Nejlepším řešením je ovšem jasné oddělení ostatní dopravy od chodců a vytváření ucelených pěších zón ve městech s dobrým napojením na prostředky veřejné dopravy. Nesmí se to však realizovat za cenu opatření, která chodce systematicky nutí používat podchody a náročně obcházet křižovatky, protože tak nejsou vytvářeny předpoklady k plynulé chůzi (taková řešení je třeba považovat za druhořadá). V některých případech je proto třeba i upřednostnit úrovňové řešení přechodů pro chodce s jejich výraznou preferencí před silničním provozem.
„Každá jízda veřejnou dopravou začíná a končí zpravidla chůzí, nebo nějakým jiným dopravním prostředkem. Zlepšení kvality přístupových cest k nádražím, zastávkám a přestupových návaznosti mezi železnicí, autobusem, jízdním kolem nebo autem tak může přispět ke zvýšení počtu zákazníků veřejných dopravních prostředků. Finanční prostředky vkládané do zlepšování těchto návazností však mohou nakonec mít u různých opatření značně rozdílnou efektivnost“. (Citace: Lukšů, V. [13])
1.1.1 Zařízení používaná v pěší dopravě
V pěší dopravě se lze setkat se dvěma druhy přesunů: horizontálními a vertikálními. Pro horizontální přesuny slouží tato zařízení: podchody, nadchody, chodby, nástupiště, chodníky, pohyblivé chodníky apod.; pro vertikální přesuny potom schodiště, rampy, eskalátory, výtahy, páternostery atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat