Znám křišťálovou studánku Tonda běží s notesem,
kde nejhlubší je les, mámo, táto, pojďte sem,
tam roste tmavé kapradí nakreslil jsem naši Lidku,
a vůkol rudý vřes. jak vám nese modrou kytku.
Tam ptáci, laně chodí pít (F. Hrubín: Umělec)
pod javorový kmen ... /Ukázka B/
(J. V. Sládek)
/Ukázka A/
Arion pod vodou zpíval a naříkal, každá krůpějka vody se třásla, jako by to slza byla. Každá krůpějka zachytila kousek jeho hlasu, a proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí a ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo v žalu. Od té doby mluví všemi jazyky na světě a povídá věci, kterým už ani nikdo nerozumí, jak jsou divné a krásné. A nejmíň jim rozumějí lidé, ale dokud nepřišel Arion a nenaučil vodu zpívat, byla stejně němá jako je němé nebe.
/Ukázka C - patrně z Devatera pohádek od Karla Čapka/
Za Cukrovou horou Žil kdysi švec,
bydlel starý král, měl divnou věc.
nebyl žádný morous, Choval ji v kožichu
rád na dudy hrál. a hřál ji potichu.
(J. Hanzlík) (Z. Kriebel)
/Ukázka D/ /Ukázka E/
Žádné komentáře:
Okomentovat