2) Veřejná správa - ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU

ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU

PRÁVNÍ ZÁSADY bez ohledu, zda tyto zásady jsou zakotveny v Ústavě nebo v zákonech.

Pokud se stát opírá výhradně o psané právo, bývá to Ústava. Právní zásady mají tuto povahu:
a) významné otázky obsahové (presj. neviny); 3 příklady klasických právní zásad charakteristických pro právní stát patrné na trestním právu:

• Ne bis in idem = ne 2x v témže, nelze rozhodnout případ, který byl již rozsouzený a současně nelze někoho 2x potrestat za totéž provinění; netýká se tzv. obnovy řízení při nových skutečnostech

• In dubio pro reo = v pochybnostech pro věc; obsahem je výjimka principu že v případě pochybnosti platí výklad příznivější pro obviněného

• Reformatio in peius = zákaz změny k horšímu – v trestním soudnictví není možné zvýšit trest na základě odvolání odsouzeného

b) formální, směřující k určitému způsobu nakládání s právem:
• Lex posterior derogat legi priori = zákon pozdější ruší zákon dřívější, pouze pro předpisy stejné právní síly

• Lex specialis derogat legi generali = zákon zvláštní ruší zákon všeobecný; jde o přednost speciální právní úpravy pokud je v dané věci vydána
- občanské právo: obchodní zákoník některá řešení ponechává občansko-právní úpravě, ale pokud ne, má přednost občanské právo
- zákon o obcích, je určeno, co náleží do samosprávného působní obcí

1. PRÁVNÍ A POLITICKÉ PROSTŘEDÍ = právní kultura; 2 významy:
a) nehodnotící význam: označuje se tak určitý druh právního systému (principy kontinentálního X islámského práva) – rozdílné prameny

b) axiologický, hodnotící význam = vyšší X nižší úroveň tvorby a aplikace práva s přihlédnutím k právnímu systému

S právním prostředím mají dnešní státy problémy – nejspornější kategorie právního státu (dodržování). Právní prostředí má dvě složky:

a) kultura tvorby a aplikace práva orgány státu nebo veřejné moci – právní stát obvykle požadavky splňuje, dostatečně účinné mechanismy k napravení při porušení pochybení státních orgánů;

b) chování fyzických a právnických osob v souladu s právem – práva mohou být narušena nejen veřejnou mocí , ale i fyzickými a právnickými osobami. Stát takové porušení práva postihuje a zjednává nápravu a ochranu. Efektivnost působení práva může být problematické: v právním státě dodržování práva je v principu výhodné, pokud tomu tak není, klesá autorita práva, stát potom lze těžko hodnotit jako právní. Každé právo je závislé na tom, že pravidlem ve společnosti je jeho dodržování. Úprava společenských vtahů právem = dobrovolné dodržování práva. Politické prostředí – právní kultura z hlediska působení státní moci: příslušné prostředí pro realizaci právního státu nemůže vzniknout ve státě nedemokratickém

Horizontální dělba moci:
1. způsob vytváření státní reprezentace: politická reprezentace se vytváří na základě voleb. Při vytváření politické reprezentace jde o principy, na kterých je postaveno volební právo a volební systém. Volební právo se člení na:
a) subjektivní: právo volit = aktivní X právo být volen = pasivní
b) objektivní = souhrn právních norem které upravují volební proces; způsob určení výsledku voleb

Volební právo – subjektivní, je ovládáno v právním státě zásadou všeobecnosti a rovnosti:
a) všeobecné
- výjimky, nepovažujeme za újmu všeobecnosti pokud někdo nemůže volit, protože není schopen rozpoznat smysl voleb; volební právo nastane, nebo je obnoveno, jakmile duševní porucha pomine;
- jiná podmínka výkonu volebního práva. je věková hranice (aktivní = 18 let, pasivní nejčastěji od 21 let).
- Překážky výkonu volebního práva jsou některé stejné u aktivního i pasivního a některé charakteristické pro jedno nebo druhé: - aktivní právo = nařízená karanténa v případě infekčního onemocnění je překážkou X není překážkou u pasivního práva; inkompatibilita = neslučitelnost funkcí – poslancem nemůže být zvolen úředník na OÚ, soudce apod.; většina právních řádů řeší tuto otázku tak, že nejde o překážku absolutní – osoba se může vzdát dosavadní funkce.
- státy se rozdílně staví k otázce volebního práva osob ve vazbě, volební právo aktivní bývá uznáváno; Takováto překážka volebního práva se dělí na subjektivní (původ v osobě voliče) a objektivní (nemá původ v osobě voliče).

b) rovné = každý volič má právě jeden hlas, výjimečně volič má v některých systémech více hlasů, ale každý volič má stejný počet. Všeobecné rovné volební právo nebylo v nedávné minulosti samozřejmostí, prosazovalo se v průběhu 19. století; u žen se ve většině států prosadilo až prvních desetiletích 20. století. Překážky volebního práva které nemají svůj původ určitých zřejmých vlastnostech (duševní porucha) = volební censy; dříve census majetkový, vzdělanostní, společenských tříd; podmínku práva lze stanovit alternativně (platí buď jedna, nebo druhá, stačí splnění jen jedné z nich), nebo kumulativně = je třeba splnění obou podmínek současně (census vzdělanostní i majetkový). Existovala i další privilegia, která zaručovala volební práva – šlechtická, duchovní apod.

Volební právo přímé – v souvislosti s právem rovným:
1. volby přímé = volení přímo dotyčného orgánu (do Parlamentu, zastupitelstva)
2. volby nepřímé = nejprve zvolen určitý sbor, který potom volí konkrétné osoby do funkce

Veřejnost x tajnost voleb
v právním státě jsou přímé volby ZÁSADNĚ tajné. Veřejné jsou v některých případech volby vnitřních orgánů – ne vždy. Tajné volby v zásadě mají být povinností, jsou-li pouze právem, může být situace zneužita, aby se poznalo, jak kdo hlasoval.

Funkce voleb
1. ustavení určitého orgánu, zaujetí určité funkce cestou hlasování. Hlasování se provádí tak, že se zjistí většina hlasů k volbě oprávněných subjektů. Způsob stanovení většiny je složitý.
a) ustanovení orgánů nebo ustanovení do určité funkce
b) jmenování – ve vztahu k orgánům státní správy
c) ustanovení do funkce na základě dědění (monarchie)
d) ustanovení do funkce losem – nebývá samostatný způsob, používá se v případě rovnosti hlasů
1. funkce legitimační – dodává nositeli funkce legitimitu
2. volby jsou ukazatelem politické situace v daném státě, ukazují preference politických subjektů a názorů u voličů
3. poznávací funkce – z toho vyplývá
4. příležitost k diskusi o různých politických otázkách

Způsob průběhu voleb
1. vyhlášení voleb
2. registrace voličů – formy jsou rozdílné, v některých státech záleží na zapsání do seznamu voličů x v ČR stačí prokázat trvalý pobyt a státní občanství – občanský průkaz
3. navrhování kandidátů a jejich registrace – předpokladem je skutečnost volebních obvodů a stanovení orgánů, které budou bdít nad řádným průběhem voleb.
4. volební kampaň
5. vlastní hlasování, zjištění výsledků
6. ověření volebního výsledku v případě jeho zpochybnění

Volební obvod, volební okrsek - jde v první řadě o dostupnost voleb:
Obvod – v rámci obvodu se volí kandidáti, určuje se rozdělení mandátů
Okrsek – pro vlastní provádění hlasování, okrsků je více než volebních obvodů.
Orgány které působí ve volbách = volební komise
a) funkce organizační
b) funkce dohledu nad průběhem voleb v průběhu hlasování = okrskové volební komise
Soudy se uplatňují v případě zpochybnění výsledků voleb, dodržení volebních zákonů – volební stížnosti (soudy správní a ústavní).


VOLEBNÍ SYSTÉM; 2 základní systémy:
a) poměrný = poměrné zastoupení, proporcionální systém; vyznačuje se existencí více mandátových volebních obvodů, poměr hlasů voličů určuje také rozložení mandátů v daném volebním obvodu. Systém je spojen s určitými problémy se zjišťováním výsledků voleb – zbytky + naložení s nimi
b) většinový systém: vyznačuje se tím, že volební obvody jsou zpravidla jednomandátové, vítězí kandidát, který získal většinu hlasů, podle toho, jaké většiny je zapotřebí:
- relativní = stačí více hlasů, než mají ostatní kandidáti
- absolutní většiny (také modifikace)- vyžaduje, aby kandidát obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Volební systém absolutní většiny vede k dvoukolovým volbám: je-li více kandidátů a není-li systém dvou převládajících stran, nezíská žádný kandidát při prvním kole absolutní většinu. Do druhého kola postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů, nebo všichni, kteří získali určité procento hlasů. Ve druhém kole pak v případě dvou kandidátů stačí relativní většina.

MODIFIKACE
Systém poměrného zastoupení – základní výhodou je odraz rozložení politických sil ve voleném sboru = odpovídá reálnému rozložení politických sil ve státě, které je nezkreslené; minimum voličských hlasů propadá, tzn. neuplatní se při rozdělení mandátů. Nevýhody jsou v celostátních volbách:
a) systém je spojen s obtížnou možností kandidatury nezávislých kandidátů, jsou zvýhodněny politické strany
b) obtížné sestavování vlády po volbách, zejm. pokud je více politických stran – snižuje se stabilita vlády, k dosažení akceschopné vlády je třeba vytvořit koalici, která je závislá i na vstupu malé politické strany. Vládní krize při vyslovení nedůvěry, odstup vlády bez možnosti vytvoření vlády nové
Existence více politických stran.

Většinový systém - nevýhodou je zkreslení rozložení politických sil. Výhody: možnost kandidatury nezávislých kandidátů, osobní hlasování každého kandidáta, snadnější sestavování akceschopné vlády – do Parlamentu se dostane méně stran.
Existence dvou silných politických stran.