Novověká filosofie – pokr.
3) Pokritické období
- Kant nepovažoval „kritické období“ za svoji celou filozofii, ale za nezbytnou předběžnou práci před vystavením vlastní filozofické práce – bohužel se mu to nepodařilo; přesto dal filosofii novou látku ke zpracování
Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
- kritika Kanta za kategorii relace (vztah) mezi objektem a „věcí sama o sobě“
- zabývá se jen oblastí poznatelnou smysly i rozumem zároveň ( odmítá Kantovy 2 světa – reálný a metafyzický )
- zkoumá vývoj reálného světa; podstata světa je duchovní „vědomí“
- dialektická triáda - vývoj má 3 stupně; cílem vývoje je dospět k sebeuvědomění:
1) TEZE: „Já jsem já“ – nekonečné neohraničené vědomí ( já = vědomí );
Já splývá se vším
2) ANTITEZE: „Já nejsem ne-Já“ – vytvoření pouze odlišností od Já
(tzn. ne-Já ), ještě si neuvědomuji vlastní já.
3) SYNTÉZA: „Já, ochuzené o ne-Já, omezené mým Já.“ – uvědomění si
vlastního já
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775 – 1854)
- dílo: Systém transcendentálního idealizmu
- Schellingův myšlenkový systém se nazývá filozofie identity. Podle Fichta byla příroda produktem Já. Schelling tento poměr obrací. Ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody!
- úkolem filozofie je totéž co u Fichta: vyložit vědění, tj. schodu subjektu s objektem. Musíme se ptát: Jak je ze strany přírody, v přírodě, možné Já čili duch?
-> Duch (Já) je v přírodě možný jen proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce identické
- přírodu nemůžeme objektivizovat; není to něco, co prostě je, nýbrž co se ustavičně děje. Příroda je živoucí prasíla; je to nekonečná činnost
Žádné komentáře:
Okomentovat