jeho zásluhy byly oceněny i některými zákony
- vláda byla jmenována prezidentem a byla odpovědná Národnímu shromáždění
c) Soudní moc
- existoval Ústavní soud (7soudců), Nejvyšší soud a Regionální soud
- nedokonale řešila národnostní otázky – Češi a Slováci byli pokládáni za příslušníky jednoho tzv. československého národa („Čechoslovakismus“), nebyly respektovány specifika obou národů
→ Podkarpatská Rus – nebyla vyřešená národnostní otázka – ústava jí dávala zvláštní status, měla mít vlastní sněm a guvernéra, autonomie však nebyla realizována
3. období 1945 – 1948
- platila ústava z r.1920 se změnami
- byla výrazně ovlivněna 2 dokumenty: 1.) Dekrety prezidenta republiky
(Benešovy dekrety byly vydávány od r. 1940, později po válce se týkaly odsunu Němcůú)
2.) Košickým vládním programem
=> byl vytvořen systém Národní fronty = sdruženy pouze nefašistické strany, které nekolaborovaly s Němci – KSČ, ČSSD, ČSL = československá strana lidová, ČSNS = československá strana národně sociální ) – neumožňoval fungování jakékoliv politické strany mimo národní frontu, aby se k moci nedostala žádná fašistická strana
- nedokonale řešila národnostní otázky – Češi a Slováci byli pokládáni za příslušníky jednoho tzv. československého národa („Čechoslovakismus“), nebyly respektovány specifika obou národů
→ Podkarpatská Rus – nebyla vyřešená národnostní otázka – ústava jí dávala zvláštní status, měla mít vlastní sněm a guvernéra, autonomie však nebyla realizována
3. období 1945 – 1948
- platila ústava z r.1920 se změnami
- byla výrazně ovlivněna 2 dokumenty: 1.) Dekrety prezidenta republiky
(Benešovy dekrety byly vydávány od r. 1940, později po válce se týkaly odsunu Němcůú)
2.) Košickým vládním programem
=> byl vytvořen systém Národní fronty = sdruženy pouze nefašistické strany, které nekolaborovaly s Němci – KSČ, ČSSD, ČSL = československá strana lidová, ČSNS = československá strana národně sociální ) – neumožňoval fungování jakékoliv politické strany mimo národní frontu, aby se k moci nedostala žádná fašistická strana
Vývoj ústavnosti na našem území
1. období habsburské monarchie
- 1. ústava vyšla v r.1867 (dualistická/prosincová)
- jedná se o typ oktrojované ústavy – nařízena císařem, neschválena parlamentem
- upravovala soustavu zákonodárných a výkonných orgánů (císař; dvoukomorový parlament, vláda) dvoukomorový parlament : a) panská sněmovna
b) poslanecká sněmovna
- vláda byla zodpovědná panovníkovi, nikoliv parlamentu
- dále ústava obsahovala kapitolu o moci soudcovské a o některých občanských právech
- problematický byl článek 13, který umožňoval císaři rozpustit parlament a vládnout pomocí zmocňovacích dekretů
- byly opomenuty národnostní požadavky českého národa – neuplatňovalo se všeobecné volební právo (všeobecné pro muže bylo uzákoněno až v r. 1907)
2. období 1.republiky (1918-1939)
- v r.1918 musely vzniknout tzv. národní výbory
- pod jejich vedením bylo vyhlášeno samostatné Československo (1.zakotvovací právní listina byla recepční norma)
- 13. listopadu 1918 byla přijata Prozatímní ústava (neúplná), která platila 2 roky a definovala především pravomoci národních výborů
- 1. ústava vyšla v r.1867 (dualistická/prosincová)
- jedná se o typ oktrojované ústavy – nařízena císařem, neschválena parlamentem
- upravovala soustavu zákonodárných a výkonných orgánů (císař; dvoukomorový parlament, vláda) dvoukomorový parlament : a) panská sněmovna
b) poslanecká sněmovna
- vláda byla zodpovědná panovníkovi, nikoliv parlamentu
- dále ústava obsahovala kapitolu o moci soudcovské a o některých občanských právech
- problematický byl článek 13, který umožňoval císaři rozpustit parlament a vládnout pomocí zmocňovacích dekretů
- byly opomenuty národnostní požadavky českého národa – neuplatňovalo se všeobecné volební právo (všeobecné pro muže bylo uzákoněno až v r. 1907)
2. období 1.republiky (1918-1939)
- v r.1918 musely vzniknout tzv. národní výbory
- pod jejich vedením bylo vyhlášeno samostatné Československo (1.zakotvovací právní listina byla recepční norma)
- 13. listopadu 1918 byla přijata Prozatímní ústava (neúplná), která platila 2 roky a definovala především pravomoci národních výborů
Somálsko – občanská válka
- Somálsko – občanská válka a trvající krizový vývoj
- Angola, Sierra Leone, Kongo – boje o naleziště diamantů → protivládní povstalci za ně nakoupí zbraně a mohou pokračovat v občanské válce (př. obnovení občanské války v Angole r.1998)
TERORISMUS
- počátky spojeno s aktivitami eserů a bolševiků v carském Rusku, s tajnou důstojnickou
organizací Černá ruka v Srbsku a se vznikem strany Sinn Féin v Irsku
- po 2.SV se terorismus stal součástí osvobozeneckého boje jednotlivých závislých území
(př. baskická ETA původně bojovala proti Frankovu autoritativnímu režimu)
- 90.léta – široké spektrum teroristických organizací (alžírské fundamentalistické hnutí GIA;
palestinské organizace HAMAS; separatistické organizace ETA, IRA; islámští
mudžáhidové na Blízkém a Středním Východě; skupina Bin Ládina aj.)
- specifickým fenoménem konce 20.století je mezinárodní terorismus (oficiálně chráněn
některými vládami, nejnovější zbraně, technologie a způsoby komunikace, mnoho zdrojů
financování, aktivita ve všech světových regionech, výcvikové tábory aj.)
- Angola, Sierra Leone, Kongo – boje o naleziště diamantů → protivládní povstalci za ně nakoupí zbraně a mohou pokračovat v občanské válce (př. obnovení občanské války v Angole r.1998)
TERORISMUS
- počátky spojeno s aktivitami eserů a bolševiků v carském Rusku, s tajnou důstojnickou
organizací Černá ruka v Srbsku a se vznikem strany Sinn Féin v Irsku
- po 2.SV se terorismus stal součástí osvobozeneckého boje jednotlivých závislých území
(př. baskická ETA původně bojovala proti Frankovu autoritativnímu režimu)
- 90.léta – široké spektrum teroristických organizací (alžírské fundamentalistické hnutí GIA;
palestinské organizace HAMAS; separatistické organizace ETA, IRA; islámští
mudžáhidové na Blízkém a Středním Východě; skupina Bin Ládina aj.)
- specifickým fenoménem konce 20.století je mezinárodní terorismus (oficiálně chráněn
některými vládami, nejnovější zbraně, technologie a způsoby komunikace, mnoho zdrojů
financování, aktivita ve všech světových regionech, výcvikové tábory aj.)
I. Válka v Perském zálivu (1980-88)
- íránsko-irácká válka
- snaha Iráku (Saddám Husajn) získat lepší kontrolu nad Perským zálivem + náboženská válka 2 směrů islámu (íránských šíitů a iráckých sunnitů)
- vlna obnovy islámských hodnot, Irák použil chemické zbraně (jedovatý plyn)
- boje zastaveny, ale napětí přetrvávalo
II. válka v Perském zálivu (1990-91)
- 2.8.1990 Irák napadl Kuvajt (spor o hranice + snaha získat Kuvajt zpět jako provincii) → anexe území
- výzva Rady bezpečnosti OSN a USA (Bush) → operace Pouštní štít. Pouštní bouře a Pouštní meč proti Iráku
- 28.2.1991 - válka ukončena, irácká vojska před ústupem zapálila naftové pole
Irák
- je dnes podezírán z výroby chemických zbraní ( → rezoluce RB OSN, zbrojní inspektoři OSN), podpory teroristických organizací
- zájem USA na svržení Husajnova režimu
- snaha Iráku (Saddám Husajn) získat lepší kontrolu nad Perským zálivem + náboženská válka 2 směrů islámu (íránských šíitů a iráckých sunnitů)
- vlna obnovy islámských hodnot, Irák použil chemické zbraně (jedovatý plyn)
- boje zastaveny, ale napětí přetrvávalo
II. válka v Perském zálivu (1990-91)
- 2.8.1990 Irák napadl Kuvajt (spor o hranice + snaha získat Kuvajt zpět jako provincii) → anexe území
- výzva Rady bezpečnosti OSN a USA (Bush) → operace Pouštní štít. Pouštní bouře a Pouštní meč proti Iráku
- 28.2.1991 - válka ukončena, irácká vojska před ústupem zapálila naftové pole
Irák
- je dnes podezírán z výroby chemických zbraní ( → rezoluce RB OSN, zbrojní inspektoři OSN), podpory teroristických organizací
- zájem USA na svržení Husajnova režimu
Afghánistán
r.1973 padla tradiční islámská monarchie Záhira Šáha → vojenský (republikánský) režim Muhammada Daúda → r.1978 svržen levicovým pučem → v čele Núr Muhammad Tarakí → spojenectví se SSSR, ale odpor jednotlivých afghánských kmenů
r.1979 – převrat, Tarakí svržen, místo něj Hafizulláh Amín
současně probíhal boj partyzánských hnutí guerillových oddílů mudžahídů (tj. účastníků svaté války – tzv. džihádu, boj za islám a osvobození národa)
vojenská intervence SSSR 1979-89
Amín zabit, nastolen socialistický režim
realizace sovětských zájmů (Brežněv), zhoršení vztahů Výcho-Západ, konec politiky détente (politika uvolnění) → pokračuje studená váka (tzv. 2.fáze)
protivládní hnutí mudžahídů nebylo potlačeno → občanská válka
po nástupu Gorbačova (1985-91) vznikla za pomoci OSN dohoda o stažení vojsk a ukončení války
prosovětský režim se udržel až do r.1992, pak probíhaly boje jednotlivých organizací (př. Taliban – nejsilnější islámské fundamentalistické hnutí)
1996 – Afghánistán vyhlášen islámských státem
r.1979 – převrat, Tarakí svržen, místo něj Hafizulláh Amín
současně probíhal boj partyzánských hnutí guerillových oddílů mudžahídů (tj. účastníků svaté války – tzv. džihádu, boj za islám a osvobození národa)
vojenská intervence SSSR 1979-89
Amín zabit, nastolen socialistický režim
realizace sovětských zájmů (Brežněv), zhoršení vztahů Výcho-Západ, konec politiky détente (politika uvolnění) → pokračuje studená váka (tzv. 2.fáze)
protivládní hnutí mudžahídů nebylo potlačeno → občanská válka
po nástupu Gorbačova (1985-91) vznikla za pomoci OSN dohoda o stažení vojsk a ukončení války
prosovětský režim se udržel až do r.1992, pak probíhaly boje jednotlivých organizací (př. Taliban – nejsilnější islámské fundamentalistické hnutí)
1996 – Afghánistán vyhlášen islámských státem
Indie X Pákistán
1946 – občanská válka mezi muslimy a hinduisty v Indii
1947 – došlo k rozdělení Indie na 2 státy (Indickou unii a Pákistán) podle náboženského principu → rozdělení vedlo k hromadnému odchodu hinduistů a siků z Pákistánu do Indie a muslimů z Indie do Pákistánu
oblast Kašmíru
připojení této převážně muslimské oblasti k Indii → válka s Pákistánem
1954 – formální připojení oblasti k Indické republice – napětí dodnes
obě strany dnes disponují jadernými zbraněmi
Indická republika = federativní stát → vnitřní problémy (kasty, populační exploze, hladomory, korupce, povodně); separatistické tendence (jazyková odlišnost jednotlivých oblastí); napětí mezi hinduistickými fundamentalisty a muslimy
Korejský poloostrov
válka 1950-53
KLDR - vůdce Kim Ir-Sen, komunistický režim, podpora ze strany SSSR a Číny
Korejská republika – prezident Li Syn Man, autoritativní režim
25.6.1950 – KLDR napadla přes 38. rovnoběžku Korejskou republiku
zásah vojsk USA a OSN (nakonec se stáhla) →příměří v červenci 1953
obnova demarkační linie, demilitarizovaná linie dosud pod mezinárodní kontrolou
rozdělení Korejského poloostrova trvá dodnes
1947 – došlo k rozdělení Indie na 2 státy (Indickou unii a Pákistán) podle náboženského principu → rozdělení vedlo k hromadnému odchodu hinduistů a siků z Pákistánu do Indie a muslimů z Indie do Pákistánu
oblast Kašmíru
připojení této převážně muslimské oblasti k Indii → válka s Pákistánem
1954 – formální připojení oblasti k Indické republice – napětí dodnes
obě strany dnes disponují jadernými zbraněmi
Indická republika = federativní stát → vnitřní problémy (kasty, populační exploze, hladomory, korupce, povodně); separatistické tendence (jazyková odlišnost jednotlivých oblastí); napětí mezi hinduistickými fundamentalisty a muslimy
Korejský poloostrov
válka 1950-53
KLDR - vůdce Kim Ir-Sen, komunistický režim, podpora ze strany SSSR a Číny
Korejská republika – prezident Li Syn Man, autoritativní režim
25.6.1950 – KLDR napadla přes 38. rovnoběžku Korejskou republiku
zásah vojsk USA a OSN (nakonec se stáhla) →příměří v červenci 1953
obnova demarkační linie, demilitarizovaná linie dosud pod mezinárodní kontrolou
rozdělení Korejského poloostrova trvá dodnes
AFRIKA
- etnická a rodová rozdrobenost jednotlivých afrických národů → občanské srážky a etnicko-náboženské střety
- nízký příjem, negramotnost, potravinová krize, zadlužení zemí, porušování základních lidských práv
- vojenské a polovojenské diktatury – Kambodža, Uganda, Rwanda, Burundi
- kmenové války – Angola, Nigérie (1967), Súdán, Uganda, Burundi aj., zničující rozměr válek díky přílivu relativně moderních zbraní
- nacionální islám – Alžírsko, Libye – podpora islámských teroristických organizací
- masakry civilního obyvatelstva včetně dětí (považovány za potenciální bojovníky)
- Čad – vládní jednotky X muslimští separatisté
- Eritrea – r.1998 opět napadena Etiopií (válka o sporná území)
- Zimbabwe – prezident Robert Mugabe inicioval násilné vyhnání bělošských farmářů
z jejich půdy
- Keňa, Rwanda, Botswana – genocidní charakter kmenových konfliktů
- Rwanda, Burundi – několik desetiletí etnického napětí vyústilo r.1994 v rozsáhlý etnický konflikt mezi kmeny Tutej a Hutu, jehož výsledkem bylo 0,5 milionu mrtvých a 2 miliony uprchlíků; Hutuové představují převážnou většinu obyvatel, ale v obou zemích se celá staletí udržovala tutsijská nadřazenost, protože Hutuové nemohli volně disponovat dobytkem
- nízký příjem, negramotnost, potravinová krize, zadlužení zemí, porušování základních lidských práv
- vojenské a polovojenské diktatury – Kambodža, Uganda, Rwanda, Burundi
- kmenové války – Angola, Nigérie (1967), Súdán, Uganda, Burundi aj., zničující rozměr válek díky přílivu relativně moderních zbraní
- nacionální islám – Alžírsko, Libye – podpora islámských teroristických organizací
- masakry civilního obyvatelstva včetně dětí (považovány za potenciální bojovníky)
- Čad – vládní jednotky X muslimští separatisté
- Eritrea – r.1998 opět napadena Etiopií (válka o sporná území)
- Zimbabwe – prezident Robert Mugabe inicioval násilné vyhnání bělošských farmářů
z jejich půdy
- Keňa, Rwanda, Botswana – genocidní charakter kmenových konfliktů
- Rwanda, Burundi – několik desetiletí etnického napětí vyústilo r.1994 v rozsáhlý etnický konflikt mezi kmeny Tutej a Hutu, jehož výsledkem bylo 0,5 milionu mrtvých a 2 miliony uprchlíků; Hutuové představují převážnou většinu obyvatel, ale v obou zemích se celá staletí udržovala tutsijská nadřazenost, protože Hutuové nemohli volně disponovat dobytkem
Válka v Čečensku
- 1936 – vznik Čečensko-ingušské autonomní republiky
- 1991 – odděleno separatistické Čečensko od Ingušska, prezidentem zvolen Džochar Dudaje
- 1994 – zákrok Moskvy (snaha o odstranění Dudajevova režimu a znovuobnovení federálních vazeb); útok na hlavní město Groznyj, půlroční válka, Rusové dobyli většinu území
- 1996 – Čečenci dobyli Groznyj zpět, mírová dohoda s Ruskem
- 1997 – po násilné Dudajevově smrti zvolen prezidentem Aslan Maschadov
- 1999 - velké skupiny čečenských ozbrojenců (vedené Šamilem Basajevem) vpadly do Dagestánu (vyhlášení nezávislosti, ale vytlačeni z dagestánského území Rusy)
- Rusové přenesli vojenské operace na území Čečny (tzv. II.čečenská válka) → devastující charakter války → boje zasáhly i civilní obyvatelstvo (přes 260 tisíc uprchlíků)
- červen 2000 – v Čečně zavedena přímá prezidentská správa
ASIE
Blízký východ
- po válce židovská otázka projednávána na Valném shromáždění OSN → rozdělení Palestiny mezi Araby a Židy + vznik mezinárodní oblasti Jeruzaléma
- květen 1948 – vznik Izraele → odpor arabských států → boje, které Izrael vyhrál
- 1988 - formálně (jednostranně) vyhlášen nezávislý Palestinský stát (prezident Jásir Arafat)
- OOP (1964) = Organizace pro osvobození Palestiny (sjednocení různých skupin
- 1991 – odděleno separatistické Čečensko od Ingušska, prezidentem zvolen Džochar Dudaje
- 1994 – zákrok Moskvy (snaha o odstranění Dudajevova režimu a znovuobnovení federálních vazeb); útok na hlavní město Groznyj, půlroční válka, Rusové dobyli většinu území
- 1996 – Čečenci dobyli Groznyj zpět, mírová dohoda s Ruskem
- 1997 – po násilné Dudajevově smrti zvolen prezidentem Aslan Maschadov
- 1999 - velké skupiny čečenských ozbrojenců (vedené Šamilem Basajevem) vpadly do Dagestánu (vyhlášení nezávislosti, ale vytlačeni z dagestánského území Rusy)
- Rusové přenesli vojenské operace na území Čečny (tzv. II.čečenská válka) → devastující charakter války → boje zasáhly i civilní obyvatelstvo (přes 260 tisíc uprchlíků)
- červen 2000 – v Čečně zavedena přímá prezidentská správa
ASIE
Blízký východ
- po válce židovská otázka projednávána na Valném shromáždění OSN → rozdělení Palestiny mezi Araby a Židy + vznik mezinárodní oblasti Jeruzaléma
- květen 1948 – vznik Izraele → odpor arabských států → boje, které Izrael vyhrál
- 1988 - formálně (jednostranně) vyhlášen nezávislý Palestinský stát (prezident Jásir Arafat)
- OOP (1964) = Organizace pro osvobození Palestiny (sjednocení různých skupin
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)