Poznámky k Humově teorii

Poznámky k Humově teorii:

Je smysluplné se ptát, co způsobuje pocit, který je vyjádřen v mravním soudu, i když tento soud není konstatováním, že některý skutek nebo kvalita či charakter způsobují ten pocit. Soud sice vyjadřuje pocit a nevypovídá o příčině pocitu – ale my o tom můžeme vypovídat, i když tato konstatování budou empirické spíše než mravní pozice.

Pokud jde o poslední cíle lidského jednání, není možné o nich podat racionální vysvětlení, jestliže racionálním vysvětlením myslíme. vysvětlení v termínech vyšších neb vzdálenějších principů: Proč cvičíte? Chci si uchovat zdraví. Proč to chcete? Nemoc je bolestivá. Proč ne-máte rád bolest? Odpověď není. Je to poslední cíl a nevztahuje se nikdy k nějakému objektu. Podobně je-li odpověď dána v termínech libosti, je zbytečné ptát se dále, proč libost je žádoucí. Něco musí být žádoucí samo pro sebe, nelze postupovat do nekonečna.

Můžeme se ptát, proč ta nebo ona zvláštní linie činnosti způsobuje mravní satisfakcí, a proto se pokládá za ctnostnou. Hume zdůrazňuje důležitost užitečnosti, a po této stránce je před-chůdcem UTILITARISTŮ. Ale užitečnost není pro něho jediným zdrojem mravního schvalování. (Poznamenejme ještě, že Hume byl ve svém výkladu mravních soudů poután svou psychologií a svou teorií relací.)