Výpovědi sociologie 2.
Důvod nesouhlasu je předně metodický. Uváděná fakta svědčící o rozdílných etických názo-rech lze interpretovat i jinak, než jak to činí relativismus: Lze zjistit, nebo nelze vyloučit, že na vývoji mravního vědomí se nepodílejí pouze faktory kulturní a historické, ale jde také o postupnou konkretizaci týchž obecných principů.
Při této konkretizaci ovšem dochází také k mnoha omylům, chybám a slepým uličkám. Proces konkretizace je patrný např. na příkladu uváděném někdy jako standardní, že usmrcení zestárlých vlastních rodičů u nás platí za zločin, v jiných kulturách se naproti tomu přikazuje.
Obě navenek tak rozdílné normy vycházejí z téhož etického přesvědčení, že děti jsou vůči svým rodičům zavázány zvláštní úctou a vděčností. Tak požadavek usmrcení asi vyplývá z představy, že děti mají včas pomoci svým rodičům odejít z tohoto světa, neboť zesnulí žijí na druhé straně ve stavu, v němž se nacházeli v okamžiku smrti.
Proti relativismu se poukazuje také na faktický obsah obecného mravního vědomí. Přes velkou různost existují obecná zásadní přesvědčení. Za mravně špatné se pokládá např. znásilnění, otroctví, rasismus, týrání nevinných, zneužívání dětí, týrání žen, podvody apod. Jestliže však existují v etických přesvědčeních takovéto společné věci, nedá se už zastávat teze o totální kulturní závislosti veškerého obsahu svědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat