Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Fungování trhu:

a) ze strany poptávky – chce nakoupit co nejvíce zboží za co nejnižší cenu

b) ze strany nabídky – chce prodat co nejvíce zboží za co nejvyšší cenu



Podstata a vznik peněz

• peníze jsou zvláštním druhem zboží, které je používáno k usnadnění směny zboží
• peníze jsou považovány za jeden z největších objevů lidské civilizace
• peníze jsou výsledkem přirozeného vývoje výroby, dělby práce, specializace a směny
• vývoj peněz:
- naturální směna (zboží za zboží)
- směna zboží za určitý druh zboží (všeobecný ekvivalent směny)
- směna zboží za drahé kovy
- směna zboží za mince
- směna zboží za papírové mince (19.st)
- bezhotovostní styk (převody z účtu na účet, platební karty …)

Funkce peněz:

- prostředek směny – vyjadřuje schopnost peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na ochotě ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků
- míra hodnot (zúčtovací jednotka) – vyjadřuje schopnost peněz měřit hodnotu všech ostatních zboží a služeb; v této funkci peníze umožňují porovnávat hodnoty různých zboží; v penězích se vyjadřují ceny, mzdy, náklady, výnosy a další ekonomické veličiny
- uchovatel hodnot – vyjadřuje skutečnost, že peníze umožňují uchovávat hodnoty v čase; nákup můžeme odložit a uskutečnit ho až v budoucnu; peníze však plní tuto funkci dobře pouze tehdy, pokud se jejich hodnota v čase příliš nemění
• formy peněz:
• plnohodnotné peníze – peníze, jejichž hodnota je založena na hodnotě mincovního kovu, z něhož byly raženy (měď, stříbro, zlato)
• papírové mince a mince z obecného kovu – postupně s vývojem tržní ekonomiky nahradily plnohodnotné mince, zpočátku byly kryty zlatem a byly za zlato směnitelné; tento peněžní systém , ve kterém jsou bankovky a mince směnitelné za zlato, se nazýval zlatý standart (1.papírové mince ve Francii v 18.století)

Peníze s nuceným oběhem

• peníze s nuceným oběhem – od 70.let 20.století přestaly být za zlato směnitelné i v mezinárodním platebním styku, jejich přijímání ekonomickými subjekty je založeno na autoritě vlády, která je vydává jako legální oběživo
• zbožové (komoditní) peníze jsou zvláštním druhem zboží, které byli ochotni za své výrobky přijímat lidé v určité oblasti (mušle či lastury, plátno u starých Slovanů, dobytek u Germánů)
• žirové (depozitní) peníze mají pouze formu zápisů na bankovních účtech; při hotovostním výběru z bankovního účtu se mění na papírové peníze či mince, jež se označují za oběživo


Banky a bankovní soustava

Banka
• je zvláštní druh podniku, který se zabývá obchodováním na peněžním trhu (přijímá vklady, poskytuje půjčky, zprostředkovává bezhotovostní platební styk, vyměňuje peníze)

Bankovní soustava
• je soustavou finančních institucí, které se zabývají bankovními operacemi
• bankovní soustava je základem finančního systému tržní ekonomiky
• tržní ekonomiky mají zpravidla dvoustupňovou bankovní soustavu, kterou tvoří:

Zdroj nestability spatřuje monetarismus ...

- zdroj nestability spatřuje monetarismus právě v intervencionismu za strany státu
- prosazuje tzv. kvantitativní teorii peněz, která spočívá v potlačení inflace a to cestou zvyšování peněz v ekonomice pouze na základě tempa jejího růstu
- kladem je omezení fiskální (rozpočtové) politiky na minimum (neroste státní dluh)
- záporem jsou sociální rozdíly


Jednotlivé typy ekonomik a jejich srovnání

• ekonomický systém je daný typ ekonomiky, který řeší určitým způsobem odpovědi na 3 základní ekonomické otázky:
1. Co a kolik vyrábět? – stanovení struktury výroby a množství jednotlivých výrobků
2. Jak vyrábět? – zvolení určitého technologického postupu vzhledem k využívání výrobních zdrojů
3. Pro koho vyrábět? – určení spotřebitele
• podle odpovědi na tyto základní otázky dělíme ekonomické systémy na 3 typy:
- zvyková ekonomika
- veškeré ekonomické chování je založeno na tradicích a zvycích
- dnes se vyskytuje pouze u některých primitivních národů

Příkazová ekonomika

- fungovala ve fašistických i komunistických státech
- vyznačuje se řízením celého ekonomického života vládou pomocí centrálního plánu (pětiletky)
- tento způsob tržní ekonomiky odboural konkurenci, to vedlo k technickému zaostávání výrobků a tzv. výrobě na sklad
- určitou výhodou byla sociální oblast
tržní ekonomika
- řeší 3 základní ekonomické otázky na základě 2 základních veličin tržní ekonomiky (poptávka, nabídka → cena)
- trh – místo, kde se střetává poptávka a nabídka, dochází k stanovení ceny zboží nebo služeb a konečně dochází k tzv. směně zboží
- poptávka – pomyslný souhrn všech zamýšlených nákupů
- nabídka – pomyslný souhrn všech zamýšlených prodejů
- cena – peněžní částka, kterou je ochoten nakupující za dané zboží zaplatit a prodávající je ochoten za tuto peněžní částku zboží prodat
o nákladová
o tržní

Citát:

- citát: „Vše vyřeší neviditelná ruka trhu“ → pouze trh a jeho zákonitosti bez jakýchkoliv zásahů státu vede k nejefektivnějšímu využívání výrobních zdrojů, trh funguje sám o sobě
- základ jeho tzv. teorie ceny spočívá v tom, že hovoří o ceně přirozené (nákladové) a kolem této ceny osciluje cena tržní
- nejznámější ekonomické dílo: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů
- nevýhody: cyklický vývoj tržního hospodářství → obrovský pokles cen akcií; sociální rozdíly
- výhody: jako první popsal pravidla fungování trhu
- na něj navázaly další ekonomické směry, např. Karel Marx

3. DAVID RICARDO (18.-19.st., Anglie)
- vytvořil tzv. pracovní teorii hodnoty → více rozpracoval Smithovu teorii → hodnota zboží je tvořena prací
- teorie komparativních výhod – položil základy světové ekonomické integrace (např. Jsou 2 země, které vyrábí 2 stejné nebo obdobné výrobky. Jedna ze zemí vyrábí tyto výrobky levněji a kvalitněji. Komparace pak spočívá v tom, že každá ze zemí se specializuje na výrobu toho výrobku, u kterého dosahuje větší produktivity práce, vyšší kvality a nižší ceny)
- dílo: Zásady politické ekonomie a zdanění

4. KAREL MARX (19.st., Německo)

 filozof a ekonom, tvůrce marxistické ekonomie
 v podmínkách určování mezd na úrovni ceny pracovní síly jsou dělníci schopni vyprodukovat hodnotu vyšší než tu, která odpovídá nákladům na reprodukci jejich pracovní síly → teorie nadhodnoty (Marxem považovaná za základ vykořisťování)
 kapitalisté (vlastníci výrobních prostředků) X dělníci (pracovní síla)  dělníci jsou pokrokoví, nemají co ztratit, kapitalisté je potřebují, budou chtít změnu – revoluci – zmocnit se výrobních prostředků (neuskuteční se)  sociální revoluce – společenské jevy: společenská základna (ekonomické vztahy), společenská nadstavba (vzdělání, kultura, volný čas)
5. JOHN KENNETH GALBRAITH (1.pol.20.st., USA)
 zavádí nový pojem: nový industriální stát
 provedl analýzu nové industrializované společnosti a kritizoval zejména velké korporace a plýtvání zdroji
 nový industrializovaný stát se vyznačuje tím, že ekonomickou a současně i politickou moc získává namísto vlastníků kapitálu tzv. technostruktura, což je třída profesionálních manažerů
 konflikt zájmů mezi vlastníky a manažery může vést až k tomu, že manažeři začnou získávat nejrůznější mimoplatové užitky ze své funkce, a tím získají i významný ekonomický a politický vliv
 tvrdil, že tyto nedostatky mohou být do značné míry řešeny konvergencí kapitalismu a socialismu, kdy trh bude částečně nahrazován plánováním

6. JOHN MAYNARD KEYNES (1.pol.20.st., Anglie)

 jeho učení našlo uplatnění až v poválečném období
 keynesiánství vychází ze zjištění, že tržní mechanismus selhává při koordinaci ekonomických činností, a proto odpovědnost za tuto koordinaci by měl přebrat stát
 nejedná se o přechod k direktivnímu hospodářství, ale o nepřímé zásahy ze strany státu, tzv. intervence (intervencionismus)
 k základním cílům této školy patří myšlenka o hospodářském růstu, stát tento hospodářský růst musí podporovat a dosáhne toho především stimulací poptávky (zvýšení příjmů)
 tento model předpokládá v dlouhodobé perspektivě s výrazným snižováním nezaměstnanosti
 důsledky hospodářské politiky → dojde k hospodářskému růstu X stále větší množství peněz je přerozdělováno státním rozpočtem a dochází k zadlužování státu
 tato teorie byla uplatněna v 50. a 60. letech a i v současnosti se setkáváme s uplatněním některých prvků keynesiánství (Zemanova vláda)

7. MONETARISMUS (Anglie)
 duchovním otcem teorie je Milton Friedman (nositel NC za ekonomii pro r.1976)
 teorie monetarismu se začala uplatňovat nejvíce v 70.letech, kdy došlo k oživení myšlenek A.Smithe (teorie ceny) → neoklasicistní teorie
 teorie se uplatnila nejprve ve VB – teorii byla velmi nakloněna Margaret Thatcherová („Železná lady“ – neuznávala jednání v tripartitě

Období studené války 1947-1990

• období studené války 1947-1990 → závody ve zbrojení (z důvodu rovnováhy sil – abnormálně důležitá), vyčerpávalo to průmyslové zdroje a hlavně zemi z hlediska surovin (železná ruda, uran), rozvíjelo se těžké strojírenství, západní země dokázaly rozvíjet i průmysl a služby, země západního bloku už neměly prostředky pro rozvoj lehkého průmyslu a služeb
• současný trend – upřednostňuje se výroba takových výrobků, které mají vysokou přidanou hodnotu (vysoký podíl lidské práce) a tyto výrobky se vyrábějí v lehkém průmyslu
• v lehkém průmyslu a ve službách je dnes zaměstnáváno stále více lidí, snaží se o to i ČR (rekvalifikace)


Nejdůležitější školy v dějinách ekonomických trendů

• ekonomové už od dřívějších dob hledali odpovědi na některé základní otázky fungování hospodářství v jednotlivých státech
• vznikly tady mnohé ekonomické teorie a můžeme říci, že všechny spojoval jeden zásadní problém – jaké místo zaujímá stát a jeho orgány ve vztahu k fungování ekonomiky
• některé teorie tvrdí, že stát by měl ekonomiku přímo či nepřímo ovlivňovat; jiné tvrdí, že by měl pouze dohlížet na dodržování nejzákladnějších ekonomických předpisů

1. MERKANTILISMUS

 vznikl už v 15.st., ale největšího rozkvětu dosáhl až v 17.st. a to především ve Francii a Anglii
 Jean Baptiste Colbert (Francouz) – ekonom, ministr, který teorii nejlépe uplatnil v praxi
 směr, který podporuje silné zásahy do ekonomiky
 základním cílem této ekonomiky je taková představa, že prosperitu a bohatství státu zajistí naplněná státní pokladna
 aby byl tento cíl splněn, prosazují merkantilisté následující:
 podpora vývozu, zákaz dovozu (velmi aktivní saldo obchodní bilance)
 podpora vývozu hlavně hotových výrobků
 podpora rozvoje manufaktur a průmyslu
 úplný zákaz vývozu zlata a stříbra (základ bohatství země)
 tendence získat kolonie (účel – výroba surovin, hlavní odbytiště)
 způsobuje izolovanost státu, neexistuje nadnárodní konkurence, byly zaměstnané děti

2. ADAM SMITH (18.st., Skotsko)
 nejvýznamněji ovlivnil fungování celého tržního hospodářství
 považován za zakladatele klasické politické ekonomie
 zatímco merkantilismus se svými zásahy státu do fungování ekonomiky byl typický pro feudalismus, Smithova teorie již odpovídala kapitalismu a byla založena na minimálních zásazích státu do ekonomiky → liberalismus

Terciární

- činnosti spojené s poskytováním služeb (služby pro průmysl, výrobu nebo pro občany)
- vytváří ve vyspělých zemích rozhodující podíl domácího produktu a také zaměstnává největší počet pracovníků
- obvykle vykazuje největší ekonomický růst a vytváří nejvyšší přidanou hodnotu
- infrastruktura – nadřazený pojem pro dopravu, spoje a informační systémy
- dále sem patří administrativa, školství, kultura, zdravotní péče apod.
kvaternární
- činnosti spojené se vzděláváním, vědou, výzkumem a informacemi

Vývojové trendy ekonomických sektorů v současnosti
• v době válek či přípravy na válku je preferován těžební průmysl a těžké strojírenství
• v době mírové se vyrábí výrobky pro domácnost (tzn. lehké strojírenství, potravinářský, textilní průmysl), rozvíjí se služby, stavebnictví (pozemní stavby, byty, domy)

Výroba

• přeměna statků ve statek či statky jiné
• uskutečňuje se prostřednictvím výrobních zdrojů
• dělení výrobních zdrojů:
• lidské – práce
• přírodní – půda a kapitál
• know how
• práce – cílevědomá lidská činnost, která přetváří přírodní zdroje na statky, které slouží k uspokojení potřeb; patří sem i činnosti, které vytvářejí schopné jedince pro výrobní proces
• půda – zvláštní výrobní zdroj, který je součástí krajiny a je to zdroj neobnovitelný
• kapitál – určité finanční či jiné materiální zdroje přinášející zisk
• know how (vědět jak) – znalost technologického postupu, organizační schopnost, obchodní talent (reklama, trh) a osobní předpoklady

Ekonomické sektory a trendy jejich vývoje

Ekonomické sektory
═ jednotlivé oblasti národního hospodářství
• základní dělení sektorů:
 výrobní
 nevýrobní

Existují tři základní sektory národního hospodářství:

primární
- činnosti spojené se zemědělstvím a hornictvím
- vyznačuje se nízkou přidanou hodnotou
- jeho význam z hlediska podílu na objemu domácího produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích velice nízký a stále klesá
sekundární
- zajišťuje výrobu hmotných statků (to, co získá ekonomika v prvovýrobě, on přetváří a vyrábí statky k uspokojení potřeb)
- skládá se z:
průmyslu:
• těžký – vyrábí stroje a zařízení, které slouží většinou k další výrobě statků a služeb
• střední – vyrábí zařízení pro výrobu, ale už i statky spotřební (automobilový)
• lehký – vyrábí statky určené pro spotřebu (potravinářský, elektrotechnický, textilní)
stavebnictví – přetváří krajinu a využívá materiál z přírody
• vodohospodářské, pozemní, dopravní
- podíl sekundárního sektoru na národním produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích vyšší než podíl primárního sektoru, jeho podíly na zaměstnanosti i domácím produktu vykazují dlouhodobý pokles

Tempo růstu HDP vypovídá ...

- tempo růstu HDP vypovídá o trendu ekonomického vývoje:
záporné – období hospodářské recese
kladné – oživení a expanze hospodářství
- r.1992-97 → setrvačnost
- r.1995-97 → nejvíce rostla ekonomická kriminalita, rostl počet nesplacených úvěrů
- r.1997-98 → pokles HDP
- r.1998 → stimulace poptávky (lidem se výrazně zvýšil plat, chtěli přitáhnout zahraniční firmy)
- r.1998-2000 → setrvačnost
- r.2000-02 → růst HDP na 3,8 - 4,1%
- dnes asi 3%
obchodní bilance
- vyjadřuje poměr mezi objemem vývozů do zahraničí a dovozů v peněžním vyjádření, který označujeme jako saldo
- může být aktivní (převažují vývozy) nebo pasivní (převažují dovozy)
- ideálním stavem obchodní bilance je mírně aktivní
- v současnosti je v ČR obchodní bilance mírně pasivní

Nezaměstnanost

- ČR a postkomunistické země nejvíce zatěžuje nezaměstnanost sezónní a strukturální
- v ČR je v průměru 10 % = dosti velká, ale ne katastrofální ( X Slovensko 17%, Slovinsko 20%)
- nezaměstnanost, které by země chtěly dosáhnout, je 3-5 % (nulová nezaměstnanost je špatná pro tlak na trh práce a pro pracovní nasazení)


Základní ekonomické pojmy – potřeba, statek, výrobní zdroje

Potřeba
• pocit nedostatku, který si daný ekonomický subjekt uvědomuje a snaží se tento pocit odstranit, neboli potřebu uspokojit
• člověk uspokojuje většinu svých potřeb prostřednictvím ekonomických statků

Ekonomický statek
• cokoliv, co je užitečné současně vzácné, např. zboží, práva, služby apod.
• rozdělení statků:
• hmotné – např. elektrospotřebiče
• nehmotné – např. pocit čistoty, hudební skladba

Ekonomické statky musí být:

- užitečné – musí uspokojovat nějakou aktuální potřebu, aby člověk byl motivován k jeho získání (např. vzduch, denní světlo)
- vzácné – to znamená, že vzhledem k výši jeho potřeby je tohoto statku nedostatečné množství; statek je dostupný pouze při určité námaze, člověk musí být ochoten se při spotřebě tohoto statku vzdát něčeho jiného (např. některé nerostné suroviny produkty přírody, veškeré druhy zboží a výrobků)
• vzácnost ekonomických statků znamená, že užití statku k určitému účelu vylučuje jeho užití k jiným účelům, tzn. že tento jiný účel byl obětován, abychom mohli použít statek ke zvolenému účelu; nejvyšší v úvahu připadající obětovaný užitek je nákladem naší volby a je označován termínem náklady obětované příležitosti (např. utratím-li 5 Kč za kopeček zmrzliny, nemůžu již použít stejných 5 Kč na nákup žvýkačky)

Služba
• zvláštní druh statku, který nemá materializovanou podobu
• služby se obvykle charakterizují jako nehmotné, neviditelné, neskladovatelné a nezkazitelné ekonomické statky určené k uspokojování potřeb
• služby dělíme na :
• věcné – zaměřeny na obnovu hmotných statků
• osobní – zaměřeny na člověka

Makroekonomie

makroekonomie – zkoumá globální ekonomické jevy, analyzuje národní ekonomiku jako celek a dále se zabývá vztahy mezi národními ekonomikami (např. HDP, nezaměstnanost, inflace)
• základní ekonomické subjekty:
• DOMÁCNOSTI (spotřebitelé)
- cílem je co nejvíce uspokojit své potřeby, ve většině ekonomik nejpočetnější skupinou subjektů
- jsou vlastníky výrobních faktorů, které poskytují výrobcům za účelem získání důchodů; tyto důchody směňují za statky k uspokojení vlastních potřeb či je přímo spotřebovávají
• PODNIKY
- zabývají se výrobou statků, ve většině případů se snaží současně maximalizovat zisk
- uměle vytvořená sdružení vlastníků k určité výrobě nutných výrobních faktorů, které mají dlouhodobější charakter
• STÁT
- specifický subjekt trhu (všechny orgány státu – parlament, vláda, kraje…), vstupuje do ekonomického systému s cílem jej ovlivňovat ve veřejný prospěch
- veřejný prospěch: zvyšování efektivnosti ekonomického systému
zvyšování spravedlnosti ekonomického systému
zvyšování stability ekonomického systému

ZAHRANIČNÍ SUBJEKTY

- soubor domácností, firem a vlád, které vstupují do národní ekonomiky zvenčí
- ve svých vztazích překračují státní hranici, musí respektovat více právních režimů a musí řešit i problém rozdílných národních měn
- vlády obvykle stanovují pro zahraniční účastníky ekonomického života zvláštní režim vztahů (placení cla, dovozní povolení, podpory zahraničních investic…)
• naše ekonomika měla před sebou po r. 1989 složitý úkol → přechod z plánovitého hospodářství na hospodářství tržní → transformace ekonomiky
• pro zdárnou transformaci musela být přijata určitá opatření:
- demokratizace veřejného a politického života
- vytvoření legislativních podmínek pro podnikání (daňové zákony, živnostenské zákony, obchodní zákoník, trestní právo – rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví)
- privatizace
- liberalizace cen (začala v r.1992, ceny nebyly omezeny, obrovské zdražování)
- vybudování nové soustavy bank
- přechod ke konvertibilní měně

Privatizace – přechod vlastnictví státu na fyzické osoby

restituce
- navrácení majetku původním vlastníkům (problém v Benešových dekretech)
2. přímý prodej formou veřejných aukcí
- pouze menší podniky
3. přeměna státních podniků na a.s.
- celé jmění podniku je rozepsáno do podoby cenných papírů o jmenovité hodnotě, ty jsou pak nabízeny k prodeji možným zájemcům (burzovní prodej, RM systém)
4. kuponová privatizace
- autoři – tehdejší premiér Václav Klaus a Ivan Kočárník – obrovský obdiv v zahraničí
- lidé si mohli koupit kuponovou knížku (1000 Kč) a investovat → investiční společnosti (např. Harvardská investiční společnost)
- rozkrádání státu, vysoký pokles HDP
• ekonomické ukazatele hospodářství ČR:
HDP
- celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za 1 rok výrobními zdroji bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci
- vyjadřuje se v milionech USD na 1 obyvatele
- HNP (hrubý národní produkt) – hodnoty vytvořené českými firmami
- v r. 2000 byl HDP 4 920 USD/obyv. za rok
- Maďarsko 4 740 USD, Polsko 4 200 USD, Slovensko 3 700 USD, Slovinsko přes 10 000 USD

Délka trvání pracovního poměru

a) doba určitá
- pracovní poměr zaniká dnem uvedeným v pracovní smlouvě
- pokud by pracovník pracoval s vědomím zaměstnavatele i po tomto datu, mění se automaticky pracovní smlouva na dobu určitou
- pracovní dobu na dobu určitou nelze uzavřít s absolventy SŠ a VŠ
b) doba neurčitá
• zánik pracovního poměru:
• dohodou – kdykoliv se souhlasem obou účastníků
• zrušením ve zkušební lhůtě – 3 měsíce, nemusí se udávat důvod zrušení PP
• vypršením doby určité
• smrtí zaměstnance
• výpovědí
a) ze strany zaměstnance – nemusí udat důvod
b) ze strany zaměstnavatele – musí udat důvod
- výpovědní lhůta:
1. dvouměsíční - běží od 1 dne následujícího měsíce
- pokud dá výpověď zaměstnavatel zaměstnanci z důvodu organizačních změn, má zaměstnanec právo na tzv. odstupné ve výši dvojnásobku průměru měsíční mzdy

Okamžitým zrušením PP

. okamžitým zrušením PP – hrubé porušení bezpečnostních předpisů a pracovní kázně
- výpověď nelze dát při pracovní neschopnosti, mateřské dovolené a samoživitelům dětí


Ekonomie a ekonomika, základní ekonomické subjekty, ekonomika ČR

• ekonomie - vědní disciplína zkoumající nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k uspokojování jejich potřeb
• ekonomika - je předmětem zkoumání ekonomie, je specifickou strukturou vzájemných vztahů určených k uspokojování potřeb, patří sem veškeré subjekty, které jsou součástí hospodářského systému země
• ekonomie se zabývá ekonomikou nejen jako celkem, ale i jejími dílčími prvky
• podle tohoto kritéria můžeme ekonomii dělit na 2 části:
- mikroekonomie – zkoumá individuální chování jednotlivých ekonomických subjektů a jejich vzájemné vztahy (např. růst mezd, daňový systém)

Osvojenec přebírá příjmení svých osvojitelů

prosté
- souhlas biologických rodičů
- pokud rodiče nejeví zájem o dítě po 2 měsíce od narození dítěte, u starších dětí 6 měsíců vůbec žádný zájem rodičů (např. neposlání pohlednice)
b) nezrušitelné
- zbavení rodičovských povinností (např. zřeknutí se dítěte nebo případ tzv. volného dítěte = má mrtvé rodiče)


Pracovní právo

• souhrn právních norem, které upravují vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, podmínky vzniku, trvání a zániku pracovního poměru
• pramenem je Zákoník práce
• pracovní poměr – právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy je zaměstnanec povinen vykonávat osobně práci v souladu s pokyny zaměstnavatele a právními předpisy
• pracovněprávní poměr má 2 účastníky:
ZAMĚSTNAVATEL – fyzická nebo právnická osoba, která zaměstnává fyzické osoby
ZAMĚSTNANEC – fyzická osoba, která vykonává práci

Hlavní pracovní poměr

• hlavní pracovní poměr – práce vykonávaná po stanovenou týdenní pracovní dobu
• vedlejší pracovní poměr – práce vykonávané po kratší dobu (u téhož zaměstnavatele jde o vedlejší činnost – dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce)
• vznik pracovního poměru:
- volbou – např. předseda družstva (méně častý způsob)
- jmenováním – jmenuje statutární orgán na základě výsledků konkurzu, vítěz obdrží jmenovací dekret – ředitel školy, vedoucí pracovník
- pracovní smlouvou – uzavřená mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, zaměstnanec musí být seznámen se všemi právy a povinnostmi, které z ní vyplývají, a s pracovními a mzdovými podmínkami
• náležitosti pracovní smlouvy:
- smluvní strany
- datum vzniku pracovního poměru
- pracovní zařazení
- místo výkonu práce

Určování otcovství:

narodí-li se provdané ženě dítě v době od vzniku manželství do 300-stého dne po jeho zániku, považuje se za otce manžel matky
2. není-li otcovství určeno podle první domněnky, je za otce považován muž určený souhlasným prohlášením obou rodičů
3. není-li otcovství určeno ani podle druhé domněnky, může o něm rozhodnout soud – v soudním řízení je za otce určen muž, který měl s matkou dítěte pohlavní styk v době, od které do narození dítěte neuplynulo méně než 180 dní a více než 300 dní, jestliže jeho otcovství nevyličují závazné okolnosti
• pokud rodina nemůže nebo nechce plnit svou základní funkci, stát má zájem zajistit tzv. náhradní péči o dítě
PĚSTOUNSKÁ PÉČE
- dítě je svěřeno do péče fyzické osoby (pěstouna), která dostává od státu příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za práci pěstouna
- pěstoun je oprávněn rozhodovat o běžných záležitostech dítěte
- pěstounská péče trvá do dovršení zletilosti dítěte
- dítě nepřebírá příjmení pěstouna ani se nemění právní vztahy s pokrevními rodiči
- 2 typy: individuální (pěstounské rodiny), kolektivní (vesničky s.o.s.)
OSVOJENÍ (ADOPCE)
- je právně vytvořené rodinné pouto
- mezi osvojitelem a osvojencem vzniká stejný poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a zanikají příbuzenské vztahy v původní rodině
- osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí

Funkce rodiny:

1. biologická = zachování lidského druhu
2. ekonomická = rodina je základ státu (ekonomický prvek)
3. duševní, psychická = rodina poskytuje jednotlivým členům citové zázemí, duševní podporu
• manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí
• manželství se uzavírá svobodným souhlasným prohlášením muže a ženy, že spolu vstupují do manželství; toto prohlášení se musí učinit veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti 2 svědků; každé uzavřené manželství se zapisuje do matriky
• zákonem povolené jsou 2 formy uzavírání sňatku:
občanský sňatek – před státním orgánem (starostou/primátorem nebo pověřeným členem zastupitelstva)
církevní sňatek – před orgánem státem registrované církve
• podmínky uzavření společného manželství:
- snoubenci si vyberou společné příjmení a příjmení svých dětí
- musí předem poznat své charakterové vlastnosti a zdravotní stav
- musí být starší 18 let (výjimečně starší 16 let)
- osoby musí být opačného pohlaví, tzv. registrované partnerství není právně povoleno

Překážky v uzavření manželství:

- věk
- duševní porucha
- bigamie
- blízká příbuznost
• muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti
• muž a žena žijící spolu bez uzavřeného manželství ve společné domácnosti – druh a družka
• zánik manželství:
• úmrtí jednoho z manželů, popř. prohlášení za mrtvého
• rozvod
• o rozvodu rozhoduje občanskoprávní soud; manželství může být rozvedeno, pokud přestává společenskou funkci; soud přihlíží obzvlášť k zájmům nezletilých dětí
• rodičovská zodpovědnost zahrnuje:
- vyživovací povinnost
- péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj nezletilého dítěte
- zastupování nezletilého dítěte v právních úkonech
- řádnou správu jeho jmění

Trest odnětí svobody se vykonává ve 4 typech věznic:

• S DOHLEDEM – za čin z nedbalosti pachatelé dosud netrestaní
• S DOZOREM – za čin z nedbalosti pachatelé již trestaní
• S OSTRAHOU – za úmyslný čin
• SE ZVÝŠENOU OSTRAHOU – pachatelé s doživotním trestem, nebezpeční recidivisté za závažné činy a ti, kdo již dříve z vězení uprchli
v některých zemích je dosud vykonáván trest smrti (Rusko, Čína, některé státy USA)
• abolicionisté – argumenty proti trestu smrti
• mortikalisté – argumenty pro trest smrti


Rodinné právo

Rodinné právo
• soubor právních předpisů, který upravuje vznik a zánik manželství , vztahy mezi manželi, rodiči, dětmi a dalšími příbuznými a právní vztahy při náhradní výchově dětí
• rodinné právo se vyčlenilo z práva občanského
• základním pramenem rodinného práva je Zákon o rodině
• rodina je nejstarší lidskou institucí vůbec, po staletí plní potřebu lidí ochránit potomky, učit je a vychovávat a zajistit co nejpříznivější podmínky pro jejich všestranný vývoj

Nevědomá

- pachatel netuší, že svým jednáním může porušit zákon (pracovní právo)
- druhy trestných činů:
- proti republice (vlastizrada, teror, vyzvědačství, vyzrazení státního tajemství, …)
- hospodářské (neoprávněné podnikání, padělání peněz, zkrácení daně, …)
- proti pořádku ve věcech veřejných (útok na veřejného činitele, úplatkářství, …)
- obecně nebezpečné (nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie, …)
- hrubě narušující občanské soužití (hanobení národa a rasy, výtržnictví, …)
- proti rodině a mládeži (zanedbání povinné výživy, bigamie, týrání, únos, …)
- proti životu a zdraví (vražda, ublížení na zdraví, rvačka, …)
- proti svobodě a lidské důstojnosti (loupež, vydírání, znásilnění, …)
- proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod, lichva, …)
- proti lidskosti (genocida, propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů, válečná krutost, mučení, …)
- proti brannosti a civilní službě (nenastoupení civilní služby, …)
- vojenské (neuposlechnutí rozkazu, neslnění bojového úkolu, zběhnutí, …)

Okolnosti vylučující trestnost:

- nutná obrana – čin jinak trestný, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebezpečí
- krajní nouze – čin jinak trestný, kterým člověk odvrací nebezpečí hrozící jiné osobě
- oprávněné použití zbraně – týká se příslušníků Policie ČR, vojáků, …
- nepříčetnost – člověk není schopen posoudit nebezpečnost svého chování pro duševní poruchu
- věk pachatele – nezletilí (do 15 let) – beztrestní; mladiství (15-18 let) – souzeni podle trestního zákona a trestního řádu, ale je jim uložena pouze ½ trestu, výkon trestu probíhá v nápravně-výchovném zařízení pro mladistvé
- za spáchané trestné činy může soud uložit tyto tresty:
♣ odnětí svobody
- nejvýše na 15 let (kromě výjimečného trestu nebo doživotí)
♣ ztráta čestných titulů a vyznamenání
♣ obecně prospěšné práce
- povinnost provést bezplatně obecně prospěšné práce v rozsahu 50-400 hodin

Ztráta vojenské hodnosti

♣ zákaz činnosti
♣ propadnutí majetku
♣ peněžitý trest
- uděluje se od 2 tisíc do 5 milionů korun
♣ propadnutí věci
- propadne věc, kterou pachatel užil ke spáchání trestného činu nebo kterou spácháním činu získal
♣ vyhoštění
- platí pro pachatele, který není občanem ČR; na 10 let nebo na dobu neurčitou
♣ zákaz pobytu
- pachatel se nesmí jeden rok až pět let zdržovat na určitém místě
- soud může podmíněně upustit od potrestání, pachatel zůstává na svobodě, ale soud pravidelně sleduje jeho chování a to, zda dodržuje soudem stanovené podmínky
- v případě jejich porušení je mu trest změněn ne nepodmíněný

Obecní/městské zastupitelstvo

- nejvyšší orgán obce
- je voleno občany obce v komunálních volbách
- podle velikosti obce může mít 5 až 55 členů
- rozhodují o nejdůležitějších záležitostech obce, např. schvalují rozpočet obce, územní plán, vydávají závazné vyhlášky obce či rozhodují o vyhlášení místního referenda
- volí ze svých řad starostu, místostarosty a další členy rady obce
- obecní/městská rada
- výkonný orgán obce v oblasti samostatné působnosti
- má 5 až 13 členů
- tvoří ji starosta, místostarostové a radní
- vydává nařízení obce, předjednává a připravuje návrhy k jednání zastupitelstva, rozhoduje o některých smlouvách uzavíraných městem či o počtu zaměstnanců obecního úřadu
- nevolí se v obcích, kde má zastupitelstvo méně než 15 členů


Trestní právo

Trestní právo
• soubor právních předpisů, které řeší problematiku trestání fyzických osob za závažná provinění proti individuálním nebo společenským zájmům

Trestní právo hmotné

• trestní právo hmotné – vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají; hlavním pramenem je trestní zákon
• trestní právo procesní – upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při soudním trestním řízení a při výkonu trestu; hlavním pramenem je trestní řád
• stát jako organizace veřejné moci se snaží zabránit společensky nežádoucímu jednání tím, že jej stíhá
• postihnout lze pouze takové jednání, které:
• je zákonem jako společensky nežádoucí označeno
• vykazuje určitou míru společenské nebezpečnosti
• je jednáním zaviněným
• přestupek
- méně závažné provinění
- je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je označen za přestupek v zákoně o přestupcích
- např. porušení veřejného pořádku (rušení nočního klidu, vzbuzení veřejného pohoršení), přestupky proti majetku (krádež, podvod, zničení věci), přestupky proti občanskému soužití (vyhrožování, pomluva), dopravní přestupky (nedovolená rychlost, nerespektování značek)

Sankce jsou mírnější

- sankce jsou mírnější – napomenutí, pokuta max. 50 tisíc korun, zákaz činnosti, propadnutí věci
- přestupky projednávají a stíhají obecní úřady, Policie ČR a jiné správní orgány
• trestný čin
- je čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně
- směřuje proti společenskému vztahu, hodnotě či zájmu (např. vlastnickým vztahům, životu, zdraví, důstojnosti a svobodě člověka, občanskému soužití apod.)
- podmínky trestnosti:
a) skutková podstata
- jednání pachatele se shoduje s jednáním popsaným v trestním zákoně – naplnění skutkové podstaty trestného činu
b) vina
- psychický vztah pachatele k trestnému činu:
• úmysl
- pachatel svým jednáním záměrně porušil zákon (krádež, vražda, prodej drog)
• nedbalost
o vědomá
- pachatel ví, že svým jednáním může porušit zákon, ale spoléhá na to, že k tomu nedojde (řízení v opilosti)

Území obcí se člení na:

• intravilán (vnitřní část města) – budovy, přilehlé plochy, komunikace
• extravilán (vnější část města) – pole, lesy, louky, vodní plochy, cesty
• podle velikosti obce rozlišujeme na:
♣ OBCE
♣ MĚSTA
♣ STATUTÁRNÍ MĚSTA – 13 měst, člení se na městské obvody nebo městské části se svými samosprávními orgány (Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc, Ústí n.L., České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice, Liberec, Zlín, Opava, Karlovy Vary, Havířov)
♣ HLAVNÍ MĚSTO PRAHA
• činnost obcí:
a) samostatná působnost
- obce pečují o hospodářský, sociální a kulturní rozvoj obce (nepodléhají žádnému nadřízenému orgánu)
- př. schvalování územního rozvoje obce
hospodaření s majetkem obce
sestavování rozpočtu
zabezpečení záležitostí místního pořádku
městská policie
zakládání a zřizování právnických osob a zařízení (kulturní středisko, knihovna)

b) Přenesená působnost

- obce vykonávají státní správu (obce zastupují stát), musí být ve všech obcích stejná
- př. evidence obyvatelstva
vedení matriky
stavební řízení (povolení staveb, kolaudační schválení)
požární ochrana (požární kontrola v podnicích)
ochrana zemědělského, půdního a lesního fondu
projednávání přestupků (rušení nočního klidu, přestupky v silničním provozu)

• orgány obcí:
- obecní/městský úřad (magistrát)
- tvoří starosta (primátor), místostarostové (náměstci) a jeho zaměstnanci
- starosta zastupuje obec navenek, jedná jejím jménem, v době nepřítomnosti jej zastupuje místostarosta
- každý místostarosta má přidělenou určitou oblast správy obce
- pro jednotlivé oblasti činnosti (služby, správa majetku, správa financí apod.) lze zřídit odbory a oddělení
- má-li úřad alespoň 2 odbory, řídí práci zaměstnanců tajemník

Bezpodílové

- vztahuje se pouze na bezpodílové vlastnictví manželů
- tvoří jej majetek získaný za trvání manželství (výjimkou jsou dary, dědictví jednoho z manželů, věci osobní potřeby, věci k výkonu povolání, majetek restituovaný jednomu z manželů)
- společné jmění zaniká spolu se zánikem manželství

II. ZÁVAZKOVÉ OBČANSKÉ PRÁVO
• týká se právních vztahů, kdy účastníkům právního vztahu vznikají závazky vůči druhé straně právního vztahu
• z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat
• závazek vzniká:
1. smluvně
- druhy smluv:
- kupní smlouva
- darovací smlouva
- smlouva o díle
- smlouva o půjčce
- smlouva o výpůjčce
- nájemní smlouva
- smlouva o úschově

Smlouva o ubytování

- smlouva o ubytování
- smlouva o přepravě osob a nákladů
smlouva o vkladu
- pojistná smlouva
- cestovní smlouva
- pracovní smlouva
- zakladatelská smlouva
- náležitosti smlouvy:
- smluvní strany
- předmět smlouvy
- smluvní podmínky
- doba plnění
- sankce v případě neplnění
- doba trvání
- počátek účinnosti
- závěrečná ustanovení
2. způsobenou škodou
3. bezdůvodným obohacením
• závazky zanikají včasným a řádným splněním, příp.dohodou

Správní právo – orgány státní správy, obce a jejich hospodaření

Správní právo
• souhrn právních norem upravujících veřejnou správu
• jediný pramen správního práva neexistuje (není kodifikované), protože veřejná správa zahrnuje množství činností ve velmi odlišných oblastech života společnosti (správní řád)
• oblast státní správy realizují jednotlivé orgány státní správy:
ústřední orgány státní správy (ministerstva, hlavně pro místní rozvoj)
územní orgány státní správy (obce a města)

Obce a města
• obec = právnická osoba, která vystupuje v právních vztazích samostatně a svým jménem
• náležitosti obce: » jméno
» znak ( může mít i obecní prapor)
• obec má své finanční zdroje, se kterými hospodaří; má své účetnictví, může uzavírat smlouvy (náležitosti jako firma, některé navíc)
• celé území ČR je rozděleno na obce, výjimku tvoří vojenské prostory
• veškeré území, které tvoří zastavěná část, louky, pole, vodní plochy, dopravní stavby, patří pod obce

Občanské právo – právo věcné a závazkové

Občanské právo
• souhrn právních norem upravujících majetkové vztahy mezi občany navzájem, fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem
• stanovuje pravidla vlastnických poměrů a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti
• základním pramenem je občanský zákoník – vyjmenovány právní předpisy
• občanský soudní řád – upravuje občanské soudní řízení (navrhovatel X odpůrce)
• dělí se na:
I. VĚCNÉ OBČANSKÉ PRÁVO
• řeší spory týkající se věcí, majetku
• věc je určitá skutečnost, ke které mám nějaký vztah
• věci se dělí na:
a) movité – lze jej přemístit bez změny jejich podstaty
b) nemovité – věci, které jsou pevně a trvale spojeny se zemí (př. pozemky, budovy, vodní díla, …)
→ o nemovitostech a právech k nim vedou evidenci katastrální úřady (soubor evidovaných údajů se nazývá Katastr nemovitostí ČR )
a. dělitelné – lze je reálně rozdělit bez znehodnocení (př. tuna obilí, hektar pole, …)
b. nedělitelné – při dělení se vytvářejí pouze tzv. ideální podíly vyjádřené zlomkem nebo procentem z ceny věci

Věcné právo posuzuje, jakou můžeme mít tzv. „moc nad věcí“

1. Vlastnické právo
- každý má právo vlastnit majetek, každý má právo na ochranu svého majetku
- vlastník má nejvyšší a úplnou moc nad věcí – může ji držet, užívat, disponovat s ní
- výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, životní prostředí a přírodu nad míru stanovenou zákonem
- nesmí být zneužito na újmu práv druhých občanů nebo v rozporu s obecnými zájmy
- vlastnické právo lze získat:
- dědictvím
- ze závěti
- ze zákona (v případě, že neexistuje poslední vůle)

- dědické skupiny:
1. manžel(ka), děti
2. rodiče, sourozenci
3. strýcové, tety, synovci, …
4. vzdálenější příbuzní

Smlouvou (především kupní, ...

- smlouvou (především kupní, darovací, směnná)
- vydržením
- držba = stav držitele k věci, kdy po celou dobu tohoto držení žije držitel v přesvědčení, že mu věc patří
- vydržecí lhůta – u movitostí 5 let, u nemovitostí 10 let
- nálezem cizí ztracené věci nálezce nenabývá vlastnictví, je povinen věc odevzdat vlastníkovi nebo státnímu orgánu
- stát může proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit a to jen na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu
- vyvlastnění umožňuje např. stavební zákon (dálnice)

2. Spoluvlastnictví
- věc vlastní více lidí, spoluvlastníci se podílejí na právech a povinnostech, které vyplývají ze spoluvlastnictví věci
- rozlišujeme:
- podílové
- musí být stanovena (v %) velikost podílů jednotlivých spoluvlastníků
- podle velikosti podílu se rozvrhují práva a povinnosti spoluvlastníků
- spoluvlastník má právo volně převést podíl na blízkou osobu, v jiných případech mají spoluvlastníci předkupní právo

Horní komora – Senát

- 81 senátorů
-volební období: 6 let, každé 2 roky se volí 1/3 senátorů
-volební právo aktivní: 18 let
-volební právo pasivní: 40 let
-může PS vrátit zákon
• usnášeníschopnost: přítomnost minimálně 1/3 poslanců
• přijetí zákona: souhlas nadpoloviční většiny z přítomných poslanců nebo senátorů
• přijetí ústavního zákona: souhlas 3/5 většiny všech poslanců nebo senátorů
• k platnosti zákonu je nutné jeho vyhlášení, tj. uvedení ve Sbírce zákonů

III. Moc výkonná (exekutiva)
• tvořena prezidentem, vládou a státním zastupitelstvím
- prezident
-volen na slavnostním zasedání obou komor parlamentu nadpoloviční většinou všech přítomných poslanců a senátorů
-volební období: 5 let, maximálně 2x za sebou
-pasivní volební právo: nad 40 let
-reprezentuje stát navenek, vysílá a přijímá velvyslance
-jmenuje a odvolává vládu a jednotlivé ministry, jmenuje soudce a významné funkcionáře

Vrchní velitel ozbrojených sil, ...

vrchní velitel ozbrojených sil, jmenuje generály
-propůjčuje státní vyznamenání, vyhlašuje amnestii a uděluje milost
-podepisuje zákony
- vláda
-řídí a kontroluje státní administrativní aparát
-předseda = premiér, místopředsedové, ministři
-ministři řídí jednotlivá odvětví národního hospodářství a správy státu tzv. resorty
-ministr je hlavou ministerstva, kde jsou mu podřízeni náměstci a ministerští úředníci
-člen vlády nesmí vykonávat činnost neslučitelnou s výkonem jeho vládní funkce (podnikání)
-usnesení vlády je přijato při souhlasu nadpoloviční většiny všech ministrů
-sestavování vlády: na základě výsledků parlamentních voleb pověří prezident zpravidla předsedu vítězné strany sestavením vlády; poté prezident vládu jmenuje; po jmenování sestaví vláda vládní program, se kterým vystoupí v PS a ta jí (ne)vyjádří důvěru – nadpoloviční většina všech poslanců → ujímá se správy jednotlivých resortů

IV. Moc soudní (jurisdikce)

• kontroluje dodržování zákonů, popř. zákony závazně interpretuje
• je vykonávána soustavou soudů:
1. Nejvyšší soud (Brno)
2. Nejvyšší správní soud (Brno) – soudní spory mezi státními úřady a občany
3. Vrchní soudy (Praha a Olomouc)
4. Krajské soudy (Městské soudy v Praze, krajská města)
5. Okresní soudy (Obvodní soudy v Praze, bývalá okresní města)
• Ústavní soud (Brno) – zvláštní postavení - posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva nebo zda přijatý zákon není v rozporu s ústavou a právním řádem
• Nejvyšší vojenský soud
• soudy řeší kauzy občansko-právní (navrhovatel, odpůrce) a trestní

V. Nejvyšší kontrolní úřad
• kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu

Sankce

• opatření, které následuje při nedodržení právní normy
• může být: peněžní pokuta, zákaz činnosti, napomenutí
• má dvojí účel:
a) preventivní (předcházející) – odvrací od porušování právní normy, důležitější
b) represivní (odvetný) – přichází při porušení právní normy
- odveta - potrestání
- zabránění dalšímu porušování právní normy
• v našem právním řádu existují právní normy, které nejsou sankciovány, a jejich plnění je spíše otázkou morálky (př. povinnost poslanců a státních představitelů)

Druhy právních norem
a) kogentní (donucující)
- bezvýhradně závazné, nepřipouští odchylky (př. silniční provoz, placení daní, …)
b) dispozitivní (podpůrné)
- relativně nezávazné; upravuje právní vztahy v případě, že není možná domluva (př. kupní smlouva, rozdělení dědictví, …)

Ústavní právo, Ústava České republiky

Ústavní právo
• odvětví ústavního práva tvoří souhrn právních norem, upravujících formy a druhy států, obsah státní moci, rozdělení a výkon moci a základní práva a povinnosti občanů
• prameny ústavního práva jsou Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony

Ústava České republiky
• nejvyšší zákon státu
• nabyla účinnosti 1.1.1993

Obsah Ústavy ČR
• preambule (úvodní prohlášení: „My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, …“)
• 113 článků rozdělených do 8 hlav:
I. Základní ustanovení
II. Moc zákonodárná
III. Moc výkonná
IV. Moc soudní
V. Nejvyšší kontrolní úřad
VI. Česká národní banka
VII. Územní samospráva
VIII. Přechodná a závěrečná ustanovení

I. Základní ustanovení

• vymezuje podstatu a zásady našeho demokratického státu a systému, státní moc a poměr občana k této moci či lidská práva
• mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách jsou bezprostředně závazná a mají přednost před zákonem
• hovoří se zde o hranicích státu, hlavním městě a státních symbolech
• stát se zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství

II. Moc zákonodárná (legislativa)
• v ČR ji vykonává dvoukomorový parlament:
 dolní komora – Poslanecká sněmovna
 200 poslanců
 volební období: 4 roky
 volební právo aktivní – 18 let
 volební právo pasivní – 21 let
 složení: předseda, místopředsedové (6), poslanci
 poslanci  výbory (legislativní, braněbezpečnostní, …) a stranické kluby
 poslanecká imunita – nesmí být stíhán dokud předseda dané komory nedá souhlas

V demokratickém státě se skutečný ...

• v demokratickém státě se skutečný obsah státní moci vytváří na základě politických kompromisů
• imperativní mandát – možnost odvolání za socialismu
• volný mandát – 4 roky ve funkci (dnes)


Definice a principy výstavby našeho právního řádu

Právní řád
• souhrn všech právních předpisů, které platí v určitém státě
• právní předpisy tvoří a vydávají státní orgány uzákoněným postupem a předepsané písemné formě
• tvorba právních předpisů – legislativa
• každý právní předpis vydává určitý orgán a podle toho hovoříme o důležitosti právních předpisů – právní síla (vlastnost právní normy, jež ji činí nadřazenou jiné právní normě)

Právní řád je seřazen podle tzv. sestupné teorie = descendenční teorie:

1. základní právní předpisy
- ústava, ústavní zákony (nad ústavou – mezinárodní smlouvy a úmluvy → dodržování lidských práv a svobod)
- zákony, zákonná opatření
2. prováděcí právní předpisy
- nařízení vlády
- vyhlášky ministrů
- vyhlášky nižších správních celků
• předpis nižší právní síly nesmí být v rozporu s předpisem vyšší právní síly; pokud k tomu dojde, řeší neshody Ústavní soud (Brno) – podává se stížnost
• pro seznámení všech občanů s právními předpisy jsou tyto předpisy uveřejňovány ve Sbírce zákonů
• méně důležité předpisy jsou uvedeny ve Věstníku
• doplňování a upravování právních předpisů – novelizace
• rušení právních předpisů – derogace (derogační klauzule – rušící ustanovení)
• platnost právních předpisů – skutečnost, kdy se právní předpis stává součástí právního řádu
• účinnost právních předpisů – termín, od kdy se musíme nařízením právního předpisu řídit
• doba mezi platností a účinností – Vacatio legis

Právní norma, sankce, druhy právních norem

Právní norma
• obsah (náplň) daného právního předpisu
• závazné obecné pravidlo chování vydané příslušným státním orgánem v předepsané formě
• může mít podobu zákonnou nebo obecné vyhlášky
• její dodržování je většinou vynutitelné státní mocí
• její obsah může být:
a) přikazující – ten, komu je adresována, musí dodržovat předpisy, platit daně, nájem; povinná školní docházka
b) zakazující – ukládá zdržet se některého jednání (nepáchat trestné činy)
• normativní právní akty – výsledek zákonodárné činnosti státních orgánů
• právní normy se třídí na:
ÚSTAVNÍ – ústavní zákony
ZÁKONNÉ – zákony a zákonná opatření
PODZÁKONNÉ – vládní nařízení, vyhlášky apod.
• každá právní norma je logicky strukturována, tvoří ji:
• hypotéza – stanoví podmínky, za nichž se má realizovat pravidlo chování
• dispozice – vlastní pravidlo chování
• sankce – následky nezachování normy

Princip oddělení mocí:

Moc zákonodárná (legislativa) – vydává zákony; tvoří ji zastupitelský výbor – parlament
Moc výkonná (exekutiva) – vykonává běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů; představuje ji vláda a hlava státu
Moc soudní (jurisdikce) – kontroluje dodržování zákonů, příp. zákony závazně interpretuje; vykonává ji soustava soudů
• rozsah státní moci – dán hranicemi a počtem obyvatel
• obsah státní moci – do jaké míry ovlivňuje státní moc život
státy s maximálním obsahem státní moci
- forma: fašismus + komunismus
- ekonomický systém: direktivní (řízená) ekonomika
- život občanů: řídí vzdělání, kulturu, politiku
- výhodné pro: ty, kteří se o sebe nemohou nebo nechtějí postarat
státy s minimálním obsahem státní moci
- forma: liberální státy
- ekonomický systém: tržní ekonomika
- život občanů: naprostá svoboda ve vzdělání, kultuře, politice
- výhodné pro: lidi zdravé, schopné, podnikavé

Národnostní menšina je společenství ...

• národnostní menšina je společenství občanů žijících na území určitého státu, kteří se odlišují od většiny ostatních obyvatel etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi
• podle Ústavy ČR a českých zákonů má každý člověk právo na svobodnou volbu národnosti
• národnostní menšiny v ČR:
• Romové – národ bez vlastního státu rozptýlený po celém světě, šířili se od 11. stol. z Indie, už v 16. stol. je většinová společnost vytlačila na okraj a stát proti nim tvrdě zasahoval, během 2.SV. byli Romové masově vyhlazováni nacisty
• Asiaté ( Vietnamci, Číňané ) – živí se převážně jako obchodníci
• občané zemí bývalého Sovětského svazu – pracují u nás často v dělnických profesích, aby uživili své rodiny na východě
• xenofobie = vyhrocený odpor a nedůvěra k cizincům a strach z nich
• rasismus = pronásledování, případně snaha o likvidaci tzv. „méněcenné rasy“, za kterou rasisté považují zejména etnika s odlišnou barvou pleti ( v ČR je propagace rasismu trestná )

Politika a politická činnost, rozdělení státní moci

Politika
• je společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných a mající dva základní charakteristické znaky: obecný dopad a mocenský dopad
• dělení:
 vnitřní politika – umění řídit stát
 zahraniční politika – umění organizovat vztahy mezi státy
• vnitřní politika seč může podle svého obsahu nazývat např. školská, zdravotní, ekologická

Politická činnost
• zaměřena na tvorbu politického programu rozvoje státu a mezistátních vztahů, na jeho obhajování a vysvětlování v soutěži s odlišnými politickými názory a programy a na získání a udržování moci ve státě
• po získání moci je obsahem politické činnosti uskutečňování programu
• politická rozhodnutí vychází z vůle většiny → svobodným hlasováním
• metody politické činnosti:
 čestné metody politické činnosti
- věcná argumentace
- volná soutěž politických stran (všechny strany musí mít stejné podmínky pro práci)

Nečestné metody politické činnosti

nenásilné
- osobní výpady na politické odpůrce
- populismus = politik říká to, co chtějí lidé slyšet (většinou nesplnitelné)
násilné
- zastrašování
- vraždy na zakázku
- občanská válka
• politická činnost v demokratickém státě – demokraticky zvolené vedení státu nijak neomezuje politickou činnost těch, kteří nejsou u moci
• další nezbytnou podmínkou demokracie je rozdělení státní moci na 3 nezávislé složky

Rozdělení státní moci
• státní moc představuje sílu, která pomocí práva a v případě nutnosti i právně stanovených forem násilí zabezpečuje zformování, upevnění a ochranu ekonomických, sociálních, politických, kulturních a ostatních společenských vztahů vyhovujících vládnoucí reprezentaci

V současné době pod pojmem ...

• v současné době pod pojmem národ chápeme společenství lidí se společným jazykem, hlásících se ke stejným národním tradicím a zájmům
• existence národa je dána buď vlastním státem, nebo federativním či autonomním statusem v rámci vícenárodního státu
• dva směry: nacionalismus X kosmopolitismus
- zdůrazňuje otázku příslušnosti - volný vztah k ostatním národům
k národnosti a národu žijícím na území státu
- krajní nacionalismus vede
k nenávisti vůči ostatním
národům = nacismus
( fašismus, rasismus )
• vzniku národa předchází etnická jednotka zvaná národnost – je charakterizována společným jazykem, vírou a zvyklostmi ( národnost je také příslušnost k určitému národu )
• národní příslušnost získává člověk narozením, přijetím určitého životního stylu a přiznáním státního občanství

Dělení států podle národnostního složení:

1. národní státy
• státy, kde převládají občané jedné národnosti, nemají téměř žádné národnostní menšiny ( př. Portugalsko, Dánsko )
2. státy s národnostními menšinami
• převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří odlišnou menšinu, která se podílí na utváření charakteristických rysů ve státě ( př. Slovensko )
3. státy dvou nebo více národů
• příslušníci žádného národa nemají výraznou převahu nebo snahu prosadit se jako hlavní a charakter života ve státě určující národ ( př. Švýcarsko, Belgie )
4. občanské státy
• smíšené národy, které se řídí zásadami občanské společnosti; původní národnost občanů ustupuje do pozadí ( př. USA – občané se nazývají americký národ -> označení státní příslušnosti, nikoliv jejich národnosti )
• státní občanství je plnoprávné členství jedince v daném státním útvaru na území státu
• občan je politickým pojmem a určuje příslušnost k určitému státu ( jedinec může být příslušníkem dvou států = dvojí občanství )
• obyvatel je geografický pojem a označuje příslušnost jedince k určitému území
• jako občan je každý podřízen mocenským orgánům svého státu – je povinen dodržovat zákony, platit daně atd. a zároveň využívá výhody, které mu stát poskytuje ( stát pečuje o bezpečnost, organizuje zdravotní péči, vzdělávání a sociální zabezpečení svých občanů )

Státní občanství ČR může člověk nabýt:

• narozením – dítě získá státní občanství svých rodičů
• osvojením – dítě osvojené občany ČR nabývá jejich občanství
• určením otcovství – nemanželské dítě matky, která je cizí státní občanka, a otce se státním občanstvím ČR se stává občanem ČR
• nalezením na území ČR – dítě nalezené v ČR je jejím státním občanem ( pokud se neprokáže jiné občanství )
• prohlášením – při rozdělení České a Slovenské federativní republiky si mohl její občan zvolit státní občanství ČR
• udělením – občané cizího státu trvale žijící na našem území, kteří splní podmínky ( např. nejsou trestaní, prokáží znalost českého jazyka )
• státní občanství ČR je možné také pozbýt, a to:
• prohlášením – člověk, který žije v cizině a má současně cizí státní občanství, se může občanství ČR vzdát
• nabytím cizího státního občanství – člověk, který se na vlastní žádost stal cizím státním občanem, pozbývá občanství ČR
• smrtí občana

Státní moc

• Státní moc – ROZSAH (je vymezen územně státními hranicemi, počtem občanů)
OBSAH (do jaké míry ovlivňuje státní moc život)
• Stát s maximálním obsahem
• typ (forma) : fašismus + komunismus
• ekonomický systém: direktivní (řízená) ekonomika
• život občanů: řídí vzdělání, kulturu, politiku
• výhodné pro: ty, kteří se nemohou nebo nechtějí o sebe postarat

• Stát s minimálním obsahem
• typ (forma) : liberální (minimální zásah do života občanů)
• ekonomický systém: tržní ekonomika (poptávka, nabídka)
• život občanů: naprostá svoboda ve vzdělání, kultuře, politice
• výhodné pro: lidi zdravé, schopné a podnikavé
• Státní moc
• ZÁKONODÁRNÁ (legislativa) – představovaná parlamentem
• VÝKONNÁ ( exekutiva) – představovaná hlavně vládou, dále kraje, obce (vykonávající zákony v praxi)
• SOUDNÍ ( jurisdikce) – představovaná strukturou soudu; rozhoduje v případě, že byl porušen zákon, či jiné právní náležitosti
• Ch. L. Montesquuieu – francouzský osvícenecký filozof, který tvrdí, že všechny tři složky státní moci musejí být na sobě nezávislé

Formy státu

1. Jak je vykonávána státní moc – veřejnost, občané
a) DEMOKRACIE
• st. forma, kdy je zajištěna účast občanů na správě státu
• přímá: uplatňuje se princip REFERENDA = všelidové hlasování ( Švýc.)
• nepřímá: zastupitelská, lidé se podíleli na správě státu za pomocí zástupců
b) DIKTATURA (totalita)
• fašismus, komunismus
• moci ve státě se ujme jednotlivec nebo skupina lidí, kteří ovládají ekonomiku, vzdělání…
2. Kdo stojí v čele státu – hlava státu
a) TEOKRACIE = boží vláda
• starověký Egypt
b) MONARCHIE = jediný vládce
• království, císařství, knížectví
• trůn je dědičný, vládne se doživotně
 absolutní – neomezená moc panovníka
 konstituční – ústavní (Španělsko, Dánsko, Monako, Švédsko)
 parlamentní – VB; nemá psanou ústavu, proto nemůže být konstituční; o změnách rozhodují přímo v parlamentu

c) REPUBLIKA = věc veřejná

• v čele stojí volený zástupce  prezident, za SSSR – předseda voleného sovětu
 prezidentská (silný prezident); USA, Francie; lid volí prezidenta, ten stojí v čele výkonné moci ( komuluje se předseda vlády a prezident); nemůže odvolat kongres
 parlamentní (slabý prezident); ČR, SRN; prezidenta volí parlament, prezident je závislý na parlamentu a parlament může prezidenta odvolat; výkonná moc – prezident, vláda

Druhy státu
• CENTRALIZOVANÝ – unitární (jednotný); Polsko, Francie
• DECENTRALIZOVANÝ – složený
 konfederace (unie) – volný svazek; USA v minulosti, EU
 federace (pevný svazek) – jeden celek; USA dnes, SRN, Rakousko dnes, ČSFR (ČSSR)

Národ. Státy podle národnostního složení.

• slovo národ se používá od 13. stol. a původně označovalo lidský rod nebo rasu a nemělo žádný politický význam

Definice a podstata státu, vznik státu, formy státu, druhy státu

Definice a vznik státu
• stát – organizované společenství lidí žijících trvale na určitém ohraničeném území
• charakteristické náležitosti státu:
• soustava orgánů vykonávajících státní moc a správu (státní aparát) – vláda a parlament
• ohraničené území – vztahuje se na něj působnost státních útvarů
• občané
• ozbrojená moc (policie, vojsko)
• právní subjektivita – způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích; např. při uzavírání smluv (OSN)
• stát musí dodržovat lidská práva
• uznání státu:
• de facto – neexistuje ještě samostatný stát, ale je uznán ostatními státy (ČSR za 2. SV)
• de iure – uznání státu prakticky i právně (po skončení 2. SV)
• svrchovanost státu – suverenita státu; není podřízen jinému orgánu; stát je při svém rozhodování nezávislý; svrchovanost je částečná nebo úplná

Vznik státu:

• prvotně – kmen se usadil na území, které si ohraničil a střežil
• druhotně
a) sjednocením (v 19. st. SRN z NDR a NSR na začátku 90. let, ČSR 1918)
b) rozpadem (Chorvatsko, ČR – válka, nepokoje)

Podstata státu, občan a stát, státní moc
• Podstata státu – stát je v podstatě mocenskou organizací společnosti nadřízenou občanům a obyvatelům
• Občan – člověk, který je státním příslušníkem daného státu, který má vůči tomu státu práva a povinnosti
• Státní příslušnost – vznikne narozením v daném státě; jeden z rodičů musí mít státní příslušnost daného státu
• Práva občanů – může být poslancem, senátorem
• PRÁVO EKONOMICKÉ – právo na sociální podporu (přídavky na dítě, důchod)
• PRÁVO PODNIKAT, KUPOVAT NEMOVITOSTI – cizinci nemohou koupit nějaký objekt a pak podnikat; možné až po vstupu do EU
• PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ
• Povinnosti občana:
• respektovat právní řád
• platit daně
• povinná školní docházka (6 – 15 let)
• muž 18 – ti let musí jít k odvodu – vojenská služba  braná povinnost

Byl básníkem, dramatikem i ...

Fráňa Šrámek
- byl básníkem, dramatikem i prozaikem
- jako básník vyjadřoval citové okouzlení, které dával do jazyka, který používal

- próza: Stříbrný vítr (1910) – jedná se o generační střet, vystupuje touto prózou proti církvi
Hlavní postavou je mladý chlapec Ratkin s otevřeným srdcem, který hledá nějaký vzor ve světě dospělích. Vždy je ale zklamán. Pochází z přísné rodiny. Otec nezná slitování a to chlapce svazovalo. Matka byla pokornou ženou, která se manželovi podřizovala a Ratkin jí za to pohrdal. Chlapec se nakonec setká se svým strýcem, který má pro něj pochopení,ale také ho zklame, protože spáchá sebevraždu. Generace mladých nechce být jako jejich otcové. Nechtějí být moralisté.
- Šrámek zde zdůrazňuje citovost, je to lyrizovaná próza
- válka silně ovlivňovala tvorbu těchto buřičů
-mladé generaci se nedůvěřuje.

Viktor Dyk
- byl prozaikem, novinářem, překladatelem
- vyjadřuje tvrdý odpor vůči měšťákovi
- sbírka: Satiry a sarkasmy – mnoho ironie
- kritika maloměšťáckého pokrytectví
- próza: Krysař – napsal podle staroněmecké pověsti
- je autorem válečné tetralogie ( = soubor 4 sbírek) – básně vycházející ze strašné válečné situace

Karel Toman
Pohádky krve – z období symbolismu i trochu dekadence
Měsíce – paralela práce a přírody, symboly

Gellner měl nejnešťastnější osud – padl ve válce.

Generace mladších buřičů = anarchisté

- stejně jako starší vycházeli z kritického pohledu na život a společnost
- život nezatracovali – marnost jim byla cizí, říkali, že život i se svými problémy stojí za to
(tím se lišili od starších buřičů)
- odpor k měšťákovi – pohrdali jimi
- víra v lepší budoucnost (také odlišnost)

- byli spojeni jednou zkušeností – VÁLKA – proto také směřovali k vitalismu
- mezi anarchisti patřili – S.K.Neumann, F.Šrámek, Viktor Dyk, Karel Toman, František Gellner

Vitalismus = umělecký směr vnášívá do tvorby život

- ve své poezii vyjadřovali krásu života a obdiv k životu, přesto kritizovali měšťáka. V době války bylo potřeba připomenout lidem krásu života, že je potřeba žít.

S.K.Neumann

S.K.Neumann – byl vůdčí osobností, básník, prozaik, publicista a překladatel
Jsem apoštolem nového bytí
Já jsme ten, kdo nesu dobrou zprávu
- vitalismus nejvíce v knize Kniha lesů vod a strání
- dále napsal Ave, Satan – obrazy vzpoury, boje
- obdivoval techniku, rozum člověka. Tomuto období se říká období civilizační, napsal sbírku Nové zpěvy – popisuje jak vypadá rotačka – stroj na tisk novin

- spolupracoval s časopisem Moderní revue, později vydával anarchistický časopis Nový kult
- jeho první sbírky mají znaky symbolistické poezie Apostrofy hrdé a vášnivé
- svůj politický postoj vyjadřuje sbírkou Rudé zpěvy - proletářství

Fráňa Šrámek
- patří mezi anarchisty
- první sbírkou: Života bído přec tě mám rád (1905)
Modrý a rudý – báseň Raport
- vyjadřoval svůj odpor k autoritám – armáda
- pohrdal měšťákem
- jeho nejznámější sbírkou Splav (1916) – je v něm kontrast (milostná lyrika x válka), připomíná, že člověku by měla být vlastní láska, život a že se člověk o to musí také přičinit, nemá se žít pro válku,ale pro lásku, má písňové prvky

V manifestu se shodli na odmítnutí ...

V manifestu se shodli na odmítnutí dosavadní tvorby, chtěli umění vrátit citovost. Je to dokument, v němž dávají najevo, že chtějí tvořit jinak než předchozí generace.

- jejich vzorem byli prokletí básníci

- tato generace se označovala jako generace buřičů – starší, mladší – vadil jim způsob života měšťáka, vyslovovali se proti pokrytectví maloměšťáků, vytýkají jim přílišné lpění na tradicích.
manifest je zaměřen hlavně proti měšťáckým konvencím ve společnosti i v literatuře
- dávali důraz na individualitu
- nikdy nebyli spjati programem, budoucnost viděli černě

Generace starších buřičů
- spjata s uměleckými směry: symbolismus, impresionismus, dekadence, realismus
- spojoval je odpor k měšťákovi, pocity deziluze, nedůvěry, marnosti

Otakar Březina
- symbolista (vyjadřuje se nepřímo skrze symboly) – těžko pochopitelné metafory, na první čtení nepochopitelné, jazyk bohatý, vytříbený.
- sbírka Tajemné dálky – báseň Moje matka – píše vlastně o svém životě, když mu zemřela matka tak on měl krutý osud, říká že smrt je pro něj vykoupením. Obrazy smrti, chudoby, pokory – hlavní vlastnost matky

Antonín Sova

Antonín Sova
- impresionista (imprese = dojem )
- nejvýznamnější sbírka Květy intimních nálad, dále Realistické sloky– srovnání venkova z něhož přišel a města, do kterého se dostal

Karel Hlaváček
- dekadent (dekadence = zmar, marnost)
- sbírky: Pozdě k ránu, Mstivá Kantiléna
- používá obrazy zmaru – smrt, hrob

Josef Svatopluk Machar
- na české prostředí se díval zvenčí (Vídeň), styděl se za situaci v Čechách, která byly kritická
- vyjadřoval ironii
- Čtyři knihy sonetů – Sonet o dějinách sonetů
- napsal básnický cyklus Svědomí věků (podle Legendy věků –Hugo) – zachytil významné okamžiky lidstva, vzorem společnosti by měla být antika
- dále román Magdalena
- ve svých dílech používá výtky proti měšťákovi.

Realistické drama

Henrich Ibsen – norský dramatik
Opory společnosti

A.P.Čechov – ruský dramatik
- udržuje děj v pozadí
Tři sestry, Racek

Gabriela Preisová
Gazdina róba
Její pastorkyně – zkomponoval Leoš Janáček. Jedná se o příběh dívky, která je sirotkem, vychovává jí kostelnička (ta má být příkladem morálky), lidé ji mají za vzor. Do dívky se zamiluje chlapec, ale ona má ráda jeho bratra. Ten k ní nic necítí, využije ji a ona s ním čeká dítě. Kostelnička ji ukrývá doma, než se dítě narodí a pak dítě utopí. Dívka je nešťastná a má se provdat. Příběh končí tragicky.

bratři Mrštíkové
Maryša – realistické drama, námět v němž je charakter člověka srovnáván s majetkem, který člověk vlastní. Národní divadlo ji odmítlo, protože je to krutá, realistická hra.
Mrštíkové uměli dobře vylíčit prostředí, ve kterém se hra odehrává, znali život lidí na venkově, zajímaly je vztahy.

Dcera bohatého sedláka Lízala.

Dcera bohatého sedláka Lízala. Rodiče jí vybrali manžela – mlynáře Vávru. Ona chce ale svého Francka. Maryša mlynáři řekne, že si ho vezme, ale že to bude kruté. Vávra si ji bere pro její majetek, ale její otec jí ho nedá, protože nechce, aby s penězi Vávra vykoupil zadlužený mlýn. Vávra se pak o peníze soudí. Maryša trpěla, že otec nechce Vávrovi peníze dát. Otec jí říká aby se vrátila domů, ale ona nechce, říká, že už je jednou poslechla, že se provdala proti své vůli a lidé by jí teď opovrhovali. Maryša by chtěla být s Františkem. Tajně se s ním schází , ale pak to všude rozhlásí. Vávra Maryše řekne, že jí odpustí, když na Františka zapomene. Maryša ale Vávru otráví a jde do vězení

- majetek se ztotožňoval s morálkou (hodně peněz = dobré vlastnosti)
- dále můžeme hovořit o divadle jako budově!

12.
Česká moderna, manifest české moderny

- od poloviny 90.let 19.století
1895 Manifest české moderny – základ programu české moderny
- název moderna dali básníkům měšťáci stejně jako prokletým básníkům. Básníci jej přijali, protože je odlišoval od ostatní tvorby.

Karolina Světlá

– psala prózy situované do města
- poprvé uvedla do literatury román
Podještědské romány – Kříž u potoka, Vesnický román
- v těchto prózách vždy hrdinka, která měla stejné morální vlastnosti. Karolina Světlá předávala svým hrdinkám své morální vlastnosti. Tvrdila, že morálka musí vždy zůstat zachována.
Kříž u potoka – Evička žije se Štěpánem, on v opilosti po ní hodí dýmky a ona začne krvácet. Přiběhne Ambrož a odnese ji k potoku, omývá jí krev a ona se po chvíli probere. Ambrož chce Štěpána zabít, ale Eva mu to zakáže. Se Štěpánem zůstane. Nemůže ho opustit.

Karel Václav Rais
- měl jiné životní zkušenosti, byl učitelem
- psal s vědomím, že jako učitel chtěl vychovávat mládež k lepšímu
- často v příbězích zachycoval bezbranné osoby (malé děti, staří). Staří lidé bývají mladým na obtíž, překáží jim

- próza v níž ocenil neznámé české vlastence –

- próza v níž ocenil neznámé české vlastence – Zapadlí vlastenci
Západ
Rodiče a děti
Výminkáři – staří lidé vybudovali statek a teď na něm dožívají svůj život, jejich děti statek převzali, starali se o ně, vyčítali jim, že se o ně musejí starat a živit je.
Kalidův zločin – zneužita dobrota člověka.Dívka čeká dítě s milencem, provdá se za jiného, aby nebyla svobodná matka. Ukáže mu dítě a on ji v zoufalství zabije.

- dokázal popsat vztahy, prostředí na venkově. Člověk si ho tedy dobře dokáže představit
- poukazoval na to, že peníze člověka kazí a nevidí nic jiného a staří rodiče je nezajímají.

Jindřich Šimon Baar: Paní komisarka
Jan Cimbura

Karel Klostermann:Ze světa lesních samot
- povídky situoval do prostředí, které dokázal dobře popsat

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku –

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – pan Vorel si postavil krám, kde byl dříve byt. On byl cizí, doplatil na to. Pořád kouřil a slečna Poldinka o něm řekla, že tam má všechno uzené. Roznesly se drby a nikdo k němu nechodil kupovat krupky a pan Vorel se oběsil. Končí to tak že komisař říká, že tak dobře nakouřenou pěnovku ještě neviděl, místo toho, aby ho litoval. Malostraňáci se k němu nechovali pěkně, nepřijali ho.

Jakub Arbes
- volil nový žánr: Romaneto – romantické prvky, logika, problémy se museli řešit rozumem – to je realistické

např. Svatý Xaverius – mladý muž a autor se vydají na cestu za pokladem, protože v obraze sv.Xaveria je zašifrována cesta. Našli bezcenné kameny. Snaží se reálně vysvětlit jak se to stalo

Svatopluk Čech
Výlety pana Broučka – napsal jako satiru (kritika formou humoru) na maloměšťáka – jsou to pokrytci, poukazoval na jejich charakter.
Pan brouček má v opilosti sen, že je křižák a tak ho husité zajali, on prosil za odpuštění a husité říkali, že prosí marně, že má radši hřích než boha. Husité ho chtěli upálit. ze snu se ale probudí.

- téma historie:

Alois Jirásek
- psal romány, vymýšlel si některé postavy, ale opíral se o pravdivé zdroje, držel se faktů
- chtěl, aby se Češi vraceli ke své historii – vnímal ji realisticky, na rozdíl od romantiků, kteří si historii idealizovali.
- ve svých dílech hodně popisuje, proto jsou jeho díla obtížná na pochopení, používal historismy a archaismy
1) nejstarší období: Pověsti
2) husitství: Meziproudy (začátek), Proti všem (vrchol), Bratrstvo, Husitský král
3) pobělohorská doba: Temno, Psohlavci, Skály
4) národní obrození: Filozofská historie, F.L.Věk, U nás
- národní obrození je nejvíce zachyceno ve filozofské historii

- námět venkova:

- pro romantiky byl venkov idilický, viděli v něm harmonii a vzor
- autoři realisté v próze poukazují na to, jak se venkov začal kapitalizovat ( = majetkové a společenské rozdíly mezi lidmi), majetek = morálka
- lidé jsou si na venkově blízcí, autoři poukazují na to, jak se ztrácí solidarita mezi lidmi, ve městech se lidé moc neznají
- věci, které byly možné ve městech lidé na vesnici nemohli ( rozvod)

Almanach Lumír 1877

= škola kosmopolitní
- od Ruchovců se odlišoval v tom, že přijímali podněty od evropské literatury a také chtěli, aby se česká literatura zařadila mezi evropskou
- kosmopolitní = nepřijímali podněty pouze z národních zdrojů
- byli o krok dopředu, vzory v anglické literatuře

Jaroslav vrchlický, J.V.Sládek, Julius Zeyer – překládali, volili cizí vzory, ale i domácí
- nejvýznamnější Vrchlický

Jaroslav Vrchlický
– jeho vzorem byl Viktor Hugo, J.V.Goethe, Aligieri
- napsal básnický cyklus Epopeje lidstva – podle legendy věků od V.Huga
- jeho první sbírka – Z hlubin – lyrická sbírka (hodně milostné poezie)
- Selské balady – obrátil se k domácí tématice
- přeložil Baudelaire (Bodléra): Květy zla – přeložil dobře jazykově, ale špatně obsahově
- na přelomu 80. a 90.let nastupuje česká moderna → nová poezie a mladá generace ho začala sesazovat
- zemřel v roce 1912 v Domažlicích

Josef Václav Sládek

- začínal jako ruchovec, ale přidal se k lumírovcům, protože nechtěl psát pouze o národu
- byl vysokoškolským učitelem, překládal z angličtiny – přeložil Shakespearova dramata
- je prvním básníkem, který dokázal rozlišit čtenáře (děti – dospělí), aby to dítě pochopilo, musí volit jinou formu

- báseň U Michiganu – o domově
Tráva – píše o smrti své ženy, vylíčil absolutnost smrti
České písně
Selské písně a české znělky – obdiv ke kraji, ze kterého Sládek pochází
Zvony a zvonky – křišťálová studánka

Julius Zeyer
- nejvíce se obracel k cizím námětům, je autorem div.hry Radůz a Mahulena – příběh o lásce, která může zničit kletbu, psána ve verších, je to pohádka, hudbu zkomponoval Josef Suk
- byl autorem také několika próz

11.

Realistická próza a drama 2.pol.19.století

- próza se dělila podle témat
- téma města: realisté vnímali město jako prostředí sociálních poměrů

Jan Neruda
- napsal prózu Trhani – byli to dělnící na trhání skal, zastával se těchto lidí, že tvrdě pracují, popisoval jejich bídu (muž, který nese svoji ženu na zádech, protože jí umrzli nohy a on ji nechce opustit)
- přesně vylíčil prostředí a charakter postavy
- tato próza má novinářské prvky ( nejprve vyšli v novinách)

Povídky malostranské – nejrozsáhlejší Nerudova próza, kontrast lidských vztahů – krutost, pomluvy. Malá strana je místo, kde se lidé dobře znali, je velmi malebné a Nerudovi bylo velmi blízké např. Přivedla žebráka na mizinu – pan Vojtíšek byl žebrák. Když šel jednou z kostela, přišla k němu žebračka ,,baba milionářka´´ (almužnu oplatí milionkrát), která by ho chtěla. On ji ale odmítl a tak ona o něm rozhlásila, že není chudák, že si jen hraje na žebráka. A tak lidé přestali Vojtíškovi dávat jídlo. On tedy přestal žebrat a jednoho dne ho našli mrtvého.

2) Knihy veršů –

2) Knihy veršů – druhá sbírka vyšla až po 10 letech, díky tomu, že ta první byla zavrhnuta, vyjadřoval se ironicky, dál pokračoval v záměrech Havlíčka
např. Blaha dáno až k přesycení = ironie, protože v době bachovského absolutismu se člověk nemohl mít dobře.
Tato sbírka obsahuje sociální balady ( = za neštěstí člověka může společnost ) Před fortnou milostivých, Dědova mísa
3) Písně kosmické – mluví v ní k lidstvu vzhledem k tomu, co přijde
4) Balady a romance – Nerudova první lyrická sbírka- Balada májová, balada helgolandská
5) Prosté motivy– motiv jara – narození, léto – mládí, podzim – dospělost, zima – stáří
6) Zpěvy páteční – vyšla až po jeho smrti, je to jeho poslední sbírka, jsou to vážné, smutné zpěvy
Láska – motiv srovnání národa s matkou, protože matka je nám nejblíže.

Vítězslav Hálek – nevycházel z reality, jeho díla byla přijímána, nebyl konfliktní
Večerní písně – sbírka
- dala sbírka pohádek z naší vesnice – Jíra – Jíra jde do mlýna poprosit o jídlo, ale oni na něj pošlou psy a Jíra mlýn zapálí a lidé ze mlýna ho hodí do ohně

Almanach Ruch 1868

- 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu a hned poté vyšel almanach Ruch
- zakládaly se spolky – Sokol, Hlahol → český národ se snažil zviditelnit

Ruchovci – škola národní
Ruchovci udělali krok zpět. Chtěli, aby umění sloužilo pouze jejich národu.
- reflexivní = společenská lyrika
- téma: husitství, jazyk, doba pobělohorská, venkov, Praha

chtěli připomenout jak lidé trpěli
- rolník byl pro ně nadějí, protože čeština byla v té době na venkově
- osobní lyriku nepsali
- jazyk: vznešený, básnický = pathos
- používali alegorii

- Svatopluk Čech – Ve stínu lípy, Eliška Krásnohorská,(J.V.Sládek)

- Ruchovci ve své poezii mířili k motivu lidové písně
- programem byl národ
- almanach Ruch byl sborník, do kterého přispěli autoři stejných myšlenek.

Kapitoly o kritice –

Kapitoly o kritice – používá ironii (každý spisovatel je zároveň vlastencem – to je ironické). Říká, že český kritik nesmí napsat o českém díle, že je špatné, pohrdá těmi, kdo pijí v hospodě pivo a myslí si, že jsou vlastenci. Havlíček říká, že ne každý Čech napíše dobrou knihu.

Král Lávra (měl oslí uši, protože byl hlupák) – Havlíček ho napsal proto, že s hlupákem se nikdy nedomluvíme
- král se styděl za oslí uši, a tak když se chtěl nechat ostříhat, tak holiče nechal vždy popravit, aby se to lidé nedozvěděli. Jednoho dne se král zase nechá ostříhat, ale matka toho holiče, krále prosí, aby ho nepopravoval. Král jí vyhoví. Holič se potřebuje se svým tajemstvím svěřit a tak to pošeptá vrbě. Muzikant, který šel ke králi na bál ztratil kolíček a tak si ho vyrobil z vrby. Když začali na bále hrát basa hrála ,,král Lávra má oslí uši, král je ušatec´´. Nakonec Kukulín stříhal krále dál.

Božena Němcová
- narodila se ve Vídni, ale žila v Ratibořicích, žila skromně. Neuměla moc česky, protože se učila německy, ale brzy se naučila. Považujeme ji za první moderní autorku
- povídky: Chýše pod horami, V zámku a podzámčí, Babička

Babička –

Babička – je to realistické dílo, které ale obsahuje prvky romantismu. Božena Němcová ji napsala v době, kdy se k ní všichni odvraceli.
- má zvláštní kompozici
- Němcová chtěla babičkou připomenout všechno, co je krásné
- jsou v ní prvky romantismu – Viktorka, a také Němcová idealizovala vztah mezi babičkou a kněžnou, babička se stala kněžninou důvěrnicí

Typizace – vytvoření typického člověka, Němcová vytvořila typ babičky, která měla vlastnosti žen, které Němcová znala a měli podobný osud jako ona. Vycházela z reality, doby, vlastností

- folklór v babičce: zvyky, práce na venkově, Babička se odehrává na venkově, jak se lidé k sobě chovali, oblečení atd.

- k povídkám sbírala podněty z toho, co prožila, od obyčejných lidí

- psala také novinové články, společně s Havlíčkem kritizovala rakouský absolutismus

10.

Májovci, Ruchovci, Lumírovci

Almanach Máj 1858
- almanach je sborník, který vytvořila generace básníků, která následovala po Borovském a po Němcové. Němcová do něj také přispěla.

Program: - chtěli, aby se česká literatura zařadila do evropské literatury (aby v Evropě věděli o našem národu)
- česká literatura se musí opírat o evropskou tvorbu
- Neruda charakterizoval dobu: ,,Doba zaživa pohřbených´´

- mezi májovce patřil Jan Neruda a Vítězslav Hálek

Jan Neruda– byl básníkem, novinářem, vymyslel nový žánr FEJETON – má být aktuální, může být i kritický (Kam s ní). ve svých novinách psal dobré kritiky

- sbírka: 1) Hřbitovní kvítí – jeho první sbírka – neuspěla, měla v sobě hodně reality, píše zde o bídě o smrti a to se nelíbilo, pro lidi to bylo nové a tak jeho sbírku odsoudili. Použil obyčejná slova!!!

F.M.Dostojevskij –

F.M.Dostojevskij – Zločin a trest – Dostojevskij chtěl vylíčit bídu hmotnou a morální. Hlavní hrdina je chudý petrohradský student, pro nedostatek peněz zabíjí starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznává, přemluví ho k tomu jeho milá, Soňa (prostitutka), odsouzen na 8 let nucených prací na Sibiři. Soňa ho tam doprovází. Tím, že
podstoupí trest, odčiní se i ve svých očích.

Gogol – Revizor - Rusko v 1 pol. 19. stol., ve vesnici se náhodou dozví o příjezdu revizora,
lidé mají strach neboť podváděli, současně s touto zprávou přijíždí úředník
z Petěrburka – Ivan Alexandrejevič Chlestakov. Policejní direktor mu
nabízí ubytování u sebe doma , on se stále vydává za revizora a nabízí
sňatek dceři direktora, ale hned na to odjíždí zpět do Petěrb. Píše ještě do
vesnice dopis, ve kterém se vysmívá všem a má radost,jak se nechali
podvést. Do všeho zmatku přijíždí pravý revizor.

- charakteristika hlavního hrdiny :

- charakteristika hlavního hrdiny : líný a bezvýznamný úředník , těší ho omyl a hloupost
chudých lidí a jejich pomoc se nesnaží oplatit, stále se vysmívá a domnívá se, že je
nejchytřejší
- význam díla : člověk se nedá posuzovat podle obleku a chování, člověk se má vždy
přesvědčit s kým vlastně jedná

Kritický realismus v Čechách

Karel Havlíček Borovský – zakladatel moderní kritiky, chtěl, aby český národ byl vzdělaný, nechtěl národ vychovávat, na rozdíl od Tyla – Květy
- kritizoval bachovský absolutismus (úplná moc vůči Čechům), používal ironii
- svoji kritiku shrnul do stati Kapitoly o kritice→ byl poslán do Brixenu – exil
- psal epigramy = krátké verše na konci skladby
- byl hlavně novinář – napsal Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv.Vladimíra
- nechtěl psát jen vlastenecké články, ale psal články politické – Pražský posel
- kapitoly o kritice jsou nejcennější dílo, kterým položil základ k české kritice

Mateřídouška-

Mateřídouška – matka ( vlast) se přemění v mateřídoušku, děti jsou příslušníci národa. prosté kvítky = žánry ústní lidové slovesnosti ( díky nim jazyk žije). Vlast žije dál v ústní lidové slovesnosti , v tom, co jí generace odkázaly.
Zlatý kolovrat – pravidelný rytmus a rým, krátké sloky, je to pohádka – prvek napětí, hrůznosti, dobro vítězí nad zlem, náhoda – král zabloudí před chalupou Dory
Polednice – matka se provinila, prosí za odpuštění, ale už je pozdě

Sběratelstvím se též zabývala Božena Němcová
Náměty k dílu Národní báchorky a pověsti nashromáždila na chodsku. Na rozdíl od Erbena pohádky různě upravovala. Pohádky: Chytrá horákyně, Princ Bajaja, Princezna se zlatou hvězdou na čele

Jan Kolár – zájem o lidovou slovesnost, sbírka slovenských lidových písní, s myšlenkou slovanské vzájemnosti spojena: Slávy dcera – skládá se z předzpěvu a částí, jež jsou pojmenovány dle řek protékajících slovanským územím : Sála, Labe, Dunaj. Básník jako poutník prochází slovanskými zeměmi, provázen dcerou bohyně Slovanů. Zjišťuje křivdy páchané na Slovanech. Vyslovuje myšlenku slovanské vzájemnosti = Slované se mají spojit pod vedením Ruska

9.

Kritický realismus

- vznikl v Anglii ve 40.letech 19.st.
- feudální výrobu nahradily manufaktury, takže se nevyrábělo na vesnici, ale ve městech.
- v Anglii kvůli průmyslové výrobě
- romantici snili, ale realisté popisovali a kritizovali dobu, líčili všední každodenní skutečnosti

Typizace = umělecká metoda realismu (realisté vytvořili typického člověka např. B. Němcová – Babička = typická venkovská žena
Naturalismus = krajní forma realismu, jakýsi extrém, ke kterému realismus dospěl

- hlavním představitelem v Anglii Charles Dickens, Charlota Bronteyová

Charles Dickens
David Coperfield – malý David se cítí být nad počet , strádá, bojí se o svoji matku, odjel do internátu, jeho nevlastní otec je k němu a k jeho matce krutý, nutí ho celé dny sedět nas jednom místě, nesmí se přátelit se služkami a připadá si zbytečný, nadpočetný a lituje svoji matku. Po prázdninách opět musí do internátu.

Francie – Stendhal, Balzac, Zola, Fober

Honore de Balzac

Otec Goriot ( z cyklu lidská komedie) – kontrast mezi bohatstvím a chudobou, je to stařec, který je velice bohatý, na to čím se živil (vyráběl nudle), každý si ho vážil. Měl 2 dcery, které ho přestaly navštěvovat, když jim dal své peníze. A tak se z něj stal chudák, kterého si nikdo neváží. Otec Gorily doplatil na svou dobrotu, lidé o něm říkali, že je to starý zhýralec. Oblíbencem je jen ten, kdo má peníze.

Evženie Grandetová – Evženie je dcera starého Grandeta a ten je velký skrblík. Má velké jmění, ale žije jako chudák. Když zemře jeho žena, snaží se okrást Evženii o její dědictví. Ona si myslí, že to s ní zamýšlí dobře a vše otci dá. Brzy se Evženie změní a navykne otcovým způsobům. Otec zemře a ona čeká, až se jí vrátí Karel z ciziny. Ten se však ožení s jinou a Evženie se také provdá za muže, ke kterému nic necítí a dožívá promarněný život.

Rusko – L.N.Tolstoj, F.M.Dostojevskij, Gogol

L.N.Tolstoj – Vojna a mír
Anna Kareninová

Pořekadla –

Pořekadla – stručné někdy rýmované vyjádření životních zkušeností, bez mravního ponaučení
Pohádky – dobrý a statečný hrdina překonává nástrahy a nebezpečí pomocí nadpřirozených bytostí a kouzelných předmětů.

Pro lidovou slovesnost měli největší význam pověsti , které byli literárně zachyceny v kronikářství
(př: Kosmova kronika, Dalimilova kronika, Kronika Česká) Ústní lidová slovesnost nezanikla na ráz, když se objevili první písemné památky. Odrážela ovšem starší fázi společenského vývoje.
Ke konci 18. stol. Kdy česky psaná literatura téměř odumírala, se literární proces opět přesunul do lidové slovesnosti. Velké oblibě se také těšilo lidové drama vycházející z náboženských, velikonočních a vánočních her, jsou to v podstatě lidové hry a spisy. K lidovému dramatu se řadí i loutkové divadlo jehož repertoár vytvořili mezinárodní loutky (Faust, Don Juan). Nejznámější z českých loutkařů byl Matěj Kopecký – hrál s loutkami pohádky, které měly vlastenecký náboj.

Lidová slovesnost sehrála velkou roli ...

Lidová slovesnost sehrála velkou roli v době národního obrození, v době jeho počátku, kdy zrušení nevolnictví- 1781, umožnilo příliv neponěmčeného venkovského lidu do měst a na základě díla Dobrovského došlo k jazykovému obrození, které vymanilo češtinu z tehdejší zaostalosti a navázalo na dřívější tradice českého spisovného jazyka.

Sběratelská činnost :
V době NO se lidovou slovesností zabýval : František Ladislav Čelakovský – je tvůrcem ohlasové poezie, chtěl vytvořit ohlasovou poezii všech slovanských národů, ale vytvořil pouze českou a ruskou sbírku básní: Ohlas písní ruských
Ohlas písní českých

Karel Jaromír Erben
- zajímal se o folklór ( tzn., že se zajímal o to, jak lidé žili v minulosti na vesnici)
- byl sběratelem ústní lidové slovesnosti
- napsal sbírku umělých balad – Kytice (1853) – použil ústní lidovou slovesnost a myšlenkový základ z ústní lidové slovesnosti. V baladách je motiv viny a trestu ( Polednice, Vodník), hlavními postavami jsou ženy – symbol lásky a života. Erben chtěl aby jeho balady byly hrůzné, žena vždy prosí za odpuštění, do svých balad přenáší provinění, často neúměrný trest.

- Tyl se narodil v Kutné Hoře, ...

- Tyl se narodil v Kutné Hoře, zemřel v Plzni → plzeňské divadlo se jmenuje Tylovo, bylo otevřeno 1902

Prozatimní divadlo – první stálé české divadlo otevřené r. 1862, splynulo v jeden celek s národním divadlem
Národní divadlo – budováno z darů a sbírek 1850 – 1883 , základní kámen byl položen 16.5. 1868 , po rekonstrukci 1983 – novorenesanční styl, navrhnul Zídek, výroba Aleš, Brožík, Hynais, Myslbek, Wagner
- ředitel Národního divadla – F.A.Šubrt
8.
Ústní lidová slovesnost

Lidovou slovesností nazýváme díla, která vznikla mezi venkovským a částečně městským obyvatelstvem. Šířila se ústním podáním a nebyla zaznamenávána písemně ( neznáme autora, neznámá datace). Byla nejstarší představitelkou slovesné kultury našeho národa. Ústní charakter tvorby souvisel hlavně s malou znalostí písma ve středověku.

-žánry – zaklínadla, zaříkadla, zažehnávání

-žánry – zaklínadla, zaříkadla, zažehnávání
- přísloví
- pranostiky
- pořekadla
- mytologie – mýty = bájesloví
Lidová slovesnost zasahuje do oboru literárních druhů – lidová próza, zahrnuje pohádky, pověsti, i anekdoty a vyprávění ze života ; lidová poezie – obsahuje různé typy písní, obřadní koledy, ukolébavky a lidové balady, bajky.

Mýty – báje a příběhy do nichž lidé sdělili své představy o vzniku světa
Říkadla – projevy dětské lidové slovesnosti, veršované nebo rýmované básničky s výrazně jednoduchým rytmem.
Pranostiky – lidové průpovídky obsahující předpověď počasí či nějakých budoucích jevů a vyjadřují životní zkušenost, která s tím souvisí.
Přísloví – krátké, jadrně vyjádřené průpovídky vyjadřující lidskou obecnou moudrost či zkušenost a podává mravní ponaučení

- Máj nikdy nebyl zhudebněn

- Máj nikdy nebyl zhudebněn

- barevnost – byl pozdní večer, hrdličin hlas

F.X.Šalda: Mácha snivec a buřič ( esej, životopisná stať) – hodnotí Máchu jako snílka, vznětlivého, vášnivého

7.
Divadlo

- v první fázi národního obrození dochází k rozvoji divadelní činnosti
- cíle : vytvořit představení v českém jazyce, vychovat české herce, uvědomění si národní hrdosti. Čeští obrozenci si dobře uvědomovali, že mluvené slovo je lepší a působivější, než čtené. A proto usilovali o to, aby se hráli české hry např. ve : Stavovském divadle – od r. 1783 – česky se zde ale hrálo jen výjimečně, dříve se nazývalo – Nosticovo, šlo o první kamenné divadlo v Čechách
- proto se postavilo na současném Václavském náměstí divadlo Bouda – r. 1786 –1789
reformátoři Boudy –
- příklady klasiků – Moliere, Shakespeare
- veselohry – Prokop Šedivý – masné krámy, Pražští vládci
- vlastenecké hry – Václav Thám – Břetislav a Jitka

Václav Kliment Klicpera –

Václav Kliment Klicpera – ovlivnil Tyla, tvořil hry, které byly vlastenecké např. Každý něco pro vlast, Zlý jelen, Hadrián z Římsu - veselohry

Josef Kajetán Tyl – působil jako dramaturg Stavovského divadla 1853, ve svých hrách používal krásnou češtinu, a jeho hry se proslavily písněmi – národní hry
Své hry doplňoval zpěvem a tancem, uváděl vždy vedlejší název, např :
Kutnohorští havíři aneb krvavý soud, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – v té zazněla píseň Kde domov můj, která se stala hymnou roku 1918
- byl to také novinář a literární kritik, vydával časopis Květy
- jeho učitelem byl V. K. Klicpera

Díla J.K.Tyla: - novinář:Květy – literární kritiky, vlastenecké články
Pražský posel – časopis
Sedlské noviny – byly to vlastenecké noviny, vycházely 1848-49

- prozaik: Rozina Ruthartova, Rozervanec – v něm kritizuje Máchu

- dramatik: - historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři
- hry ze současnosti – Fidlovačka, Paličova dcera
- báchorky ( hry pohádkové, vystupují tam nadpřirozené bytosti) – Strakonický dudák

Márinka –

Márinka – dívka, velmi nemocná, umírá, pochází ze vznešeného prostředí, ale žije chudě. Autor se do ní zamiluje, ale ona pár dní potom zemře.

Kat – román, jeho první díl má název Křivoklát

Máj (1836)
- lyricko-epická skladba (4zpěvy a 2 vsuvky – intermeza)
V lyrické části autor líčí prostředí, pocity hrdiny, epická část je děj, který není moc bohatý
Jde o tragický příběh milenců Jarmily a Viléma. Vilém zjistí, že Jarmila byla znásilněna, zabíjí jejího svůdce. Později zjišťuje, že šlo o jeho otce, kterého v dětství nepoznal. Ve vězení Vilém očekává popravu, Jarmila se utopí a Vilém je popraven. V závěru vstupuje do děje sám autor jako poutník a dozvídá se jejich smutný příběh ; Vilém, nazýván strašný lesu pán nebyl krutý, ale stal se loupežníkem, ale ne svou vinou. Když je veden k popravě, rozhlíží se po kraji a vyznává lásku rodnému kraji.

- zvukomalba = hudebnost verše – souvisí s prací s jazykem
- pravidelné střídání skupin shodných nebo podobných hlásek – tzn. , že Mácha volil pro zobrazení skutečnosti slova, která měla skutečnost vyjádřit obrazně i zvukově.
- zvukomalba v první sloce – bol, kol a kol

- v Evropě na počátku 19.st.,

- v Evropě na počátku 19.st., v Čechách déle, protože se musela obnovit čeština
- spojen s napoleonskými válkami, revolucí (Anglie, Francie, Rusko) a touhou po svobodě

Hlavní znaky: - romantický hrdina – chce dát najevo, že touží po štěstí, ale štěstí se mu nedostává, je to snílek- chce něco, co nemůže mít, je to samotář, stojí sám proti celé společnosti (vítězí společnost)
- hrdina je vždy nešťastný, prožívá nešťastnou lásku, touží po porozumění
- zvláštnost – osudu (hrdina je tajemný), vlastností, vzhledu (krásný-zlý;ošklivý – hodný)
- obdiv k minulosti – idealizace historie, přizpůsobování historie romantickému vnímání světa
- kontrasty ( protiklady) – láska x nenávist
život x smrt
společnost x příroda
- příroda je krásná – ale lhostejná k osudu lidí ; vzor harmonie
- prostředí je zvláštní – staré hrady, kláštery, tajemná místa v přírodě, hřbitovy
- často motiv smrti
- žánry: lyrická báseň, balada, historický román, historická povídka
inspirace v lidové slovesnosti - balada

Anglický romantismus

1) lord Byron (Bajrn) – jeden z nejvýznamnějších zakladatelů romantismu – Childe Haroldova pouť

2) W.Scott – Ivanhou- hrdina je tajemný, říká si vyděděnec, bojuje proti templáři, vítězí nad ním a pak i nad dalšími protivníky a byla mu udělena cena vítězství.
Má duše temná je

Ruský romantismus
A.S.Puškin – Puškám patřil k urozené společnosti, ale nelíbilo se mu, že šlechta si žije pouze v radovánkách
- věděl, že vzdělání člověka osvobozuje, ale že nemůže být přístupné všem

Evžen Oněgin – Evžen je šlechtic znuděný dobou a tak odjíždí na venkov a tam potká svého přítele a statkářku. Oněgin nevěří že jsou lidé schopni dávat lásku a tak chce flirtovat s přítelovo dívkou Taťánou. Oněgin svého přítele zabije a Taťána mu vyzná lásku v dopise. Říká že takového muže hledala, ale on jí nevěří a odmítne jí. Taťána je donucena svojí matkou vzít si starého muže, pak se setká s Oněginem na plese a je středem pozornosti. Oněgin lituje, že jí tenkrát nevěřil, chce si jí vzít, ale ona zůstává věrná svému manželi. Jejich láska tady zůstane nenaplněná.

Oněgina zkomponoval Čajkovský

Francouzský romantismus

V. Hugo – Chrám matky boží v Paříži – příběh se odehrává se středověku, chrám – romantické prostředí. Quasimodo byl trestán na pranýři za to, že unesl Esmeraldu. Ona za ním přijde v dobrém a dá mu napít vody. Později je Esmeralda odsouzena k smrti a je pověšena na šibenici.

Stendhal – Věznice parmská
Červený a černý

Český romantismus
- nastupuje ve 30.letech 19st. (díky jazykovému vývoji, protože jsme nejprve museli obnovit jazyk)
- dalším znakem romantismu je vlastenectví
- autoři umělci: K.H.Mácha, K.J.Erben, J.K.Tyl

- hlavním autorem je však K.H.Mácha (1810-1836)
Pouť krkonošská – příběh o krkonošském kraji

Bohatýr Muromec –

Bohatýr Muromec – epická báseň
- ten kdo se odváží napadnout Rusko se se zlou potáže ( za lesy létá mladý sokol a 3 jestřáby ho ubili, za horami byl mladý mládenec, vyskočí na něj 3 tataři a ubili ho → přijel bohatýr Muromec a tatary zabil, mladému mládenci vykopal hrob a za jeho duši se pomodlil.)
2) Ohlas písní českých (1939) – lyrický charakter (píseň)
- první česká umělá balada Toman a lesní panna

Toman a lesní panna
- panna je z jiného světa, Toman se do ní zamiluje, ale lidé z rozdílných světů spolu nemohou být. Toman neposlechne radu své sestry a jde tam, kam nemá, panna dala přednost jinému a Toman zradu těžce nesl, když Toman neposlechl svoji sestru tak panna způsobila jeho smrt.
Tomana zabila nešťastná láska.

6.
Romantismus světový i český

Romantismus = myšlenka svobody ducha

1) jazykovědec –

1) jazykovědec – Slovník česko-německý ( 5dílů)
- obohatil slovní zásobu → přispěl k české literární tvorbě a vědě.
Slovesnost ( učebnice) – pro studenty na střední škole, obsahovala historii Čech

2) Literát – Překlady umělecké literatury ( Goethe), měl velkou slovní zásobu a svými překlady dokázal, že je také básníkem.
romance Oldřich a Božena
Rozmlouvání o jazyce českém – alegorie, obrana češtiny, rozmlouvá Veleslavín s Čechem, Veleslavín se děsí toho, jaké je teď čeština, že v jeho době byla krásná. Němec říká Veleslavínovi aby se nermoutil, že není všemu konec. Němec říká že i dnes jsou lidé, kteří dbají na to, aby se rozvíjela ČJ.

- Jungmann se opíral o podobnost slovanských jazyků → myšlenka slovanské vzájemnosti = kulturní příbuznost s ostatními slovanskými národy ( Rusko, Polsko)

Jan Kolár

- naplňoval myšlenku slovanské vzájemnosti (zájem o slovanskou historii, literaturu, ústní lidovou slovesnost a slovanské jazyky)
- říká, že jsme národ, který pořád trpí kvůli němcům (když se slovanské národy spojí, budou si pomáhat)
Slávy dcera (dcera bohyně slávy) – Mína – podle své lásky k ní
- skladba, která se skládala z předzpěvů (Lethé – nebe, Acheron – peklo) a zpěvů: Sála, Labe, Dunaj
- říká, že národ je svobodný, dokud svobodu rozdává
- v předzpěvu charakterizuje Slovany – území, která kdysi obývali Slované, tak jsou dnes pohřebištěm, popisuje odkud kam se rozkládá území slovanů

Kolára připomínáme jako významného českého buditele, který udělal mnoho pro myšlenku slovanské vzájemnosti.

František Ladislav Čelakovský
- vytvořil ohlasovou poezii všech slovanských národů = UMĚLÁ (napodobenina)
- preromantik – konec 18.století
- ohlas = ozvěna (lidové slovesnosti - žánry), odraz, echo
- zajímal se o historii slovanských národů, nejvíce o ústní lidovou slovesnost

- z odrazu ústní lidové slovesnosti vznikla kniha 1) Ohlas písní ruských (1829) – epický charakter básní (podle starých ruských bylin = hrdinné zpěvy)

Velká didaktika –

Velká didaktika – děti by měli mít za určitý počet let probrat vyučování v celém rozsahu, aby vyšly ze školy vzdělaní
- s učením by se mělo začínat od dětství až do mužného věku, rozdělení vzdělání na 4 stupně:
dětství, chlapectví, dospívající věk, jinošství. Každý stupeň má 6let.
J.A.Komenský školy srovnává: - mateřská škola – JARO
- obecná škola - LÉTO
- gymnasium - PODZIM
- akademie – ZIMA
5.
Národní obrození

- 1775 – ovlivnilo jej osvícenství svými myšlenkami a reformami
- počátky byly spjaty s jazykovým úsilím → nutnost vytvořit spisovnou češtinu
- reformy Josefa II. (byli jsme součástí rakousko-uherského císařství)
– toleranční patent – lidé mohli mít jakékoliv náboženství, uznávali se i evangelíci, nejen katolíci
- zrušeno nevolnictví – lidé se stěhovali z vesnic do měst, roznášeli nářečí a ve městech se začalo mluvit česky.
Proces národního obrození začíná v Praze. Cílem bylo vytvořit spisovnou češtinu → národní jazyk ( spojuje určitou skupinu lidí), aby nezanikl národ.