Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

9) Veřejná správa - Státní suverenita

- vztah legitimity a legality
- státní suverenita
- formy státu, třídění z hlediska horizontální a vertikální dělby moci


Základní kritéria v třídění moderního státu spočívají v rozlišování forem státu dle státního uspořádání, zejména dle míry participace občanů. Základní členění:
• Monarchie: klasická forma monarchie – výlučný nositel státní suverenity je panovník; rozdíly mezi jednotlivými monarchiemi: z historického hlediska stavovská (stavy, v dokumentech ústavního významu), absolutistická – monarcha soustřeďuje veškerou moc – soudní, zákonodárnou i výkonnou. Moderní monarchie = konstituční, event. parlamentní; skutečná moc je v rukou exekutivy, ke svému působení potřebuje důvěru parlamentu. Moderní monarchie nemá rozdíl oproti parlamentní demokracii v podmínkách republiky. Parlamentní republika má hlavu státu volenou – jediný rozdíl s parlamentními monarchiemi. V parlamentních monarchiích může být rozdíl v postavení panovníka: monarcha je ryze symbolická hlava státu (Švédsko) X hlava státu funguje – dle ústavy – fakticky, má důležitou roli při uplatňování parlamentní demokracie.

• Republika


Při hodnocení státních forem vzniká problém vztahu psané a faktické ústavy. Při klasifikaci je nutné přihlédnout k míře realizace ústavního státu. Z tohoto hlediska lze rozdělit základní systémy:

a) liberálně demokratický (presidentská, parlamentní monarchie, parlamentní demokracie): základní principy jsou jednoznačné:
• pluralistický politický systém (více politických stran soutěžících o moc)

• soutěž o politickou moc je svobodná, otevřená, založena na etablovaných a akceschopných formách (= soutěž probíhající dle určitých zažitých stabilních procedurálních postupů)

• přístup a výběr na politicko-mocenská místa jsou otevřené (princip vlády na čas)

• základní práva a svobody jsou uznávána a chráněna – nezávislost hromadných sdělovacích prostředků na vládě

• forma vlády se zakládá na dělbě moci a na vzájemné kontrole mocenských tříd

• uznává se a uskutečňuje právní stát, každému je dovoleno vše, co zákon nezakazuje, orgánům státní moci je dovoleno jen co umožňuje zákon

• nátlakové skupiny mohou působit a ovlivňovat vládní rozhodnutí (odbory a ostatní organizace nejsou podrobeny zvláštní kontrole)

• politický a vládní systém udržuje sociální smír, preferuje se reformní postup společenského vývoje (řešení konfliktů – např. etnické)


b) totalitní systém (fašistické a komunistické diktatury): jde o monolitní politický systém jediné strany, nepřípustnost opozice a potlačování opozičních projevů. v ústavě může být zakotven tzv. vůdcovský princip.
• právně se stvrzuje jediná oficiální ideologie (ve školách, hromadných sdělovacích prostředcích) s potlačováním plurality

• podřízenost státních orgánů a státního aparátu řídícímu orgánu vládnoucí strany; uplatňuje se princip jednotné státní moci, projevy dělby moci se nepřipouštějí. V ústavě: nezávislost soudů, ale prakticky i soudní rozhodování je ovlivněno vládnoucí politickou stranou

• etatizace ekonomiky = zestátní vlastnických vztahů, direktivní řízení

• hromadné sdělovací prostředky pod přímou kontrolou vládnoucí strany

• na třídním – rasovém – ideologickém základě se uplatňuje teror (výjimečné tresty – konfiskace majetku, nucené práce: systém represe)
• stranické ozbrojené formace


c) autoritativní autokracie: modernizující se režimy třetího světa
• struktura politického systému

• váha ozbrojených sil – velmi významná až rozhodující politická síla

• omezení soutěže politických stran zejména v islámských zemích – výrazná úloha státní ideologie

• nedostatečná ochrana lidských práv a občanských svobod

• narušení nezávislosti soudů


FORMY

1. konzervativní: Saudská Arábie, Nepál

2. konzervativní diktatury: dominantní osoba – vůdce: Paraguay

3. teokracie: dominuje náboženská ideologie usilující o masovou podporu: Irák, Pákistán

4. fasádní liberální demokracie: volby s politickou soutěží, ale s omezenými občanskými svobodami: Mexiko, Jižní Afrika

5. vojenské státní režimy: různé modality:
a) přímá vojenská vláda, armáda získala moc pučem, neexistují volby, většinou výrazný projev
politické nestability: africké země
b) kombinace občansko-vojenského státního režimu: větší politická stabilita, vztah občanské X vojenské moci podléhá častým změnám (Chile, Brazílie, Egypt, Sýrie). Vývoj může tendovat k demokratickým poměrům
c) radikální vojenské státní režimy: vejkontraverznější, přesahují do všech výše uvedených subkategorií (Angola), nesou řadu znaků socialistických totalitních režimů.


STRUKTURA – ROZLIŠENÍ FOREM STÁTU DLE HORIZONTÁLNÍ A VERTIKÁLNÍ DÉLKY MOCI

HORIZONTÁLNÍ MOC:
3 základní formy vlády:
1. presidentský systém (= systém oddělených mocí)
2. parlamentní systém = součástí zákonodárné a výkonné moci
3. direktiviální systém = v Parlamentu se slučuje zákonodárná a výkonná moc, výbor Parlamentu je vládou a jeho šéf je zároveň presidentem republiky, mění se každý rok (předseda vlády = hlava státu)

Všechny 3 formy mají určité společné rysy. Klíčové postavení mají parlamenty – při výkonu zákonodárné moci. Evropské parlamenty mají neomezenou zákonodárnou kompetenci. Poslanci i senátoři mají svobodný mandát, jsou považováni za reprezentanty lidu, vystupují a hlasují svobodně, nejsou vázáni politickou stranou za kterou byli zvoleni. To nevylučuje koordinaci poslanců v rámci klubu politické strany, ale při projevu svého stanoviska a při hlasování nejsou vázáni příkazem vedení poltické strany, kterou reprezentují.

Soudní moc a její výkon – postavení a pravomoci soudních orgánů jsou téměř totožné, odlišnost je pouze v ústavním soudnictví (= zvláštní soudní orgán ke kontrole soudnictví) v Evropě X v Americe nejvyšší soud = Federální.

Presidentský systém –vláda a její funkční období není vázána na důvěru parlamentu X v parlamentním systému ano. (vláda USA má nenarušitelné funkční období totožné s funkčním obdobím presidenta).

V parlamentním systému vlády je zpravidla kompatibilita členství ve vládě s poslaneckým mandátem (výjimka je Francie): poslanec nebo senátor může být členem vlády (např. v GB člen vlády musí být členem parlamentu). V presidentském systému nemůže být člen kongresu členem vlády.
V parlamentních ústavních systémech má hlava státu ústavní pravomoc rozpustit parlament X v presidentském systému takovou pravomoc president nemá.


HYBRIDNÍ SYSTÉMY:
• Francie – semipresidentský systém = forma která osciluje mezi presidentským a parlamentním systémem (patří také do parlamentní formy vlády – parlament si může vynutit demisi vlády, ale president má větší pravomoci než presidenti v parlamentních republikách).

• direktivní systém se uplatňuje jen ve Švýcarsku – demokratický systém spočívá v tom, že parlament volí presidenta, vláda i president se zodpovídají parlamentu, jde o federální parlament; vláda je výkonný orgán parlamentu, v období volebním je neodvolatelná (Švýcarská ústava stanoví počet členů vlády = 7), uplatňuje se systém velké koalice (zpravidla 3 strany, ve Švýcarsku 4) = velká stabilita široké uplatnění přímé demokracie. Hlavní působení parlamentu na vládu: zákonodárství, státní rozpočet (platí i v parlamentních systémech). Vláda podává každé čtvrtletí zprávu o činnosti – usnesení Parlamentu, doporučení, nikoliv však vyslovení nedůvěry.


VERTIKÁLNÍ MOC

Vertikální forma = rozdělení kompetence a pravomocí na jednotlivých úrovních – centrální, regionální, místní. Z tohoto hlediska rozlišujeme:
1. Unitární stát
2. Federativní stát
3. Konfederaci
4. Jiné formy státního společenství (unie)


UNITÁRNÍ STÁT
Vyznačuje se jednotou státního území, státního občanství, správního řádu. Zpravidla zvláště zdůrazňuje v ústavě nedílnost státu (Francie, ČR, Itálie, Portugalsko, Španělsko). V ústavě Francie je určitým způsobem požadavek na princip jednotnosti státního řízení zdůrazněn, stanovuje se nepřípustnost konat řízení o změně ústavy, dotýká-li se územní celistvosti. Forma unitárního státu nevylučuje širokou regionální autonomii (v Itálii, Španělsku, Portugalsku) – příslušnost ostrovů – autonomie.
Soustava státních orgánů je hierarchicky uspořádána, vnitřní území uspořádání má územně správní ráz, určeno celostátním zákonodárstvím (ve federacích zpravidla je záležitost zákonodárných orgánů členských jednotek).

8) Veřejná správa - ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU

ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU

1. vázanost státu právem

2. existence určitého okruhu základních práv, svobod, povinností

3. Rovnoprávnost občanů – vztah mezi rovnoprávností a rovností:
a) rovnoprávnost – rovnost v právech a povinnostech, v právním státě je v principu dosažitelná. Rovnoprávnost může za určitých okolností posilovat nerovnost – stejné podmínky i v případě rozdílů, např. příležitostí. Právo reaguje na rozdíly a pokouší se narušit princip rovnoprávnosti z hlediska přiblížení k principu rovnosti = korekce, Pozitivní diskriminace, např. při poskytnutí určitých práv a výhod někomu, kdo je v postavení, které jej znevýhodňuje (menšina, sociálně slabší, může se jednat i o nerovnost z hlediska biologického). Nejméně konfliktně je vnímána pozitivní diskriminace týkající se biologické nerovnosti (invalidé), obtížněji jsou přijímány korekce nerovností sociálních (skupiny obyvatelstva, které mají problém vyrovnat se s požadavky společnosti, menšiny). Pozitivní diskriminace by neměla narušit princip rovnoprávnosti – konkrétní zvážení podmínek v určitém případě.
Negativní diskriminace = prohlubování přirozené nerovnosti, je zásadně neslučitelné s právním státem. Odchylka od rovnoprávnosti je povolena v právním státě pouze pokud se stát snaží přiblížit se principu rovnosti.

b) rovnost není pojem právní, jako taková není lidskou společností dosažitelná. Právo může zabezpečit rovnoprávnost, nikoliv rovnost.


Výsady, imunity, zvláštní povinnosti
jde o další korekci rovnoprávnosti, nesouvisí se vztahem rovnoprávnosti a rovnosti, ale s jinými okolnostmi. Imunita ve smyslu právním = částečné nebo úplné vynětí určitého subjektu z právního řádu dotyčného státu. Tato imunita bývá poskytována za účelem umožnění výkonu určité funkce, nebo povolání, které by bylo jinak velmi ztíženo; imunita se člení na:

a) diplomatická: nejrozsáhlejší, spočívá v úplném vynětí z veřejného práva dotyčného státu a také části soukromého práva za účelem umožnění výkonu práce diplomatických zástupců bez konfliktů ve státě akreditace – založeno na mezinárodních konvencích, Vídeňské úmluvě; není výrazněji zpochybňována.

b) poslanecká – méně rozsáhlá, než diplomatická, týká se pouze odpovědnosti za trestné činy, někde i přestupky. V některých státech je trvalá, jinde omezená na dobu výkonu poslanecké funkce. Důvod vzniku: atmosféra konfliktu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí v 17. – první pol. 19. století – revoluční období – konflikty mezi svrchovaností lidu a absolutní mocí panovníka; v důsledku toho potřebovali zákonodárci ochranu (mezi mocí zákonodárnou a výkonnou vždy existuje určité napětí, dnes povaha konfliktu mezi vládou a opozicí). Rozsah této imunity: v ČR formulována jako trvala a v širším pojetí (= včetně přestupků). Není ale imunitou absolutní, vždy je podmíněna možností zákonodárného sboru vydat poslance k trestnímu řízení.

c) Poslanecké imunitě jsou příbuzné některé imunity speciální: hlavy státu, ústavních soudců, příp. i jiných soudců.
Výsady, privilegia znamenají poskytnutí určitého práva, které nemají jiné subjekty, nikoliv však vyjmutí z právního řádu. Jsou spojeny s výkonem určité funkce; nároky na zvláštní ochranu, bez které by byl její majitel vydán určitým útokům.
Rubem výsad příslušníků určitého povolání, funkce jsou zvláštní povinnosti nebo omezení určitých práv, včetně práv základních. To souvisí s výkonem práce soudců, policistů, státní správa, lékaři – 1. pomoc atd. Omezení spočívají nejčastěji v omezení práva na stávku možnost podnikání; dříve časté omezení volebního práva, dnes již není obvyklé.
Omezení rovnoprávnosti je vždy podmíněno výkonem určité funkce nebo povolání, v právním státě přípustné je v rozsahu, který umožňuje výkon této funkce či povolání. Musí se vztahovat na všechny nositele dané profese nebo povolání stejně.
Základní princip rovnoprávnosti je zajištěn tam, kde je zmíněn přímo v Ústavě, v ústavním pořádku; platí i v ostatních případech, ale pokud není povaha rovnoprávnosti výsledkem vyjmenovaném v ústavním zákoně, lze ji uplatnit jako důvod k nepřijetí či přijetí určitých opaření.


Další znaky právního státu souvisí s hierarchií právních aktů: právní stát předpokládá rozlišení aktů zákonodárné a výkonné moci. Zákony zákonodárné moc mají nadřízené postavení nad zákony výkonné moci (především v kontinentálním právu). z hlediska vstupu běžných zákonů a ústavy se uznává tzv. rigidní ústava = je měnitelná obtížněji, než obyčejný zákon (opakem je flexibilní).
Normy nadústavní, z hlediska právní státu neměnitelné: existují pouze podmíněně, neměnitelnost ústavních ustanovení, která vyjadřují základ demokratického zřízení a nejzákladnější práva a svobody – přesahuje meze platného práva, souvisí s právem přirozeným.
Praktická povaha: v některých státech existuje “právo na odpor” – vlastní nebo cizí státní moc na určitém území porušuje hromadně základní práva; toto právo je formulováno jen v některých zemích.

Vztah zákona a mezinárodních smluv: z hlediska hierarchie právních aktů se považují mezinárodní úmluvy o lidských právech za privilegované = mají přednost před zákonem, ústava neurčuje, zda jsou na úrovni ústavního zákona, ale praxe taková je. Úmluvy o mezinárodních právech mají dokonce postavení privilegované před ústavou, kterou lze změnit spíše, než mezinárodní úmluvu.

Hierarchie podzákonných právních předpisů není bezpodmínečným požadavkem právního státu; výstavba právního řádu. Nařízení vlády mají přednost před vyhláškou ministerstev, ale není to nezbytné; současný český právní řád nezná takové členění. Pokud je to nutné z hlediska právního, je hierarchie stanovena.

Dělba moci patří mezi základní znak právního státu. Znamená vymezení určitého prostoru pro zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. touto dělbou moci je omezeno také delegované zákonodárství. V souladu s principem zákonodárné dělby moci je používání blanketních norem = odkazy na bližší úpravu právní moci pod předpisem bez uvedení přímo příslušného práva a povinnosti.

Narušení ve vztahu k moci soudní: pokud je narušená nezávislost soudů nebo pokud si soud osvojuje zákonodárnou pravomoc (neplatí pro ústavní soudce); ústavní soud nemůže zákonodárnou úpravy neslučitelnou s ústavou nahradit jinou - novou úpravou, ale Parlament je vázán určitou lhůtou ke změně takového předpisu, pokud lhůta vyprší, zákon pozbude platnosti. Dělba moci je založena na systému vzájemné kontroly moci.

Dalším znakem je nezávislost soudnictví: patří mezi nejdůležitější předpisy právního státu, spočívá v tom,že soudci jsou při rozhodování nezávislí a nesmějí být ovlivňováni pokyny subjektů ani institucemi výkonné moci a peticemi občanů – úkol soudu je rozhodnout, zda určité jednání je v souladu s právem, nevyjadřuje tedy názor většiny. Nezávislost soudců je omezena zákony; soudy se jimi musí řídit. Podzákonné předpisy nemají takovou moc, jako zákony, ale přibližují se k nim. Soud sám posuzuje souladnost příslušných právních předpisů se zákonem; pokud je souladnost, právní předpis může být aplikován.

1. Aplikace podzákonného práva předpisem v konkrétním případě (vyřeší soud sám).

2. Posouzení souladnosti zákona s ústavou – nemůže běžný soud řešit sám – ústavní soud rozhodne, obecný soud dá pouze podnět.

3. rušení právních předpisů: soud nemůže provádět ani v případě podzákonného předpisu.
Existuje činnost soudců na kterou se nevztahuje soudcovská nezávislost – organizační a personální činnost. Nezávislost soudců musí být garantována. Garanci zajišťují kromě ústavního a zákonného zakotvení ještě další mechanismy –jmenování ústavních soudců na velmi dlouhou dobu, nebo na doživotí. Soudci ostatních sudů mohou být také jmenováni na doživotí, ale ne vždy, například až po splnění určité praxe. Soudce nelze zbavit výkonu jeho funkce, leda za podmínky kárného disciplinárního řízení, které provádějí soudci sami (závažné provinění) – není možná běžná odvolatelnost soudců.
Imunita, omezení určitých práv: výkon funkce soudců je zejména spojen se zákazem výkonu jiné výdělečné činnosti kromě práce literární, pedagogické, umělecké – ale stále slučitelné. Postavení soudců musí být náležitě materiálně zajištěné – zabránění úplatkům. Objektivní nestrannost soudců se od nezávislosti liší rozhodnutím soudů z hlediska objektivního zhodnocení, nezaujaté hledisko; prvním předpokladem nestrannosti je nezávislost. Nejzávažnější ohrožení nestrannosti je vydání se vnějšímu či vnitřnímu nátlaku.

Znak státu = existence specializovaných institucionálních záruk fungování právního státu – existence ústavního a správního soudnictví. Ústavní a správní soudnictví umožňuje soudní kontrolu moci zákonodárné (ústavní) a výkonné (správní). V nedemokratických státech existují obecné soudy, ale neexistuje tam správní soudnictví, nebo má omezené kompetence (totéž ústavní soudnictví). Ústavní soudnictví má 2 základní funkce:

1. rozhodovat o souladnosti zákona a ústavy

2. rozhodovat o ústavních stížnostech – žalobách jednotlivých osob na porušených jejich základních práv.
Ústavní soudy mají i další funkce – rozhodování různých kompetenčních sporů mezi orgány státu, ústavní ochrana samosprávy při nerespektování kompetencí;

Základní funkce soudnictví správního je rozhodování ve smyslu přezkoumávání rozhodnutí orgánů veřejné správy – zda je v souladu s právem, či nikoliv. Různá hlediska rozsahu tohoto zkoumání:

1. rozsah aktů veřejné správy, které podléhají přezkoumání (nepodléhá oblast ochrany a bezpečnosti státu)

2. z hlediska funkce správního soudnictví je důležité, zda toto soudnictví pracuje v úplné jurisdikci – právní rozhodnutí lze měnit – posouzení ne jen formální, ale i skutkové stránky

3. postižitelné jsou uskutečněné akty,ale i případ nečinnosti orgánů veřejné správy při povinnosti konání

7) Veřejná správa - Vztah státu a ústavy

Vztah státu a ústavy:
- Vztah státu a ústavy – úzké sepětí u demokratického moderního státu (v ústavě se objevují základní práva člověka ze starověku).

- Americká ústava vychází z historických pramenů; Virginská deklarace = první deklarace lidských práv a svobod – změny jsou prováděny revoluční a demokratickou cestou, změnu vyžaduje společenská změna.

- Ústava – z právního hlediska – právní forma nejvyšší plenární síly (všechny zákony jsou jí podřízeny, musí být v souladu s ústavou).

- konstitucionalismus = zabudování institucionálních principů do Ústavy – zřízení ústavního soudnictví coby kontrolního orgánu – zajištění dodržování Ústavy.

- funkce ústavy – zakotvení lidských a občanských práv a jejich reálných záruk

- nadpozitivní právo – stojí nad ostatními právy v demokratickém státě; právní klauzule – je nedotknutelné


Základní demokratická právní instituce: principy:
a) princip svrchovanosti lidu – různé formy přímé volby – referenda (existují země, kde je referendum častější, v některých zemí se koná měné)
b) právo dělby moci – marxistické právo – jednota moci
c) právo temporární vlády – vláda je dočasná a její legitimita musí být prověřována v periodicky stanovených volbách
d) princip právního státu
e) právo základních lidských a občanských práv a svobod – z hlediska dějin vývoje – práva 3 generací:
• občanská, politická, osobní práva
• sociální práva (GB, SRN – Výmarská ústava – právo na práci)
• právo na obstojné životní prostředí
f) majoritní princip – minimální počet členů, aby se přijalo platné usnesení
g) pluralitní politický systém


Internacionalizace ústavního práva (v mezinárodním právu, zejm. po 2. svět. válce) – národní ústavní právo je limitováno i mezinárodním právem a také evropským právem

Ústava:
a) federální
b) členských států, kantonů

a) právní
b) faktická (psaná ústava odpovídá realitě)

a) rigidní (tuhá) – dá se obtížně měnit (změna je vázána složitou procedurou; 2/3 většina PS + potvrzení referendem)
b) flexibilní

Ústava historicky vznikla ve středověku, kdy stavové usilovali o omezení moci koruny. Ústava omezuje státní moc vzhledem k jednotlivci, zajišťuje, aby státní moc byla uplatňována demokratickým způsobem, obsahuje základní principy.
Právní ústava = psaný obsah ústavy a ústavních zákonů

Volební principy:
a) majoritní (většinový), je v Ústavě zakotven pro volby do Senátu
b) poměrného zastoupení

Ústava:
- základní demokratická instituce
- základní lidská práva a principy

6) Veřejná správa - UNITÁRNÍ STÁT

UNITÁRNÍ STÁT

- jednota státního území, občanství a právního řádu
- unitární státy ve svých ústavách zdůrazňují nedílnost státu (např. francouzská ústava – v ústavě se stanoví nepřípustnost zahájení změny ústavy)
- forma unitárního státu nevylučuje širokou regionální autonomii (příslušnost ostrovů)
- soustava státních organizací je hierarchicky uspořádána
- vnitřní územní uspořádání má územně správní řád a je určeno celostátním zákonodárstvím, kdežto ve federacích je územně správní systém záležitostí zákonných orgánů jednotlivých členských států (zemí).



PRÁVNÍ STÁT

= pojem evropské právní kontinentální kultury (v angloamerické tento pojem neexistuje, ale jeho zásady tam přijímají také; funguje tam rule of law = princip panství práva). Pojem právní stát souvisí s pojmy platného a přirozeného práva:

- Platné právo = vydávané státem (pozitivní); v dokumentech obsahujících toto právo - obsah
- Přirozené právo = soubor právních principů, které jsou východiskem pro platné právo. Zdroj přirozeného práva: církevní doktríny; přirozené právo je nadřazené platnému; nelze přesně určit jeho obsah. Přirozené právo reguluje stát při tvorbě platného práva. Omezení přirozeného práva: neurčitost X neznatelnost

- stát má monopol na vydávání státních předpisů = jakékoliv předpisy, které nevydá sám stát musí být vydány alespoň s jeho souhlasem
- vztah přirozeného a pozitivního práva – dualita existovala již v 18. století a byla spojena se snahou osvícenců o omezení moci státu. Osvícenská doktrína byla po revolucích postupně uvedena do práv jednotlivých států. Snížil se rozpor mezi přirozeným a pozitivním právem. Vývoj ve 20. století ukázal, že není vyloučeno zneužití přirozeného práva (Německo 1933-45; po r. 1945 = renesance přirozeného práva, v celém západním světě)
- Pojem právní stát vznikl v 19. století (méně používaný, více až po 2. sv. válce).

Základní znaky právního státu:
1. vázanost státu právem – v době absolutní monarchie – všichni jsou vázáni právem kromě panovníka. zákonodárce může měnit zákon, ale až podle předpisů, které jsou popsány v zákonech k tomu příslušných

2. existence určitého souboru základních práv a svobod – úplně nejzákladnější práva byla uznávána v celém období vývoje společnosti.

Ve vývoji základních práv rozeznáváme 4 generace práv z hlediska časového i z hlediska jejich uznávání. (magna charta libertatum = velká listina svobod).
práva politická (dvě generace základních práv) – prosadila se v průběhu 19. století (před 1. svět. válkou); třetí generace: sociálně ekonomická práva – jsou zakotvena v ústavní rovině různě; po 1. a zejména pro 2. světové válce, jsou zakotvena v běžných zákonech nebo precedentních ustanoveních.
čtvrtá generace: právo na zdravé životní prostředí, právo na informace apod.;
Od 1. ke 4. generaci klesá stupeň jejich elementárnosti, určitosti, stupeň jejich přesného vymezení v dokumentech (Ústava).
Politická práva = svoboda sdružovací, volební apod.
Hospodářská + sociální práva = právo na hmotné zaopatření v případě nemoci
4. generace práv zůstává z části v deklarativní rovině.

Stoupá nutnost rozvedení určitých práv v běžných zákonech:
1. rovina = práva jednoznačně stanovena v zákonodárství a nemohou být omezena (právo na život)

2. rovina = práva jednoznačně stanovena v zákonodárství ale mohou být omezena běžnými zákony (právo sdružovací)

3. rovna = práva vyžadující ke své realizaci zákon (volební právo, většina práv hospodářských a sociálních)

4. rovina = ústavní právo, není určité a není zakotveno v zákonodárství – právo zakládá povinnost státu vést politiku určitým směrem (např. aby se zlepšovalo životní prostředí)

Prostorové rozšiřování = zvětšuje se počet států, které toto právo uznávají. Nakonec se formuluje v mezinárodním právu; právo, které přijímá více států; Obecné mezinárodní právo = závazné pro všechny státy (spisované po 2. svět. válce). Dokumenty mezinárodního práva:
• všeobecná deklarace lidských práv 1948

• mezinárodní pakt o občanských a politických právech

• mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
1. rovnoprávnost
2. existence hierarchie právních předpisů
3. dělba moci ve státě
4. nezávislost soudnictví
5. existence speciálních institucionálních záruk (ústavní a právní soudnictví)
6. existence určitých právních zásad
7. existence určitého společenského prostředí

5) Veřejná správa - VOLEBNÍ SYSTÉM

VOLEBNÍ SYSTÉM

a) poměrný
b) většinový
c) modifikace volebního systému – u obou předchozích systémů, cílem je zachovat výhody, omezit nedostatky;

poměrného systému má 2 základní modifikace:
1) uzavírací konzule = stanoveno určité procento hlasů, nejčastěji na celostátní úrovni, pokud se tohoto % nedosáhne, nedojde k rozdělení mandátů; v jednotlivých státech se pohybuje okolo 2 - 3 %, max 5 %, výjimečně vyšší.. Koalice se posuzují různě: dle nového zákona o volbách do Poslanecké sněmovny je třeba získat příslušné procento hlasů za každou stranu – člena koalice. Uzavírací konzule mohou být stanoveny v měřítku volebního kraje, nebo kombinace celostátní + volební kraj – 5% hlasů v celostátním nebo 10 % v jednom volebním kraji apod. – umožňuje zastoupení menších stran v regionu.

2) kandidatura nezávislých kandidátů: nezávislý kandidát by těžko dosáhl stanoveného procenta hlasů, snad pouze v případě nezávislých kandidátů. S kandidaturou nezávislých kandidátů počítají země s poměrným zastoupením v místních volbách; v ČR převládají prvky poměrného systému, ve kterém nezáleží na velikosti volebních obvodů ale na počtu mandátů.

Způsob hlasování na kandidátních listinách:
a) listy vázané – volič volí určitou kandidátní listinu, nemůže volit různé kandidáty z listiny, na listině nemůže provést změny. Zvolení je určeno pořadím na příslušné kandidátní listině.

b) listy volné – volič může kandidáty z kandidátních listin vybírat, např. i z několika různých listin = panašování; možnost preferenčních hlasů = volič může označit určitý počet kandidátů na listině, které preferuje, případně spojit preferenční hlas s panašováním. Někdy se používá kombinace volby určité listiny + stanovení kandidátů na jiných listinách (zbylí do počtu) - volená strana (z listiny) pak dostane méně hlasů.

Rozdělování mandátů s poměrným volebním systémem
- ve většině systémů je vítěz jasný – relativní x absolutní většina
- v poměrném systému bývá problém s „volebními zbytky“ – při rozdělování mandátů se počítá

kolikrát je počet mandátů obsažen v počtu odevzdaných hlasů; způsoby rozdělení volebního zbytku, který není úplně dělitelný:
a ) systém největšího průměru: přidělí se straně která dostane největší procento hlasů na 1 mandát

b) systém volebního zbytku: přidělí se straně s největším zbytkem

c) systém volebního dělitele: nejčastější – vytvoří se matice a počet hlasů se postupně dělí (v některých systémech jen lichým číslem. Nejvyšší výsledek dělení určuje která strana dostane určitý mandát. Tento systém je výhodnější pro větší strany - d´Hondtův systém; Imperialiho systém = dělení začíná od čísla většího než 1;současný volební systém v ČR je přechodem od d´Hondtova k Imperialiho systému – začíná číslem 1,42 a pokračuje 2, 3,... Tyto volební systémy podporují větší strany, strana která nezíská alespoň 10 % hlasů nemá šanci na získání mandátu. Náš volební zákon tedy nepotřebuje uzavírací klauzuli, neboť je méně přísná – výjimka spočívá v situaci, kdy určitá strana získá velké množství hlasů v určitém regionu, dosáhne mandátu v obvodu s menším počtem kandidátů, ale nedosáhne 5 % uzavírací klauzule.


VOLBY


1. řádné

2. nové – nastávají pokud nemůže být uznána platnost voleb nebo pokud je zastupitelský sbor rozpuštěn nebo ukončí činnost v průběhu volebního období.

3. doplňovací – nově se obsazuje jeden nebo několik zvolněných mandátů (úmrtí, resignace) a neexistuje institut náhradníka (což je dnes častější)

Není přípustné prodloužení volebního období za normálních okolností (důsledkem by byla ztráta legitimity státu), připouští se v případě mimořádných okolností na nutnou dobu (pohroma v den konání voleb, okupace…)

Většiny: a) prostá = většina z přítomných členů sboru; v ČR předepsaná z obou parlamentů pro schvalování běžných zákonů

b) absolutní = většina všech členů sboru nebo většina z počtu všech platných odevzdaných hlasů – v ČR pro přehlasování Senátu nebo veta presidenta; volba do Senátu – 2 kolové volby

c) relativní = pro určitý návrh nebo kandidáta hlasuje ve sboru nebo mezi voliči více hlasů , než pro ostatní návrhy X kandidáty, obvykle se nepoužívá

d) kvalifikovaná = větší než nadpoloviční z počtu přítomných a počtu všech, nejčastěji je 3/5, nebo 2/3, používá se při závažných volebních akciích, kdy chceme dosáhnut obecného konsensu.
V českém ústavním právu je 3/5 např. při schvalování ústavních zákonů – z počtu přítomných.

e) kvalifikovaná menšina = má zvláštní práva, nejčastěji pokud podá určitý kvalifikovaný počet členů sboru návrh, musí se jím Sněmovna zabývat apod. – v Posl. sněmovně může 50 poslanců podat návrh na vyslovení nedůvěry vládě = kvalifikovaná menšina.

Uplatnění volebních systémů v různých státech:
Relativní většina: USA (přípustný i jiný systém), GB
Absolutní většina: Fr, CŘ – Senát
Některé státy tyto dva způsoby kombinují s převahou většinového (Itálie);
Modifikovaný systém poměrného zastoupení s uzavírací klauzulí, možností nezávislého kandidáta při místních volbách: evropské státy. V ČR modifikovaný poměrný systém do PS + zastupitelstva krajů a obcí.

Právní status občana = vztah občana + státu z hlediska toho jaké má občan vůči státu nároky, jak může ovlivnit činnost státu, jaké má povinnosti a naopak. Ovlivňování činnosti občana státem z hlediska práva:
1. tvorbou práva (normativní právní akty) = zákonodárství + výkonná moc.

2. aplikace práva = rozhodování o individuálních právech a povinnostech (výkonná + soudní moc).

3. mimoaplikační činnost státu = případy kdy orgán veřejné moci má pravomoc určitých zásahů ke zjednání nápravy stavu,například zadržení někoho.

Právní status občana = souhrn všech práv a povinností, které má občan ve vztahu ke státu. Status se dělí na:
1. aktivní – vyznačuje jakým způsobem se občan podílí na vytváření veřejné moci, jak mže sám aktivně zasahovat do činností orgánů veřejné moci – participace
a) vnitřní: podílení se práci určitého orgánu veřejné moci jako jeho člen
b) vnější: ovlivňování činnosti veřejné moci bez vstupu do jejího systému = účast na volbách, referendu.

2. pasivní – občan je povinen strpět výkon veřejné moci = sféra zásahů veřejné moci ve vztahu k občanovi

3. pozitivní – označuje nároky občana vůči státu, např. nárok na vydání rozhodnutí v určité věci, poskytnutí dávky sociálního zabezpečení;
a) nároky pravé = pretenze; občan má určitý individualizovaný nárok který může stanoveným procesem vymáhat
b) nároky nepravé = kvazipretenze; stát má povinnost vůči občanovi, ale ta není individualizovaná a právně vymahatelná (např. stát má povinnost pečovat o zdravé životní prostředí)

4. negativní – sféra života občanů která je mimo zásahy veřejné moci, veřejná moc tam nesmí zasahovat.

4) Veřejná správa - Státní mechanismus, funkce státu

Státní mechanismus, funkce státu (systémové pojetí státu, struktura subsystému ve společnosti – státní mechanismus, státní aparát)


Státní mechanismus = souhrn všech osob a institucí, které realizují činnost státu. Státní mechanismus se dělí:
a) státní orgány – realizují vlastní mocenskou činnost státu. Státní orgány musí splňovat 3 znaky:
1. pravomoc = prostředky které má orgán ke své činnosti k dispozici (např. pravomoc vydávat zákony, právní předpisy, zadržet osobu, vydat rozsudek…). pravomocí se rozumí pravomoc rozhodovací (někdy také pravomoc u orgánů poradní povahy). Orgány poradní nejsou samostatnými orgány, ale jsou svojí činností vázány na některý orgán s rozhodovací pravomocí (legislativní rada vlády, výbor Poslanecké sněmovny)

2. působnost = kompetence, určuje v jakých záležitostech vykonává orgán svoji pravomoc. Působnost se z různých způsobů člení na:
• věcnou – určuje v jakém okruhu věcí je vykonávána pravomoc (např. jednotlivá ministerstva)
• časovou – určuje v jaké době má orgán svoji pravomoc (při zrušení X zřizování X změně působnosti)
• místní – územní – určuje na jakém území může daný orgán vykonávat pravomoc (okresní úřad)
• osobní – činnost určitého orgánu se vztahuje pouze na určité osoby
• funkční – nositele funkcí, osoby vykonávající určité povolání (vojenská policie)

Na základě pravomoci a působnosti se vymezuje příslušnost orgánu = orgán má pravomoc a působnost v dané konkrétní věci, je k jejímu rozhodování příslušn.

1. organizační samostatnost
a) státní zařízení = součást struktury státu, ale nerozhoduje o záležitostech subjektů, které do tohoto zařízení nepatří. Působí ve vlastní mocenské činnosti státu bez rozhodovací pravomoci X v organizaci veřejných služeb, např. státní zařízení je škola, státní nemocnice, armáda. Státní zařízení = subjekty které plní funkce státu, jsou součástí státní struktury. I státní zařízení, nebo jeho část, může výjimečně získat charakter státního orgánu, například ředitel státní školy rozhoduje v přijímacím řízení ke studiu na škole – žádná podřízenost,l rozhoduje v kvalitě státního orgánu. Policie jako celek = státní zařízení, ale složky, které mohou navenek rozhodovat mají současně postavení státního orgánu. Rozhodovací pravomoc může mít i jednotlivý člen nebo pracovník státního orgánu či zařízení, např. vyšetřovatel Policie, ale opět charakteru státního orgánu nabývá jen je-li organizačně samostatný (president republiky ano, ale ne ministr – státním orgánem je ministerstvo). Rozhoduje-li ministr na zasedání vlády jako její člen – je sám členem státního orgánu kolegiálního = vlády a jako takový se podílí na rozhodování.
X orgány státního zařízení ve vztahu k veřejné moci – orgány samosprávy s rozhodovací pravomocí.


FUNKCE STÁTU

je třeba rozlišit funkci státu jako jeho základního účelu od jednotlivých působení, která stát plní.

Stát jako arbitr společenských konfliktů:
1. význam smyslu-existence státu
2. význam jednotlivých činností státu – funkce státu se mohou klasifikovat z různých hledisek, zejména na:
a) vnitřní – směřují k jeho základnímu účelu v roli arbitra společenských konfliktů. Dále se člení:
• z hlediska povahy činnosti: nejčastěji funkce
1. normativně regulační (vydávání, tvorba a aplikace právních předpisů, regulace dalšími prostředky které má stát k dispozici – finanční podpora určité činnosti). Stát musí vždy využívat práva. Tato činnost je prováděna mocí zákonodárnou a výkonnou. Nezbytná činnost státu.

2. organizace služeb veřejného zájmu – jde o jinou než mocenskou činnost státu a využívá se státní zařízení (školská, zdravotnická, dopravy, sociální práce). Činnost, která se nezbytně nevztahuje ke státu; produkt teprve pozdějšího vývoje státu.

3. ochranná = stát vykonává roli arbitra společenských konfliktů bezprostředně, ochrana veřejného zájmu (Policie – z hlediska vnitřních funkcí, dále také orgány státního dozoru v různých oborech;

4. výkonu spravedlnosti = funkce která je realizována soudní mocí státu, spočívá především v rozhodování sporů, v rozhodování o právních poměrech způsobem určovacím; ve věcech občanského vztahu; o vině a trestu z hlediska trestné činnosti.


• z hlediska oboru činnosti státu
b) vnější – aby společnost reprezentovaná státem mohla uplatnit existenci a obhájit své zájmy ve vztahu k jiným státům.
Dále se člení na funkce: * aktivní a pasivní
* mírové a válečné
Aktivní funkce vnější slouží k pronikání státu nebo společnosti do jiných států nebo k realizaci státu v mezinárodním životě. K aktivním funkcím státu z hlediska vnějšího patří účast státu při zakládání a činnosti mezinárodních organizací, podpora obchodní kulturní výměny mezi státy (= mírová funkce).
Válečné funkce = agrese vůči cizímu státu, z hlediska mezinárodního práva zakázáno.
Pasivní vnější funkce – zejména ochrana státu před pronikáním států cizích z hlediska hospodářského, obranného atd., nástroje jsou např. celní politika, omezování vstupu cizích občanů na vlastní území. Pasivní funkce válečné – zejména obrana před útoky státu jiného.
Vnější funkce mohou být realizovány řadou prostředků: diplomatické, hospodářské, podpora kulturní a vědecké výměny, činnost zpravodajských služeb atp.

Státy se rozlišují z hlediska povahy činnosti kterou vykonávají – funkce obranné a výkonu spravedlnosti jsou podstatné metody jakými stát postupuje. Organizace služeb veřejného zájmu + funkce normativně regulační: stát

a) minimální (negativní): snaha omezit svoji normativně regulační funkci na co nejmenší míru – jen činnosti nezbytné, funkce organizace služeb veřejného zájmu téměř nebo vůbec neuskutečňuje

b) pozitivní: snaha svoji normativně regulační funkcí zasahovat do všech oblastí života společnosti – organizace služeb veřejného zájmu v různém rozsahu.
Reálný stát se nepohybuje na krajním pólu pozitivním nebo negativním. Pozitivní stát – je-li demokratický – omezuje své zasahování do života společnosti respektováním práv občanů a práva osob. Souvislost státovědy s národním hospodářstvím – způsob a míra zasahování státu do ekonomiky – charakter státu pozitivního nebo negativního.

3) Veřejná správa - AUTONOMIE STÁTU

AUTONOMIE

= ve státě se vytváří jeden nebo více autonomních útvarů, které mají zvláštní postavení. Základní znaky unitárního státu: existence 1 státnosti a 1 státní suverenity; v rámci autonomního útvaru neexistuje jedna státnost.

Postavení autonomního útvaru upravují dva dokumenty:
• ústava unitárního státu

• statut autonomního útvaru (ústava) – upravuje práva a povinnosti, sdílení parlamentu unitárního státu příslušným sborem autonomního útvaru – bez jeho souhlasu nelze měnit autonomní statur.
Speciální zákonodárné, soudní, vládní a výkonné státní orgány: při existenci autonomních útvarů – mají své vlastní orgány. Zákonodárná moc autonomního státu je podřízena zákonodárné moci unitárního státu.

V rámci správy autonomního útvaru: - správa unitárního státu - bezprostředně
- prostřednictvím orgánu autonomního útvaru
- správa autonomního útvaru

3 formy správy unitárního státu:
- správa unitárního státu vykonávaná bezprostředně jeho orgány
- správa kterou z jeho pověření vykonávají orgány unitárního útvaru
- správa vlastního autonomního útvaru vykonávaná na vlastní odpovědnost

V rámci autonomního útvaru: biularismus – právo unitárního státu
- právo autonomního útvaru

Vnitřní členění autonomního útvaru: obecné zásady stanoví ústava, vymezení konkrétních územních jednotek je věcí autonomního útvaru.

Hranice mezi decentralizací v unitárním státu se stírají. Základní odlišnost autonomního útvaru od členského státu federace: nedisponuje vlastní suverenitou, nemá právo na vystoupení z unitárního státu.

Druhy autonomie:
1. politická
2. správní (politická správní), decentralizace státu
Tyto dvě formy jsou dnes již překonané.

1. generální – všechny součásti státu mají postavení obdobné autonomnímu útvaru (vlastní vláda, vlastní právo, vlastní zákonodárné orgány), představuje další vývojový stupeň silné decentralizace státu
2. speciální – klasická, jedna nebo více součástí státu má toto zvláštní postavení

1. unifikovaná – všechny autonomní útvary ve státě mají stejné postavení
2. diferencovaná – postavení se liší – různý stupeň autonomie. Diferencovaná autonomie je zpravidla generální.

1. teritoriální – vydělení určité části státu se specifickým postavením (sociálním, odlišnost ve způsobu života)
2. národní – národnostní složení obyvatel autonomního útvaru se odlišuje od zbytku státu. Často odstředivá tendence vystoupení z daného státu (mezinárodní právo neuznává oddělení autonomního útvaru od státu).

Konkrétní případy autonomií:
Itálie, Španělsko – silné postavení autonomních útvarů, generální a diferencované; diferencovaná autonomie – zaměření na vyšší stupeň autonomie (Baskicko, Katalánsko); také Finsko, Vojvodina v Jugoslávii (dřívější Kosovo), německá menšina v Belgii odpovídá principům autonomie, Skotsko, Wales v GB.



SLOŽENÝ STÁT

= federace, spolek. Někdy se označení spolek používá pro označení federálního zřízení, např. Německo, Rakousko, kde je tento název častější (také Švýcarsko, kde je patrnější federativní postavení států). Probíhají neustálé politické konzultace, pokusy o zdokonalení federálního mechanismu vyžaduje trpělivost

Základní znaky federace se dají odvodit od znaků unitárního státu, do jisté míry se jedná o přesný opak:
- dvojí státnost: federace a členských států

- členské státy federace mají určitou suverenitu, část z ní je dobrovolně poskytována federaci = dělená suverenita (jiná teorie – členské státy se vzdávají suverenity a základ je suverenita federace)

- výlučnost státu: na témž území ve federaci může působit moc federace i moc členských států – vše je podřízeno federální ústavě.

- Dvojí státní občanství: federace a členského státu, otázka primárnosti je řešena různě: ve volnějších federacích je základní občanství členského státu a občanem federace je každý, kdo je občanem některého z členských států.

- území federace je tvořeno územím členských států a dále územími, která nejsou součástí žádného členského státu – hlavní města = federální distrikt.

- federace je charakterizována existencí dvojího práva – biularismem, 2 koncepce:
1. právo federace ruší právo členského státu (např. SRN)
2. právo federace i právo členského státu je na stejné úrovni; rozhoduje se, kdo se více držel ústavnosti.

- dvojí zákonodárná moc: parlament členského státu, parlament federace. Dvojí je i systém výkonné moci, dvě soudní soustavy

- struktura zákonodárného sboru ve federaci: vždy je dvoukomorový, výjimečně jednokomorový; bikameralismus = 2 komory, je i v unitárních státech, ale je to věcí politické úvahy, ne podmínka.

- obě komory mají výrazně rozdílnou funkci: první komora = všeobecně demokratický princip; volí se na celém území federace dle stejného principu (více obyvatel části federace – větší zastoupení); druhá komora = rovnoprávnost členských států federace, počet zástupců je stejný bez ohledu na velikost členského státu.

- rovnoprávnost členských států ve federaci – uplatňuje se tzv.parita = stejné zastoupení, uplatňuje se ve složení druhé komory a dále při obsazování některých funkcí (při složení různých výborů).

- ve vládě nejsou členské státy zastoupeny stejně ani se neuplatňuje princip parity – větší zastoupení členskými státy s větším počtem obyvatel; nehledí se na příslušnost ministrů k jednotlivým členským státům

- SOUDY – nejvyšší soudnictví existuje na úrovni federace i členských států;

- dělba kompetence – působnosti – působnost federace v oblasti zákonodárné je širší, než v oblasti moci výkonné. uznává se výlučné působení federace, výlučné působení členských států a dále i jejich společné působení: výlučná působnost federace = zahraniční politika, obrana, měna (vnější vztahy federace,
udržení jednoty hospodářské a politické)
výlučná působnost členských států = základní, střední školství, kultura, regionální rozvoj
společná působnost = ostatní otázky (musí být uplatňované na obou úrovních): finance, otázky dopravy, vysoké školství, průmysl a obchod atd.

- zásadní zákonodárné úpravy – federace zásadně neupravuje postavení federálních zákonů;

- konkurující zákonodárství – federace může přijímat zákonodárnou úpravu, ale i členské státy mohou upravit věc v plném rozsahu (je možné také v opačném smyslu)

- ve prospěch členských států svědčí zbytková klauzule – pokud federální ústava nesvěřuje něco výlučně federaci, náleží pravomoc členskému státu; nelze provádět opačně.

- kompetence v oblasti výkonné – i zde je možné působení federace, členských států výlučně i společné působení; v některé sféře mohou působit orgány federace i členských států společně , ale působnost je rozdělena (průmysl): Federace = výkon různých koordinačních pravomocí; správa federace je vykonávána
orgány federace nebo z pověření federace orgány členských států. Z pověření –
orgánům federace jsou pak orgány členských států podřízeny.
Správa členských států = federální ústavou přímo, nebo na základě zbytkové klauzule
určeno do kompetence členských států, žádná podřízenost federaci

- kompetence v oblasti soudní – federální soudy, soudy členských států tvoří dvě zvláštní celé soustavy, případně se tato soustava sjednocuje na úrovni nejvyššího soudu federace. V některých federacích je pouze nejvyšší soud federace, všechny ostatní soudy jsou soudy členských států. Soudy federace = vojenské + některé jiné, různé principy dělby kompetence. Úloha federálního soudnictví je v jednotlivých federacích rozdílná.
- ústavní soudnictví – ústava je základem fungování federace a členských států. Federální ústavní soud rozhoduje spory mezi federálními orgány a orgány členských států. Ústavní soudy členských států jsou ve srovnání s federálním ústavním soudem méně významné.


DRUHY FEDERACE

Dle počtu členů:
1. dvoučlenné: spíše výjimečné, větší nároky na vytvoření funkčního mechanismu, větší tendence k rozpadu, vyžaduje výraznější uplatnění parity, zákaz majorizace
2. vícečlenné: častější forma

Z hlediska základu na kterém byly federace vytvořeny:
1. teritoriální základ
2. národní základ
Ve členském státě federace je státnost členského státu federace hlavní státnost národa. Národně založené federace mají tendenci k větším kompetencím členských států, snadněji se tyto federace rozpadají. Některé federace jsou založeny na kombinaci těchto dvou základů (Švýcarsko).

Z hlediska federálního mechanismu:
1. pevné – více integrovány, znakem je primárnost federálního občanství, menší význam a menší kompetence členského státu
2. volné - opačné rysy, mírně integrované, primárnost občanství členských států, neexistence zásady právo federace vyšší než právo členských států atd.
V rozdílných právních kulturách jsou rozdílné integrální prvky (v Evropě právo, řešení právních otázek na území celé federace, v USA velké rozdíly v různých právních řádech členských států).

Konkrétní případy federací ve světě:
• USA, SRN, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Jugoslávie, Austrálie, Brazílie, Mexiko
• Kanada, Indie: spíše federální uspořádání, ale nejde o čistou federaci.
• bývalé federace: ČSR, Sovětský svaz
• spíše volné federace: Švýcarsko, USA, Belgie
• spíše pevné federace: SRN, Rakousko – přechod mezi federálním a unitárním uspořádáním

Právo na vystoupení z federace se uznává více u založení na národním základě. V pevných federacích častěji uspořádání územní správy již v ústavě, ve volných federacích je členění územní správy v ústavách členských států.



KONFEDERACE, UNIE

Federace = složený stát; konfederace = společenství států, společně řeší některé otázky např. zahraniční politika, obrana; každý stát si ale zachovává vlastní svrchovanost. Členské státy si zachovávají mezinárodně právní subjektivitu (u federace ji má jen celek, nikoliv členské státy). Konfederace dnes téměř neexistují, všechny se rozpadly, některé se přeměnily ve federace (USA, Švýcarsko). Obdobný stupeň integrace ale i s jinými prvky se dnes dosahuje v případě některých mezinárodních seskupeních: EU (integrace ne na shodě v oblasti zahraniční politiky, ale na shodě v oblasti právní).

Unie – různý význam, vždy je třeba tento termín upřesnit:
a) mezinárodní organizace
b) označení pro federativní stát (v minulosti se užívalo pro USA: Americká unie)
c) označení politických stran

V oblasti státoprávního uspořádání označuje nejčastěji federaci; 2 zvlášní druhy unií:
1. reálná: 2 subjekty jsou spolu spojeny osobou společné hlavy státu a dále mají společné některé další orgány a některé další kompetence se svěřují společně (zahraniční politika); blíží se volné federaci (bývalo Rakousko-Uhersko)
2. personální: 2 samostatné státy jsou spojeny jen hlavou státu, jinak vlastní orgány, vlastní suverenita; spíše historické vazby: Britské kolonie.

2) Veřejná správa - ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU


ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU


PRÁVNÍ ZÁSADY bez ohledu, zda tyto zásady jsou zakotveny v Ústavě nebo v zákonech.

Pokud se stát opírá výhradně o psané právo, bývá to Ústava. Právní zásady mají tuto povahu:
a) významné otázky obsahové (presj. neviny); 3 příklady klasických právní zásad charakteristických pro právní stát patrné na trestním právu:

• Ne bis in idem = ne 2x v témže, nelze rozhodnout případ, který byl již rozsouzený a současně nelze někoho 2x potrestat za totéž provinění; netýká se tzv. obnovy řízení při nových skutečnostech

• In dubio pro reo = v pochybnostech pro věc; obsahem je výjimka principu že v případě pochybnosti platí výklad příznivější pro obviněného

• Reformatio in peius = zákaz změny k horšímu – v trestním soudnictví není možné zvýšit trest na základě odvolání odsouzeného

b) formální, směřující k určitému způsobu nakládání s právem:
• Lex posterior derogat legi priori = zákon pozdější ruší zákon dřívější, pouze pro předpisy stejné právní síly

• Lex specialis derogat legi generali = zákon zvláštní ruší zákon všeobecný; jde o přednost speciální právní úpravy pokud je v dané věci vydána
- občanské právo: obchodní zákoník některá řešení ponechává občansko-právní úpravě, ale pokud ne, má přednost občanské právo
- zákon o obcích, je určeno, co náleží do samosprávného působní obcí

1. PRÁVNÍ A POLITICKÉ PROSTŘEDÍ = právní kultura; 2 významy:
a) nehodnotící význam: označuje se tak určitý druh právního systému (principy kontinentálního X islámského práva) – rozdílné prameny

b) axiologický, hodnotící význam = vyšší X nižší úroveň tvorby a aplikace práva s přihlédnutím k právnímu systému

S právním prostředím mají dnešní státy problémy – nejspornější kategorie právního státu (dodržování). Právní prostředí má dvě složky:

a) kultura tvorby a aplikace práva orgány státu nebo veřejné moci – právní stát obvykle požadavky splňuje, dostatečně účinné mechanismy k napravení při porušení pochybení státních orgánů;

b) chování fyzických a právnických osob v souladu s právem – práva mohou být narušena nejen veřejnou mocí , ale i fyzickými a právnickými osobami. Stát takové porušení práva postihuje a zjednává nápravu a ochranu. Efektivnost působení práva může být problematické: v právním státě dodržování práva je v principu výhodné, pokud tomu tak není, klesá autorita práva, stát potom lze těžko hodnotit jako právní. Každé právo je závislé na tom, že pravidlem ve společnosti je jeho dodržování. Úprava společenských vtahů právem = dobrovolné dodržování práva. Politické prostředí – právní kultura z hlediska působení státní moci: příslušné prostředí pro realizaci právního státu nemůže vzniknout ve státě nedemokratickém

Horizontální dělba moci:
1. způsob vytváření státní reprezentace: politická reprezentace se vytváří na základě voleb. Při vytváření politické reprezentace jde o principy, na kterých je postaveno volební právo a volební systém. Volební právo se člení na:
a) subjektivní: právo volit = aktivní X právo být volen = pasivní
b) objektivní = souhrn právních norem které upravují volební proces; způsob určení výsledku voleb

Volební právo – subjektivní, je ovládáno v právním státě zásadou všeobecnosti a rovnosti:
a) všeobecné
- výjimky, nepovažujeme za újmu všeobecnosti pokud někdo nemůže volit, protože není schopen rozpoznat smysl voleb; volební právo nastane, nebo je obnoveno, jakmile duševní porucha pomine;
- jiná podmínka výkonu volebního práva. je věková hranice (aktivní = 18 let, pasivní nejčastěji od 21 let).
- Překážky výkonu volebního práva jsou některé stejné u aktivního i pasivního a některé charakteristické pro jedno nebo druhé: - aktivní právo = nařízená karanténa v případě infekčního onemocnění je překážkou X není překážkou u pasivního práva; inkompatibilita = neslučitelnost funkcí – poslancem nemůže být zvolen úředník na OÚ, soudce apod.; většina právních řádů řeší tuto otázku tak, že nejde o překážku absolutní – osoba se může vzdát dosavadní funkce.
- státy se rozdílně staví k otázce volebního práva osob ve vazbě, volební právo aktivní bývá uznáváno; Takováto překážka volebního práva se dělí na subjektivní (původ v osobě voliče) a objektivní (nemá původ v osobě voliče).

b) rovné = každý volič má právě jeden hlas, výjimečně volič má v některých systémech více hlasů, ale každý volič má stejný počet. Všeobecné rovné volební právo nebylo v nedávné minulosti samozřejmostí, prosazovalo se v průběhu 19. století; u žen se ve většině států prosadilo až prvních desetiletích 20. století. Překážky volebního práva které nemají svůj původ určitých zřejmých vlastnostech (duševní porucha) = volební censy; dříve census majetkový, vzdělanostní, společenských tříd; podmínku práva lze stanovit alternativně (platí buď jedna, nebo druhá, stačí splnění jen jedné z nich), nebo kumulativně = je třeba splnění obou podmínek současně (census vzdělanostní i majetkový). Existovala i další privilegia, která zaručovala volební práva – šlechtická, duchovní apod.

Volební právo přímé – v souvislosti s právem rovným:
1. volby přímé = volení přímo dotyčného orgánu (do Parlamentu, zastupitelstva)
2. volby nepřímé = nejprve zvolen určitý sbor, který potom volí konkrétné osoby do funkce

Veřejnost x tajnost voleb
v právním státě jsou přímé volby ZÁSADNĚ tajné. Veřejné jsou v některých případech volby vnitřních orgánů – ne vždy. Tajné volby v zásadě mají být povinností, jsou-li pouze právem, může být situace zneužita, aby se poznalo, jak kdo hlasoval.

Funkce voleb
1. ustavení určitého orgánu, zaujetí určité funkce cestou hlasování. Hlasování se provádí tak, že se zjistí většina hlasů k volbě oprávněných subjektů. Způsob stanovení většiny je složitý.
a) ustanovení orgánů nebo ustanovení do určité funkce
b) jmenování – ve vztahu k orgánům státní správy
c) ustanovení do funkce na základě dědění (monarchie)
d) ustanovení do funkce losem – nebývá samostatný způsob, používá se v případě rovnosti hlasů
1. funkce legitimační – dodává nositeli funkce legitimitu
2. volby jsou ukazatelem politické situace v daném státě, ukazují preference politických subjektů a názorů u voličů
3. poznávací funkce – z toho vyplývá
4. příležitost k diskusi o různých politických otázkách

Způsob průběhu voleb
1. vyhlášení voleb
2. registrace voličů – formy jsou rozdílné, v některých státech záleží na zapsání do seznamu voličů x v ČR stačí prokázat trvalý pobyt a státní občanství – občanský průkaz
3. navrhování kandidátů a jejich registrace – předpokladem je skutečnost volebních obvodů a stanovení orgánů, které budou bdít nad řádným průběhem voleb.
4. volební kampaň
5. vlastní hlasování, zjištění výsledků
6. ověření volebního výsledku v případě jeho zpochybnění

Volební obvod, volební okrsek - jde v první řadě o dostupnost voleb:
Obvod – v rámci obvodu se volí kandidáti, určuje se rozdělení mandátů
Okrsek – pro vlastní provádění hlasování, okrsků je více než volebních obvodů.
Orgány které působí ve volbách = volební komise
a) funkce organizační
b) funkce dohledu nad průběhem voleb v průběhu hlasování = okrskové volební komise
Soudy se uplatňují v případě zpochybnění výsledků voleb, dodržení volebních zákonů – volební stížnosti (soudy správní a ústavní).


VOLEBNÍ SYSTÉM; 2 základní systémy:
a) poměrný = poměrné zastoupení, proporcionální systém; vyznačuje se existencí více mandátových volebních obvodů, poměr hlasů voličů určuje také rozložení mandátů v daném volebním obvodu. Systém je spojen s určitými problémy se zjišťováním výsledků voleb – zbytky + naložení s nimi
b) většinový systém: vyznačuje se tím, že volební obvody jsou zpravidla jednomandátové, vítězí kandidát, který získal většinu hlasů, podle toho, jaké většiny je zapotřebí:
- relativní = stačí více hlasů, než mají ostatní kandidáti
- absolutní většiny (také modifikace)- vyžaduje, aby kandidát obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Volební systém absolutní většiny vede k dvoukolovým volbám: je-li více kandidátů a není-li systém dvou převládajících stran, nezíská žádný kandidát při prvním kole absolutní většinu. Do druhého kola postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů, nebo všichni, kteří získali určité procento hlasů. Ve druhém kole pak v případě dvou kandidátů stačí relativní většina.

MODIFIKACE
Systém poměrného zastoupení – základní výhodou je odraz rozložení politických sil ve voleném sboru = odpovídá reálnému rozložení politických sil ve státě, které je nezkreslené; minimum voličských hlasů propadá, tzn. neuplatní se při rozdělení mandátů. Nevýhody jsou v celostátních volbách:
a) systém je spojen s obtížnou možností kandidatury nezávislých kandidátů, jsou zvýhodněny politické strany
b) obtížné sestavování vlády po volbách, zejm. pokud je více politických stran – snižuje se stabilita vlády, k dosažení akceschopné vlády je třeba vytvořit koalici, která je závislá i na vstupu malé politické strany. Vládní krize při vyslovení nedůvěry, odstup vlády bez možnosti vytvoření vlády nové
Existence více politických stran.

Většinový systém - nevýhodou je zkreslení rozložení politických sil. Výhody: možnost kandidatury nezávislých kandidátů, osobní hlasování každého kandidáta, snadnější sestavování akceschopné vlády – do Parlamentu se dostane méně stran.
Existence dvou silných politických stran.

1) Veřejná správa - POJEM STÁT

- pojetí klasické + pojetí systémové

klasické – Jelínek: vymezení znaků: státní území, státní moc, obyvatelstvo státu

- státní území – prvotní okupace, vznikne státní moc na území, které nebylo součástí žádného státu – prapůvodní základ dnes již nepoužitelný.

• rozdělení určitého státu – stát se rozdělí na více států, u žádného z nich neplatí plná kontinuita s existujícím státem X secese = od státu se oddělí určitá část a původnímu státu zůstává plná státní kontinuita. Formy secese = rozpad federace, osamostatnění dosud autonomního útvaru, závislá území získávají svoji vlastní státnost (osamostatnění kolonií), nejde o vznik nového státu, ale pouze o přerozdělení státního území (většinou na základě mírové smlouvy či hlasování obyvatel o státní příslušnosti); na základě mezinárodních smluv – změna hranic – výměna území.

• sloučení, spojení
- dvou států do federace, výjimečně takto vznikne stát unitární
- vznik závislých území
- příbytek nového území, stejné jako secese

- obyvatelstvo – stát zahrnuje všechno obyvatelstvo žijící na státním území (rozdíl od rodového a kmenového základu). Obyvatelstvo se dělí na občany státu a ostatní obyvatele (vyžaduje vztah mezi státem a občanem, občan se může podílet na vytváření státní moci). Dobrovolnost – není možné zbavit občanství proti vůli občana a naopak nabytí státního občanství je stanoveno zákonem:
1. zásada IUS SANGVINIS: právo krve, původ získaný narozením, rodiče jsou občany státu
2. zásada IUS SOLI: právo místa, narození na území státu
Dnes dochází ke kombinaci obou principů. Kolizní právo upravuje řešení sporných otázek. Státní občanství lez dále nabýt udělením na žádost dotyčné osoby nebo sledování změny bydliště dítěte změnou rodičů.

- existence státní moci = klíčový znak státu,je nejobtížněji vyložitelný. Podle vztahu k právu:
1. moc veřejná: vztahuje se na každého (resp. může se principielně), čili obecně zavazuje
2. moc soukromá: nemůže se obecně vztahovat na každého, ale jen na nositele soukromé moci v soukromém osobním vztahu. Soukromá moc nevyžaduje právní regulaci v jednotlivých formách, právo uznává základní vztah ze kterého vyplývá soukromá moc

- dalším znakem v právním státu je zvláštní titul ke svému uplatnění, založení na svrchovanosti zákona a možnost jednat pouze na základě zákona


Odlišení státní moci od jiných druhů veřejné moci:
Veřejná moc = schopnost nositele veřejné moci prosadit svoji vůli ve formě obecně závazné, včetně možností použít donucení k respektování projevů veřejné moci.
Jiné druhy veřejné moci: moc samosprávní
moc církevní (spíše ve středověku)
Závislost státní moci na jiných druzích veřejné moci: státní moc není závislá na veřejné moci, ale naopak ano. Má-li moc samosprávní nabýt charakteru veřejné moci, musí být uznána státem. V opačném případě může tato moc zavazovat pouze dovnitř (je soukromá), není státní, nemá aprobaci. Aprobace se uskutečňuje výkonem státní moci. Dva znaky státu v této souvislosti:
a) suverenita státu = nezávislost státu, státní moci na jakékoliv jiné moci; dělí se na
- vnitřní
- vnější – nezávislost navenek, na moci jiného státu, jinak nejde o stát, ale o závislé území (protektorát).
Omezení suverenity státu v oblasti základních práv a svobod (souvislost s výkladem právního státu) se vztahuje na všechny státy ve vztahu k mezinárodnímu právu.

a) výlučnost státu – na témže území vždy existuje jediná státní moc, ale více veřejných mocí (profesní, územní samospráva). Výlučnost může výt výjimečně relativizována, nejčastěji v případě federace, jen zdánlivé omezení výlučnosti, moci si samy mezi sebou určují obsah působení. Podobné je condominium = 2 státy společně vykonávají státní moc na určitém závislém území, dnes se stalo nepraktickou formou.

b) státní moc, autorita, výběr finančních příspěvků /daní/ na svoji činnost = další znaky odlišující státy


SYSTÉMOVÉ POJETÍ STÁTU

nestojí proti klasickému pojetí, ale doplňuje ho. Ve skutečnosti je klasické pojetí pojem několika-významový, systémové upřesňuje systém ve vztahu k jiným společenským strukturám.

1. výklad pojmu stát – vymezení hranicemi státu = určitý stát
2. ztotožnění se společností státu, způsob uspořádání, organizace společnosti
3. stát se tak, či onak zachová např. k politickým stranám, upravuje je zákonem – stojí vně státu, regulace, ztotožnění státu se státní mocí, ne se společností,jde o subsystém, jehož základní rolí je regulace ve společnosti
4. určité orgány = orgány státu, osoby = občané státu = institucionální a personální základ, ztotožňujeme stát s institucionální strukturou.


Související otázky s definicí státu (pojem stát)
Vznik státu jako takového: stát se vyvinul s určitým pokrokem společnosti a stát jako instituce stále existuje. Původní organizace společnosti se opírala o různé rodové či kmenové organizace, státní organizace vyžaduje určitý stupeň diferenciace, společnost, která vede k rozrůznění zájmů sociální povahy. Současně ve společnosti dochází k tomu, že charakter společenských procesů vyžaduje obecně závaznou organizaci, která je schopna donutit k určité činnosti = složitější způsob organizace s hlediska ekonomického i sociálního, původní organizace přestala postačovat.
Arbitr společenských konfliktů = kde jsou rozdílné zájmy, budou se týkat i výkonu veřejných funkcí – mechanismus zajišťující tento výkon bez konfliktů = organizovaná institucionalizovaná podoba (obecná závaznost neztotožňování se jen s jednou zásadou, zájmem ve společnosti, z formálního hlediska se staví ke všem zájmům neutrálně).

Vztah státu a národa
Dnešní státy jsou založeny na principu národního státu = současným výrazem práva národa na sebeurčení. Vícenárodní státy mají tendenci na rozpadu na jednonárodnostní státy.
Konstituování moderního národa – příslušných států s různým zpožděním v závislosti na podmínkách emancipace a odporu existujícího vícenárodního státu.
Existence národů má význam i z hlediska rozdělení a sloučení států, rozdělení je snadnější a je lépe uznáváno i mezinárodně, což je podstatné.
Ve vztahu národa a státu je důležité, co se rozumí pojem národ, zda národ tvoří i politický národ, či nikoliv. Čistě jazyková stránka nestačí (např. Švýcaři mají 3 jazyky), výrazně záleží na způsobu vytvoření národního celku z hlediska sociálně-ekonomických vazeb, z hlediska politické struktury apod. – komplexní pojetí, ne pouze jazykové pojetí.


LEGALITA A LEGITIMITA státu (stání moci)

Legitimita státní moci = vznik a trvání státní moci v souladu s obecně uznávanými pravidly, tato pravidla se liší z hlediska hodnocení legitimních věcí v dané době (středověk: legitimní bylo trvání státní moci na základě dědičné posloupnosti). Dnes legitimita vzniká pouze svobodnými volbami. Legitimita – na základě uplatňování pravidel (svobodná volba) – stát může vzniknou legitimně a legitimita se musí stále obnovovat.

Legalita – postup státní moci v souladu s právem daného státu, legální moc vznikla právem uznaným způsobem, je založena na uznání a uplatňování práva.

Legitimita a legalita – shoda mezi státy, kde se uplatňuje legalita a mezi státy uplatňujícími legalitu. Může existovat státní moc vzniklá formálně legálně, ale s porušením principu legitimity a naopak. Státní moc může být legální a ne legitimní a naopak a legitimitu, či legalitu může také ztratit. V moderním právním státě má být státní moc legální i legitimní.

7. VÝŽIVA ČLOVĚKA

MĚĎ

V těle dospělého člověka 100-150 mg

Optimální denní potřeba:
· děti do 8 let 0,3-0,6 mg
· děti nad 8 let 0,8 mg
· ženy 1,5 mg
· muži a těhotné ženy 2 mg
· kojící ženy 1,8-2,2 mg


Význam mědi: Cu je v řadě enzymů, zajišťuje jejich aktivitu, katalyzuje tvorbu hemových barviv

- zabudovává Fe


Existuje případ nedostatku i přebytku Cu => ten se projevuje narušením využití bílkovin a energie v potravě => onemocnění ledvin a hlavně jater

Nedostatek Cu = anemie spolu s nedostatkem Fe

Nadbytek Cu = - ukládání v játrech => cirhóza

- ukládání v ledvinách (vylučování AMK, glukózy)


Zdroje Cu: vnitřnosti, maso, luštěniny

Vstřebáváná měď (Cu) se váže na bílkoviny, pokud je nadbytečná, vrací se zpět do střeva a vyloučí se stolicí.

ð recyklace Cu => problémy s vředovými onemocněními

Ve formě minerálních solí je využitelnost nízká => do potravinových doplňků se zabudovávají vazby Cu na bílkoviny.

Desintegrace stěn buňky fyzikální cestou => zpřístupnění (zlepšení) obsahu buňky => fytokoly


MANGAN

Tělo obsahuje 100 mg Mn

Optimální denní potřeba:
· děti do 8 let 400 mg
· děti nad 8 let 800 mg
· ženy 1,4 mg
· muži a těhotné ženy 2 mg
· kojící ženy 4 mg


Nedostatek:
porucha zabudování Ca do kostí

snížená aktivita enzymů

porucha tvorby hemu

porucha nervového systému

narušení odbourávání cukrů a tuků

ð příjem v optimálních formách


Zdroje: maso, vnitřnosti a výrobky z masa
pšeničné klíčky, ovesné vločky, zelený čaj!

Zelený čaj – kde procesem fermentace není narušena vazba mikroprvků – ale nesmí se zalévat horkou vodou => 1. extrakt – teiny, sacharidy + 2. přeliv – i obsah mikroprvků – toto je teprve plnohodnotný výluh

Mn je v kostech, zásobárnou jsou játra + ledviny


Doplňky: MuO – využitelnost 8%

laktátová forma


JÓD

Je přechodným prvkem mezi mikroprvky a ultramikroprvky => je zodpovědný za správnou funkci štítné žlázy a tím ovlivňuje neurosystém.

Typickým příznakem nedostatku jódu => vyvalené oči, nervozita, vysychání kůže – dermatitida

- lze léčit doplňky
- některé regiony jsou chudé na jód => jodizovaná sůl přidávaná do potravy (pozor vyprchá z obalu!)


Obsah v těle 50 mg z toho:

ve štítné žláze 15 mg


Denní potřeba:
· děti

· dospělí


Význam: součást hormonu thyroxinu

pro správnou funkci štítné žlázy

aktivátor některých enzymů (amyláza)


Nedostatek: hypothyreasa – vznik strumy, pomalý puls, nižší mentální a fyzická aktivita, obezita, vyšší hladina cholesterolu

+ typické je i tzv. opatrné našlapování díky bolesti šlach a svalstva => není odbourávána kyselina mléčná jako faktor únavy


Nadbytek: hyperthyreasa – nadměrná produkce hormonů, může se rovněž objevit struma, únava, nervozita, hubnutí, vyšší teplota, pocení

+ u nás nadbytek není


Doplněk: Jodid draselný – poměrně dobrá využitelnost

V běžné stravě nedostatek, konzumovat jodizovanou kuchyňskou sůl – do uplynutí záruční doby => hrozí vyprchání z obalu!


KOBALT a jeho spolupůsobitel B12

Který se především účastní krvetvorby v kostní dřeni, bývá také součástí podpůrných systémů při napadení rakovinou.

Hranice biologické účinnosti a toxicity je poměrně blízká (vhodně volit množství).


FLOR

Spoluúčastní se upevňování minerálních látek v zubech => školní mládež je dotována florizovanými tabletami.

Ale také negativně ovlivňuje tvorbu enzymů.

Většinou při konzumaci ryb bývá Kobalt i Flor v dostatečném množství + doplňky


CHROM

Obsah chromu v těle je pod 1 mg

Biologicky významný je Cr3+, kdežto Cr6+ (šestimocný) je kontaminant z průmyslové výroby – karcinogenní.


Význam: stimuluje syntézu insulinu, zapojuje se do mechanismů snižujících obsah krevního cukru a cholesterolu

stimuluje účinek insulinu


Nedostatek: zejména při psychickém zatížení

celková únava, vyšší krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu a cukru v krvi

ovlivňuje psychiku

celkově snižuje aktivitu

Předcházení nedostatku: existuje řada preparátů (např. Ultra Eaten Loose) + složky obsahující Cr v roztoku (kapky)

Nedostatek Cr lze zčásti nahradit mlékem, zeleninou + pšenicí a dalšími.


Zdroje:
mléko (30-50 mg/l)

zelenina a ovoce 10-20ug/100g

pšenice (v obalových vrstvách) 170-180ug/100g

Vstřebatelnost je asi 3%

Optimální denní dávka využitelného Cr je u dospělých 10 ug

Doporučená denní dávka 200 ug chloridu chromitého dodá asi 5-8 ug využitelného Cr. V laktátové formě stačí dodat 11 ug


SELEN

Další součástí ultramikroprvků je selen (Se)

V těle je obsaženo asi 5 mg

- má katalitické účinky, jako prevence infarktu myokardu


Optimální denní potřeba:
· děti do 8 let 15 ug
· děti nad 8 let 20 ug
· ženy 35 ug
· muži 50 ug
· těhotné a kojící ženy 30 ug


Význam: pro tkáňové dýchání, antiovidant

Váže se v AMK, kde může nahradit síru

Houby hromadí selen – musí být v půdě

Ø podporuje antioxidační činnost


Doplňky: seleničitan sodný – využitelnost 5x nižší než u organického


ARSÉN

Z historie jsou známy případy travičů, kteří používali arsén

Hranice biologické účinnosti a toxicity je poměrně blízká => přebytek se začíná ukládat ve vlasech + při překročení 2 ug má toxický účinek

Ø katalizuje ukládání bílkovin + jedním z vedlejších účinků je napínání podkoží (kosmetika)


PLATINA A ZLATO

- zlaté injekce = pro změnu kvality pochodů za pomoci hormonů jako nosičů

- olygodynamie => část zlata se uvolňuje např. ze zlatých zubů a působí polykatalicky (obezita)

Nikl, Vanad + Transurany => u nich vzniká nebezpečí, že mohou obsahovat radioaktivní záření, které negativně působí na organismus


Mělo by platit: nic se nemá přehánět => přebytek může nabourat rovnováhu

Potravinová pyramida => žádný či minimální potravní doplněk u stravy na vrcholu pyramidy

Ø aby se jím nenarušil metabolismus



HISTORIE VÝŽIVY ČLOVĚKA

Člověk je původem všežravec

1. Tělesné dispozice – chrup, žaludek, střeva
2. Pohyblivost a používání smyslů
3. Sociální vliv – život ve skupině = snadnější lov
4.

Předchůdce člověka – primitivní primáti

- lesní plody, semena, ořechy => vícezrnné potraviny

- hmyz, měkkýši, drobní živočichové => ústřice

- savci, ptáci, vejce


Potrava pračlověka

- lov ve skupině, větší zvířata, rostlinný podíl živočišné potravy, doplňování rostlinnou potravou


Mladší doba kamenná (neolit)
- pastevectví + zemědělství

- pěstování obilovin – velký význam

- chov skotu, ovcí, koz = mléko

- roste hustota osídlení

- lepší výživa + zravotní stav

- hygiena výživy na nízké úrovni => vysoká úmrtnost


Starověk
- společný konsum stravy

- obiloviny, luštěniny (hrách, cizrna, různé boby)

- epa, zelí (=> cukry a vitamíny)

- chov skotu, ovcí a prasat

- lov zvěře, ryb

- u nás nedostatek ovoce

- nedostatečná hygiena

- malé zásoby – zima = hlad

- tlak na zvýšení pěstování ovoce


Středověk
- velký rozdíl mezi chudými a bohatými

ð bohatí:
dostatek potravy, vysoký konzum masa (zvěřina), vysoký konzum alkoholu (pivo, víno, medovina)

hodně koření – zakrytí pachu dlouho skladovaného masa => aflatoxiny: karcinogenní látky

ð chudí:
rostlinná strava, kaše

důležité mléko, kyselé mléko, sýry kysané

maso a sladkosti jen o svátcích

často hlad > příznivý dopad na využívání živin

Nedostatek hygieny, nízká kultura stolování

Špatná organizace zemědělské výroby


Novověk (1750-1900)
- roste životní úroveň na venkově + měšťanství

- pěstování brambor = konec hladomorů

- roste spotřeba cukrů a tuků

- rozšiřují se koloniální plodiny

- roste spotřeba kávy, lihovin, kouření

- častější maso u chudých

- výživa chudiny ve městech horší než na venkově

- městská chudina = strava jednotvárná, chudá na enzymy, bílkoviny, málo ovoce a zeleniny, maso vzácné, málo mléka, alkoholismus, žebrání


Česká strava lidová
- tradiční strava středních a chudších zemědělských vrstev

- jednotvárná, nepříliš chutná

- vyvinula se v letech 1750-1850

- základ obiloviny – kaše, tmavý žitný chléb z vysokovymílané mouky, pečivo z bílé mouky jen o svátcích

- denně brambory

- kyselé mléko, kyselé sýry, tvaroh

- máslo, sádlo

- časté polévky – husté, s mlékem, k snídani, obědu, večeři

- sváteční pokrmy – buchty, koláče, trochu masa, pamlsky – ořechy, sušené ovoce, med

- více masa – zabijačka

- koření většinou domácí (sušené rostliny)


Česká národní kuchyně
- strava bohatších městských vrstev

- vyvinula se v 18. a 19. století

- energeticky velmi vydatná, chutná

- bohatá na cukr, tuk

- hlavním jídlem oběd, večeře

- polévka – energeticky bohatá, zahuštěná jíškou, moukou, smetanou

- druhý chod = maso – husté omáčky, knedlíky !!!

- málo ovoce, zeleniny

- třetí chod = sladké moučníky

- teplé sladké pokrmy

- těžké, husté pivo

- sladká vína

- čokoláda


První polovina 20. století
- do 1. sv. války přetrvává trend 19. století

- 1. sv. válka = hlad

- po roce 1918 – vliv zahraničních kuchyní, pokles energeticky vydatné stravy, více ovoce a zeleniny

- 2. sv.válka = příděl potravin omezen, hlad nebyl, v této době nebyl velký rozdíl ve stravě bohatých a chudých, potraviny byly na přídělový systém

Vymizel rozdíl mezi venkovským a městským obyvatelstvem – ve stravě.

- nedostatek potravin trval do roku 1948-49


1948 – 1989
- po roce 1948 zlepšeno zásobování

- důraz na kvantitu, ne na kvalitu

- důraz na soběstačnost v potravinách => omezení sortimentu

- subtropické a tropické plodiny jen omezeně a před svátky

- rostla produkce pšenice

- růst spotřeby cukru a tuků

- růst produkce a spotřeby vepřového masa (60%) oproti hovězímu masu (25%)

- růst spotřeby sladkostí, alkoholu, vajec (20ks/os/rok => dnes 90)

- růst spotřeby mléka pomalejší, stagnace (doporučováno 300 l/os/rok => dnes 150)

- stagnace výroby ovoce a zeleniny

- nedostatek citrónů – vit. C


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

6. VÝŽIVA ČLOVĚKA

Nutriční situace ve stáří

Po 60-tém roce života – fyziologické změny stárnutí:
Pokles basálního výdeje energie

Snížení fyzické aktivity

Zmenšení svalové hmoty X zvýšení rezerv tuku

Zhoršená dentice

Snížení sekrece trávicích šťav

Snížená koncentrace enzymů (= látky bílkovinné povahy, které jsou schopny štěpit živiny, katalyzátory chemických reakcí v organismu)

Snížení motility a resorpční kapacity GIT (gastroindestinální trakt)

Zhoršená tolerance glukózy => náchylnost k cukrovce

Snížená funkce ledvin

Špatná tolerance mléka a mléčných výrobků => nemají dostatek enzymu laktázy, který by štěpil mléko

Zhoršená funkce smyslových orgánů => zrak, sluch, chuť

Snížení pohyblivosti na podkladě kloubních onemocnění

PSYCHOSOCIÁLNÍ problémy => osamělost, omezený příjem financí, nesoběstačnost

Později se objeví nedostatky chronického charakteru = KVS (kardiovaskulární systém), dýchání, GIT (gastroindestinální trakt), vylučování (močová soustava), edokrinologické onemocnění (štítná žláza + slinivka břišní => snížené množství inzulinu)

POLYMORBIDITA => vícečetnost nemocí, tj. soubor více nemocí najednou ® řada farmak ® vliv na výživu (některé léky se nesmí kombinovat + zvyšují nechutenství)


Ve stáří = snížení celodenního příjmu energie (W) a hlavně proteinů (bílkovin)

Ø optimální denní příjem dle váhy člověka = 130 kJ/kg hmotnosti

Ø příjem bílkovin 1g/kg/den

Ø 60% komplexní polysacharidy – rýže, brambory, ……….

Ø tuky pokrývají optimálně do 25% energie (W)

Ø intolerance laktózy => nízký příjem mléka => nedostatek vápníku, lomivost kostí


Paradox: konec 20. století: epidemie aterrosklerózy …….. nadměrný příjem jídla X hladovění (40%)

Každý člověk má vyměřenou určitou délku života a cílem je ho prožít i ve stáří „kvalitně“. „Já už tolik nepotřebuji…..“ i v některých odborných kruzích je toto pořekadlo pravidlem => staří potřebují méně …… to je však jen mýtus …… opak je pravdou …… starý člověk potřebuje stejný příjem živin jako v produktivním věku! Proč??? Následkem přirozeného procesu stárnutí potřebuje organismus více energie (W) na zvládnutí běžných fyzických úkonů. Je-li příjem energie nižší než cca 2000 kJ/den => když tomu tak není, tak se po určitém čase vyvine podvýživa (malnutrice) = následek nedostatečného nebo nekompletního příjmu energie (W), eventuelně zvýšení výdej energie.

Nejedná se jen o lidi „kost a kůže“, ale o nutričně špatně zásobené lidi, kteří mohou být i silní.


Příčiny malnutrice ve stáří: 1/ sociální 2/ psychické 3/ somatické (tělesné)

· Sociální: chudoba – skutečná i domnělá

samota

ztráta schopnosti funkčních aktivit denního života (pomoc při jídle, oblékání, vaření,….)

ústavní problémy – monotónnost stravy, kumulace starých lidí


· Psychické: demence, deprese, smutek, úzkostné diety – diabetes, hypercholesterolemie,
Alzheimerova choroba


· Somatické: polévkové dyspepsie, nechutenství při onemocnění, afekce DU (dutiny ústní),
žvýkací potíže (otlačeniny od protéz)


Regulace hladu a sytosti je komplexní proces, ve stáří otupuje intenzita prožívání pocitu hladu i sytosti. Regulace se přesouvá do oblasti pocitu plnosti žaludku (ve stáří se pomaleji vyprazdňuje, časně signalizuje pocit plnosti,……. => snížený příjem potravy). Ve stáří nekompenzuje člověk hladovou periodu následným zvýšením energetického příjmu.


Stresová nemoc = metabolický stres …… závisí na základním onemocnění a míře katabolismu.


*** klesne-li hmotnost o 10% v posledních 6-ti měsících => nutno podpořit výživu ***



Následky nedostatečné výživy:

Æ snížená obranyschopnost - oslabení imunity, infekční onemocnění, komplikace nemoci

Æ ztráta svalové tkáně - delší rekonvalescence, zhoršená pohyblivost, dekubity

(proleženiny), pneumonie (hrudní koš se neúplně rozevírá – menší dýchaný objem vzduchu)

Æ pooperační komplikace - vyšší riziko – špatné a prolongované hojení ran, infekce ran

Æ zhoršená kvalita života - apatie, únava, deprese, vyšší náklady na léčbu a léky

Æ vyšší mortalita

Včasná nutriční podpora snižuje morbiditu, mortalitu, zkracuje hospitalizaci, snižuje výskyt komplikací, zlepšuje hojení ran.


Výživa seniorů:

Se zvyšujícím se věkem přibývá přirozených překážek pro optimální příjem potravy.

Čich, chuť, ….. pocit žízně, …….. snižující se obranyschopnost organismu, zhoršené kousání, žvýkání,……sociální vlivy.

Jídlo seniora by mělo být přitažlivé jak vzhledově tak chutí, zaměřit se hlavně na bílkovinnou bilanci (maso).


Racionální výživa ve stáří = klíč ke zlepšení kvality života starých lidí

- vyváženost, kompletnost

- dostatek ovoce, zeleniny (podpora peristaltiky střev, zdroj mikronutrientů => hlavně selen, Fe, vit. A, C, E)

- kuchyňská sůl => denně do max. 7g

- 5-7 menších porcí + 2 hodiny před spaním poslední

muži: 9500kJ/den + od 75 let 8500kJ/den

ženy: 8500kJ/den + od 75 let 7600kJ/den



bludný kruh:
Zdravotnicko-sociální problém: enterální a parentální výživa (hospitalizace)

(Ústavy bez nebo s částečnou pečovatelskou službou + domovy důchodců)

NUTRI-DRINK = 200ml á 40 Kč


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek

5. VÝŽIVA ČLOVĚKA

Denní příjem energie
- kojenci – 4900 kJ/den

- děti 3-5 let = 5000-6000 kJ/den

- ženy - max. 10 000 kJ/den + optimum je 7 500 - 8 000 kJ/den

- kojící ženy - přidáváme ještě + 2 000 kJ/den

- muži - 11000 - 11500 kJ/den



Incidence

= výskyt potravinové alergie v závislosti na genetických předpokladech (incience) => tzv.polygenní dědičnost:

· oba rodiče mají alergii => 40-75% pravděpodobnost alergie u dítěte

· jeden rodič + jeden narozený sourozenec => 0-45% pravděpodobnost alergie u dítěte

· jeden rodič => 20-40% pravděpodobnost alergie u dítěte

· jeden rodič + jeden narozený sourozenec => 25-35% pravděpodobnost alergie u dítěte

· oba rodiče i sourozenec jsou zdraví => 5-15% pravděpodobnost alergie u dítěte

ublinkávání dítěte = nezralý jícen (svěrač) => zánět dolních cest dýchacích => v dospělosti možný astmatik


Potravinová pyramida: to co máme jíst co nejméně => (čokoláda, brambůrky, smažené věci)

u těhotných a kojících žen více


Zelenina a ovoce obsahují tzv. fytochemikálie přírodního původu podporující činnost enzymů (enzymatické reakce).


Výživa střední generace

Tři pravidla pro zdravé stravování = tzv. racionální výživa:

Ø rozmanitost

Ø přiměřenost

Ø prospěšnost pro organismus - jíst co nejméně doupravené potraviny (aby měly málo E)

Výživa má odpovídat i výšce jedince: z toho vychází takzvaný index BMI (body mass index)


BMI = hmotnost těla v kg / výška těla v m2

Kategorie:
do 17 – tzv. malnutrice (podvýživa)

18-25 - ideální váha

25-30 - mírná nadváha

30-35 - střední nadváha

35 a více - obezita

Vliv obezity na lidský organismus: např. zátěž kloubů, kornatění cév a tepen (ucpou se tzv. cholesterolovými pláty nebo tzv. ateronovými pláty) => může dojit k poškozeni srdce, mozku, tlustého střeva, borcení páteře atd.


Hypercholesterolemie = zvýšená hladina cholesterolu v krvi

- ateromový plát

- zvýšená hladina cholesterolu v krvi (endogenní cholesterol) => dědičná záležitost

- hladina 4,5-5,0 v normě, nad 8,0 je to alarmující!


Cholesterol - hladina 4,5-5,0 v normě, nad 8,0 je to alarmující + dělí se na:

1) celkový => hromadí se v cévách, způsobuje ty problémy

2) cholesterol s vysokou hodnotou (HDL) - je tzv. „hodný“ - snaží se minimalizovat ty špatné cholesteroly

3) cholesterol s nízkou hodnotou (LDL) – také špatný


Motivační pyramida snižování hladiny cholesterolu:

Obezita i hypercholesterolemie spadají mezi civilizační choroby + dále sem patří i duodenální vředy (na dvanácterníku), žaludeční vředy, zácpa, důsledek sedavého zaměstnáni a nedostatku pohybu), bolesti hlavy, infarkt myokardu, angina pektoris, mozkové příhody, střevní infarkty, rakovina střeva (karcionomy střeva), hypertenze (vysoký krevní tlak), alergie, astma, cukrovka atd.

Každá potravinářská alergie vytvoří ve střevu zánět.


CROHNOVA choroba

- nespecifický zánět střeva => neví se proč to vznikne, mohou tu být => vlivy infekce + výživy + alergií i poruch imunity

- sliznice střeva vstřebává jinak než obvykle, zánět jde do hloubky, sklon k tvorbě opouzdřeného hnisu

- chce to úpravu stravy (bezezbytková strava, omezení bílkovin, emulgované tuky mono- a disacharidy) a protizánětlivé léky

- nelze to zcela vyléčit => pouze do stadia klidu + ve stádiu klidu lze jíst téměř vše, jinak odkázáni na tekutou výživu (sipping)

- v těžkých fázích kortykoidy, antibiotika

Příznaky: bolest břicha, průjmy, zvýšení teploty, hubnutí, stolice bez příměsi krve


COELIAKIE - alergie na lepek

Příznaky: bledá páchnoucí stolice - po zařazení pšenice, ječmene, žita a ovesných vloček (obsahují gluten a na ten je právě ta alergie), děti mají vypouklá bříška a málo rostou.

Léčba: vyřadit lepkové záležitosti - místo obilnin se zařazuje rýže a kukuřice

+ Expoziční a eliminační test - nejdříve vystavíme jedince alergenu => alergická reakce a pak zase alergen odejmeme a zjistíme zda se to zlepšilo.


MEGACOLON = problém (porucha) v zásobení nervových pletení ve střevě a střevo má tak problém s peristaltikou (je tzv. líné), přijde se na to už v dětství.

Příznaky: děti jsou nadmuté, střevo je roztáhnuté a vázne vyprazdňování

Poruchy příjmu potravy: hlavně u adolescentů

Poruchy centrálního nervového systému = u lidí se sklony k depresím, psychická záležitost, vliv rodiny, školy => anorexie, bulimie


MENTÁLNÍ ANOREXIE

= porucha na psychickém podkladě, špatný náhled na své tělo (je vychrtlá, ale má pocit, že je tlustá).

Příznaky:
- jde o poruchu centra hladu - v podstatě ho otupí a pak už nemá hlad

- neexistuje pocit hladu,

- nechuť k sexu, fyzicky jsou a1e anorektičky hyperaktivní,

- velmi rádi vaří, ale pak to nejí,

- nepravidelnost nebo absence menstruace, možnost pozdější neplodnosti,

- problémy se štítnou žlázou,

- třas, vykulené oči, klepou se,

- trvá-li tento stav dlouho => záchvaty epilepsie, selhání organismu až smrt (úmrtnost 5-10%)

Léčba: psychologická sezení, infuze, parenterální výživa


BULIMIE

= porucha centra sytosti (mají pořád hlad)

- nejdřív se nacpou a pak to jdou vyzvracet, začnou projímadly a v další fázi vše co sní vyzvrací

- trpí tím hlavně mladí lidé, a1e i kolem 40-50 let a hlavně ženy

- sexuálně jsou velmi aktivní ale fyzická aktivita je velmi omezená (umí se jídla zbavit jinak)

- emociálně labilní, impulsivní, sklony k sebevraždě, (kleptomanky)

Příznaky:
- vypadávání vlasů, suchá kůže, odřené klouby na rukou, poškození jícnu (jícnové vředy nebo tam popraskají žilky a lze i vykrvácet)

- hrozí i protrhnutí žaludku (nacpou se tak až to žaludek prostě nepojme), časem se mění i EKG

Bulimie a mentální anorexie – objevuje se kolem 10 roku věku, porucha na psychické úrovni (nervový systém), hlavně u dětí s depresemi, skloubí se zde faktor sociální, biologický a psychický. Vyskytují se hlavně u psychicky labilních jedinců, ti jsou pak vlivem nemoci zlí, impulzivní, je zde i častější kleptománie či výskyt sebevražd.

Horší je bulimie => dá se hůř poznat a zvracením si bulimička ničí zuby a jícen.


STRAVOVÁNÍ NEMOCNÝCH

· Dieta č. 0-s = dieta čajová (mírně oslazený čaj) těsně po operací, je-li třeba aby byla trávicí soustava v klidu

· Dieta č. 0 = dieta tekutá - navazuje na čajovou (čaj, mléko)

· Dieta č. 1 = dieta šetřící kašovitá - plnohodnotná co do kalorií a živin, asi 4. den po operaci trávicího traktu a po úrazech dutiny ústní.

· Dieta č. 2 = dieta šetřící - např. nemaštěné vařené brambory a bílé maso, po infarktech, při vředech, při teplotách

· Dieta č. 3 = dieta základní – normální jídlo = odpovídá základní racionální výživě

· Dieta č. 4 = dieta s omezením tuků – ne: slanina, smažené, kedlubny, ředkvičky, kapusta, alkohol

· Dieta č. 5 = dieta s omezením zbytků – při střevních zánětech

· Dieta č. 6 = dieta s omezením bílkovin

· Dieta č.7 = dieta nízkocholesterolová

· Dieta č. 8 = dieta redukční - méně hodnotná co do kalorií, ale nutričně dobrá, při problémech spojených se zvýšenou tělesnou hmotností (obezitou), při ortopedických problémech a neurologických komplikacích, u každého s BMI > 30

· Dieta č. 9 - dieta diabetická - u cukrovky, obezity se sklonem k diabetu, po operaci žaludku

· Dieta č. 10 - dieta šetřící neslaná - u chorob, které v těle zadržují vodu, choroby srdce, cév, otoky v těhotenství

· Dieta č. 11 = dieta výživná - energeticky nadměrný příjem a nutričně plnohodnotná, při rekonvalescenci, po chemoterapii, po vícečetném porodu...

· Dieta č. 12 = strava batolat

· Dieta č. 13 = předškolní věk

· Dieta č. 14 = speciální diety „šité na míru“ - např. bezlepková, přísně redukční, bezlaktózová


Rozdělení denního příjmu u rostoucího organismu (do konce předškolního věku):
50% příjmu jde na základní udržení bazálního metabolismu dítěte

12% růst, 26% pohyb, 12% ztráty


Zácpa
- ze sedavých aktivit, musíme podporovat příjem vlákniny

- dá se naučit chodit na stolici ve stejnou hodinu každý den


Podporujeme:

kosmetika a líčení Brno a lepení, barvení a prodlužování řas

love Moon - aniontová intimní hygiena pro ženy a dětské pleny

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce, trvalá epilace Brno

léky, vitamíny, kosmetika, zdravá výživa nejen proti striím

latexové matrace, lamelové rošty a dětský nábytek