Etická teorie Immanuela Kanta

Etická teorie Immanuela Kanta

I. Kant žil 1724 – 1804. Jeho hlavní etická díla jsou Základy metafyziky mravů (1785), Kritika praktického rozumu (1788), Metafyzika mravů ve dvou dílech (1797).

Kant (zaprvé) odmítá empiristickou etiku, která zakládá mravnost jen a posteriori, na vztahu člověka k dobru jako předmětu smyslově založené zkušenosti. Kant takovou etiku označuje jako eudaimonismus a rozsáhle ji kritizuje.

Kant (zadruhé) sám se snaží založit mravnost a priori, pouze na tzv. kategorickém imperativu praktického rozumu, který je podle něho mravním zákonem autonomního sebeurčování vůle. Jeho etická teorie je typicky deontologická.