filozoficky nejvýznamnější z mílétské školy
nespokojil se s teorií, že pralátkou by mohl být pouze jeden živel
za arché považoval neurčitý princip apeiron (to, co nemá hranice), což ovlivnilo i další školy
apeiron je pro naše smysly nedostupný, protože my můžeme vnímat pouze věci; věci vznikají až vydělením (vytvarováním) z apeironu, nejsou však trvalé, ale pomíjivé
dokonce tvrdil, že vznik věcí je pokusem o vymezení (spoutání) apeironu, který je potrestán rozplynutím všech věcí
Anaximenés
za pralátku považoval neomezený vzduch a jeho zhušťováním nebo zřeďováním vznikají nové látky
v porovnání s Anaximandrem jsou jeho názory opět krokem zpět; pravděpodobně ho k nim vedla představa, že vzduch je základní podmínkou života rostlin a živočichů
Pýthagorás a jeho škola
působil v řeckých osadách na jihu Itálie a jeho myšlení bylo paradoxní:
1. založil hnutí orfiků podle boha Orfea (bůh záhrobí) a věřil, že lidské tělo je hrobem duše a duše se snaží osvobodit → učení o stěhování duší
2. založil celou svou vědu na přesnosti a vědeckosti
byl velkým odpůrcem apeironu - tvrdil, že to, co je bezrozměrné, neomezené, vlastně neexistuje
Žádné komentáře:
Okomentovat