Poznámky k nonkognitivistickým teoriím

Poznámky k nonkognitivistickým teoriím

Lze konstatovat, že nonkognitivistické teorie obsahují rozpor:
Na jedné straně tvrdí, že morální věty nejsou definitivní pravdivé propozice, že morální výro-ky nakonec spočívají na rozhodnutích. Na druhé straně předkládají tyto teze jako výroky, jež si kladou nárok na pravdivost.

Nonkognitivistické teorie na jedné straně říkají, že neexistují zdůvodnitelné mravní normy. Odpovídají na otázku: Existují definitivně pravdivé morální normy, existují zdůvodnitelné pokyny pro lidské jednání, které vypovídají, co je mravně správné nebo nesprávné? Nonko-gnitivistické teorie odpovídají záporně a tuto odpověď odůvodňují – opřeny o důvody popírají možnost zdůvodněných norem. – Ale tato odpověď implikuje normy jednání. Správně jedná ten, kdo se orientuje ne podle morálních soudů – podle nich se orientovat nemůže –, nýbrž např. podle citů (jestliže zastává zdůvodněný názor, že city jsou jediné orientační možnosti). Pro nonkognitivistu by byl jediný odpovědný způsob jednání orientovat se podle citů.

Kdo argumentuje pro nonkognitivistickou teorii, uznává tím rozum jako poslední instanci pro posouzení svého jednání – a to je kognitivistivká pozice