Vedle vozu kráčela žena, nesouc na hřbetě malé děvče. Postava ženy té byla vysoká, kostnatá, tvář hrubých tahů, ale příjemná, ačkoliv černé obočí a dlouhé černé obrví kol sivého oka na první pohled trochu pošmournou ji činily. Byla ustrojena v selský šat, jaký se nosí v okolí domažlickém. Měla černou, zkrabatěnou sukni s červenou lemovkou a velmi kratičkým živůtkem, modrou zástěru, vyšívanou šněrovačku, přes prsa červenou podušku ...
(B. Němcová: Karla) /Ukázka A/
Za růžového večera Manon je motýl. Manon je včela.
pod dubem sličná děva sedí, Manon je růže hozená do kostela.
se skály v břehu jezera Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
daleko přes jezero hledí. Manon je rozum, který mi uletěl!
(K. H. Mácha: Máj) Manon je dítě. Manon je plavovláska.
/Ukázka B/ Manon je první a poslední má láska.
(V. Nezval: Manon Lescaut)
/Ukázka C/
Šťastný rok 68 pro mne skončil předčasně srpnovým karambolem, poznámky zůstaly v Praze a já jsem se ocitla na druhém konci světa, neznalá jazyka ani pořádného řemesla, a svět se mi zhroutil ... a začala jsem psát Honzlovou. Napsala jsem ten román za tři měsíce, odříznutá od Nového světa, odstřižená od domova, ale stále v něm, jako bych si na tom papíře chtěla vydupat Prahu zpátky.
(Zdena Salivarová) /Ukázka D/
Žádné komentáře:
Okomentovat