Devět desetin všech cest se uskutečňují do vzdálenosti 20 km (cesty za nákupy, do zaměstnání, na obchodní jednání, na společenské události apod.). Z převážné většiny se jedná o cesty vedoucí nebo tranzitující přes město, což přináší znečišťování ovzduší, kongesce apod. Elektromobily a solární automobily z pohledu bezpečnosti, rychlosti a komfortu nemohou „klasickým“ automobilům konkurovat – jiná je ale situace u hladiny hluku při jejich provozu (jsou podstatně tišší), neprodukují rovněž při provozu žádné zplodiny a spotřebují minimum energie pro svůj pohyb (na 100 km odpovídá asi spotřebě energie, odpovídající jednomu litru benzínu).
Elektromobily se rozdělují do dvou skupin:
A) Elektromobily s lehkou konstrukcí - vyrábějí se přímo v malých sériích a nabízejí se k prodeji. Neobsahují takové vybavení po motoristické stránce jako „klasické“ automobily, jejich hmotnost se proto pohybuje v rozpětí 400 až 700 kg, což je jejich velkou předností. Nabízejí obvykle místo maximálně dvěma osobám a jejich příručním zavazadlům. Dosah těchto vozidel s lehkou konstrukcí je v rozpětí 50-ti a sta kilometrů s rychlostí jízdy 70-100 km/h.
B) Elektromobily se běžnou konstrukcí - tato vozidla jsou vyráběna podobně jako ve větších sériích vyráběné automobily s naftovým nebo benzínovým motorem, ten je zde nahrazen elektromotorem. Pro tento druh elektromobilů je „k dispozici“ bezpečnost provozu, obvyklý komfort, obvyklý vzhled vozidla a obvyklá nabídka míst a prostoru jako u standardních automobilů. Tato vozidla spotřebují mezi dvěma a čtyřmi „přepočtenými“ litry benzínu na 100 km, tedy podstatně více, než vozidla s lehkou konstrukcí. Mohou dosáhnout rychlosti opět mezi 70-100 km/h a dojezdu 100 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat