- pojetí klasické + pojetí systémové
klasické – Jelínek: vymezení znaků: státní území, státní moc, obyvatelstvo státu
- státní území – prvotní okupace, vznikne státní moc na území, které nebylo součástí žádného státu – prapůvodní základ dnes již nepoužitelný.
• rozdělení určitého státu – stát se rozdělí na více států, u žádného z nich neplatí plná kontinuita s existujícím státem X secese = od státu se oddělí určitá část a původnímu státu zůstává plná státní kontinuita. Formy secese = rozpad federace, osamostatnění dosud autonomního útvaru, závislá území získávají svoji vlastní státnost (osamostatnění kolonií), nejde o vznik nového státu, ale pouze o přerozdělení státního území (většinou na základě mírové smlouvy či hlasování obyvatel o státní příslušnosti); na základě mezinárodních smluv – změna hranic – výměna území.
• sloučení, spojení
- dvou států do federace, výjimečně takto vznikne stát unitární
- vznik závislých území
- příbytek nového území, stejné jako secese
- obyvatelstvo – stát zahrnuje všechno obyvatelstvo žijící na státním území (rozdíl od rodového a kmenového základu). Obyvatelstvo se dělí na občany státu a ostatní obyvatele (vyžaduje vztah mezi státem a občanem, občan se může podílet na vytváření státní moci). Dobrovolnost – není možné zbavit občanství proti vůli občana a naopak nabytí státního občanství je stanoveno zákonem:
1. zásada IUS SANGVINIS: právo krve, původ získaný narozením, rodiče jsou občany státu
2. zásada IUS SOLI: právo místa, narození na území státu
Dnes dochází ke kombinaci obou principů. Kolizní právo upravuje řešení sporných otázek. Státní občanství lez dále nabýt udělením na žádost dotyčné osoby nebo sledování změny bydliště dítěte změnou rodičů.
- existence státní moci = klíčový znak státu,je nejobtížněji vyložitelný. Podle vztahu k právu:
1. moc veřejná: vztahuje se na každého (resp. může se principielně), čili obecně zavazuje
2. moc soukromá: nemůže se obecně vztahovat na každého, ale jen na nositele soukromé moci v soukromém osobním vztahu. Soukromá moc nevyžaduje právní regulaci v jednotlivých formách, právo uznává základní vztah ze kterého vyplývá soukromá moc
- dalším znakem v právním státu je zvláštní titul ke svému uplatnění, založení na svrchovanosti zákona a možnost jednat pouze na základě zákona
Odlišení státní moci od jiných druhů veřejné moci:
Veřejná moc = schopnost nositele veřejné moci prosadit svoji vůli ve formě obecně závazné, včetně možností použít donucení k respektování projevů veřejné moci.
Jiné druhy veřejné moci: moc samosprávní
moc církevní (spíše ve středověku)
Závislost státní moci na jiných druzích veřejné moci: státní moc není závislá na veřejné moci, ale naopak ano. Má-li moc samosprávní nabýt charakteru veřejné moci, musí být uznána státem. V opačném případě může tato moc zavazovat pouze dovnitř (je soukromá), není státní, nemá aprobaci. Aprobace se uskutečňuje výkonem státní moci. Dva znaky státu v této souvislosti:
a) suverenita státu = nezávislost státu, státní moci na jakékoliv jiné moci; dělí se na
- vnitřní
- vnější – nezávislost navenek, na moci jiného státu, jinak nejde o stát, ale o závislé území (protektorát).
Omezení suverenity státu v oblasti základních práv a svobod (souvislost s výkladem právního státu) se vztahuje na všechny státy ve vztahu k mezinárodnímu právu.
a) výlučnost státu – na témže území vždy existuje jediná státní moc, ale více veřejných mocí (profesní, územní samospráva). Výlučnost může výt výjimečně relativizována, nejčastěji v případě federace, jen zdánlivé omezení výlučnosti, moci si samy mezi sebou určují obsah působení. Podobné je condominium = 2 státy společně vykonávají státní moc na určitém závislém území, dnes se stalo nepraktickou formou.
b) státní moc, autorita, výběr finančních příspěvků /daní/ na svoji činnost = další znaky odlišující státy
SYSTÉMOVÉ POJETÍ STÁTU
nestojí proti klasickému pojetí, ale doplňuje ho. Ve skutečnosti je klasické pojetí pojem několika-významový, systémové upřesňuje systém ve vztahu k jiným společenským strukturám.
1. výklad pojmu stát – vymezení hranicemi státu = určitý stát
2. ztotožnění se společností státu, způsob uspořádání, organizace společnosti
3. stát se tak, či onak zachová např. k politickým stranám, upravuje je zákonem – stojí vně státu, regulace, ztotožnění státu se státní mocí, ne se společností,jde o subsystém, jehož základní rolí je regulace ve společnosti
4. určité orgány = orgány státu, osoby = občané státu = institucionální a personální základ, ztotožňujeme stát s institucionální strukturou.
Související otázky s definicí státu (pojem stát)
Vznik státu jako takového: stát se vyvinul s určitým pokrokem společnosti a stát jako instituce stále existuje. Původní organizace společnosti se opírala o různé rodové či kmenové organizace, státní organizace vyžaduje určitý stupeň diferenciace, společnost, která vede k rozrůznění zájmů sociální povahy. Současně ve společnosti dochází k tomu, že charakter společenských procesů vyžaduje obecně závaznou organizaci, která je schopna donutit k určité činnosti = složitější způsob organizace s hlediska ekonomického i sociálního, původní organizace přestala postačovat.
Arbitr společenských konfliktů = kde jsou rozdílné zájmy, budou se týkat i výkonu veřejných funkcí – mechanismus zajišťující tento výkon bez konfliktů = organizovaná institucionalizovaná podoba (obecná závaznost neztotožňování se jen s jednou zásadou, zájmem ve společnosti, z formálního hlediska se staví ke všem zájmům neutrálně).
Vztah státu a národa
Dnešní státy jsou založeny na principu národního státu = současným výrazem práva národa na sebeurčení. Vícenárodní státy mají tendenci na rozpadu na jednonárodnostní státy.
Konstituování moderního národa – příslušných států s různým zpožděním v závislosti na podmínkách emancipace a odporu existujícího vícenárodního státu.
Existence národů má význam i z hlediska rozdělení a sloučení států, rozdělení je snadnější a je lépe uznáváno i mezinárodně, což je podstatné.
Ve vztahu národa a státu je důležité, co se rozumí pojem národ, zda národ tvoří i politický národ, či nikoliv. Čistě jazyková stránka nestačí (např. Švýcaři mají 3 jazyky), výrazně záleží na způsobu vytvoření národního celku z hlediska sociálně-ekonomických vazeb, z hlediska politické struktury apod. – komplexní pojetí, ne pouze jazykové pojetí.
LEGALITA A LEGITIMITA státu (stání moci)
Legitimita státní moci = vznik a trvání státní moci v souladu s obecně uznávanými pravidly, tato pravidla se liší z hlediska hodnocení legitimních věcí v dané době (středověk: legitimní bylo trvání státní moci na základě dědičné posloupnosti). Dnes legitimita vzniká pouze svobodnými volbami. Legitimita – na základě uplatňování pravidel (svobodná volba) – stát může vzniknou legitimně a legitimita se musí stále obnovovat.
Legalita – postup státní moci v souladu s právem daného státu, legální moc vznikla právem uznaným způsobem, je založena na uznání a uplatňování práva.
Legitimita a legalita – shoda mezi státy, kde se uplatňuje legalita a mezi státy uplatňujícími legalitu. Může existovat státní moc vzniklá formálně legálně, ale s porušením principu legitimity a naopak. Státní moc může být legální a ne legitimní a naopak a legitimitu, či legalitu může také ztratit. V moderním právním státě má být státní moc legální i legitimní.
Žádné komentáře:
Okomentovat