Kant - Poznámka k mravní motivaci 2.

Kant - Poznámka k mravní motivaci 2.

Kant vylučuje lásku z mravní motivace proto, že požaduje v mravním jednání naprostou nezištnost. Láska je podle něho svou povahou heteronomní a obrácená jen k sobě, je to sebeláska. Tu je nutno z mravnosti vyloučit. Tradiční křesťanská mravnost zná nezištnost neboli čistou lásku jiné povahy. Člověk jí dosahuje postupně. Tato nezištnost sleduje cesty naší přirozené touhy po štěstí, ale podřizuje tuto touhu lásce k absolutnímu poslednímu Cíli, který milujeme více než sebe.

Začíná tím, že této lásce podřizuje úsilí o vrcholné štěstí, které chceme ještě pro lásku k sobě samým (i když prvotně pro lásku k Bohu), a vrcholí v tak plné lásce k poslednímu Cíli, že vrcholné štěstí chceme sice pro sebe, ale jen z lásky k tomuto Cíli a že v lásce k tomuto Cíli zapomínáme (aniž od ní můžeme upustit) na úsilí o vrcholné štěstí, protože ho chceme pro sebe pouze z lásky k Bohu. Křesťanství tedy přesahuje veškerý eudaimonismus tím, že neodmítá přirozenou touhu po štěstí a nevylučuje ji z oblasti mravnosti, ale zaměřuje ji k něčemu lepšímu, co můžeme milovat více než vlastní štěstí.