Kant - Poznámka k autonomii 1.

Kant

Poznámka k autonomii

Podle Kanta je praktický rozum neboli čistá rozumová vůle absolutně autonomní, tj. není podřízen jinému zákonu než zákonu, který si sám dává. Jinými slovy, důstojnost lidské osoby je taková, že osoba může poslouchat jen sama sebe. Kant nepochybně zaslouží veliké uznání pro to, že ve svém systému zdůraznil důstojnost lidské osoby, je však otázka, zda autonomie pojatá takto absolutně odpovídá skutečné povaze člověka.

Člověk jakožto osoba jistě je autonomní bytostí a má svou autonomii neustále rozvíjet. Ale je-li stvořenou bytostí, nemůže si jako mravní bytost činit nárok na absolutní autonomii. Získává svou autonomii postupně a vždy tak, že je podřízen zákonu někoho druhého, zákonu, který nezávisí na něm, ale na jeho přirozenosti a na Původci přirozenosti.

Ale tato heteronomii není svou povahou služebností, protože onen zákon stanovený někým jiným je zákon naší vlastní přirozenosti – žádá od nás, abychom jednali jako lidé neboli podle toho, čím bytostně jsme, a odpovídá touze naší vůle po dobru. Tato heteronomie se stává služebností teprve tehdy, když se naše vůle obrací ke zlu. Na druhé straně není tato heteronomie neslučitelná s autonomii, protože autonomie mravní bytosti se uskutečňuje interiorizací (přijímáním za své) zákona.