1. Charakterizujte jednotlivé etapy vývoje, jimiž prošlo české divadlo a dramatická tvorba.
1. etapa: Počátky českého divadla ve středověku - Počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století. jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské (hlavně biblické) výjevy (zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele.
Později se začaly obohacovat i o světské scény, které časem nabývaly stále větších rozměrů: proto byly tyto hry nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem. stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. století, která vychází ze scény, kdy tři zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti k pomazání těla mrtvého. Hra věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu
2. etapa: Od vrcholného středověku po počátky národního obrození - Od 15. století se české drama rozvíjelo většinou jako žánr pololidový. Od 17. století dochází k rozvoji českého loutkového divadla: hrály se například známé příběhy (Faust, Don Juan).
Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj KOPECKÝ. Zvláštní didaktické použití měla dramatická tvorba Jana Amose KOMENSKÉHO: jde o dílo Škola na jevišti (= Škola hrou), což je soubor latinských her, jejichž předváděním si měli žáci prohlubovat znalost latiny.
3. etapa: Divadlo za národního obrození -
Bouda - prvním skutečně české divadlo. Na dnešním Václavském náměstí.
Václav Thám - nejznámější divadelník první fáze. Byl to herec, režisér, dramatik, autor vlasteneckých her z národních dějin: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka
Václav Kliment Klicpera - slavný dramatik druhé fáze, proslavil se hlavně jako autor komedií, které se dodnes hrají: Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů
V období NO nastal velký rozvoj českého divadla, který vrcholí tvorbou Josefa Kajetána Tyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat