David Hume 4. část
Lze odpovědět, že incest není pokládán za mravně špatný, když ho konají zvířata, protože nemají rozum, který je schopen poznat jeho špatnost, kdežto lidé to mohou. Tato odpověď je podle Huma zjevně nepoužitelná. Protože dříve než rozum může poznat špatnost, špatnost tam musí být, aby mohla být poznána. Nedostatek rozumové schopnosti může bránit zvířatům v poznání povinností a závazků, ale nemůže zabránit povinnostem, aby existovaly, „neboť musí dříve existovat, aby mohly být poznány. Rozum je musí nalézat, nikdy je nemůže produkovat. Tento argument zaslouží, abychom ho uvážili, protože je podle mého názoru (říká Hume) zcela rozhodující.“
Jestliže činíme mravní rozlišení a jestliže tato rozlišení nevyplývají z rozumu, musí vyplývat či být založeny na cítění. „Mravnost je přesně vzato cítěna, nesoudí se o ní.“ Ctnost vyvolává „příjemnou“ impresi, neřest „nepříjemnou“ impresi. „Čin či cit nebo charakter je ctnostný nebo neřestný – proč? Protože pohled na ně vyvolává potěšení/libost nebo nelibost zvláštního druhu.“
Hume zdůrazňuje, že libost vyvolaná ctností a nelibost vyvolaná neřestí jsou zvláštního druhu. Termín „libost, potěšení“ označuje mnoho různých typů pocitů.
„Dobrá hudební skladba a láhev dobrého vína také vyvolávají potěšení; a nadto: Jejich dob-rost je určována pouze libostí. Ale říkáme proto, že víno je libozvučné a že hudba má dobrou chuť?... A každý cit potěšení nebo nelibosti, který vychází z charakterů a činů, není tohoto zvláštního druhu, který nás vede k chvále nebo odsouzení..
Morální cit je cit schvalování nebo nesouhlasu ve vztahu k činům nebo kvalitám nebo charak-terům. A je nezaujatý. Jedině když charakter uvažujeme obecně, bez vztahu k našemu zvlášt-nímu zájmu, vyvolává takový cit nebo pocit, který je nazýván mravně dobrým nebo špat-ným.“
Hume tedy definuje ctnost takto: „Jakákoli duševní činnost nebo kvalita, která dává pozoro-vateli příjemný pocit schvalování.“
Žádné komentáře:
Okomentovat