1. počet obyvatel města (rozhodující faktor),
2. celková životní a kulturní úroveň obyvatel,
3. mentalita obyvatel v přístupu k užívání rychlodrah,
4. rozvoj individuální automobilové dopravy,
5. výše jízdného,
6. rozsah a uspořádání sítě rychlodrah,
7. koncepce města a městských komunikací,
8. charakter města,
9. ostatní druhy dopravních prostředků apod.
5.1 Mezníky historického vývoje
V roce 1863 byla dána do provozu první podzemní dráha na světě – Metropolitan-Line v Londýně. Jednalo se o spojení dvou hlavových nádraží vozidly parní trakce, které si i přes problémy při jízdě v tunelech získalo velkou oblibu.
Jako základ německých příměstských rychlodrah S–Bahn se uvádí v roce 1866 otevřená hamburská „spojovací“ dráha do Altony a v roce 1872 pak okružní dráha v Berlíně. V New Yorku byla v roce 1867 zprovozněna parní nadzemní dráha a ve Philadephii, jak již bylo uvedeno v předchozím textu, jednokolejnicová nadzemní dráha (1876). Roku 1881 byla vybudována v Lichterfeldu první veřejná elektrická dráha na bázi dnešních tramvají.
Žádné komentáře:
Okomentovat