Proč Kant odmítá jakýkoliv vztah k objektivnímu dobru?

Proč Kant odmítá jakýkoliv vztah k objektivnímu dobru?

Východiskem Kantovy etiky je povinnost, běžné vědomí povinnosti. Kant odtud odvozuje, čím se má vůle řídit (co ji má určovat neboli motivovat): Mravní povinnost musí platit pro všechny lidi stejně, tedy mravní zásady musí být obecně platné a nutné. Proto praktické principy, které předpokládají objekt (materii) žádosti, nemohou tvořit praktické zákony. Jde-li totiž o nějaký předmět žádání, pak určujícím motivem vůle je libost nebo nelibost, které předmět dává.

Ale o žádném předmětu nelze předem (a priori) vědět, zda bude spojen se slastí nebo strastí nebo bude indiferentní, to lze poznat jen empiricky. Empirické poznání však není obecné a nutné. Proto princip založený na subjektivním poznání libosti nebo nelibosti může být pouze maximou jednání (která platí subjektivně), nikoli zákonem (který platí obecně).

Všechny materiální principy (obsahové, mající vztah k nějakému předmětu) patří jako takové pod princip sebelásky neboli vlastní blaženosti.