Socializační působení se uskutečňuje prostřednictvím procesů sociálního učení v několika formách.
Za obecné mechanismy sociálního učení považujeme :
ð asociaci (podmiňování),
ð posilování (zpevňování)
ð observaci (odezírání)
Rozlišujeme :
ð anticipaci (očekávání)
ð nápodobu a identifikaci (ztotožnění)
ð autoregulace (sebeřízení, sebevýchovy)
Asociaci (podmiňování) - vytváření spojů mezi podměty, působící na jedince v časové a prostorové návaznosti, a odpověďmi jedince na ně.
Učení sociálním posilováním je založeno na odměnách a trestech.
Odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků, spolužáků.
Funkce činitelů socializace mohou plnit nejrůznější sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn.
Rodina předává základní model sociální interakce a komunikace v malé sociální skupině.
Vrstevnická skupina je zpravidla malou sociální skupinou, jejíž členové jsou si blízcí věkem, z toho hlediska je homogenní.
Vrstevnická skupina ovlivňuje vývoj dítěte už od předškolního věku, ale zvláštního významu nabývá v období dospívání.Dospívající se osamostatňují, odpoutávají od rodiny a navazují nové, diferencovanější vztahy s jedinci obojího pohlaví. Vrstevnická skupina vytváří "cvičné pole" pro osvojování nových rolí, zvládání nových situací, které přináší dospívání a dospělost.
Žádné komentáře:
Okomentovat