• je postojem/názorem/představou, že neexistuje Bůh (či bohové)
• zahrnuje i agnosticismus (nemožnost skutečného pravdivého poznání) a skepticismus (jistota poznání je pouze provizorní a lze ji zpochybnit) – ale agnosticismus a skepticismus jsou spíše postoje týkající se lidského poznání, kdežto ateismus je postojem, který se týká Boha
• ateismus je přítomný už v předsókratovské filosofii (sofisté Prodikos z Kea, Protágorás; Demokritos – atomismus) a v epikureismu.
• v dějinách filosofie ve středověku ateismus ve smyslu popírání existence Boha prakticky neexistuje. Uplatňuje se však v myšlenkách, které popírají existenci (křesťanského) Boha (např. panteismus). Mezi ateismem a herezí tak v hodnocení z pozice křesťanské věrouky (tj. z pozice Tomáše Akvinského) není podstatný rozdíl.
• Novověkem začíná postupně proces emancipace člověka, i když určitý prvek divinace (zbožštění) je přítomen už u Tomáše Akvinského, který samo stvoření prohlásil za hodnotné. Novověk pak obecně znamená změnu představy, kdy člověk je bezvýhradně podřízen Bohu, na představu, že sám je schopen svět poznávat, kultivovat, vytvářet věci apod.
• Sekularizace je důležitým rysem novověku, projevuje se však ne tak, že by se najednou objevily názory, že Bůh není, ale mění se představa Boha. Tj. např. od názoru, že Bůh stvořil svět a aktivně do něj zasahuje, se postupně přecházelo k představě, že Bůh existuje a stvořil svět, ale stvořil jej spolu s jeho dokonalými zákony a už do něj dále nezasahuje (Bůh jako hodinář). Od teismu (Bůh zasahuje do světa) se tak přešlo k deismu (díky zákonům nezasahuje).
• Ateismus jako skutečně pozitivní tvrzení Bůh neexistuje se objevuje až v 18. a 19. století.
• Kontext: osvícenství (nejvyšší autoritou v poznání a morálce je lidský rozum), racionalismus (pravda o světě je poznatelná rozumem), mechanicismus (člověk se podobá stroji), antiklerikalismus.
• Hlavní postavy: Abbé Jean Meslier, Julien Offray de La Mettrie. Bývá sem počítán i Voltaire (protože bojoval proti církvi a ta ho za ateistu označovala), ale Voltaire byl spíše deista.
• Osvícenství nakonec dospělo tak daleko, že lidský rozum považuje za největší, a tedy jedinou autoritu poznání světa. Už není prostoru pro Boha. V této souvislosti se pak objevují názory Nietzscheho, Feuerbacha, Marxe, Freuda, kteří všichni nějak přebírají myšlenku osvícenství (osvobození člověka z nějakého područí ke svobodnému přemýšlení a jednání), upravují ji ale posvém.
Žádné komentáře:
Okomentovat