- Francie – VFR – 1790 vydán zákon o vyvlastnění a sekularizaci veškerého církevního majetku, podle nové ústavy z téhož roku byla francouzská církev nově konstituována čistě na národní základně, oddělena od Říma a začleněna do francouzského státu
– 1793 křesťanství ve Francii odstraněno a zaveden kult Rozumu, 1975 katolíci opět tolerováni, ale provedena odluka státu od církve, nepřátelství ke křesťanství přestalo teprve po nástupu Napoleona k moci, ten uzavřel s papežem konkordát – že katolické, apoštolské a římské náboženství bude obnoveno
- Německo – 1803 vyvlastnění a sekularizace řady biskupství, arcibiskupství, klášterů, čímž pozbyla něm. církev materiální základnu a oporu v říši
- poč. 19.st. diskuze, zda má papežství a církev ještě vůbec nějakou budoucnost, 1815 obnoven církevní stát (předtím zabrán Napoleonem), ale ukázal se pro papežství velkým břemenem, mohl se udržet jen s francouzskou pomocí (zanikl 1870)
- 1. vatikánský koncil (1869) – svolal jej papež Pius IX., měl podpořit pozici papeže, snažil se o definování nauky o církvi, přijal ale pouze dvě konstituce – o katolické víře a o církvi, která se též věnovala otázce papežského primátu a papežské neomylnosti, přítrž koncilu učinil začátek prusko-francouzské války, byl přerušen a nikdy se v něm již nepokračovalo
- lateránské dohody (1929) - dohody mezi Italským královstvím (Musolini) a katolickou církví (Pius XI.), na jejichž základě byl znovuobnoven suverénní papežský stát, zaniklý připojením Říma k nově zformovanému národnímu italskému státu, Vatikán měl být za všech okolností považován za neutrální a neporušitelné území, papež byl prohlášen nedotknutelným a v případě nutnosti se mu dostalo ochrany italským státem, římskokatolické vyznání bylo v Itálii prohlášeno za státní náboženství, církevní sňatek získal občanskou platnost
- 2. vatikánský koncil (1962-65) – cílem bylo reagovat na potřeby doby, explicitně nedefinoval žádnou novou nauku či dogmata
- v 19. a 20.st. rozvoj vědy a poznání, řada teologů začíná používat při studiu bible, dějin církve a formulování podstaty křesťanství vědeckou práci, nastává pomalé odcizování inteligence a dělnických vrstev víře a životu církve, účast na životě církve přestávala být všem lidem samozřejmostí a stávala se věcí osobního přesvědčení a rodinné tradice
- 1.sv.válka a doba po ní nepřinesla pro většinu církví nápadné změny, kromě pravoslavné církve v Rusku, kt. byla úzce spojena se starým carským režimem, a tak se revoluce obrátila i proti ní – rušeny kostely, církev zbavována majetku a moci, u nás po válce vzrostl zájem o evangelické církve a odpor proti katolické církvi, vznikla českobratrská církev evangelická a církev československá, dění v nově vzniklém ČSL směřovalo k odluce církve od státu
- českobratrská církev evangelická – vznik sloučením české reformované církve s českou luterskou církví (1918)
- 1920 „velké přestupové hnutí“ – tisíce českých lidí opouštělo katolickou církev, mnozí zůstali bez vyznání, většina se připojila k nové československé církvi
- československá církev – vznik 1920, navazuje na českou reformaci, početnější než českobratrská církev, od 1971 nese název církev československá husitská, prostý černý hábit s rudým kalichem na prsou, členy získávala především agitací za vystupování z řad římskokatolické církve, přičemž zdůrazňovala, že nová církev je na rozdíl od staré oproštěna od formalismu a ztotožňuje se s moderním občanstvím, během roku 1920 se jim podařilo získat přes půl miliónu členů, ve 20.l. krize, rozkol – moravská část pod vedením kněze Matěje Pavlíka se přiklonila k pravoslaví
- přestupové hutí posílilo i pravoslavnou církev v ČSL
- kromě katolíků a evangelíků u nás ještě Židé – existovaly jednotlivé oddělené svazy židovských náboženských obcí, jako vrcholný orgán byla ustavena Nejvyšší rada židovských náboženských obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
- krize mezi státem a církví – odstartoval ji pastýřský list (1924) slovenských biskupů, kt. zakazoval slovenským katolíkům členství v socialistických a komunistických spolcích pod hrozbou církevních trestů
- vztahy s Vatikánem – z Prahy odvolán nuncius (1925), jako reakce na slavení upálení Husa, následně komplikovaný diplomatický zápas o nastolení přijatelných vztahů mezi ČSL a Vatikánem, jednání a jejich výsledek, známý pod termínem Modus vivendi = Způsob soužití, byl ujednán až v roce 1927
- za 2.sv. války odstraňováni vedoucí kazatelé církví i laičtí členové, mnozí vězněni, popraveni, křesťanské církve poníženy a omezovány
- po válce, resp. po roce 1948 u nás zřízen Státní úřad pro věci církevní a přijaty nové církevní zákony, od 1950 povinný občanský sňatek a občanské matriky
Žádné komentáře:
Okomentovat