UKÁZKY:
Tato kniha nechce být ani obžalobou, ani vyznáním. Chce se pokusit vydat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita, i když unikla jejím granátům.
(Remarque o knize Na západní frontě klid) /Ukázka A/
Je podzim. Někdejších lidí zde už mnoho není. Jsem tu poslední ze sedmi z naší třídy. Kdekdo mluví o míru a příměří... Mám čtrnáct dní volna, protože jsem polkl trochu plynu. Příměří bude co nevidět a já v to věřím. A potom půjdeme domů.
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu „Na západní frontě klid.“
(Remarque) /Ukázka B - z románu Na západní frontě klid/
Vedli rozhovor, jako by se to samo sebou rozumělo. Byla to nekonečná řada výroků, kde by každé slovo bylo jistě u soudu definováno jako velezrada, a oba by byli pověšeni.
„Císař pán musí bejt z toho blbej,“ prohlásil Švejk, „von nikdy nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jistě dorazí.“
(J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka) /Ukázka C/
Okupace byly všude zlá, ale v Buštěhradě snad o kousek horší. Zkáza Lidic zasáhla celý svět. Ale Buštěhrad, můj tatínek, maminka, bratři, já, my jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný, my tam hrávali fotbal, tatínek tam měl kamarády, k nám vbíhali Němci na prohlídku s nasazenými bodáky.
(Ota Pavel: Smrt krásných srnců)
Žádné komentáře:
Okomentovat