VOLEBNÍ SYSTÉM
a) poměrný
b) většinový
c) modifikace volebního systému – u obou předchozích systémů, cílem je zachovat výhody, omezit nedostatky;
poměrného systému má 2 základní modifikace:
1) uzavírací konzule = stanoveno určité procento hlasů, nejčastěji na celostátní úrovni, pokud se tohoto % nedosáhne, nedojde k rozdělení mandátů; v jednotlivých státech se pohybuje okolo 2 - 3 %, max 5 %, výjimečně vyšší.. Koalice se posuzují různě: dle nového zákona o volbách do Poslanecké sněmovny je třeba získat příslušné procento hlasů za každou stranu – člena koalice. Uzavírací konzule mohou být stanoveny v měřítku volebního kraje, nebo kombinace celostátní + volební kraj – 5% hlasů v celostátním nebo 10 % v jednom volebním kraji apod. – umožňuje zastoupení menších stran v regionu.
2) kandidatura nezávislých kandidátů: nezávislý kandidát by těžko dosáhl stanoveného procenta hlasů, snad pouze v případě nezávislých kandidátů. S kandidaturou nezávislých kandidátů počítají země s poměrným zastoupením v místních volbách; v ČR převládají prvky poměrného systému, ve kterém nezáleží na velikosti volebních obvodů ale na počtu mandátů.
Způsob hlasování na kandidátních listinách:
a) listy vázané – volič volí určitou kandidátní listinu, nemůže volit různé kandidáty z listiny, na listině nemůže provést změny. Zvolení je určeno pořadím na příslušné kandidátní listině.
b) listy volné – volič může kandidáty z kandidátních listin vybírat, např. i z několika různých listin = panašování; možnost preferenčních hlasů = volič může označit určitý počet kandidátů na listině, které preferuje, případně spojit preferenční hlas s panašováním. Někdy se používá kombinace volby určité listiny + stanovení kandidátů na jiných listinách (zbylí do počtu) - volená strana (z listiny) pak dostane méně hlasů.
Rozdělování mandátů s poměrným volebním systémem
- ve většině systémů je vítěz jasný – relativní x absolutní většina
- v poměrném systému bývá problém s „volebními zbytky“ – při rozdělování mandátů se počítá
kolikrát je počet mandátů obsažen v počtu odevzdaných hlasů; způsoby rozdělení volebního zbytku, který není úplně dělitelný:
a ) systém největšího průměru: přidělí se straně která dostane největší procento hlasů na 1 mandát
b) systém volebního zbytku: přidělí se straně s největším zbytkem
c) systém volebního dělitele: nejčastější – vytvoří se matice a počet hlasů se postupně dělí (v některých systémech jen lichým číslem. Nejvyšší výsledek dělení určuje která strana dostane určitý mandát. Tento systém je výhodnější pro větší strany - d´Hondtův systém; Imperialiho systém = dělení začíná od čísla většího než 1;současný volební systém v ČR je přechodem od d´Hondtova k Imperialiho systému – začíná číslem 1,42 a pokračuje 2, 3,... Tyto volební systémy podporují větší strany, strana která nezíská alespoň 10 % hlasů nemá šanci na získání mandátu. Náš volební zákon tedy nepotřebuje uzavírací klauzuli, neboť je méně přísná – výjimka spočívá v situaci, kdy určitá strana získá velké množství hlasů v určitém regionu, dosáhne mandátu v obvodu s menším počtem kandidátů, ale nedosáhne 5 % uzavírací klauzule.
VOLBY
1. řádné
2. nové – nastávají pokud nemůže být uznána platnost voleb nebo pokud je zastupitelský sbor rozpuštěn nebo ukončí činnost v průběhu volebního období.
3. doplňovací – nově se obsazuje jeden nebo několik zvolněných mandátů (úmrtí, resignace) a neexistuje institut náhradníka (což je dnes častější)
Není přípustné prodloužení volebního období za normálních okolností (důsledkem by byla ztráta legitimity státu), připouští se v případě mimořádných okolností na nutnou dobu (pohroma v den konání voleb, okupace…)
Většiny: a) prostá = většina z přítomných členů sboru; v ČR předepsaná z obou parlamentů pro schvalování běžných zákonů
b) absolutní = většina všech členů sboru nebo většina z počtu všech platných odevzdaných hlasů – v ČR pro přehlasování Senátu nebo veta presidenta; volba do Senátu – 2 kolové volby
c) relativní = pro určitý návrh nebo kandidáta hlasuje ve sboru nebo mezi voliči více hlasů , než pro ostatní návrhy X kandidáty, obvykle se nepoužívá
d) kvalifikovaná = větší než nadpoloviční z počtu přítomných a počtu všech, nejčastěji je 3/5, nebo 2/3, používá se při závažných volebních akciích, kdy chceme dosáhnut obecného konsensu.
V českém ústavním právu je 3/5 např. při schvalování ústavních zákonů – z počtu přítomných.
e) kvalifikovaná menšina = má zvláštní práva, nejčastěji pokud podá určitý kvalifikovaný počet členů sboru návrh, musí se jím Sněmovna zabývat apod. – v Posl. sněmovně může 50 poslanců podat návrh na vyslovení nedůvěry vládě = kvalifikovaná menšina.
Uplatnění volebních systémů v různých státech:
Relativní většina: USA (přípustný i jiný systém), GB
Absolutní většina: Fr, CŘ – Senát
Některé státy tyto dva způsoby kombinují s převahou většinového (Itálie);
Modifikovaný systém poměrného zastoupení s uzavírací klauzulí, možností nezávislého kandidáta při místních volbách: evropské státy. V ČR modifikovaný poměrný systém do PS + zastupitelstva krajů a obcí.
Právní status občana = vztah občana + státu z hlediska toho jaké má občan vůči státu nároky, jak může ovlivnit činnost státu, jaké má povinnosti a naopak. Ovlivňování činnosti občana státem z hlediska práva:
1. tvorbou práva (normativní právní akty) = zákonodárství + výkonná moc.
2. aplikace práva = rozhodování o individuálních právech a povinnostech (výkonná + soudní moc).
3. mimoaplikační činnost státu = případy kdy orgán veřejné moci má pravomoc určitých zásahů ke zjednání nápravy stavu,například zadržení někoho.
Právní status občana = souhrn všech práv a povinností, které má občan ve vztahu ke státu. Status se dělí na:
1. aktivní – vyznačuje jakým způsobem se občan podílí na vytváření veřejné moci, jak mže sám aktivně zasahovat do činností orgánů veřejné moci – participace
a) vnitřní: podílení se práci určitého orgánu veřejné moci jako jeho člen
b) vnější: ovlivňování činnosti veřejné moci bez vstupu do jejího systému = účast na volbách, referendu.
2. pasivní – občan je povinen strpět výkon veřejné moci = sféra zásahů veřejné moci ve vztahu k občanovi
3. pozitivní – označuje nároky občana vůči státu, např. nárok na vydání rozhodnutí v určité věci, poskytnutí dávky sociálního zabezpečení;
a) nároky pravé = pretenze; občan má určitý individualizovaný nárok který může stanoveným procesem vymáhat
b) nároky nepravé = kvazipretenze; stát má povinnost vůči občanovi, ale ta není individualizovaná a právně vymahatelná (např. stát má povinnost pečovat o zdravé životní prostředí)
4. negativní – sféra života občanů která je mimo zásahy veřejné moci, veřejná moc tam nesmí zasahovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat