K rozdělení řádu došlo kvůli odkazu sv. Františka – chudobě, nepřijímání privilegií, zdůrazňování poustevnictví či spíše působení ve městech a vzdělávání bratrů. Členové řádu se soustředí především nakazatelskou a misijní činnost. Patrony řádu jsou Panna Marie, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský,sv. Bonaventura, sv. František ze Solana.
Základ františkánské řehole vychází ze společného života a chudoby. Františkáni se snažili žít jako apoštolové s možností přebývání v klášterech. Františkova řehole byla zaměřena na život podle evangelia a chudobu jak mnichů, tak i klášterů. V letech 1317-1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněnější verze řehole a povolil společné vlastnictví.
Jedním ze základních prvků františkánské spirituality je fraternita (bratrství), která je podle sv. Františka z Assisi všude tam, kde jsou bratři shromážděni kolem Ježíše. Řád má svoji sekulární (světskou) větev, označovanou jako terciáři.
Sv. František se zasloužil o uznání svého způsobu života u papeže Inocence III. v roce 1209. V roce 1223 byla vytvořena a schválena oficiální řehole papežem Honoriem III.
Hlavním faktorem rozdělení řádu byla právě řehole sv. Františka či spíše doslovný způsob jejího dodržování. Řád byl v základu rozdělen na konventuály a observanty. Observanté se snažili dodržovat Františkovu řeholi nezměněnou i s pevným základem v chudobě a odmítání veškerých majetků, konventuálové přijali smířlivější postoj. Papež Lev X. nakonec rozdělil řád na františkány (observanty), minority a kapucíny.
Řád menších bratří kapucínů - Do Českých zemí přišli kapucíni přes Vídeň 13. listopadu 1599 na pozvání pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a usadili se v Praze. Skupinu prvních bratří přivedl sv. Vavřinec z Brindisi. V době komunistické diktatury byl řád rozehnán a jeho členové vězněni, po propuštění pokračovali v řeholním životě v ilegalitě. V současné době najdeme bratry kapucíny v klášterech v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Olomouci, Brně a v Sušici.
Řád menších bratří konventuálů, členové jsou lidově nazýváni minorité. Řád minoritů byl založen roku 1209 a jeho řeholi potvrdil v tomtéž roce papež Innocenc III. Již od poloviny 13. století se začal řád štěpit na přísnější a mírnější observance. V čele řádu stál generál. Roku 1519 však došlo při generální kapitule k rozštěpení na dva samostatné řády – minority (řád menších bratří konventuálů) a františkány. Papež Lev X. z jehož popudu se generální kapitula konala, vydal pak pro minority roku 1517 bulu, podle níž měli minorité právo volit vlastního generála.
Hlavním úkolem tohoto žebravého řádu bylo žít v naprosté chudobě a odříkání a věnovat se službě Bohu, kázání, misiím domácím i zahraničním a duchovní správě. Zvláště byl řád zaměřen na lidové vrstvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat