Decisionismus
Podle emotivismu vyjadřují morální soudy postoje nebo city – a ty už nelze hodnotit. Podle decisionismu je poslední kritérium morálních soudů v rozhodnutích, a ta je možné v omezeném smyslu podrobit kritice.
Hlavním představitelem decisionismu je anglický filosof Richard Mervin Hare [ričd mévin her] (1919), autor teorie etického preskriptivismu, z něho decisionismus vychází.
Preskriptivismus je založen na myšlence – s níž jsme se setkali už u emotivismu – že výrazy jazyka morálky slouží primárně k vyjádření postojů ovlivňujících jednání. Tedy výchozím bodem Harova pojetí etiky je představa o skutečně praktickém charakteru mravních soudů. Ale tato praktická funkce morálních soudů je nestaví mimo oblast logických postupů.
Podle preskriptivismu jsou mravní soudy předpisy, preskripce. Soud “A je dobré” = Dělej A! Měl bys dělat A. mravní soudy mají preskriptivní význam.
Preskripce nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Preskriptivní a deskriptivní věty mají společné prvky. Srovnej: Zavřeš dveře. Zavři dveře. – U rozkazovacích vět lze rozlišit dvě složky: frastikon a neustikon. Frastikon je složka společná větě deskriptivní i rozkazovací; neustikon vyjadřuje postoj mluvčího.
Žádné komentáře:
Okomentovat