Novověká filosofie – pokr.
- Kant si uvědomil, že dosavadní poznání světa se jevilo jako přijímání informací o objektu (o světě) → objekt (věc) musel zapůsobit na subjekt (člověk) – tak vznikla pro člověka informace
- kopernikovský obrat - aktivní je přeci člověk, tedy subjekt; my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a ten, kdo získává od objektu informaci; subjekt je tím, kdo se musí ve vzájemném vztahu s objektem snažit
- ve vědomí máme pak právě tolik, na kolik se ptáme → objekt se nám dá natolik, nakolik jsme schopni ho vidět – objekt se stává „věcí pro nás“ = „Ding für Sich“
- objekt sám je „věcí o sobě“ = „Ding an sich“ ; věc o sobě nemůžeme vnímat ani poznávat (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, svět jevů; podstatu věci, věc o sobě poznat nemůžeme)
b) Kritika praktického rozumu
- v této knize přezkoumává předpoklady etiky
- důležitým předpokladem je „autonomie mravního citu“ (nepodmíněnost) → člověk je schopen rozhodnout se pro jednání podle určitých zásad a norem nezávisle na vnějších podmínkách
- kategorický imperativ (přikazující tvrzení) – vyjadřuje obsah mravní svobody (člověk jedná podle mravů a ve svobodě)
- „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ → máme jednat tak, aby naše chování mohlo být dobrým vzorem i pro ostatní
- „Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikdy prostředkem.“ → člověk by nikdy neměla zneužít lidství a důstojnost druhého člověka
- kategorický imperativ však často nebyl pro svoje obecné vymezení mravní svobody přijímán, přestože právě obecnost je na něm to krásné
c) Kritika soudnosti
- je věnována problémům estetiky a metodologie přírodních věd
Žádné komentáře:
Okomentovat