Filosofické pozadí etického relativismu 2.
V základech (postmoderního) etického relativismu je řada zásadních a závažných filosofických pozic. Jde hlavně o dvojí rovinu:
(a) Na rovině noetické, tj. hodnoty poznání. Zde jde o jistotu, pravdivost, objektivitu poznání. Zatímco klasický realismu hájí jistotu i objektivitu poznání, v kontextu novověké filosofie konstatujeme velmi zásadní skepticismus. Z toho plyne, že v poznání etické skutečnosti nelze dosáhnout jistoty. Nic nelze nezvratně dokázat. Mravní zákon je zrelativizován v tom smyslu, že nemůže být kladen s jistotou jako pravdivý, nelze klást jedno pojetí nad druhé.
(b) Na rovině ontologické, tj. na rovině bytí. Mravní zákony mohou být objektivní a všeobecné jedině tehdy, když ve skutečnosti existuje něco, co je všem lidem společné a existuje nezávisle na našem poznání, nějaká konstantní ontologická struktura. Podle realistické filosofie je takovou skutečností všem lidem společná lidská přirozenost, která se ve své esenci nemění. Novověké filosofie však často chápou skutečnost jako zásadně měnlivou a nahodilou. Proto odmítají i „přirozenost“ jako konstantu skutečnosti. To také znamená relativizaci mravního zákona.
Žádné komentáře:
Okomentovat