Podpovrchové části tras se budují zejména v ražených tunelech nebo v otevřeném hloubeném prostoru. Povrchové části tras se zřizují na vlastním tělese, vytvořeném zemními nebo umělými stavbami. Tratě jsou dvoukolejné ve společném tunelu nebo každá kolej je vedena v samostatném tunelu. Kapacita tratí metra je závislá na délce soupravy jednotky, intenzitě provozu a rychlosti jízdy. Interval se pohybuje obvykle okolo 5-ti minut, ve špičce může klesnout i pod 2 minuty. Propustnost jednoho dopravního směru se udává v rozmezí 25-50 tisíc cestujících za hodinu (tarif je jednotný pro celou síť metra nebo pásmový, popřípadě odstupňovaný).
Mezi výhody podzemní dráhy patří vysoká přepravní výkonnost, vysoká cestovní rychlost, úplná nezávislost provozu na ostatních druzích dopravy, automatizovaný provoz. Naopak mezi nevýhody lze uvést relativně dlouhou celkovou dobu přepravy na kratší vzdálenosti, vyšší časové ztráty během nástupu nebo výstupu, vyšší vzdálenost mezi místy zastavení (stanice a zastávky).
Pozn.: Přestupní stanice mezi podzemní dráhou a železnicí může být dvojího druhu:
1. Povrchová – z pohledu železniční dopravy se jedná o zastávku na dvojkolejné trati s bočními nástupišti, přičemž ke vnějším hranám nástupišť jsou na povrch rovnoběžně s železničními kolejemi vyvedeny obě koleje podzemní dráhy (každá k jednomu nástupišti),
2. Mimoúrovňová – používá se zejména u železničních stanic s kolejovým rozvětvením, kdy pod kolejištěm železniční stanice jsou vedeny (rovnoběžně s kolejemi žst.) koleje podzemní dráhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat