David Hume 3. část
Hume to ještě blíže osvětluje. Říká, že mravní rozlišování nevyplývá z rozumu: „Rozum sou-dí buď o faktech nebo o vztazích.“ „Činnosti lidského rozumu se dělí do dvou druhů: srovná-vání idejí a vyvozování z faktů. A proto: kdyby ctnost byla poznávána rozumem, musela by být objektem jedné z těchto činností – není žádná třetí operace rozumu, která by ji mohla objevit.“
Zaprvé mravní rozlišení nepocházejí z rozumu, pokud se týká faktů. „Vezměme jednání, o němž se říká, že je neřestné, např. úmyslná vražda. Zkoumejte ho po všech stránkách a vizte, zda můžete najít fakt či reálnou existenci, kterou nazýváme neřestí. Ať ho vezmete jakkoli, najdete pouze vášně, motivy, chtění a myšlenky. Není tu žádný jiný fakt... Nemůžete ho nikdy najít, dokud neobrátíte pozornost na své srdce a nenajdete cit odmítání, neschvalování vůči tomuto jednání. Zde je fakt, ale je to objekt cítění, ne rozumu. Je ve vás, ne v objektu.“ Hume chce říci, že fyzický čin zabití je nebo může být stejný v případě vraždy jako v případě oprávněného zabití nebo popravy po rozsudku.
Zadruhé mravní rozlišování nepochází z rozumu, pokud se zabývá vztahy. „Existuje názor... že mravnost může být dokazována.“ V tomto případě neřest nebo ctnost musí záležet v nějakých vztazích. Je-li tomu tak, pak musí záležet v podobnosti, opaku, stupních kvality nebo ve vztahu kvantity a počtu. Ale tyto vztahy nacházíme právě tak v materiálních věcech jako v našich činnostech, vášních a chtěních. Proč se incest mezi lidskými bytostmi považuje za zločin, zatímco ho nepokládáme za mravně špatný mezi zvířaty? Přesto vztahy jsou v obou případech stejné.
Žádné komentáře:
Okomentovat