Etické teorie teleologické a deontologické
Teorie dentologické
Deontologické koncepce vycházejí z představy, že mravní závaznost jednání je dána o sobě, a nikoli ohledem na jakékoli cíle. (Řecké deon, -ontos znamená povinnost.) Mravní povaha kteréhokoli uskutečněného jednání (tj. to, zda je dobré, špatné či mravně indiferentní) tak není bezprostředně závislá na tom, k jakým důsledkům toto jednání vede, ale na ZPŮSOBU JEDNÁNÍ v nejširším slova smyslu.
To ovšem neznamená, že pro zvažování mravní povahy jednání nejsou relevantní úvahy o jeho důsledcích. Např. Kant, jehož pojetí etiky je považo-váno za vyhraněně deontologické, zdůrazňuje roli úvah, které jednání zkoumají z hlediska jeho důsledků. Podstatné však je, že tyto důsledky nelze nahlížet mimo pohnutky, představy či závazky jednajících subjektů.“ (Kolář – Svoboda str. 56 – 57)
Poznámka: vztah deontických a hodnotových soudů
Teleologické teorie jsou tedy charakterizovány slovem CÍL a DOBRO, deontologické teorie slovem POVINNOST.
O povinnosti ovšem mluví i teleologické teorie. A deontologické teorie mluví o mravním dobru a zlu. Jde o to, co je v dané teorii prvotní. Podle deontologických teorií zdůvodnění morálních hodnotových soudů předpokládá nejprve zdůvodnění morálních soudů deontolo-gických, tj. soudů povinnování. Podle teleologických teorie je na prvním místě zdůvodnění hodnotových soudů, z nich pak vyplývá zdůvodnění soudů povinností.
Žádné komentáře:
Okomentovat