Novověká filosofie
a) racionalismus
- filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu (lat.ratio=rozum), rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. k tomu má rozum vrozené ideje (apriori). pomocí nich správně poznává
- smysly klamou: poznáváme rozumem
- člověk se rodí s vrozenými ideami (obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony)
- vzorem matematika (přesné vyjádření)
René Descartes ( 1596 – 1650 )
- považován za zakladatele novověké filozofie
- ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
- dualista – 2 subtance (pralátky) světa
a) substance myslící (res cogitans – věc myslící)
- „Cogito ergo sum“ – „Myslím, tedy jsem“
- o všem se dá pochybovat, kromě toho, že pochybuju, jestliže pochybuju, tak myslím
b) substance hmotná (res extensa – věc hmotná)
- zaujímá místo v prostoru
- zvířata nemyslí, jsou pouze hmotná schránka
- dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
- karteziánství - směry navazující na Descarta
- řeší spolupráci res cogitans a res extenzy
Benedikt (Baruch) Spinoza (1632 - 1677)
- panteista, monoista
- „Deus sive natura“ – „Bůh neboli příroda“
- navazuje na G. Bruna
- substance je puze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem
- dílo: Etika vyložená způsobem geometrickým
- zabývá se svobodou, tu můžeme poznat díky rozumu, když poznáme přírodu, její zákony, staneme se svobodnými
Žádné komentáře:
Okomentovat