1. Literatura pro děti a mládež podle věku, žánru a forem.
Literatura pro děti a mládež tvoří na jedné straně samostatnou část literatury, na druhou stranu pak existují díla, z jejichž četby a interpretace mají stejné potěšení děti i dospělí. Pro každý věkový stupeň jsou typické jiné žánry a formy.
Nejmladší děti se začínají seznamovat s jazykem (prostřednictvím rodičů) většinou pomocí krátkých básniček, říkadel a ukolébavek (častá jsou tzv. leporela), později nastupují i hádanky, rozpočítadla, písničky. Velmi oblíbeným žánrem dětské literatury jsou samozřejmě pohádky.
V určitém věku se četba dětí a mládeže obvykle rozrůzňuje podle pohlaví: chlapci preferují dobrodružnou četbu (cestopisy, vědeckofantastické knížky, knihy o kovbojích, indiánech, lovcích ...), dívky se často obrací k tzv. dívčím románům.
Neodmyslitelnou součástí knih pro děti a mládež jsou ilustrace.
2. Tradice české literatury pro děti - zakladatel moderní dětské literatury J. V. Sládek.
Dětská literatura do značné míry vyrůstá z lidové slovesnosti (pohádky, pověsti, bajky, lidová poezie, lidové písně ...). Sběratelé a vydavatelé pohádek tak vlastně nevědomky připravovali i dětské knihy (za všechny upravovatele pohádek v 19. století lze uvést ERBENA a NĚMCOVOU). Vlastními zakladateli novodobé české literatury pro mládež se stali ke konci 19. století v poezii Sládek, v próze Rais.
Josef Václav SLÁDEK v poezii pro děti dospěl k mistrovství a k pochopení dětské duše především tím, jak se uměl přiblížit dětské fantazii a zobrazit přístup dítěte k okolnímu světu, rodině, životu dospělých, jejich práci a k přírodě. Sládkova poezie je nenásilná, humorná, zbavená didaktičnosti.
Zahrnuje tři sbírky: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky.
Karel Václav RAIS psal pro mládež povídky, které naplňuje ušlechtilá a přitom nevtíravá výchovná tendence, jež má u mladých čtenářů pro budit sociální cítění, přiblížit mu národní minulost nebo jej seznámit s významnými osobnostmi
Povídky ze starých hradů, Povídky o českých umělcích
Žádné komentáře:
Okomentovat