1. V jakých podmínkách vznikl kritický realismus, jaké jsou jeho znaky
Kritický realismus je nejvýznačnější literární směr 2. poloviny 19. století a představuje (vedle romantismu) druhý velký literární směr 19. století.
Kritický realismus vznikal v období revolucí v roce 1848, které zasáhly několik oblastí Evropy a v nichž se do popředí dostaly požadavky omezení absolutismu panovníků, demokratizace veřejného života, národních a občanských práv (hlavně volební právo, svoboda vyznání a shromažďování ...).
Kritický realismus se během 19. století uplatnil ve všech evropských literaturách, avšak ne současně, ani ne všude stejně silně. Neformoval se jako jednotná literární škola, přesto lze mluvit o jeho základních znacích v literatuře.
Hlavní princip realismu představuje snaha o co nejvěrnější, nejpřesnější, podrobné, nezaujaté
a objektivní zobrazování skutečnosti (reality).
Realistický spisovatel je podoben pozorovateli, který nezaujatě popisuje, ale nemá ke svým postavám osobní vztah (neztotožňuje se s nimi jako spisovatel období romantismu).
Typické je zaměření na současný život a jeho problémy.
Realismus se rozvinul hlavně v próze (nejtypičtějším žánrem je román). Označení kritický získal realismus hlavně proto, že se zaměřuje velmi často na kritiku nežádoucích společenských jevů (sociální rozdíly, chudoba versus bohatství ...).
V souvislosti s realismem se také mluví o naturalismu.
Naturalismu se dá charakterizovat jako důsledný, krajní realismus.
Naturalisté se zaměřují hlavně na nepřikrášlené zobrazování skutečnosti, na projevy
a důsledky nejhorších lidských vlastností, na negativní lidské chování a stinné stránky reality (to vše je líčeno velmi syrově a podrobně).
Žádné komentáře:
Okomentovat