- Vypočte se jako součet : Výdajů domácnosti na spotřebu.
Výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb.
Hrubých domácích investic.
Čistého exportu, který představuje rozdíl mezi exportem a importem.
2) Je tvořen sumou všech finálních výrobků a služeb vyrobených za kalendářní rok výrobními činiteli ve vlastnictví občanů danné země nejen doma, ale i v zahraničí.
3) Odečteme-li od hrubého domácího produktu opotřebení ( amortizaci ), získáme čistý domácí produkt.
Výkonnost ekonomiky můžeme zjišťovat produktovou metodou, která sečítá hodnotu všech finančních statků a služeb prodávaných firmami domácnostem, nebo důchodovou metodou, kde sečítáme všechny důchody vyplácené firmami domácnostem.
- Produktová metoda :
- HDP : Je vyjádřen jako hodnota všech statků a služeb, které firmy prodaly za určité období domácnostem.Hlavní složky tvoří HDP.HDP = A + B + C + D
1) Osobní výdaje na spotřebu :
Statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby.
2) Hrubé soukromé domácí investice :
Fixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby.
3) Vládní výdaje na nákup statků a služeb.
4) Saldo obchodní bilance ( čisté vývozy ) :
Hodnota vývozu a dovozu.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Zobrazují se příspěvky se štítkemmetoda. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmetoda. Zobrazit všechny příspěvky
Struktura cen
1) Náklady na pořízení
2) Cena zpracování
3) Náklady na oběh
4) Daně
5) Zisky
6) Clo
- Liberalizace cen :
1) Ceny se vytvářejí na volném trhu ve vztahu mezi vyrábějícími a odběrateli, mezi nabízejícími a poptávajícími se.
2) Stát nestanovuje pevné ceny.
3) Avšak do jisté míry reguluje.
- Cenové strategie :
Je dlouhodobé komplexní a perspektivní zvažování využití ceny jako nástroje nástroje ekonomického rozhodování.
- Metody stanovení cen :
1) Nákladové metody
2) Konkurenční metody ( vycházející ze situace trhu
3) Psychologické metody
2) Cena zpracování
3) Náklady na oběh
4) Daně
5) Zisky
6) Clo
- Liberalizace cen :
1) Ceny se vytvářejí na volném trhu ve vztahu mezi vyrábějícími a odběrateli, mezi nabízejícími a poptávajícími se.
2) Stát nestanovuje pevné ceny.
3) Avšak do jisté míry reguluje.
- Cenové strategie :
Je dlouhodobé komplexní a perspektivní zvažování využití ceny jako nástroje nástroje ekonomického rozhodování.
- Metody stanovení cen :
1) Nákladové metody
2) Konkurenční metody ( vycházející ze situace trhu
3) Psychologické metody
Metody odepisování :
Zvolená metoda určuje rozložení odpisů během doby jejich životnosti.Nejčastěji v závislosti na čase, méně se odepisuje v závislosti na výkonu stroje nebo zařízení.
1) Lineární :
Sazba pro celou dobu stejná, administrativně nenáročná metoda, s rovnoměrným zatížením nákladů, ne vždy vyjadřuje reálný způsob opotřebení, může způsobovat zastarávání techniky.
2) Degresivní :
Zpočátku vyšší, pak sazba klesá, to znamená pro podnik rychlejší akumulaci vnitřních finančních zdrojů na začátku fungování majetku, což umožňuje rychlejší obnovu techniky.Tento způsob vychází z použití různých metod, např. metody klesající bilance, což jen odpisování ze zůstatkové ceny.
Nevýhoda : Nedochází k odepsání celé hodnoty ( vstupní ceny ) - aby tato zůstatková cena byla co nejmenší, volí se dvojnásobná odpisová sazba ( dvojitá degrese ).Vhodnější je používat metodu kumulativního souhrnu čísel ( digitální odpisy ), která umožňuje odpis celé hodnoty a roční odpisy při ní klesají rovnoměrně o stejné absolutní částky.
3) Progresivní : Výše ročních odpisů v čase roste.
4) Nerovnoměrné : Kombinace předchozích.
1) Lineární :
Sazba pro celou dobu stejná, administrativně nenáročná metoda, s rovnoměrným zatížením nákladů, ne vždy vyjadřuje reálný způsob opotřebení, může způsobovat zastarávání techniky.
2) Degresivní :
Zpočátku vyšší, pak sazba klesá, to znamená pro podnik rychlejší akumulaci vnitřních finančních zdrojů na začátku fungování majetku, což umožňuje rychlejší obnovu techniky.Tento způsob vychází z použití různých metod, např. metody klesající bilance, což jen odpisování ze zůstatkové ceny.
Nevýhoda : Nedochází k odepsání celé hodnoty ( vstupní ceny ) - aby tato zůstatková cena byla co nejmenší, volí se dvojnásobná odpisová sazba ( dvojitá degrese ).Vhodnější je používat metodu kumulativního souhrnu čísel ( digitální odpisy ), která umožňuje odpis celé hodnoty a roční odpisy při ní klesají rovnoměrně o stejné absolutní částky.
3) Progresivní : Výše ročních odpisů v čase roste.
4) Nerovnoměrné : Kombinace předchozích.
Metody stanovení ceny :
1) Nákladově orientovaná metoda :Sestaví se cenová kalkulace.Pokud se podaří snížit náklady na 1 kus, může snížit prodejní cenu ( konkurenční výhoda ), nebo při zachování ceny se zvýší zisk.
2) Nevýhody : Neodráží skutečnou situaci na trhu.Může se vyskytnout neprodejnost.Je těžké odhadnout, jaké množství výrobků by se mělo vyrobit.
- Metoda orientovaná na konkurenci :
1) Podnik stanoví cenu : A) Vyšší nebo nižší než konkurence
B) Stejnou jako konkurence ( časté )
2) Výhody : Jednoduchost
3) Nevýhody : Tvorba ceny nepřihlíží na skutečné náklady, nemusí vždy přinést zisk.
- Smluvní cena :
1) Kupující a prodávající se dohodnou o výši ceny ( př. aukce )
2) Pružný způsob stanovení ceny
3) Cena je zaměřená na maximální zisk
- Vymezení ceny :
1) Cenová tvorba : Tvorba ceny závisí na nákladech, cena musí být vyšší než náklady, závisí i na schopnosti zákazníků a na konkurenčních cenách.
2) Cenová politika : Stanovení cen, určení metod tvorby, stanovení pravidel pro cenové změny.
3) Cenová kalkulace
2) Nevýhody : Neodráží skutečnou situaci na trhu.Může se vyskytnout neprodejnost.Je těžké odhadnout, jaké množství výrobků by se mělo vyrobit.
- Metoda orientovaná na konkurenci :
1) Podnik stanoví cenu : A) Vyšší nebo nižší než konkurence
B) Stejnou jako konkurence ( časté )
2) Výhody : Jednoduchost
3) Nevýhody : Tvorba ceny nepřihlíží na skutečné náklady, nemusí vždy přinést zisk.
- Smluvní cena :
1) Kupující a prodávající se dohodnou o výši ceny ( př. aukce )
2) Pružný způsob stanovení ceny
3) Cena je zaměřená na maximální zisk
- Vymezení ceny :
1) Cenová tvorba : Tvorba ceny závisí na nákladech, cena musí být vyšší než náklady, závisí i na schopnosti zákazníků a na konkurenčních cenách.
2) Cenová politika : Stanovení cen, určení metod tvorby, stanovení pravidel pro cenové změny.
3) Cenová kalkulace
Průzkum trhu je založen na projektu :
1) Vymezení cíle průzkumu trhu
2) Stanovení cílových zákazníků
3) Volba vhodných metod a technik průzkumu trhu
4) Organizační zajištění průzkumu trhu
5) Finanční zajištění průzkumu trhu
6) Očekávaný efekt
- Metody průzkumu trhu :
1) Pozorování
2) Využití informací z vnitřního zpravodajství
3) Studium zpráv a informací
4) ankety
5) Dotazníky
Výsledek průzkumu trhu je Marketingová studie.
- Analýza životního cyklu výrobku :
Každý výrobek prochází stadiem zavádění, růstu, zralosti, nasycení a ústupu.Analýza životnosti výrobku na trhu slouží k modelování typických tržních situací, tím se získávají podklady pro strategické rozhodnutí pro jednotlivé tržně výrobkové situace.
2) Stanovení cílových zákazníků
3) Volba vhodných metod a technik průzkumu trhu
4) Organizační zajištění průzkumu trhu
5) Finanční zajištění průzkumu trhu
6) Očekávaný efekt
- Metody průzkumu trhu :
1) Pozorování
2) Využití informací z vnitřního zpravodajství
3) Studium zpráv a informací
4) ankety
5) Dotazníky
Výsledek průzkumu trhu je Marketingová studie.
- Analýza životního cyklu výrobku :
Každý výrobek prochází stadiem zavádění, růstu, zralosti, nasycení a ústupu.Analýza životnosti výrobku na trhu slouží k modelování typických tržních situací, tím se získávají podklady pro strategické rozhodnutí pro jednotlivé tržně výrobkové situace.
Gradualistická metoda
Recese vyvolaná touto metodou je mírnější, tím je i nižší míra nezaměstnanosti, recese však trvá déle.
Srovnáme-li dobu trvání přizpůsobovacího období u metody cold turkey a u gradualistické metody, pak je patrné, že délka závisí na rychlosti přizpůsobení očekávané inflace její očekávané hodnotě v bodě dlouhodobé rovnováhy. Jestliže se očekávaná inflace formuje adaptivně, resp. staticky (j = 1), potom přizpůsobení očekávané inflace na základě skutečného vývoje inflace je relativně rychlé.
Dobu trvání přizpůsobovacího procesu ovlivňuje i sklon křivky SP, tj. koeficient g. Čím větší je koeficient g, tj. čím rapidnější je pokles míry inflace při poklesu míry růstu agregátní poptávky, tím kratší je přizpůsobovací období.
Srovnání metody cold turkey a gradualistiké metody
Kriteriem volby typu antiinflační politiky pro dosažení cíle dezinflace je otázka, jak se bude formovat očekávaná inflace. U gradualistické metody dezinflace nemusí veřejnost uvěřit, že tato politika přinese výraznější snížení míry inflace, když v prvních létech její aplikace je snížení míry skutečné inflace velmi malé a nemusí být tedy pro hospodářské subjekty přesvědčivé natolik, aby snížily míru očekávané inflace. Politika cold turkey by tak měla větší kredibilitu než politika gradualistická.
Srovnání metody cold turkey a gradualistiké metody
Náklady dezinflace se vyjadřují kumulativními ztrátami v obdobích, kdy v důsledku léčby inflace ekonomika operuje pod potenciálním produktem, tj. nad přirozenou mírou nezaměstnanosti.
Měřítkem nákladů inflace při použití jednotlivých politik dezinflace je koeficient obětování, jež vyjadřuje poměr kumulativních ztrát produkce, kdy ekonomika operuje pod potenciálem k procentům snížení inflace.
Metody léčení nabídkové inflace
Léčba nabídkové inflace spočívá v tom, že zeslabujeme, resp. odstraňujeme příčiny nepříznivých nabídkových šoků a vláda usiluje o formování a uvádění v život pozitivních nabídkových šoků.
Důchodové politiky a léčení inflace
Důchodové politiky zahrnují kontrolu mezd a cen, a to buď metodou vládního nařízení (zmrazení mezd a cen) nebo metodou, kdy vláda přesvědčuje představitele zaměstnanců a zaměstnavatele (případně je může i zainteresovat např. snížením zdanění zisku), aby udrželi míru růstu mezd na určité přijatelné úrovni. Zmrazení mezd a cen vyřazuje v tržní ekonomice klíčový mechanismus alokace zdrojů: změny relativních cen jsou klíčovým mechanismem efektivní alokace zdrojů.
Není-li kontrola cen a mezd doprovázena snížením míry růstu agregátní poptávky a nebo dokonce dojde ke zvýšení míry růstu agregátní poptávky, efekt kontroly cen a mezd je tímto aktem částečně či úplně paralyzován.
Hlavní složky obou metod:
Produktová metoda
Důchodová metoda
Spotřeba (C)
Mzdy a platy (w)
HDI (I)
Renty (R)
Vláda (G)
± Úroky (Int)
± Čisté vývozy (X)
Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)
HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT
HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).
Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali à daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP
Důchodová metoda
Spotřeba (C)
Mzdy a platy (w)
HDI (I)
Renty (R)
Vláda (G)
± Úroky (Int)
± Čisté vývozy (X)
Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)
HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT
HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).
Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali à daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP
Metody výpočtu HDP
1. výdajová metoda (Za kolik si koupili lidé?)
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)
Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.
Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).
Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)
Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.
Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).
Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).
Míry národního produktu
(v ekonomice, která nemá ani vládní či zahraniční sektor a nedochází v ní k žádným investicím, čili, která vyrábí pouze spotřební statky – pro uspokojování potřeb)
a) Metoda toku produktů
- Národní důchod nebo produkt lze spočítat jako součet ročního toku finálních (v poslední fázi je nakupují a užívají spotřebitelé) statků a služeb: (cena pomerančů x množství) plus…GNP je definován jako celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země. (V relativních cenách se odráží, jak spotřebitelé oceňují své poslední – mezní – jednotky spotřeby těchto statků Þ statky násobeny váhou).
b) Důchodová či nákladová metoda
- Náklady spojené s podnikáním (mzdy vyplácené práci, renty placené půdě, zisky placené kapitálu…), které jsou zároveň výdělky, jež domácnosti dostávají od firem. GNP je pak vyjádření souhrnu výdělků i výrobních faktorů (mezd, úroků, rent a zisků), které jsou náklady při výrobě finálních produktů společnosti.
- Výsledky obou metod jsou naprosto stejné, protože zisk je definován jako reziduální náklad.
NÁKUPY SPOTŘEBNÍCH STATKů ($)
FINÁLNÍ SaS (chleba, auta…)
DOMÁCNOSTI
FIRMY
PRODUKTIVNÍ SLUŽBY (práce, kapitál…)
MZDY, RENTY, ZISKY… ($)
a) Metoda toku produktů
- Národní důchod nebo produkt lze spočítat jako součet ročního toku finálních (v poslední fázi je nakupují a užívají spotřebitelé) statků a služeb: (cena pomerančů x množství) plus…GNP je definován jako celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země. (V relativních cenách se odráží, jak spotřebitelé oceňují své poslední – mezní – jednotky spotřeby těchto statků Þ statky násobeny váhou).
b) Důchodová či nákladová metoda
- Náklady spojené s podnikáním (mzdy vyplácené práci, renty placené půdě, zisky placené kapitálu…), které jsou zároveň výdělky, jež domácnosti dostávají od firem. GNP je pak vyjádření souhrnu výdělků i výrobních faktorů (mezd, úroků, rent a zisků), které jsou náklady při výrobě finálních produktů společnosti.
- Výsledky obou metod jsou naprosto stejné, protože zisk je definován jako reziduální náklad.
NÁKUPY SPOTŘEBNÍCH STATKů ($)
FINÁLNÍ SaS (chleba, auta…)
DOMÁCNOSTI
FIRMY
PRODUKTIVNÍ SLUŽBY (práce, kapitál…)
MZDY, RENTY, ZISKY… ($)
a) Metoda čisté současné hodnoty investic
- je-li kladná, vyjadřuje čistý přínos investic
- základní hodnota je 0
ČSHI = SHP – K K … kapitálové výdaje
Index ČSHI
- základní hodnota je 1, jedná se o relativní ukazatel
Index ČSHI =
b) metoda vnitřního výnosového procenta
- spočívá v nalezení diskontní sazby (i), při které SHP = K nebo SHP – K = 0; čili ČSHI = 0
- při výpočtu i postupujeme metodou pokusů (snižujeme rozdíl levé a pravé strany, až se rovnají nebo je jejich rozdíl nula)
Postup:
- zvolíme nižší i, při které ČSHI+ je kladná
- dále zvolíme vyšší i, při které ČSHI- je záporná
- dopočet VVP provedeme lineární interpolací
10 % 0 9 %
- počítáme pokusem, protože jsou vztahy nelineární
- VVP je velice oblíbeným ukazatelem
- když bude investice financovaná z VLK, pak VVP má být vyšší než požadovaná výnosnost VLK
- když bude investice financovaná z CK, pak VVP má být vyšší než úroková míra úvěru
Obě metody VVP i ČSHI vycházejí ze stejného principu. Rozdíl je, že ČSHI počítáme s danou i a u VVP vycházíme z předpokladu ČSHI = 0 a i hledáme.
Hodnocení investičních variant
- když existuje pouze jedna možnost investování kapitálu, tak se rozhodujeme, zda zamítnout nebo přijmout
- když existuje více možností investování kapitálu, pak mohou nastat dvě situace
o kapitál stačí pouze na jednu akci, která je z nabízených variant nejvýhodnější
o kapitál stačí na více akcí, a proto musíme stanovit pořadí výhodnost
- základní hodnota je 0
ČSHI = SHP – K K … kapitálové výdaje
Index ČSHI
- základní hodnota je 1, jedná se o relativní ukazatel
Index ČSHI =
b) metoda vnitřního výnosového procenta
- spočívá v nalezení diskontní sazby (i), při které SHP = K nebo SHP – K = 0; čili ČSHI = 0
- při výpočtu i postupujeme metodou pokusů (snižujeme rozdíl levé a pravé strany, až se rovnají nebo je jejich rozdíl nula)
Postup:
- zvolíme nižší i, při které ČSHI+ je kladná
- dále zvolíme vyšší i, při které ČSHI- je záporná
- dopočet VVP provedeme lineární interpolací
10 % 0 9 %
- počítáme pokusem, protože jsou vztahy nelineární
- VVP je velice oblíbeným ukazatelem
- když bude investice financovaná z VLK, pak VVP má být vyšší než požadovaná výnosnost VLK
- když bude investice financovaná z CK, pak VVP má být vyšší než úroková míra úvěru
Obě metody VVP i ČSHI vycházejí ze stejného principu. Rozdíl je, že ČSHI počítáme s danou i a u VVP vycházíme z předpokladu ČSHI = 0 a i hledáme.
Hodnocení investičních variant
- když existuje pouze jedna možnost investování kapitálu, tak se rozhodujeme, zda zamítnout nebo přijmout
- když existuje více možností investování kapitálu, pak mohou nastat dvě situace
o kapitál stačí pouze na jednu akci, která je z nabízených variant nejvýhodnější
o kapitál stačí na více akcí, a proto musíme stanovit pořadí výhodnost
8.2. Metody hodnocení investic
a) metoda výnosnosti investic (rentabilita)
- statický ukazatel, který neuvažuje s rozložením čistého zisku v čase
- vypočítáme ji ze vzorce (f čistý roční zisk/K)
b) metoda doby návratnosti, splatnosti
- počet let, za které se kapitálový výdaj splatí očekávanými příjmy z investic
1. pokud očekávané příjmy jsou v každém roce stejné:
(K – jednorázové náklady na investici)
Ds = --------------------------------------
(roční částka očekávaných příjmů)
2. pokud očekávané příjmy jsou v jednotlivých letech různé:
- zjistíme postupným načítáním předpokládaných ročních příjmů tak dlouho, až se částka rovná kapitálovým výdajům
Vylepšení
zahrnutím faktoru času je výpočet, kdy se pracuje s diskontovanými hodnotami očekávaných příjmů
- stanovíme nejprve současnou hodnotu
- kumulujeme až se åSHP = výnosům z kapitálu
- doba splatnosti by měla být, co nejnižší a < než doba splácení investice
- statický ukazatel, který neuvažuje s rozložením čistého zisku v čase
- vypočítáme ji ze vzorce (f čistý roční zisk/K)
b) metoda doby návratnosti, splatnosti
- počet let, za které se kapitálový výdaj splatí očekávanými příjmy z investic
1. pokud očekávané příjmy jsou v každém roce stejné:
(K – jednorázové náklady na investici)
Ds = --------------------------------------
(roční částka očekávaných příjmů)
2. pokud očekávané příjmy jsou v jednotlivých letech různé:
- zjistíme postupným načítáním předpokládaných ročních příjmů tak dlouho, až se částka rovná kapitálovým výdajům
Vylepšení
zahrnutím faktoru času je výpočet, kdy se pracuje s diskontovanými hodnotami očekávaných příjmů
- stanovíme nejprve současnou hodnotu
- kumulujeme až se åSHP = výnosům z kapitálu
- doba splatnosti by měla být, co nejnižší a < než doba splácení investice
Podle funkce složek zásob v zásobovacím procesu:
a) normy základní (NB, NP)
b) normy odvozené (max, min, bod objednávky)
c) specifické (technické, havarijní)
2 druhy metod
a) klasické – základním kritériem je minimalizace stavu zásob
b) optimalizační – základní hlediskem je minimalizace nákladů
Optimalizační metoda
- běžná a pojistná zásoba musí být v takové výši, která vyvolá nejnižší náklady na pořizování, skladování a udržování zásob, nákladů vyvolaných při nekrytí potřeby ve výrobě případně nákladů vzniklých při opožděném krytí
- dále je nutno brát v úvahu i změny v podmínkách dodávek při různých režimech dodržování zásob (slevy z ceny, přirážky, lhůty)
Výpočet velikosti dodávky
- optimální velikost vypočteme z Herris Wilsonova vzorce
Vývoj nákladů s ohledem na počet dodávek
U slev porovnáme přírůstek nákladů s cenou slevy.
Diferencovaný systém zásob
- metoda A, B, C
- na jedné straně je pracné a svým způsobem neúčelné řídit všechny druhy zásob stejnými metodami
- základním kritériem členění je jejich podíl na celkové spotřebě
Obecně platí:
A. 5-15 % druhů materiálu podíl 60-80 % na spotřebě
B. 15-25 % druhů materiálu podíl 15-25 % na spotřebě
C. 60-80 % druhů materiálu podíl 5-15 % na spotřebě
b) normy odvozené (max, min, bod objednávky)
c) specifické (technické, havarijní)
2 druhy metod
a) klasické – základním kritériem je minimalizace stavu zásob
b) optimalizační – základní hlediskem je minimalizace nákladů
Optimalizační metoda
- běžná a pojistná zásoba musí být v takové výši, která vyvolá nejnižší náklady na pořizování, skladování a udržování zásob, nákladů vyvolaných při nekrytí potřeby ve výrobě případně nákladů vzniklých při opožděném krytí
- dále je nutno brát v úvahu i změny v podmínkách dodávek při různých režimech dodržování zásob (slevy z ceny, přirážky, lhůty)
Výpočet velikosti dodávky
- optimální velikost vypočteme z Herris Wilsonova vzorce
Vývoj nákladů s ohledem na počet dodávek
U slev porovnáme přírůstek nákladů s cenou slevy.
Diferencovaný systém zásob
- metoda A, B, C
- na jedné straně je pracné a svým způsobem neúčelné řídit všechny druhy zásob stejnými metodami
- základním kritériem členění je jejich podíl na celkové spotřebě
Obecně platí:
A. 5-15 % druhů materiálu podíl 60-80 % na spotřebě
B. 15-25 % druhů materiálu podíl 15-25 % na spotřebě
C. 60-80 % druhů materiálu podíl 5-15 % na spotřebě
2. Výběr metody stanovení ceny
- metody lze rozdělit do 3 skupin podle převažující orientace
a) Nákladově orientovaná tvorba cen
- podnik, firma stanovuje cenu na úrovni nákladů, ke kterým připočítává ziskovou přirážku
- tuto metodu využívá značná část podniků
Důvody:
- náklady lze snáze a spolehlivěji zjistit než poptávku
- používá se v oborech s přibližně stejnými náklady (zde je omezená možnost cenové konkurence)
- existuje názor, že takto stanovené ceny jsou spravedli-vější, že výrobce „nevykořisťuje zákazníka
- spotřebitel snáze přistoupí na vyšší cenu, když je přesvědčen, že je vyvolána vyššími náklady
Základem pro ziskovou přirážku mohou být:
- úplné náklady (mzdové + materiálové + režie)
- mzdové a materiálové náklady
- zpracovací náklady (mzdy + režie)
Základ pro ziskovou přirážku (pro výpočet zisku) je pak různě vysoký, proto se používají různě vysoké ziskové přirážky, a to buď nejnižší u úplných nákladů a nejvyšší u zpracovacích nákladů.
Mezi nákladově orientované metody cen patří i přístup, kdy cena výrobku má zajistit požadované zúročení investovaného kapitálu.
a) Nákladově orientovaná tvorba cen
- podnik, firma stanovuje cenu na úrovni nákladů, ke kterým připočítává ziskovou přirážku
- tuto metodu využívá značná část podniků
Důvody:
- náklady lze snáze a spolehlivěji zjistit než poptávku
- používá se v oborech s přibližně stejnými náklady (zde je omezená možnost cenové konkurence)
- existuje názor, že takto stanovené ceny jsou spravedli-vější, že výrobce „nevykořisťuje zákazníka
- spotřebitel snáze přistoupí na vyšší cenu, když je přesvědčen, že je vyvolána vyššími náklady
Základem pro ziskovou přirážku mohou být:
- úplné náklady (mzdové + materiálové + režie)
- mzdové a materiálové náklady
- zpracovací náklady (mzdy + režie)
Základ pro ziskovou přirážku (pro výpočet zisku) je pak různě vysoký, proto se používají různě vysoké ziskové přirážky, a to buď nejnižší u úplných nákladů a nejvyšší u zpracovacích nákladů.
Mezi nákladově orientované metody cen patří i přístup, kdy cena výrobku má zajistit požadované zúročení investovaného kapitálu.
4.6. Cash flow
- rozdíl mezi ziskem a CF spočívá v tom, že existuje rozdíl mezi N a výdaji, V a příjmy
- koncepce CF je založena na příjmech a výdajích
zisk 1 2 å CF 1 2 å
V(T) 1000 0 1000 CF+(P) 700 300 1000
N 800 0 800 CF-(V) 700 0 700
zisk 200 0 200 CF 0 300 300
Zjišťování CF
- pro tuto činnost se vystavuje výkaz CF
o stav peněz (pokladna, ceniny, účet, na cestě)
o stav zásob
peněžní fondy
- pokud vyjdeme z rozvahy, tak zdrojem peněžních fondů je růst dluhů a snížení aktiv
- pokud jde o užití peněžních fondů, pak snížení dluhů a růst aktiv
1. Přímá metoda (JDU)
- spočívá ve sledování všech příjmů produkujících peněžní fondy a všech výdajů spotřebovávajících peněžní fondy (PR) – čistý CF
2. Nepřímá metoda (PDU)
- vyjdeme z čistého zisku ke kterému přičteme ty náklady, které pro podnik neznamenají vydání peněz, odečteme ty výnosy (tržby), které neznamenaly příjem peněz
Výkaz o CF
- CF se zjišťuje za provozní, finanční a investiční činnost
- v tržních podmínkách je CF důležitější při finančním rozhodování firem než kategorie zisku à vede totiž k jasnějším závěrům
- koncepce CF je založena na příjmech a výdajích
zisk 1 2 å CF 1 2 å
V(T) 1000 0 1000 CF+(P) 700 300 1000
N 800 0 800 CF-(V) 700 0 700
zisk 200 0 200 CF 0 300 300
Zjišťování CF
- pro tuto činnost se vystavuje výkaz CF
o stav peněz (pokladna, ceniny, účet, na cestě)
o stav zásob
peněžní fondy
- pokud vyjdeme z rozvahy, tak zdrojem peněžních fondů je růst dluhů a snížení aktiv
- pokud jde o užití peněžních fondů, pak snížení dluhů a růst aktiv
1. Přímá metoda (JDU)
- spočívá ve sledování všech příjmů produkujících peněžní fondy a všech výdajů spotřebovávajících peněžní fondy (PR) – čistý CF
2. Nepřímá metoda (PDU)
- vyjdeme z čistého zisku ke kterému přičteme ty náklady, které pro podnik neznamenají vydání peněz, odečteme ty výnosy (tržby), které neznamenaly příjem peněz
Výkaz o CF
- CF se zjišťuje za provozní, finanční a investiční činnost
- v tržních podmínkách je CF důležitější při finančním rozhodování firem než kategorie zisku à vede totiž k jasnějším závěrům
Sedm elementárních statistických metod (nástrojů):
1.) kontrolní záznamníky a záznamy
- jednoduché tabulky, v nichž sledujeme četnost jednotlivých výskytů jakosti (čárkovací metoda)
2.) diagramy
3.) histogramy
4.) Paretova analýza (80 : 20)
- měla by se provádět vícestupňově
- dle počtu neshody
- podle nákladů, které jsou vyvolané změnami
5.) diagram příčin a následků (Ishikawův neboli rybí kosti)
6.) regulační diagramy
- vychází ze Shewhartovy teorie
- ČSN ISO 8258 SHEWHARTOVY REGULAČNÍ DIAGRAMY (1994)
- Vychází z předpokladu, že znak jakosti má normální rozdělení pravděpodobnosti, jestliže působí pouze náhodné veličiny (příčiny)
- základem – regulační diagram
- vybíráme vzorky, které buď změříme nebo jinak zhodnotíme
- ze zjištěných hodnot vybíráme charakteristiku (průměr, modus, medián, rozpětí, směrodatná odchylka), tyto vypočtené hodnoty zaneseme do diagramu a propojíme čarou
- stanovíme regulační meze, které vymezují pásmo normální variability, které je způsobena náhodnými příčinami
- pokud bod padne mimo meze, pak ho přičítáme působení abnormální variability, vymezitelné (systematické) příčiny
7.) diagramy nekorelačních závislostí
- jednoduché tabulky, v nichž sledujeme četnost jednotlivých výskytů jakosti (čárkovací metoda)
2.) diagramy
3.) histogramy
4.) Paretova analýza (80 : 20)
- měla by se provádět vícestupňově
- dle počtu neshody
- podle nákladů, které jsou vyvolané změnami
5.) diagram příčin a následků (Ishikawův neboli rybí kosti)
6.) regulační diagramy
- vychází ze Shewhartovy teorie
- ČSN ISO 8258 SHEWHARTOVY REGULAČNÍ DIAGRAMY (1994)
- Vychází z předpokladu, že znak jakosti má normální rozdělení pravděpodobnosti, jestliže působí pouze náhodné veličiny (příčiny)
- základem – regulační diagram
- vybíráme vzorky, které buď změříme nebo jinak zhodnotíme
- ze zjištěných hodnot vybíráme charakteristiku (průměr, modus, medián, rozpětí, směrodatná odchylka), tyto vypočtené hodnoty zaneseme do diagramu a propojíme čarou
- stanovíme regulační meze, které vymezují pásmo normální variability, které je způsobena náhodnými příčinami
- pokud bod padne mimo meze, pak ho přičítáme působení abnormální variability, vymezitelné (systematické) příčiny
7.) diagramy nekorelačních závislostí
Metody rozhodování - pokračování
2. Krok
a) Kritéria rozhodování – ukazatele, které nám slouží pro hodnocení a výběr nejvhodnější alternativy (v číselné podobě; …). Volba kritérií závisí na zkušenostech rozhodovatele.
b) Stanovení váhy kritérií – stupnice, preferující pořadí (nevyžaduje znalost důsledků)
c) analýza – srovnávání vysokého nebo nízkého užitku od nějakého středu (vyžaduje znalost důsledku)
3. Krok
a) Tvorba alternativ – někdy je třeba uvažovat více alternativ
• Orientace v problému – čeho by se mělo řešením dosáhnout, jak dlouho bude trvat nová situace, než bude vyžadovat další změnu; jaké mohou vzniknout potíže; kdy je nejvýhodnější doba k zavedení řešení
• Vypracování alternativ – každá jednotka vypracovává svou alternativu
b) Hodnocení – tabulky (viz. cvičení myčka × mikrovlnka)
4. Krok
Implementace rozhodnutí
2.2. Ostatní metody rozhodování
1. Větvené rozhodování – využití síťových grafů
• jednoduché (ano × ne)
• složité (doplněné o informace)
2. Metoda scénářů
• používá fiktivních případů studií pro řešení problémů, které se mohou pravděpodobně vyskytnout
3. Pragmatické rozhodování
• pragmatický model podle Druckera: zobecňuje rozhodovací analýzu (4 – 8 kroků); formuluje doporučení, jak postupovat:
• rozhodnout, zda se jedná o problém opakovatelný (podle scénáře) nebo výjimečný
• stanovit odpovědnost za realizaci
• při plnění rozhodnutí ho měnit podle podmínek, které ovlivňují realizaci
a) Kritéria rozhodování – ukazatele, které nám slouží pro hodnocení a výběr nejvhodnější alternativy (v číselné podobě; …). Volba kritérií závisí na zkušenostech rozhodovatele.
b) Stanovení váhy kritérií – stupnice, preferující pořadí (nevyžaduje znalost důsledků)
c) analýza – srovnávání vysokého nebo nízkého užitku od nějakého středu (vyžaduje znalost důsledku)
3. Krok
a) Tvorba alternativ – někdy je třeba uvažovat více alternativ
• Orientace v problému – čeho by se mělo řešením dosáhnout, jak dlouho bude trvat nová situace, než bude vyžadovat další změnu; jaké mohou vzniknout potíže; kdy je nejvýhodnější doba k zavedení řešení
• Vypracování alternativ – každá jednotka vypracovává svou alternativu
b) Hodnocení – tabulky (viz. cvičení myčka × mikrovlnka)
4. Krok
Implementace rozhodnutí
2.2. Ostatní metody rozhodování
1. Větvené rozhodování – využití síťových grafů
• jednoduché (ano × ne)
• složité (doplněné o informace)
2. Metoda scénářů
• používá fiktivních případů studií pro řešení problémů, které se mohou pravděpodobně vyskytnout
3. Pragmatické rozhodování
• pragmatický model podle Druckera: zobecňuje rozhodovací analýzu (4 – 8 kroků); formuluje doporučení, jak postupovat:
• rozhodnout, zda se jedná o problém opakovatelný (podle scénáře) nebo výjimečný
• stanovit odpovědnost za realizaci
• při plnění rozhodnutí ho měnit podle podmínek, které ovlivňují realizaci
Metody rozhodování
2. Metody rozhodování
2.1. Rozhodovací analýza
– metodický postup, který se skládá ze 4 nebo více kroků, podle autorů
1. Krok
a) Vymezení problému – definování problému (rostoucí náklady, pokles tržeb, …). Nejdůležitější činnost: správné definování problému, organizační umístění problému, vlastnictví problému (kdo problém zavinil a kdo ho má řešit); rozsah problému (absolutně, relativně); časová perspektiva (od kdy existuje, vývoj, budoucnost)
b) Hledání příčin problému – doporučuje se kolektivní spolupráce
c) Vymezení dalších podstatných vztahů
d) Vymezení zdrojů nutných na řešení problému
e) Chyby při diagnóze problému -> individuálně, vedoucí pracovník nedokončí diagnózu
Proč týmové řešení:
1. Většina problémů se týká více než jednoho člověka
2. Většina problémů má více než jedno řešení
3. Rozhodnutí má dopad na více lidí
Brainstorming – skládá se z 5 kroků:
1. Vytvoření týmu a setkání týmu na schůzce – každý má navrhnout námět na řešení problému (organizovaně – jeden vedle druhého, neorganizovaně – každý řekne tolik námětů, kolik ho napadne). Schůzka trvá maximálně 25 minut, nikdo nesmí kritizovat jiné řešení a všechna řešení se zaznamenávají
2. Vedoucí týmu napíše problém na tabuli
3. Formulování námětů a zapisování na tabuli -> přestávka (po 20 minutách)
4. Nápady se nechávají „uležet“
5. Tým se zase sejde a hodnotí jednotlivé nápady
Šestislovný graf
Co je problém?
KDY-nastává?
JAK-poznáme, že už nastal?
KDE-nastává?
CO-jej způsobuje?
KDO-jej způsobuje?
PROČ-nastal nyní?
2.1. Rozhodovací analýza
– metodický postup, který se skládá ze 4 nebo více kroků, podle autorů
1. Krok
a) Vymezení problému – definování problému (rostoucí náklady, pokles tržeb, …). Nejdůležitější činnost: správné definování problému, organizační umístění problému, vlastnictví problému (kdo problém zavinil a kdo ho má řešit); rozsah problému (absolutně, relativně); časová perspektiva (od kdy existuje, vývoj, budoucnost)
b) Hledání příčin problému – doporučuje se kolektivní spolupráce
c) Vymezení dalších podstatných vztahů
d) Vymezení zdrojů nutných na řešení problému
e) Chyby při diagnóze problému -> individuálně, vedoucí pracovník nedokončí diagnózu
Proč týmové řešení:
1. Většina problémů se týká více než jednoho člověka
2. Většina problémů má více než jedno řešení
3. Rozhodnutí má dopad na více lidí
Brainstorming – skládá se z 5 kroků:
1. Vytvoření týmu a setkání týmu na schůzce – každý má navrhnout námět na řešení problému (organizovaně – jeden vedle druhého, neorganizovaně – každý řekne tolik námětů, kolik ho napadne). Schůzka trvá maximálně 25 minut, nikdo nesmí kritizovat jiné řešení a všechna řešení se zaznamenávají
2. Vedoucí týmu napíše problém na tabuli
3. Formulování námětů a zapisování na tabuli -> přestávka (po 20 minutách)
4. Nápady se nechávají „uležet“
5. Tým se zase sejde a hodnotí jednotlivé nápady
Šestislovný graf
Co je problém?
KDY-nastává?
JAK-poznáme, že už nastal?
KDE-nastává?
CO-jej způsobuje?
KDO-jej způsobuje?
PROČ-nastal nyní?
Metody rozhodování
Metody rozhodování
- kvalitu rozhodování ovlivňuje velký počet faktorů
- nejdůležitější metody jsou:
o k zvýšení kvality řešení rozhodovacích problémů v hospodářské praxi může přispět uplatnění racionálních postupů rozhodování
o dostatečné informační vybavení
o aplikace metod a modelů rozhodování
o nejvýznamnějším z těchto metod a modelů patří metody vícekriteriálního hodnocení, metody operační analýzy, rozhodovací matice, pravděpodobnostní a rozhodovací stromy, simulace metodou Monte Carlo, influenční diagramy a kognitivní mapy.operační analýza (kritická cesta, matematické programování)
o uspořádávání variant
2) Plánování
Základní pojmy
Plánování
o jsou uvědomělé činnosti zaměřené na určování cílů a prostředků, jak tyto cíle dosáhnout
o cílově orientovaný rozhodovací proces
o manažerská aktivita zaměřená na budoucí vývoj firmy, určující co a jak má být dosaženo; určení co se má stát, nikoliv reakce na to, co se stane; cílově orientovaný proces
o Plánovací proces
o musí stanovit cíle organizace
o musí stanovit přesnou posloupnost cílů a jak na sobě budou závislé
o dále musí stanovit kdo bude zodpovědný za jednotlivé cíle, varianty cílů, posloupnosti cílů a stanovení zdrojů (musí se udělat rozpočty a určit odpovědnost za rozpočty a do jaké míry
o Cíl
o konkrétní představa budoucího stavu
o konečný stav, ke kterému by měly všechny plánovací aktivity směřovat
o fixně stanovené cíle jsou cíle s nimiž nelze moc hýbat
o Plán
o poskytuje racionální cestu k dosažení stanovených cílů. Mezi nástroje specifikující omezení disponibilních zdrojů patří rozpočty
o Rozpočty
o představují ručení zdrojů, které budou uvolněny na jednotlivé aktivity naplňující úkoly plánu, zpravidla ve vazbě na očekávané výsledky
- kvalitu rozhodování ovlivňuje velký počet faktorů
- nejdůležitější metody jsou:
o k zvýšení kvality řešení rozhodovacích problémů v hospodářské praxi může přispět uplatnění racionálních postupů rozhodování
o dostatečné informační vybavení
o aplikace metod a modelů rozhodování
o nejvýznamnějším z těchto metod a modelů patří metody vícekriteriálního hodnocení, metody operační analýzy, rozhodovací matice, pravděpodobnostní a rozhodovací stromy, simulace metodou Monte Carlo, influenční diagramy a kognitivní mapy.operační analýza (kritická cesta, matematické programování)
o uspořádávání variant
2) Plánování
Základní pojmy
Plánování
o jsou uvědomělé činnosti zaměřené na určování cílů a prostředků, jak tyto cíle dosáhnout
o cílově orientovaný rozhodovací proces
o manažerská aktivita zaměřená na budoucí vývoj firmy, určující co a jak má být dosaženo; určení co se má stát, nikoliv reakce na to, co se stane; cílově orientovaný proces
o Plánovací proces
o musí stanovit cíle organizace
o musí stanovit přesnou posloupnost cílů a jak na sobě budou závislé
o dále musí stanovit kdo bude zodpovědný za jednotlivé cíle, varianty cílů, posloupnosti cílů a stanovení zdrojů (musí se udělat rozpočty a určit odpovědnost za rozpočty a do jaké míry
o Cíl
o konkrétní představa budoucího stavu
o konečný stav, ke kterému by měly všechny plánovací aktivity směřovat
o fixně stanovené cíle jsou cíle s nimiž nelze moc hýbat
o Plán
o poskytuje racionální cestu k dosažení stanovených cílů. Mezi nástroje specifikující omezení disponibilních zdrojů patří rozpočty
o Rozpočty
o představují ručení zdrojů, které budou uvolněny na jednotlivé aktivity naplňující úkoly plánu, zpravidla ve vazbě na očekávané výsledky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)