Logika

- souvisí s jazykem => závisí na znalosti jazyka
logika – a) formální - výroková logika; výrok je takové sdělení, o němž lze říci, zda je pravdivé nebo nepravdivé
- druhy: 1. konjunkce – spojka & (a; et); „Mám psa a kočku“ (A&B) – pokud mám obojí, konjunkce platí
2. disjunkce – spojka V (nebo); „Mám psa, nebo kočku“ (A V B) – mám jen psa, nebo jen kočku, nebo obojí
3. alternativa – spojka I (buď - anebo); „Mám buď psa, anebo kočku“ (A I B) – mám jen psa, nebo jen kočku
4. implikace – spojka =>; A=>B (z A plyne B)
5. ekvivalence – spojka <=>
- tautologie: nic neříkající nepravdivý výrok; ve formální logice je za všech okolností pravdivá

b) neformální logika – založena na dedukci – odvození, vyplývání
- z premis odvozuji závěr; jestliže jsou premisy pravdivé, závěr platí
- jestliže platí závěr, ještě nemusí být pravdou, že platí premisy (př.: všechny ryby jsou čtyřnohá zvířata (F) ; všechna čtyřnohá zvířata dýchají žábrami (F) => všechny ryby dýchají žábrami (T)!
- protipříklad: úvaha je správná, pokud je správná i úvaha vzniklá z původní záměnou individuí a predikátů (př.: 1. žádný anarchista nedbá ústavy; 2. někteří lidé, kt. nedbají ústavy, podnikají provokace => někteří anarchisté podnikají provokace)
- protipříklad: žádná ryba nemá peří; někteří neopeření živočichové mají srst => některé ryby mají srst = nepravda
- protipříklady se řeší buďto množinami, nebo logickou úvahou
- v neformální logice užíváme sylogismu: [(A=>B) & (B=>C)] => (A=>C)
- u většiny případů nedokážeme najít množinami závěr – zde se spoléháme na intuitivní nahlédnutí