Etické teorie teleologické a deontologické
Etické teorie se liší nejen tím, zda pokládají mravní soudy za zdůvodnitelné či nezdůvodnitelné (teorie kognitivistické a nonkognitivistické), ale také – a především – tím, jaké povahy je základní kritérium, podle něhož se lidské jednání pokládá za mravné nebo nemravné. Po této stránce se rozlišují etické teorie teleologické a deontologické.
Teorie teleologické
„Za teleologické jsou pokládány ty etické teorie, které vidí mravní aspekt jednání v jeho směřování k určitým CÍLŮM. (Řecké telos znamená cíl.) V tomto případě ovšem nejde o žádný bezprostřední cíl v tom smyslu, v jakém je rozsvícení lampy cílem, k němž směřujeme tím, že přistoupíme k vypínači a stiskneme jej.
Povaha cílů, které zde máme ne mysli, je jiná. Tyto cíle jsou uvažovány jako jakési konečné vyústění všeho snažení – jsou absolutní. Názory na to, jaké cíle jsou v tomto smyslu absolutní, se pochopitelně liší. Obecně lze říci, že tyto cíle jsou chápány jako jakási hodnota, DOBRO o sobě. Zjednodušeně řečeno, jednání je z hlediska teleologických koncepcí etiky mravné (dobré) tehdy, když nás přibližuje k dosažení absolutních cílů.
Je přirozené, že tímto způsobem se na jednání pohlíží z hlediska jeho důsledků (konsekvencí), a proto teleologicky orientované etiky bývají také označovány jako KONSEKVENCIALISTICKÉ.
Mravní soudy hovořící o jednání podle takového přístupu totiž primárně nevypovídají o motivech jednajících či o jejich povinnostech, ale charakterizují důsledky, k nimž v rámci řetězce kauzálních souvislostí jednání směřuje
Žádné komentáře:
Okomentovat