Novověká filosofie – pokr.
2) Kritické období
- dílo „Kritika čistého rozumu“ - výklad učení o poznání
- zejména se věnoval zkoumání předpokladů rozumu
- předchůdci používali rozum, aby kritizovali – Kant podrobil kritice rozum sám
- člověk je však nejen bytostí myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl proto své učení na část teoretickou, etickou a estetickou („Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“)
a) Kritika čistého rozumu
- zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
- zkušenost je výsledkem dlouhé práce – jak se podílí smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje – to vše dohromady dává zkušenost
- „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení.“
- na zkušenost působí vždy dvě stránky – smyslová a rozumová, které se různě projevují a rozdíl v jejich projevu závisí na tom, co je „dáno předem“ = „apriori“ a co je vytvářeno dodatečně = „aposteriori“
- nejvíce se naše poznání světa odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur
- tyto myšlenkové struktury nám umožňuje poznat „čistá matematika“ a přírodověda:
- formy času a prostoru → představu o prostoru nám dá geometrie, představu o čase aritmetika
- základní myšlenkové kategorie → např. možnost, nutnost, příčina…
- syntetizující schopnost → vnímáme určité zákonitosti např. v přírodě, jsem schopni spojovat smyslové údaje v jednu zkušenost
Žádné komentáře:
Okomentovat